Soren
Seděl jsem skrčený pod těžkým stolem a modlil se, aby mě takhle nikdo nenačapal.
Jo, můj mozek očividně pořád pracoval dobře, i když krk už mě pálil od kašle, oči slzely jako blázen a začalo se mi těžko dýchat.
Snažil jsem se v jednu chvíli najít znovu cestu ven, ale nakonec jsem skončil schovaný pod stolem.
Nejspíš měla pracovna odhlučněné stěny nebo už jsem měl halucinace, protože ke mně nedoléhal žádný zvuk. Jediné, co jsem slyšel, bylo slabé hučení klimatizace a tlukot mého srdce.
Minuty ubíhaly a v jednu chvíli mě napadlo, jestli na mě nakonec nezapomněli.
„Davide…“ promluvil jsem do náramku a pomalu se lekl vlastního hlasu, „doufám, že ses odsud… dostal pryč a jsi v bezpečí… Popravdě, čekal jsem, že mě potká důstojnější smrt… než udušení plynem v nějaké zatracené pracovně jednoho… z bossů syndikátu…“
Povzdechl jsem si a polkl trochu slin, abych svlažil poškrabané hrdlo.
„No, aspoň… se už nebudeš muset… otravovat se starým sucharem,“ pokusil jsem se zasmát, ale vzniklo z toho něco mezi kašlem a chrčením.
„Jsi skvělý kluk… i když potřebuješ občas na… prdel… jsi drzý, neposlušný, sebestředný, tvrdohlavý… ale máš dobré srdce… a pěkný zadek… opravdu jsem chtěl… zestárnout s tebou… koupit ti to vznášelo… později se přestěhovat do nějaké… klidné čtvrti… do menšího domku se zahrádkou… asi fakt stárnu, anebo… mi to všechno leze na mozek…“
Možná to vypadalo, že mluvím z cesty, ale aspoň mě tohle udržovalo při vědomí.
David
„Ticho! Drž hubu!“ zařval jsem vztekla na Aryana, který zase cosi začal brblat a potahovat, a snad i skoro brečel.
„Drž hubu! Neslyším Sorena!“ zařval jsem na něho znovu, když chtěl protestovat, a to ho konečně umlčelo.
Snad poprvé za svůj život jsem byl tak vážný. Vzteklý, rozčílený, s nervama v prdeli, ale… vážný…
Poslouchal jsem Sorena, co říká, zatímco jsem pracoval na otvírání dveří. Přede mnou přistál lístek od Selima, který pochopil, že má být zticha, a tak jen napsal: Tobias a Landon tu budou do dvou minut.
To je pozdě! To je zatraceně pozdě!
„Pokračuj v otvírání dveří,“ vyskočil jsem z křesla a přenechal místo Selimovi, který se hned usadil a pokračoval tam, kde jsem přestal. „Přednostně všechny pracovny. Nejspíš má nějaké extra zamykání jen na ně.“
Přesunul jsem se k hlavnímu monitoru, kde byl plán budovy a zadíval se na něho.
Musel jsem si protřít oči, když mě v nich po Sorenových slovech zaštípaly slzy a já na moment viděl rozmazaně.
„Unusi, okamžitě vypni celou klimatizaci, uzavři všechny průduchy! Selime, kolik toho ještě chybí?“
„Troje dveře…“
„Tak si pohni, kurva!“
Jo, vznášedlo… Nechci ho… Nechci žádný barák… ne, pokud v něm nebudu bydlet se Sorenem…
Ještě snad nikdy jsem nebyl tak nervózní. Ještě nikdy jsem si tak toužebně nepřál umět kouzlit.
„Tady!“ vykřikl jsem najednou. „Tady v téhle místnosti je trezor!“
Ale v tu samou chvíli jsem v duchu zanadával snad nejsprostěji za celý svůj život. Vedly tam dvoje dveře a jedny bezpečnostní… A to byly poslední, které ještě nejsou otevřeny…
„Postarej se o ty dveře! Půjdu k nim a zkusím to otevřít přímo tam!“ křikl jsem na Selima.
Rychle jsem odemknul a když jsem viděl, že je chodba čistá, vyběhl jsem bez ohledu na to, co mě může čekat za rohem. Sorenův život je teď přednější…
Soren
Nakonec jsem musel přestat mluvit.
Ne, že by mi najednou došly síly, ale vyschlo mi v krku, a každé další slovo ho jen víc dráždilo.
Povzdechl jsem si a opatrně vykoukl zpoza stolu.
Hned jsem ale vzápětí zase zapadl, jak se mi zatočila hlava.
Z posledních sil jsem se snažil co nejvíc zabarikádovat, i když mi bylo jasné, že je to jen otázkou času.
Doufal jsem ale, že Tobias s Landonem už dávno vědí, co se stalo, a David s tou svojí chytrou hlavinkou vymýšlí, jak mě dostat ven.
Pokud mě teda slyšel. Pokud ne…
Možná si myslí, že už jsem dávno venku. Dostává teď seřváno od Tobiase, zatímco Landon a spol zajišťují dům.
Jenže než se dostanou do patra, kde jsem já, může být už pozdě.
Zajímalo by mě, co dělá Král a kde je Sedmý.
Fakt. Člověk, když je mimo, přemýšlí opravdu nad samýma hovadinama.
Nakonec jsem to nevydržel, a abych z toho všeho nezešílel, začal jsem si broukat starou písničku, kterou mi pouštěl táta.
Cítil jsem, jak mě pomalu opouští vědomí, ale stále jsem to nevzdával. A nejspíš jsem začal mít halucinace, protože jsem zaslechl nějaký zvuk, a pak něčí hlas?
Opravdu se mi to nezdálo?
Nejspíš ne, protože pak jsem málem nadskočil, teda v rámci možností, když na mě vykoukla Králova hlava.
„Je čas jít domů, panstvo…“
Ne, ne, ne, to se mi fakt jen zdá. Je bez masky, dokonce se usmíval, a pak mě jen tak popadl a přehodil si mě přes rameno.
Pokoušel jsem se zaprotestoval, ale prudký pohyb a hlava, která mi najednou visela dolů, způsobilo, že se mi zatmělo před očima.
David
Letěl jsem chodbou nejrychleji, jak to jen šlo.
Dokonce jsem se v jednu chvíli srazil s jedním z chlapů, když jsme oba vyběhli současně zpoza rohu.
Byl jsem nadupaný adrenalinem, měl jsem strach o Sorena, a tenhle jen zdržuje. Můj pud sebezáchovy znovu vzal úplně za své, jak jsem se nasral. Popadl jsem první věc a rozmáchl se.
Nestihl ani vystřelit, a teprve když se s překvapeným vydechnutím svezl na zem, všiml jsem si, že jsem ho bacil jakousi, zřejmě drahou, vázou.
Ale nepřemýšlel jsem nad tím, jak moc drahá asi byla. Přeskočil jsem chlapa a utíkal dál.
„Dveře jsou všechny otevřené!“ uslyšel jsem Selimův hlas přes komunikátor.
„Zkus zjistit, jestli je vypnutý ten plyn, a pokud jo, pusť klimu a čerstvý vzduch!“ odpověděl jsem mu a vyběhl schody na patro, kde by měl být Soren.
„Už jsem to udělal!“
Ale to už jsem mu neodpověděl. Uprostřed chodby, z jedněch dveří právě vyšel Král a nesl Sorena přes rameno.
V tu chvíli jsem se zastavil na místě, stejně jako moje srdce.
Zalapal jsem po vzduchu, a málem se zhroutil k zemi, když mě zasáhl pocit, bolestivý pocit, že Soren… že Soren… že je…
„Žije, ale musí se nechat ošetřit. Potřebuje hlavně kyslík,“ došel ke mně Král svižným krokem.
„Už tady nemáme co dělat, takže vypadneme. Moje práce skončila,“ zvedl ruku s jakýmsi pytlem, z kterého kapala krev. „A tohle by se mi policajtům špatně vysvětlovalo. Takže mizíme do vznášedla…“
Konečně jsem se vzpamatoval, zvlášť když jsem viděl nepatrný Sorenův pohyb.
Rychle jsme sešli ke vznášedlu a vznesli se do vzduchu právě ve chvíli, kdy se domem rozlehl křik a rachot, jak tam naběhli policajti.
„Do… nemocnice…“ zachraptěl jsem, když jsem si přitáhl Sorena k sobě a hned ho s roztřesenýma rukama kontroloval.
„Ne… Letíme ke Quintusovi. Už tam na nás všichni čekají. Neboj se, Tannerovi se dostane řádného ošetření,“ odmítl Král mou žádost, a vznášedlo, i přes mé protesty a nadávky, zamířilo úplně na opačný konec, než byla nemocnice.
Soren
Co se dělo pak, šlo tak nějak mimo mě.
Ne, že bych byl úplně mimo, ale nebyl jsem schopný reagovat. Jako bych spal a zároveň byl vzhůru.
Slyšel jsem hlasy, cítil pohyb, ale nedokázal jsem odpovědět.
Rozhodně jsem slyšel Davida, ale i další hlasy, něčí ruce, pak se všechno zhouplo, až jsem měl pocit, že se pozvracím, pak najednou ticho a opět hluk.
Možná větší než před tím.
Pak mě znovu někdo popadl, ucítil jsem píchnutí, a pak nic.
Nejspíš jsem asi konečně odpadl. Nejspíš jo, protože když jsem se konečně probral, jakože jsem fakt otevřel oči, zamžoural jsem do prudkého světla, a v první chvíli si nedokázal vybavit, co se stalo. Ležel jsem ve velké místnosti, nejspíš nějaké ložnici, která ale rozhodně nebyla moje, měl jsem na sobě jenom spodky, a to, co mě probudilo, bylo pípání na stolku vedle postele.
Kapačky už nebyly to, co dřív. Dávno jsou pryč doby stojanů s hadičkami, pytlíčky a jehlou v ruce. Teď kapačka znamenala malou krabičku umístěnou v blízkosti pacienta, propojenou s dvěma polštářky velikosti mince, naplněné léčivou látkou, které se umisťovaly buď na hruď pacienta, případně jinde na tělo, a které díky impulzům z krabičky, vpravoval\ do nemocného léčivou látku.
Až pacient všechno vycucnul, kapačka začala pípat.
A to byl ten zvuk, co mě probral.
Vzepřel jsem se na loktech a strhl si polštářky z hrudi, abych vypnul ten otravný zvuk.
Chvilku jsem se nechápavě rozhlížel kolem a pomalu startoval mozek.
„David!“ zachrčel jsem, když mi to došlo a jeho jsem kolem nikde neviděl.
Okamžitě jsem se na posteli posadil a chtěl ho jít hledat, ale sotva jsem si stoupl, zase jsem pěkně letěl na pusu, jak mě nohy neudržely.
A v tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešel… Král?
„Hm… Budu dělat, že jsem to neviděl,“ zabručel a na můj vkus až moc dlouho civěl na můj vystrčený zadek.
David
Když vznášedlo začalo přistávat, nebyl jsem o nic chytřejší v tom, jak na tom vlastně Soren je.
I když jsem ho ochmatával, prohlížel jsem každý kousek jeho těla, nepoznal jsem, jestli bude v pohodě, nebo je to vážné. Zvlášť, když za celou tu dobu ani nějak nereagoval.
Měl bych zjistit, co to bylo za plyn. No, ale pokud to nezjistil Selim, tak teď už je pozdě…
Landon! Tobias!
Kurva, nechal jsem tam Selima a jeho pornopřítele!
Než jsme dosedli a vystoupili, rychle jsem se spojil s Tobiasem.
Vyhrknul jsem na něho, že já a Soren jsme už pryč, že má vyzvednout bráchu a Selima, a ať zjistí, jakým plynem byl Soren otráven, ať mu můžeme dát náležitou lékařskou péči.
Chvilku bylo ticho, ale pak Tobias spustil lavinu nadávek, které jsem utnul tím, že mi má hned dát echo, co to bylo za plyn a vypnul jsem náramek.
Král vytáhl Sorena a hned ho předal jakémusi chlapíkovi, který už čekal s pojízdným křeslem.
„Zajímalo by mě, jestli našel ten disk,“ zabručel Král ve chvíli, kdy vytahoval ten zakrvácený pytel. „Ale tenhle nám už neřekne, kde byl schovaný,“ zvedl ruku s pytlem.
Okamžitá představa, co v pytli je, mě málem stálo žaludek. Raději jsem nic neříkal a rychle šel za Sorenem.
Ale než jsem stihl vejít do ložnice, kam ho ten chlapík odvezl, kdosi mě popadl a odtáhl jinam.
Zarazil mě do sedačky, vrazil mi do ruky sklenku s nějakým chlastem, a posadil se naproti mně.
Seděl, a jen se díval…
Quintus je prostě záhadná postava celého syndikátu. Jen seděl, hleděl na mě, popíjel to samé, co mi strčil do ruky… A mlčel… A čas utíkal…
Nebyl jsem však schopný se zvednout a odejít. Jako by mě jeho pohled a jeho přítomnost přimrazila k sedačce. A čas, kdy jsem nebyl se Sorenem a nevěděl, jak na tom je, běžel závratnou rychlostí.
„Ještě jednou zatáhneš Selima do něčeho takového, tak ti vyrvu srdce a nacpu do prdele!“ zasyčel najednou vedle mě hlas Sexty, až jsem sebou cuknul.
Kdy sakra přišla?
„Máš štěstí, že se mu nic nestalo, a že Tobias zařídil, aby ho neodvedli policajti,“ popadla taky jednu sklenku a sedla si vedle mne.
Chtěl jsem couvnout bokem, ale to mě hned zarazil Terci, který si sedl z druhé strany.
„Chybí jeden disk,“ promluvil a významně se na mě podíval. „U Septima to prohledávají, ale zatím ho nenašli. Ani v trezorech…. Neměl ho u sebe ani pan Tanner. Mám to potvrzené od ošetřovatelky, které ho svlékala, aby ho mohli ošetřit.“
„Kurva!“ probral jsem se. „Kdo dovolil nějaké ženské, aby na něho sahala! Jdu za ním! A hlavně! Nevím, kde je ten disk, tak nevím, co to tady na mě zkoušíte!“
Prudce jsem postavil skleničku na stolek, a i když mi Quintus ukázal, abych se posadil, jen jsem mu ukázal fakáče a vyběhl jsem z místnosti ven.
Zamířil jsem rovnou do pokoje, kam předtím odvezli Sorena.
„Nečum na něho! To je můj zadek, ne tvůj!“ křiknul jsem, jen co jsem vletěl do toho pokoje a viděl Sorena válet se na zemi a Krále se na něj s úsměvem dívat.
Soren
Doufám, že na tohle brzo zapomenu.
Fakt ukázka důstojnosti se válet po zemi s vystrčeným zadkem před jedním z nejlepších zabijáků.
Skvělá vizitka.
Brblal jsem pod nosem nadávky, zatímco jsem se pokoušel zvednout, a už jsem se nadechoval, že Krále seřvu, když dovnitř vletěl David a udělal to za mě.
A sotva přiběhl ke mně, už se i on válel na zemi, a než se stačil nadechnout, zacpal jsem mu pusu jazykem a celého ho omačkal.
„Jsi v pořádku? Není ti nic? Zatraceně! Zbláznil ses?! Krucinál! Mě z tebe jednou fakt trefí! Ale jsem rád, že jsi v pořádku a nedopadlo do hůř. Jsi vážně prevít, víš to?“
Mlel jsem jedno přes druhé, když se mi podařilo posadit, a pak za pomoci Davida vylézt zpátky na postel. Ani nevím, kdy Král odešel, ale v ložnici jsme byli teď už jen sami dva.
„Co se vůbec stalo? Kde je Selim a Aryan? Co Tobias? A… Kruci, našel jsem ten poslední disk, ale moje oblečení je fuč,“ řekl jsem o něco tišeji a povzdechl si.
David
Nevraživě jsem se díval na Krále, který nás celou dobu sledoval. A jako… vůbec mu ani nevadilo, že mi právě Soren rve jazyk skoro až do krku.
To se jako chtěl přidat, nebo co?
Když však konečně odešel, oddechl jsem si. Seděl jsem vedle Sorena na posteli a sledoval ho, jak je z toho všeho nešťastný.
Ale mě to bylo fuk. Seru na nějaký disk, hlavně že je Soren v pořádku.
Vzpomněl jsem si i na tu chvilkovou bezmoc, na to, jak se mi u Septima oči zamlžily slzami, když jsem poslouchal Sorenova slova, o kterých jsem si nejspíš nejen já myslel, že jsou poslední.
Bez ohledu na jeho stav jsem ho povalil na postel a zalehl ho. Líbal jsem ho, dokud nám nedošel dech.
Musel jsem. Nešlo to jinak. Neumím pořád dokola říkat, že někoho miluji a takhle to asi umím vyjádřit nejlépe.
„Víš,“ otřel jsem se nosem o jeho krk a zastavil se u jeho ucha. „Ten disk mám já. Sebral jsem ti ho už ve vznášedle. Schoval jsem ho u sebe. Ať už říkají, co chtějí, nevěřím nikomu z nich. A neřeknu jim o disku, dokud nebudeme my i ten disk v bezpečí. Jen doufám, že je nenapadne udělat mi osobní prohlídku…“
Všechna to slova jsem mu velmi tiše šeptal do ucha, které jsem sem tam i políbil nebo jemně skousnul. Teprve, když jsem domluvil, zvedl jsem hlavu a podíval se na něho.
Chytl jsem jednu jeho ruku a potáhl ji mezi nás.
Na první pohled to mohlo vypadat, že po Sorenovi něco chci, ale já jeho ruku nasměroval k přední kapse, kde mohl cítit uschovaný disk. No, možná cítil i mé mírné vzrušení, ale teď jsem to chtěl tady co nejdříve zabalit a vypadnout. Sexovat můžeme potom, až budeme doma.
„No, Tobias… tak trochu jsem ho seřval, on seřval mě, a pak jsem mu řekl, aby se postaral o Selima a Aryana, které jsem tam nechal. Nemusíš se bát. Zůstali zabarikádovaní v Krtkově království. Víš, že ta mrtvá pitomá ženská tam měla dokonce i růžové křeslo? Bléééé, ještě teď se mi chce zvracet, když si vzpomenu, že jsem se do něho musel posadit. Ale jedno ti řeknu. Jo, měla to dobře vymyšlený, ale ne tak dobře, jak bych to měl já. Kdybych byl na jejím místě, nikdo by z toho baráku neodešel živý. Vlastně… Nikdo by se do něho ani nedostal… A…“
Chtěl jsem ještě pokračovat, ale v tu chvíli se z chodby ozval rachot. Spíš řev podobný King Kongovi, z jednoho hoooodně starého filmu, snad z roku raz dva, který jsem kdysi viděl.
„Tak jo,“ povzdechl jsem si. „Ještě jeden polibek na rozloučenou, protože sem právě letí Tobias rozhodnutý mě zabít. A nejspíš definitivně…“
A po těch slovech jsem se otřel o Sorenovu ruku, jejíž prsty nahmataly disk v mé kapse, a vrhnul jsem se na jeho rty, abych mu mohl dát aspoň ten poslední polibek, než zdechnu.
Soren
Tak jo. Zlobit se asi dlouho na Davida nedokážu. Zvláště, když…
Chjo, je to prostě malý vyděrač. Copak na něj můžu být naštvaný, když dělá tohle? Nejen, že mě skoro znásilnil, ale ještě mi jen tak řekne, že má můj disk?
Nestihl jsem si ovšem ani povzdechnout, a dovnitř s velkým řevem vpadl Tobias.
„Myslíš si, že se přede mnou schováš?! Smrade jeden?!“ zafuněl a přidupal k posteli. „Už posledně jsem ti říkal-“
„Sorenku! Miláčku!“ přerušil Tobiasova slova další křik a vzápětí jsem ležel na zádech, jak na mě Aryan skočil a začal mě opusinkovávat.
„Kurva, Aryane!“ čapl ho za prdel Tobias a snažil se ho ze mě servat.
„Nechcííííí… Jsi hrubián a hovado a nechci, abys Sorenkovi ublížil!“
„Koloušku, co, kurva, děláš na té posteli?!“ ozval se další hlas, když do ložnice vpadl uřícený Selim, a někde v dálce byl slyšet vzteklý Sextin hlas.
Ještě to tak scházelo, aby sem vpadla i ona.
Proti takové přesile bych nejspíš Davida neubránil.
I přes situaci jsem se musel uchechtnout, když Aryan nabral Tobiase polštářem a prskal na něj jako vzteklá kočka, zatímco Tobias se pokoušel sundal Aryana z postele, u toho seřvat Davida, a ještě se bránit Selimovi, který zase pro změnu bránil Aryana.
„Přijde ti to vtipné?!“ prskl po mě Tobias a já si raději přitáhl Davida na klín, aby nikdo nepřišel k úrazu.
„Vidím, že tu máte docela živo,“ ozval se ode dveří hlas Krále, který se opíral o stěnu.
Jen jsem pokrčil rameny a vzápětí vyhekl, když mě Aryan v zápalu boje s Tobiasem nabral loktem do žeber.
David
Jo, jak jsem si myslel. Udeřila moje poslední hodinka.
Než však stihl Tobias cokoliv udělat, málem jsem sletěl z postele, jak do nás vrazil Aryan. Dost necitelně mě odstrčil a vrhnul se na Sorena. Ale než jsem se na něho stihnul vrhnout já, zasáhl Tobias.
A já je nechal a jen sledoval, co bude dál. Zvlášť, když se přiřítil i Selim a někde z baráku jsem uslyšel držkovat i jeho ségru.
„Hele, mladá!“ zařval jsem do prostoru, a tak tak uhnul Aryanovu lokti, který ovšem ale schytal Soren.
„Přijď si pro ně, než tu budou tři mrtvoly!“
„Komu říkáš mladá?!“ vyletěla na mě Sexta, protože se právě objevila ve dveřích.
Král se jen ušklíbnul, uchechtnul a odstoupil bokem, aby ho Sexta nepřibrala taky.
„Kde má Soren věci?“ narovnal jsem se na jeho klíně a přísně se na Sextu podíval. „Už jste je beztak prošacovali, tak mu je vraťte, ať můžeme odjet. Tady už nemáme co dělat.“
„Ještě chvíli držkuj, a jsi bez hlavy,“ výhružně se proti mně postavila.
Tentokrát to byla ona, kdo popadl ječícího Aryana za límec a smýkla s ním směrem k Selimovi. „A ty mu už, kurva, zavři tu držku, nebo to udělám já! Kdo to má pořád poslouchat!“
Tobias se po jejích slovech napjal, a výhružně se na ni podíval. Už chtěl něco říct, ale já ho nenechal. Bylo by to pořád dokola…
„Běžte si, kurva, svý rodinný záležitosti vyřídit jinam a nechte nás na pokoji! Zrovna jsem chtěl se Sorenem šukat, a vy jen vyrušujete a zdržujete! Nebo se snad chcete dívat? A doneste ty jeho hadry!“
Víc jsem se natiskl na Sorena a chytl se ho kolem krku, kdyby náhodou někoho napadlo mě z něho servat dolů.
Že jsem ho tím málem udusil, byla už druhá věc…
„Nikam se nepůjde, dokud nebudeme vědět, jak je to s tím diskem,“ ozval se od vchodu Terciho hlas.
„Pane,“ postavil se Král konečně tak, aby ho všichni registrovali. „Pana Tannera jsem prohledal, a nic jsem nenašel. A Venidici taky ne.“
„Landon se svými lidmi ještě prohledávají Septimův dům, jak něco najdou, hned mi dá vědět. Ví, že ten disk je priorita,“ konečně se o něco uklidnil i Tobias. „Nevidím důvod tu Sorena a Davida držet. Nebo jste se rozhodli jinak? Chcete porušit dohodu a dočasné příměří? Stačí jen malý náznak a vběhne sem celé komando. To přece nechcete, co?“
Myslím, že jsem měl obočí až ve vlasech, jak jsem ho v údivu povytáhl nad tím, jak se zachoval Tobias, a hlavně král.
No, ale divit se můžu později. Po jejich slovech nastalo chvíli ticho, dokonce zmlknul i Aryan, a to snad jen proto, že mu Selim vrazil jazyk až do krku.
„Dobrá, můžete jít,“ pokynul Terci někomu na chodbě a vzápětí se ukázala nějaká žena se Sorenovými věcmi. „Naše dohoda je platná. A jeden z bodů je, že chceme mít potvrzeno, že jsou disky zničené. Pokud porušíte tenhle bod, nebude to komando, ale někdo jako on, kdo vám zakroutí krkem,“ kývnul ještě hlavou ke Králi, a pak už pokynul i Sextě, aby nás nechala být a šla za ním.
Soren
Tak jo. Doufám, že tahle noční můra brzo skončí a já žádného z bossů už dlouho neuvidím.
Aspoň, že na mě přistál David, místo Aryana, a Tobias na chvilku upustil od jeho vraždy.
Mrtvý jsem byl ale málem já, když mě v jednu chvíli dost přiškrtil, až jsem zachrčel.
„Tak jo, vážení. Jedeme domů,“ ozval se Král, když Sexta i Terci odešli a Selim konečně přestal Aryana dusit svým jazykem.
„Jedeme?“ zamračil se Tobias.
„Komando?“ zeptal jsem se ve stejnou chvíli Tobiase.
Ten se na mě podíval, odfrkl si, mávl rukou, a pak zase upřel pohled na Krále.
„My domů jedeme, to máš pravdu,“ pokýval hlavou.
Král jen pokrčil rameny, ale zůstal stát a očividně se neměl k odchodu.
„Co to tu šijete za boudu?! Máme dohodu-“ zavrčel Tobias a popošel ke Králi.
Já zatím pustil Davida, abych se mohl konečně obléknout a mohli jsme vypadnout.
„Dohoda platí. Ale hlavní bod dohody je zničení disků. Bossové chtějí důkaz. Očitého svědka. Nebo jim je chcete předat?“ zadíval se Král na Tobiase, Davida, a pak mě.
No jasně!
To on mě vynesl z domu! Musel vědět, že mám ten disk!
„Myslel jsem, že bossům věříš,“ zamračil jsem se.
„Samozřejmě. Ale jsem opatrný. Kromě toho, ty jsi jejich majitel. Ty bys je měl zničit,“ pokrčil rameny Král.
Fakt se v tom chlapovi nevyznám. A i když se mi to nelíbilo, nějak jsme momentálně neměli na výběr.
Kromě toho, čím dřív budou disky zničené tím líp.
„Tak jo, jdeme,“ povzdechl jsem si nakonec.
„Nemysli si, smrade, že jsem zapomněl. Tvá vražda se odkládá na později,“ stihl ještě zavrčet Tobias na Davida, když jsme spolu prošli kolem něj.
David
Ještě chvíli se tu budeme dohadovat a zestárnu dříve než Soren.
Po očku jsem se na něho podíval, když mluvil o dohodě, a pak se zpříma podíval na Krále. Podle jeho pohledu, jeho slov, mi došlo, že nejspíš pochopil, kdo ten disk má.
Jo, není blbej, ale já jsem chytřejší.
Ale stejně jako Sorena i mě překvapilo, že před Bossy mlčel. Možná proto se mu při jeho práci podařilo přežít až doteď? Kdyby nebyl opatrný, podezíravý a chytrý, nejspíš by už byl dávno pod žulovou deskou s vytesaným nápisem: Tady leží král bez koruny…
„Jsem unavený,“ přitiskl jsem se k Sorenovi, když jsme nastoupili do vznášedla. „Už se těším domů.“
Tobias, Selim a Aryan letěli druhým, protože bychom se všichni do toho jednoho nevešli. Sice to bylo zase s menším dohadováním, fňukáním a nadávkami, když to Aryan nechtěl pochopit, ale nakonec se ho Selimovi povedlo umlčet a odtáhnout do Tobiasova vznášedla.
Najednou, jako by někdo mávnul kouzelným proutkem, jsem ztichnul. Přestal jsem na všechno kolem sebe prskat, a nadávat, a spolknul jsem i své narážky a urážky na všechno, co se kolem nás mihlo, když jsme procházeli Quintusovým domem.
Fakt mě to utahalo, a adrenalin, který jsem měl předtím v neměřitelných hodnotách, pomalu klesal, a dokonce i Unus mě upozornil na to, že mé tělo bude za chvíli zase fungovat tak, jak má.
Celou cestu jsem se tiskl k Sorenovi, a odmítal se od něj odsunout, byť jen na jeden milimetr.
Připomněl se mi pocit, kdy jsem si vážně myslel, že o něho přijdu. A za posledních pár dní to bylo sice podruhé, ale o to silněji, protože jsem už věděl, jak moc ho miluji.
Když jsme dorazili domů, zamířili jsme do mé pracovny. Soren ještě zaběhl k sobě pro ostatní disky.
Přidal jsem k tomu ten, který jsem měl u sebe.
Napojil jsem se na ně přes počítač, který byl mimo Unuse, abych mu náhodou neublížil.
A za dalších pět minut práce, a pod bedlivým dohledem několikero očí jsem ty disky postupně likvidoval virusem. A to nenávratně… Proti tomuhle viru, který jsem sám vytvořil, není obrany. Teda je, ale nikdo to neví. Jen já. No co, jsem prostě nejchytřejší.
„Spokojený?“ otočil jsem se na krále, když jsem nakonec ty disky ještě pomocí Tobiase rozlomil. „A teď už můžeš odejít…“
Vážně se mi moc nelíbilo, že jeden z popravčích je u Sorena doma.
Za jiných okolností by mohl být můj kámoš, ale to by mě nesměl chtít nejdříve zabít.
Ale jinak… Jeho mozek, jeho schopnosti jsou vážně unikátní… Možná, když mě někdy někdo nasere, tak využiju jeho služeb? Nejspíš ne. Nechci mít se syndikátem už nic společného.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Soren
Nikdy bych si nepomyslel, že skončím takhle.
Zamilovaný až po uši do mladého a drzého kluka, který pije krev všem, kudy chodí, je neuvěřitelně chytrý, má krásnou prdelku a dokonale si mě omotal kolem prstu.
Asi fakt začínám stárnout.
Jinak si nedokážu vysvětlit chvíle, kdy na Davida hledím s idiotským výrazem a skoro nad ním slintám, stejně jako teď.
Uběhl téměř rok od chvíle, kdy se můj život právě díky tomuto klukovi obrátil vzhůru nohama a musím říct, že od té doby se nenudím. Naučil jsem se spoustu nových věcí a hlavně trpělivosti, kterou jsem sice měl, ale u Davida ji člověk potřeboval dvojnásob.
Ten nakonec opravdu začal pracovat v mé firmě, a i když jsem musel sem tam zasáhnout a krotit jeho prudké vášně, díky němu se mnohé zlepšilo, a našli se i tací, kteří si ho velmi chválili.
I když měl pusu prořízlou a často řekl, co si myslí, byl takovým čerstvým větrem mezi ostatními ušláplými vědci a já ani nechtěl, aby se měnil.
Prostě jsem ho miloval takového, jaký byl.
I když to znamenalo víc šedin a vrásek pro Tobiase, který sice už s námi nebýval tak často, ale pořád měl tendence Davida za něco zabíjet.
Zvláště, když se David jednou pokoušel o nějaký nový recept a málem přitom zničil celou kuchyň.
I po několika měsících jsem se musel uchechtnout, když se mi vybavil ten pohled, ale tím jsem přitáhl pozornost ostatních.
„Ehm,“ odkašlal jsem si a narovnal se, „omlouvám se za vyrušení, na něco jsem si vzpomněl.“
Nenápadně jsem mrkl na Davida a vrátil se pohledem k vědci, který zrovna přednášel svůj návrh.
„I když je nejspíš zbytečné, abyste pokračoval. Sentinel nikdy nebude vyrábět žádné zbraně ani něco tomu podobného. Takové je pravidlo,“ řekl jsem přísně.
„Ale pane, doba jde dopředu. Ostatní města a země-“
„Ostatní města a země mě nezajímají. Naše město má pevnou vojenskou základnu a špičkově vycvičené muže, kteří ví, co dělají. Kromě toho, ve městě jsou minimálně dvě špičkové firmy zabývající se výrobou zbraní, tak nevidím důvod se k nim přidávat. Víte, co znamená Sentinel? Pokud ne, nemáte tu, co dělat.“
David
Každým dnem jsem Sorena miloval víc a víc. A na tajňačku jsem skleničkou dobrého pití oslavil den, kdy jsem se vloupal do Sentinelu a tím začal můj a jeho společný příběh.
Co se týká syndikátu, opravdu jsem s nimi skončil. Teda… Jak se to vezme.
Selim je pořád můj kámoš, a když potřebuji něco nesehnatelného sehnat, dám mu vědět.
Ameli, Selimovo dvojče, která i potom zůstala Sextou, se nakonec docela lidsky zabouchla do Tobiase, a on její city kupodivu opětoval. Nevím, kam dal oči, jako fakt. Ale jeho volba.
No, a Aryan? Tak ten zůstal otravovat Selima, a nakonec z něho přestal být tak zarytý vegán, a začal normálně jíst i ostatní věci.
Takže, suma sumárum, jsme teď vlastně všichni jedna rodina…
Já jsem nakonec podepsal smlouvu a začal jsem jako externista pracovat pro Sentinel.
A jak jsem chtěl, měl jsem i hlavní slovo… Teda, až po Sorenovi.
A jeho manažerech… A jeho sekretářky…
Každopádně, moje inovace, které jsem přinesl do Sentinelu, se těm ušlápnutým zaostalým kreaturám moc nelíbily. A tak jsem jim dal na výběr.
Taková malá soutěž.
Časová lhůta dvacet čtyři hodin. Oni se pokusí zničit mého Unuse a já zas kompletně napadnu celý systém Sentinelu. A uvidíme, kdo bude mít úspěch. Jo, bránit a útočit současně není jednoduché.
A i když si mysleli, že Sentinel má nejlepší zabezpečovací systém, během dvou hodin jsem je vyvedl z omylu. A oni se po zbývajících dva a dvacet hodin k Unusovi nepřiblížili ani o milimetr.
A tak ti, co to neunesli, odešli, a zůstali jen ti „chytří“, aby se ode mne něco naučili a společně se mnou zdokonalili celý systém Sentinelu. A nejen toho.
Brzy se mi začaly hrnout nabídky od dalších firem. Nevím, kdo to rozkecal, že jsem tak dobrý, ale vlastně… Jo, jsem.
Ale nebral jsem každou nabídku. Opravdu jsem si vybíral, a ještě to konzultoval raději se Sorenem.
Co se mi moc nelíbilo, byly ty nudné schůze a meetengy. Zrovna jako dneska…
Jen jsem zíral na to, jak ten poďobaný vědec drze navrhnul výrobu zbraní v Sentinelu. Vstal jsem, obešel celý stůl a zastavil se vepředu, přímo před ním.
„Jedna plus jedna…“ prsknul jsem na něho.
„Co?“ nechápavě na mě hleděl.
„Jo, myslel jsem si, že nejsi nejchytřejší, ale že až tak blbý a nevíš, že jedna a jedna jsou dvě, tak to je už moc. Nechápu, že tu ještě pracuješ. Víš, šachy mají strašně dlouhou historii. Jejich moderní podoba, se datuje od patnáctého století. Kdybys náhodou nevěděl, tak počet figurek je 32, šestnáct na každé straně. Každá figurka je důležitá. A i když si někdo myslí, že třeba král je k ničemu, tak pozor! Král je hodně velká svině a zaútočí ve chvíli, kdy to nečekáš. Ale i takový pěšec. Jo, je to prostě komando o šestnácti lidech a všichni musí táhnout za jeden provaz. Někdo se musí i obětovat. A jak to, tak vidím, tak ty se nejspíš obětuješ pro dobro nás ostatních, když odsud vypadneš. O zbraních nechci ani slyšet. A to říkám všem. Jestli něco takového zjistím, tak to okamžitě zničím. A bude mi na to stačit pár minut. A věř, že to dokážu, jen se zeptej naší party ajťáků…“
Konečně jsem se po svém proslovu nadechl, otočil se k ostatním a pak se podíval na Sorena.
Byl jsem na sebe v tuhle chvíli pyšný. Držel jsem se, nebyl jsem sprostý, neřval jsem…
„Jej, pardon, pane šéfe, že jsem si vzal slovo a přerušil vás,“ hodil jsem na něho jeden ze svých nevinných úsměvů a šel si zase za naprostého ticha sednout na své místo.
Soren
Zacukalo mi oko a měl jsem, co dělat, abych se neplesknul do čela, když se David zase předvedl.
Tobias jen protáčel očima a něco si brblal pod nosem, Camelie skrývala úsměv za tabletem, který držela v ruce, a ti, co už Davida znali jen zírali před sebe na stůl.
Mám takový dojem, že ho asi přestanu brát na porady, protože místo toho, aby se něco vážného probíralo, nakonec se jen většina z nich baví na můj účet.
„Schůze je ukončena,“ zavrčel jsem a vstal, sotva David dosedl na své místo.
Několik vědců si neodpustilo pár poznámek na mou adresu a Tobias se jen blbě šklebil.
Fakt toho malého smrada roztrhnu.
„Camelie, připrav výpověď. A ty…“ popadl jsem Davida za paži a zavrčel na něj, „jdeš se mnou.“
Popravdě to u nás bylo jako na houpačce.
Když jsme měli klidné dny, musel mě David k sexu dokopat, protože jinak jsem se k ničemu neměl.
Kdežto, když jsme měli bouřlivé dny, rázně jsem Davidovi ukazoval, kdo je tu šéf.
Stejně jako teď, kdy jsem ho zatáhl do své druhé menší kanceláře, a hned mu zacpal pusu svým penisem. Jo, stejně jako uměl dobře držkovat, uměl i skvěle kouřit, až se mi protáčely oči slastí. A netrvalo dlouho, bral jsem jeho zadeček útokem a dával mu pěkně, co proto.
Bylo mi jedno, jestli se pak postaví. Řekl si o to sám. Věděl, co bude následovat, když nebude poslouchat. Zmaloval jsem mu zadek a vymaloval i vevnitř.
„Jsi strašný… neřád…“ zafuněl jsem mu do ucha, když bylo po všem a oba jsme vydýchávali tuhle rychlovku.
David
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Ne, že bych to dělal cíleně, abych měl se Sorenem sex.
Ale… Jo, bral jsem to…
Chápal jsem, že jsem ho nejspíš naštval. Ale stejně se mi zdálo, že víc vytočený je Tobias. Vlastně ne. Nejvíc nasraný byl ten poďobaný vědec, který teď u Camelie podepisuje výpověď.
To že mě Soren zatáhl do své druhé kanceláře, byl pro mne trest. Ne to, jak mi zmaloval zadek, jak mě donutil ho kouřit, a pak mě ještě pěkně protáhl. To jsem si užíval plnými doušky, protože jsem miloval chvíle, kdy naplno ukázal svoji dominanci.
Ale trest bylo pro mne to, že to bylo právě tady. Musel jsem se držet zpátky, jinak by nás slyšel celý Sentinel. Nemohl jsem nadávat, křičet, vzdychat nahlas… Musel jsem být co nejtišší, a to teprve bylo sado maso. Kam se na to hrabe bondage, které praktikuje Selim na bývalém pornoherci.
Když jsem vydýchával tuhle nálož, ještě jsem se musel Sorena pevně chytit kolem krku, abych se nesesunul k zemi. Snažil jsem se popadnout dech a přestat se třást. Jo, třásl jsem se jak osika, a to právě proto, že jsem se nemohl jinak projevit.
„A ty jsi moc hodný šéf… Nevím, proč ses s ním tak mazlil,“ kousnul jsem Sorena do rtu.
Nejspíš se mám od něho ještě co učit. Kolikrát jsem si říkal, jak může vydržet to nebo ono a nezbláznit se z toho. Jeho trpělivost s lidmi je prostě ukázková. A hlavně se mnou…
Když jsem se trochu uklidnil, sesunul jsem se na kolena a pěkně jsem ještě Sorena očistil.
A když bylo hotovo, oblékl jsem se, a po dalším polibku jsem se rozhlédl kolem sebe.
„Mno,“ zamyslel jsem se a odstoupil od Sorena dál. „Chtělo by to odhlučněné zdi, hrubé odhlučněné dveře, pořádnou sedačku, a pak tu můžeme šukat, kdykoliv budeme v práci. A jo, zapomněl jsem. Nejspíš ti přijde na stůl dneska další stížnost. Seřval jsem totiž jednoho z ochranky… Asi bude další trest, co?“
Po svých slovech jsem se zasmál, rychle otevřel dveře a vyběhl ven.
„Budu čekat na trest doma!“ ještě jsem na něho křiknul, a pak už jsem raději běžel ke vznášedlu, které mi koupil, jak slíbil, abych byl co nejdříve doma a mohl se na Sorena řádně připravit.
Soren
Já z toho kluka jednou fakt zešedivím.
Vlastně už šedivím. Jen jsem si povzdechl a zavrtěl hlavou, když zase provokoval, a pak utekl.
Ale když jsem se vracel do své kanceláře, sám pro sebe jsem se usmál.
„Vypadáte hodně šťastně,“ ozvala se vedle mě Camelie. „Pracuji tu už hodně let a takového, jako za poslední rok, jsem vás nikdy neviděla.“
„To je tak moc vidět?“ povytáhl jsem obočí.
Camelie se usmála a pokrčila rameny.
„Pro někoho, kdo vás moc nezná, jste se nejspíš moc nezměnil. Ale já už vás znám delší dobu, a navíc je mojí prací všímat si každé změny na svém šéfovi,“ zasmála se a podala mi tablet s výpovědí, abych si ji mohl přetáhnout k sobě.
„Je pravda, že na pana Johnsona si musí člověk zvyknout, ale sluší vám to spolu. Ani jsem nedoufala, že se dožiju dne, kdy budete skutečně šťastný.“
Camelie se zasmála, a než jsem se vzpamatoval, byla zase pryč.
Zabrblal jsem si pod nos něco o děsivých ženských a šel najít Tobiase, abych mu oznámil, že pro dnešek končím.
„Já jdu s Ameli na večeři, a pak skočím za bráchou. Prý pro mě něco má. Jen doufám, že to není další porno se Selimem,“ ušklíbl se, když jsem ho našel na velíně ochranky, kde zadával úkoly a dohlížel na to, aby vyhozený vědec odešel bez problémů a nic nevzal s sebou.
Po jeho poznámce mi cukl koutek úst, ale raději jsem se držel zpátky.
Jo, jednou měl Aryan úžasný nápad. Natočili se Selimem docela dlouhé porno a dali ho Tobiasovi s tím, že by se měl něčemu přiučit, když teď randí s bossem.
Tobiase málem trefilo, když si to pustil, a Selim málem přišel o hlavu.
Od té chvíle si dává zatracený pozor na to, co od Aryana dostává.
Když jsem se s Tobiasem rozloučil, ještě jsem zašel za Camelií, a když jsem se ujistil, že je všechno v pořádku, mazal jsem ke vznášedlu, abych byl doma dřív, než se mi David moc rozparádí.
Teď už jsem se mohl svobodně pohybovat, když byla nejhorší hrozba od některých členů ze syndikátu zažehnána, ba co víc, z nepodložených zdrojů jsem měl informace, že se v podsvětí rozneslo, že mě a Davida hlídá samotný Král.
David
Ještě po cestě domů jsem požádal Unuse, aby okamžitě odstřihnul toho poďobaného vědce od veškerých systémů Sentinelu a zkontroloval jeho osobní systémy a všechno ostatní, jestli náhodou něco nestihl vytvořit, a případně ztopit, než si toho kdokoliv všiml.
Ještě jsem ani nestihl přistát, Unus mi potvrdil, že je vědec mimo hru a už si v Sentinelu ani nespláchne bez něčí pomoci. A když jsem se pak sprchoval, dostal jsem od Unuse ještě info, že se tomu vědci nepodařilo nic přetáhnout, i když zaznamenal dva pokusy, tři a pět dní zpátky. Ale moje zabezpečení zafungovalo velmi dobře. Jo, Soren si najal prostě toho nejlepšího…
Jen jsem mohl doufat, že tomu poďobanci ještě udělají důkladnou osobní prohlídku a propustí ho ze Sentinelu jen ve spodkách.
Když jsem byl hotový, mrknul jsem do hledáčku, kde se nachází Soren, a s potěšením jsem zjistil, že už je na cestě domů.
Uložil jsem se na posteli, zapnul obrazovku na protější stěně, a pustil si moje a Sorenovo video.
Jo, tohle se mi povedlo natočit, jak jsem slíbil. Abych se přiznal, občas si ho u toho honím, když není Soren po ruce, nebo když nemá náladu. Ale… Zatím se mi ho povedlo do nálady přivést vždycky.
Pěkně jsem si nageloval prsty, roztáhl nohy a hezky si promazal dírku ve chvíli, kdy jsem slyšel, jak Soren vstupuje do domu.
Vážně jsem se na něho těšil. Ať už to byl klidný sex, nebo divočejší, když mě chtěl za něco potrestat, vždycky jsem to přivítal s nadšením.
A tohle je náš poslední sex v tomhle domě. Zítra se definitivně stěhujeme do toho nového domu, o kterém jsme se kdysi bavili, že bychom ho koupili.
Když jsem zaslechl Sorenovy kroky po schodech, pěkně jsem se s roztaženýma nohama natáhl, dal ruce za hlavu a chytl se tyček pelesti. A jen jsem sledoval naše video a čekal, až se Soren objeví ve dveřích.
„Čekám na trest… Zlobil jsem…“ vydechl jsem roztřeseně, když jsem uviděl svého krásného muže ve dveřích.
Soren
Nejspíš se s Davidem nikdy nebudu nudit.
Vážně mě pokaždé něčím dokázal překvapit a nikdy mě nezklamal.
Byl to prostě můj úžasný kluk. Opravdu nejspíš nikdy nepochopím, proč se zamiloval zrovna do mě. A vlastně je to i naopak. Aniž bych to nějak ovlivnil, srdce se mi rychleji rozbušilo, když jsem vcházel do domu a rovnou zamířil nahoru do ložnice.
A naskytl se mi pohled pro Bohy.
Lepší pozvánku jsem snad ani dostat nemohl, a i kdybych nebyl vzrušený, tak po tomhle by se mi rozhodně začal stavět do pozoru.
„Jsi opravdu velký neřád…“ zavrčel jsem, přešel k posteli a prsty jedné ruky potáhl po jemné kůži na Davidové noze, až ke stehnu.
Pak jsem v ruce sevřel jeho penis, několikrát ho promnul, než jsem kousek poodstoupil a zadíval se do jeho očí. Vážně byl nádherný. A zvláště takhle.
Pomalu jsem si rozvázal kravatu, přetáhl ji přes hlavu, a stejně pomalu začal rozepínat knoflíčky košile, kterou jsem stáhl z ramen. Následovaly kalhoty, spodky i ponožky, a přitom všem jsem neustále Davida pozoroval a nespouštěl z něj oči.
Když jsem byl vysvlečený, vyhoupl jsem se na postel, a hned se napasoval mezi Davidovy roztažené nohy, dlaněmi se zapřel o polštář po stranách jeho hlavy a sklonil se nad ním.
Jen lehce jsem se svými rty otřel o ty jeho, a pak se pousmál.
„Je načase pořádně se rozloučit s tímhle domem. Tobias dnes nepřijde. Nikdo ti nepomůže. Jsi tu se mnou úplně sám… A já tě hodlám dneska řádně potrestat a všechno ti to spočítat.“
I přesto, že jsme si vzájemně za ten rok řekli ta dvě slova jen minimálně, ten vzájemný cit jsme předávali jeden druhému svými dotyky nebo polibky.
Miloval jsem Davida a věděl jsem, že nikoho jiného už do svého srdce nikdy nepustím.
On mi ho ukradl, a doufal jsem, že už napořád…
David
Sledoval jsem ten soukromý striptýz. Byl určen jen pro mne, a opravdu se bylo na co dívat.
Byl jsem vzrušený čím dál víc, když Soren pomalu přede mnou odhaloval svoje nádherné tělo.
Řekl bych, že tohle bylo asi součástí trestu. Trpět to protahování, než se na mě vrhne bylo opravdu za trest.
Jo, vím, že Tobias nepřijde. Zařídil jsem, aby ho Ameli pro dnešek zaměstnala, a bylo mi jedno, jak to udělá.
„Zítra… zítra je velký den…“ zavzdychal jsem po Sorenovými polibky, a nevydržel jsem, abych kolem něho neomotal nohy a přitáhl si ho na sebe víc.
„Zítra je den, kdy jsem ti řekl, že tě miluji… a zítra… zítra je den, kdy spolu začneme žít v novém domě…“ zadíval jsem se Sorenovi do očí.
Jo, neříkám mu to často. Opravdu výjimečně. Stejně jako on mě. Ale ani jednomu z nás to nevadí.
Nemusíme to říkat, protože víme, že to v sobě oba máme.
Já jsem možná nejchytřejší v celém Richmondu. Ale Soren je nejlepší v celém Richmondu.
Nevyměnil bych ho ani za národní bohatství. Nedal bych ho ani za miliony rodorů…
„Rozloučíme se s tímhle domem pořádně. Máme na to celé odpoledne a celou noc…“ usmál jsem se na Sorena a vzápětí se přitiskl na jeho rty ve vášnivém polibku.
Miluji ho. A i když mě chtěl zpočátku zabít a já jeho jen využít…
No, cesty osudu jsou nevyzpytatelné. A já jsem moc rád, že naše osudy se setkali na té správné křižovatce u jednoho nejmenovaného kostela…