David
Když jsem druhý den ráno vstal, nebylo to moc fajn. Bylo na Sorenovi poznat, že nemá zrovna moc dobrou náladu. A vlastně ani já ne.
Pořád jsem nepřišel na to, jak je to s těmi hluchými místy v Septimově sídle. A to mě docela dost znervózňovalo. Dokonce natolik, že jsem i já začal vrčet na všechno, co se kolem mě mihlo.
Ani nevím jak, a už jsem seděl ve vznášedle a cestovali jsme na domluvenou schůzku s Bossy. I když jsem protestoval, že chci zůstat doma a pracovat, bylo to zamítnuto.
Prý mě nenechají bez dohledu, aby mě nenapadla nějaká kravina, a abych byl pod dohledem, aby se mi nic nestalo.
Vždyť je Sorenův barák prakticky nedobytná pevnost! Tak, co by se mi, kurva, mohlo stát?! Já sám jsem na tom pracoval a jen tak nikdo se dovnitř nedostane! To mi nevěří? Vždyť jsem skvělej a nejlepší v celém Richmondu!!
Na schůzce, když jsme se usadili a já zas viděl ty arogantní ksichty, jsem byl protivnej ještě víc. Myslím, že jsem v jednu chvíli vyletěl i na některého z těch hlavounů, a moc nechybělo, a málem mi ustřelil hlavu. Ale Tobias včas zasáhl, a když hrozilo, že zas on ustřelí palici Sextě, a to už měl vytaženou zbraň, tak se všichni umoudřili a za mých sprostých nadávek se stáhli.
Pak už nic nebránilo tomu, aby se dokončila schůzka…
Fakt jsem byl nadšenej z toho, že se Sorenem k Septimovi posílají Krále. No, chtěli, aby s ním šel Věž, ale Soren ho nemůže po svém únosu ani vidět, natož, aby s ním spolupracoval.
A Bossové budou po dobu schůzky v pohotovosti, dokonce si s Tobiasem vyměnili i kontakty, aby bylo možné okamžitě předat info a zasáhnout…
Já jim svůj kontakt nedal. Ale beztak ho určitě mají od Pinty…
Byl jsem fakt moc rád, když jsme se „rozloučili“ a mohli jsme zpátky domů. A s námi měl dorazit i Pinta, kterého pomoc jsem potřeboval, abych to stihl dodělat dříve, než Soren odletí k Septimovi na schůzku…
Upozornil jsem je na ta hluchá místa, a Bossové přislíbili, že se na to podívají a zkusí zjistit něco blíž…
Soren
Budu si muset zapamatovat, že David opravdu nemá žádný pud sebezáchovy.
Nevím, jestli to chytil ode mě, tu ranní náladu, nebo ho nasralo, že mu Tobias zakázal zůstat doma, každopádně na schůzce se zase předvedl v plné parádě, až musel Tobias uklidňovat situaci.
Samozřejmě svým způsobem. Každopádně i já v jednu chvíli nešetřil svůj slovník, když mi nabídli, aby se mnou k Sedmému šel Věž.
Prý, co bylo, to bylo a už mě zná.
To jako upadli na znak?!
Mám spolupracovat s člověkem, který mě mučil?! A ještě nedávno?!
Nakonec padla volba na Krále, i když to se mi taky moc nelíbilo, ale bossové se prostě jednoznačně shodli, že pouštět mě samotného je risk. Co když se Sedmý dostane k informacím, kde jsou disky? Co když mě zabije? Riziko bylo příliš velké.
A navíc, Král ještě pro Sedmého nepracoval. A to mě aspoň malinko uklidnilo.
I když vědomí, že jsem s někým, kdo zase mučil Davida, mi na náladě nepřidalo.
Když jsme se pak vrátili domů, David se zavřel s Pintou v pracovně, a já už si řekl, že budu mít aspoň trochu klidu a čas se připravit na polední schůzku, jenže to by Tobias neměl mít jistého bratra.
Ten prý doma sám nebude a nemáme z něj dělat idiota, protože on moc dobře ví, co se děje, a než se Tobias nadechl, aby ho pěkně seřval, Aryan se vecpal ke klukům do pracovny, svlékl se a hned hupsnul na Pintu, prý je mu smutno a ráno si to musel dělat sám.
Mám já tohle za potřebí?
Naštěstí byl Tobias rychlejší a serval Aryana z Pinty dřív, než ten se rozpálil a nejspíš by prosouložili celý barák, o což jsem moc nestál. Do toho jsem musel uklidňovat Davida, který mi připomínal vzteklého kocoura, že ho zase někdo vyrušuje od práce, tak jsem si ho odtáhl do koupelny a trochu nás dva uklidnil.
Mezitím Tobias Aryanovi řekl, o co tu vlastně jde, a prý jsme přišli o zážitek, protože Aryanovi prý poprvé spadla brada až na zem a konečně se uklidnil.
Po hodině tak kluci mohli zase pokračovat v práci, Tobias byl s Aryanem v kuchyni a já se zavřel do pracovny.
Přišlo mi to jako chvilka, kdy za mnou přišel Tobias, že Král už čeká dole a je čas jít.
„Dávej mi na ně pozor,“ podíval jsem se na Tobiase, když jsem si Davida přitáhl k sobě a ještě ho políbil.
David
No, nestihl jsem to. A byl jsem protivný čím dál víc. A nejspíš se přestanu i dívat na pornáče s Aryanem, protože mi ten kluk začíná děsně lízt na nervy. A hlavně, když se nacpal do mojí pracovny a začal ojíždět Pintu.
Ještěže to Tobias včas zatrhnul, jinak bych je přetrhnul já. Zavolal jsem si Selima pro práci, a ne proto, aby mi tu předváděli porno na živo.
Když se Soren chystal odletět, vyšel jsem s ním ven, a taky jsem si ho přitáhl pro polibek.
U vznášedla stál Král a čekal, a já…
No, nebyl jsem moc v klidu, když jsem ho viděl a vzpomněl si na to, co bylo.
Jednou mu to vrátím i s úroky, ale pro teď… No, aspoň jsem mu ukázal fakáče.
„Hlavně ze sebe nedělej hrdinu, ano? Nechci, aby se ti něco stalo,“ políbil jsem Sorena hned potom, co jsem se ušklíbnul na Krále. „Septim je prý dost nevyzpytatelný, a tak trochu magor. Nikdo nikdy neví, kdy mu rupne v bedně. Stačí už jen to, že dostal Duose a vydíral ho a měl ho pod palcem, což je u Bossů normálně nemyslitelné.“
Fakt jsem měl obavy. A pořád jsem nezískal plány, kde by byly zavedené i ta hluchá místa Septimova sídla. A nejspíš tam ani není nic, na co bych se mohl napojit nebo do čeho bych se mohl nabourat.
Rozloučil jsem se se Sorenem ještě s jedním polibkem, a pak už jsem se díval se staženým žaludkem, jak se vznášedlo zvedá, a i s ním a Králem odlétá pryč.
„Tak jdeme pracovat! Potřebuji se hned napíchnout na Septimův barák. Sorena mám na příjmu, ale musím mít jistotu, kdyby mu náhodou sebrali komunikátor,“ hnal jsem hned Selima zpátky do pracovny, když jsem ho viděl vykusovat se s Aryanem na chodbě.
Natlačil jsem ho dovnitř a Aryanovi jsem zabouchnul dveře před nosem s tím, ať jde otravovat našeho bráchu.
Soren
I přes těžkou situaci jsem se musel pousmát. Prý nedělej ze sebe hrdinu.
Nevím, kdo tu nejvíc bezhlavě riskuje a strká ten svůj čumák, kam nemá.
Ale raději jsem to Davidovi odkýval, protože bylo vidět, že mu není příjemná ani Králova přítomnost, a ještě dlouho potom, co jsem seděl ve vznášedle, jsem se díval na náš dům, dokud zcela nezmizel z dohledu.
Teprve pak jsem se zadíval na profil Krále a zamračil se.
„Nemusíš mi odpouštět. Nic takového nečekám,“ ozval se najednou a já stiskl rty.
„Ublížil jsi někomu, na kom mi velice záleží. Ani nevím, proč tu s tebou sedím. Nechápu, jak můžeš-“
„Jak můžu, co?“ otočil hlavu a zadíval se na mě.
Za jiných okolností bych řekl, že je to pohledný muž, neurčitého věku, s výraznýma zelenýma očima a štíhlou sportovní postavou.
„Je to práce jako každá jiná. Ty vedeš společnost, já zabíjím. Nic víc a nic míň. Pořád je nás potřeba, protože pořád se najde někdo, kdo plave proti proudu. Nechápu, proč z toho všichni děláte takovou vědu. Dneska ti pomáhám, zítra klidně můžu dostat rozkaz na tvé odstranění.“
„Ale zabít někoho… Je to nemorální. To, co dělá Věž. A taky… Poslouchat něčí rozkazy…“
Král si povzdechl a konečně se vrátil pohledem zase na vzdušný prostor.
„Když jedno zvíře, silnější zvíře, zabije slabší, je to nemorální? A neříkej, že nejsme zvířata. Je pravda, že s Věží zrovna nesympatizuju a nelíbí se mi jeho metody, ale každý umíme něco jiného. A rozkazy? Myslíš si, že je musím poslouchat?“
Král na mě znovu pohlédl a přísahal bych, že se i pousmál.
Kdybych mohl, okamžitě vyskočím, ale svůj život jsem měl rád.
Zbytek cesty jsme mlčeli, Král neměl snahu už mi nejspíš cokoliv vysvětlovat, a já se raději neptal.
Pravda je, že i kdyby mi teď pomohl, nejspíš mu nikdy neodpustím, co udělal Davidovi.
Byť je to jen jeho práce.
„Jsme tady,“ vyrušil mě z myšlenek jeho hlas.
Podíval jsem se z okna, když jsme přistávali a zašklebil se.
„Aspoň na něčem se shodneme,“ pokýval hlavou Král.
Já jsem sice nechutně bohatý, vlastně nejbohatší člověk v Richmondu, ale rozhodně to nedávám nijak najevo. Jenže to, co se ukázalo před našima očima, doslova čpělo kýčem, bohatstvím a nechutným vkusem majitele.
David
Chvíli trvalo, než jsem se dostal zpátky do pracovny. Mezitím jsem navštívil toaletu, pak jsem se stavil v kuchyni, abych si vzal svoji energii a Tobiasovi odprsknul, že mi má dát pokoj a jít se starat o to, aby byl Soren v pořádku.
Utekl jsem na poslední chvíli. Málem za mnou letěl nůž a taky nadávky, že ví, co má dělat.
Ale výhodu to mělo, že jsem tak rychle utíkal. Nestihl jsem si vzít plechovku, a tak jsem zdrhnul s celým paklem energeťáků.
„Kurva!“ rozčílil jsem se, když jsem viděl Aryana, jak se zase plazí po Selimovi.
„Vypadni a hned! Máme práci! Důležitou práci a ty zdržuješ!“ serval jsem ho z Pinty dolů a potlačil ho ke dveřím.
„Nikam nepůjdu!“ zapíchnul nohy do podlahy, založil si ruce na hrudi a uraženě se na mě podíval.
Mám to zapotřebí?
„Dobře,“ povzdechnul jsem si nakonec. „Můžeš tu zůstat. Ale budeš sedět na zadku a ani nepípneš. A nebudeš lézt na Selima. Jestli kvůli tobě přijde Soren k újmě, jestli mu praskne třeba jediný beďár, které mimochodem nemá, tak tě na místě zabiju. Rozumíme si?“
Nevím, co to způsobilo, ale Aryan po chvilce přikývl, přitáhl si židli k Selimovi a sedl si.
„Tak jdeme na to,“ otevřel jsem si jeden plech, pořádně se napil a pak už se vrhnul na práci.
Jako první jsem se napojil na Sorena, abych slyšel všechno, co se kolem něho děje…
Soren
Neubránil jsem se ušklíbnutí i potom, co jsme vešli do sídla Sedmého v doprovodu dvou bodyguardů.
Sice nás neprohledali, ale bylo vidět, že jsou připraveni zakročit, kdyby někdo z nás dvou udělal nějaký špatný pohyb.
A nejspíš věděli i o Králi, protože na něj se dívali obzvláště pozorně.
Měl jsem takový dojem, že pro něho to začíná být spíš zábava, a já začínal litovat toho, že jsem něco takového odsouhlasil.
„Pan Soren Tanner! Chlebodárce tohoto města a jeho ctihodný občan. Jaká to čest, že někdo takový navštívil sídlo někoho tak obyčejného, jako jsem já!“
Zamračil jsem se a zíral na Sedmého, který scházel ze schodů v doprovodu čtyř mladých žen, které nás pak s Králem obklopily a zavěsily se do nás.
„Splní vám každé přání. Stačí jen říct. Jsou vychované a naučené neodporovat. Preferujete v posteli dominu? Není problém. Máte raději neposlušnou školačku. Klidně. Perverzní sousedku? Jak je libo.“
„Myslím, že jsem nepřišel do bordelu, abych si vybíral děvky, pane Gardnere. Můj čas je drahý. Mluvte nebo odcházíme,“ vymanil jsem se ze sevření dvou spoře oděných ženštin a snažil se být co nejméně hrubý, protože ony za to nejspíš nemohly.
„Rovnou k věci,“ pokýval hlavou Sedmý a mlaskl. „Dobrá tedy. Pojďme si promluvit.“
Mávl rukou směrem ke svým bodyguardům, kteří do nás strčili a nasměrovali směrem k jedněm dveřím, kterých bylo v obrovské hale celkem pět. Uprostřed pak byly široké schody vedoucí do patra, ze kterých právě Sedmý scházel.
Čekal jsem, že nás vezme do nějakého přezlaceného a kýčovitého salonku, smrdícího jeho těžkou kolínskou, místo toho jsme se ocitli v menší místnosti, která dost dobře mohla kdysi sloužit jako knihovna.
V místnosti nebylo jediné okno, vévodil ji velký obdélníkový stůl, jednu celou stěnu zabírala sedačka, hned vedle byl menší bar, dvě křesla a malý odkládací stoleček.
Celé to působilo chladně a neosobně, a rozdíl mezi touhle místností a zbytkem domu byl víc než na pováženou.
„Posaďte se, pánové,“ usmál se Sedmý, mávl rukou k sedačce a sám si sedl do velkého křesla za stolem.
Čekal jsem, že s námi zůstanou i jeho bodyguardi, ale ti k mému překvapení odešli. Jediný, kdo zůstal byla jedna žena s těch čtyřech, která se posadila do křesla vedle nás a pozorně nás sledovala.
„Omlouvám se za to nepohodlí, ale je to nutné. Jistě chápete, že musím být opatrný, zvláště, když jednám s lidmi na vaší úrovni,“ odhalil Sedmý své umělé bílé zuby a z krabice na stole vyndal doutník širší a větší než můj penis v erekci.
Zamračil jsem se nad jeho slovy a už otevíral pusu, abych mu odpověděl, ale vzápětí ji zase zavřel.
Pochopil jsem. A Král nejspíš taky, podle rychlého pohledu, který po mě hodil a mírně napjatého těla.
Tohle je nejspíš jedna z těch místností, o kterých David mluvil.
Do teď mě uklidňoval jeho hlas v uchu, i když většinu času držkoval.
Ale najednou, sotva Sedmý dopověděl a za bodyguardy se zavřely dveře, jeho hlas utichl v půlce slova.
David
Jen jsem doufal, že Soren nebude nervózní, aby se nějak neprozradil. A snažil jsem se být v klidu i já. No, opravdu snažil.
Celou dobu jsem brblal kolem toho, že pořád nemám ty informace od Septimova baráku.
Bylo to vážně k vzteku. Unus mi už dokonce udělal několik variant, jak by to mohlo vypadat, jaké by mohlo být rozložení těch hluchých míst, kde místnost, kde chodba. Ale bylo mi to k prdu. Já to potřeboval přesně. Začínal jsem mít podezření, že za tím stojí Krtek.
Jo, přesně ten styl. Něco nechat zmizet ze systémů. Tohle bych já nikdy neudělal. V tomhle se mezi sebou lišíme…
„Příchozí zpráva,“ ozval se Unus. „Odesílatel Primus. Urgentní.“
„Otevři to!“ hned jsem dal příkaz a pak se mi už jen rozšířil na tváři úsměv, když jsem to viděl.
„Jo! To je ono! Poděkuj Primusovi a hned mi to převeď do trojrozměrného zobrazení!“
Už jsem chtěl nadšeně sdělit Sorenovi, že máme konečně kompletní plány, když jsem se zarazil.
Chvíli jsem naslouchal a pak jsem se otočil na Selima.
„Jak je to dlouho, co vešel k Septimovi?“
Po jeho odpovědi jsem vyskočil na nohy, až židle odjela skoro ke dveřím.
„Ztratil jsem ho! Ztratil jsem Sorena!“
Soren
Nelíbilo se mi to.
I když je pravda, že Sedmý zatím nepodnikl nic, co by nás vyloženě ohrozilo.
Pokud nás teda neměl v plánu vyudit tím svým klackem.
„Budu upřímný, pane Tannere. Překvapil jste mě. Měl jsem za to, že jste jen nanicovatý podnikatel, držící se svých pravidel. Ale vy nejspíš i rád riskujete, že?“
„Nevím, co tím myslíte,“ promluvil jsem konečně a zamračil se.
„No, slyšel jsem, že jste měl velmi důvěrný hovor s Věží, obědváte se Sextou, a dokonce jste na schůzku přijel i s Králem. Prostě bych to do vás neřekl,“ usmál se a vyfoukl oblak kouře ve kterém se skoro ztratil a já měl co dělat, abych se nerozkašlal.
„Situace si vyžadovala jisté opatření. A vy moc dobře víte, o čem mluvím. Co takhle přestat chodit kolem horké kaše? Když víte i to, s kým chodím na oběd, víte, jak dopadl druhý a čtvrtý boss. Nečekejte, že se z toho tak snadno vylížou, když mají na krku velezradu. Myslíte si, že tomu zrovna vy uniknete? Že jste lepší než oni? Omyl! Nejste lepší. Udělal jste totiž jednu velkou chybu. Postavil jste se proti mně. A já nedovolím, aby prase, jako vy, dál špinilo tohle město už jen svou přítomností. Zvedá se mi žaludek, jen co slyším vaše jméno a to, že jsem tady, je jen moje dobrá vůle a snaha tohle všechno konečně ukončit.“
Zahlédl jsem u Krále náznak úsměvu?
Jeho jsem možná pobavil, ale Sedmého očividně pěkně nasral. Ale bylo mi to jedno. S hovadem se prostě nedá jednat v rukavičkách.
„Vy si nejspíš vůbec neuvědomujete, s kým mluvíte, pane Tanne-“
„Ne! To vy si neuvědomujete, s kým mluvíte! Hrajete si na něco, co nejste, a v tom svém prasečím mozku jste si usmyslel, že tohle město patří vám a můžete si tu dělat, co chcete!“
„Nepřerušuj mě, když mluvím! Ty jeden buzerantský smrade!“ zařval najednou Sedmý a praštil dlaní do stolu, až si zlomil tu svou kládu.
Já se jen ušklíbl po jeho slovech a založil si ruce na hrudi.
„Ale, ale, tady není někdo zvyklý, že se mu odporuje. Smůla. Na mě to tvoje zastrašování neplatí,“ přešel jsem taky k tykání.
Král se očividně bavil a ta žena jen přeskakovala pohledem z jednoho na druhého.
David
„Nikam nepůjdeš!“ zařval jsem na Aryana, protože jsem ho měl už plné zuby.
Fakt jsem nechápal, jak to s ním může Selim vydržet. Jak ho vůbec dokázal snést i Soren.
Rozhodl jsem se, že poletím Sorena zachránit. Přeci jen mě Septim potřebuje, kdyby na věc přišlo, a určitě mě nezabije. A tak se, můžu vyměnit za Sorena.
Právě jsem si rychle sbalil nejnutnější věci, což toho moc nebylo a vlezlo se mi to do kapes, ale ten kluk mě fakt děsně žral. Celé to může pokazit.
„Když půjde Selim, půjdu taky!“ křiknul na mě znovu Aryan.
„Řekl jsem, že ne!“ zarazil jsem ho do židle.
„A tak to ne!“ prudce mě odstrčil, vyskočil na nohy a rozběhl se ke dveřím. „Tob…!“
„Kurva!“ vykřikl jsem, přiskočil k němu a rychle mu zacpal pusu. „Zabiju tě! Vážně tě zabiju! Zatímco zdržuješ, kdo ví, co se děje Sorenovi, imbecile!“
„Když mě nevezmeš s sebou, řeknu to bráchovi!“ mumlal přes moji ruku.
Měl jsem chuť mu jednu fláknout, uspat ho navždy, ale to by tu nesměl být Selim.
Za dalších pět minut jsme seděli v Aryanově vznášedle, všichni tři a mířili k Septimovu sídlu.
Tobiase jsme zaměstnali, když jsme mu dali echo, že se musí nutně spojit s Bossy, protože Soren není na příjmu, a tak jsme mohli nepozorovaně utéct.
„Budeš sedět ve vznášedle a počkáš na nás. Nikam se nehneš, rozumíš?“ ozval se Selim, když jsme přistávali v jedné části zahrady, kam nebylo z domu vidět, a kde jsem věděl, že je přístupová cesta dovnitř.
Sice budeme jak prasata, ale raději nějaká stará šachta než být za chvíli vejpůl.
„Vážně ho zabiju,“ vrčel jsem, když Aryan pořád protestoval.
Prý chce taky Sorena zachránit, a je navíc známá hvězda, a rozhodně si nikdo nedovolí někomu tak známému cokoliv odepřít, natož ho zabít.
Je to idiot…
Soren
Celé mi to přišlo jako neuvěřitelná fraška.
Od vtíravého úsměvu přes vydírání až po prudká slova.
Sedmý byl vážně nevyzpytatelný muž, jak se o něm povídalo. A to, že jsme v téhle místnosti tomu jen nasvědčovalo. Možná jsem byl v tuhle chvíli i malinko rád, že je tu se mnou Král. Nevím, jak moc se bude hrnout do mé záchrany, ale z toho, co mi Tobias a David zjistili jsem pochopil, že žádný z
Popravčích nepustí svou zakázku jen proto, že by mu druhá strana zaplatila víc.
Vždycky svou práci dokončí, i kdyby protistrana nabízela klidně celé město, jako platbu.
A Král byl údajně ze všech nejloajálnější. Navíc, on jediný, se nenechal Sedmým ještě najmout, i když prý měl od něj nabídky za horentní sumy.
Nejspíš se ho možná na konci zeptám, proč ho odmítal.
Tak jsem se zabral do myšlenek, že jsem úplně přeslechl další Sedmého slova, kterému to nejspíš nebylo po chuti. Až jemné drcnutí do lokte mě probralo a já se zadíval na Krále, v jehož tváři jsem nedokázal nic přečíst.
„Očividně vás nudím pane Tannere,“ zavrčel na mě Sedmý a mě to připomnělo slova mého učitele.
Musel jsem se ušklíbnout, což vyvolalo nevoli u Sedmého a odrazilo se mu to ve tváři.
„Z dobré vůle jsem-“
„Nebude lepší, když půjdeme k věci?“ přerušil jsem ho znovu a vstal, „očividně nemáte nic na srdci a tohle celé je jen nějaká nejapná fraška. Můj čas je drahý, na rozdíl od některých musím pracovat a nevydělávám si vraždami, vydíráním, prostitucí, a kdo ví, čím ještě. Takže jestli nás omluvíte, půjdeme.“
Kývl jsem hlavou na Krále, u kterého jsem snad zahlédl náznak úsměvu?
„Myslíš si, jak nejsi chytrý. Ale stačí slovo a-“ zasyčel na mě, ale nedořekl, protože se najednou ta žena zvedla, přešla k němu, něco mu pošeptala a on ji mávnutím ruky poslal pryč.
Možná bych si oddechl, ale ten jeho úlisný úsměv, který najednou nahodil, se mi vůbec nelíbil.
„Uvidíme, kdo bude ještě skákat, jak druhý píská,“ zamlaskal spokojeně a pohodlně se opřel v křesle.
David
Vlezli jsme do šachty, a já se ujistil, že plány nelhaly a mohli jsme v ní normálně jít a nemuseli se plazit po břiše. To mě aspoň trochu uklidnilo v tom, že i ostatní místnosti budou tak, jak na plánu byly.
Jen… v které z nich bude Soren? A… V jakém stavu ho najdu?
Sice jsem hned vyletěl na Tobiase, že je Soren mimo příjem, a poslal mu ty plány, když přišly, ale odpálkoval mě s tím, že na tom pracuje a mám držet hubu a zalézt do svého kutlochu a nevylézt. Že to zařídí.
Ale, jak dlouho mu bude trvat, než zalarmuje Landona, a kdo ví, jestli ten vůbec bude moct vběhnout do Septimova sídla, když se vlastně „nic neděje“ a Soren jen šel na návštěvu?
Přiblížili jsme se k jedněm dveřím, a já s uspokojením zjistil, že i tady se zapomnělo na klasický klíč a stačí mi se nabourat do systému a dveře otevřít. Ostatně, do systému jsem se naboural už doma, tak teď stačilo jen pár vteřin, zámek cvakl a dveře se s tichým zasyčením otevřely.
Vykoukl jsem do prostorné chodby a když jsem viděl, že je prázdná, chtěl jsem už vykročit, když se za námi ozval hlas…
„Ty idiote!“ otočil jsem se a vztekle zasyčel na Aryana. „Měl jsi být ve vznášedle!“
„Nebudu tam čekat!“ zaprskal na mě, otřel si z tváře pavučinu a napučeně si založil ruce v bok. „Nebudu tam sedět a čekat, když vy tady…“
„Myslíš si, že je to nějaká sranda?!“ popošel jsem k němu blíž a on couvnul za Pintu, který se ho snažil přede mnou bránit.
„Samozřejmě, že je to sranda,“ ozval se najednou úplně jiný hlas.
A za mnou…
Prudce jsem se otočil a nejspíš jsem se v tu chvíli zapomněl i nadechnout.
„Kohopak to tu máme,“ nebezpečně se usmála ta žena, které po boku stáli další čtyři muži.
„Podle toho, jak ses tu rychle dostal, nejspíš budeš Venidici, nepletu se?“ popošla ke mně a chytla mě za bradu těmi svými nalakovanými pařáty.
„A ty jsi nejspíš nějaká kurva, která to tu hlídá, co?“ ušklíbl jsem e na ni a ostentativně si prohlédl její spoře oděnou postavu. „Ale nemám zájem, tak vypadni a jdi si hrát s těmi svými kluky…“
Jenže ti mezitím stihl dojít k Pintovi a Aryanovi, a už bylo jen slyšet cvaknutí pout a Aryanovo kňučení…
„Myslel si, že se přese mne dostaneš?“ vrátila se ta ženská ke mně pohledem. A vůbec… Tu tvoji nevymáchanou držku moc dobře znám. I tvoji práci. Ale nejsi lepší než já. To já mám ten nejchytřejší mozek tady v Richmondu.“
„Aha,“ ucuknul jsem, aby mě pustila a já se snažil i získat nějaký čas a vymyslet, jak se z toho dostat.
„Takže Krtek… Možná máš nejchytřejší mozek, ale tak mezi opicemi, nikdo není chytřejší než já. Ne-ní! Jsi jen zmalovaná mrcha, která si hraje na ajťáka. Víš, že jsem se už dávno naboural do tohoto systému? Vím o každé místnosti, i to, kdy splachuješ hajzl. Tenhle systém má plno děr. Septim nejspíš nebude rád, když to zjistí. Takže nás teď hezky pustíš, my v klidu odejdeme a nikdo nic neviděl. A já Septimovi neřeknu, jak na hovno má celé tohle tvoje zabezpečení, Krtku.“
V její tváři v tuhle chvíli nešlo ani pořádně číst. Nikdy jsem ženské nechápal a nerozuměl jsem jim. A on mi to teď potvrdila.
Ve chvíli, kdy se konečně nadechla, dala mi takovou facku, že jsem se málem skácel k zemi.
„Vemte je k Septimovi,“ zavrčela vztekle. „Ještě se uvidí, kdo je na hovno. Myslíš si, že jsem o tobě nevěděla, i když jsme byli mimo signál? Zas takový debil nejsem.“
„Jasně, že nejsi debil. Ty jsi debilka,“ ušklíbl jsem se, a vzápětí jsem málem letěl na hubu, když mě popadl jeden z těch chlapů a smýknul se mnou dopředu, aby mi mohl spoutat ruce.
A pak už nás táhli chodbou dovnitř tohoto baráku.
Každou chodbu i místnost jsem komentoval, aby bylo jasné, že přesně vím, kde, co je. A pěkně jsem tím Krtkovi drtil nervy a pil ji krev. A nepomáhalo ani Pintovo výmluvné mlčení a pohled, že mám být zticha. Nepomohlo ani Aryanovo kňourání, že mám držet hubu, a jeho poznámky, že je známá osobnost, a že tohle zacházení si vyprošuje.
Ta… ženštnina, ta čarodějnice si dovolila říct, že je nejchytřejší v celém Richmondu! A to ji fakt neodpustí! Nikdy!
Soren
Zamračil jsem se a zase si zpátky sedl.
Zdálo se mi, že i Král se trochu napjal a zalétl pohledem ke dveřím.
Chvilku se nic nedělo, Sedmý mlčel a já nějak neměl touhu to rozpovídat. Začal jsem pociťovat mírnou nervozitu, a když už mi přišlo, že to trvá snad věčnost, ozval se zpoza dveří hluk a vzápětí dovnitř vešla zpátky ta žena, vypadala hodně naštvaně, a za ní, spolu se čtyřmi bodyguardy Sedmého…
Málem jsem se vyvrátil, když jsem ty tři uviděl.
„Ale, ale, to jsou k nám hosti!“ tleskl rukama Sedmý a vyrušil mě z koncentrace vraždy pouhým pohledem.
„Nečekal jsem, že budu mít dneska tolik-“
„Sorene!“ přerušil Sedmého Aryan.
„Co tady, sakra, děláte?!“ zasyčel jsem a znovu vstal.
Tři muži, kteří je přivedli, odešli, zůstal jen jeden a ta žena, která Davida vraždila pohledem.
„Přišli jsme tě zachránit!“ vykřikl Aryan hrdě.
„Zlato, mlč, prosím,“ zahučel Selim.
„Neboj, Tobias o ničem neví, on nás nepustil, utekli jsme. Tady ten chytrák, říkal, jak to má všechno zmáknuté, a ta čarodějnice nás vyhmátla u prvních dveří. A celou dobu držkuje a nedá si pokoj. Dostal od ní dokonce facku! Nechápu, jak to s ním můžeš vydržet! Je nesnesitelný! Ale já už tě zpátky vzít nemůžu. Mám svého sexy samce, víš?“ vyklopil to ze sebe Aryan a já nevěděl, jestli se smát, zuřit, nebo někoho zabít.
„Jen idiot si mohl myslet, že se sem nepozorovaně dostane,“ ušklíbla se ta ženská.
No, a to bylo něco na Davida, který začal znovu prskat.
„To stačí!“ přerušilo je zařvání Sedmého. „Na tohle nemám čas ani náladu!“
„Pane, dovolte mi, abych se o něj postarala,“ popadla ta ženská Davida za vlasy a smýkla s ním před sebe.
Nikdy jsem nikoho nezabil. Vážně zranil, ano. Ale nezabil. A ani bych to neudělal, pokud by nebyl můj život v ohrožení a nebylo to v sebeobraně.
Ale teď…
Začal jsem vidět rudě a než jsem se stačil vzpamatovat, svíral jsem zápěstí té ženské a funěl ji do obličeje.
„A co jako uděláš? Hm? Nezabiješ mě. Na to nemáš!“ ušklíbla se na mě po prvotním překvapení.
Víc jsem ji zápěstí sevřel, donutil pustit Davidovy vlasy a jednou rukou ho objal.
„On možná ne…“
Překvapeně jsem se zahleděl na Krále, který se najednou vyloupnul na tou ženskou a než si to nejspíš stačila přebrat v hlavě, místností se rozhlehlo křupnutí, jak jí rychlým pohybem zlomil vaz.
Nestačil jsem se ale ani vzpamatovat, protože se proti nám najednou vyřítil Sedmého bodyguard, který byl najednou až překvapivě v klidu.
Musel jsem Davida odsrčit trochu stranou a sám couvnout, abych se vyhnul ráně a uchránil zároveň Davida. A pak se stalo několik věcí najednou.
Bodyguard mě a Krále zatlačil ještě víc od Davida, Selima a Aryana, a pak najednou uskočil ke dveřím, za kterými zmizel společně se Sedmým, který se začal smát.
Nechápal jsem to, ale sotva jsem se zvedl ze země, rozeběhl jsem se k Davidovi.
Jenže nedoběhl. Místo toho jsem narazil do jakési neviditelné stěny.
„Silová bariéra,“ zabručel Král, který se mě snažil posbírat ze země.
„Mysleli jste si, že se odsud dostanete živí? Mysleli jste si, jak nejste chytří, co? Ale všechno tohle, bylo součástí plánu! Krtek měla pravdu, když řekla, že ten zatracený smrad půjde pro tebe, aby tě zachránil! Hloupá láska! Dělá z lidí idioty! Místnost, ve které se nacházíte je rozdělena silovým polem. Tohle vymyslela Krtek, jako zábavnou hru. Víte proč? Jedna půlka místnosti se totiž začne pomalu plnit jedovatým plynem a ti, co jsou na druhé straně, se tak můžou krásně dívat na to, jak druzí umírají! Není to skvělý nápad?! Jeden umírá v křečích a bolestech a druhý se jen dívá a nemůže nic udělat! Nádhera! A kdopak vyhraje dnešní bonus?“
Hlas Sedmého se na okamžik odmlčel, a pak se ozvalo jemné cvaknutí.
„Do prdele,“ povzdechl si Král a já svěsil ramena.
„Hahaha! Teď se ukaž, frajere! Ani ty, proti jedu nic nezmůžeš! Ale neboj. O toho tvého smrada se dobře postarám. Toho vysokého zabiju a toho krasavce si nechám do sbírky. Moc dobře vím, kdo to je a co se svým tělem umí! Už se těším!“
Když Sedmý konečně zmlknul opřel jsem se dlaněmi o silovou bariéru, zatímco Král odešel na druhý konec.
„Utečte! Vem kluky a zmizte odsud! Vím, že se budeš schopný nějak dostat ven! Jsi chytrý kluk a ta ženská vůbec neměla ani ponětí, jak jsi úžasný! Musíte vypadnout!“
David
Nadával jsem celou cestu. Nepomohlo nic, ani výhružky, abych zmlknul.
„Nic ti už nepomůže,“ uchechtla se ta ženská, když se zastavila před jedněmi dveřmi, které podle mého odhadu vedly do izolované místnosti.
„Tobě taky ne…“ zavrčel jsem na ni. „Tobě pomůže jen smrt. Vymažu tě na pořád, už si ani nevrzneš. Unusi, příkaz nula!“ křiknul jsem ještě předtím, než ta mrcha otevřela dveře a strčila nás dovnitř.
Jo, tak nespletl jsem se. Soren tu je a Septim taky.
„Žádný Unus ti nepomůže, tady odsud se na nic nenapojíš,“ ještě mi Krtek s úšklebkem zavrčela do ucha.
Je fakt tak pitomá? Neřekl jsem ji snad, že jsem se do jejich systémů už dávno naboural? Nebo je tak namyšlená a arogantní, že si myslí, že je nepřekonatelná a chytřejší než já?
A všechno tohle jsem po ní prskal celou dobu, než s ní Král udělal krátký proces. Jen jsem sebou cuknul a mírně couvnul, když dopadla na zem.
Jo, tady to má. Měla radši držet hubu. A jestli nebude držet hubu i Aryan, nejspíš pošlu Krále i na něho. Kurva, proč není zticha? Rovnou může říct, kdy mám narozeniny, a jaké slova chci na náhrobku. Je to fakt idiot! Větší idiot než ta mrtvá nevěsta tady na zemi.
Chtěl jsem jít k Sorenovi. Když jsem ho viděl, potřeboval jsem jít k němu. Chtěl jsem, musel jsem…
Ale Septim nás hezky převezl. I ta mrtvá štětka… No, ta se už ale nepodívá, jaké díry ten její systém má. Já ji varoval. Říkal jsem ji, že jsem chytřejší než ona…
Zatímco jsem sledoval Sorena, poslouchal ho, co říká, ozvalo se trojí cvaknutí a náramky na našich rukách povolily.
„No, když už nemám krtka, ty mi posloužíš dobře,“ ozvalo se za mnou a Septimova tlustá ruka mi dopadla na rameno.
„Nesahej na mě, ty tlusté prase,“ shodil jsem jeho ruku dolů a odporem se otřásl.
Chtěl jsem jít blíž k Sorenovi, ale musel jsem před Septime a tím bodyguardem couvnout dál.
„A nikam nepůjdu,“ sedl jsem si na zem hned vedle bariéry a založil si ruce na hrudi.
Král se na mě z druhé strany udiveně podíval…
Zvedl jsem k němu hlavu a nenápadně na něho mrknul.
„Říkal jsem, že jsem nejchytřejší? Za jak dlouho se to začne plnit plynem? Nemělo to už náhodou být? Neměl jsem se dívat na to, jak teď někdo umírá? Tak počítej se mnou Septime. Do pěti vteřin bude po všem…“
Jo, jsem prostě hlavička. Unusovi jsem dal příkaz ještě předtím, než nás odizolovali. A i když já s ním teď mluvit nemůžu, on už pracuje z domu. Kompletně vyřazuje všechny systémy. Úplně všechny…
„Pět… čtyři… měl by ses připravit ke startu, Králi… tři… dva… jedna…“
Soren
Asi bych Davida neměl podceňovat, a asi bych si měl zvyknout, že vždycky udělá přesný opak toho, co řeknu. Zatímco Král za mnou propátrával místnost, já propaloval Sedmého pohledem, když se přiblížil k Davidovi, zatímco ten se trucovitě usadil na zemi.
Selim nejspíš dával kázání Aryanovi, který se schovával v jeho náruči, a oba byli pod bedlivým dohledem bodyguarda.
Snažil jsem se Sedmého pozornost strhnout na sebe a s napětím očekával, kdy se místnost začne plnit plynem, ale David se opět předvedl a ukázal, že je opravdu nejlepší.
Ani jsem nestačil mrknout, když David dopočítal.
Najednou kolem mě, něco proletělo a já skončil na kolenou, jak jsem ztratil oporu pod rukama.
Během jednoho mého nádechu se Král vypořádal s bodyguardem, domem se rozlehl křik, a Sedmý skočil po Davidovi.
Stihl ho ale jen zvednout ze země, a to už jsem mu jednu natáhl, až popošel o dva kroky dozadu.
Možná byl větší, ale těžko pravidelně cvičil jako já.
„Ještě jsme neskončili,“ zasyčel a vyběhl ven z místnosti.
„Dostaňte se odsud!“ křikl jsem na Davida, kterého jsem si na moment přitáhl do náruče a krátce políbil.
„Doma si to pak vyřídíme! A žádné blbosti!“
Postrčil jsem Davida směrem k Selimovi a Aryanovi a vyběhl za Králem, který následoval Sedmého.
Potřeboval jsem ten disk. Bez něj, bylo celé tohle divadlo k ničemu.
A taky jsem musel zabránit tomu, aby Sedmý utekl.
Domem se rozléhal křik, ohlušující alarm a nejspíš i některé systémy přece jen fungovaly, protože jsem zaslechl syčení v místnosti, kterou jsem zrovna probíhal, a jen tak tak se vyhnul desítce dýk, které najednou vyletěly z jedné strany místnosti a zabodly se do stěny naproti.
„Jestli mě někdo slyší, ten barák je prošpikovaný starými pastmi, a některé pořád fungují!“ zařval jsem do komunikátoru a vzápětí plnou rychlostí narval do jednoho z chlapů Sedmého, který vyběhl zpoza rohu.
David
Jo, tak Král je zatraceně rychlej. Tak jak ho nesnáším a nemůžu mu odpustit to, že mě prakticky skoro zabil, jen jsem obdivně hvízdnul, jak rychle vystartoval v momentě, kdy spadla silová bariéra. Myslím, že jsem ani nestihl říct: pět, a on už vyběhl.
Ale než jsem stihl cokoliv říct, Septimův chlap se válel na zemi se zlomeným vazem a já vězel v Sorenově náruči.
„Jasně že poletím domů a tebe tu nechám,“ odfrknul jsem si, když mi dal Soren kázání a pak zmizel.
Ale to jeho zakřičení do komunikátoru jsem slyšel dobře. Byl jsem právě na chodbě a rozhlížel se, jestli je vzduch čistý a můžeme s klukama odejít, když se Soren ozval.
„Unusi! Najdi všechno, co ještě funguje a vyřaď to!“ dal jsem příkaz svému počítačovému parťákovi, a pak už jsem si v hlavě snažil vybavit plány tohoto sídla.
Podle všeho centrum celého toho systému bude v jedné z místností, které nebyly na mapě. A všechny hluché nebudou.
„Unusi“ Potřebuji plán rozvodů, hned!“ znovu jsem dal příkaz. „Teda… Prosím! Je to nutné…“
Náramek zablikal, a pak se slovy, že není perpetum mobile, ale snaží se, se přede mnou ukázal plán rozvodů.
Odkdy se naučil Unus takhle držkovat?
„Nejspíš to bude někde tady,“ ozval se Selimův hlas a jeho prst ukázal na jedno z míst na plánu.
Stál těsně za mnou, držel za ruku Aryana, který byl ze všeho hin a jen se vyděšeně rozhlížel kolem sebe.
„Říkal jsem ti, že máš zůstat ve vznášedle, teď to máš,“ zamračil jsem se na něho, ale pak už pokynul Selimovi a společně jsme se rozběhli do suterénu, do chodby, odkud jsme přišli. Tam bylo několik místností, které jsem neměl čas propátrat, ale podle velikosti, a toho, jak vedly obvody, s největší pravděpodobností tam bude i centrála, kde pracovala mrtvá Krtka.
V tom má nejspíš Selim dobrý odhad.
„Hele… víš, že teď jsi druhý nejchytřejší v Richmondu?“ zadýchaně jsem mu sdělil novou skutečnost. „Krtek chcípla, tak jsi teď na jejím místě…“
„Dveře,“ jen se na mě zašklebil a ukázal na dveře u kterých jsme se zastavili. „A buď rád, že mají všichni ruce plné práce těch ostatních, jinak by nám nejspíš už někdo ustřelil hlav- Pozor!“ vykřikl najednou a strhnul nás oba k zemi.
Nad hlavami proletěl rudý paprsek a udělal pěknou hlubokou rýhu ve stěně.
Rychle jsem se napojil na dveře, odemkl je a plazil se hned dovnitř a doufal, že tam není nikdo další, kdo by nám chtěl ustřelit palici…
„Dělejte! Dovnitř!“ křikl jsem na ty dva, co se courali jak sopel. Byl slyšet křik a kroky, které se k nám blížily. Další dva paprsky nás skoro lízly, když jsem zabouchnul dveře a co nejrychleji se je snažil zablokovat.
A že se povedlo, potvrdily ty vzteklé rány, co se ozývaly, když do nich začali bouchat a kopat…
Soren
Na mě nezvykle sprostě jsem zaklel, když jsem se za chvilku i s tím chlapem válel po zemi.
„Zatraceně! Víš kolik ten oblek stál?!“ vypadlo ze mě jako první, když jsem se s funěním vyškrábal na nohy.
Bylo mi jasné, jak idiotsky to vyznělo, ale fakt jsem se neudržel.
Doufal jsem, že David se právě teď aspoň pokouší o cestu ven, nebo se nějak spojit s Tobiasem, protože mě to nešlo.
Nebyl jsem sice tak rychlý jako Král, a rozhodně jsem neuměl tak perfektně lámat vazy, ale za chvíli chlápek ležel natažený na zemi, a já doufal, že se jen tak neprobere.
Po paměti jsem si vybavil plán domu, který nám David ukazoval, a zamířil na druhý konec chodby.
Netušil jsem, kolik tajných místností a pastí v domě má, a i když Davida našel skoro všechno, Sedmý byl opravdu nevypočitatelný.
Doufal jsem, že se o něj Král postará, když jsem tím zdržením nejspíš ztratil stopu.
Teď bylo potřeba najít disk.
Pokoušel jsem se po cestě spojit s Davidem, abych zjistil, jak na tom je, ale buď spojení nefungovalo nebo nemohl mluvit. Raději jsem myslel na tu první variantu.
Samozřejmě, že bych se nejraději otočil a šel ho najít. Ale jak už jsem za tu dobu, co s ním jsem, dokázal poznat, uměl se o sebe postarat. V rámci možností. Navíc teď nebyl sám a Selim měl víc rozumu než David, což mě v tomhle případě trochu uklidnilo.
Proletěl jsem chodbou, aniž bych narazil na někoho dalšího a vpadl do první místnosti, o které jsem si myslel, že by mohla být něco, jako pracovna Sedmého.
No, jako pracovna to sice vypadalo, ale pochyboval jsem, že patří Sedmému, podle vybavení.
Jen rychle jsem jí prošel, vyfotil všechno, co jsem považoval za nutné a zase vypadl ven.
Druhá a třetí místnost vypadala podobně, ale ani tady jsem neměl štěstí.
Až teprve ve čtvrté jsem měl štěstí. Nejen, že tentokrát už místnost patřila Sedmému a sloužila pravděpodobně jako nějaká knihovna nebo nějaký salonek, ale nejspíš ve spěchu nebo díky tomu, že se David naboural do systému domu, se odkryl tajný trezor, který bych jinak nenašel. A světe div se, nesjpíš po vší té smůle se nade mnou konečně někdo smiloval, protože uvnitř byl poslední chybějící disk.
Jenže... Nejspíš si ho asi vezmu do hrobu, protože když jsem chtěl vyjít zase ven, celá místnost se hermeticky uzavřela a vzápětí jsem pocítil závan vzduchu, jak se nejspíš pustila klimatizace.
Tolik k mému štěstí.
A to, že jsem v prdeli úplně mi došlo ve chvíli, kdy vzduch ztěžkl a začaly mě slzet oči.
„Nevím, jestli mě teď někdo slyší, ale-“
Přepadl mě záchvat kašle a raději se stáhl do nejvzdálenějšího koutu, co nejdál od klimatizace.
„Mám disk, ale nemůžu se dostat ven…“ zachrčel jsem a zamrkal.
Připadal jsem si jako idiot, když jsem si takhle mluvil sám pro sebe, a musel se tomu i uchechtnout.
David
Že to byl dobrý odhad jsem pochopil hned, jakmile jsem se rozhlédl.
Jo, byli jsme v Krtkově království.
Ale na můj vkus až moc monitorů a moc počítačových základen. Teď jen odhadnout, který je ten hlavní, a s tím pak už budu moct vyřadit všechno ostatní.
„Unusi, ukaž mi hlavní systém,“ jeden z monitorů zablikal a na něm se ukázalo plno příkazových řádků, které postupně mizely. Pěkně jeden po druhém. A dole v rohu blikalo procentuální číslo, které s každým dalším zmizelým příkazovým řádkem, se snižovalo o jedno procento.
„Unusi, prolomil jsi heslo?“
„Požadovaný příkaz bude ukončen za třicet pět vteřin,“ ozval se Unus. „Kompletní vyřazení celého systému i podpůrných systémů bude ukončeno za sedm minut a dvacet jedna vteřin.“
„Sedm minut je dlouhá doba,“ povzdechl jsem si a cuknul sebou, když znovu někdo zabouchal na dveře.
Hlavní základna… který z těch počítačů je hlavní…
U každého stálo jedno křeslo, a bylo vidět, že na všech se pracovalo.
„Bože, může být ta ženská víc pitomá?“ pleskl jsem se do čela. „Vlastně nemůže, už zdechla,“ dodal jsem a rychle se hnal k jednomu stolu, kde jako jediné stálo pohodlné růžové křeslo.
Jasné jak facka…
A byla to trefa.
Ale mé natěšení okamžitě zarazil Sorenův hlas.
„Kde jsi! Kurva, Sorene, tak kde jsi?!“ zařval jsem do náramku, ale on se už neozýval.
Popadl mě nefalšovaný strach, že se mu něco stalo. Nemůže se dostat ven. Je někde zavřený. Má disk…
Myslím, že tak rychle moje prsty po klávesnici neběhaly. Nikdy tak rychle můj mozek snad ještě nepracoval. Stihl jsem jen křiknout na Selima, ať se posadí vedle a zkusí se spojit s Tobiasem. Všechny dveře jsou otevřené, měli by se dovnitř dostat bez problémů…
Dveře!
„Unusi, díky za to heslo,“ na moment jsem se zastavil a zadíval se na monitory, kde se postupně začalo ukazovat vše, co jsem zadával. Bez prolomení hesla by to fakt nešlo…
„Unusi, ukaž mi kompletní plány sídla a zaznač všechny dveře, které jsou uzamčené…“
Díval jsem se na největší monitor, kde se ukázal trojrozměrný obraz sídla, a kde postupně začaly červeně blikat body, které označovaly zamknuté dveře.
„Sorene! Sorene vydrž! Zkusím tě najít! Jestli víš, kde jsi, dej mi nějak vědět! Nebo se zkus podívat po jiném východu! Sorene, slyšíš? Zkus najít něco, kudy bys mohl odejít! Sorene! Udělej, co ti říkám! Ozvi se mi!“
Zatímco jsem řval do náramku, snažil jsem se co nejrychleji otevřít všechny dveře, které byly uzamčené. Jenže problém byl v tom, že jsem musel postupně… odhadem… nebyly propojeny centrálně…