Soren
Vzbudilo mě… Vlastně ani nevím co. Možná to, že bylo něco jinak?
Nejspíš. Zamžoural jsem nechápavě kolem sebe, a pak si uvědomil, že mě něco tlačí na nohou.
Když mi konečně začal mozek pracovat, netušil jsem, jestli být šťastný nebo Davida seřvat.
Přesto se mi rty roztáhly do mírného úsměvu, Davida jsem pohladil, a pak opatrně, abych ho nevzbudil vzal do náruče a uložil ho na gauč.
Sice jsem nás oba málem povalil na zem, jak jsem měl zdřevěnělé nohy, ale zvládl jsem to.
Přetáhl jsem přes Davida deku, políbil ho na čelo, protáhl ztuhlé svaly, a pak přešel zpátky ke stolu, abych se podíval, co mi to přinesl.
A nestačil jsem se divit.
Zavolal jsem Tobiase, i když napřed jsem měl nutkání jít za ním, abych nevzbudil Davida. Jenže po chvilce přemýšlení jsem usoudil, že míň vynadané dostanu za to, že jsem ho nevzbudil, ale uvidí mě v mé pracovně, než když s tím odejdu vedle.
„Já věděl, že je nejlepší,” pronesl jsem pyšně, když jsem procházel všechno, co David zjistil a předával to Tobiasovi.
Ten jen něco zabručel, ale hned všechno zadával do svých systémů, aby se na to mohl taky pořádně podívat.
„Docela mě překvapuje, že tihle čtyři jsou zrovna u Duose. Nepřipadali mi jako někdo, kdo se chce za každou cenu prosadit,” odfrkl si Tobias a ukázal na ty čtyři vědce.
„Dám hned vědět Landonovi. S tímhle, co teď máme, je může zavřít, až zčernají. Asi už není potřeba na nic čekat. Věřím Davidovi, ale kdyby náhodou, raději to nebudeme protahovat,” pokýval jsem hlavou, a i já si všechno zadal do počítače.
Měl jsem jistotu, že mi nikdo na nic nepřijde, protože jsem byl pod tou nejlepší ochranou.
David
Ani nevím, jak jsem usnul, a jestli se mi podařilo vzbudit Sorena.
Probralo mě tlumené mluvení, jak se nejspíš snažili být ticho, aby mě nevzbudili. Ale já se už nejspíš vyspal z nejhoršího, a taky mi děsně zakručel žaludek.
„Sežral bych vola…“ zabručel jsem polohlasně a snažil se rozlepit oči.
Chvíli jsem mžoural a rozhlížel se kolem sebe. Pak mi došlo, že mluvení ustalo a můj pohled padnul na tři postavy, které byly otočeny směrem ke mně a minimálně dva z nich se usmívali.
Jednoho jsem znal. Sorena bych poznal i pohmatu. Ale ten druhý… No, toho už jsem taky viděl.
Hrklo ve mně, když mi došlo, že je to ten policejní šéf, a prudce se posadil.
„Zklidni, nebo se ti navalí krev do hlavy,“ zabručel Tobias a zase se otočil k monitoru.
Proč je tady ten policajt? Přišel mě zatknout, nebo co? Už mě mají plné zuby a nechtějí mě, tak ho zavolali?
Jeho pohled na mou maličkost mě fakt znervózňoval.
„Hele, Davide,“ nakonec promluvil a přistoupil blíž ke mně. „Nechtěl bys pracovat pro nás? Musel bys ale zanechat těch lumpáren. Ale někdo takový by se nám fakticky hodil. Jsi vážně třída. Raději se ale nebudu ptát, jak jsi to zjistil, nebo bych tě musel okamžitě zavřít.“
„Co? Ne… já… prostě… zjistil jsem to, no…“ zamumlal jsem polohlasně a doufal, že ho nenapadne jít do mé pracovny, kde by všechno viděl.
Určitě by se moc se mnou nemazlil. Zvlášť, když mám záznam…
A nic na tom nemění fakt, že je to docela pohlednej chlap. Jeho dokonale zastřižená bradka, modré oči, které mi nejspíš vidí až do žaludku. Ostřejší rysy, než má Soren, a je starší, určitě je… Ale je, kurva, charismatickej, až to bolí a bije do očí. Beztak za ním letí ženský jako vosy na bonbón.
Ale já bych se ho nejspíš bál. Já mám rád svoji jistotu, miluji svého suchara a jiného nechci.
„Stačí to takhle?“ ukázal jsem na stůl.
„Víte, Unus právě spí, nechci ho budit. Takže bude muset stačit tohle. A doufám, že od těch padouchů už budeme mít klid. A práci… no, ani ne… Já totiž pracuji tady pro velkého šéfa,“ kývnul jsem ještě bradou k Sorenovi.
Soren
Landon nakonec nic nechtěl řešit po telefonu a oznámil, že sedá na vznášedlo a během chvíle je u nás. Zaběhl jsem si pro kafe, a i když bych se nejraději přesunul jinam, byla to moje pracovna a Landona jsem přece jen nemohl přijmout v kuchyni, i když David u mě spal a já ho nechtěl budit.
Landon na sobě nedával nic najevo, že Davida vidí takhle, a já mu jen v krátkosti řekl, o co tu celou dobu šlo.
„Jsi fakt idiot. Promiň, že ti to musím říct takhle, ale proč jsi s tím nepřišel hned? Proč jsi mlžil, když jsme se o tom tenkrát u mě bavili? To mi tak málo věříš?“
„V té době jsem ještě nevěděl všechno a nechtěl jsem tě moc zatěžovat,“ zavrtěl jsem hlavou a vysloužil si tím Landonův přísný pohled.
Jo, občas jsem se vedle něj cítil jak malý kluk. Měl zvláštní vliv na lidi, a jednu dobu jsem se ho dokonce pokoušel sbalit. Když jsem byl ještě v pubertě a Landon chodil za mým otcem. Už tehdy mi imponoval, už tehdy měl to svoje zatracené charisma, které mě dostalo do kolen pokaždé, když jsem ho viděl. Možná proto jsem se zaměřil na starší muže?
Nejspíš. Každopádně, Landon o mě, bohužel, nejevil žádný zájem ani v pozdějším věku.
Ještě chvilku jsem dostával kázání, co všechno se mohlo stát, než jsme přešli k samotnému problému, proč byl vlastně tady.
Bylo vidět, že na něj Davidova práce udělala dojem, což se mi potvrdilo vzápětí, když se David probudil a on mu hned nabídl práci.
„Jestli spolu vyvedete nějakou lumpárnu, zase, tak vás z toho už vysekávat nebudu,“ otočil se na mě Landon, když mu David řekl, že pracuje pro mě.
Jen jsem protočil očima, za což jsem dostal malý pohlavek a vzápětí jsme se oba rozesmáli.
„Soren byl do něj několik let celý udělaný. A myslím, že ještě donedávna po něm slintal,“ zaslechl jsem Tobiase, který se skláněl nad Davidem.
Pohrozil jsem mu smrtí, pokud nesklapne, a pak pokračoval v předávání věcí Landonovi, který si sedl za můj pracovní stůl, a hned si to začal ukládat do svého náramku.
David
Byl jsem pořád lehce mimo, ale to, co řekl Tobias, jsem slyšel fakt moc dobře.
Podíval jsem se přes jeho rameno na Sorena, pak na Landona a zkoušel si je představit spolu.
A fakt se mi to nelíbilo. Ne, že by jim to neslušelo, určitě by byli nádherný pár. Ale…
Popadl jsem Tobiase za triko a přitáhl si ho těsně k sobě, až se naše nosy dotýkaly.
„Hele, brácho, když Landona zabiju, budeš mě krýt?“ zašeptal jsem zcela vážně.
Ale při jeho pohledu, jsem to raději vzdal.
„Dobře, tak vražda nebude,“ zaprskal jsem a zamračeně se podíval na Landona i Sorena.
„Hele, měli bychom co nejdříve vyrazit za Duosem a těmi vědci. Jako vím, jsem dokonalý a nejchytřejší, ale stává se, že nejblbější sedlák má největší brambory, a náhodou přijdou na to, že jsem se jim naboural do systémů a jejich souborů a záznamů, a mohli by zmizet. Nerad přiznávám, že je v Richmondu ještě jeden týpek, který je skoro chytrý jako já. Ale vážně jen skoro. Je to, jako byste přirovnali auto k nenovějšímu modelu vznášedla. Samozřejmě já jsem vznášedlo… Takže tam máte všechno, co potřebujete, a já zas půjdu pracovat. Vyspal jsem se dost. A prosil bych svou dávku energie…“ podíval jsem se na Tobiase.
Pak jsem přistoupil k Sorenovi, tentokrát jeho si přitáhl za triko a vrazil mu pořádný polibek, aby nebylo pochyb, že bude slintat jen po mně, a ne někom jiném.
„Nesahat!“ ještě jsem výhružně zavrčel na Landona, když jsem si to kolem něj zamířil do své pracovny.
Soren
„To je pokaždé takový?“ pozvedl obočí Landon, když David odcházel, kroutil u toho svým dokonalým zadečkem, a já ještě cítil jeho polibek, který mě překvapil.
„Je úžasný, viď?“ rozzářil jsem se.
„Je umíněný, protivný, drzý, až moc sebejistý, prostě je to hrozný smrad, kterého mám chuť zabít každou druhou minutu,“ zaprskal Tobias a já splaskl jako balonek.
Landon si povzdechl, zavrtěl hlavou a zadíval se na mě.
„Jen doufám, že víš, co děláš. Moc mi sice k sobě nepasujete, ale říká se, že protiklady se přitahují. A když už jsme u toho, co mělo znamenat to Aryanovo prohlášení?“ otočil se Landon na Tobiase.
On byl samozřejmě jeden z velmi mála lidí, co věděli, že jsou bratři.
„Ani se neptej,“ zavrčel Tobias, a vypadalo to, že si v hlavě představuje vraždu těch dvou.
„David má kamaráda. A ten kamarád-“
„Jo. Chápu. Raději nechci vědět podrobnosti, jinak bych vás všechny musel nejspíš zavřít,“ zarazil mě Landon.
„Každopádně, s tím, co nám David dal, můžeme hodně dobře pracovat. Ale není to tak jednoduché, jak si to představuje. Bohužel na to musíme jít oficiálně, protože bossové jsou vlivní lidé a jen nějaká razie ušitá od stolu, by mohla uškodit spíš nám a oni na tom ještě vydělat. Každopádně vzkaž Davidovi, že mu děkuji za pomoc, a pokud by tě už měl plné zuby, moje nabídka platí. A když už jsme u toho, raději teď vůbec nevycházejte ven. Dám ti vědět hned, jak se dozvím něco víc, ale počítám, že když zatlačím na pár míst, kde mi něco dluží, nejpozději zítra ráno bude Duos a vědci pod zámkem.“
Landon se zvedl ze židle, ještě jednou si prošel všechno, co jsme měli k dispozici, a nejspíš spokojený s tímhle výsledkem, pokýval hlavou.
„Samozřejmě to udělám tak, aby nikde nepadly vaše jména. Ostatně, informátorů mám dost, a nikdo nemusí vědět, co za tím bylo. Pokud nějaký z disků zajistíme, dám ti vědět.“
S tímhle se s námi Landon rozloučil, ještě nám kladl na srdce, ať si dáme pozor, a když ho Tobias vyprovodil, já to vzal rovnou do Davidovi pracovny, kde jsem na něj naběhl, hned ho přirazil na zeď a už mě měl plnou pusu.
„Zlobíš,“ zavrčel jsem na něj, otočil ho zády k sobě, znovu přikurtoval na zeď, stáhl mu kalhoty a jeho zadeček hned pěkně zčervenal pod mým výpraskem.
„Jinak dobré ráno. Na Landona jsi udělal dojem. Já si jdu zaplavat, než Tobias udělá snídani, a ty buď hodný a nezlob,“ zase jsem Davida upravil, přičemž jsem mu nezapomněl postavit tu jeho parádu a zase nevzrušeně vyšel z pracovny ven.
David
Myslel jsem, že přišel Tobias, aby mi donesl moji energii.
Tak jo, energie by to byla, ale úplně jiná, než kterou jsem původně chtěl. Stihl jsem akorát vyheknout, když mě Soren přirazil na zeď, pak vzdychat, když mě začal obírat, a nakonec zavrčet, když odešel jako by nic a zavřel za sebou dveře.
Stál jsem u té stěny a civěl na ty zavřené dveře dobrých pět minut. A za tu dobu mi ani o trochu neklesl. Spíš jsem měl na něho čím dál větší chuť.
„Jdi si! Vyhoním si ho sám u tvé fotky!“ zavrčel jsem polohlasně.
Snad poprvé jsem kašlal na práci. S brbláním jsem se vypravil nahoru do ložnice. Tam jsem se hezky svléknul, zapnul přenosný počítač tak, abych viděl na Sorenovu fotku.
Hezky jsem se položil na tu příjemně chladivou postel, napatlal si gel na prsty jedné ruky a pak jsem zapnul komunikátor na Sorena.
„Jen si hezky zaplav…“ zasunul jsem si první dva prsty do zadečku tak, aby to viděl.
„Já si… zatím… u tvé fotky… udělám dobře…“ zavzdychal jsem, když jsem si začal protahovat jak dírku, tak penis.
A fakt mi to šlo, protože se můj dech značně zkrátil a vzdechy se stávaly hlasitějšími…
Soren
Když si myslím, že mě David už ničím nepřekvapí, vzápětí mě vyvede z omylu.
Stejně jako teď.
Čekal jsem, že možná přiletí za mnou, seřve mě na dvě doby a já mu za trest dám, co proto.
Vlastně…
Uvědomil jsem si, že to je jediná chvíle, kdy si dokážu jasně říct o to, co chci.
Jinak jsem úplně marný, a kdyby David sám nepřišel, asi kolem sebe chodíme po špičkách.
No, naštěstí je to ale provokatér, až hrůza, takže zatím zdárně odolávám tomu, aby si o mě myslel, že jsem suchar, když si ani nedokážu říct o sex.
Skočil jsem do bazénu s myšlenkou na Davida, uplaval pár temp, a pak se málem utopil.
Pár vteřin jsem jen zíral na to, co se odehrávalo před mýma očima, a pokoušel se šlapat vodu, jak jsem nebyl ani schopný posunout se ke břehu.
Možná bych se fakt i utopil, nebýt toho, že David hlasitěji zavzdychal a prohnul se.
V tu chvíli se mi zatmělo před očima a s polohlasnými nadávkami vystřelil z bazénu tak rychle, že by mi záviděl i olympijský sportovec.
A i když jsem po cestě k sobě do ložnice obrazovku vypnul, zvuk jsem nechal zapnutý, takže než jsem vrazil do ložnice, byl jsem už tvrdý jako kámen.
Skočil jsem na postel a nehledě na to, že byl David možná v tom nejlepším, popadl jsem jeho triko a svázal mu ruce k pelesti postele.
Pak jsem Davida otočil na bok, posunul mu koleno k hrudi a dal mu pořádný výprask.
Samozřejmě jsem mu přitom nezapomněl vrazit prsty do té jeho nenasytné dírky a pořádně ho protáhnout, aby si dobře zapamatoval, že mu to nikdo jiný neudělá tak dobře jako já.
A když jsem byl s výpraskem spokojený, ještě u toho Davida pořádně okousal, přetočil jsem ho zpátky na záda, roztáhl mu pořádně nohy, a pak do něj prudce najel, až po kořen.
Hned vzápětí jsem ale vyjel, srazil Davidovy nohy k sobě, zvednul výš trochu zadeček, a pak do něj zase prudce najel, abych ho ještě víc rozdráždil, a hlavně potrápil prostatu.
Ale ani teď jsem v něm nezůstal, znovu z něj vyjel, roztáhl mu nohy a svým penisem se otřel o ten jeho, když jsem se k němu sklonil, abych mu věnoval dravý polibek.
„Řekni, že ti to nikdo jiný… neudělá líp než já… řekni to, jinak to budu prodlužovat tak dlouho, až z toho zešílíš…“ na důkaz svých slov jsem jen žaludem potrápil Davidův vstup, a pak jeho penis sevřel u kořene.
David
Dlouho jsem sám sebe neobšťastňoval. A to jsem měl kousek od toho, abych se udělal.
Ale přiletěl Soren a rázně mi to zatrhnul.
Zakurvoval jsem, protože ten můj okamžik byl opravdu už otázkou snad dvou vteřin.
Zamračeně jsem ho sledoval, a když do mě najel, jen jsem spokojeně vzdychnul, ale pak se znovu zamračil. A když to udělal podruhé zasypal jsem ho spoustou nadávek, za které by se nemusely stydět ani kriminální živly.
„Jasně… nikdo mi to neudělá lépe než já!“ zavrčel jsem na něho a zaškubal jsem rukama, abych se dostal ze spoutání.
Fakt jsem měl chuť mu jednu praštit.
Ale když jsem viděl jeho pohled… Měl jsem chuť ho ještě víc vyprovokovat. Zadek mě ještě štípal od toho výprasku, ale to jen víc podnítilo ten můj chtíč. A taky… Největší chudák bych byl asi já…
„No jo…“ protočil jsem očima. „Jasně že jsi nejlepší, když tu nikdo jiný není…“
Kurva, asi si dneska nevrznu. Vyletělo to ze mě dříve, než jsem se stihl zabrzdit.
„Prostě mě už ojeď, do hajzlu!“ zařval jsem nakonec a propnul se proti němu ve snaze se na něj sám nabodnout.
Nemluvě o tom, že se mi začaly odkrvovat ruce, jak jsem si utahovat triko kolem nich, a vážně jsem to chtěl… Chtěl jsem to ukončit, tak málo… tak málo by stačilo…
Soren
Kdybych Davida neznal, asi bych se urazil a odešel.
Jenže ty jeho kecy kolem, stejně jako sprostá slova mě ještě víc nutila k tomu ho provokovat a trestat.
Vlastně ani nevím, kdy jsem mu rozvázal ruce a přetočil ho na břicho.
Ani nevím, kdy jsem mu zmaloval zadek tak, že svítil do daleka.
Pamatuju si až to, že jsem do toho jeho těsného zadečku bušil tak, až hrozilo, že proletíme postelí, zatímco jednou rukou jsem Davida držel za krk, tiskl ho víc k posteli a druhou ruku zasunul občas mezi pod tělo, abych poštípal bradavky, nebo protáhl penis v tom těsném prostoru.
No, a vzhledem k tomu, co jsme prováděli, netrvalo dlouho a skoro ve stejném okamžiku, kdy David začal špinit prostěradlo, já začal plnit ten jeho úžasný zadeček.
Nepřestal jsem do něj najíždět, i když už to nebyly tak prudké pohyby, a přestal až v okamžiku, kdy se mi podařilo popadnout dech a trochu rozjasnilo před očima.
Pak jsem Davida přetočil zase na záda, věnoval mu polibek, a pak se posouval drobnými polibky po jeho těle dolů, až k penisu, který jsem očistil a jazykem ošetřil dírku.
Vrátil jsem se zpátky nahoru, Davida zalehl, a tentokrát mu věnoval pořádný polibek.
„Doufám, že nikdo jiný není a ani nebude,“ zachraptěl jsem konečně po chvilce a stáhl Davidovi z čela zpocené vlasy.
„Stejně si strašný prevít. Vždycky, když si myslím, že už mě u tebe nic nepřekvapí, vždycky mě dokážeš vyprovokovat, až se sám sobě divím, co dokážu,“ usmál jsem se a lehce kousl Davida do nosu.
David
Bože, to byla jízda.
Soren se do toho opřel tak, že jsem nestačil dýchat, reagovat, jen občasné vzdechy, steny a nadávky šly z mé pusy. A ve chvíli, kdy to na mě přišlo, jsem znovu protočil oči, ale tentokrát blahem.
Prostě… Byla to paráda…
Ještě jsem se chvěl, když mě pak Soren opečovával, a já jen slastně přivíral oči a skoro jsem vrněl jako kočka. Dokonce jsem v tu chvíli i zapomněl, co všechno jsem vlastně ještě chtěl udělat.
Fakticky jsem zapomněl. To bylo tak dávno, kdy jsem byl v pracovně a něco řešil. A ani nevím, jak se jmenuje ten policajt…
Fakt nevím…
A nevím, co řeší s naším kuchařským bráchou pornoherce.
„Taky jsi prevít… Rozdělat mě a pak zdrhnout… To se, kurva, dělá? A ještě jedna věc… Zkusíš jedinkrát slintat nad tím poldou, tak ti vyrvu jazyk, jasný?“ zavrčel jsem na Sorena, když se pak vytáhl nahoru a dostal jsem se ke slovu, když konečně vytáhl svůj jazyk z mé pusy.
Přitáhl jsem si ho pro další polibek, ale ještě jsem ho do jazyka jemně kousnul.
„Nebo ti ho uhryznu…“ pustil jsem ho a pak ho nečekaně pohladil po tváři. „Miluji tě, víš? A nechci, abys mě vyměnil za někoho jiného.“
Vážně jsem to řekl? Vážně to opakuji, když nemám rád se opakovat? To mám opravdu strach, že ho jednou začnu nudit nebo štvát, a on mě bude chtít vyměnit?
Soren
Jak to, že jsem ten hřejivý pocit necítil už během manželství, kdy jsem si myslel, že jsem skutečně zamilovaný?
To příjemné teplo, které se rozlévalo uvnitř mě, když mi David pohrozil, zanadával, a pak mi najednou řekl, že mě miluje?
Zasmál jsem se jako malý kluk, a pak se několikrát s Davidem na posteli převalil, až jsme málem žuchli na zem.
„Jsi vážně úžasný,“ vydechl jsem po chvilce, kdy jsem skončil na zádech a David na mě.
Probíral jsem se jeho vlasy, nebo ho hladil po zádech, a cítil jsem se vážně moc dobře.
Jenže mi bylo jasné, že nám to moc dlouho nevydrží, i když se mi začaly zavírat oči, a nejspíš jsem nebyl sám. To bych ale nesměl mít za bodyguarda Tobiase, který najednou začal hulákat přes celý barák, až jsem se lekl a málem vypustil duši.
„Možná je dobře, když si začne ze Sextou. Třeba ho uklidní,“ brblal jsem pod nosem, když jsme stáli s Davidem ve sprše, oplachovali se, a ještě se trochu mazlili.
„Anebo bude ještě mnohem horší,“ povzdechl jsem si při oblékání, když Tobias znovu začal hulákat, že máme pět vteřin na to, abychom dovalili prdele dolů, jinak jsme celý týden bez jídla.
David
Fakt se asi brzy začnu červenat, pokud ještě někdy takhle vyjádřím své city. Nejsem na to zvyklý, ale možná to časem půjde samo.
„Jsem úžasný,“ usmál jsem se na Sorena, když jsme se snažili dostat z koupelny.
Pořád jsme jaksi neměli dost a nemohli se od sebe odlepit.
„Já vím, že jsem úžasný a nejlepší a nejhezčí, ale je fajn to od tebe slyšet. A víš co? Rozhodl jsem se teda pro tu práci pro tebe. Ale nejdříve ukončíme tohle, aby nebyly případně nějaké komplikace, kdyby tohle blbě dopadlo. Jako že nedopadne, ale může. Ale nechci, aby to blbě dopadlo. Miluji svou práci, fakticky mě baví a nechci se ji vzdát. Ale možná je na čase se trochu usadit. Hele… Budeš mě milovat i potom, když nebudu tak držkatý a nebudu se hnát do všeho po hlavě? Pokud bych tě nějak začal nudit, tak klidně řekni, vrátím se zpátky do starých zajetých kolejí. No, musíme jít dolů. Přišla návštěva a pokud si nepohneme, tak nejspíš někdo přijde k úrazu,“ zaposlouchal jsem se do toho kraválu, co šel ze spodu od kuchyně.
Selimovi se nejspíš nelíbilo, že Tobias nachystal Aryanovi extra jídlo, podle toho, co jsem slyšel.
Nakonec jsme se konečně vyhrabali z koupelny, oblékli se a šli dolů, abychom se připojili k těm třem, a konečně se pustili do jídla.
Pořád mě štvalo to, že to ještě není hotovo, a nejraději bych místo k obědu sednul k práci. Ale tak nějak mě ta noční robota unavila, a dokonce i teď, když jsme šli dolů, jsem zíval na celé kolo. I přesto, že mi Soren dodal svou akcí energii. Špatně… Uspokojil mě, byl jsem spokojený nad míru, ale tak nějak mě to ještě víc unavilo…
„Kdybych u oběda usnul, tak mi jenom podložte hlavu něčím, abych se neutopil v polívce,“ zabručel jsem, když jsem si sedal ke stolu a sledoval ty tři, jak se dohadují, co vlastně bude Aryan obědvat.
Nejspíš mu taky udělám ty moje bifteky, aby v tom měl konečně jasno…
Soren
Že já vůbec ty dva na oběd pozval.
Příště se napřed domluvíme, co vlastně bude kdo jíst. Nakonec jsem ty tři musel srovnat na hromadu a pohrozil, že jestli nesklapnou, vyhodím je všechny na zahradu.
Tobias samozřejmě musel mít poslední slovo a brblal, že to je ten vděk za všechno, co pro mě dělá, a prý bych ještě s prosíkem přiběhl. Nakonec to ale nechal na Selimovi a Aryanovi nedělal žádnou sračku navíc, pouze mu dal na talíř větší porci zeleninové oblohy a kousek libového masa.
Byl jsem docela skeptický, protože Aryan se všemu masu vyhýbal, a docela zdárně, ale vypadalo to, že Selim má na něj mnohem větší vliv, než jsme si mysleli.
Sice to trvalo trochu dýl a Selim musel Aryana přemlouvat, ale ten nakonec snědl půlku své porce masa, za což si vysloužil polibek hodný pornoherce.
A očividně mu Selimův zájem dělal moc dobře, i to, že ho pochválil, protože jsem snad nikdy nezažil, že by se po pochvale tak začervenal, jako teď.
Dokonce i Tobiasovi padla brada a bylo vidět, že chvilku rozvažuje, jestli si z něj nedělají blázny, nebo to myslí opravdu vážně, a Selimovi se za pár dní podařilo něco, o co se on pokouší několik let. Ale…
Popravdě mě to potěšilo. A věděl jsem, že i Tobiase, i když to možná nedá najevo.
Po obědě a kávě, jsme se všichni přesunuli do bazénu a s Davidem jsme ukázali, jak mu to už jde, přičemž jsem tentokrát já jemu dal pořádného hubana, když uplaval asi čtvrt bazénu úplně sám.
Nakonec kluci zůstali i na večeři, David pak odešel se Selimem do pracovny, nejspíš něco pořešit, Tobias odešel s Aryanem na zahradu, asi aby si v klidu promluvili, a já přešel do pracovny vyřídit pár hovorů a zjistit od Camelie, co nového.
„Musím říct, že Selimovi to s Aryanem opravdu jde. A mám asi jen štěstí, že neklofl i tebe. Očividně to se slovy umí a dokázal by přesvědčit i mrtvolu, aby vstala,“ zapřemýšlel jsem nahlas, když jsme se ukládali do postele, protože dneska jsem zakázal Davidovi v noci pracovat.
„Jo a mimochodem,“ přitáhl jsem si ho na sebe a pomačkal mu ty dokonalé půlky, „opravdu jsi hrozná držka. Ale líbí se mi to. I když je pravda, že když trochu ubereš, ničemu to vadit nebude. Ale chci, abys věděl, že měnit tě nechci. Jsi krásný takový, jaký jsi. Jen se musíš trochu usměrnit, ale to už je na mě. Pokud mě nasereš, dám ti to pěkně sežrat, to si pamatuj. Možná jsem suchar, ale když někdo překročí hranice, neznám se.“
Zašklebil jsem se a přitáhl si Davida pro polibek.
„A jsem moc rád, že přijmeš tu práci u mě. Můžeš to brát jako novou zkušenost a kdykoliv odejít, pokud se ti to nebude líbit. Samozřejmě od práce, ne ode mě.“
David
Nakonec to nebylo tak špatný, že kluci přišli. Bylo to tu živější, a hlavně… Tobias se přestal soustředit na mou vraždu a staral se hlavně otravovat život těm dvěma.
„Hele, tak mě napadlo,“ otočil jsem se na Selima, když jsme osaměli v pracovně. „Proč ses vlastně neschoval u ségry, když šlo do tuhého?“
„U ní? Jako fakt u ní? To by mi už vážně muselo hořet za prdelí, abych šel za ní. Umíš si představit, co bych musel snášet, kdyby mě u sebe schovala? A nejspíš bych pak ani nepoznal Aryana. Hele, ser na to, a jdeme pracovat. Co teď děláš?“ podíval se do monitoru.
„Zajišťuji blokaci signálu všech, po kterých jdeme. Jakmile dá ten polda vědět, že jdou na věc, okamžitě zablokuji jejich signály, aby se nemohli navzájem zkontaktovat, a vyřadím z provozu všechno u Duose v baráku. I tu pitomou lednici. No, až je budou mít, tak to zase nahodím zpátky. To je jediná věc, kterou mi ten polda dovolil udělat, ale jen proto, že jim to víceméně pomůže při akci. Víš, že po mně chtěl, abych šel pracovat k nim? Jako po mně? Já a pracovat pro poldy… Se asi posral… Ale jeho věc, já mu řekl, že nic takového, že pracuji pro Sorena. A vlastně jsem ti to ještě neřekl. Fakticky budu pracovat pro toho mého suchara. A taky jo… začali jsme spolu chodit, a řekl jsem mu, že ho miluji. Vážně… já mu to řekl a několikrát. No, s tebou se dobře šukalo, ale nemiloval jsem tě. A navíc tě Soren hravě strčí do kapsy,“ mluvil jsem a mluvil, zatímco mé prsty běhaly po klávesnici, mezi jednotlivými nádechy jsem ještě zadával hlasově příkazy i Unusovi. A taky jsem stihnul uhnout před tím lepancem po mých slovech, že ho Soren hravě strčí do kapsy.
Naštěstí mě Selim nějak nezdržoval, a pomohl mi s některými věcmi. Tak když mě Soren odtáhl do ložnice, měl jsem prakticky hotovo.
V posteli jsem se pak s úsměvem na něho díval, co o mně říká, a v duchu jsem si gratuloval, že jsem se fakt zamiloval do skvělého chlapa.
Jo, ale nahlas mu to nebudu pořád říkat. Mohl by si pak o sobě moc myslet.
A i když mě donutil jít do postele, a myslel jsem si, že něco bude, nakonec jsem usnul dřív, než jsem mu stihl stisknout jeho parádu mezi nohama.
Měl jsem pocit, že spím tak pět minut, když se mi ozval náramek. Poslepu jsem zapnul komunikaci, a chvíli mi trvalo, než mi došlo, že volá Landon se svým požadavkem.
„Vydrž třicet vteřin, a pak můžete vyrazit, dej mi pak vědět až skončíte, nahodím to zpátky,“ ochraptěle jsem mu odpověděl a vypnul ho.
„Unusi, proveď příkaz 35 a 37, jak to budeš mít, dej zprávu poldovi, že může vyrazit.“
Sotva jsem domluvil a Unus mi to potvrdil, zase jsem zavřel oči. Co se divit. Byly čtyři ráno… Kdo může pracovat takhle debilně v noci?
Aha… třeba já…
Soren
Na Davida toho nejspíš opravdu bylo asi hodně, a když neusnul u polévky, jak sliboval, vynahradil si to teď, ani jsem mu nestačil strčit prsty do dírky.
S úsměvem jsem chvilku poslouchal, jak pochrupkává, než to nakonec uspalo mi mě.
Proto jsem trochu nelibě nesl náhle probuzení v podobě Davidova náramku a po očku se podíval, kolik je hodin. K mému překvapení jsem však nakonec znovu usnul, sotva David domluvil, ale ne na dlouho. Aspoň teda z mého pohledu, i když uplynuly asi čtyři hodiny, než se Landon ozval tentokrát mě.
Docela nevrle jsem na něj zaprskal, ale rázem byl vzhůru, když mi řekl, že je po zátahu.
Dokonce děkoval Davidovi, který hodně pomohl, a znovu mu začal nabízet práci, až jsem ho musel utnout, aby mi ten můj drzoun nakonec ještě neutekl.
Oznámil mi, že zadrželi Duose včetně tří vědců, kteří se z basy jen tak nedostanou, protože jim bude přeloženo obvinění z průmyslové špionáže a velezrady.
V zabezpečeném sejfu, pak byly mimo jiné nalezeny i dvamé ukradené disky, které mi samozřejmě budou náležitě předány. Nakonec jsme strávili rozhovorem přes půl hodiny, než se Landon musel rozloučit, protože ho volali.
„Tohle rozhodně nezůstane bez povšimnutí, tak uvidíme, co se stane teď,“ zabručel ode dveří Tobias, když jsem se právě chystal vrhnout na Davida, abych mu tentokrát já náležitě poděkoval za pomoc.
Zaprskal jsem na něj a vyhodil ho, abych splnil svou ranní povinnost, přičemž mi samozřejmě Tobias nezapomněl pohrozit, že jestli nepohneme, budeme bez snídaně.
Snídani jsme stihli. Po ní ještě bazén, návštěvu u Landona, zastavení v práci, seznámení Davida s Camelií, rychlý sex v kanceláři, oběd v restauraci, a domů jsme se dostali, až někdy v podvečer.
„Tak jo, konečně si můžu aspoň zase víc oddechnout,“ sedl jsem si v kuchyni k večeři, když jsem zabezpečil disky od Landona do sejfu.
„Už zbývá jen ten jeden. Jsem zvědavý-“
Nedořekl jsem, protože se mi ozval komunikátor, a já chvilku hleděl na neznámé číslo se zamítnutým videohovorem.
„Haló?“ řekl jsem poněkud odměřeně, když jsem hovor nakonec přijal.
„Dobrý podvečer, pane Tannere. Nevím, jestli mě ještě poznáváte, ale už jsme se spolu obchodně setkali. A i když to pro mě tenkrát nedopadlo zrovna nejlépe, chtěl bych vám znovu nabídnout schůzku, abychom si promluvili jako dospělí lidé. Co vy na to?“
Během hovoru jsem se mračil víc a víc, a zdálo se, že Tobias plánuje tu nejbolestivější vraždu, podle toho, jak začal chystat nože a sekáčky na linku.
„Těžko se můžu sejít z někým, kdo není schopen se ani představit,“ odsekl jsem, i když jsem samozřejmě moc dobře věděl, kdo volá.
Na druhém konci bylo chvilku ticho, až jsem si myslel, že byl hovor ukončen.
„Mrzí mě, že už si mne nepamatujete. Jsem Leon Gardner. A když už jsme se takhle představili, co si domluvit schůzku? Řekněme u mne, v mém sídle, zítra v poledne? Má kuchařka dělá nejlepší paellu, které nikdo neodolá. Věřím, že jste chytrý muž pane Tannere a pozvání přijmete. Byl bych jinak velmi, velmi zklamán, a to určitě nechcete.“
Dřív, než jsem stačil otevřít pusu, hovor byl přerušen a já chvíli zíral nehnutě před sebe, než jsem vybuchl.
„Hajzl jeden zasraný! Zkurvený kretén!“ zařval jsem, praštil pěstí do stolu, až se převrhl hrnek s kávou a prudce jsem vyskočil na nohy.
„Co si myslí?! Že mi bude vyhrožovat?! Mě?! Prase jedno tlusté! Kurva, že já se na to nevyseru! Zasraný syndikát, zasraní bossové, zasrané disky! Příště už nikomu nedovolím bez mého dohledu udělat ani zkurvenou pumpičku!“
David
Když se mi Landon ozval podruhé, jen jsem řek, že rozumím, a dal Unusovi povel, aby zrušil platnost příkazů, které jsem mu předtím dal.
A zase jsem usnul…
Ale ne na dlouho.
Ten, kdo mě znovu probudil, byl tentokrát Soren, ale vůbec mi to nevadilo. A byl jsem rád, za takové probuzení. Tentokrát mě to opravdu nabilo, a já tak byl schopnej vydržet celý ten maraton, který jsme přes den absolvovali.
„Nechápu, jak dokážeš zvládat takový šrumec,“ zavrtěl jsem hlavou, když jsem dosedl unaveně na židli, abychom si mohli dát večeři.
Ale než mi Soren stačil odpovědět, ozval se jeho komunikátor.
A všichni jsme hleděli jak z jara, když se mu milostivě ozval Septim. Jo, byl to on, bezpochyby. A pěkně Sorena vytočil.
„Fakt jsi nasranej,“ usadil jsem se mu na klíně hned potom, co jsem ho zatlačil zpátky na židli. „Řvaní je Tobiasova parketa, to přenech jemu. A dokonce jsi mluvil sprostě? To se nedělá… ne… ne… ne… To zas přenechej mě, ano?“
Políbil jsem ho na rty, ale pak jsem se kousek odtáhl a zvážněl jsem.
„Hele, co s ním? Co když zavolá znovu, půjdeš na schůzku? Kdyby ano, tak bych rozhodně nedoporučoval jít do jeho sídla. Podle toho, co jsem si stihl zjistit, je to taková malá nedobytná pevnost, a venku bys ani neslyšel, kdyby vevnitř někoho porcovali takovou tou starou pilou. Myslím, že se tomu říkalo cirkulárka a dělalo to děsný kravál. Viděl jsem to na jakémsi starém videu. No, každopádně by možná bylo fajn vědět, co po tobě chce, a možná bychom ho tím mohli dostat. Není problém se mu nabourat do všeho, i do jeho hajzlu, a i kdyby tě prohledal, jestli u sebe nemáš štěnici, tak já… jsem prostě dobrej. Uslyším všechno, co se vevnitř děje. Klidně i přes jeho žárovky. Není problém.“
Soren
Moc dlouho jsem se nevztekal, protože mě vzápětí zarazil David do židle a osedlal si mě.
Ještě jsem chvilku brblal a polohlasně nadával, ale Davidovy rty mě spolehlivě umlčely.
„Musím dát vědět Landonovi. A taky by bylo možná fajn dát vědět Sextě. Pokud teda chtějí spolupracovat, tak ať řeknou něco o Septimovi, co nevíme. Obávám se ale, že nemám na výběr. Pochybuju, že se znovu ozve, když už mi řekl i čas schůzky. Z toho, co o něm vím, tak rozhodně nikomu neříká dvakrát. A pokud se mu něco nelíbí, lidé záhadně mizí. Bohužel jsem velmi známý člověk, mám spoustu zaměstnanců, a rozhodně pár těch, co jsou mi hodně blízcí. Nerad bych, aby se tohle odrazilo i na nich. Nemají s tím nic společného. Kromě toho, je to celé moje chyba, protože jsem si něco tak vážného nepohlídal. Takže na schůzku půjdu. Ostatně, nic jiného mi ani nezbývá. Samotného mě zajímá, co ten parchant chce. Ale rozhodně nemíním jít jako prase na porážku. Tobiasi, dej vědět té své nádheře a já zavolám Landonovi.“
Přitáhl jsem si Davida ještě blíž k sobě, jako bych u něj chtěl najít jistotu, a zavolal Landonovi.
Ten byl sice někde na večeři, ale když jsem mu řekl, o co se jedná, nejspíš měl i po chuti.
Dostalo se mi asi půl hodinové přednášky, jaký jsem idiot, že se zase hrnu do něčeho, odkud nemusí být návratu, ale sám mi nenavrhl náhradní variantu a přiznal, že schůzka nás může aspoň nějak posunout. Samozřejmě mi přislíbil pomoc v podobě jednotek v záloze, a apeloval na Davida, aby udělal všechno pro to, aby celou dobu věděli, kde jsem a slyšeli náš hovor.
„Stejně si myslím, že to bude k ničemu,“ řekl jsem pochybovačně, když jsem hovor ukončil. „Myslím s tím odposloucháváním. Gardnerovi bude jasné, že se o něco takového určitě pokusíme. Je všeobecně známo, že s Landonem se dobře známe. Určitě vymyslí nějaký způsob, jak mě odstřihnout od ostatních, protože bude počítat s tím, že to Landonovi nahlásím a on mi pomůže.“
„Zítra v šest máme schůzku ze Sextou a ostatními,“ vrátil se do kuchyně Tobias.
Jen jsem si povzdechl a zavrtěl hlavou.
Tohle mi opravdu scházelo.
David
Soren ještě chvíli brblal, až jsem se tomu musel usmát, ale pak se trochu uklidnil.
Ale bylo vidět, jak ho to žere. Se divím. Jako extra třída mezi podnikateli by měl umět s takovými lidmi jednat, a měl by být zvyklý na podobné typy. Ale zřejmě není povaha, která by tohle snášela v klidu a v pohodě. Stačí už jen Sexta, a pak další, jako třeba Quatro, s kterým měl co do činění.
Ani jsem neměl snahu vstát z jeho klína. Nejspíš mu to dělalo dobře na nervy, a já byl tak někde ve skrytu duše rád, že jsem to tentokrát já, kdo ho může uklidnit.
Jenže…
Schůzka se Sextou a ostatními? Se jako posrali ne? A to tam půjdeme všichni, nebo oni přijdou sem? V žádném případě. Sejdeme se někde venku jako posledně. Ne, že bych jim nevěřil, ale… Nevěřím.
Ale doufal jsem, že se v klidu domluvíme, co a jak, a že to konečně ukončíme.
Kolikrát jsem si tohle už přál za poslední dny? Snad milionkrát…
A kdyby za mnou někdo přišel, že mi splní jakékoliv přání, ale musí být jen jedno, nejspíš by to bylo právě tohle.
Den potom probíhal tak nějak v klidu.
Teda… Pracovně.
Já se zase zavřel ve své pracovně a makal jsem jak šroubek. S Pintou jsem byl ve spojení přes komunikátor, a tentokrát už mi bez problémů posílal věci, které jsem potřeboval. Prý má svolení od Bossů, ale pod pohrůžkou, že pokud se to dostane do nepovolaných rukou, budu já, on a Soren první na seznamu mrtvol.
Jenže já měl zájem jen o to, abych se napíchnul na Septimovu pevnost tak, aby to bylo nepozorovaně. Trvalo mi dlouho, než jsem vůbec zjistil, jaké má rozvody, kde má vysílače, co všechno má napojené, co všechno můžu nabourat. A světe div se, i když jsem si původně dělal srandu, opravdu můžu přes Unuse ovládat i ten jeho hajzl…
Kam ten svět spěje, že si už neumí ani ručně spláchnout ty svoje sračky.
Starost mi však dělala jedna věc. A to, že podle plánů bych měl mít všechno, ale nesedělo mi rozložení domu s tím, jak měl rozdělené místnosti. Jako by tam byla hluchá místa… Nebo tajné pokoje nebo chodby. To v plánu rozhodně nebylo…
Soren
Byl jsem zvyklý na ledacos a musel jsem si lecčím projít, jinak bych nebyl tam, kde jsem teď, protože ani vyšlapaná cesta od otce mě nemohla připravit na to, co se stane ve skutečném životě. Ale lidé jako Sedmý mě pořád dokážou překvapit.
A hlavně naštvat. Naštěstí jsem měl u sebe Davida, který mě dokázal uklidnit.
Když pak odešel do toho svého kumbálu, nejspíš aby zjistil, co můžeme proti Sedmému podniknout, já se znovu spojil s Landonem.
Ten mě napřed seřval, do čeho, že jsem se to vlastně dostal, pak mě od schůzky odrazoval a nakonec rezignoval. Fakt toho chlapa žeru. Jen to nesmím říct nikdy nahlas.
Tobias zatím vyřizoval naši schůzku s ostatními bossy, a i když jsem moc nevěřil jim, tak Tobiasovu úsudku ano. Přece jen jsem ho znal dlouho na to, abych věděl, že i nějaká sexy držkatá ženská si Tobiase neomotá kolem prstu a neudělá z něho poslušnou čivavu.
Povzdechl jsem si a opřel se v křesle.
Fakt budu rád, až tohle všechno skončí a mojí jedinou starostí bude, jak usměrnit Davida.
Chvilku před obědem jsem si šel zahrát tenis, abych si aspoň trochu vyčistil hlavu, po obědě se zase zavřel v pracovně, a pak si na večer skočil do bazénu.
David byl zavřený pořád ve své pracovně a nechtěl jsem ho rušit, takže tentokrát jsem šel bez něj.
Do čeho jsem ale sám nešel, byla postel. Takže jsem bez pardonů pak Davida čapl za prdel, když už bylo dost hodin a zase hrozilo, že si u Unuse ustele, a odnesl si ho jako svou kořist do postele.
A i když jsem byl docela unavený a nejspíš i David, rovnou jsem ho potrestal za to, že mě zanedbává. I když spíš dostal za to, že zase provokoval a nedokázal zavřít tu svoji pusinku.
Za to ráno jsem myslel, že vyhodím náramek z okna, když začal zvonit, a hned na to mi Tobias poslal zprávu, že máme pět minut na dovalení prdelí, nebo nás z postele vytáhne.
Představa toho, proč vstávám mě ještě víc rozladila, takže David dostal jen ranní pusu, a pak už jsem jen brčel a mrčel. A nepřešlo mě to ani ve vznášedle, když jsme mířili na smluvenou schůzku.