Soren
Byl jsem rád, že David tentokrát nechal práci prací a zůstal se mnou celou noc.
Vím, že mu to nemůžu zakazovat, ale doufal jsem v to, že teď svou noční práci omezí na minimum.
Jednak proto, že jsem ho chtěl sobecky pro sebe, a taky proto, že aspoň budu mít dohled nad tím, že pořádně odpočívá. Nerad bych, kdyby se mi zase někde vyvrátil.
Vlastně ani nevím, kdy jsme šli spát. Nabídka se neodmítá, a já Davidovi ukázal aspoň zlomek toho, co ve mě skutečně je.
Sice mi trvá se rozhoupat, ale pak to stojí za to.
A nejspíš díky tomu, nebo možná díky té vycházce, možná i tomu, co se stalo v mém druhém domě, poprvé jsem neměl žádnou noční můru, a jak jsem usnul, tak jsem spal.
A možná bych i spal dlouho, jako bych si chtěl dohnat deficit, jenže to bych nesměl mít doma…
„Kurva! To je smrad! To jste tu šukali s opicema?! Hodinu se vás snažím probudit na snídani! Si myslíte, že když jsem se s ní tak sral, že ji můžete odmítnout?! Vstávat! A příště vás to aspoň naučí nešukat celou noc! Otevřít okna!"
A než jsem se vůbec vzpamatoval a došly mi do mozku Tobiasova slova, byli jsme s Davidem bez přikrývky.
„Tobiasi!" rozlepil jsem s námahou obě oči, zvedl se na lokti a vražedně se na něj zadíval.
Teda… Asi vražedné to moc nebylo, ale pokus byl.
„Nedržkuj a padejte z té postele! Za deset minut, ať jste na snídani!" prskl ještě, než odkráčel.
„Jo… máš pravdu… asi jsem zaměstnal hospodyňku," povzdechl jsem si a vzápětí už Davidovi zpříjemňoval ráno, nehledě na ultimátum, co nám Tobias dal.
Když už nás má zabít, tak aspoň, ať si to před smrtí ještě užijeme.
David
Byl jsem tak utahaný, že jsem Tobiasovo nadávání skoro nevnímal. Vím, že něco říkal o snídani a opicích, ale nebyl jsem v tu chvíli schopen si to nějak skloubit dohromady.
A navíc… Soren mi hned ukázal, jak se dá dobře probouzet, a křik, co je potom v ložnici slyšet, rozhodně nepatří do kategorie nasraných.
Trvalo asi dvacet minut, než jsme se vyhrabali z ložnice. Prakticky jsme sprchou pak už jen proletěli, aby se Tobias nenakrknul, a já nechtěl být bez oběda. Fakt ho mám rád, a možná by nebylo na škodu mu dát nějaký dárek za to, že se o Sorena a teď už o nás oba takhle stará.
Jenže jsem nevěděl co, a tak, když jsme scházeli dolů do kuchyně, tiše jsem to navrhnul Sorenovi.
„Jsme tady, tak se už můžeš hodit do klidu. A víš… S opicema bych nikdy nešukal, nejsem zoofil,“ ještě jsem se na Tobiase ušklíbnul, protože jsem si konečně stihl přehrát jeho slova a pochopil, o čem to vlastně mluvil.
Se smíchem jsem uhnul jeho noze, kterou mě chtěl kopnout, a se slovy: ‚Fakt tě mám, brácho, rád,‘ jsem popadl první kafe a sedl si ke stolu, abych se mohl najíst, nabrat sílu, a pak se zavřít v pracovně.
Nejspíš i Soren bude mít dost práce. Přeci jen byl pár dní mimo a za včerejšek toho podle mě moc nestihl.
Soren
No, nakonec jsme to samozřejmě za těch deset minut nestihli.
Ale co, nikam nespěcháme.
Usmál jsem se, když pak David navrhl, že bysme Tobiasovi za všechno to snažení měli dát nějaký dárek. Vážně je to skvělý kluk. Drzý a držkatý až hrůza, ale v jádru laskavý.
Bavil jsem se jejich špičkováním u pozdní snídaně, a opravdu mi oba přišli jako bratři.
Jako by Tobias měl najednou něco, co mu s Arynem uteklo.
Na moment jsem si povzdechl, a když jsme byli po snídani a David se chystal do té jeho pracovny, na okamžik jsem ho zastavil.
„Víš, pro Tobiase by byl největší dárek, kdyby Aryan skončil s tím pornoherectvím. I když to na sobě nedává znát, strašně ho to žere a má o něj strach. Nikdy nevíš, komu rupne v kouli, a on nechce jednoho dne najít bráchu na pitevně s podříznutým hrdlem nebo zmrzačeným. Jenže nedokáže Aryanovi pořádně říct, co cítí, a Aryan si tak myslí, že je Tobiasovi jedno, co dělá. Navíc je to divoch a tvrdá palice, prostě si usmyslel, že udělá díru do světa a nikdo mu to nevymluví. A Tobias se ani nesnaží, protože neví jak. Svým chování vlastně bojuje se svými vnitřními démony a snaží se to zamaskovat. Víš, proč jsme spolu tak dlouho? Proč nám to vydrželo i přesto, že jsme spolu skoro pořád, a navíc je heterosexuál? Protože si vzájemně necháváme prostor. Neptám se ho každou chvíli, jak mu je. Nesnažím se do něj hučet, když má blbou náladu. Nesnažím se ho přesvědčit, že bude všechno dobré. Možná ti to přijde necitlivé, ale je to dospělý chlap. Kdybych mu foukal bebíčka a byl mu neustále za prdelí, asi bysme se brzo rozloučili. Nechávám mu prostor, stejně jako on ho nechává mě. Ví, že když mám v práci těžký den, je na mě lepší nemluvit. Pak máme tichou domácnost, ale jeden druhému nic nevyčítáme. Takže, sečteno a podtrženo, dárek mu nekupuj, jen mu občas pochval jídlo, poděkuj, když něco udělá, prostě mu jen dej najevo, že pro tebe není kus hadru nebo jen obyčejná hospodyně."
Usmál jsem se na Davida, políbil ho, a pak už pustil, aby mohl jít pracovat a já vlastně taky.
David
Přemýšlel jsem nad Sorenovými slovy a měl jsem pocit, jako by vlastně mluvil o mě. Možná proto si tak s Tobiasem rozumím? Teda… Když pominu to, že mě chce tak pětkrát za den zabít, a já mu taky chvíli nedám pokoj.
Seděl jsem a „bavil“ se s Unusem, a přitom přemýšlel, jak to udělat. Je fakt, že Aryan je jako pornoherec docela žádaný a známý. Teda, aspoň v kruhu těch, kteří na gayovské porno koukají.
A je fakt, že třeba Pinta má všechny jeho filmy…
Pinta! Jasně! Ten by mohl pomoct! A vlastně i jeho ségra!
No, to asi ne. Ale u Pinty bych mohl začít.
Ještě jsem to nestačil domyslet, když se mi ozval náramek a na něm blikalo Pintovo jméno.
„No? Něco urgentního? Cokoliv, od schůzky s kterýmkoliv z bossů až po Aryanovo ‚sekl jsem s pornoherectvím,‘“ hned jsem na Pintu vybalil, jen se mi ozval.
„No,“ odkašlal si, a pak pokračoval, „ségra se dala slyšet, že se s vámi zítra sejde. Oběd v restauraci, kterou si sami vyberete, abyste neměli strach, že na vás chystá nějakou habaďůru. Ale pošlete mi to do hodiny, jinak nabídka ke schůzce padá. A to druhé… No, bylo by fajn, aby s tím skončil. A já… no… víš… tak trochu jsem si ho oblíbil, tu jeho držku, tak no… i v posteli je super… a… no… nějak to zkusím zařídit a asi vím jak… tak mi do hodiny dejte vědět, kde se chcete se ségrou sejít, čau.“
Myslím, že jsem z té hodiny ztratil asi deset minut, co jsem čuměl na ten náramek, neschopen slova.
Pochopil jsem to správně? Žeby se Selim zamiloval? A tak rychle? A do takového… ehmmm… raději nebudu specifikovat.
No co, možná jim to bude pasovat, a budou spokojeni všichni čtyři. Pintova ségra, Aryanův brácha, a hlavně oni dva.
Na to jsem se ale vzpamatoval a vyletěl z pracovny s kraválem, že okamžitě mi mají dát adresu restaurace, kde se chtějí sejít se Sextou. A pokud to nebudu mít hned, schůzka padá.
Soren
Byl jsem zrovna uprostřed videohovoru s několika výzkumníky a popíjel kafe, když David málem zbořil barák. Ještě, že nešlo zrovna moc slyšet, co huláká.
Sprostě jsem zaklel, když jsem si vycintal kafe na čistou košili, a rychle se rozloučil s tím, že jim při nejbližší příležitosti dám vědět svoje rozhodnutí.
„Co tu, kurva, řveš jak na lese?! Soren má videohovor!" začal řvát v odpověď Tobias a já jen zakoulel očima.
Tolik k jejich bratrské lásce.
Raději jsem vstal, aby se mi nepozabíjeli, a vyšel na chodbu.
„Za chvilku asi ohluchnu. Tobiasi, vyber restauraci a, Davide, příště zkus potišeji, ano? Naštěstí nikdo nezaslechl, co jsi hulákal, protože jinak bych to asi těžko vysvětloval. A mimochodem, večer ti dám sežrat tu košili," ukázal jsem na flek od kafe a znovu zapadl do pracovny, abych dodělal, co je potřeba, a taky… neponechal nic náhodě.
Zajímalo mě, s čím chce Sexta přijít. Proč se s námi chce setkat, a ještě na veřejném místě.
Je situace opravdu tak vážná nebo se jedná o promyšlenou a dokonalou past?
Má informace, které by nám pomohly a sama bude chtít něco na oplátku, nebo prostě už ji nebaví tyhle žabomyší války a chce to ukončit?
„Zamluvil jsem nám salonek u Modré věže. V deset dopoledne. Nebude tam ještě ani noha a budeme mít klid. Žádné zvědavé oči ani uši. Davida bereme s sebou. Nerad bych ho tu nechával samotného, protože, kdo ví, co mají v plánu. Jo, a beru si s sebou zbraň. To jen abys věděl, že nebudu v případě potřeby váhat. Davidovi jsem to už nahlásil," vrazil mi do pracovny Tobias, a já málem schytal druhou várku kafe.
David
Sorry, já jako nevěděl, že má videohovor. Bylo by fajn upozornit třeba předem, že máme držet huby.
Ale když Soren přišel s tím, že mi dá večer sežrat tu pobryndanou košili, se svými představami jsem hned zalezl raději zpátky do pracovny, jinak by Soren skončil bez kalhot a já taky.
Když mi Tobias řekl, kde mám domluvit schůzku, hned jsem se spojil s Pintou.
„Jo, to je dobrý, dám ji hned vědět. A nemusíte se bát, ségra je v pohodě, a navíc tam budu taky. Prý, aby měla jistotu, že mezitím někdo něco nevyvede z ostatních hlavounů. Nejspíš se to rozhodla konečně celé skoncovat. Víš, už párkrát si stěžovala, že by se na to nejraději vysrala, ale zatím ještě neměla ten správný důvod.“
„Jo… no…“ tohle mě teď zajímalo asi tak, jako že nevím ani, kdo je prezident. „Co ty a pan pornoherec? Jak vy dva, předtím jsi z hovoru utekl nějak rychle.“
„Tak zítra v deset, čau…“
A zase jsem dalších deset minut hleděl na ztichlý náramek, a teprve když jsem se vzpamatoval, napsal jsem Pintovi jediné slovo: SRABE a s úsměvem mu ho odeslal.
Pak jsem se zvedl a šel do pracovny za Sorenem. Opatrně jsem nakouknul, jestli nemá zas nějaký videohovor. Došel jsem k němu, opřel se o jeho křeslo, bradu mu zaryl do ramene a rukama ho objal a zajel na jeho rozkrok, kde jsem ho pořádně promasíroval a pomačkal.
„Hele, raději bych večer žral něco jiného. Bavlna, i když s příchutí kávy, se hodně špatně tráví,“ kousl jsem Sorena do ucha, ještě jednou mu přes látku stiskl penis, a pak jsem už se smíchem utekl z jeho pracovny.
„Hele, brácho,“ zastavil jsem se až v kuchyni vedle Tobiase. „Já mám na nějakou chvíli padla, pomůžu ti s vařením. Tak mi řekni, co a jak. Rád bych uměl i něco víc než jen to maso, i když je luxusní a vím, že ty to tak skvěle neuděláš. Ale na oplátku tě to můžu naučit…“
Myslím, že Tobias vyměnil několik výrazů a barev ve tváři, když v první chvíli nevěděl, jak má zareagovat.
A já, i když jsem se dobře bavil, raději se odsunul do bezpečnější vzdálenosti.
Soren
Ten malý prevít!
Tohle mu nedaruju!
Na co čekat na večer! Já mu ukážu, kdo je tu pánem!
Se vzteklým funěním jsem oddupal do kuchyně a za normálních okolností bych se i pozastavil nad tím, jak to těm dvěma sluší, ale místo toho jsem bez řečí popadl Davida a v obýváku ho přehnul přes křeslo.
„A moc nekřič, ať Tobiase nenasereš ještě víc," procedil jsem skrz zuby, když jsem jeho nahatý a pěkně vyšpulený zadek barvil na červeno a prsty roztahoval jeho dírku.
Samozřejmě bych při jakémkoliv náznaku jeho nevole od trestu ustoupil. Nejsem hajzl a musí z toho mít něco i můj protějšek.
Kromě toho, Davidovi bych nikdy neublížil.
Ale jemu to očividně nevadilo, a ještě si neodpustil menší provokace, takže za chvilku jsem ho už protahoval tak, že málem odstěhoval i tu sedačku.
„Tak. A teď se běž vrátit za bráchou k vaření. A nezlob," plácl jsem Davida ještě přes zadek, když bylo po všem, důkladně jsem ho očistil, a ještě i oblékl.
Pomohl jsem mu zpátky do kuchyně a zase postavil vedle Tobiase, který mě vraždil pohledem, jak mu nejspíš došlo, co jsme dělali.
Já jen pokrčil rameny, a ještě se sklonil, abych věnoval Davidovi polibek.
„Jdu ještě něco dodělat, tak mě pak zavolejte," oznámil jsem těm dvěma, jako by se nic nedělo a nic se nestalo, a se spokojeným výrazem se vrátil do pracovny.
David
V jednu chvíli jsem stál vedle Tobiase, a v tu druhou jsem byl ohnutý v obýváku přes sedačku, a můj zadek dostával co proto. Ne, že bych si stěžoval. To vůbec… Bral jsem to všema deseti a svým zadkem.
Takové rychlovky, nečekané rychlovky, kdy ten druhý neprotestuje, tak jsou vážně lepší než cokoliv jiného. Jo, vážně, že jo…
Když jsem stál zpátky vedle Tobiase, nedokázal jsem z tváře smazat ten přiblblý úsměv, až mi na obličeji přistála utěrka.
„Hele, to byl Soren vždycky tak nadržený,“ podíval jsem se na Tobiase.
„Ne,“ zavrčel na mě. „Za to můžeš ty. Ani Aryan s ním takhle nehnul. Kolikrát doslova žadonil, aby si ho Soren vůbec všimnul.“
Můj úsměv se rozšířil ještě víc. Tak jo, vyhrál jsem nad panem pornohercem.
Probral mě klepanec do čela, a já se tak konečně začal věnovat i něčemu jinému než jen svým chlípným myšlenkám. Tobias to moje učení vzal celkem zhurta. Nejspíš si usmyslel, že mě naučí vařit úplně všechno a nejlépe najednou. Ale je fakt, že jsem se u toho docela bavil, a dokonce, i přes jeho neustálé brblání, jsem u Tobiase zahlédl na chvíli i náznak úsměvu.
Chjo, svět se v prdel obrací a já nějak začínám měknout… Nepamatuji se, že bych někdy byl tak hodnej. Začíná se mi z toho dělat kopřivka.
Ale když mi pak on i Soren pochválili oběd, byl jsem v sedmém nebi. Sice byla myčka naplněná až k prasknutí, ale to je maličkost…
Den potom uběhl znovu pracovně, i když jsme si po obědě dali pauzu. A dokonce nám Tobias za odměnu, že jsme hodní, udělal i zákusek, na kterém jsem si fakt pošmákl.
Co se mi však nechtělo, tak vstávat potom další den ráno. Soren udělal to, co slíbil, a já usnul nakonec i s jeho penisem ve svém zadku, jak jsem už nebyl schopen hnout ani prstem.
A kromě nechuti vstávat, mě zas zachvátila menší nervozita z toho, že máme jít na schůzku s jedním z bossů syndikátu, byť je to Selimova ségra.
Soren
Druhý den ráno jsem se už probudil sám od sebe.
Nebylo se čemu divit, když jsme šli spát jako normální lidé.
Teda skoro…
„Budeme muset asi zapracovat na tvé výdrži," zabručel jsem, když jsem i s Davidem už stál pod sprchou, mazlil se s ním a vzpomínal na noc, kdy mi usnul sotva se udělal.
Mohl bych to brát tak, že mu nejsem dost dobrý, ale já to vzal s úsměvem a uvědomil si, že i přes všechno, co se kolem děje, se usmívám častěji než dřív.
A byl jsem z toho celý na měkko.
„Děkuju, že jsi u mě tehdy kradl… a že jsi se mnou zůstal," naklonil jsem se k Davidově uchu, když jsme už všichni tři, po snídani, oblečení a připravení seděli ve vznášedle a mířili na domluvenou schůzku.
Začínal jsem pociťovat určitou nervozitu a domyslel se, že asi ani pro Davida to není zrovna nejjednodušší, proto jsem sevřel jeho ruku ve své a povzbudivě se na něj usmál.
Tentokrát jsme měli u sebe Tobiase, takže pokud dojde na nejhorší, rozhodně se zadarmo nedáme.
Ale doufal jsem, že Sexta je přinejlepším stejně chytrá jako její bratr a o žádnou pitomost se nepokusí. Jednak na veřejnosti, a jednak proti osobě, kterou snad zná celé město.
David
Snídani jsem do sebe nacpal, aniž bych věděl, co vůbec jím. Tentokrát jsem byl dokonce zticha nejen u jídla, ale i po cestě na to setkání.
Pořád ve mně vzpomínka na to, jak mě Primus mučil, Terci chtěl zabít, a Quatro mučil Sorena, vyvolával nepříjemný pocit, zvláště když jsem viděl, že se máme sejít s dalším z Bossů, byť je to ženská, a navíc Pintova ségra.
Skoro jsem se zastavil a chtěl utéct, když jsme vystoupili a mířili dovnitř restaurace.
Měli jsme vybraný menší salónek, ve kterém jsme sice byli na očích personálu, ale jinak nikdo neslyšel, o čem se bavíme. A to bylo pro naše setkání důležité.
Když mě Soren skoro dotáhl dovnitř, hned ve dveřích do salónku jsem se zarazil.
No… Tak jo. Horší to už asi být nemůže. Opravdu ta ženská je druhý Tobias…
„…je mi to jedno, hezky si s ním uděláš pořádek, jasný?“ právě držela Selima pod krkem a výhružně se k němu nakláněla.
A i když byl o hlavu větší, v tuhle chvíli byl na té židli tak malý, až jsem se skoro uchechtnul.
„Co dělal předtím je mi fuk. Ale teď, jestli chcete být spolu, tak skončí s pornem. Nebudu plýtvat svými silami na ochranu nějakého pornoherce! Rozumíš? Udělej si s ním pořádek, jinak zajistím, aby ses odstěhoval na druhou stranu zeměkoule a strčím tě tam do izolace!“
Sexta vztekle zafuněla Selimovi do tváře, až se mu rozletěly vlasy, a když Pinta přikývl, zvedl ruce v obraně a zamumlal, že už na tom pracuje, konečně si spokojeně sedla.
Tolik o tom, že ji bych jako ségru rozhodně nebral…
„Ještě že mám tebe, brácho,“ naklonil jsem se k Tobiasovi. „S ní bych nevydržel ani minutu.“
Hezká byla, což o to. Bylo to doslova kočka, sexbomba, ale přitom přirozená krása, žádná umělina, a prsa… No, šestky to fakt nebyly, ale i tam ji to slušelo. A zvlášť, když se postavila a šla se s námi přivítat, a dlouhý rozparek ukázal její dlouhé a štíhlé nohy.
„No, snad prominete, ale ruku si podávat nebudeme. Nechci vás uvést do případných nepříjemností, kdyby se to někomu doneslo. Sice neví nikdo, kdo já jsem, teda… až na pár jedinců, ale i tak. Prosím,“ ukázala ke stolu, a pak si sama šla zpátky sednout.
Za jejími zády stáli dva bouchači, a pozorně si nás prohlíželi.
„Pane Cohene, je mi jasné, že jste ozbrojen. I když já ne, tak tihle pánové ano,“ usmála se na Tobiase a ukázala prstem přes rameno. „Nemám nic proti, zbraň si nechte, ale jediný pohyb pod sako a jste mrtvý muž. Sice by vás bylo škoda, protože jste… no… řekla bych přitažlivý, ale to víte. Můj život je mi milejší než nějaký sexy chlap.“
Soren
Davida jsem do salonku musel skoro dotáhnout. Ani jsem se tomu nedivil.
Já bych ho sice nejraději nechal doma, abych ho nevystavoval zbytečnému stresu, ale Tobias byl rezolutně proti.
Když jsme dorazili, jen jsem pozvedl obočí, když Sexta cupovala Selima na kousky.
Fakt byla jako Tobias v ženském podání.
A i hezká, i když na můj vkus až moc. Líbily se mi více obyčejné ženy, a i když na sobě neměla nejspíš viditelnou plastiku, pořád to byl dravec a těm jsem se vyhýbal, protože takovým jsem moc nevěřil.
Většinou si šli tvrdě za svým nehledě na spoušť, co nadělali.
Jediný, kdo z ní měl radost byl nejspíš Tobias.
„A kdo říká, že bych ji použil proti vám? Nerad střílím sexy ženy. Možná to mám proto, abych vás unesl někam, kde budeme sami dva?" usmál se Tobias a pohodlně se opřel na židli.
Já jen zakoulel očima a posadil se vedle Davida.
Tobias se vždycky, co se žen týče, držel zpátky. I proto jsem ho měl věčně nakvartýrovaného v baráku, i přesto, že měl svůj vlastní.
Tahle Sexta na něj očividně musela udělat velký dojem, když s ní začal tak nezávazně flirtovat.
A nebyla v tom jen krása.
„A co se týče toho 'nějakého pornoherce' trochu opatrněji se slovy," pronesl už o něco chladněji Tobias a zadíval se na Sextu. „Je to můj bratr, a i když se mi zrovna nelíbí, co dělá, nechci na jeho hlavu slyšet křivé slovo. A dopředu říkám, pokud mu někdo z tvých goril něco udělá, ustřelím ti tu tvoji pěknou hlavinku, i přesto, že bych ji rád měl někde jinde."
„Ehm!" odkašlal jsem si dostatečně nahlas dřív, než si ti dva vjedou do vlasů.
„Tohle si vyřešte v soukromí. Nemáme na to celý den. Takže, Sexto? Určitě si nás sem nepozvala jen proto, abys tady svému bratrovi natloukla do hlavy, že má změnit povolání svého nynějšího milence," otočil jsem se a vážně se na ni zadíval.
Nebylo mi moc příjemné být v přítomnosti někoho z Bossů, a je jedno, jaký k tomu byl důvod. A David očividně z toho nadšený taky nebyl.
David
No, nevím, kdo by vyhrál, kdyby se ti dva do sebe pustili. Asi by to bylo nerozhodně.
Ale neměl jsem čas a ani náladu si ten jejich zápas představit. Tentokrát jsem se nejspíš tvářil hodně vážně, protože i Pinta se na mě překvapeně díval.
„Milý Venidici,“ obrátila Sexta na mě svou pozornost, aniž by odpověděla hned na Sorenovu otázku. „Způsobil jsi nám nemalé potíže. Nebýt toho, že tady Selim ojížděl tu tvou sexy prdelku, nejspíš bys už čuchal ke kytičkám, ale zespodu. Nicméně, trochu to pohnulo věci dopředu. A máš velké štěstí, že tě dostal do ruky jako první Primus, pokud by to tak nebylo, tak věř tomu, že Král by tě zabil hned bez nějakého okopávání a fackování. Vy, pane Tannere, máte taky už zkušenosti s jedním, kterému říkáme Věž, a buďte rád, že vás našli tak rychle. Je druhý nejhorší po Králi, a od těch dvou z devadesáti devíti procent živý nikdo neodejde. No, ale to jsem odbočila. Ti dva idioti mají, co si zasloužili. Už hodně dlouho mi pili krev. A nejen mě. Takže nám tahle nemilá záležitost s vašimi disky tak trochu pomohla k tomu, abychom se jich zbavili. Jenže, je tu problém, který bychom chtěli vyřešit jednou pro vždy…“
Svůj dlouhý proslov musela Sexta na moment přerušit, když přišla obsluha a začala nám servírovat jídlo.
S ženskýma to neumím, a zvlášť ne s takovýma. I přes to, že jsem měl stažené půlky, i když jsem věděl, že by nám pro teď nemělo nic hrozit, měl jsem chuť něco říct. Ale v jejím případě to prostě nešlo. A když se postavila, prošla se po salónku a čekala, až bude jídlo na stole, jen jsem ji sledoval, jak tu ukazuje to své sexy tělo, a sem tam po očku mrkne na Tobiase.
Ten se tvářil, že je nad věcí, pohodlně se opřel a celou dobu ji sledoval ostřížím zrakem.
„Abych to dokončila,“ konečně se usadila zpátky. „Primus a Quatro jsou mimo hru. Zbývají ještě dva, kteří chtějí ty disky a začít s výrobou a kompletací toho vynálezu století. Septim a Duos. Jste pro nás hrozba, pane Tannere. A proto, že vyrábíte tak nebezpečné věci, chtějí Terci a Quintus vaši hlavu a tady mladýho chtějí proto, aby jim dohledal ty zbývající části, aby je mohli zničit, a pak se milého Veni Vidi Vici zbavit také. Chci slyšet váš názor. Proč vyrábíte takové věci?“
Soren
Neměl jsem s tou schůzkou nikdy souhlasit.
A příště budu aspoň chytřejší.
Nelíbilo se mi, jakým tónem s námi mluví, nelíbilo se mi, o čem s námi mluví, a už vůbec se mi nelíbilo celkově její chování.
Možná jsem předpojatý vůči ženám, možná ji křivdím, ale v tuhle chvíli to vypadalo, jako bychom byli jen malý hmyz na jejích podpatcích. Dokonce ani David neotevřel tu svou pusu, aby pronesl své rádoby moudro.
A ze všeho nejvíc mě dostalo, když se mě zeptala, proč vyrábím takové zbraně.
Stiskl jsem rty k sobě a prudce vstal od stolu.
„Je mi líto, ale přešla mě chuť," zavrčel jsem a ubrousek, který jsem měl položený na klíně, jsem hodil na stůl.
„Sorene…" napřímil se Tobias a zavrtěl hlavou.
„Za prvé, nemám rád, když mě někdo ignoruje. Možná jste Boss, ale tomuhle městu pořád kraluju já.
A pokud budu chtít, ten váš slavný syndikát rozpráším na druhý konec světa."
„Sorene…"
„Za druhé, nemám rád, když mě někdo uráží. A to jste, dámo, udělala hned dvakrát během chvilky."
„Sorene…"
„A za třetí-"
„Soren ty zbraně nevyrobil!" přerušil mě ostře Tobias.
„Hele, chci odsud, co nejrychleji vypadnout. Nevím, o co tu jde, ale chci se to dozvědět, tak si laskavě sedni na tu svoji prdel a odpověz tady dámě. Teda pardon, odpověz té ženské. A pokud bude mít něco proti, ustřelím ji palici. A vy… být vámi, volím příště lepší slova. Soren není jen hej nebo počkej, kterého potkáš někde na ulici."
Myslím, že si ani neuvědomil, že přešel z vykání k tykání.
Zhluboka jsem se nadechl, přešel to, že mě seřval a zase se posadil.
„Omlouvám se. Ale musíte pochopit, Sexto, nebo jak vám mám říkat, že tohle jsou důvěrné informace, které nikdo neví. Jak řekl už tady Tobias, já tu zbraň nevyrobil, ani nenechal vyrobit. Jen nechávám volnost svým vědcům, a jedna skupinka se rozhodla, že prostě vyrobí zbraň. Pokud znáte dobře tohle město, pak víte, že stejně jako můj otec, jako jeho otec i jeho otec, všichni jsme proti výrobě zbraní. Když jsem zjistil, co udělali, nechal jsem je vyhodit a zbraň zničit. Bohužel se ukázalo, že až příliš důvěřuju a málo prověřuju, a nebýt tady Davida, ani nevím, že ty disky u mě v laboratoři pořád jsou. Snažíme se o jejich zničení, ne výrobu. Jestli mi věříte nebo ne, to je na vás,“ dořekl jsem nakonec klidným hlasem a na Sextu se zadíval.
David
Soren vyletěl a já se mu ani nedivil. Po očku jsem mrknul na Pintu, ale ten seděl a jedl, jako by se ho nic z toho netýkalo. Byl až nějak moc v klidu.
„Řekni mi jednu věc, Selime,“ konečně jsem se ozval já, když nastalo chvíli ticho. „Jakou roli v tom hraješ ty? Opravdu tě taky chtěli zabít, nebo to jen hraješ a spřáhl ses tady se svou jedovatou ségrou?“
Nerad bych se mýlil v někom, koho jsem považoval za přítele. Bylo by to pro mne obrovské zklamání a bolestivé poučení do budoucna, že si nemám dělat přátele.
„Nevěříš mi?“ konečně zvedl Pinta hlavu od jídla a zastavil ruku Ameli, která se už po ně chystala hodit vidličku.
„Tak poslouchej mladej,“ ozvala se výhružně Sexta, a přerušila tak Selima, který se už nadechoval, že to dopoví. „Jen kvůli tvým nenechavým prstům tady Selima chtěli zabít. Jen proto jsem se to dozvěděla a začala podnikat kroky. Tak drž tu svou nevy-“
„Tak poslouchej, mladá!“ vyletěl jsem už i já.
Tohle, že urazila nejen mě, ale hlavně i Sorena a nenechala ani domluvit Pintu, mě vrátilo zpátky na zem. Boss nebo ne, tohle bylo i na mě moc.
„Nejsi moje matka, abys mě oslovovala mladej, to za prvé. Za druhé, jsi stejně stará jako Selim, s kterým jsem šukal, a proto jsi vlastně skoro jako moje ségra, kterou jsem ani nechtěl. Takže mi tu nebudeš dělat kázání, a už vůbec ne Sorenovi. Za další… díky mým nenechavým prstům jste si vy hlavouni vydělali dost peněz, a to nemluvím o těch zasraných discích. Soren je absolutně proti tomu, aby se nějaké zbraně vyráběly. Sám osobně, včetně tady velkého kuchaře,“ ukázal jsem na Tobiase, „mě chtěli zabít, protože si mysleli, že na tom chci vydělat a spolupracuji s těmi, kteří tu zbraň chtějí.
Takže! Pokud to chcete ukončit, aniž by kdokoliv další přišel o hlavu nebo o koule, tak řekni, proč jsi nás chtěla vidět! A určitě to není proto, že se tu předvádíš před Tobiasem, nebo proto, abychom si pokecali o hezkém počasí. Tak to, kurva, už vybal! A nemyslím tím tvoje kozy, které rozhodně šestky nejsou!“
Myslím, že jsem si právě podepsal rozsudek smrti, ale bylo mi to už jaksi jedno. Sorenovi nikdo kázání dávat nebude. Nebude mu nikdo nadávat nebo vyhrožovat. To můžu jenom já.
Soren
Pokud jsem si myslel, že Davidovi došla řeč, tak jsem se pletl. Stačilo málo a spustil, že jsem nestačil zírat.
Když pak skončil, na chvilku v salonku zvládlo ticho, než jsem to nevydržel a začal se nahlas smát.
„To je můj kluk!"
A bez ohledu na to, kdo všechno nás viděl, jsem Davida popadl a políbil.
„Aby bylo jasno," otočil jsem se na Sextu, když jsem Davida zase zarazil do židle, „rozhodně ti ho nedovolím zabít. Potrestat ho můžu jen já, zacpat pusu taky jen já a natrhnout zadek taky jen já. Kromě toho, měl ve všem pravdu. A podal to stejně, jako ty, takže mu nemáš právo nic vyčítat, pokud by tě to náhodou napadlo. Vím, že syndikát udržuje černý trh v jakési rovnováze, a pokud jsou mezi vámi tací, co se snaží i chránit tohle město, tím líp. Neříkám, že to z nás dělá rovnou kámoše, ale řekněme, dočasné spojence. Je ovšem potřeba vědět, na čí straně vlastně stojíme a proti čemu. Takže buď řekni, proč jsi nás sem zavolala, nebo odcházíme. A věř tomu, že i když tady Davidův nový brácha po tobě slintá, stačí slovo a vystřelí ti mozek z hlavy."
Tobias po mě hodil vražedný pohled, ale viděl jsem lehké přikývnutí hlavy na znamení souhlasu.
Jo, žádná ženská nás nerozdělí a může mít prsa, jak velké chce.
David
Tak jo, konečně jsme si to vyříkali z očí do očí a ujasnili si, že tady a v tuhle chvíli není nikdo postavený výš než ten druhý.
Málem jsem se udusil, když mi Soren vrazil jazyk do pusy a na poslední chvíli polknul maso, aby neskončilo v Sorenově puse. Ale pak jsem pocítil jakousi hrdost, když ukázal, že mu patřím, a hlavně, že se za mě postavil.
Můžu ho milovat ještě víc? Možná jo, když mi koupí to vznášedlo.
Ale seru na vznášedlo, důležité teď je, abychom odsud odešli po svých, a ne v igelitovém pytli.
Sexta na nás chvíli hleděla, a vzduch v místnosti se dal doslova krájet, jak tu z toho všeho bylo dusno.
„No, mám pocit, že se s vámi nudit rozhodně nebudu,“ přestala na mě výhružně mířit vidličkou a maso si strčila do pusy.
„Konečně jsem si udělala obrázek a mám to, co jsem chtěla zjistit,“ dožvýkala maso, a pak pokynula jednomu ze svých poskoků.
Ten odešel, aniž by cokoliv řekl, anebo řekla ona.
„Hm, tak mě napadlo,“ otočila se na Tobiase, „říkal jsi, že ten pornoherec je tvůj brácha? Co tak mu nějak šetrně sdělit, aby toho nechal?“
„A o co se snažím, kurva, celou dobu? Jen mě přestal poslouchat a jede si ve svým. Zrovna ty bys měla vědět, jak je s bráchy těžké pořízení,“ ukázal prstem na Pintu, který se málem zakuckal soustem.
„Ameli, nech toho,“ otočil se na ni. „Říkal jsem, že to vyřeším. Tak se do toho neser… nestarej…“ rychle se opravil.
„Mám pocit, že jsme nějak odbočili od hlavního tématu téhle schůzky?“ ozval jsem se já.
„Jen vydrž, mla… Venidici, nebo ti mám říkat Oscare nebo Davide?“ podívala se na mě jak na trotla, který by tu snad ani neměl být.
„Říkej mi třeba Pán Bůh, ale už ze mě nedělej idiota. Tvoje mozková kapacita rozhodně nedosahuje té mé, a vůbec to nezachráníš tím, že ty prázdná místa vyplníš rodory,“ zavrčel jsem na ní.
„Jsi velmi netrpělivý, Da-vi-de,“ usmála se na mě tak, že jsem měl chuť ji okamžitě jednu vrazit.
„Ale… tady je důvod, proč jsem svého muže poslala ven,“ ukázala nezúčastněně někam za mé rameno.
Kurva! Už vím, proč nesnáším sedět zády ke dveřím!
Málem jsem vypustil duši, když jsem se ohlédl za sebe. Dovnitř právě vcházel Quintus a Terci, a tvářili se, jako by jim to tu všechno patřilo. A za nimi šli jejich poskoci, kterým asi říkali bodyguardi, a jeden, co měl červený náramek.
„Myslím, pane Cohene,“ naklonila se Sexta k Tobiasovi, až ji bylo vidět všechno ve výstřihu. „že teď byste vůbec nestíhal. Ten pán za Tercim, jo, ten s červeným náramkem, je totiž Střelec. Stačí kývnout prstem a jste všichni bez mozku…“
Pak se narovnala a ukázala těm dvěma hlavounům, aby se taky usadili, a spokojeně se rozhlédla po všech zúčastněných.
„Víte,“ promluvila jako královna, „nesnáším opakovat věci dvakrát. A nesnáším, když ze mě někdo dělá poslíčka. Takže bude lepší, když se teď tady všichni domluvíme jasně, co vlastně chceme. Jak my, tak vy. A věřte nebo ne, budeme vás poslouchat, a budeme rádi, když dojdeme k nějakému uspokojivému závěru, proti kterému nebudou námitky ani od jednoho z přítomných.“
Soren
No, tak madam je samé překvapení. Ale kupodivu jsem strach neměl. Kdyby měli v plánu nás zabít, udělají to už dávno.
Všiml jsem si, jak Tobias propaluje pohledem Sextu, a doufal, že neudělá žádnou pitomost.
No, přání se mi nesplnilo.
Když Sexta domluvila, beze slova se zvedl, přešel k ní, nevšímal si těch jejich goril, vytáhl ji ze židle, přirazil na stůl, a pak…
Civěl jsem jak z jara a mimoděk zakryl Davidovi oči.
„Jen pro tvou informaci, nádhero. Nepodceňoval bych mě. Vůbec nevíš, čeho jsem schopný a co dokážu. Tak mě příště, kurva, nedráždi," zavrčel na ni, pustil ji a vrátil se na své místo, jako by se nechumelilo.
„Stydne nám oběd," prskl ještě po ostatních a sám se pustil do jídla.
Myslím, že tohle bylo poprvé, kdy nějakému bossovi došla řeč.
Ale moc dobře jsem viděl Terciho pohled.
„Zapomeň na to," zavrčel jsem na něj, protože mi došlo, na co myslí. „A mimochodem máme spolu nevyřízené účty."
Přitáhl jsem si Davida k sobě, aby pochopil, co tím myslím.
Terci jen pokrčil rameny a zatvářil se, jakože snad ani neví, o čem mluvím. Jenže nevraživost musela aspoň na chvíli stranou. A my se tak konečně po dvou hodinách dozvěděli, o co vlastně jde.
„Kdo by to řekl, že to dopadne takhle. Ani jsem nečekal, že by se ti Terci omluvil," zavrtěl jsem hlavou, když jsme seděli ve vznášedle a mířili domů.
Už jsme věděli, že částečně došlo k nedorozumění. Když se totiž syndikát dozvěděl o té zbrani, Bossové se rozdělili na dvě frakce. Jedna chtěla zbraň zničit i s těmi, co s ní měli něco dočinění, včetně mě a Davida. Chtěli prostě chránit své město. A ti druzí zbraň chtěli využít.
Uzavřeli jsme dočasně příměří, dostali zpátky hlavní disk, který měla v držení Sexta, a dozvěděli se několik dalších informací o rozdělení členů, včetně toho, co se stalo s vědci, a kde jsou pravděpodobně zbývající disky.
David
Než jsme z té restaurace vypadli, měl jsem mokré trencle. Ne, že bych se počural, ale byl jsem nervozitou zpocený až na prdeli. Musel jsem se opravdu držet, abych byl zticha, a taky jsem z nich neměl dobrý pocit. Ne, z bossů, ale z těch jejich goril, a hlavně ze Střelce. Přeci jin nikdy neví, komu z nich mohlo prdnout v bedně. Hlavně po tom, co předvedl Tobias.
Ale konečně Selimovu ségru aspoň na chvíli umlčel.
Hodně jsem si oddechl, když přišlo na to, že nás vlastně ani už nepotřebují zabít. Ale znovu jsem měl chuť vyletět a hezky je tam všechny tři seřvat na hromadu.
Jako, nedopatření? Nedorozumění? Jako, kurva, někomu ustřelím palici, někoho utopím, a pak teprve zjišťuji, jestli k tomu byl vlastně důvod? Jsou na hlavu? Nemají pusy, aby se zeptali? Třeba jako Primus, který si dal práci a unesl mně, a Quatro, který unesl Sorena.
Byl jsem fakt pěkně namíchnutý, že jsem skoro ani nepostřehl Terciho omluvu. Ale nakonec jsem se raději kousnul do jazyka a jen přikývl, že přijímám.
Jo, ale, kurva, to trauma z toho si nesu pořád.
Už vím, co uděláme, až se vrátíme domů…
Ještě nikdy mě tak emocionálně a psychicky nic nevyšťavilo tak moc, jako právě tahle schůzka.
Měl jsem nové indicie, věděl jsem, že budu mít hodně práce, abychom to skončili co nejdříve, ale tentokrát…
„Jo,“ zabručel jsem Sorenovi odpověď. „Omluvil. Ale nejdříve mě chtěl zabít. Myslíš, že bych mu jako mrtvola na omluvu kývnul? Ať jde do hajzlu s omluvou. Je horší jak nějaký poděs. Nejdříve střílí a pak se ptá? Tohle je dospělý člověk? Seru na ně, na všechny. Seru na celý syndikát. Až tohle skončí, už nechci nikoho z nich vidět. A pokud za mnou někdo přijde, že by potřeboval nějakou práci, ustřelím jim palici a pak řeknu: Sory, spletl jsem se, co jsi vlastně potřeboval?“
„Do hajzlu!! Kurva, já jsem tak nasranej! Kurva drát! Potřebuji se uklidnit! Seru na práci! Sorry, Unusi, dneska se můžeš v klidu vyspat! Seru na všechno! Já jdu do bazénu! A jestli nechceš Sorene, abych se utopil, tak mi dělej společnost. Omlouvám se, ale… Fakt se potřebuji uklidnit! Mám nervy napnuté jako špagáty!“
Vztekle jsem vydupal schody do ložnice, kdy jsem ze sebe serval hadry, abych se mohl osprchovat a pak jít do bazénu. Třeba se budu cákat v brouzdališti, je mi to jedno. Ale fakt se potřebuji uklidnit.
Ještě nikdy mi tak nebouchly nervy, jako právě teď.
Soren
Jen jsem si povzdechl, když David vyletěl jako čertík z krabičky, a pak zapadl do naší ložnice.
„Co mu zase přeletělo přes nos?" zabručel Tobias a pozvedl obočí.
„Není jako my," povzdechl jsem si znovu a zavrtěl hlavou. „To, co se mu stalo asi jen tak nepřejde. A u něj jen omluva nestačí. Na jednu stranu ho chápu. Měli si napřed zjistit víc informací, když se ho pokusili zabít. Mohlo jim dojít, že je nesmysl, abych se já angažoval ve výrobě tak nebezpečné zbraně."
„Ale?"
Na okamžik jsem se odmlčel a představil si sebe v jejich kůži.
„Jsem podnikatel. V podstatě jako oni. Takže i je tak trochu chápu. Chtěli zakročit dřív, než bude pozdě. Ale to je samozřejmě neomlouvá. Prostě, jako Bossové, se mohli zařídit trochu líp."
Navíc tu byl pořád fakt, že David je sice možná drzoun a plná pusa keců, ale asi ho běžně nikdo zabíjet nechce.
Teda…
Jako teoreticky asi každý a každých pět minut, ale prakticky už je to něco jiného.
„Jdu za tím svým vzteklounem, než se rozhodne utopit. Zabezpeč disk a zkus ověřit něco z toho, o čem Bossové mluvili. A pak si jdi klidně na rande s tou hvězdou. Jen doufám, že víš, co děláš. Já nejspíš zbytek dne strávím s Davidem a pokusím se ho nějak uklidnit."
Raději jsem se rychle uklidil do bezpečné vzdálenosti, než se mě Tobias rozhodne umlátit tím diskem, a ještě na schodech jsem poslouchal jeho držkování.
Protočil jsem očima a zavrtěl hlavou.
No, ti dva se fakt k sobě hodí. Ale…
Tobiasovi jsem to přál. Kdyby se rozhodl, že odejde, bude mě to strašně mrzet, ale držet ho rozhodně nebudu. Nechci mu stát v cestě. Už tak promarnil dost svého času hlídáním mé maličkosti. Zaslouží si taky konečně pořádně užít.
„Tak jsem tady. A doufám, že jsi připraven, protože jako učitel jsem neoblomný. A pokud budeš mít při učení tak slabou výdrž jako v sexu, tak se utopíš nejspíš rychleji, než tě vůbec něco naučím," ušklíbl jsem se, stáhl ze sebe župan a rovnou hodil šipku do bazénu.
David
Sprchou jsem více méně proletěl, jen abych ze sebe stáhnul pot, a pak jsem si to namířil rovnou k bazénu. Kašlal jsem na nějaké plavky. Hezky nahej, v celé své kráse jsem prošel domem a šel rovnou k bazénu.
A najednou mě odvaha opustila, když jsem viděl tu hromadu vody.
Obešel jsem ho dokola, zjistil jsem, že nejmenší voda je jen na jedné straně, a tam jsem nakonec skončil. No, skončil.
Sedl jsem si na břeh a nohy máchal ve vodě a měl jsem pocit, jako bych přeplaval moře.
Když se ozval Soren, lekl jsem se, jak jsem byl zamyšlený, a málem jsem zahučel do bazénu. Zavrčel jsem na něj, když mě voda ošplíchla, ale trochu to mě to schladilo.
Zadíval jsem se na něho, jak si to, tak hezky plave, a že bylo na co koukat. I když o sobě pořád tvrdí, že je starej, a já to vlastně říkám taky, tak rozhodně není nějaký seschlý suchar. Jeho pevné tělo, svaly, mírně opálená pokožka… To všechno bylo v krásné harmonii, když si takhle plaval, voda po něm stékala a slunce na něho svítilo. Fakt radost pohledět.
Když jsem ho tak sledoval, měl jsem najednou chuť si taky takhle hezky zaplavat jako on. Při pohledu na něj jsem nabyl dojmu, že je to úplně v pohodě, a jsem ten nejlepší plavec.
Ale že je to velký omyl, došlo mi vzápětí, když jsem se veden touhle myšlenkou, odrazil rukama a skočil.
A…
Vzápětí zaplul celý pod vodu, aniž bych se stihl nadechnout.
Okamžitě jsem začal panikařit, a vůbec mi nedocházelo, že se stačí postavit, protože v tomhle místě je vody tak maximálně po pás…
Ale jedno pozitivum to mělo.
Přestal jsem být nasranej, protože jsem teď bojoval o holý život…
Soren
Já vím, že bych měl být vážný, protože jde o vážnou věc.
Přesto mi ale cukaly koutky, když jsem viděl, jak David zahučel pod vodu, a i když skoro stál a voda v těchto místech mu mohla sahat maximálně po prsa, choval se, jako by bojoval o život.
Měl jsem ale na paměti to, co se mu stalo, a že by i trocha vody pro něj mohla znamenat to, co pro mě třeba moře. Vždyť už jen to, jak vyváděl kvůli vaně.
Nakonec jsem doplaval k Davidovi, popadl ho kolem pasu a jednoduše postavil.
„Ty jsi fakt trdlo," zavrtěl jsem hlavou a pozvedl obočí nad tím, že nemá žádné plavky.
No, to nevím teda, kolik ho toho naučím, když mě bude takhle rozptylovat.
A hned kvůli tomu dostal na holou.
„Lekce číslo jedna. Voda není nepřítel. Když si to budeš myslet, nikdy nad ní nevyhraješ. Zkroť si ji. Ukaž ji, kdo je tu pánem. Pokud se ve vodě poddáš strachu, smete tě to jako lavina. Je to živel. Proto ty musíš být ten, co ji pokoří. Lekce číslo dvě, nezavírej oči. Sleduj. Poslouchej. Dýchej. Dýchání je ze všeho nejdůležitější. Zkusíme to, ano?"
Chytil jsem Davida za ruce a zadíval se mu do očí.
„Mysli na to, že jsi lepší. Mysli na to, že jsem tu s tebou. Nadechni se a vydechni. Několikrát. Zhluboka dýchej, a až řeknu teď, zadržíš dech a ponoříme se spolu pod hladinu. Budu tě držet za ruce. Budu pořád s tebou. A, až budeme pod vodou, nechej oči otevřené. Dívej se. Poslouchej."
David
Křečovitě jsem se chytil Sorena kolem krku, když mě vytáhl z vody a já se mohl konečně pořádně nadechnout. Jo, byl to boj… A fakt nevím, jestli si to chci zopakovat.
Po očku jsem se podíval po únikové cestě, ale můj plán zdrhnout mi překazil Soren, když mě chytil za ruce a začal na mě mluvit.
Jo, vím že se třesu jak ratlík, a fakt z toho nejsem odvázanej.
Ale prostě… Já jsem já. Tohle je pro mne výzva a já výzvy přijímám. Nic pro mě není neřešitelné.
I když by bylo lepší, kdyby tu bylo tlačítko na storno nebo na vymazání celého toho vodního programu. Ale takhle to nejspíš nepůjde, a asi mi tu ani nepomůže můj geniální mozek.
Sevřel jsem Sorenovy ruce, trochu víc než křečovitě, měl jsem pocit, že slyším praskat kosti v jeho prstech. Nadechl jsem se, vydechl, nadechl a…
Nic.
Zůstal jsem stát jako prkno a nejspíš by na mě musel vzít pilu, abych se ohnul a ponořil se.
Tak znovu.
Ještě víc jsem sevřel jeho prsty. Nádech, výdech, nádech…
Nejspíš mi Soren podkopnul nohy, nebo nevím, ale najednou jsem byl pod vodou a v tu chvíli jsem se nutně potřeboval nadechnout. Vyskočil jsem nad hladinu, skočil Sorenovi kolem krku a lapal po vzduchu.
„V klidu,“ zašklebil jsem se na Sorena. „To zvládnu. Je to výzva… Ale lepší by to bylo s maskou a kyslíkovou bombou…“
Soren mi dal chvíli na uklidnění a šli jsme do toho znovu.
Asi pětkrát jsem to zkusil, než jsem konečně vydržel pod vodou déle než jednu vteřinu. A když jsem opatrně otevřel oči… Hleděl jsem přímo do Sorenových…
A ty mě tak uchvátily, jak byla jejich krása umocněná tou vodou, že jsem zapomněl, kde jsem a…
…nadechl jsem se.
Soren
Jo, je to trdlo.
Ale začínalo mě to docela bavit. Jen jsem to nesměl dávat moc najevo.
Ne, že bych si dělal srandu z Davidova strachu, nebo se mu kvůli tomu vysmíval, či to bral na lehkou váhu. To vůbec ne, a ani mě to nenapadlo.
Já se spíš bavil Davidovýma reakcemi.
Vždycky musel mít na něco odpověď a nějak se vymluvit, když se mu to zrovna nepovedlo.
No, a co si bude povídat, tak jsem si užíval to jeho věšení se kolem mého krku, kdy jsem si ho na moment mohl víc přitisknout na sebe, nebo se o něj otřít.
Jo, využít se musí všechno. A ať z toho učení taky něco mám. Jak se říká, zadarmo ani kuře nehrabe. A pochybuju, že dneska k něčemu dojde, protože pokud budeme takhle pokračovat, David usne dřív, než vyjdeme vůbec ze dveří od bazénu na chodbu.
Ale aspoň ho to pořádně unaví a dobře se vyspí.
Ještě několikrát jsem mu trpělivě vysvětlil jak na to, několikrát jsme to zkusili, než se konečně podařilo a David pod vodou vydržel dýl jak pět vteřin s otevřenýma očima.
„No vidíš! Já věděl, že mám šikovného kluka," vlepil jsem mu polibek za šikovnost, když jsme se zase vynořili, a pak dal Davidovi chvilku na uklidnění, a sám se před ním předvedl, když jsem zaplaval pár stylů podél bazénu.
„Tak. A teď trochu teorie," vynořil jsem se před Davidem. „Vím, že si to můžeš nastudovat, ale není nic nad názornou ukázku. Jak už jsem říkal do vody musíš jít s tím, že víš, jak ji ovládnout. Víš, proč chodím plavat? Protože je to pro mě relax. Nic jiného mě neodpoutá od okolního světa a starostí, jako právě plavání, kdy vnímám jen sám sebe a vodu. Sex do toho nepočítám, ten je ve speciální kategorii. Hlavní a základní věc, nikdy se nesmíš bát si namočit hlavu. Jednak si rozhodíš dýchání, a taky zbytečně namáháš ramena a paže. Když se vrátím ještě k dýchání, můžeme ještě zkusit takový trik, že ti napustím mísu s vodou a ty do ní budeš jen ponořovat obličej. Nebudeš se tak bát nechat otevřené oči, a navíc poznáš rytmus svého dýchání. Tolik k teorii. Teď praxe. Jak určitě víš, jsou čtyři styly plavání. Prsa, které jsou nejrozšířenější a nejznámější, ale ne úplně jednoduché. Je totiž náročný na souhru pohybů všech končetin. Sleduj."
Pustil jsem Davida, a pak kolem něj udělal pár temp se stylu prsa, aby viděl, jak pohybuju nohama i rukama, jak dýchám, a jak se celkově pohybuju.
„Tak. Další styl je kraul. Jeden z těch novějších, který vlastně vznikl jen kvůli závodům v plavání, nejrychlejší styl, který není extra náročný, a proto s ním docela často začínají i začátečníci. Dobře se při něm dá sladit i dýchání. Názorná ukázka."
Znovu jsem několikrát proplaval kolem Davida, aby dobře viděl, co dělám.
„No a zbývají dva styly, znak a motýlek. Znak je v podstatě takový uklidňující styl, kdy ležíš na vodě a mácháš rukama. Laicky řečeno. Moc rád ho nemám a nevyužívám ho. No a motýlek je zase nejnáročnější. Zapojuje se při něm celé tělo a člověk musí být opravdu soustředěný."
I tyhle dva styly jsem Davidovi ukázal, než jsem ho zase objal a stáhl na sebe.
„Co myslíš. Zkusíš větší hloubku? Budu pořád s tebou. Zkusíme se potopit, a pak bych ti pro začátek ukázal znak, abys věděl, jak dýchat."
David
nepomohly moje výmluvy, ani zdůvodnění proč to nebo ono. Soren mě trpělivě trápil, a chvílemi jsem měl pocit, jako by se tím snad i bavil.
Ale nevadilo mi to.
Po chvíli jsem se do toho tak zažral, že jsem zapomněl i na to, jak dlouho tu vlastně jsme.
Pozoroval jsem ho a poslouchal, když mi vysvětloval styly plavání. Jo, kraula trochu umím. I když to nevypadá tak elegantně jako v Sorenově podání. Pamatuji se, že i Pinta se mi tenkrát smál, když jsem hrabal ve vodě rukama a hrnul ji spíš pod sebe, a nikam se ani nehnul. Spíš jsem šel ke dnu.
Zapřemýšlel jsem, jestli zkusit to nebo ono.
„Hele, tak mísu s vodou si odpustím. Vypadal bych s hlavou v ní jako idiot, a to bych mému geniálnímu mozku fakt udělat nechtěl ani za trest. Ale na těch zádech… no… to můžu zkusit, ale za předpokladu, že mě budeš držet,“ na moment jsem se pověsil Sorenovi na krk a věnoval mu polibek za jeho trpělivost.
A i když jsem začínal pociťovat únavu, přesto jsem toho nechtěl nechat. Měl jsem cíl na dosah. Prakticky jsem viděl cílovou pásku a zlatou medaili na stupni vítězů.
A já, jak se do něčeho zažeru, tak prostě nedokážu přestat, dokud ten Mount Everest nepokořím.
Soren se pak postavil za mě, dřepnul si, protože jsem ho upozornil, že do hloubky v žádném případě, aspoň zatím, a já natáhl ruce za sebe a zavěsil se mu za krk. To, co jsem pak předvedl, tak byl můj nejlepší dosavadní výkon. Akvabely by se mohl stydět. Obrácený luk s prasklou tětivou, řekl bych. Hlavu a část trupu jsem měl nad vodou, snažil jsem se dýchat, a nohy… Ty šly ke dnu… Až jsem se po chvíli musel smát sám sobě.
Ale nedal jsem se. Jsem statečný. A po několika dalších pokusech a radě, jak to mám udělat, jsem se nadnášel na hladině a zíral do stmívajícího se nebe.
Byla to paráda, a já fakt měl pocit vítězství.
Ale současně jsem byl úplně odvařenej. A při tom koukání do nebe se mi začínaly zavírat oči bez ohledu na to, kde jsem se právě nacházel.
Jo, Král by měl radost, byl jsem teď schopnej se utopit a bez ničí pomoci…
Soren
Tak jo, beru zpět.
Nestačili jsme vylézt ani z bazénu a David vytuhl. Napřed jsem zanadával, protože jsem to nečekal a jen tak, tak ho zachytil, aby se neutopil, a vzápětí se začal pochechtávat.
Vážně je to trdlo.
Vrtěl jsem nad tím hlavou ještě ve chvíli, kdy jsem Davida vynášel z bazénu, pokoušel se ho opatrně otřít a obléct mu aspoň triko.
Ne, že by se mi nelíbil tak jak byl, ale trochu se zvedl vítr, tak aby se mi nenachladil.
Bazén, i když byl na střeše, se dal samozřejmě ještě schovat pod speciální střechou, která se aktivovala sama, jakmile začalo pršet nebo teplota klesla pod určitý nastavený stupeň, ale jinak jsem ji nepoužíval.
Otřel jsem i sebe, hodil na sebe župan, a pak už i s Davidem v náruči sešel ze střechy zpátky do domu a rovnou do ložnice.
„Usnul v bazénu," vysvětloval jsem horlivě, když se na mě Tobias na chodbě, kde jsme se potkali, zadíval jako na největšího úchyla, jako bych snad Davida v bazénu znásilnil nebo co.
Jen se ušklíbl, pokrčil rameny, a pak zmizel ve svém pokoji.
Povzdechl jsem si a zabručel.
Fakt to nemám jednoduché.
Rychle jsem přešel do ložnice, kde jsem Davida hned zabalil do deky a uložil do postele.
Sám jsem se ještě zašel opláchnout, vydrhnout chrup, a pak ještě chvilku pročítal zprávy, co mi Camelie poslala, a stáhl si to, co zatím Tobias prověřil.
Do postele jsem nakonec ulehl někdy po půlnoci, přivinul si Davida k sobě a s nosem vraženým do kůže na jeho krku usnul.