Soren
Opláchl jsem si obličej studenou vodou, a pak se potichu vrátil do ložnice.
Do postele jsem si ale nelehl. Místo jsem toho si sedl do křesla, stejně jako tři předchozí noci, co mě konečně po čtyřech dnech propustili z nemocnice.
Kdyby mě teď někdo viděl, na první pohled by nic nepoznal. Specialisti se předvedli a mé tučné konto neutrpělo skoro žádnou ztrátu, když mě dávali dohromady, aby se zbavili všech modřin, podlitin, řezných ran, oděrek a podobně. Jo, dnešní medicína dokáže všechno.
Teda… skoro…
V nemocnici, nejspíš pod vlivem všech těch léků a toho, že mě skoro nenechali spát, jsem myslel, že nejhorší mám za sebou a maximálně přijde nějaká noční můra, kterou zvládnu.
Můra přišla, ale nezvládl jsem ji. První den jsem probudil Tobiase i Davida, a nakonec byl z toho tak špatný, že jsem se oběma skoro celý den vyhýbal, a ani jíst jsem nechtěl.
Samozřejmě, že jsem dostal seřváno, a když jsem viděl, že jim jen přidělávám starosti, druhou noc jsem se nesnažil moc spát, protože jsem se podvědomě bál toho, co přijde.
Usnul jsem. Ale při svém probuzení už naštěstí nikoho nevzbudil.
Stejně jako dneska. Jen jsem si opláchl obličej, sedl si do křesla, a když David vstával, šel jsem dělat kávu. Možná se kvůli tomuhle snad naučím vařit.
No…
Nejspíš ne. Povzdechl jsem se a hodil si přes holé nohy deku. Vypadal jsem nejspíš jako stařec, a popravdě jsem se tak i cítil. Bolesti jsem neměl žádné, tělo fungovalo, jak mělo, jen ta mysl zlobila.
Ale zvládnu to. Musím. Už kvůli Davidovi. Nechci, aby mě měl za nějakého chudáka.
David
Už v nemocnici jsem se pustil do svého plánu.
V každé možné chvíli, kdy Soren spal, nebo když ho tahali po všelijakých vyšetřeních a ošetřeních, jsem byl napojený na Unuse. Jediné, co jsem zatím ještě neriskoval, bylo zkontaktovat se s Pintou, aby na něho nepřišli.
Pořád jsme ještě nevěděli, kdo všechno chce naši hlavu. Na jistotu jsem to věděl jen o jednom z Bossů, a to byla Sexta.
Tobiasovi jsem zatím jen nastínil, k čemu se chystám. A moc se mu to zpočátku nelíbilo.
Nakonec se nechal přemluvit.
Spolupráce se syndikátem pro něj byla zprvu nepředstavitelná, a měl pochybnosti, jestli na to přistoupí Landon. A já mu taky řekl, že ještě nevím, jak se k tomu postaví ostatní Bossové syndikátu.
Ale pomalu jsme na tom začali pracovat.
Kontakt s Landonem jsme odložili až na chvíli, kdy si budeme jistí spoluprací s minimálně s jedním z Bossů. Ještě mi zbývalo zjistit všechno o pátém a druhém.
Duos bydlel trvale mimo Richmond, ale věděl prakticky o všem, co se tady děje. Quintus byl pro mne záhada. Ale už to bylo na Pintovi, aby se s ním zkontaktoval. Septim, vzhledem k tomu, že po Sorenovi chtěl už dříve vyrobit zbraň, dostal svou vlastní kategorii. Sexta se do tohoto nezapojovala, a Pinta mi kladl na srdce, že opravdu ona nemá zájem o nic takového.
Terci nás chce zabít. A teď je druhá věc, kdo je s ním zajedno…
Čekal jsem jen na chvíli, kdy pustí Sorena z nemocnice, abych mohl svou práci rozjet na plno.
Po celou dobu jsem se ze špitálu nehnul. A myslel jsem si, že už to bude v pohodě.
Jenže…
Ten, kdo teď všem dělal starosti, byl právě Soren.
Byl od toho únosu jak vyměněný.
Jako jo, já se málem posral, když jsem měl poprvé vlézt do vany, potom, co jsem se skoro utopil.
Ale on…
Jen jsem doufal, že Věž dostane trest smrti. Ale mohl jsem jen doufat v zázrak, protože tresty smrti se neprovádí už nějakých pět set let…
Sevřelo se mi pokaždé srdce, když jsem viděl to Sorenovo tiché trápení. Stejně jako teď.
Pootevřel jsem oči, když jsem se vzbudil, a uviděl ho znovu v tom křesle.
Na moment jsem sevřel rty, ale pak jsem vstal, přešel ke křeslu a usadil se mu na klíně.
„Ty nebudeš jen suchar, ty budeš zkroucený a bolavý suchar, pokud tady budeš tak pořád sedět. Nemysli si, že to nevím. Mám mít pocit, že ti není vedle mě v posteli dobře? Proto raději sedíš tady a mě je pak zima? Hele, vyser se na to, jasný? A něco po tobě potřebuji. Dlouho jsem se pořádně nekoupal, a jen jsem se narychlo šmydlil pod sprchou. A víš, jak to mám. Nechci, aby mě ta voda sežrala a potřebuji něčí pomoc. A chci se vyhřát v horké vodě, protože mi bylo v posteli chladno. Tak co? Půjdeš se mnou?“ políbil jsem Sorena na rty, a opatrně se na něho pousmál, jako bych měl strach, že mi za tenhle proslov hned jednu vrazí.
Soren
Hlasitě jsem si povzdechl, když to na mě David vybalil a potřásl hlavou.
„Víš, kdybych tě neměl, asi bych už někde visel na první větvi. Jsi to právě ty, kdo mě drží nad vodou.
A neříkej nic o tom, že by mi nebylo s tebou dobře, nebo dostaneš na zadek. Kromě toho, teď jsme oba lazaři a suchaři, takže nezlob," kousl jsem Davida do brady, ale pak se i s ním zvedl a přešel do koupelny.
Nevím, jak to dělal, ale vždycky mi dokázal zvednout náladu. Proto jsem na to, kromě toho prvního dne, už tolik nemyslel. Nejhorší prostě byly ty noci, kdy byl člověk se svými myšlenkami sám.
Stejně jako teď, i když svým drzým způsobem, roztrhal ty šedé mraky kolem mě, a já nemohl jinak, než se i pousmát nad tím, co říkal.
Byl prostě svůj, a i když to nemuselo někomu pasovat, mě s ním bylo opravdu moc dobře.
Nevím, jestli ho za pár měsíců neomrzím, jestli mu nezačne vadit můj styl života.
Už jednou jsem se zklamal. A dlouho jsem se bránil tomu se do někoho zamilovat.
Ale teď to přišlo a asi se s tím nedalo nic dělat.
Prostě jsme na sebe zbyli, jak nám Tobias taktně naznačil, protože nikdo jiný by s námi nevydržel.
Přičemž samozřejmě nezapomněl pohrozit, že jestli ho budeme oba srát, tak nás zliská.
Jo, není nad rodinou pohodu.
„Opravdu to chceš?" zeptal jsem se, když se na můj příkaz začala do vany napouštět voda a já postavil Davida na zem a začal mu přetahovat triko přes hlavu.
David
Byl jsem rád, když se nakonec Soren zvedl a šel se mnou do koupelny.
„Hele, když jsem to já, kdo tě drží nad vodou, tak teď to budeš muset být ty. Přemýšlel jsem… Vana je vana. I když ta tvoje vana je spíš bazén. Ale… jo, chci to, takže šup s hadrama dolů. Nejlepší obrana je útok.“
Nechal jsem si stáhnout triko a pak si svlékl i kalhoty na spaní. Pomohl jsem Sorenovi taky z oblečení, i když měl toho jen trošku, jak vylezl z postele a neoblíkl se.
I když jsem dělal ze sebe hrdinu, jak se do toho vrhnu po hlavě, přesto jsem se zarazil, když jsem se otočil k vaně a měl jsem do ní vlézt. Sice jsem už v ní byl, ale pořád se mě ten strach držel. Spíš ne tak strach, jako ten pocit, který se mi vracel, když jsem se topil, a já to nechtěl znovu zažít.
„Jo, máš pravdu, jsme dva lazaři,“ povzdechl jsem si, když jsem se pověsil Sorenovi na krk a teprve s ním jsem pomalu vlezl do té obr vany.
Nepustil jsem se ho ani ve chvíli, kdy se se mnou usadil a já se uvelebil na jeho klíně. Rozhlížel jsem se po tom mini bazénku, jako bych čekal, že odněkud vyskočí nějaká ruka a ta mě stáhne pod vodu.
„Víš, jak jsem říkal to s tou obranou… Napadlo mě… Co kdyby… co kdybychom to příště zkusili v bazénu? Je tam i nízká voda, tak snad… Nebo raději ne. Nebo… možná… Kurva, já nevím!“ vykřikl jsem nešťastně.
„Jo, a vzpomněl jsem si ještě na něco… Víš, jsem tu už docela dlouho a pořád střídám pár hader. Potřeboval bych si něco nakoupit na oblečení. Zašli bychom někam, kde to máš očíhnutý, že by to mělo být v pohodě, a nejsou to hadry z druhý ruky? Fakt bych se potřeboval oblíct…“
Jo, hadry jsem fakt potřeboval, jako kočka drbání. Ale tak nějak jsem se tím mluvením a soustředěním se snažil zamluvit tu svou nervozitu…
Soren
Já se z toho kluka fakt picnu.
Ale co jsem chtěl, to mám. Očividně se asi nikdy nudit nebudu.
„Víš co? Domluvíme se. Vodu necháš na mě, a postel nechám na tobě, dobře? Každý den budeme chodit sem do vany, a až si budeš jistější, půjdeme do bazénu. Nikam nespěcháme. A já s tebou zůstanu v posteli až do rána, i kdybych měl jen čučet do stropu. Chci, abys byl v pohodě. Abysme si spolu mohli zase zařádit v bazénu jako posledně, pamatuješ? Myslím, že se ti to i líbilo. Jo, nejspíš no, protože nevím, kdo pak vzdychal a prosil ještě o přídavek. Víš, že ti to hrozně sluší, když jsi nadržený? Každopádně, dokud nebudeš v pohodě, tak nic nebude. V bazénu myslím. A… omlouvám se. Nerad to přiznávám, ale asi to na mě zanechalo větší následky, než jsem si myslel. Ale neboj, myslím, že po tvém boku na to brzo zapomenu," pleskl jsem Davida po zadečku, a pak se na něj ušklíbnul.
Pohodlněji jsem se usadil a Davida si opřel tak, abych ho mohl pohladit po zádech a políbit, kdykoliv jsem dostal chuť.
„Zajedeme na nákup hned dneska. Potřebuju taky na čerstvý vzduch. Někam vypadnout. Ale… Musíme se asi vytratit tajně, protože Tobias nás nikam nepustí. Znám jeden obchod mimo centrum města, kde je klid a nikdo tam nepohlíží na to, kdo jsem. Mají tam značkové i úplně obyčejné, ale pohodlné věci. Ostatně, většinu toho, co jsi měl ode mě jako domácí oblečení je z toho obchodu. A hned vedle mají dobrou cukrárnu. Mám strašnou chuť na nějaký zákusek," olízl jsem si rty a vyzývavě se na Davida podíval.
Vlastně už ani nevím, kdy jsme se spolu naposledy milovali, když nepočítám mazlení ve sprše den před tím, než mě unesli. Sice se vždycky před spaním trochu pomuchlujeme, ale nedošlo ani na ruční práci a ani na ochutnávku.
Chybělo mi to? Asi jo. Ale bylo mi vedle Davida dobře i tak, a netušil jsem, jestli má on vůbec zájem, jestli by chtěl potom, co se stalo.
Jasně, nešel jsem do vany s myšlenkou toho, že budeme hned souložit, ale slovní provokaci jsem si přesto neodpustil, i když k ničemu nedojde.
David
Zamračil jsem se, když Soren řekl, že nic nebude, dokud nebudu v pohodě.
Tak jo…
Pevně jsem ho chytil kolem krku a doslova se na něj přilepil. Dal jsem mu pořádný polibek, a nezapomněl jsem se o něho ještě provokativně otřít.
„Když nic nebude, tak nebude,“ povzdechl jsem si ostentativně a hned požádal Unuse, aby mě spojil s Pintou.
Po očku jsem se díval na Sorena, a musel se ušklíbnout, když mu na moment ztvrdnul výraz ve tváři.
Ale já jen Pintu požádal, aby mi řekl, jestli má něco hodně zajímavého, co by Tobiase vytáhlo z baráku. A po ujištění že jo, a že chápe, se se mnou rozloučil.
Netrvalo ani dvě minuty, a do koupelny vrazil Tobias.
„Jdu k tomu cucákovi. Zjistil nějaké věci, které je potřeba prověřit. Takže, vy dva!“ vystrčil proti nám výhružně prst. „Zůstanete tady a nikam se nehnete! Jasný? Jinak si vás vážně už podám! A neser, Davide, jinak ty půjdeš jako první!“
„Jasně, brácho, budeme tu poslušně sedět a čekat, až se taťka vrátí,“ ušklíbl jsem se.
Tobias se zarazil, jako by nevěřil, že to opravdu uděláme. No co, měl správné tušení. Ale vidina dalších informací, které by nás posunuly blíž ke konci s tímhle vším, ho nakonec vyhnala z baráku.
„Tak, můžeme jít. A šel bych hned, nevím, kolik času budeme mít, než se kuchař vrátí,“ políbil jsem Sorena, a pak mu naznačil, aby mě vynesl z vany ven, abychom se mohli obléct a vyrazit do města.
Soren
Ach jo. Že já vůbec něco říkal.
Říkal jsem, že nic nebude v bazénu. Ne, že normálně.
Ale… Třeba to prostě takhle chce. Jen neví, jak mi to jinak říct.
No, to budu ale řešit, až to přijde. Teď bylo potřeba opravdu vypadnout, než se Tobias zase vrátí.
„Ty jsi fakt číslo, víš to?" zasmál jsem se, popadl ho za ten jeho úžasný zadeček, a jak nejrychleji to ve vaně plné vody šlo, vylezl jsem ven, rychle utřel sebe i Davida, oblékl nás, a už to valil ven.
V garáži jsem se zarazil při pohledu na auto, a pak raději zvolil vznášedlo.
„Pokud ti to nebude vadit, půjdeme kousek pěšky," podíval jsem se na Davida, a pak už jsme opouštěli garáž.
Prvních pár minut jsem byl napjatý, jednak z toho, že jsme opustili dům při tom všem, co se děje, a nejspíš si to od Tobiase pěkně schytám, a taky při vzpomínce na to, co se stalo v poslední době.
Abych nějak zaplašil myšlenky, sevřel jsem Davidovu ruku ve své a pevně ji stiskl.
Přinášelo mi to pocit úlevy a klidu.
„Tak jo. Jsme tady," ozval jsem se po chvilce a zaparkoval na jednom soukromém parkovišti u hotelu, který byl trochu dál od všeho ruchu, a byl spíše pro takovou tu pohodovou klientelu.
Vystoupili jsme a já Davida nasměroval přes menší parčík do užších uliček, kolem menších domků se zahrádkami.
Byl tu klid, čistý vzduch, žádný ruch města, nad námi žádný velký provoz, jen sem tam vznášedlo, prostě paráda.
Zhluboka jsem se nadechl a automaticky si přitáhl Davida blíž a objal ho kolem pasu.
„Byl to vážně dobrý nápad," usmál jsem se a políbil ho do vlasů.
Prošli jsme kolem několika domků, a ještě jednoho parčíku, než jsme se dostali na malé náměstíčko, kde byl obchod s potravinami, oblečením, květinářství, cukrárna a kadeřnictví.
David
Viděl jsem ten jeho zásek, když jsme přišli do garáže. Asi tak jako já bych měl sám vlézt do vany.
Akorát nevím, jestli to bylo tím, že se v něm naboural, nebo tím, že má strach, aby se ten únos nezopakoval.
Ale po chvíli, kdy jsme pak vystoupili a procházeli parčíkem, pomalu uvolňoval své napětí, a když si mě chytl kolem pasu, víc jsem se na něho natiskl.
Když jsme došli na to náměstíčko, rozhlédl jsem se kolem sebe.
„To je krása, tady jsem nikdy nebyl,“ chytl jsem Sorena za ruku a táhl ho do středu, kde byla nádherná kašna.
„Vypadá to tu jako v nějaké onlajnovce. Jako bych se vrátil do minulosti. Jako by se tady čas zastavil,“ došli jsme ke kašně a rukou jsem rozčeřil vodu.
„Je to fakt krása, a pohoda, a klid, a prostě všechno,“ nadšeně jsem se znovu rozhlédl po náměstí.
„Hele, nemám nakupování rád, vlastně ani nevím, proč jsme tu šli, když to nesnáším, vlastně jo, hadry, nemám v čem chodit,“ potáhl jsem Sorena k obchodu, kde evidentně bylo oblečení.
„Tak snad to nebude nějaká hrůza a plno lidí, a nebudou se na mě mačkat. A nesnáším zkoušení hader. Jako… pomůžeš mi, jo? Možná bych si i něco zkusil, ale většinou koupím první věc, co vidím a prchám z obchodu. Už se těším na zákusek, od té cukrárny to nádherně voní. Fakt to vypadá luxusně… Kdybych se v těch hadrech začal tvářit nepříjemně, nebo tak něco, tak mi řekni, nechci si naštvat prvního prodavače na kterého narazím… A nechci tu naštvat nikoho, když tu chodíš pravidelně nakupovat.“
Za neustálého mluvení, abych nějak odboural můj stres z nakupování jsme nakonec došli do ochodu.
„Tak jo, děj se vůle boží,“ povzdychl jsem si a doslova se vrhnul na první regál s trikama a mikinama.
Soren
I přes to počáteční napětí, jsem se musel usmát, když David začal tak trochu panikařit.
Takového jsem ho viděl opravdu výjimečně, takže jsem si to tak trochu i užíval, ale dlouho jsem ho trápit nechtěl.
I já neměl rád nakupování. Jenže v mém případě to byla více méně nutnost, proto jsem se už tak nějak obrnil, i když raději jsem volil obchůdky s výhodami, jako je tenhle.
A tu výhodu jsem se rozhodl hned zužitkovat.
„Vydrž ty můj nedočkavče" popadl jsem Davida kolem pasu, když začal pucovat věšák s tričkama, otočil ho k sobě a políbil.
Pak jsem ho chytil za ruku a vedl k zadní části prodejny, kde měl personál své kanceláře.
Cinkl jsem na dveře, mrkl do kamerky, která snímala vchod a odezva se dostavila téměř okamžitě.
„Ty jeden lišáku! To je dost, že se taky ukážeš!" ozvalo se se smíchem mezi dveřma a vzápětí už mě objímala drobná žena neurčitého věku, která mi sahala sotva po prsa.
„Ukaž se mi?" odtáhla mě na délku paží, pozorně si mě prohlédla, a pak zaštípala prsty do tváří.
„Vypadáš spokojeně. I když tě něco trápí, jsi šťastný. Jaký to paradox. Ale ty jsi byl vždycky ve všem jiný," zasmála se a dala mi herdu do hrudi.
Jo, na to, že byla malá, tak se nezdála.
Ostatně, jak několikrát nezapomněla podotknout, vychovala sama osm synů.
„A kdo je tenhle úžasný chlapec?" otočila se na Davida, než jsem se stačil aspoň nadechnout k pozdravu, a začala ho objímat a štípat jako mě.
„Ehm…" odkašlal jsem si.
„No je můj přítel David. Davide, tohle je majitelka tohoto obchodu, Mai-Len. Doporučuju ti, nikdy ji neodporovat a nikdy nelhat,“ zašklebil jsem se, načež jsem si vysloužil další herdu, až jsem vyhekl.
„Neřád jeden," zachichotala se jako rozverná holčička. „Mladý muži, vypadáte, že byste tohoto starého a suchého mládence mohl udělat šťastným. Už dlouho jsem neviděla jeho oči tak zářit, i když je překrývá drobný stín. Ale ve vás, mladíku, cítím velkou sílu. Věřím, že spolu budete šťastni. Mai-Len vám dává své požehnání."
Přitáhla si Davida níž a políbila ho na čelo jako mě.
„Ale teď už dost filozofování!" tleskla. „Vím, co potřebujete!"
Otočila se, kývla na nás, a pak už spěchala dlouhou chodbou pro personál, dál do vnitřku budovy.
„Povídá se, že Mai-Len je dcera Bohyně štěstí," pošeptal jsem Davidovi, když jsme spěchali chodbou za drobnou ženou. „Moc na tyhle věci nevěřím, ale pravda je, že za ní chodil ještě i můj otec, a prý vypadala pořád stejně neurčitého věku, jako teď. Rozhodně k ní chovám úctu a respekt, a pokud to jde, nikdy ji neodporuju. Jedna z mála žen, kterým věřím víc než sobě."
Políbil jsem Davida do vlasů, a pak už ho postrčil před sebe, když Mai-Len otevřela kartou další dveře.
„Tady si můžete vybrat, co hrdlo ráčí. Já mám ještě něco na práci, Sorene. Chlapče, víš, jak to tady chodí, tak si to tu projděte, času máte, kolik chcete," mrkla na nás a vzápětí ji zase nebylo.
Jako bychom se ocitli v dalším prostorném obchodě, jen s tím rozdílem, že kromě nás tu byla jen Mai-Leina pomocnice, hrála tu příjemná hudba, a celé místo bylo provoněné svěží vůní přírody.
Bylo tu víc oblečení než ve přední části obchodu, bylo to tu větší a prostornější, prostě místo, kde člověk opravdu rád "nakoupil".
„Vyber si, co chceš, zaplatím to," políbil jsem Davida, a pak sám přešel ke stojanům s obleky, abych si nějaký vybral do rezervy, protože teď jsem dva zničil.
David
Zamračil jsem se, když mě Soren odtáhl od věšáku s tričkama. Jedno se mi tam zalíbilo a já ho hodlal koupit i za cenu, že by mi bylo velké. Jen jsem hleděl, když mě táhl kamsi dozadu…
Tak to je teda věc.
Vykuleně jsem hleděl na tu drobnou ženu. Absolutně jsem ji nedokázal odhadnout věk, a taky jak se chovala k Sorenovi… Naprosto přirozeně, žádné přetvářky…
Jo, líbila se mi. A ani jsem nedokázal odhadnout, jestli je Číňanka, nebo Japonka, mě přijdou Asiati všichni stejní. Ale i tak byla docela hezká…
A podle toho, jak se k sobě chovali, tak jsem si dal za úkol držet pusu, abych ji neurazil. To bych fakt Sorenovi nemohl udělat.
Když jsme potom šli dál do krámu a před námi se otevřelo hotové království s oblečením, nestačil jsem zírat.
Jo, tak tady se mi líbí. Je to tu prostorné, volné, svobodné, příjemné, voňavé a hlavně… Netlačí se na mě upocení lidi, a mám celý krám jen pro sebe.
A kolik toho tu je… Asi si začnu víc kupovat oblečení, když budu moct chodit sem.
Jenže jsem se zarazil po posledních Sorenových slovech…
„Hou, hou, hou, tak prrr… Zaplatím si to sám. Prachy mám, a hlavně nechci mít pocit, že si mě vydržuješ. Stačí, když u tebe budu bydlet a jíst. A taky sex… Jo, na ten nesmím zapomenout. Takže žádné prachy nechci. Nekupuji si výletní loď nebo nějaký palác. Až nad něčím takovým budu uvažovat, tak potom za tebou přijdu. Ale hadry a podobný nesmysly si budu platit sám. Nechtěj mi brát moji nezávislost, pane podnikali, jasný?“ stoupl jsem si na špičky, políbil jsem ho, a než jsem odkráčel k těm skvělým kouskům, ještě jsem ho pro výstrahu štípnul do zadku.
Tentokrát mi ani nevadilo to zkoušení. Doslova jsem se vyblbnul, a nemusel jsem přitom lézt do kabinky. Teda jako ona tu byla, ale kašlal jsem na to. Zrcadla byly venku, a spodky jsem si nezkoušel…
A nakonec toho, co jsem nakoupil, byla fakt pěkná hromada…
Soren
Měl jsem trochu obavy, aby mi David nedal košem, když jsem ho z ničeho nic zatáhl někam dozadu.
Ale jeho reakce byla naprosto úžasná.
Dokonce jsem i blaženě vydechl, když jsem viděl, s jakým nadšením se pustil do výběru oblečení. Sice jsem už trochu nelibě nesl, když mě odpálkoval ohledně placení, ale pokud to chce, tak ho nutit nebudu. Ve vztahu musí být i určitá nezávislost. To už jsem pochopil z manželství.
Oblečeni se kupilo jak z jeho, tak z mojí strany, a už teď jsem věděl, že Mai-Len bude mít zase radost.
Nešlo ji o peníze. Tohle zboží mi vždycky dávala za poloviční cenu. Ale byla vždycky ráda, když jsem si něco vybral.
A teď toho bude dvojnásobek. Nakonec nám s tím do vznášedla pomohli, a než jsme se rozloučili, tak jsem dostal od Mai kázání, že mám být poslušný a nemám Davida zlobit.
Musel jsem jí to všechno odkývat a slíbit, že se brzo zase ukážeme.
„Tak a teď cukrárna. Než nás Tobias vyhmátne," popadl jsem Davida kolem pasu a pomalu jsme se vydali směrem k cukrárně.
Bylo tu opravdu krásně, a už teď jsem věděl, že se mi nebude chtít zpátky.
„Víš, tak mě napadlo, kdybys chtěl, líbilo by se mi bydlet na takovém místě," podíval jsem se na Davida, když jsme seděli na zahrádce, a servírka nám donesla objednávku.
„Mám město rád, ale mám rád i klid. A potom všem, co se teď stalo, by mi vůbec nevadilo mít nějaký menší domeček se zahradou a bazénem v klidné čtvrti, jako je tahle. Je tu všechno, co člověk potřebuje a vznášedlem jsi v centru za chvilku," pokračoval jsem nahlas ve svých myšlenkách. „Ale, samozřejmě záleží i na tobě."
Usmál jsem se na Davida, protože teď už to nebylo jen o mě.
David
Nakonec jsme v tom obchodě strávili docela dlouhou dobu. Mimoděk jsem si vzpomněl, jestli nás Tobias náhodou už nehledá, ale pro něho by nebyl problém začít řvát do komunikátoru, nebo si nás vyhledat podle signálu.
A zatím byl klid po pěšině.
Když jsme naložili všechny věci do vznášedla, vrátili jsme se na náměstíčko a zalezli do cukrárny. Fakt jsem nevěděl, co si vybrat. Ne, snad proto, že tam toho bylo mega hodně. Bylo toho tak normálně, ale všechno vypadalo naprosto luxusně. Stoprocentně to byla domácí výroba, žádná velká továrna na zákusky…
A tak jsem si nakonec vybral dva, a k tomu pohár, a k tomu velký jahodový koktejl, který i s tím ostatním byl tak výborný, že jsem neměl slov. Musel jsem se tvářit jako idiot. Řekl bych, že jsem možná měl i takový malý orgasmus, když jsem si to všechno vychutnával.
Asi se brzy dám na sladké. Vyměním chipsy za zákusky. Vlastně ne. To nejde. Po sladkém jídle bývám utahaný, i když pak později lítám jak veverka, protože moc cukru zase znamená moc energie. No, člověk si nevybere.
„Bydlet tady?“ rozhlédl jsem se kolem sebe. „Víš, nějak si tě neumím představit v malém domě. Kde budeš hrát tenis? A jak velký bys měl bazén? Tak na tři tempa?“ začal jsem se smát, když jsem si Sorena představil v tom mini bazénu.
„A vlastně… Proč se ptáš mě? Chodíme spolu dva dny a ty už se chceš stěhovat? To vypadá na tu frázi: Žili šťastně až do smrti. Ale víš co?“ vstal jsem z křesílka, přešel k Sorenovi a usadil se mu na klíně.
„Pokud tam budu mít dost místa na ty svoje krámy a dost místa pro Unuse, tak proč ne… Ale musel bys mi koupit vznášedlo. Na to fakt nemám. A vidíš? Palác to sice není, výletní loď taky ne, ale můžeš mi už koupit nějaký dárek za to, že máš nejchytřejšího a neúžasnějšího kluka,“ usmál jsem se na něho, přejel mu palcem po rtech a pak ho políbil.
Bylo mi jedno, že jsme venku, pokud s tím má někdo problém, ať přijde a řekne. A garantuji, že si to rychle pro příště rozmyslí.
Soren
Davidova reakce mě překvapila a zarazila.
Dobře, byla to moje vina, že jsem s tím začal, sotva jsme se dali dohromady, ale s Davidem se cítím svobodný a v takovém případě je moje pusa rychlejší než mozek.
Ale spíš mě zarazilo to, když řekl, že to vypadá na frázi, žili šťastně až do smrti.
Mám to brát tak, že David s touhle možností nepočítá? Jsem už opravdu tak starý, že chci dožít s jedním partnerem až do konce života?
Asi bych si měl uvědomit, že mám mladšího partnera, a některé názory se mnou nebude sdílet.
Přesně tohoto jsem se chtěl ve vztahu vyvarovat.
Proto jsem odmítal mladší milence. Jenže…
No, bude to pro mě aspoň další životní zkouška.
„Promiň, jestli to vyznělo nějak moc stařecky," zabručel jsem po polibku a mírně stáhl obočí. „Byla to jen myšlenka, kdybysme spolu třeba byli ještě za pět nebo deset let. Do budoucna, když třeba vyměním tenisový kurt za zahrádku. Neříkám, že by se mi nelíbilo jít sem bydlet hned. Aspoň bych si odpočinul. Ale jak já, tak ty, máme nějaké závazky, a tak rychle, jak bych chtěl, to asi nepůjde. To víš, bude to se mnou složitější. Ale vznášedlo ti klidně koupím, i když se nepřestěhujeme. Až se situace uklidní, je mi jasné, že tě doma neudržím, a taky, pokud bys souhlasil, měl bych pro tebe nabídku práce. Ale o tom, až potom. Teď si užijme zbytek krásného dne, protože, jak na nás Tobias přijde, tak nás zabije, a pak vlastně nebudeme muset vůbec nic řešit."
Zašklebil jsem se a tentokrát já si Davida přitáhl pro polibek.
Chutnal obzvlášť sladce, a já se ho prostě nemohl nabažit.
„Pořád tomu nemůžu uvěřit," povzdechl jsem si a čelem se zapřel o to jeho. „Jen opravdu doufám, že to není nějaký sen. Že si nikdo nehraje s mou myslí. A pokud je to sen, nikdy se nechci probudit."
Ještě jednou jsem Davida políbil, a pak už ho pustil, aby si mohl sednout zpátky za stůl a dopít kafe.
David
Zadíval jsem se na Sorena, když promluvil a chvilku mi trvalo, než mi došlo, co říká, a jak to říká.
V těchto věcech jsem, a to si musím přiznat, trochu pomalejší.
Co mi přebývá na inteligenční kvocientu, to mi chybí na tom emočním.
„Nechtěl jsem, aby to vyznělo nějak špatně, a nemluv o sobě jako o starci, to můžu jenom já,“ cvrnknul jsem ho do čela, ještě jednou ho políbil a pak už se přesadil zpátky na své místo.
„A sen to není, nejsem snílek a nikomu se ve snech nezjevuji. Teda spíš mě nikdo ve svých snech ani nechce, protože si chtějí ode mne odpočinout a v klidu se vyspat,“ znovu jsem se zasmál. „To mi jednou řekl Pinta, když jsem mu popřál dobrou noc a aby si o mě nechal zdát.“
A jako na zavolanou mi přišla zpráva od Pinty, že Tobias se chystá odejít, protože prý nevydrží v jednom domě s bráchou a s někým, kdo mu systematicky likviduje kuchyň.
„Pojedem,“ zvedl jsem se, když jsme dojedli a dopili a zaplatili. „Něco ti chci ukázat, ale musíme jet do tvého domu, kde teď je dočasně Selim. Teda… Pinta… A chci tam jet už kvůli tobě. Je to něco, co tě rozhodně bude zajímat a rozhodně tě to uklidní, co se našeho vztahu týká…“
Popadl jsem Sorena za ruku, a už jsem ho táhl ke vznášedlu, abychom mohli dojet k jeho druhému domu.
Jo, chtěl jsem mu ukázat, že se Aryana už obávat nemusí, a vlastně ani já. A hlavně že se Soren nemusí bát toho, že bych mu zahýbal, nebo snad utekl za Pintou.
„Víš, moc jsem tak na vážno s nikým nechodil. Vlastně jednou. Ale můžu ti s klidným srdcem říct, že i když jsme byli spolu jen rok, tak jsem nikdy neměl tendenci uvažovat nad tím, že by tomu bylo do budoucna jinak. A tak, pokud mě nezačneš mít plné zuby a nevyhodíš mě, nebo mě Tobias nezabije, tak se mě tak lehce nezbavíš…“
Soren
Už jsem čekal, že mě David za ty řeči seřve, ale on to vzal s klidem. Teda, vynadané jsem dostal, ale z jiného důvodu. Když mě pak potáhl ke vznášedlu, překvapeně jsem pozvedl obočí, protože jsem netušil, co mi chce ukázat v mém druhém domě, kde přebýval teď Selim alias Pinta.
Možná má nějaké speciální tajné choutky a chce nám navrhnout společný sex?
Jako, žádný puritán nejsem, ale o partnera se rozhodně s nikým dělit nebudu, i kdyby to byl můj nejlepší přítel. Například Tobias.
Možná jsem fakt staromódní, ale sex považuju za intimní spojení dvou lidí, a i když jsem občas do toho šel s Aryanem nebo některýma případnýma známostma, nikdy jsem netoužil potom, aby se na mě při souloži někdo díval nebo nedej bože, abych šel do společného sexu s více lidmi.
A u stálého partnera to platilo mnohonásobně.
Přesto jsem se musel usmát jeho vtípku na to, že tohle rozhodně není sen.
„Víš, myslím, že já bych tě ve snu bral. Pěkně nataženého pode mnou, v posteli, s tím svým sexy vzdycháním," naklonil jsem se k Davidovi ve vznášedlu, palcem přejel po jeho rtech, a pak je jemně olízl.
Všechno, jako by najednou bylo zažehnáno, když řekl, že vztah myslí opravdu vážně.
Najednou jsem uvnitř sebe pocítil takové příjemné teplo.
Pocit, že David je skutečně ten pravý, a já dělám dobře.
Bylo to jiné než s mužem, kterého jsem si vzal, a o kterém už ani nevím, kde se teď nachází.
„Budu tě před Tobiasem bránit. A neboj. Aby to nakonec nebylo opačně, a tys neutíkal ode mě, protože tě příšerně, ale příšerně začnu nudit," zasmál jsem se tentokrát já, když jsme vystoupili ze vznášedla a zamířili k mému domu.
Hned ve dveřích jsme se srazili s Tobiasem, který se tvářil, že brzo asi někoho zabije, ale naštěstí se nemohl rozhodnout, kdo z nás čtyř to bude, a důvod jsem pochopil vzápětí.
„Do tohoto baráku už nikdy nevlezu!" prskal, zatímco mě táhl dál do domu, směrem k ložnici, kterou pak otevřel.
Pohled, který se mi naskytl mě málem připravil o všechen vzduch v plicích.
Aryan ležel připoutaný k posteli v poloze, při které bylo vidět úplně všechno a úplně všude, v zadku měl strčený ten největší vibrátor, jaký jsem kdy viděl, Pinta obcházel kolem postele s bičíkem v ruce a po každém Aryanově slově ho mírně šlehnul nebo podráždil penis.
Aryan chvíli nadával, chvíli prosil, a slova, která občas řekl jsem snad ještě nikdy neslyšel.
„Dejve! Přišli jste se podívat? Nebo přidat? Ty kanče jeden! No, postel je velká, a podle Aryana je Soren skvělý milenec. Musel jsem ho ale za to potrestat a dokázat mu, že jsem lepší, tak to klidně můžeme porovnat, když už jste tady!" hnal se k nám Pinta, když nás uviděl.
„Tak prr, mladej!" vyštěkl jsem po něm a Davida schoval za záda.
„Žádné orgie nebudou! Nikdy! David je jen můj, jasné! A jestli se na něj jen chlípně podíváš, ufiknu ti to tvé péro a budete mít po hehe oba dva!“ zavrčel jsem na něj a kývnul směrem k Aryanovi.
David
Hned u dveří jsme narazili na Tobiase. Už jsem si myslel, že nás seřve, nebo něčím přetáhne přes hlavu, ale byl vzteklý nejspíš už jen tím, co musel snášet vevnitř baráku.
Vysvětlení, i když já ho už částečně věděl, se potvrdilo ve chvíli, kdy jsme vešli dovnitř.
Jen letmo jsem stihl zahlédnout, jak vypadá kuchyň, a to už zřejmě byla částečně uklizená, a tak jsem se nedivil Tobiasovu nasranému výrazu.
A co teprve, když jsme se zastavili ve dveřích do ložnice…
Jako, je pravda, že Pinta tyhle věci dělal i se mnou, a docela to uměl. Ale já to nebral jako životní styl, spíš jen občasné zpestření, a navíc bych si do zadku nenechal strčit něco tak velkého.
Nemám nic proti hračkám, ale tohle…
Ani jsem nestihl nic domyslet a ani namítnout, když jsem zpoza Sorenových zad zaslechl Aryanovo zakňourání.
„Sorene… miláčku… promiň… ale… ale… kruci… Selime!“ vykřikl Aryan, když ho Pinta několikrát ztrestal důtkami za to, že vůbec promluvil.
„Mluvit budeš, když ti to dovolím,“ přiklekl na postel, popadl Aryana za vlasy a zvedl mu hlavu. Kousnul ho do ucha, do brady, ale pak mu dal takový polibek, že se musely zastydět i dveře v kterých jsme stáli.
„Řekni, co máš na srdci, ale ať je to krátké…“ natočil Selim Aryanovu hlavu, aby na nás viděl.
„Sorene… mrzí mě to… ale… už tě… nemiluji…“ domluvil konečně Aryan a vzápětí zavzdychal a zkroutil se, co mu spoutání dovolilo, když Pinta trochu pohnul s tím vibrátorem v jeho zadku.
„Tak vidíš,“ konečně jsem se ozval i já a přešel před Sorena. Chytl jsem ho kolem krku a políbil ho.
„Nemáš se čeho bát.“
„Mám nějaké nové info, tak si jděte do pracovny, já za chvíli přijdu, a teď nerušte, když se nechcete přidat, a komparz, který nic nedělá taky nepotřebujeme,“ vyhodil nás Pinta a vzápětí se už věnoval jen Aryanovi, který vypadal, že vypustí duši, pokud se co nejrychleji neudělá.
Soren
Tak jo, mám já tohle za potřebí?
Ani jsem se nedivil, že se Tobias tvářil hůř než masový vrah v béčkových filmech. A to už bylo, co říct.
Jediná výhoda toho byla, že díky tomu nejspíš zapomněl na mě a Davida.
„Tohle tu musím snášet celou dobu," zavrčel Tobias. „A viděl jsi tu kuchyň? Větší hovado jsem snad v životě neviděl! Na co potřebuje k udělání pitomého salátu zašpinit deset misek, hrnců, vidliček, nožů, prkének a snad všeho, co existuje! Dokonce jsem kus zelí našel i na stropě! Na stropě! Chápeš to?! Jak se, kurva, může zelí dostat na strop, když ho krájíš?! Zabiju ho! Oba dva je zabiju! Fakt! Na tohle nemám, abych dělal chůvu dalším dvěma idiotům!"
Tobias vrčel celou dobu, co se pokoušel dát kuchyň do pořádku, protože mu to nejspíš nedalo, vzhledem k tomu, že si chtěl udělat kafe.
„Aryan vypadá spokojeně," nadhodil jsem a přitáhl si Davida blíž, když jsem viděl, jak se na mě Tobias prudce otočil s kudlou v ruce.
„S takovou z něj za chvíli zůstanou jen kosti! Kurva! Bych se na to mohl vysrat! Šukají hůř než králíci!" funěl vztekle Tobias.
Jen jsem se pousmál, protože jsem už věděl, že Tobias tímhle vším jen zakrývá fakt, že je rád, pokud si Aryan našel skutečně někoho, kdo mu vyhovuje, a ještě raději by byl, kdyby kvůli tomu člověku skončím se svým pornoherectvím.
Když byla kuchyň podle Tobiasova gusta, přesunuli jsme se i s kafem do pracovny, kam nás Pinta před tím poslal a nejspíš jsme se všichni snažili přeslechnout Aryanův křik i Pintův řev.
No, už jsem se Tobiasovi ani nedivil.
A pokud ti dva tu zůstanou a my budeme chodit na návštěvu, nechám jejich ložnici předělat a přidat odhlučněné stěny, aby nebylo slyšet ani pípnutí.
David
Chtělo by se mi říct: Chudák Tobias. Možná mi ho bylo i trochu líto. Ale opravdu jen trošičku…
Když jsem ho totiž viděl a slyšel, musel jsem se smát. Dostal jsem nefalšovaný záchvat smíchu.
„Do-konalá hospodyňka!“ svíjel jsem se smíchy.
Nezastavilo mě ani to, když se na mě výhružně podíval.
„Sory, brácho!“ snažil jsem se přestat smát a můj pohled na moment zalétl ke stropu, abych se podíval, jestli to zelí tam ještě je.
Nechápal jsem, jak to Pinta dokázal. Je pravda, že do jeho bytu mu chodila uklízet jedna slečna, která patřila k pěšákům syndikátu, a jako jediná k němu měla přístup. A taky mu třikrát týdně vařila, ale vždycky odcházela od něho utahaná jak čokl, že prý takový bordel za takovou chvilku dokáže dělat jen on…
Smál jsem se ještě i cestou z kuchyně do pracovny.
„Hele, neměl by ses tak nervovat,“ konečně jsem se aspoň trochu uklidnil, ale na druhou stranu jsem z toho smíchu dostal škytavku. „Praskne ti žilka a umřeš mladej.“
Napil jsem se kávy, kterou nakonec udělal i nám, a konečně se otočil k monitorům, abych se podíval, co pro nás Pinta má.
Zaměřil jsem se na některé informace, a přidal jsem si k tomu ty, co jsem si nechal zjistit přes Unuse.
Zarazil jsem se, a zadíval se ještě jednou a pozorněji. Třikrát jsem si to zkontroloval…
Vážně… Nepletu se.
„Selime!“ zařval jsem, jak nejvíc to šlo. „Přestaň šukat a okamžitě sem doval svou prdel! Aryan ještě chvíli počká, ale já ne! Máš co vysvětlovat!“
Z ložnice jsem zaslechl dvojí zaklení, pak něco jako: ‚Práce volá, ty tu zůstaň a poslušně čekej, jinak nic nebude.‘ A po další minutě se ukázal Selim, který si jen natáhl spodky, aby nepřišel úplně nahej.
„Co se děje? Potřebuješ taky ojet?“ zašklebil se na mě, a pak na Sorena, ale raději se postavil kousek dál.
„Můžeš mi vysvětlit, co tohle znamená?“ zamračil jsem se na něho a ukázal jsem na fotku Sexty a potom na jeho. „Proč jsi mi nikdy neřekl, že jste sourozenci?“
Teď už mi bylo jasné, proč se Sexta angažovala v tom, abychom našli Sorena a potopili Quatra.
A taky proč Pinta nechtěl, abychom do toho Sextu zatahovali. Chránili jeden druhého…