Calleo
Celou cestu k autu jsem se nevraživě mračil, ale když mě u auta ještě dostihl Matteo a políbil mě, moje nálada se o něco zlepšila.
Ještě jsem počkal, jak se vypořádá s kentauřím mládětem, které se vyřítilo z jedné z budov, a když jsem viděl, jak dobře si vede, se spokojeným úsměvem jsem nastoupil do auta a rychle zamířil pryč.
Zajel jsem do své kanceláře, abych zjistil, jak jsou na tom případy, které se mi tam nahrnuly, a když jsem zjistil, že všechno funguje bez problémů, zastavil jsem se u Chaela, abych se podíval, jak na tom je.
„Ta tvoje pijavice ti dala dovolenku?" prskl na mě sotva mi otevřel dveře.
„Nedržkuj, kurva. Od toho jsem tady já," zavrčel jsem v odpověď, a pak měl co dělat, když se mi vrhnul kolem krku a zaútočil na mé rty.
„Kurva!" zasyčel jsem vztekle, když jsem ho od sebe odtrhl, i když mě to stálo hodně sil a přemáhání.
Přece jen, strávili jsme spolu dlouho a dokázal mě vždy uspokojit.
Přesto...
Nevím, měl jsem pocit, že by to nebylo vůči Matteovi fér.
„Říkal, že spolu klidně můžeme šoustat, když o tom nebude vědět," vydechl, klesl k mým nohám a začal se mi dobývat do kalhot.
Jo, pusou to uměl jako nikdo.
Hlavou mi probleskla myšlenka, že Matteo mě ještě neochutnal, a to mě probralo.
„Ne! Teď ne!" křikl jsem a odstrčil ho od sebe, až dosedl na prdel.
„Kurva, podívej se na sebe. Si šéfem policie, a teď se chováš jako nadržená děvka," zavrčel jsem na něj a odstoupil.
„Jo, ale dřív ti to nevadilo," vrátil mi uraženě, zvedl se ze země a upravil si oblečení.
„Přišel jsem se jen podívat, jak na tom jsi. A jestli víš něco nového," řekl jsem už klidněji a posadil se do křesla v obýváku.
„Nic nového nevím. Doufal jsem, že budeš mít nějaké informace ty, když jsem ti dával ty fotky," povzdechl si a svalil se na sedačku.
„Víme, co je zač. A Matteo má nejspíš stopu. Ale pořád se točíme v kruhu," odpověděl jsem.
Pak jsme si ještě chvilku povídali o celém případu, probírali všechno, co nás napadlo, než jsem se po hodině zvedl s tím, že musím jít.
„Kdybys někdy neměl do čeho píchnout, moje ložnice je ti vždycky k dispozici," přitiskl se na mě ještě Chael u dveří a lehce se mi otřel o rty.
Jen jsem zabručel, a pak vypadl, protože jinak bych u něj nejspíš zůstal.
Sušil jsem večer a ostrouhal jsem i dnes ráno, a já prostě potřeboval svou denní porci, abych mohl fungovat. A u těch vodopádů včera mi to fakt nestačilo.
Ve městě jsem se stavil ještě na pár míst ohledně informací, a teprve pak vyrazil do sídla, abych sbalil nějaké prázdné krabice a nachystal všechno potřebné, kdyby Matteo zavolal.
Matteo
„Tebe jsem tu potřeboval,“ usmíval se na mě Monty, když vyšel ven a já už vedl mládě kentaura zpátky do jejich části.
Byl vyděšený, protože ho potřeboval Monty vyšetřit, a on na to nebyl zvyklý. Byl ještě divoký, nezkrocený, což u nich stejně je normální. Jsou sví, jako my všichni ostatní, nesnáší, když si z nich lidé dělají koně. Pokud už někoho svezou na svém hřbetě, tak jen toho, komu to sami nabídnou.
A tenhle při svém jednom běhu padl do pasti, kde si poranil přední běhy, a jen ostatní ze stáda ho zachránili, aby nepadl do rukou lovcům, kteří je prodávali na černém trhu.
Musel jsem zapojit své upírské síly, abych ho zvládl, protože už tak mladí mají velkou sílu, zvlášť, když se rozhodnou člověka kopnout.
Ale nakonec se uklidnil. Hladil jsem ho po zádech, a slíbil jsem mu, že mu jeho dlouhé vlasy učešu do spousty copánků. Líbil se mu ten můj krátký, tak proč ne...
Den potom utíkal celkem rychle. Ještě jsem v některých věcech tápal, hlavně u vodních tvorů, ale Monty mi všechno ukázal a pomohl, když jsem si nebyl jistý.
Jeho pomoc byla sice svérázná, a často docela zmatená, jeho vysvětlování jsem si musel převést do „své“ řeči, ale vždy došel rychle ke správnému výsledku.
„Pro dnešek to stačí, Mette,“ unaveně se usadil Monty venku do proutěného křesla. „Jsem rád, že jsi sem přišel, nějak jsem to přestal zvládat. A Ferdinando zmizel beze stopy. Jsem bez něho úplně ztracený...“
„A nic o něm nevíš? Nebo někdo jiný? Máš plno známých, hodně těch, které jsi ošetřoval, a můžeš se jich poptat, rozhodit sítě...“
„Ne, nikdo z nich nic neví. Ale kdyby se něco dozvěděli, hned by mi dali vědět. Ale byl to divoch, sice dobrej, ale divoch, tak se možná rozhodl jít do světa...“
„Monty, nežijeme v době, kdy se chodí za službou, na učení, jen tak, že zaklepeš u nějakého statku,“ zavrtěl jsem hlavou. „Zkusím se ti poptat. Jak je to dlouho, co zmizel?“
„Už je to dva měsíce.“
„Dva? A to jsi to tu dělal všechno sám?“ podivil jsem se.
Odpovědí mi bylo jen pokrčení rameny.
„No, nic, zavolám Calovi, ať pro mne přijede, a zítra dojdu už sám. Jen si musím zajet pro auto...“ vytáhl jsem telefon z kapsy a už volal svému panu domácímu, což Monty doprovodil pokrčením nosu a zamrčením.
No jo, nemá vlkodlaky moc rád...
Calleo
Zrovna jsem házel poslední věci do auta, když se ozval Matteo, ať pro něj dojedu.
Houkl jsem na Ala, ať nachystá něco na jídlo, protože Matteo bude mít nejspíš hlad, až se vrátíme, navíc jsem netušil kolik věcí u něj budeme muset sbalit, a já taky od snídaně nic nejedl.
Cestou jsem klel při každém zdržení, protože jsem Mattea nechtěl u toho pošuka nechávat dýl, než bylo nutné, a když jsem zastavil konečně u hlavní budovy, nechal jsem za sebou ve štěrku pořádnou rýhu.
Matteo stál venku vedle doktora, který seděl v křesle a vypadal poněkud přešle.
Prohlédl jsem si Mattea od hlavy až k patě, a hrdě se nafoukl, když jsem zjistil, že to můj upírek zvládl bez problémů.
Pak jsem ho stáhl k sobě do náruče a sral jsem na všechny zvědavé pohledy, když jsem ho podebral pod zadkem, vyhoupl si ho na klín a divoce políbil.
„Nemůžete si to nechat na doma?" vyrušil mě pošukův hlas, který se na mě snažil dívat vražedně, i když mu to moc nešlo.
„Závidíš? Pokud vím, měl jsi k sobě nějakého poskoka, kde ho máš? Nevydržel to s tebou?" rýpl jsem si do něj, ale Mattea pustil na zem.
Matteo
Cal přijel do patnácti minut po mém telefonátu. Pořád jsme byli venku, já se s Montym bavil a pozoroval jsem pomocníky, jak chystají večeři pro tu hordu pacientů, co tu přebývala.
Velký stůl, a na něm všechno možné, částo i věci, co by člověk do huby nedal. Ale tady... No, co povídat...
Nechal jsem se přitáhnout do Calovy náruče a polibek mu vrátil. A když jsem pak zase došlápl na nohy, otočil jsem se na Montyho.
„Potřebuji se něco zeptat,“ o něco jsem zvážněl.
„Máš všechno k černé magii. Ale no ták... Monty...“ zamlaskal jsem a zavrtěl hlavou, když i on začal divoce kroutit hlavou. „Vím, že studuješ všechno, co se dá, znám tě. A já bych potřeboval všechno, co máš o transmutačních kruzích. Ale je to trochu komplikovanější... Co když ty kruhy používá měňavec? Nevíš, co by tím mohl sledovat?“
„Měňavec?“ vyskočil okamžitě na nohy a oči se mu úplně rozzářily. „Vážně? Narazil jsi na nějakého? Víš, jak jsou vzácní? Skoro vůbec se nedají chytit! Nikdy nevíš, jakou podobu na sebe vezme! To by byl materiál...“ začal divoce chodit sem a tam, a mnul si bradu tak, až mu celá zrudla. „Můžeš ho sem přivést? Kde ho najdu? Chtěl bych ho studovat!“
V první chvíli jsem se zarazil, když začal tak nadšeně kolem toho mluvit. Ale na druhou stranu, nejspíš neví, co se ve městě děje, protože mrtvoly jsou lidé, a ty on odmítá léčit, či se s nimi nějak zahazovat.
V lidské řeči bych řekl, že je to rasista.
Ale v naší... Má k tomu své důvody...
„Zatím nevím, kde se zdržuje,“ povzdechl jsem si.
„Ale je v Caracasu a vraždí lidi. Což je divné, protože pro svou proměnu zabíjet nepotřebují. A nejspíš se pokouší o něco z černé magie...Ale když ho chytnu... no... chtěl jsem ho zabít, Calleo taky, ale možná pro něj bude větší trest, když ti ho dotáhnu sem na tvé bádání...“ zamyslel jsem se.
Věděl jsem o jeho tajné laboratoři v podzemí, kam se dostal jen on a vyvolení, což čítalo tři osoby. Ferdinanda, mně, a jeho otce Fenrira, který to tam měl pod palcem.
„No, budu muset jít, přines mi, prosím tě, ještě všechno, co máš k té černé magii a transmutaci, prosím, docela spěcháme.“
I když předtím moc nechtěl, teď byl jak u vytržení. A pod vidinou, že mu sem jednou přitáhnu někoho takového, byl celý nadšený a nejspíš by mi slíbil i nemožné.
Calleo
Zamračil jsem se, když Matteo přišel s tím nápadem o černé magii.
Ne, že by se nám pomoc nehodila, ale zrovna od něho?
Ale nechal jsem to být, a zatímco jsme čekali, až nám donese potřebné věci, zeptal jsem se Mattea, jak mu to šlo, a zároveň pozorně sledoval okolí.
Cítil jsem na sobě pohledy, některé zvědavé, jiné plné nenávisti.
Jo, byl jsem král, ale právě kvůli tomu jsem měl i hodně nepřátel, i když málokdo si dovolil proti mě jít přímo. Spíš se schovávali ve stínech a čekali na mou chybu.
Ale já jim tu radost nehodlal dopřát.
Celou dobu jsem byl napjatý jak struna, a kdyby na mě někdo jen promluvil, nejspíš mu skočím do úsměvu. Jen díky Matteovi jsem se držel.
Uvolnil jsem se až ve chvíli, kdy Monty přinesl potřebné věci, a my nasedli do auta, a já smykem vyrazil pryč.
„Nemám z toho dobrý pocit. Vážně mu ho chceš dát, až ho chytíme? Teda pokud to přežije?" zavrčel jsem v autě a mrkl na Mattea, když jsem zaparkoval před jeho domem.
„V pohodě? Zvládneš to?" zeptal jsem se ho už o něco mírněji, když jsme vystoupili, a já z auta vyndal všechny krabice a pytle.
„Nevěděl jsem kolik toho máš, tak snad se to tam všechno vleze," pokrčil jsem rameny, a pak s tou hromadou vešel za Matteem dovnitř.
Matteo
Odjeli jsme, jako by nás někdo honil. Ale nedivil jsem se. Už když Cal přijel, bylo na farmě cítit zvláštní napětí...
„No, odpověděl sis sám. Pokud přežije. Jak tě znám, tak moc šancí mít nebude, až ho chytneš. Myslím, že Monty bude nadšený, i kdyby dostal jeho mrtvolu.“
Zaparkovali jsme a vešli do mého domu. Na Calovu otázku, jestli to zvládnu, jsem jen přikývl.
Bylo vidět, že makléřka už tu byla, aby si nafotila vnitřek, a podle zprávy, kterou mi poslala, tak měla zájemce hned po zveřejnění. Ani tabuli nestihla zatlouct před barák do trávníku.
Byl teda čas to tu vyklidit. Jako první jsem vlezl do ložnice, pootvíral všechny skříně a šuplíky a začal skládat věci do krabic, a na co nebylo potřeba být opatrný, to jsem dával do pytlů. Nezapomněl jsem vybrat i můj pracovní stůl.
Své knihy, studijní materiály ze všech možných dob i škol, jsem měl ukryté v suterénu, kam neměl nikdo přístup, a jen já věděl, kde najít dveře.
Přeci jen jsem to tu čas od času najímal, a tyhle věci byly vyložené archivní kousky, starožitné, za které by na černém trhu byl takový balík, že by s tím člověk uživil rodinu i za dvě generace.
Bylo toho opravdu hodně a já byl rád, že mi s tím Cal pomohl.
Prošel jsem ještě jednou dům, a když jsem zjistil, že mám všechno, konečně jsme nasedli do auta a mohli vyrazit do Calova sídla, které se teď stalo mým domovem.
Na jakou dobu, to se ještě ukáže...
Calleo
Bylo toho překvapivě dost na vyklizení.
Ale...
Kdybych se někdy chtěl stěhovat já...
Ušklíbl jsem se nad představou toho, kdyby někdo vlezl do mého skrytého bunkru pod barákem.
Přece jen sedm set let je sedm set, navíc tam byly ještě některé věci, které jsem zdědil po otci.
Trpělivě jsem chodil za Matteem, dělal, co mi řekl, a pak to všechno natahali do auta.
Ještě štěstí, že mám tak velkou krávu, jinak bysme nejspíš museli zavolat stěhováky.
Když jsme odjížděli, mrkl jsem na Mattea, jak na tom je, a během jízdy, když jsem nemusel řadit, jsem ho hladil po stehně.
Doma jsme to zase všechno vytahali, některé věci šly ke mě do ložnice, něco si dal do své pracovny a zbytek šel do volného pokoje pro hosty.
Stejně už u sebe nikoho neubytuju, a místa jsem měl víc než dost.
Když bylo hotovo, Al nás zavolal k večeři, kde tentokrát chyběl Falco s Chavim.
Prý šli někam do města.
Jen jsem zabrblal, že snad neudělají žádnou blbost, ale nijak to dál nekomentoval.
Večeře proběhla v klidu, a když jsme pak seděli v obýváku, tak jakmile jsem si posadil Mattea do klína a začal ho obírat, Al, Fabio a Braz se sebrali s tím, že ještě musí něco udělat.
Jen jsem se ušklíbl a zařval, že si budou muset zvykat, a pak už mi nic nebránilo v tom se na Mattea pořádně vrhnout.
„Doufám, že dneska budeš spát se mnou. Další noc bych už asi nezvládl. Navíc, co kdybych ti umrzl?" zabručel jsem, zatímco jsem se věnoval jeho krku a zanechával na něm viditelné stopy, které stejně ale do rána zmizí.
„Ale dal bych si společnou koupel nebo sprchu," dodal jsem ještě a přitiskl se na jeho rty.
Matteo
Bylo toho požehnaně. Ale nakonec jsme to zvládli. Když jsme natahali poslední krabice, jen jsem si to s povzdechem prohlédl.
Vážně se mi to dneska nechce vytahovat a schovávat.
Ale rozhodně jsem se těšil na večeři, protože jsem od snídaně nic nejedl, a docela jsem dneska makal.
Nechtěl jsem žít z rodinných financí, chtěl jsem si vydělávat na sebe sám. Ale na jednu stranu, nová práce pro mne znamenala úlevu. Nemusel jsem se přetvařovat. Všichni tam věděli, kdo jsem...
To skrývání je prostě někdy únavné.
Večeře byla prostě skvělá, a snědl jsem toho snad skoro tolik, co kluci.
A když jsem pak byl opět vtažen na Calův klín, jen jsem zamručel, ale nakonec se na něho přitiskl.
Chytl jsem ho kolem krku a kousnul ho do brady, když zařval a já málem ohluchnul.
Ale taky mě něco v tu chvíli napadlo...
A hodlal jsem to dotáhnout do konce, už jen proto, že ti tři na protest odešli.
Naklonil jsem se ke Calovu uchu, jako u toho jeho vodopádu, a začal mu šeptat obscénní slůvka, a všechno, co bych s ním chtěl dělat. Otíral jsem se o něj čím dál víc, aby cítil mé vzrušené tělo co nejvíc. Aby cítil mou touhu... Aby už nebyl schopen nikam jít... a... aby si mě vzal hned... a hlavně...
„... chci to dělat tady, Calleo...“ zašeptal jsem jako poslední věc, a pak už jsem rukou vjel mezi nás a pořádným stiskem začal dráždit přes kalhoty jeho pořádně naběhlé mužství.
Calleo
Sykl jsem, když Matteo začal do mého ucha šeptal ty slůvka, která mě tak vzrušovala, zvláště, když vycházela z jeho úst, a zaťal mu nehty do zadečku.
A když vyslovil své přání, a pak stiskl moji parádu, jen jsem se víc zapřel v křesle a přivřenýma očima ho sledoval.
„Jsi tak nádherně perverzní," zachrčel jsem a jedním pohybem z něj stáhl triko.
Okamžitě jsem se mu přisál napřed na jednu, pak na druhou bradavku, které vzápětí krásně stály a byly celé rudé.
„Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybys ještě řekl, že chceš, aby se ostatní dívali, jak plením tvoji prdelku, a ty se mi svíjíš pod rukama," mumlal jsem do jeho kůže, když jsem jazykem sjížděl k jeho břichu.
Pak jsem se ale zase narovnal a olízl si rty.
„Klidně tě ošukám v jakékoliv místnosti tady v baráku, před kýmkoliv, ale...," přitiskl jsem si jeho ruku víc do klína a tou druhou vjel pod jeho kalhoty, a v ruce sevřel jeho krasavce, který už byl pořádně tvrdý. „Co takhle nějakou laskavost pro pána domu, hm?"
Pak jsem vyndal svou ruku z jeho kalhot, natiskl si ho na sebe a sklonil se k jeho uchu, které jsem olízl.
„Chci, abys mě ochutnal, Matteo. Chci se udělat do tvé sexy pusinky," zachrčel jsem.
Matteo
Měl jsem vyhráno. Dosáhl jsem svého. Jenže... Tím, co jsem dělal, jsem úplně rozdráždil i sebe a já chtěl, aby se udělal do mě. A on chce něco jiného...
Ale přesto jsem se na něho podíval přimhouřenýma očima a mlsně si olízl rty napuchlé od polibku.
„Chceš to ode mne?“ zavrtěl jsem se na jeho klíně. „A co z toho budu mít já, když ti ho vykouřím?“
Zasunul jsem znovu ruku do jeho kalhot a pořádně mu promnul jeho tvrdost.
„Moje prdelka tě strašně moc chce...“ znovu jsem mu ho promnul a jemně se mu zakousnul do krku.
Olízl jsem mu ho, a skončil jsem u brady. I tam jsem ho trochu kousnul.
„Uděláš dvě věci, jinak nic nebude,“ zašeptal jsem do jeho rtů. „Poprosíš...“
Oddálil jsem se a strčil si dva prsty do pusy a začal je smyslně olizovat a strkat do pusy tak, abych ho ještě víc vydráždil.
„A za druhé, vezmeš si mě potom tak, jak já budu chtít... Pokud se teda zvládneš udělat dvakrát za sebou... ale jako vlkodlak bys teda měl...“ znovu jsem si zasunul prsty hluboko do pusy a druhou rukou promasíroval jeho penis, a pak v ní sevřel jeho poklady a držel, očekávajíc jeho odpověď.
Calleo
Napjal jsem svaly a ostře vydechl, když mi Matteo nejen řekl, že jeho prdelka mě chce, ale i to, když si začal strkat do pusy své prsty.
„Kurva," zasyčel jsem a pohnul se proti jeho stisku.
„Kurva," sykl jsem znovu, pak mu vytáhl prsty z pusy a strčil si je do své.
Olízl jsem je po celé délce a několikrát kousl.
Celou dobu jsem se mu díval do očí, a i když bych na to s někým jiným v žádném případě nepřistoupil, Matteo byl Matteo.
Navíc...
„Nejsem žádné béčko. Udělám se i pětkrát po sobě," kousl jsem ho do dlaně, a pak se otřel o jeho rty.
„Dobrá. Přistoupím na tvou hru, Matteo. Jsem zvědavý, co mi ukážeš. Udělám všechno, co budeš chtít. Překvap mě," špičkou jazyka jsem přejel po jeho horním rtu a spodní lehce skousl.
Pak jsem se znovu opřel a mezi prsty promnul jeho bradavky.
„Prosím, Matteo. Nenech mě čekat. Vykuř mi ho. Prosím tě o to," vydechl jsem, překvapen tím, jak plynule mi ta slova šla z úst.
Matteo
Neubránil jsem se úsměvu, když to Cal přeci jen řekl.
Ale potěšilo mě to. Zvlášť potom, co dvakrát zakurvoval, a pak mi nasál prsty do své pusy tak, že já se z toho málem udělal.
Zapřel jsem se o jeho ramena, když se věnoval mým bradavkám. Jen jsem tiše zavzdychal a sevřel jeho ramena tak, že v nich měl deset krvavých otisků.
„Nebojíš se toho, že ti ho uhryznu?“ olízl jsem mu rty, ale na odpověď jsem ani nečekal.
Ještě jednou jsem ho políbil, a zatímco jsem znovu trápil rukou jeho penis a varlata, druhou jsem ho hladil po hrudi, po břiše, a horkými polibky se sunul dolů na břicho.
S každým posunem jsem se však nezapomněl zavrtět a otřít se o něj svým penisem.
Když jsem nakonec doklekl na zem, chytl jsem ho za kalhoty a stáhl jsem mu je dolů, a hned letěly někam do chodby za námi. Stiskl jsem jeho kolena a pořádně mu roztáhl nohy.
„Když jsi tak hezky poprosil...“ znovu jsem si olízl rty, a i když jsem měl se sebou sám co dělat, tohle jsem pro něho udělat chtěl.
Sehnul jsem se k jeho klínu. Penis jsem protahoval v ruce, ale moje rty a jazyk se věnovaly jeho kuličkám. Hrál jsem si s nimi, přejel jsem jazykem po hrázi až k jeho dírce, kde jsem ji lehce podráždil, a pak se stejnou cestou vrátil zpátky.
S rozechvělým dechem jsem si s ním pohrával, a přitom moje erekce se už sotva vešla do kalhot. Ale jsem masochista.
I když jsem skoro skučel, jak moc jsem to chtěl, i když se mi bolestně tísnil v kalhotách, nechal jsem ho tak... Vydržím a odměna bude sladká.
Chytl jsem Calovu ruku, otřel jsem ji o mou tvář a pak jsem mu ji položil na mou hlavu. Podíval jsem se ještě jednou na jeho vzrušenou tvář, a pak už jsem se sklonil, abych ho celého pohltil a udělal mu to, o co tak hezky prosil.
Calleo
"Kurva," zaklel jsem nahlas, když se Matteo svými rty otřel o mou erekci a pohrál si s mýma koulema.
Podsunul jsem pánev a hlasitě vydechl, jak moc mě to sebralo.
Na moment mě napadlo, že s ním bych šel fakt do čehokoliv.
A když si pak sám mou ruku položil na hlavu a pohltil můj penis, málem jsem ho skalpoval a udusil, jak jsem mu sevřel vlasy v prstech a narazil si ho na klín.
„Kurva, Matteo!" zařval jsem na celý barák, jak mě ta jeho pusinka brala skoro do mdlob.
Povolil jsem své sevření, ať si určuje tempo sám, a jednou rukou zajel na jeho hruď, abych potrápil jeho bradavky.
Ale moc dlouho jsem to nevydržel.
Jeho obratný jazýček, jeho zuby, to teplo a vlhko, co mě obalovalo, a navíc ten pohled, jak mi Matteo klečí u nohou, to všechno mě úplně dostalo, takže jsem po chvilce pořádně sevřel jeho vlasy ve svých prstech, a začal si ho sám narážet na klín.
Klel jsem a sténal, a bylo mi jedno, jak daleko je mě slyšet.
A když to přišlo, vzepjal jsem se proti jeho puse, držel jeho hlavu naraženou na svém klíně, aby neuhnul, a vzápětí ho plnil svou nadílkou.
Matteo
Calleo byl vážně nadržený, a že pořádně...
Nestačil jsem se ani nadechnout, a on už si určoval tempo, jakým jsem si ho bral do pusy.
Nebylo potřeba si ho ani přidržovat, jak byl velký a tvrdý. Nebyla vůbec možnost, jak by mi mohl z pusy vyklouznout. Rukama jsem ho podebral pod zadkem, a ještě víc si ho posunul k sobě a silně jsem ty jeho pevné půlky sevřel.
Svým dlouhým jazykem jsem ho skoro omotal, nasával jsem ho, dráždil zubama.
Na moment povolil svůj stisk v mých vlasech, ale když mě znovu chytil, přirazil si mě s táhlým zasténáním do klína, a vzepjal se proti mně.
Cítil jsem, jak mi jeho nadílka stéká do krku, a jen na sílu jsem byl schopen aspoň trošku pohnout hlavou, abych ho pořádně vykouřil a on mi dal úplně všechno, co mohl.
Chutnal jinak než mí dosavadní milenci. Neví, jestli je to tím, že je vlkodlak, a já i přes svůj dlouhý život zatím s žádným nespal. Ale od této chvíle jsem věděl, že to není naposled, kdy si ho takhle budu vychutnávat.
Tahal mě za vlasy, držel mě vší silou, a já mu to vracel svým jazykem, svým pevným obemknutím rtů, a silným stiskem jeho varlat, které se mu mírně stáhly, když se udělal přesně tak, jak si přál.
„Ca...Calleo...“ zachraptěl jsem, když mi už docházel dech.
„Chutnáš... moc... dobře...“ znovu jsem ho nasál do svých úst, i když mi už neměl v tuhle chvíli co dát.
Chytl jsem ho silně za zápěstí, aby mi pustil vlasy a zvedl jsem k němu hlavu.
„Teď jsem na řadě já...“ olízl jsem ještě jednou jeho penis, aby byl pořádně vlhký, a pak se polibky posouval nahoru k jeho ústům.
„Chci, abys mě rozdráždil svým dlouhým jazykem, a pak mi ho tam vrazil...“ kousl jsem ho do rtu. „Chci, abys mě udělal tak, že na sebe nebudu muset ani sáhnout.“
Políbil jsem ho a vstal jsem. Rychle jsem si stáhnul kalhoty, protože můj kámoš už měl tak málo místa, že to bylo už nesnesitelné. Klekl jsem si na sedačku vedle Cala. Nohy jsem dal co nejvíc od sebe, opřel se hrudí o opěradlo sedačky, čelem se zapřel o stěnu.
„Tvůj jazyk, Cale...“ chytl jsem se za půlky, pořádně je od sebe roztáhl, a s dechem rozechvělým od vzrušení jsem čekal na jeho reakci, až jsem byl z toho celý roztřesený, jak moc jsem ho chtěl.
Calleo
Funěl jsem jak lokomotiva, když Matteo všechno spolykal, a ještě mě několikrát olízl.
Ochutnal jsem sám sebe, když se mi natiskl na rty, a jen se ušklíbl, když řekl, že dobře chutnám.
Ještě aby ne, když jsem Alfa.
Myslel jsem, že si nechám chvilku na oddech, ale když Matteo vyslovil svou prosbu, klekl si na sedačku, a vystrčil na mě zadek, tak šlo všechno stranou.
V mžiku jsem byl zase vzrušený a snad tvrdší než před tím.
„S radostí," zachrčel jsem mu do ucha, sundal mu ruce z půlek a přitlačil je na opěrku sedačky.
„Tady se drž. A chci tě pořádně slyšet," olízl jsem mu ouško, a pak si tentokrát já klekl na zem.
Promnul jsem jeho půlky, a na každou vtiskl polibek, než jsem je roztáhl od sebe a mlsně se zadíval na to, co budu za chvíli plnit něčím hodně velkým.
Špičkou jazyka jsem jemně obkroužil kůžičku kolem, sjel až k varlatům, vrátil se zpátky, a jen lehce ťukl na jeho dírku.
Prsty jsem ho hnětl a roztahoval víc od sebe, poslouchal jeho klení a sténání, ale zatím ho jen jemně škádlil, i když se proti mě několikrát pohnul.
Jenže něco takového jsem nemohl dlouho vydržet ani já.
Netrvalo dlouho a jemnost vystřídala žádostivost.
Jazyk jsem strčil co nejhlouběji do něj, a pohyboval se proti němu jako bych ho šoustal. Když mi to přestalo stačil, plochou jazyka jsem olizoval okolí jeho dírky nebo ho kousal či pleskal po zadku.
„Křič, Matteo! Chci tě slyšet!" zařval jsem na něj, než jsem znovu strčil svůj jazyk dovnitř a pořádně ho vylízal.
Když jsem cítil, jak to přichází nejen na mě, ale i na něj, vyjel jsem z něj, stoupl si, znovu ho propleskl přes půlky, a pak do něj najel až po kořen.
Zároveň jsem na něj nalehl, takže jsem ho skoro přibil do sedačky, ale ta těsnost, která mě obalila byla omračující.
„Kurva, Matteo! Jednou tě ošukám tak, že nebudeš týden moct chodit," křikl jsem na něj a začal zběsile přirážet.
Jednou rukou jsem sevřel v prstech jeho vlasy a zaklonil mu hlavu, abych se aspoň na okamžik mohl přitisknout na jeho rty a vrazit mu jazyk do pusy. Druhou rukou jsem ho podebral pod břichem a víc si ho tak tlačil na svůj klín.
„Matteo!" řval jsem a plenil jeho prdelku tak moc, až sedačka narážela do stěny a omítka se drolila.
Matteo
Vzrušením jsem nemohl pořádně ani dýchat. Zavřel jsem oči, když mi přitiskl ruce na opěradlo, a ty jeho jsem ucítil na svém zadku.
Mačkal mi půlky, roztahoval je od sebe. Každé plesknutí jsem doprovodil hlasitým projevem, a vždycky se v tu chvíli stáhnul, což mi při dráždění mé dírky přinášelo ještě víc vzrušení.
„Ca-le! Do prde-“ vykřikl jsem, ale poslední slabika ztlumila mé hlasité zasténání, když pak do mě najednou vjel.
Cítil jsem ho tak hluboko, svíral jsem jeho penis v sobě a myslel jsem, že se snad na těch kolenou ani neudržím, jak silný ten pocit byl.
Jenže mi nedal vydechnout. Hned do mě začal přirážet tvrdými nájezdy, a když mě chytil za vlasy a zvrátil mi hlavu dozadu, jen jsem chrčel a sténal. Svíral jsem opěradlo sedačky, zapíral se o ní vší silou, abych to ustál a neomlátil si hlavu o stěnu, jak tvrdě přirážel. Ale pevně mě držel za vlasy a plenil má ústa hlubokým dravým polibkem.
Celý jsem se roztřásl, když jsem cítil, že to na mě jde. Nebylo už potřeba moc času. Byl jsem nadržený už ve chvíli, kdy jsem poslušně před ním klečel a obšťastňoval ho svými ústy.
A že v té chvíli jsem byl nadržený neskutečně. Tak teď stačilo párkrát projet mou dírku a všechno se řítilo do slastného konce.
I přes jeho tvrdost jsem se pustil jednou rukou a přitlačil si ji na břicho. Ještě víc mě to nabudilo a já se po pár vteřinách proti němu propnul. S hlasitým sténáním a výkřiky, kterými jsem ho posílal do horoucích pekel, jsem začal špinit sedačku pode mnou svou dnešní bílou nadílkou, aniž bych si ho musel sám pohonit.
Narazil jsem se na jeho penis, jak nejvíc to šlo. Ztuhnul jsem a už jen polohlasně sténal a nebyl schopen, jakkoliv se jinak vyjádřit, nebo pohnout. Jen všechny svaly se mi třásly pod náporem té neskutečné slasti, která v tuhle chvíli útočila na celé mé tělo i mysl...
Calleo
Klel jsem tak, že by se i ten nejsprostější dlaždič červenal, kdyby mě slyšel, přirážel jak divý, a přitom všem se snažil Mattea líbat.
Ve chvíli, kdy to na něj přišlo, sevřel mě v sobě ještě víc, stejně jako se na mě natiskl a úlevně zasténal, nevydržel jsem ani já.
S několika dalšími přírazy s očima v sloup a táhlým chrčením, jsem plnil jeho těsný zadeček svou bohatou nadílkou, která mu nakonec začala stékat po stehnech dolů.
Matteo se v mém obětí třásl, a já cítil to slastné uvolnění, které zaplavilo jeho tělo.
Vyjel jsem z něj, chytl ho do náruče, otočil k sobě, a pak si i s ním sedl na zem.
Zády jsem se opřel o sedačku, nadzvedl si ho a znovu, tentokrát pomaleji, do něj najel, aby si ještě chvilku užíval mé tvrdosti, a já jeho tepla.
Stáhl jsem si ho na hruď, pevně objal, a občas se bezděčně pohnul proti jeho klínu.
„Matteo," zachrčel jsem, a pak se přitiskl na jeho rty v dlouhém a hlubokém polibku.
„Myslím, že tu koupel si stejně dáme. Zase máš dole nějak moc plno," kousnul jsem ho jemně do brady, a jedním prstem se na kousek natlačil ke svému penisu do jeho zadečku.
Matteo
Nevím, jak to jiní Calovi milenci dokážou vydržet, když já jsem po našem sexu vždycky úplně vyšťavený
A jako fakt, že se nedrží zpátky. Jo, to je ono. U nich se držel zpátky, kdežto mě se tím sexem rozhodl zabít, nebo mi přinejmenším zkrátit život o pár stovek let.
Musel jsem se několikrát nadechnout, když největší nápor ustal, a já se pořád nedokázal vzpamatovat. Ani jsem neprotestoval, když si mě otočil k sobě a znovu mě vyplnil, když si mě stáhl k sobě na klín. Akorát...No, nejspíš mě někdo zabije, protože v opěradle zůstaly čtyři rozervané cáry, jak jsem měl zatnuté prsty do čalounění, a když mě táhl Calleo k sobě, nedokázal jsem povolit prsty. A taky... To, co na sedačce zůstalo, bude muset někdo vyčistit.
Objal jsem Cala a přitiskl se na jeho hruď co nejvíc. Zasténal jsem do jeho úst, když kromě svého penisu mi do zadečku nacpal ještě prst. Cítil jsem to vlhko, které mi tam zanechal, a teď se trocha dostala ven.
„Jo, koupel bych si vážně dal,“ uvolnil jsem se v jeho objetí a doslova jsem okopíroval svým tělem to jeho.
„Ale pro teď mě musíš odnést, nahoru je to daleko, a něco mám v zadku, s tím by se mi blbě šlo,“ krátce jsem se zasmál, a ještě jednou ho políbil a pevně se ho chytil kolem krku, aby mě mohl odnést do koupelny.
Když jsme šli... Teda, když jsem se nechal odnést nahoru, ještě po cestě jsem mu zahrábl prsty do vlasů a líbal ho, Ale z pod přivřených víček jsem se stejně díval, kdo z vlkodlaků to nevydržel a přilákaly ho naše zvuky a přišel se na nás podívat...
Calleo
Matteo byl ten, kdo mi dával, na rozdíl od ostatních, úplně vše.
A i když jsem věděl, že to s ním nebude jednoduché, rozhodl jsem se, že ho nepustím, i kdybych měl kvůli němu srovnat se zemí celou Venezuelu.
„Tohle přání splním rád," zašeptal jsem mu do rtů, když řekl, abych ho odnesl do koupelny.
Stále v něm najetý jsem vstal i s ním v náruči, letmo mrkl na sedačku, ze kterou mě nejspíš Braz i Fabio proklejou, a pak pomalu odcházel i s Matteem do ložnice. Cestou jsem měl co dělat, abych do něčeho nenarazil, když se mi Matteo natiskl na rty, ale i přesto mi neunikl Fabiův a Brazův vzrušený pach. Jo, aby se ti dva nepřišli podívat na tak skvělé divadlo.
„Myslím, že jsme měli diváky," zamumlal jsem Matteovi do rtů a pousmál se.
Ještě jsem ani nezavřel dveře od ložnice a už se ze spodu ozvalo brblání.
„Aspoň si ten bordel po sobě příště ukliďte!" zakřičel Braz.
„Nedržkuj, kurva, teď mám důležitější věci na práci," vrátil jsem mu.
Pak jsem za námi zabouchl dveře a Mattea na ně na moment přitiskl.
„Sice držkuje, ale nedivil bych se, kdyby si to tam teď rozdali oni dva," ušklíbl jsem se, a pak konečně přešel do koupelny.
Napustil jsem plnou vanu horké vody, oba nás do ní uložil, a teprve, když jsem chtěl Mattea prsty a jazykem očistit od mé nadílky, a omývat jeho tělo, jsem z něj konečně vyjel.
Jerom
To ráno jsem si prohlížel nabídky baráku k pronájmu, a byl docela zklamaný výběrem. Buď to byly nějaké honosné krávy nebo nevkusné barabizny. Stačilo by mi něco obyčejného.
Zrovna jsem si prohlížel další z těch honosnějších domů, který měl překvapivě levný nájem, a už jsem chtěl nabídku zahodit, když jsem se zarazil. Okamžitě jsem se na posteli posadil a znovu si přečetl to jméno.
Osud je strašná svině.
Zasmál jsem se a hned vytáčel číslo na makléře.
Ozvala se mi ženská, napřed se spoustou výmluv, že dům ještě není volný a prohlídky nejsou možné, ale rázně jsem ji umlčel, že prohlídky mě nezajímají, že ten barák prostě chci, a víc se o tom nemíním bavit. Souhlasila nakonec víc než ochotně, když jsem ještě dodal, že klidně zaplatím dvojnásobek.
Jo, ať žijou úplatky.
Spokojeně jsem mlaskl a rozhodl se, že si dům prohlédnu osobně aspoň z dálky, než mi budou předány klíče.
Říkal jsem, že náhoda je svině?
Jo, kurevská.
Protože, sotva jsem dorazil, přijel i on s tou pijavicí.
Nevšiml si mě, i když jsem měl chuť skočit mu po krku.
Moje výhoda, oproti ostatním. Nejsem cítit. Mám pach jako člověk, takže bych mu mohl klidně stát za zády, a on by si mě ani nevšiml.
Sledoval jsem je ze střechy vedlejšího domu a chtělo se mi z toho jejich cukrování blít. Nakonec jsem to nevydržel, a ještě, než se oni uráčili odkráčet, sám jsem se vrátil do hotelu. Otevřel jsem si mejl a znovu se začetl do materiálů, které mi o té pijavici poslal ten zhrzený milenec.
Což mi připomnělo... Ještě mi dluží příplatek...
Zvedl jsem telefon, vytočil jeho číslo, zeptal se, jestli ví, kde ta jeho pijavice bydlela a řekl mu, ať tam na mě v jedenáct večer počká. Pokud nebudu mít klíče, dostanu se dovnitř i tak. Stejně už je to můj barák.
Ty klíče jsem nakonec ale dostal. V osm večer se odhlásil z hotelu, sbalil svých pár hader, a tradá do nového hnízdečka lásky.
Přesně v jedenáct se ozval domovní zvonek, a když jsem otevřel, ten zubatec se nestačil ani nadechnout. V mžiku ležel nahý pode mnou na velké posteli a trochu vystrašeně se na mě díval. „Nečum tak, kurva. Musím pokřtít svůj krásný nový domeček, a navíc mi dlužíš příplatek," houkl jsem na něj.
Za půl hodiny se mi chvěl v náruči, sténal, prosil, myslím, že i bulel, možná od bolesti, možná slastí. Bylo mi to jedno, hlavně že jsem si aspoň trochu užil já, i když s takovým prknem to moc velká výhra nebyla.
„Hejbni s tou prdelí, kurva! Se ani nedivím, že se na tebe vysral, když si jak panna o svatební noci," zavrčel jsem na něj, když to na mě šlo, a on mi zemdleně ležel v náruči, a neměl snahu mi vycházet vstříc.