Calleo
Byl jsem nasraný a Matteo mi zrovna na náladě nepřidával, když se rozhodl vstát levou nohou.
Musel jsem dýchat hodně zhluboka, abych mu jednu neflákl. Raději jsem nic neříkal, jen vrčel a skřípal zubama. Někdo z nás dvou musel být ten rozumnější.
Maso jsem schoval zpátky do lednice, vztekle naházel špinavé nádobí z večera do myčky, protože jsem nesnášel bordel, a bez toho, aniž bych se obtěžoval cokoliv říct, jsem se obul, vyšel z domu a nasedl do auta.
Matteo mě k mému překvapení hned následoval, i když jsem měl chvilku pocit, že snad i odmítne.
Když jsme přijeli na místo činu, překvapilo mě, jak je tam skoro prázdno.
Jen několik policistů, technici, zřízenci, co čekali až budou moct odvézt tělo a patolog.
Žádní čumilové, žádní novináři.
Sice jsem cítil pohledy lidí z okolních domů, ale nikdo se neodvážil přijít blíž.
Nedivil jsem se.
Byla to druhá vražda po sobě v téhle oblasti, a i když to bylo nejchudší místo z celého města, lidé zde byli velmi pověrčiví.
Podlezl jsem žlutou pásku, vyposlechl si pár stížnosti že zase ničím důkazy, ale nikdo si nedovolil říct nic nahlas, když viděli můj výraz.
„Vážně vypadáš, že si vstal levou nohou," ozval se odněkud zboku známý hlas, ještě než jsem se dostal k tělu a od pěti techniků se oddělil Chael a přistoupil ke mě.
Na moment mě sevřela silná touha. Byl jsem naštvaný a Chael mi nikdy neodporoval.
Měl jsem chuť ho popadnout, dotáhnout do auta a přehnout ho, že by se pak týden neposadil.
Zvlášť, když došel až těsně ke mně a dlaní mi jen tak mimochodem přejel po hrudi.
„Čekal jsem, že zavoláš," řekl tiše a jeho plné jemné rty rozvlnil úsměv.
Pak jeho pohled padl na Mattea a on sebou povědomě cuknul.
Odstoupil ode mně a zamračil se.
„Jo, tohle je Matteo. Šukal s tím mrtvým ze včera, ale nezabil ho. Teď mi pomáhá to vyšetřit," řekl jsem stručně a mávl rukou k Matteovi.
„Matteo, tohle je Chael, policejní šéf," mávl jsem rukou směrem k Chaelovi, a pak se obrátil k místu, kde se ozýval bzukot much, až mi to trvalo uši.
Mrtvý ležel v okruhu několika metrů na místě, kterému by se s trochou nadsázky dalo říkat park u něčeho, co kdysi byla nejspíš lavička.
„Můžeš říct Matteovi, co a jak, já si jdu prohlédnout tělo blíž," zavrčel jsem nevrle a nechal je tam stát, protože jsem momentálně ani na jednoho z nich neměl moc náladu.
Matteo
Cal hned podlezl pásku a šel k mrtvole. Teda... Mrtvola byla v několika kusech a rozhozených v tom prostoru. Ale jednotlivé části těla nebyly daleko od sebe, takže mu stačilo postavit se doprostřed a rozhlédnout se kolem sebe. Zamračil jsem se, když zmínil Andrease.
Popošel jsem blíž, aniž bych si všímal toho lidského policajta. Ale když jsem kolem něj procházel, zavětřil jsem.
Pche... jasně... Cal ho ojíždí. Se divím...
„Co ta mrtvola? Co je zač?“ ukázal jsem na oběť, vlastně na části oběti a pak jsem začal mluvit sám.
„Muž, kolem třiceti let, pěkně naporcovaný, rozervaný hrudní koš, čtyři žebra zlomené, roztržená aorta, truncus brachiocephalicus je úplně na cucky, kromě toho, a to snad ani nemusím říkat, je rozdělený na několik částí, z každého kusu těla zase něco chybí, jako by si to někdo chtěl odnést na památku,“ dodal jsem, protože jsem nevěděl, kolik toho ten policajt o nás ví.
Zakryl jsem si nos a popošel jsem ještě kousek blíž. Sundal jsem ruku z obličeje a zavětřil jsem kousek od mrtvoly.
„Tak ten nežil zrovna zdravě, jeho životospráva se nejspíš omezila na pizzu, pokud se k ní vůbec dostal. Je skoro vyschlý, takže ani moc nepil, kdyby ho něco nerozškubalo na kousíčky, nejspíš by pošel žízní.“
Stáhl jsem se zpátky od mrtvoly a otočil se k ní zády. Podíval jsem se na toho policajta. Změřil jsem si ho pohledem a ušklíbl se.
„Cal tě ojíždí, co? Nenatrhl ti ještě prdel? Divím se, že ještě chodíš,“ utrousil jsem jízlivě.
Když jsem viděl, jak se nadechuje, aby něco řekl, jen jsem mávl rukou, že ho nechci poslouchat a šel jsem pryč. Podlezl jsem pásku a šel se opřít o Calovo auto.
Na tomhle místě se fakt nechci zdržovat dlouho...
Calleo
Obcházel jsem mrtvolu, teda její části a vztekle vrčel.
Nelíbilo se mi to.
Ani trochu.
Nelíbilo se mi, že nemám nic v ruce.
Po chvilce jsem se vrátil zpátky k Chaelovi, který se netvářil zrovna přívětivě a Mattea jsem zahlédl, jak se opírá o mé auto.
Protočil jsem oči.
„Kdo je to? Někdo od tebe? Je příjemný asi jako osina v zadku. Doufám, že víš, co děláš a netaháš ho sebou jen kvůli jeho prdeli," prskl na mě Chael.
Zakurvoval jsem, sevřel jeho paži a přitáhl si ho k sobě.
„Ty mě taky, kurva, neser! Všichni se chováte jako idioti! I kdybych se s ním tahal jen kvůli jeho prdeli, a že ji má dokonalou, může ti to být jedno. Pokud vím, nechodíme spolu, Chaeli, jen šoustáme. Nic víc, nic míň," vrčel jsem mu do obličeje, a pak ho pustil, když se po nás začali otáčet ostatní.
„Pošli mi pak zprávu jako obvykle," dodal jsem ještě, a pak se vydal k autu.
Na chvilku jsem se zastavil u Mattea, sjel ho pohledem a zamračil se.
Mám tohle všechno, kurva, zapotřebí?
„Jedeme. Musím si něco ověřit," zavrčel jsem, nasedl do auta, počkal, až se laskavě usadí i Matteo.
Nejspíš to pro něj nebylo příjemné, ale byl to upír, žádná citlivka, a konejšit jsem ho nehodlal.
„Napadá tě něco?" zeptal jsem se ho a nastartoval.
Chtěl jsem zajet na to místo, kde našli tu ženskou v kontejneru, a pak tam, kde zařval jeho milenec, protože jsem si všiml jedné věci, která mi před tím unikla, a pokud bude i na těch dvou místech, nejspíš budeme mít nějakou stopu.
Matteo
Opíral jsem se o auto a pohrdavým pohledem jsem si stále měřil toho policajta.
Divoce gestikuloval rukama a mračil se, když mluvil na Cala.
Nejspíš se mu nelíbilo, co jsem řekl. Ale co, je mi to jedno.
„Pán si stěžoval? Aby se z toho neotečkoval,“ zavrčel jsem i já, když na mě Cal promluvil tím svým naštvaným tónem.
Nasedl jsem do auta a poručil, aby okamžitě odjel. Nechtěl jsem se tu už zdržovat.
„Nevím, čeho bych si měl všímat. Nevím, jak vypadaly jiné mrtvoly, a kde je našli, a Andreas už byl v pytli, když si mě tam přitáhl. Ale tenhle,“ mávl jsem rukou za sebe, „ten byl na cucky, ale ty kusy jeho těla nebyly pohozené jen tak. Mělo to řád... Předtím jsem říkal, že pach zmizel, jako by se proměnil na někoho jiného, nebo se propadl do země. A stejné to bylo i tady. Možná to s tím má souvislost, kdybys pod těmi kusy namaloval transmutační kruh, přesně by to pasovalo...“
Přemýšlel jsem nad tím. Opravdu to vypadalo, jako by někdo chtěl vykonat nějaký rituál, nebo co, ale bylo to narychlo, jako by ten vrah pořád něco hledal, nebo spěchal.
Calleo
Poslechl jsem si Matteův nápad a musel jsem uznat, že to tak od věci není.
Chtěl jsem ještě něco dodat k poznámce o Chaelovi, ale raději jsem mlčel a hnal se úzkými uličkami až na místo, kde našli tu ženskou.
Vylezl jsem z auta, a aniž bych čekal, jestli mě Matteo bude následovat, přešel jsem ke kontejneru, dřepl si, zavětřil a rozhlédl se.
Zamračil jsem se. Matteův nápad nebyl špatný, ale ta ženská byla v popelnici, ledaže by…
Dotkl jsem se země, zavřel oči a soustředil se. Po pár vteřinách jsem se otřásl odporem ze zbytků černé magie, kterou jsem stále cítil, a začal hledat to, kvůli čemu jsem tady jel.
Nemýlil jsem se. Kousek od popelnice bylo něco, co připomínalo žvýkačku a hlen dohromady. Ale já věděl, že je to kus kůže. Něco, co za sebou zanechává někdo, kdo se svléká jako had. Začalo to dávat smysl. Proč ta ožraná těla a vypita krev.
Vytáhl jsem z kapsy kapesník a tu sračku do něj nabral.
Vrátil jsem se zpátky k autu, z přihrádky vytáhl sáček, kapesník do něj hodil, a pak to mrskl zpátky do přihrádky.
Stejnou věc jsem našel i na místě činu, kde zařval ten kluk. A během toho mi volal i Fabian, že Jocelyn přikývla na schůzku, která se měla odehrávat v jednom z jejích salónku asi za půl hodiny.
Řekl mi, že pošle Braze, ale já odmítl. Dva fracky na jednom místě bych nezvládl. A ještě k tomu tu prohnanou mrchu.
„Máme schůzku. S někým z tvých řad," ušklíbl jsem se, když jsem sedl za volant a sešlápl pedál k podlaze.
Zastavil jsem u jednoho z ošuntělých domů v chudší čtvrti. Nebyl to žádný přepych, ale ani taková hrůza jako barriosy, přesto jsem to tu neměl rád.
Bylo tu dost zákoutí, uliček, rohů a míst, kde mohl člověk i hodiny nepozorovaně stát, aniž by si ho někdo všimnul.
Vystoupil jsem z auta, počkal, až se uráčí i Matteo, a za paži si ho přitáhl k sobě.
Stačilo mi vejít jen do dveří a svaly se mi napjaly k prasknutí.
„Ale to je mi ale vzácná návštěva. Samotný král města," ozval se zvonivý smích a z jednoho sofa se zvedla překrásná vysoká žena a zamířila k nám.
Teda, krásná možná z lidského hlediska. Já viděl její pravou tvář a málem jsem se zblil.
Došla až ke mně, dlaněmi se opřela o mou hruď a zamrkala.
„Proč mě nenavštěvuješ častěji? Ráda bych s tebou strávila víc času a omluvila se za to nedorozumění tehdy," zavrněla, a pak na mou hruď natiskla i prsa v lehkých průsvitných šatech.
Než jsem stačil odpovědět, zaregistrovala Mattea a obrátila se k němu.
„Ale, jestlipak to není mladý pán Matteo Conti," usmála se na něj a prsty ho pohladila po tváři.
Zavrčel jsem, sevřel její zápěstí a trhl s ní dozadu.
„Neser mě. Nepřišel jsem si sem hrát!"
Matteo
Byl jsem vytočený, že mě Calleo tahá po místech, kde se našly mrtvoly. Hlavně na místě, kde zabili Andrease. Když jsme projížděli kolem jeho domu, zavřel jsem oči a zacpal si uši.
Nechtěl jsem slyšet ani náznak toho, co se za zdmi toho domku odehrávalo. Celou noc jsem se nemohl pořádně hnout, protože mě uvěznil v posteli, ráno mě pak vytáhl rozkazem: „Jedeme“, pak ten policajt a teď tohle. A navíc se mi zdálo, že mě někdo pozoruje. A proto jsem nechtěl vylézt z auta, jen jsem pozoroval okolí přes okýnko.
A když jsme dojeli před ten nevěstinec, málem mě omylo.
Tak tohle ne...
Nasupeně jsem vešel dovnitř, a hned, jak jsem uslyšel ten úlisný tón, odporem se mi postavily všechny chlupy na těle.
Odfrkl jsem si, když se přilepila na Cala. Pokud na mě bude chtít sáhnout, bude se muset pořádně osprchovat, jinak mu urvu pracky.
„Ještě jsi nechcípla, ty stará mrcho?“ zavrčel jsem na ni, když mě oslovila.
Prudce jsem se nadechl, když se mě dotkly její prsty a měla, kurva, štěstí, že ji Cal stáhl pryč, jinak bych ji začal pěkně porcovat. A nechal bych ji, aby si to léčení pěkně užila a pěkně dlouho. Sypal bych ji do rány sůl, a ještě bych se na ni usmíval.
Je to mrcha neskutečná, a já ji prostě nesnáším.
„Jestli se s ní chceš pelešit, tak u toho nemusím být. A říkám ti rovnou, že se vrátím do svého domu,“ vyjel jsem na Cala.
„Ale, ale, Vostra Gra-“ ozvala se Jocelyn
„Drž hubu, ty stará děvko!“ zařval jsem na ni.
Zatnul jsem ruku v pěst a hned jsem ji jednu vypálil. Byla silná, a u upírů se nebere jestli, je to ženská nebo chlap. Ale udělala krok vzad a výhružně na mě zasyčela a vycenila zuby.
„Zkus se ke mně přiblížit, a rodina Conti ti z toho udělá kůlničku na dříví! Raději Calovi vyklop, co víš, nechci tu chytit ještě svrab, kdo ví, koho tu máš! Počkám venku!“ prsknul jsem ještě na Cala a vztekle jsem vyšel ven a prásknul jsem za sebou dveřmi.
Venku jsem se konečně zhluboka nadechl. Tohle mu nedaruji, přitáhnout mě k téhle svini.
Protáhl jsem se, abych uvolnil to napětí a rozhlédl se kolem sebe. Ale stín, který jsem zahlédl nedaleko, mě rozhodně do klidu nehodil…
Calleo
Matteo byl pěkně v ráži.
Docela bych to i uvítal, a dokonce mu i zatleskal za tu ránu, kdyby u toho neměl ty kecy o pelešení.
Zatnul jsem zuby a sevřel ruce v pěst, když si prostě jen tak odkráčel.
Měl jsem toho akorát po krk.
Jen stěží jsem se ovládl, když ta upíři mrcha na mě začala zase něco zkoušet, a stěžovala si na Matteovo chování.
„Můžeš děkovat štěstí, že ti nepřidám. Přestaň si tu, kurva, na něco hrát a řekni, co víš. Nemám čas tu stát," zavrčel jsem na ni.
Po mých slovech odhodila tu svou dokonalou masku a začala na mě prskat něco o svých právech.
Vzápětí letěla přes místnost a vzala s sebou skleněnou vitrínu.
Hluk přilákal ostatní havěť v baráku, ale když viděli mě, raději se zdekovali.
„Moc toho nevím! Jen, že se ve městě objevil nový hráč. Někdo, kdo dokáže měnit svou podobu. Ale nevím, kdo to je! Přísahám!" rozječela se Jocelyn, když jsem k ní zamířil, zatímco se pokoušela sesbírat ze střepů.
Zastavil jsem se uprostřed kroků a pohrdavě si ji změřil.
Nejraději bych ji urval hlavu, ale musel bych řešit problémy s tím spojené, takže jsem si nakonec jen odfrkl a otočil se ke dveřím.
„Doufej, že už se nesetkáme," zavrčel jsem na ni, a vypadl z toho pajzlu dřív, než bych se poblil.
Vyrazil jsem ven a namířil si to rovnou k Matteovi.
Chytl jsem ho za paži a odtáhl za roh, abychom nestáli přímo u vchodu do toho bordelu.
„Co to s tebou, kurva, je, hm? Jasně jsme se dohodli na spolupráci. Víš, co to slovo znamená? Asi ne, protože se milostpán chová jako rozmazlené děcko, místo toho, abys mi pomohl! Snažím se, kurva, najít toho, kdo zabil tvého milence, tak mi to neztěžuj!" poslední slova jsem mu zařval do obličeje, protože jsem byl fakt vytočený a neměl náladu se s ním ještě hádat o nesmyslech.
Matteo
Nenápadně jsem pozoroval toho, kdo se schovával a pozoroval zase on mě.
Tak jestli si myslí, že mému pohledu unikne, tak to ani náhodou To se u nás v sídle nic nenaučil? Copak neví, že moje schopnosti daleko převyšují ty jeho? I kdyby žil o tisíc let déle než já, je to jen podřadný upír, který slouží nejvyšším, a když někdo ukáže prstem, on nastaví zadek.
Byl jsem tak soustředěný na Stefanův pohyb, že jsem stihl jen vyheknout, když mě Cal popadl za paži a odtáhl za roh.
Paráda... Přímo Stefanovi pod nos.
Ale co, taky dobrý...
„A víš, co vadí ně?!“ zařval jsem na Cala. „Že rozhoduješ za mě! My jsme se nedohodli na spolupráci! Ty jsi o tom rozhodl sám! Jediné, s čím jsem souhlasil, bylo to, že budeme spolu chrápat. Na šukačku jsi dobrý, jinak stojíš za hovno!“
Věděl jsem, že to není pravda, a je hodně dobrej i v jiných věcech. Ale taky mě dneska docela nasíral, a už jsem toho měl plný zuby, zvlášť, když se kolem pořád ochomejtal Stefan.
Když jsem žil ve svém domě, jako doktor, chodil jsem do práce a neznal jsem toho vlkodlaka přede mnou, vedl jsem docela klidný život. Teď je to jedna sračka za druhou, a i když mi to jindy nevadí, dneska na to fakt nemám náladu.
„A nesahej na mě, kurva, těma prackama, kterýma jsi držel tu starou mrchu!“ zaječel jsem na něho.
Calleo
„Ty taky nejsi žádná výhra! To si nemysli! Pořád si na něco stěžuješ, pořád ti něco vadí, pořád nejsi s něčím spokojený, i když se ti snažím vyjít vstříc! Myslíš, že z toho všeho mám, kurva, radost?" řval jsem na něj, a ještě pevněji ho sevřel.
„A nemysli si, že mám radost z toho, že jsem sem musel jít! Kdybych mohl, tak tu mrchu zabiju!" pokračoval jsem ve svém běsnění.
Prudce jsem oddechoval, díval se do Matteovy tváře i jeho očí, viděl jeho vztek, cítil, jak se mi svíjí pod rukama, poslouchal jeho prskání, a to všechno způsobilo, že jsem kromě vzteku začal cítit i něco jiného.
Drapl jsem ho za vlasy, přitáhl si ho blíž, a pak mu jazyk narval skoro až do krku.
„Neser mě, Matteo. Ne teď a tady. Mohl bych totiž dostat chuť tě za to všechno potrestat," jednou rukou jsem sjel k jeho zadku, a do půlek i přes látku zaťal své nehty.
„Jestli mě budeš ještě srát, ošukám tě přímo tady na místě, jako nějakou děvku," zavrčel jsem mu do ucha, ruku strčil pod kalhoty a nehtem poškrabal jeho dírku.
„Matteo, Matteo, Matteo. Ničíš mě. Ani nevím, jestli tě chci víc zabít nebo být s tebou. Ale teď ze všeho nejvíc chci, aby ses uklidnil a přestal na mě prskat," okousal jsem mu ucho, natiskl se na něj svým klínem a přirazil ho zády na zeď.
Matteo
Vzdorovitě jsem se díval do jeho čí, aby si nemyslel, že jsem někdo, kdo si před ním klekne na kolena a bude kňourat. A vlastně... teď se mi i hodí ho nasrat ještě víc.
Nenápadně jsem mrknul přes jeho rameno ke střeše, kde se schovával Stefan…
„S tímhle mě chceš ošukat jako děvku? S tímhle?“ tvrdě jsem přirazil koleno na jeho rozkrok.
Popadl jsem ho za triko a prudce si ho přitáhl k sobě, až se naše nosy dotýkaly.
Jestli chce, klidně se mu tady nastavím. Ale nebude to mít zadarmo. Ať se klidně nervne ještě víc. A je mi jedno, kde zrovna jsem. V téhle části se stejně pohybují hlavně děvky všeho druhu.
Ale jeho ruka v mých kalhotech mě rozdráždila ještě víc, a já v ten moment chtěl, aby to opravdu udělal.
„Tak do toho, jestli na to máš koule! Klidně to udělej!“ prsknul jsem po něm a hryznul ho do brady tak silně, že se mu na ní objevily kapky krve.
Ať se Stefan pořádně dívá a všechno si to zapíše do té své hlavy. Má ji dutou, takže se mu tam vejde celý film...
Calleo
Začínal jsem byl na té rozmazlené pijavici závislý. Začínal jsem ho chtít víc a víc, a to nebylo dobré.
Skoro jsem to neustál, když mě vyprovokoval ještě víc a pak silně hryznul do brady.
„Kurva, Matteo!" zařval jsem a víc ho sevřel v náruči.
Vrhl jsem se na jeho rty a ani zdaleka se tomu nedalo říct jemný polibek.
„Matteo! Chci tě! Hned! Chci ti vystříkat tu tvou prdelku. Chci slyšet, jak sténáš. Chci vidět, jak se uděláš. Chci, aby ses do mě zakousl až ti ho tam narvu, a chci, abys ze mě pil. Chci vidět a cítit, jak se mi sám nabízíš!" zasténal jsem nahlas a bylo mi jedno, jestli mě někdo slyší.
Zapřel jsem se o něj celou svou vahou a roztřásl se, jak mi touha po něm zatemnila mysl. Bylo to silnější než kdy před tím, a já byl na samotné hranici.
„Jestli nechceš, abych ti rozerval hadry a ty jel domů nahý, tak se svleč. A rychle. Jinak za sebe neručím," zachrčel jsem mu do ucha vyndal ruku z kalhot, jen abych Matteovi strčil do pusy dva prsty, nabral trochu slin, a pak se zase vrátil k jeho prdelce, a bez varování do dírky rovnou strčil oba prsty.
Matteo
Skoro jsem ho kousnul do těch prstů, které mi narval do pusy, ale stihl je vytáhnout a vzápětí jsem je cítil dost hluboko v sobě. Až teď mi došlo, jak má dlouhé pařáty a co s nimi všechno umí.
Zasténal jsem, a na moment ztuhnul. S přivřenýma očima jsem pozoroval Stefana…
Když divadlo tak se vším všudy…
„Jasně že tě chci!“ zavrčel jsem na Cala tak, by to slyšel i Stefan.
Bez otálení jsem si rozepnul opasek, škrtnul zipem a během chvíle jsem měl kalhoty na zemi. Vykročil jsem z nich jednou nohou a tu jsem omotal kolem kalových boků. I já mu zajel rukou do kalhot, když jsem mu uvolnil poklopec.
Jeho chlouba byla už tak pevná, že byl okamžitě venku a já mu ho silně stisknul a několikrát drsně protáhnul v ruce.
„Chci, aby ses do mě udělal, že mi nebude stačit ani balík kapesníků na utření...“ zapřel jsem se o zeď, a nohou, co jsem měl omotanou kolem něj, jsem si ho přitáhl blíž, abych se o něho mohl otřít svou erekcí.
Byl jsem opravdu tvrdý během chvilky.
Cal mě zatím pokaždé dokázal rychle nažhavit, a navíc... Vědět, že mě někdo pozoruje mě dráždilo ještě víc.
„Vezmi si mě, jak chceš,“ vyplázl jsem na Cala jazyk a pak jsem mu olízl celou tvář a zatvářil se přitom, jako kdybych právě teď prodělal orgasmus.
Calleo
Vydechl jsem, když se mi Matteo začal skutečně nabízet jako děvka, a cítil jeho prsty na svém penisu.
Věděl jsem, že nebude trvat dlouho a já jeho zadek naplním svou dobrotou, ale chtěl jsem ho vydráždit na maximum. Chtěl jsem, aby mě v sobě pocítil jako nikdy před tím.
„Nebude ti stačit ani kamion kapesníků," rafl jsem ho do krku, pohnul se proti němu, aby cítil pořádně mou velikost a tvrdost, sundal mu nohu ze svého boku, a otočil.
Proplesknul jsem ho po těch krásných půlkách a než se mohl nadechnout, zvedl si ho do náruče a jednou rukou ho podebral pod koleny, které jsem mu natiskl k jeho hrudi.
Jeho ruce jsem omotal kolem svého krku druhou rukou sevřel v prstech jednu jeho půlku, a pak do něj zprudka najel.
Zatmělo se mi před očima a málem to se mnou seklo, když byl díky téhle pozici ještě sevřenější a já měl pocit, že ho fakt nejspíš roztrhnu.
Ale čas na odpočinek jsem mu nedal.
Tahle pozice moc neumožňovala dlouhé nájezdy, ale za to krátké a rychlé ano. Jeho svíjení se mi pod rukama stejně jako sténání bylo na mě po chvilce moc.
Vyjel jsem z něj, postavil ho na zem a než se stačil vzpamatovat, otočil jsem ho k sobě, znovu si ho vyhoupl na klín a rovnou do něj najel.
„Matteo!" zavyl jsem a přisál se mu na rty.
Zarýval jsem prsty i nehty do jeho zadku, odíral s ním zeď, jak jsem do něj bušil, a tělo se mi třáslo tím přicházejícím okamžikem.
„Kousni! Pij ze mě!" nastavil jsem mu krk, a v momentě kdy jeho tesáky pronikly mou kůží jsem se málem vyvrátil.
Přitiskl jsem ho ještě víc na zeď, jak jsem potřeboval cítit nějakou oporu a s každým dalším přírazem do něj vypouštěl mou nadílku, která nakonec začala vytékat ven.
Matteo
Když mě zvedl a chytil pod koleny, myslel jsem si, že mě někam přenese, kde by se mu do mě lépe bušilo. Ale sotva jsem se ho chytil pevně kolem krku, vydal jsem ze sebe přidušený výkřik, když do mě prudce najel.
„Kurva, Cale!“ štěkl jsem na něho, ale nedal mi pořádně vydechnout a vstřebat ten nájezd, když si mě začal brát těmi prudkými a krátkými nájezdy.
Bylo to rychlé a doslova mě to nažhavilo. Chtěl jsem víc... Už tak jsem se rozparádil během okamžiku, a ten pocit, který se mi od spodku rozléval po celém těle, byl k nezaplacení.
Na moment jsem zapomněl i na našeho diváka a jen jsem Cala ještě víc sevřel kolem krku.
Když se zastavil a pustil mě, chtěl jsem po něm začít ječet, že se jako posral nebo co, když mám před koncem. Ale ty slova mi z pusy sebral dalším útokem, při kterém jsem na moment ztratil dech.
Záda se mi dřely o tu špinavou a oprýskanou omítku až do krve, jak mě na ni tlačil a ještě přirážel. To triko budu moct vážně vyhodit, blesklo mi hlavou, ale hned na to jsem měl myšlenky zas někde jinde.
A to u Cala mezi nohama. Jeho velká paráda mě doslova naplnila tak, že jsem nebyl schopen se proti němu ani prohnout, vyjít mu vstříc. Musel jsem se ho chytit kolem krku, abych se nějak udržel a nepadl mu do mdlob právě tady venku.
Oči se mi přetáčely až na druhou stranu lebky, ruce se mi silně třásly a do noh jsem dostával křeče, když jsem je znovu vyšvihnul a omotal je kolem jeho pasu.
Svíral jsem ho v sobě tak silně, jak silně mě zasáhl orgasmus. Bylo to všechno strašně rychlé, ale bylo to omračující.
Když jsem cítil, jak se blížím svému konci, a i to vlhko, které mi od něj teklo po stehnech, přitáhl jsem se k němu co nejtěsněji a zahryznul se mu do krku. Lačně jsem nasál jeho silnou krev... Držel jsem se zuby jeho krku, aby mi neunikla ani kapka té rudé tekutiny, díky které my upíři zůstáváme naživu tak dlouho. A za tu chvíli jsem pocítil, jak se moje vlhko roztéká po jeho břiše a vpíjí se i do mého trika.
Nemohl jsem křičet slastí, protože bych ho musel pustit, a to já nechtěl. Byl jsem jak opilý tím, co se dělo. Jako bych vypil bednu whisky... Točila se mi hlava, tiše jsem sténal a celý se třásl.
Ale i přesto jsem měl sílu na to, abych pohlédl na tu zatracenou střechu a ukázal Stefanovi fakáče.
A v tu chvíli mu to zřejmě stačilo.
Zaprskal něco, co jsem z jeho rtů vyčetl jako: „Jak ses mohl spustit s takovým hnusem,“ zatvářil se nanejvýš znechuceně, a přitom zklamaně a ublíženě. Měl tolik výrazů, že jsem nevěděl, který převládal. Ale když jsem na moment zavřel oči, abych ustál další nával orgasmu, a pak jsem oči otevřel, Stefan už tam nebyl.
Když největší nápor ustal, konečně odezněla i křeč v mých čelistech a já pustil Caleův krk Přisál jsem se na jeho rty a stále v něm nasunutý a s bezděčnými pohyby proti jeho klínu, jsem si vynutil polibek.
Calleo
Když lačně sál mou krev, nemohl jsem jinak než mu víc nabízet svůj krk.
Ten pocit, který jsem přitom zažíval. Nikdy jsem žádnému upírovi, se kterým jsem se občas vychrápal, tohle nedovolil.
Matteo byl jediný a ani nevím, proč jsem se mu sám nabídl.
Ale teď?
Bylo to jako droga, cítit jeho zuby, jak pronikají mou kůží a noří se hluboko do mého těla.
Ten tah, když saje tu životadárnou tekutinu, jeho jazyk, který se otírá o kůži...
Nejspíš se brzo udělám jen z toho.
Plenil jsem jeho zadeček ještě chvilku potom, co i on dosáhl kýženého vrcholu, a když mi pak nabídl své rty, neodmítl jsem a ochutnal svou krev, která mu ulpěla na jazyku.
„Překvapil jsi mě. Nečekal jsem, že se mi sám nabídneš takhle na veřejnosti," zachrčel jsem mu do ucha a konečně z něj vyjel.
Na zem jsem ho ale ještě nepustil.
Kdybych mohl, odnesu si ho takhle v náruči až do auta.
Místo toho jsem mu věnoval další dlouhý polibek a vychutnával si jeho blízkost.
Mimoděk jsem se musel pousmát, když mi došlo, že jsem ho chtěl ještě asi před deseti minuty zabít.
„Chceš postavit na zem nebo tě můžu odnést v náruči do auta?" zeptal jsem se ho nakonec nezvykle jemně.
Nějak jsem neměl náladu na další hádku a chtěl jsem aspoň zbytek dne strávit v klidu.
Matteo
Měl jsem konečně klid od toho zatraceného sluhy. Ne, že bych jimi pohrdal. Dělali svou práci a dělali ji dobře. Všichni, které moje rodina zaměstnávala. Ale tohle byl jiný případ...
Ještě chvíli jsem se s Calem líbal, vychutnával si ten polibek i to, jak pořád plnil můj zadek, který ho vždycky rád přivítal. Byl to opojný pocit, nebýt toho, že jsme venku. I když mi to bylo vcelku ukradené, těšil jsem se na sprchu a na postel, až se rozvalím a užiju si klidu.
Při pohledu na Cala, jsem pochopil, že nemá chuť se už dál se mnou dohadovat, tak jsem se rozhodl, že mu dopřeju trochu klidu.
„Dojdu sám,“ spustil jsem nohy dolů.
Ještě jednou jsem ho krátce políbil, a pak jsem stáhl ruce dolů. Otřel jsem mu penis a pak mu ho uschoval do kalhot a hned mu je i zapnul.
Tohle je moje a nikdo na to koukat nebude.
Odstrčil jsem ho od sebe a sehnul se k zemi pro mé kalhoty, které byly špinavé a pěkně pošlapané.
Podíval jsem se na ně, pak na Cala...
„Tak jedeme,“ otočil jsem, se a s kalhotami v ruce zamířil k jeho autu.
Nezapomněl jsem i pěkně vrtět zadkem, a mezi stehny jsem si rukou vetřel do kůže jeho sperma, než jsem hodil kalhoty na sedačku a pak se na ni hned i rozvalil.
„Jsem utahaný,“ dodal jsem ještě na vysvětlenou a taky aby pochopil, že se nemám chuť oblíkat a že bych rád jel už domů.
Calleo
Vážně jsem se ho mě zbavit. Budou s ním jen samé problémy.
Zamračil jsem se, když se jen tak na půl nahý rozešel k autu, a ještě přitom provokativně vrtěl tou svou prdelkou.
Ale byl tak sexy.
Má nadílka se leskla na jeho stehnech, půlky měl krásně zarudlé od mých prstů, a ta jeho vůně uspokojení...
Když sedl do auta, neodolal jsem, políbil ho na stehno, a sám pak mezi ně zajel rukou, abych do jeho kůže vetřel to, co pořád vytékalo ven z jeho dírky. Druhou rukou jsem mu shrnul par neposlušných vlasů z čela, přitáhl si ho k sobě, a napřed palcem a poté rty se lehce otřel o jeho.
„Jestli tě někdo viděl, vypálím mu oči," zachraptěl jsem.
Znovu jsem se zadíval na jeho klín, políbil už zčásti ochabující penis, a pak mu přes hlavu přetáhl triko, které bylo stejně zničené od toho, jak jsem s ním vytíral zeď. Dlaní jsem přejel po ráně, abych zjistil, jak na tom je, a když jsem usoudil, že než dojedeme domů bude to zahojené, přetáhl jsem si já triko přes hlavu, a pak do něj navlékl Mattea.
Bylo trochu zpocené, díky tomu, co jsme před chvilkou předvedli a nasáklé mou ostrou vůní, ale svůj účel splnilo.
„To abys mě nerozptyloval po cestě," ukázal jsem na jeho klín, které triko krásně zakrylo, protože ho měl skoro až ke kolenům.
„Klidně spi, jestli chceš. Až přijedeme domů, napustím vanu, a dáme si klidnou horkou koupel. Chci si v poklidu užít zbytek večera. Hádek bylo pro dnešek dost, ano?" znovu jsem se lehce otřel o jeho rty, a pak ho pustil a zabouchl za sebou dveře.
„Máš hlad? Kousek od baráku je italská restaurace, že bych nám nechal zabalit jídlo domů. Jsem tam stálým hostem, takže stačí, když si vybereš a než dojedeme, budou to už mít i připravené," na mobilu jsem vyhledal menu restaurace, podal ho Matteovi, ať si když tak vybere, jestli bude chtít a nastartoval.
„Anebo můžeš uvařit, pokud se ti bude chtít. Rád bych od tebe zase něco snědl," mrkl jsem do zpětného zrcátka a lehce se na něj usmál.
Matteo
Nechtělo se mi hýbat. Najednou jsem byl nějak lenivý a jen jsem chtěl jít prostě domů, osprchovat se a jít se natáhnout. Pustit si telku, klimu, vzít ten kybel zmrzliny, co Cal koupil, a prostě se jen válet.
Ještě jsem vlastně ani neměl to šampaňské.
Přimhouřil jsem oči, když Calleo přišel k autu a začal si mě prohlížet. Jeho jazyk, přísahám bohu, že ho má pěkně dlouhý, když ho vyplázne, byl příjemný. A ta ruka... jeho sperma se do mě vepsalo tak moc, že nejspíš spotřebuji litr koupelového gelu, abych to ze sebe smyl.
A vlastně ani nevím, jestli chci.
V jeho triku jsem si připadal jako v šatech. No, ne že bych na to nebyl zvyklý, protože jsem měl na sobě už lecos. Ale tohle...
Pohodlně jsem se opřel, sevřel jeho triko na hrudi a vytáhl si ho výš, abych cítil jeho vůni, která se kolem mne obalila.
Celý den, od rána, jsme byli na nohách, nestihli jsme se ani naobědvat. A potom ten sex venku na čerstvém vzduchu... To jednomu vyhládne. Ale vařit se mi nechtělo.
„Raději bych objednal,“ vzal jsem si d něj telefon a začal si prohlížet MENU. „Nějak se mi nechce vařit. Ale třeba zítra ti oběd udělám. Zítra mám poslední den volna, a pak musím do práce na denní službu.“
Vybral jsem jídlo pro nás oba, zavolal jsem tam a nadiktoval objednávku. Když jsem řekl, že je to pro pana Orsena, ani jsem nemusel říkat adresu. Prý do půlhodiny to budeme mít.
Než jsme dojeli k jeho baráku, opřel jsem se ramenem o dveře a celou cestu jsem ho pozoroval. Jeho krásný obličej, ostře řezané, a přitom hezké rysy, plné rty, ty oči, které měly tak neobvyklou barvu a ty vlnité vlasy, co mu padaly na jeho široká ramena.
Neodolal jsem nakonec a naklonil se k němu. Odhrnul jsem mu vlasy z ramene a políbil ho na krk. Natáhl jsem jeho vůni, která pokaždé rozjitří mé smysly, olízl ho, a pak jsem se znovu opřel zpátky a už jsem se díval dopředu na cestu.
„Vanu si napustím sám,“ promluvil jsem konečně, když jsme vystoupili, a já v jeho triku šel rovnou nahoru do koupelny.
Ani jsme si ho nesvlékal. Bylo mi v něm opravdu dobře. Prostě jsem si v něm rovnou vlezl do vany a relaxoval a čekal, až dovezou jídlo, které bylo spíš pozdní oběd, nebo brzká večeře... No, co, je divná hodina na obojí...
Calleo
Stejně to nemělo cenu ho do mého trika oblékat.
Cítil jsem jeho pohledy, a když se pak otřel o můj krk, křečovitě jsem sevřel volant. Strávil jsem s ním nepřetržitě víc hodin než s kýmkoliv z mé smečky, a za tu dobu jsem měl nejmíň tisíckrát chuť ho zabít, ale přesto... Přesto jsem si ho zase vezl domů, těšil se na společný klidný večer, a i na to, až mi zítra uvaří.
Objednávku jsem nechal na něm, jeho mlsný jazýček určitě vybere jen to nejlepší. a snažil se soustředit na cestu místo na Mattea.
Když řekl, že si vanu napustí sám, chtěl jsem zaprotestovat, ale nakonec jsem to nechal být. Už jsem pochopil, že pokud chci klid, musím v některých věcech ustoupit, i když jsem to dělal nerad. A dnešní zbytek dne jsem opravdu chtěl strávit v klidu.
Sesbíral jsem jeho hadry z auta a rovnou je hodil do popelnice. V kuchyni jsem vytáhl talíře a nachystal stůl, než dorazí večeře. Ještě jsem skočil do sklepa, který byl mou pýchou, protože jsem z něj udělal nejen vinný sklípek. Měl jsem tam všechny druhy chlastu staré i několik set let. A i když jsem šampaňské pil jen zřídka, měl jsem tu i pár lahví tohoto šumivého pitíčka, a protentokrát se rozhodl vybrat jedno z těch lepších, Krug Collection z roku 1989.
Vzal jsem ještě kyblík, hodil do něj led z mrazáku, který jsem ve sklepě taky měl a vyšel s tím do kuchyně, kde jsem to položil na stůl.
Pak jsem přešel do ložnice, vysvlékl se a rozhodl se poctít svou návštěvou Mattea.
„Jsi nádherný," vydechl jsem mu do ucha, když jsem za ním vlezl do horké vody a přitiskl si ho na tělo. Mé triko se na něj díky vodě lepilo a zvýrazňovalo jeho sexy křivky.
„Klidně můžeš po domě nosit moje trika. Vypadáš v tom sexy..." kousl jsem ho do ucha, a pak prsty zamířil k jeho zadečku, abych mu ho mohl pořádně umýt od své nadílky.
Samozřejmě jsem ho neopomněl každou chvilku líbat, a naše hrátky přerušil až domovní zvonek. S povzdechem jsem Mattea pustil, vylezl z vody, v ložnici na sebe hodil spodky a nátělník, od poslíčka převzal jídlo a za chvilku jsme si už dopřávali klidný, nejspíš pozdní oběd.
O hodinu později, kdy jsme si i normálně povykládali, a já se dozvěděl, proč se vlastně stal doktorem, jsme se přesunuli i se šampaňským a kýblem zmrzliny do ložnice, chvilku se cpali zmrzlinou, chvilku popíjeli, chvilku se váleli v posteli a chvilku čuměli na film.
„Na tohle bych si možná i zvykl," zamumlal jsem Matteovi do krku, když jsme se už uložili ke spánku. Lehl jsem si na záda, jeho si přitiskl k boku, abych ho měl co nejblíže k sobě, jednu jeho nohu si přehodil přes břicho a hladil jsem ho po lýtku, tou druhou jsem prsty a nehty jemně přejížděl po jeho páteři a zádech.
„Zítra ráno musím někam zajít. A tentokrát tě nebudu brát s sebou. Nelíbilo by se ti tam, a i když vím, jak si silný, nechci tě vystavit nebezpečí. Do oběda budu ale zpátky," políbil jsem ho na čelo, a pak zavřel oči, protože jeho blízkost mě uspávala.
Jerom
Ležel jsem na posteli ve své pronajatém bytě v jednom z rodinných domků poblíž centra města Portland a zíral do stropu.
Výjimečně jsem byl sám a poslouchal skrz zavřené okno noční ruch i slabé hučení klimatizace. Díky své nelidské půlce jsem měl ostřejší smysly, byl jsem rychlejší a odolnější, stárnul jsem pomaleji než lidé, ale i přesto jsem byl slabší oproti těm s čistou krví, a to mě sralo asi ze všeho nejvíc.
Byl jsem míšenec, nepatřil jsem ani na jednu stranu a proklínal všechny slabosti, které jsem po otci i matce zdědil.
S tlumeným zavrčení jsem se zvedl z postele a chmátl po telefonu, abych si zavolal do svého oblíbeného bordelu pro nějakého prostituta, protože mě tohle ticho začínalo srát. Sotva jsem však telefon vzal, začal vyřvávat na celé kolo mou oblíbenou písničku.
„Co je?" zavrčel jsem do telefonu.
„Pan Jerom Corwin?" ozval se na druhém konci tichý hlas se stopou hysterie a snad i smutku.
„Ne, tady Santa Claus. Kdo by to asi byl, když voláš na mé číslo," odseknul jsem do telefonu a nějakým vykáním se vůbec neobtěžoval.
„Omlouvám se, pane Corwine. Jmenuji se Stefan. Já...chtěl bych si vás najmout," ozvalo se zkroušeně z druhé strany a já jen protočil oči.
„O co jde?"
„Chci abyste zabil mého bývalého milence. Protože...protože...on...vůbec nechápu, jak to mohl udělat! Zradil mě! Miloval jsem ho! Udělal bych pro něj všechno! A on...on...se tahá s tím...s tím... Vždyť je to odporné! A ještě to spolu dělali venku za bílého dne! Nabízel se mu jako děvka! On...on... Nenávidím ho!" hlas na druhém konci hystericky zaječel a slyšel jsem vzlykot i hlasité oddechování.
„Nejsem, kurva, žádná manželská porada! A jestli šukal venku, no... Aspoň má koule na to to udělat. Nejspíš mu ten druhý na rozdíl od tebe dokáže pořádně projet prdel. A pokud tě to tak sere, tak vyskoč třeba z okna, nebo skoč pod vlak. Je mi to fuk," odfrkl jsem znechuceně do telefonu a chtěl ho položit.
„Je to upír! Můj milenec...je to upír...šlechtic..." ozvalo se zadýchaně.
Upír a šlechtic? No, tak to už bylo něco jiného.
„Potřebuju víc informací," zavrčel jsem nakonec do telefonu.
„Pošlu vám fotku. Žije ve městě Caracas ve Venezuele. A prosím, ať trpí. Ať strašně trpí. A ten, co mi ho vzal, ať zažívá stejnou bolest jako já teď. Vemte mu ho, prosím, chci, aby cítil to, co cítím teď já..." hystericky kňučel do telefonu ten, co si říkal Stefan a já se otřásl odporem.
Nejen z jeho hlasu, ale i ze jména města, které řekl.
Caracas. Město, které jsem nesnášel a přísahal jsem, že se tam nikdy nevrátím.