Calleo
Na ty zatracené hadry jsem úplně zapomněl.
Přivřel jsem oči a pozorně si ho prohlédl.
Tušil jsem, že má něco za lubem a pro klid v rodině jsem jeho žádost chtěl napřed odmítnout, ale pak jsem se zamračil.
Upír, neupír. To mládě mi dalo něco, co už dlouho nikdo.
A já se ho rozhodně nehodlal jen tak vzdát, i když jsem věděl, že s ním budou jen problémy.
Ale už jsem přišel na to, co na něho platí.
Kromě toho, já tu vládl, a všem mohlo být u prdele, komu odjíždím zadek.
Vzal jsem ho do náruče a postavil na zem.
„Jak myslíš," řekl jsem, zvědavý, jak se celá tahle situace bude ještě vyvíjet, a táhl ho za sebou z ložnice po chodbě až ke dveřím, které byly pootevřené.
Falco se válel na posteli, skučel a krví podlité oči upřel na Mattea.
„Tamhle jsou jeho hadry," ukázal jsem na skříň a vyšel z pokoje.
O Mattea jsem se nebál. Dal by Falcovi přes hubu, i kdyby ten byl v dobré kondici.
Já teď musel řešit jiný problém. Jestli zjistím, že mu ti dva pomohli, ty ruce jim opravdu zlámu za to, že neposlechli můj rozkaz.
Matteo
Spokojeně jsem zamručel, když mě Calleo zvedl z postele, a pak dovedl do Falcova pokoje. Na moment jsem ho politoval, ale když jsem viděl, jak se na mě dívá, hned jsem tu myšlenku zahnal.
Důležitě jsem se postavil před jeho skříň, která byla plná hader. Založil jsem si jednu ruku v bok, mírně jsem povystrčil zadek a druhou rukou jsem si zamyšleně promnul bradu.
„Tak nevím, možná to... nebo tohle... ne, lepší bude tohle...“ a s každým „tohle“ jsem natáhl ruku a pak ji zase stáhl zpátky.
Nakrucoval jsem se před tou jeho skříní, a stál tak, aby na mě dobře z té své postele viděl.
A když jsem zaslechl jeho tiché, ale opatrné zavrčení, otočil jsem se a s předstíraným údivem se na něho podíval.
„Aaa... Falco, že? Promiň, nevšiml jsem si tě... No... Cal mi ve své nadrženosti roztrhal oblečení, a já si teď nemám co oblíct, A nejsme už dávno v pravěku, abych mohl jít nahatý ven... Nebude ti vadit, když si něco půjčím? Že ne? Jsi zlatý, děkuji. Nechám ti to vyčistit a pak ti to přinesu zpátky. Myslel jsem, že ti to pošlu, ale nejspíš se teď uvidíme častěji,“ natočil jsem se zpátky ke skříni a konečně si vytáhl triko, kalhoty a ponožky.
Boty jsem měl v cajku, ty zůstaly jeho řádění ušetřeny. Ale...
„No, spodní prádlo nepotřebuji, půjdu a na ostro, je to lepší, kdyby Cala přepadla po cestě chuť,“ provokativně jsem si před Falcem natáhl kalhoty na holý zadek.
A když jsem měl oblečené i triko a ponožky, popošel jsem k jeho posteli blíž.
„Chudáčku, musíš trpět, co? Ale jestli chceš, můžeš přijít za mnou do ordinace, vyšetřím tě zadarmo,“ poplácal jsem ho jemně po noze, která zůstala ušetřena zranění.
Věděl jsem, že to nepotřebuje, ale prostě jsem si nemohl pomoct, když jsem viděl, jak mě svým krvavým pohledem doslova vraždí.
„A neboj, krev od tebe chtít nebudu. Na to jsi ještě moc mladý, neustál bys to jako váš Alfa...“
Ještě jednou jsem se na něho mile usmál, a pak jsem teprve spokojeně vyšel z pokoje.
Calleo
Došel jsem do obýváku, kde Fabio s Brazem uklizeli ten bordel a zamračeně se na ně podíval.
„Nepomohli jsme mu. Odplazil se sám hned potom, co jsi odešel," zvedl se Braz a sklopil pohled k zemi.
Oba dva jsem očichal a s uspokojením přikývl, protože nelhali. Neměli na sobě jeho pach ani krev.
„Je ještě mladý a miluje tě. Vím, že to přehnal, ale upír v našem domě?" ozval se opatrně Fabio a zadíval se na mě.
„Nikomu se zpovídat nemusím. A nikde není napsané, že nemůžu odjíždět upíra. A rozhodně jsem si ho sem nepřivedl naposledy, takže si na to budete muset zvyknout. Štěně se z toho dostane, a pokud ne, vymlátím mu ty nesmysly z hlavy," odpověděl jsem rázně a otočil se, když jsem ucítil známou vůni.
Matteo stál ve dveřích a spokojeně se šklebil.
Protočil jsem oči a povzdechl si.
K čemu jsem se to, kurva, zase upsal?
Ale když jsem se na něj zadíval...
Překonal jsem tu krátkou vzdálenost mezi námi, stoupl si před něj a nasál tu dráždivou vůni.
Pak jsem ho objal rukou kolem pasu a majetnicky si ho přitáhl do náruče.
„Ukliďte to tady. Dnes se možná nevrátím. Falca nechte tak, jak je. A vy zajděte do města a znovu obejdete všechny, co by mohli něco vědět," rozkázal jsem přes rameno, a pak s Matteem zamířil zpátky do ložnice, abych se i já mohl obléct.
Za dveřmi jsem ho ale ještě narazil na stěnu, sevřel jeho zadek a přitiskl se mu na rty.
Dravě jsem si bral jeho chuť a tiskl ho na sebe.
„Kurva, jsi tak... Nejraději bych tě znovu přehnul," zavrčel jsem po chvíli.
Pak jsem ho pustil, ze skříně vytáhl čisté rifle a černé triko s krátkým rukávem, pročísl vlasy, natáhl ponožky a boty a o chvilku později už mířil s Matteem k jeho domu.
Matteo
Když jsem došel do obýváku, víc jsem se narovnal, abych ukázal své urozené já. Dobře jsem zaslechl ty slova o upírovi v našem domě...
Moje aura se kolem mne rozprostřela, a tak moc, že jsem upoutal pozornost i Callea.
Když mě u sebe v ložnici doslova přibil ke zdi, vydechl jsem do jeho úst. Sjel jsem rukama na jeho zadek, stiskl ho a přirazil Cala na sebe.
Nějak jsem měl chuť pokračovat, ale bylo na čase se hnout z místa. Byly tu další vlkodlaci, kteří mě tu neradi viděli. Ne, že bych se jich bál, ale jedno polámané štěně pro dnešek stačí.
Když jsme nastoupili do auta, vzpomněl jsem si, že můj Ford je pořád na parkovišti u nemocnice. Přemýšlel jsem, že bych si pro něho zašel, ale přišlo mi, že Cal by mě tam stejně neodvezl.
No co, až budu mít službu, nějak se tam dostanu.
Když jsme míjeli místo, kde našli Andrease, bylo to ještě obehnáno žlutou páskou. Stáhl se mi žaludek, a chtěl jsem se otočit, ale nějak mě to pořád táhlo tím směrem. Díval jsem se na to místo, dokud mi nezmizelo z dohledu. Jako bych chtěl zjistit, co se tu stalo, a kdo to měl na svědomí.
Andrease jsem měl rád, ale nemiloval jsem ho. Naučil jsem se nemilovat lidi... Trvalo mi ti sice pár desítek let, ale naučil jsem se to. Nechtěl jsem znovu a znovu zažívat ten pocit, kdy mi před očima umře někdo, koho jsem opravdu miloval.
Už tak jsem měl problém s Andreasovou smrtí, a společnost Cala je asi to nejlepší, co mě z toho mohlo dostat.
Když jsme vstoupili do mého domu, ještě jsem tu cítil jeho pach. Rychle jsem pootvíral okna, ale věděl jsem, že to ještě chvilku bude trvat, než zcela zmizí.
Dneska jsem neměl ani chuť jít spát do ložnice. Stejně mám pokoj pro hosty, tak můžu spát tam. A vlastně, vždyť ani spát nemusím.
„Dáš si něco k jídlu, když už ses tu pozval?“ otočil jsem se na Callea od kuchyňské linky.
Snažil jsem se konverzovat, něco dělat, prostě fungovat, abych nemyslel na Andrease a jeho zbytečnou smrt.
Calleo
Šlechtic se v něm nezapřel.
Poznal jsem to hned, jakmile jsem vstoupil do jeho domu.
Ale potěšilo mě, že nemá dům přeplácaný luxusem a zbytečnostmi, ale je jen střídmě, a přesto elegantně zařízen.
Opřel jsem se o jídelní stůl a sledoval jeho pohyby i náhlou nejistotu, rozrušení a nervozitu.
I když už nevyváděl, nejspíš bude chvilku trvat, než toho člověka dostane z hlavy. A jestli vůbec.
A jeho vůně po celém baráku Matteovi na klidu rozhodně nepřidala.
Když se ke mně otočil, přistoupil jsem k němu, prsty sevřel jeho bradu a zadíval se mu do očí.
Proč to prostě nemůžu nechat být?!
Proč se o něj, kurva, starám?!
„Sbal si pár věcí. Mám ještě jeden barák v centru města. Zůstaneš tam pár dní se mnou. Navíc, jak už jsem řekl, chci tvou pomoc. Jako doktor se můžeš dostat k informacím, které já bych sháněl dlouho. A taky... Tvůj nápad s přeměnou těla není špatný. Chci abys se mnou zašel na pár míst."
Palcem jsem přejel přes jeho rty a přivřel oči.
„A převleč se. Nechci z tebe cítit Falcovu vůni," zavrčel jsem, přirazil ho na linku a nosem přejel po jeho krku.
„Bez se převléct. Uvařím kávu," odstoupil jsem od něj, protože ta jeho vůně mě dráždila k nepříčetnosti, a hmátl jsem po konvici, abych do ní mohl napustit vodu a něčím tak zaměstnal své ruce.
Matteo
Nejspíš má pravdu. V tomhle domě, hlavně když je kousek od domu Andreasovy rodiny, bych nejspíš dlouho nevydržel. Nejspíš bych znovu začal vyvádět, a to bych se potom mohl sbalit a odjet ze země, protože by mě jako doktora už nezaměstnali a nejspíš by mě i zavřeli.
Dlouho jsem nad jeho nabídkou neuvažoval. No, nabídkou... Spíš rozkazem.
Nejspíš je u něj normální, že všem rozkazuje, a neuvědomuje si, že není můj král.
Můj král žije v Itálii spokojeným živote upíra, kterému je už víc jak tisíc let...
Nakonec jsem však přikývl, a aniž bych něco víc řekl, odešel jsem do ložnice. Jen na okamžik jsem se podíval na postel, kde jsem naposledy byl s Andreasem, ale raději se rychle otočil.
Rozhodl jsem se. Calleo mi pomůže na Andrease zapomenout.
Svlékl jsem ze sebe Falcovy věci a oblékl se do svého. Do velké kabely jsem naházel oblečení a toaletní potřeby a tašku jsem pak hodil do předsíně na zem.
Došel jsem do kuchyně právě ve chvíli, kdy na stole přistál hrnek s kávou.
Popadl jsem ho a několikrát usrkl. Zaklel jsem, když jsem si málem spálil jazyk, ale pak se znovu opatrně napil. Po celou dobu jsem hleděl na Callea, do jeho šedých očí a přemýšlel nad tím, co mi jeho společnost může přinést, kromě toho, že mi pomůže najít Andreasova vraha.
Zbytek kávy, co jsem už nechtěl, jsem vylil do dřezu a hrnek hned umyl, aby tu nebylo špinavé nádobí, když budu pryč.
„Jo, ještě něco,“ vzpomněl jsem si na Francescu.
Zašel jsem do komory, zvedl poklop a vlezl do suterénu. Vytáhl jsem z lednice pět pytlíků s krví, hodil je do chladícího boxu. Vylezl jsem ven a ukázal to Calovi.
„Doufám, že máš v tom domě dobrou ledničku...“ ukázal jsem přenosku Calovi, když jsem vylezl ven.
Ještě jsem pozavíral okna, a podíval se na Andreasovy poznámky, které tu zapomněl po poslední návštěvě.
„Můžeme jít...“
Calleo
Zatím co si šel Matteo sbalit, vařil jsem kávu a přemýšlel o tom, jak jsem se do tohoto vůbec dostal.
Při pití kávy jsem mu oplácel upřený pohled, ale neřekl ani slovo.
Tak nějak jsem si to sám potřeboval srovnat v hlavě.
Mlčel jsem i celou cestu.
Proč to vlastně dělám?
Do mého domu v centru města jsem nepozval ani Chaela. Jeho jsem vlastně nevzal ani do sídla, a to jsme milenci už pět let. Dokonce jsem s ním nestrávil déle než jeden den. Vlastně s žádným milencem.
A teď?
Přijde tohle zatracené upíří mládě, které mám napřed šílenou chuť zabít, a pak? Sevřel jsem v rukách volant a stiskl zuby.
Na křižovatce jsem otočil hlavu, abych se na Mattea podíval a chvilku na něho upřeně hleděl než naskočila zelená.
Za deset minut už jsem dálkově otvíral bránu do dvora svého dvoupatrového domu se zahradou.
V přízemí byla kuchyně, obývák, moje pracovna, kterou jsem moc nevyužíval, koupelna se záchodem a pokoj pro hosty. Druhé patro téměř zabírala obrovská ložnice se skoro stejně velkou koupelnou, již vévodila vana zapuštěná do země.
„Hoď si věci do ložnice. Je v druhém patře. Bumbání ti hodím do lednice. A..." chytl jsem Mattea za paži, když jsem zavřel za námi hlavní dveře, a otočil si ho k sobě, „když ti dojdou zásoby, a budeš mít hlad, přijď za mnou."
Pak jsem ho pustil, vzal přenosný box s krví a odešel do kuchyně.
Se zavrčením jsem zjistil, že je kromě dvou piv úplně prázdná.
Moc jsem nevařil. Vlastně pokud možno vůbec. Jediné, co jsem byl ochotný si udělat, bylo pár plněných housek nebo sendviče.
Ještě jsem zavolal Fabiovi, ať mě nečekají ani v příštích dnech, z čehož neměl mou velkou radost, ale moje vrčení ho rychle uzemnilo.
Pak jsem si vytáhl pivo a přešel do obýváku, kde jsem se rozvalil na sedačku, a po chvilce čekání na Mattea zavřel oči.
Matteo
Díval jsem se celou cestu z okýnka. Ale dobře jsem cítil ten jeho upřený pohled, když jsme zastavili na červenou. Ale dělal jsem, že o tom nevím. A kdo ví, co si o mně vlastně myslel…
Při příchodu do jeho domu jsem se rozhlédl. Dům byl velký, a hezky a vkusně zařízený. Ale do našeho rodinného sídla by se vešel dvakrát.
Otřepal jsem se, když jsem si vzpomněl na to naše honosné bludiště, a byl jsem rád, že tohle je o hodně menší, a ne tak snobské. Prošel jsem celý barák, abych viděl, kde, co má. Ale když zmínil, že si mám hodit věci do jeho ložnice, jsem se jen ušklíbl a zamířil rovnou do pokoje pro hosty.
Prostě si rád dělám, co chci, a nerad poslouchám něčí příkazy.
Když jsem se vrátil, byl rozvalený na sedačce, a před sebou měl na stolku plechovku piva.
Prý král…
„To nemáš ani šampaňské, když tu máš tak vzácnou návštěvu?“ utrousil jsem jedovatě, a šel to svoje bumbání, jak to nazval, uložit do lednice.
Pytlíky s krví už ale byly uloženy, a když jsem otevřel lednici, málem mě omylo. Bylo to jediné jídlo, co tu teď bylo. A pochybuji, že mu krev bude stačit. Vlastně, jestli by si ji vůbec vzal, asi bych mu přerazil hnáty… Nepotřebuji pít jeho krev, když si zajistím svoji.
Došel jsem k němu a dost nešetrně jsem s ním zatřepal.
„Co, jako mám jíst? Myslíš si, že se najím jedné plechovky piva? Jdu nakoupit. Jestli chceš, tak pojď se mnou. Jestli nechceš, tak budeš jíst to, co koupím. Nebo zavolej některému z tvých pejsků, aby něco donesli. Jinak opravdu půjdu třeba i sám…“
Popadl jsem svou peněženku a zamířil ke dveřím.
„A nemysli si, že ti tu budu uklízet,“ zamručel jsem pod nos spíš jen tak pro sebe.
Neměl jsem rád nepořádek, on ho tady ani neměl, ale nějakou dobu tady budu, tak to asi stejně nevydržím a uklízet začnu...
Calleo
Sotva se objevil ve dveřích, tak začal držkovat.
Nejspíš mu budu muset brzo ukázat, kde je jeho místo.
„Tak šampaňské, jo?" zavrčel jsem, když zamířil ke dveřím.
Stačil mi jeden krok, a už se opíral zády o stěnu, kam jsem ho natlačil.
„Brzo se dočkáš něčeho mnohem lepšího než šampaňského," zavrčel jsem mu do ucha a jeho ruku stáhl do svého klína, aby pochopil.
Ale v jednom měl pravdu. Nakoupit se jet muselo.
Ustoupil jsem od něj a zamířil ke dveřím.
„Mimochodem, jestli zjistím, že sis nedal věci do ložnice, tak ti garantuju, že se ráno nepostavíš," dodal jsem otočený k němu zády, protože jsem měl takový pocit, že bude dělat všechno pro to, aby mě nasral.
„A jídlo zajedeme koupit. Bez jídla bych tě tu nenechal," zabručel jsem spíš pro sebe a zamračil se.
Budu se ho muset zbavit.
Nejenže jsem mu neliskl, když po mě před chvilkou vyjel, ale ještě si dělám starost o jeho pohodlí?
Do hajzlu s tím.
Zabouchl jsem vztekle hlavní dveře, když se uráčil vyjít ven i on, a za chvilku mířil ke svému řeznictví, kam jsem si chodil pro svou oblíbenou lahůdku.
„Musím si pro něco zajít. A ty půjdeš se mnou. A nezkoušej mě provokovat," vytáhl jsem ho z auta za paži, když jsem zastavil na zadním nádvoří u řeznictví, a pevně ho k sobě přitiskl.
Matteo
„A to mě má jako vystrašit?“ neodpustil jsem si popíchnutí, když moji ruku přitiskl na svůj rozkrok.
Měl jsem chuť ho pořádně zmáčknout, ale nesjpíš bychom do toho obchodu ani nedošli. A já začínal mít hlad. Normální hlad… A to ochmelené pití by mi opravdu nestačilo.
Na jeho připomínku o ložnici jsem se jen ušklíbl.
„Neříkej, že by to to vadilo mě p-o-t-r-e-s-t-a-t“ schválně jsem poslední slovo vyslabikoval a provokativně se na něho podíval.
Ale když si mě k sobě přitáhl a táhl do řeznictví, sám jsem se na něho víc natiskl. Bylo příjemné cítit jeho velké a hřejivé tělo. Jako by mi tím dával jistotu, která mi vždycky chyběla. Neměl jsem se o koho opřít, a s mojí rodinou… no…
Prostě jsem rebeloval. Dělal jsem vždycky všechno jinak, než chtěli rodiče a prarodiče. Nesnášel jsem, když mě Ricardo chtěl napravit, abych byl stejně poslušný syn svých rodičů, jako on. Nehledě na to, že chtěli, abych zplodil potomka.
Seru jim na to. Já rád ojíždím chlapy, i když s ženskýma problém nemám. Ale cítit, jak je člověk uvězněn v silných rukách… To je něco sakra jiného.
Když jsme vešli do řeznictví, musel jsem si zakrýt nos. Prostě mi to tu nevonělo. Spíš smrdělo zvířecí krví, kterou opravdu nesnáším.
„Chceš mě otrávit? Už ti lezu na nervy?“ prsknul jsem směrem ke Calovi.
Calleo
Překvapilo mě, když se nevzpouzel, a nechal se odvést dovnitř.
Tím však jeho poslušnost končila.
Hodil jsem po něm zlý pohled, ale pak jsem si jen povzdechl a zakroutil hlavou.
Víc jsem si ho na sebe natiskl a šel do zadní části, která sloužila jako jatka.
Tušil jsem, že mu to tu nejspíš nevoní, ale v téhle části to nebylo tak cítit, navíc já potřeboval něco víc než normální maso.
„Teď se pokus být v klidu. Tihle vaši rasu moc v lásce nemají, a já bych nerad sledoval, jak se mi tu serveš,“ zašeptal jsem mu do ucha a otevřel těžké železné vrata.
„Carlo!" zahulákal jsem, až se můj hlas odrazil od stěn.
Na to, že tohle byla porážecí místnost, tu bylo překvapivě čisto. A proto jsem sem chodil. Carlo byl ve svém oboru nejlepší.
„Ach, pan Orson! Jaká čest pro mě vás tu zase vidět!" vyšel z poza rohu vysoký chlapík, samá noha a ruka, s ježatou bradkou a pár chlupy na hlavě.
Hubu měl roztaženou od ucha k uchu a ukazoval tak ostré bílé zuby.
Když ale zaměřil Mattea, zarazil se a trochu naježil.
Zdálo se mi, že i Matteo sebou cuknul, ale neměl jsem čas to řešit, protože jeho vůně přilákala zbytek smečky.
Carlo byl šakalodlak. Mrchožrout. Kdysi dávno tu dělal bordel, ale když jsem ho i s tou jeho povedenou rodinkou zpacifikoval a dal mu tuhle práci, byl od něj klid.
Ostatně, kde jinde, než na jatkách, by měl lepší přístup k mrtvému masu.
„Je v pohodě. Ručím za něj," stáhl jsem si Mattea do náruče a přitiskl si ho na hruď.
Výhružně jsem zavrčel, aby pochopili, že to myslím vážně a za chvilku se napjatá atmosféra zase uklidnila.
„Pokud to říkáte," pokrčil rameny Carlo. „Ale jsem rád, že jste přišel, pane Orsone. Dnes ráno jsme měli velmi kvalitní dodávku. Z toho nejlepšího chovu. Velmi mladý kousek."
Carlo byl zase ve svém živlu a mávl na mě, ať jdu za ním.
Pustil jsem Mattea, ale sevřel jsem jeho dlaň ve své a táhl ho za sebou.
„Tady, pane Orsone," ukázal Carlo na stůl, kam dva z jeho hochů položili dva velké kusy masa.
Ostře jsem se nadechl a nasál tu lahodnou vůni.
„Tady, okoštujte," ukrojil kousek masa ze svíčkové a podal mi ho.
Hodil jsem ho do pusy a rozžvýkal.
„Kurva," zasyčel jsem, jak dobré to bylo.
„Výborně Carlo. Jsem s tvou prací spokojen. Vezmu si ten svíčkový kus a i plecko. A taky srdce a játra. Počkám venku, než to zabalíte," kývl jsem hlavou, a pak zamířil ven.
Obvykle jsem tam zůstával dokud mi to nenachystali, ale teď byl se mnou Matteo.
Vytáhl jsem ho na sedadlo do auta a z přihrádky vyndal mentolku.
„Už je to lepší?" stáhl jsem si jeho hlavu k sobě a palcem přejel přes jeho krásné rty.
Zíral jsem do těch jeho hnědých očí a nebyl schopen se odtrhnout.
Teprve až když se objevil Carlo s mou objednávkou v přepravním chladícím boxu, jsem se se zavrčením od Mattea odtáhl.
Box jsem hodil dozadu do auta, rozloučil se s Carlem a vyhoupl se za volant.
„Teď jedeme nakoupit ten zbytek. Máš nějaké konkrétní místo, kam rád chodíš nakupovat?"
Vypadlo to ze mě dřív, než jsem to vůbec stačil domyslet, a v duchu se zase proklel.
Co je mi, kurva, do toho, kde rád nakupuje?
Sevřel jsem volant a zamračil se.
Jo, musím se ho zbavit.
Matteo
To byl ale smrad. Ježily se mi všechny chlupy, i ty, kterých jsem se pravidelně zbavoval.
No co, je lepší krev smýt z holé kůže než mít slepené chlupy. To je strašně nepohodlné a nesnáším na sobě špínu.
Musel jsem si ten rukáv na nos přitisknout ještě víc, když mě Cal dotáhl k porážecí místnosti, a doslova jsem zaúpěl, když se přede mnou objevil šakal.
Horší psisko než ten vlkodlak vedle mne. Naštěstí jsem se zatím s žádným nedostal do potyčky.
Ale klidně bych mu pocuchal kožich, kdyby na věc přišlo. Trpělivě jsem snášel i to Calovo objetí, ale byl jsem moc rád, když jsme z tama nakonec vypadli.
Snažil jsem se zhluboka dýchat, ale pořád jsem cítil ten hnus, co z jatek šel. Pokud jím maso, nikdy nejdu na jatka. Vždycky si ho nechám dovézt, abych nemusel právě tohle trpět.
Urputně jsem žvýkal mentolku, a díval se nechápavě na Cala, co dělá.
Když jsme zase osaměli, a on konečně sedl za volant, abychom mohli vyjet, otočil jsem k němu hlavu. Chytl jsem ho za vlasy na zátylku a přitáhl si ho k sobě.
Dravě jsem ho políbil, a přitom mu jazykem strčil do pusy nedožvýkanou mentolku.
„Nech si chutnat,“ zašklebil jsem se na něho a zase jsem se pohodlně opřel.
„Zajedeme do nákupního střediska, nedaleko našeho sídla, ale moc se tam zdržovat nebudeme, nechci se potkat s mojí famílií. I když stejně posílají na nákupy sluhy, ale i tak...“
Nadiktoval jsem Calovi adresu a ukázal mu, aby už konečně jel.
„Jo, a malá otázka,“ nevinně jsem se na něho usmál. „Jsi do mě zamilovaný, že se tak staráš?“
Calleo
Čekal jsem na jeho odpověď a překvapeně vydechl, když si mě sám přitáhl k sobě, a svým polibkem mi předal nejen svou chuť, ale i mentolku.
Měl jsem co dělat, abych si ho nepřitáhl na klín a nedonutil ho místo těch keců vzdychat.
Párkrát jsem žvýkl, přikývl, když mi nadiktoval adresu, a v duchu si pomyslel, že ani já bych je nechtěl potkat, protože by to nejspíš nedopadlo dobře.
Už jsem se rozjížděl, ale jeho další otázka mě donutila prudce šlápnout na brzdu a nevěřícně se na něj otočit.
Pak jsem zavrtěl hlavou, uchechtl se, a začal se nakonec naplno smát, až jsem se musel opřít o sedačku. Když jsem se uklidnil, rozepl jsem si pás a naklonil se k němu.
Jeho chuť byla díky mentolce ostrá, ale to jen víc rozdráždilo mě smysly.
„Líbí se mi tvoje drzost, odvaha a provokace. Ale neměl bys to přehánět. Nebo tě budu muset potrestat," kousl jsem ho do brady a znovu se připoutal.
Pak jsem ale zvážněl a zadíval se mu do očí.
„Tentokrát to přejdu. Ale radil bych ti, abys tohle už nikdy přede mnou nezmiňoval. O tomhle se nežertuje. Nikdy," řekl jsem a znovu nastartoval.
Lásku jsem bral až moc vážně zvláště potom, co jsem viděl a sám prožil, a kromě toho...
Abych se do někoho zamiloval, to by mě ten druhý musel brát se vším všudy.
Nejspíš jsem byl v tomhle ohledu moc staromódní a sentimentální.
Celou cestu jsem mlčel a vzpomínal na své první lásky a taky na první smrt.
„Nákup nechám na tobě. Vyber, co chceš. Zaplatím to," řekl jsem, když jsme zaparkovali před centrem.
Otočil jsem se na něj a pozorně si ho prohlédl. Pak jsem ho palcem pohladil po tváři a naklonil se k němu.
„A ty, Matteo? Miloval jsi někdy někoho? Opravdově a vroucně miloval? Protože já ano. A bolest z té ztráty pociťuju dodnes. Už nedokážu milovat. Proto se mě už na tohle nikdy neptej. Ne ze srandy," mluvil jsem tiše, ale důrazně, aby pochopil, že teď jde všechna legrace stranou.
Matteo
Málem jsem naletěl na přední sklo, když dupl na brzdu.
„Kurva, chceš mě zabít?“ zavřískal jsem.
Blbá hláška… Něco takového, jako průlet předním sklem auta, mě nezabije, i kdyby se po mně projel tam i zpátky.
Ale v momentě, kdy řekl, že už se na to nemám ptát, že o tom se nežertuje, jsem zpozorněl. Takže pan alfa král vlkodlak má city?
Ale bylo vidět, že to myslí vážně. Jenže mi to bylo jaksi u zadku. Jsou to jeho lásky... A moje...
Nebudu mu odpovídat. Vždyť žiju už víc jak třista let, tak logicky jsem po celou tu dobu nesušil. Ať si to domyslí sám.
„Suchare,“ zabručel jsem polohlasně a otočil od něho hlavu.
Ale tím to nekončí. Já si něco najdu. Měl mě nechat, a já bych měl klid. Vyštípal bych si zlost na někom jiném.
Dojeli jsme před obchod, a on stejně ještě musel něco dodat. Jsem snad mentál, že mi to musí opakovat?
„Jdeš se mnou, nebo mám jít sám?““ zavrčel jsem na něho, ale odpověď jsem nečekal. „A platit si to budu já. Nepotřebuji tvoje milodary, jsem pracující upír..."
Vystoupil jsem z auta a šel rovnou dovnitř.
Mezi „lidma“ mi bude lépe. Ztratím se mu tam aspoň na chvíli.
Nezajímá mě láska, nechci ji. Jen přináší trápení a bolest. To raději navštívím každý barák v Caracasu a ojedu všechno co má prdel. Mám rád sex, mám rád tvrdý sex, mám rád se někdy nechat i rozmazlovat, mám rád, když je na mě někdo hrubý. Prostě chci všechno. Jemných citů jsem si užil dva roky s Andreasem, a chci teď něco jiného.
Proč do prdele myslím na tohle, když je řeč o lásce? Pche, vážně je to suchar, bere všechno moc vážně...
Calleo
Kurva!
Zmetek malý!
Ten zatracený fracek!
Zuřil jsem. Jako už dlouho ne. Já na něj tak pěkně a on takhle? To si za rámeček nedá, chlapeček.
Vystoupil jsem z auta a jako buldok šel po jeho pachu.
Držel jsem se celou dobu za ním jako stín. Propaloval jsem ho pohledem a uvolňoval směrem k němu svou zuřivost, vztek, ale i touhu.
Ten smrad mi dokázal rozproudit krev v těle jako nikdo.
Teprve když projížděl s vozíkem kolem mrazících boxů, hodil jsem mu do košíku kýbl zmrzliny a šlehačku.
Vozík jsem mu vyrval z ruky a z vrchu se na něj zadíval.
„Budeme si muset ujasnit pár věcí," zavrčel jsem na něj a nasměroval ho k pokladnám, protože jsem dosahoval svých hranic.
Nechal jsem ho zaplatit, ať si to užije, naházel nákup do papírových tašek a rázně vyšel ven.
Všechno jsem to nacpal do auta, včetně Mattea, a pak šlápl na plyn, protože jsem měl už dost.
Doma jsem zajel autem do garáže, kde bylo chladněji, jelikož už jsem neměl ani sílu na to ten nákup vytahovat.
Polohlasně jsem vrčel celou cestu sem, a tady jsem konečně mohl dát průchod svým citům.
„Ta tvoje provokace tě teď bude stát víc než zadek," zavrčel jsem na něj, drapl ho do náruče, vynesl do ložnice a hodil s ním na postel.
Než se vzpamatoval, podebral jsem ho za břicho stáhl na kraj postele. Když doklekl na zem, a hrudí ležel na posteli, serval z něj kalhoty.
Zvuk, který vydala moje dlaň, když dopadla na jeho dokonalé půlky mě donutila ostře vydechnout.
Za chvilku se jeho zadeček krásně červenal, a já neodolal, abych si do něj ještě nekousl.
„Myslím, že jsi mlel něco o tom, že chceš šampaňské na oslavu, ne?" drapl jsem ho za vlasy a zvrátil mu hlavu dozadu.
Matteo
Nasral jsem ho.
V duchu jsem se usmíval, že se mi podařilo dostat ho z jeho klidu.
Ale, byl vůbec někdy klidný?
Začal jsem nad tím přemýšlet a bezmyšlenkovitě jsem házel nákup do vozíku. Až když v něm přistála šlehačka a zmrzlina, podíval jsem se na něho.
„Budeme mít párty?“
Víc jsem si ho nevšímal a skoro jsem za ním musel běžet, jak spěchal k pokladně i s vozíkem. Nejspíš má strach, že se mu to do auta nevleze, a tak mi ten nákup utnul.
Nebo to ta lednice nepojme...
No, to je jedno, ale nemusí se mnou vláčet, jak s kusem hadru.
Praštil jsem se do hlavy, když mě nacpal do auta. Vztekle jsem na něho zasyčel, ale v duchu jsem si blahopřál, že jsem ho dokázal tak vyprovokovat.
Ale když mě popadl a dotáhl do ložnice, kde se mnou mrsknul na postel, znovu jsem na něho zavrčel.
„Vlček se rozzlobil?“ otočil jsem na něho hlavu s provokativním úsměvem.
Prohnul jsem se v zádech, když mě silně plesknul po zadku, a slastně zavzdychal, když mě do něho kousnul. Ale víc jsem ho na něho ještě vystrčil.
„Šampaňské? A kde ho jako máš? Nespletl sis pokoje?“
Vyhekl jsem, když mi sevřel vlasy a trhnul se mnou dozadu.
Natáhl jsem ruku dozadu, a stejně jako on mě, i já ho popadl ho pevně za jeho vlasy a prudce si ho přitáhnul k sobě.
„Potřebuješ náhubek,“ zakousnul jsem se mu silně do ucha, až jsem měl pocit, že mi skrz něho projedou zuby.
Calleo
Zuřivost a vztek značně přebíjel chtíč.
Ten provokatér věděl jak na mě.
Když se mi zakousnul do ucha, jen jsem přivřel oči a vydechl.
Ale já se rozhodl, že mu dnes nedám nic zadarmo.
Byl jsem zvědavý, jak zareaguje, když zcela propustím bestii uvnitř mě.
Doposud to nikdo nezvládl.
V tom lepším případě chodili po čtyřech ještě druhý den.
„Pro tvé dobro doufám, že něco vydržíš," zachrčel jsem mu do ucha, vyprostil se z jeho sevření a znovu ho přikurtoval k posteli, abych mohl pořádně proplesknout jeho zadek.
Pak jsem povolil opasek u svých kalhot, sundal ho a svázal mu s ním ruce za zády.
Sundal jsem si triko, otočil ho k sobě a rozepl kalhoty.
Můj tvrdý penis se otřel o jeho obličej a to mě ještě víc rozdráždilo.
Dvěma prsty jsem se mu narval do pusy a zatlačil, aby ji otevřel. Na nic jsem nečekal a prsty vyměnil za úplně něco jiného.
Ale hned jsem ho zase vytáhl, přetočil Mattea opět zády k sobě, postavil ho na nohy, zatlačil na páteř, aby se předklonil, a pak do něj najel.
Opět jen na jeden příraz, než jsem ho povalil na postel a na dírku se vrhl svým jazykem.
Jen jsem podráždil okolí a varlata, než jsem ho otočil na záda, svými nehty zanechal stopu na jeho stehnech, v ruce promnul jeho penis, a pak se zuby vrhnul na jeho bradavky.
Celou dobu jsem klel, vrčel a ostře se nadechoval, jak mě celé tohle šílenství úplně pohltilo.
Potřeboval jsem to ze sebe dostat. A jestli to neustojí, pak si bude muset nejspíš najít jinou postel.
Matteo
Ušklíbl jsem se, když vyslovil své varování, abych nelitoval. Bylo mi úplně u prdele, co se mnou udělá, jen ať je to pořádně. Ať se třeba druhý den nepostavím, ale chci cítit tu jeho nadřazenost.
Nestihl jsem se ani nedechnout, když mi vrazil prsty do pusy a pak svůj penis. Chtěl jsem zaklít, ale měl jsem ho tak hluboko, že jsem ze sebe vydal jen přidušené zachrčení. A vzápětí už tam zase nebyl.
Zhluboka jsem se nadechl. Ale to bylo všechno, co jsem stihl.
Stál jsem na nohách, v hlubokém předklonu a z plných plic si zařval tu nejsprostší nadávku, když ho do mě vrazil. A... Zase ho vytáhl.
„Do hajzlu! Ty špinavé psisko!“ zaječel jsem na něho, ale vzápětí jsem zabořil obličej do matrace, když mě podráždil jazykem.
Hrál si se mnou jako s panenkou. Provokoval mě. Vydráždil mě a vzápětí dělal zas něco jiného. Nestačil jsem vnímat ty vzrušivé vjemy.
Zaskučel jsem jak raněné zvíře, když mi málem prokousnul bradavky a prohnul se k němu.
Nadával jsem jak poslední dlaždič, škubal jsem řemeny, které věznily mé ruce, ale chtěl jsem víc...
Zvedl jsem nohy a omotal je kolem něho. Přitáhl jsem si ho na sebe a úplně jsem zaúpěl, když se jeho tělo otřelo o můj penis a uvěznil ho mezi našimi těly.
„Na co ještě čekáš, kurva?!“ zařval jsem na něho a chtěl jsem po něm cvaknout zuby.
Začínal jsem mít neskutečnou chuť se nechat ojet do mrtva, začínal jsem mít chuť na jeho krev, která ve mně probouzí sílu, a ještě větší chtíč... Chci se do něho zahryznout, zatímco on bude plenit můj zadek a udělá se do mě.
Přestával jsem se kontrolovat. Už dlouho mě tak nikdo nevydráždil jako on.
Calleo
Myslel jsem, že z něj zešílím, když jsem poslouchal jeho nadávky, sténání a cítil, jak se pode mnou prohýbá a sám nabízí.
Po jeho slovech jsem ho znovu přetočil na břicho a najel do něj, až obličejem zaryl do polštáře.
Pořádně jsem ho několikrát protáhl, plesknul po zadku, a pak z něj vyjel, jen abych se svým penisem mohl otřít o ten jeho, zvednout ho do kleku, a znovu si ho na sebe narazit.
Jednou rukou jsem ho objal kolem pasu, druhou kolem ramen, přitiskl ho na sebe, a začal do něj zase bušit krátkými a tvrdými přírazy.
A opět, když jsem cítil, jak se blíží k vrcholu jsem z něj vyjel, a tentokrát jsem si já lehl na záda a vyhoupl si ho na klín.
Jeho steny, nadávky, třesoucí se tělo a prosby mě nutily ještě víc přitvrdit a zrychlit tempo.
Znovu jsem si ho na sebe narazil, jednou rukou ho natiskl na sebe a nehty druhé ruky zaťal do jeho zadku, který jsem začal zase drsně plenit.
„Kousni!" křikl jsem na něj, když to na nás oba přicházelo a nastavil mu svůj krk.
„Pořádně! To snad umíš, ne?" skoro jsem na něj zařval, opět propleskl jeho zadek, pokrčil nohy v kolenou, abych ho víc nabral, a ke svému penisu narval do jeho dírky ještě dva prsty, které neomylně našly jeho prostatu, a začal ji dráždit.
Stačilo mi ještě párkrát ho nabrat a pocítil jsem tu slastnou křeč, díky které jsem se proti němu víc prohnul a přitiskl na sebe.
Jeho zadek jsem ale plenit nepřestával, protože k úplné spokojenosti jsem potřeboval vidět a cítit jeho vyvrcholení.
Matteo
Byl jsem úplně mimo sebe. Vzepjal jsem se proti němu, když mě znovu přetočil na břicho.
Slintal jsem do polštáře, jak jsem nebyl schopen zavřít pusu, a vzápětí se do něho vši silou zahryznul, když mě znovu plesknul vší silou po zadku.
Stáhnul jsem se, pod tím úderem a mým tělem projela taková slastná křeč, že jsem šel málem do mdlob.
Měl jsem pocit, jako by jeho penis ve mně ještě víc narůstal. Jeho síla byla čím dál větší, a já byl z toho úplně mimo.
Neovládal jsem se. Ruce mi už dřevěněly, jak jsem měl zaříznuté řemeny v zápěstích. Drápy jsem do nich zatínal tak silně, že jsem cítil, jak řemen praská, stejně jako já.
„Nesnáším tě, ty hajzle!“ zařval jsem tak silně, až mě samému zalehlo v uších, když mě znovu nechal být.
Tak blízko! Tak blízko jsem měl k tomu, abych se udělal, a on...
„Zabiju tě! Přísahám bohu, že tě jednou zabiju!“ znovu jsem zařval, když si mě tentokrát na sebe posadil a narval mě na sebe.
Ztratil jsem na moment dech, když jsem prudce dosedl, a jeho penis jsem cítil hluboko v sobě. A pak ty jeho prsty... Ty jeho zatracené prsty, které mě přiváděly k šílenství... Dobývaly se do mě, trápily můj hrbolek rozkoše, až mi vyhrkly slzy, jak moc jsem to prožíval.
Sám jsem začal proti nim nasedávat, jak moc jsem chtěl víc, ale on mě uvěznil ve svém objetí.
Snažil jsem se hýbat, jako moc jsem chtěl ten vytoužený konec.
Potřeboval jsem to. Tak moc jsem to potřeboval, že jsem se třásl jako osika, když najížděl krátkými tahy do mého zadečku. Ale pořád mi něco chybělo.
Stáhl jsem se v další slastné křeči, která mým tělem projela jako blesk. A v tu chvíli, s divokým zařváním a posláním ho do horoucích pekel, jsem se do něho zahryznul.
Mé špičáky projely jeho kůži, jen to luplo. Dychtivě jsem sál jeho horkou krev, která mi dodávala sílu. A v té chvíli jsem skončil.
Mé tělo bylo doslova v jednom ohni... Byl jsem jim plný nejen ze spodu, ale také mi do krku stékala jeho krev, a já se už v tu chvíli neovládal.
Napjal jsme se v orgasmické křeči, která zasáhla mé tělo a nechtěla se mě pustit. Byl jsem zahryznutý do jeho krku, svaly na rukách mě až bolely, jak jsem je napínal proti řemenům.
Jen jsem funěl a chrčel, jak jsem se nemohl nadechnout, ale nepustil jsem ho. Svíral jsem ho v sobě, svíral jsem ho svýma zubama.
Pevně zavřené oči jsem nebyl schopen ani otevřít, a jen svými bezděčnými pohyby, které mi dovolil, jsem roztíral své vlhko mezi našimi těly...
Nevím, jak dlouho to celé trvalo, začínal jsem ztrácet vědomí, ale bylo mi strašně dobře.
Calleo
Cítil jsem třes jeho těla. Cítil jsem jeho neukojitelnou touhu. Cítil jsem, jak mě pevně svírá a lačně pije mou krev.
Víc jsem mu nastavil krk, a ještě chvilku přirážel, když ho smetla vlna orgasmu, aby si to pořádně užil až do konce.
Povolil jsem řemen a uvolnil jeho ruce, které sklouzly podél jeho těla.
Cítil jsem jeho tvrdost na svém břiše i jeho horkost, která se mezi námi rozlévala.
„Jsi úžasný. Myslím, že tě ze své postele jen tak nepustím," zachrčel jsem mu do toho jeho ladného ouška, i když jsem netušil, jestli mě vnímá, protože byl úplně mimo.
Vypadal dokonale. A tak nějak jsem tušil, že ani on se mě jen tak nevzdá.
Každopádně s tou jeho drzosti se bude muset něco dělat, protože jinak nebudeme dělat nic jiného než spolu souložit.
Ještě jsem se o něj několikrát otřel, pohladil ho po zádech a políbil ho na krk a ucho.
Nejraději bych s ní strávil takhle až do rána, ale měli jsme ještě práci.
Tušil jsem, že i když teď nedokáže hnout ani prstem, za chvilku bude vypadat, jako by se nic nestalo. No, zadek ho možná bude chvilku bolet.
Tam, kam jsem chtěl jít, jsem ho ale nemohl vzít s touhle vůní, navíc jsem si užíval toho, že je konečně v klidu, takže jsem z něj opatrně vyjel podebral ho pod zadkem, a tak jak byl na mě nalepený, jsem se i s ním zvedl s postele a zamířil do koupelny.
Sedl jsem si i s ním v náruči na okraj vany, počkal až se napustí, a pak spolu s ním vklouzl do horké vody.
Omýval jsem jeho částečně zemdlené tělo, díval se do jeho uvolněné tváře a přivřených očí, a občas ho políbil, i když jsem si nebyl jistý, jestli mě vnímá.
Zvláštní pozornost jsem věnoval jeho zadečku, do kterého jsem tentokrát opatrně zastrčil dva prsty a roztahoval, abych z něj dostal svojí nadílku a pěkně ho očistil.
To, co jsem nezvládl prsty, jsem dokončil jazykem a za chvilku byl celý vymydlený a krásně čistý.
Opět jsem si ho podchytil, a aniž bych se obtěžoval utíráním svého nebo jeho těla, přešel jsem znovu do ložnice, a uložil ho na postel.
Políbil jsem ho na břicho i tvář, počkal, dokud se mu nezklidnil dech a nezavřely oči, a teprve pak od něj odešel, abych mohl sklidit věci z auta.