Jerom
Jen jsem pozvedl obočí, když vedle Meta přistál další upír, podle pachu nejspíš jeho bratr, a hned se do něj pustil.
Užíval jsem si to, ale jen do chvíle, než na mě poslal své pijavice.
Jak v takové situaci nemám, kurva, nikoho zabít?
To bude stát mého drahouška hodně.
Viděl jsem, jak se ke mně blíží šest upírů a snaží se mě obklíčit.
S povzdechem jsem vstal a sundal helmu. Konečky vlasů se mi otřely o ramena, a jejich rudá barva zazářila v paprscích slunce.
„Jestli někdo z vás jen škrábne mého miláčka, nadělám z jeho střev ozdoby na stromeček," zařval jsem, aby mě všichni slyšeli.
Pak jsem si sundal bundu i triko a vše položil na sedadlo.
Nikdo z nich, snad kromě Meta a toho blba vedle něj, pro mě nepředstavoval žádnou hrozbu.
Zavřel jsem oči, nadechl se a vydechl.
Moje proměna nikdy nešla tak hladce jako u čistokrevných a i můj vzhled byl jiný.
Nebyl jsem tak mohutný ani obrovský, ale byl jsem kurevsky rychlý.
První tři nestačili ani mrknout a váleli se v prachu bez rukou.
Sám sobě jsem si dvěma utrhnutýma rukama zatleskal a pak je s posměchem hodil k nohám tomu frajerovi.
Ti zbylí tři se zastavili, ale na nějaké vymýšlení strategie moc času neměli.
S jedním jsem pěkně zryl záhonky, kousek od příjezdové cesty.
Jednomu jsem láskyplně prokřupal záda a tomu poslednímu jsem udělal pěkný facelift.
„To bylo jako všechno, pijavice?" rozhodil jsem teatrálně ruce s výsměchem hlase a uklonil se.
Matteo
V momentě, kdy jsme se do sebe s Riccardem pustili, a ochranka vystartovala na Jeroma, služebnictvo se stáhlo k hlavním dveřím, aby byli z dosahu. Riccardo byl pěkně nasranej. Ale to já taky... A měl jsem větší důvod.
Mě šlo o život. Na mě poslali lovce.
„Jak sis mohl dovolit sem přitáhnout lovce?!“ zařval na mě, když se na chvíli zastavil.
Prudce oddechoval a z tváře mu kapala krev do prachu. Triko měl rozervané a viselo na něm v několika kusech. I pod ním se mu objevily krvavé rány, jak jsem do něj zasekl drápy a záda měl celé odřené, když jsem s ním mrsknul proti zdi.
Ale ani já nevyvázl bez újmy. Na krku jsem měl hluboký krvavý šrám a kdyby Riccardo zatnul drápy hlouběji, mohl mě o hlavu připravit. Obličej jsem měl dodřený, když se mu v jednu chvíli povedlo mě srazit k zemi a za vlasy táhnout po cestě, než jsem se vzpamatoval, a on letěl znovu proti zdi, až se barák otřásl.
„Lovce, který mě má zabít!“ zařval jsem na něho a vyskočil jsem na nohy.
„Měl to udělat! Je na hovno, když se mu to nepovedlo!“ zvedl se i Riccardo a znovu se proti mně hnal. „Mám si myslet, že jsi ho poslal ty?!“
Taky jsem se proti němu rozběhl, ale v momentě, kdy jsem od sebe byli už jen kousek, s těžkým dopadem mezi nás skočil otec a oba nás okamžitě srazil k zemi.
Já i Riccardo jsem zuřivě funěli, když jsme ryli hubou v prachu. A i když jsme se na sebe vztekle dívali a vrčeli, ani jeden z nás si v tuhle chvíli nedovolil se ani zvednout.
„Chcete abych vás zabil já?!“ zahřměl nad námi otec, který byl v podřepu a držel nám hlavy u země. „Co se tu děje! A kdo je tamten! Okamžitě mi to vysvětlete!“
Tlak na mou hlavu povolil, a to bylo znamení, že můžu vstát. I Riccardo už byl na nohách a jen se šklebil, že ho otec pustil dříve než mě.
„Je to lovec a přitáhl ho sem Matteo,“ zavrčel a ukázal na mě svými dlouhými drápy, které jsem měl chuť mu okamžitě zlámat.
„Ano, je to lovec, kterého jste měli najít. Jeho cílem jsem totiž já!“ vrátil jsem mu to taky vzteklým vrčením, než jsme oba znovu dostali od otce ránu, a oba jsme letěli od sebe, dopadli na zem, a ještě
se po ní svezli.
„Nikdo...“ s obtížemi jsem vstal a vrátil se k otci, který už se díval na to, jak Jerom řádí. „Nikdo mu neublíží. Pokud ano, zabiju ho. Našel jsem ho a mám s ním dohodu, že mi pomůže najít vraha, který tu v Caracasu řádí. A abys věděl, ten vrah je jeden z „jiných“.
Pořád jsem cítil vztek, ale proti otci, kdy měl svou upírskou podobu, jsem si nedovolil ani zvýšit hlas.
„Přišel jsem, protože někdo z vás ho na mě poslal!“
Větší šok než ten, který právě otec v očích měl, a který ho donutil zmírnit své naštvané rysy, jsem u něj snad ještě nikdy neviděl.
„Kdo si dovolil!“ zařval zničehonic, až se skla v oknech otřásla.
Nikdo neodpověděl. Ani já ne. Pouze jsem se otočil ke služebnictvu a s hrozivým výrazem se k nim blížil. Všichni do jednoho couvli. Ale jeden jediný, na rozdíl od ostatních, neměl odvahu mi pohlédnout do očí.
Odrazil jsem se a jedním skokem jsem dopadl před Stefana. Popadl jsem ho za krk, až mu zakřupaly obratle a vztekle jsem s ním mrsknul před otcovy nohy.
„Tady ho máš! On si ho najal! Udělej s ním, co chceš! Klidně ho zabij!“
Byl jsem v tuhle chvíli nelítostný, stejně jako bude nelítostný můj otec. Stefan zradil naši rodinu. Nezasloužil si nic víc, než potrestání nebo smrt...
Jerom
Docela pobaveně jsem sledoval celé to vystoupení, kolem Metovy familie.
Byli to vážně pošuci.
Vím, proč nemám pijavice v lásce.
Ale musel jsem uznat, že můj miláček má docela kuráž.
S ním se fakt nejspíš nudit nebudu, a už jsem se na to docela začínal těšit.
Přešel jsem ke sluhům v momentě, kdy ta největší pijavice začala vřískat něco na můj účet.
Trochu jsem zavrčel a mrkl na Stefana, bo jak se jmenoval, který se krčil mezi ostatníma a obviňoval mě pohledem.
Jen jsem protočil oči. Říct už jsem nic nestihl, protože můj drahoušek ho zrovna obvinil a vzápětí skončil u nohou toho nejvyššího kápa tady.
Cítil jsem z něj obrovskou sílu, ale já měl ještě jeden trumf v kapse.
„Skvělé vystoupení. Fakt. Bravo," teatrálně jsem zatleskal, proměnil se zpět a začal se oblékat.
„Moc rád, bych ve vaší velmi příjemné společnosti zůstal, ale vaše rodinné kecy jsou mi u prdele, takže si vezmu tady svého miláčka, zatlačím slzičku ze smutku, že vás musím opustit a zdekuju se," s těmi slovy jsem přešel k Metovi přitiskl ho na sebe a věnoval mu krátký, ale vášnivý polibek.
„Jsi na hraně. Potřebuješ krev," zašeptal jsem mu do ucha a táhl ho za sebou k motorce.
„Jo, a pokud by vás napadla nějaká zhovadilost jako mě napadnout, budete mít co dělat s tím prašivým psiskem," dodal jsem s milým úsměvem na ty dva, kteří mě vraždili pohledem, a uvolnil svůj pach, aby pochopili.
O našem sporu neví, tak jen ať si myslí, že mám za zády silného bratříčka, kterého si nejspíš nechtějí poštvat proti sobě.
Nasedl jsem na motorku, počkal až se usadí i Met a pak smykem vyrazil, až jsem Metova drahého bratříčka ohodil štěrkem.
Matteo
Otec vážně zuřil, ale pohled na Riccarda stál za to. Šokovaně se díval na mě a pak na Stefana, který přistál otci u nohou. Cítil jsem v něm i zlost. Ale teď už jinou. A měl proč...
„Riccardo...“ zavrčel otec a přidupnul Stefana nohou.
Podíval se na Riccarda, na mě, pak na Jeroma a zpátky na Riccarda.
„Riccardo... co mi k tomu řekneš? Máš na starost služebnictvo, máš na starost ochranu rodiny, pokud to nezvládáš...“
Jedině to, že si mě Jerom přitáhl k sobě a přede všemi políbil, zastavilo otce v mluvení, a všichni na nás zůstali hledět.
„Ty! Vím, kdo to je! Znám jeho familii i jeho povedeného bratra! Jak sis Matteo mohl dovolit sem dotáhnout někoho takového!“
„Tak tady máš vysvětlení, jak to bude se svatbou,“ usmál jsem se na otce a nasedl na motorku za Jeroma.
Chytl jsem se ho kolem pasu a přitiskl se na jeho záda. Chtěl jsem odsud pryč, a ano... Měl pravdu, jsem na hraně...
„Potřebuji se dát dohromady, než pojedeme večer na lov,“ ještě víc jsem se k Jeromovi přitiskl a nechal ho, ať nás odveze kamkoliv, kde nebude moje rodina...
Jerom
Met měl dost. A vzhledem k tomu, co nás večer čekalo, jsem ho prostě musel dostat pryč.
Cítil jsem, jak se ke mně během jízdy tiskne, a užíval si jeho přítomnost.
Doma jsme byli během chvilky. Výhoda motorky.
Slezl jsem z ní, mrkl na Meta, jak na tom je, a když se zdálo, že dokáže jít po svých, pokrčil jsem rameny a zaplul do baráku.
Shodil jsem ze sebe bundu, helmu hodil na gauč a počkal, až se uráčí přijít i můj drahoušek.
„Líbíš se mi. Myslím, že tě jen tak nepustím," přitiskl jsem ho zády na linku a sehnul se k jeho rtům.
„Napij se a dej se dohromady. Jak se setmí, vyrážíme," zašeptal jsem mu do rtů a nastavil mu svůj krk.
Matteo
Cestou do kuchyně jsem si svléknul bundu a když jsem ji chtěl položit na sedačku, vztekle jsem zavrčel. Byly na ni menší drápance od Riccardových drápů.
„Zabiju ho,“ vztekle jsem zasyčel, a bundu raději odložil.
„Jo, taky nejsi k zahození,“ zabručel jsem, ale už jsem nerozváděl dál to jeho, že si mě nechá.
Nejspíš je to můj úděl, být jako zboží, které si mezi sebou trhovci mění za něco jiného.
Ale co...
Jerom taky není k zahození, a možná ho nechám, aby si mě nechal.
Je to i o tom, že chci zapomenout na toho zmetka, který se teď válí s tím policajtem v posteli.
Nahnul jsem se k Jeromovi, který se mi už tak nabízel, jako by to byla samozřejmost. Chytl jsem ho za obě zápěstí a přitlačil mu ruce k lince.
Otřel jsem se nosem o ten lákavě vyhlížející krk.
„Když nabízíš... neodmítnu...“ zašeptal jsem, pak jsem si ten krásný krk olízl a vzápětí do něj zabořil zuby, abych nabral trochu toho života...
Jerom
Vydechl jsem a přivřel oči, když se mi Metovi krásné zoubky prodraly kůží, a on lačně nasál mou krev.
„Hodný kluk. Vem si, kolik chceš," zachrčel jsem a víc naklonil hlavu.
Vyprostil jsem své ruce z jeho sevření, jednu zabořil do jeho vlasů a víc si ho přitiskl na krk, druhou ho objal kolem pasu a stáhl si ho víc do náruče.
„Odpočin si, jestli chceš," řekl jsem po chvilce a slízl kapku krve, která Metovi zůstala v koutku úst.
Pak jsem ho pustil a sedl si za stůl, abych se podíval, co nového mě čeká.
Nevím, na co byl do teď zvyklý, ale vodit ho za ručičku a foukat mu bebíčka fakt nebudu. Dám mu tak akorát svou krev, řeknu mu, co by mohl udělat, ale zbytek je na něm. Není to žádná třasořitka, abych mu utíral prdel pokaždé, když na něho někdo houkne. Něco jiného by samozřejmě bylo, pokud by jeho stav nějak ohrožoval mou práci. Ale počítal jsem s tím, že ještě tak jedna dávka mé krve a bude schopný se pustit do dalšího boje.
V ten moment mě napadlo, že s tím jeho bumbáním budu muset taky něco udělat.
Ne, že by to nebylo vzrušující, když do mě noří ty svoje dlouhé zoubky, ale potřebuju zůstat silný, a moje regenerace není tak rychlá jako u čistokrevných.
„Než se vrátíme z lovu, obstaráme ti ještě nějaké cucáníčko do zásoby. Pořád s tebou nebudu, a i když je to děsně vzrušující, nerad bych se za dva dny stal mumií," mávl jsem rukou, a přitom si pročítal zprávy, které se mi mezitím zase nahromadily.
Matteo
Když si mě Jerom přitáhl víc do náruče, jednou rukou jsem ho objal a druhou mu zahrábnul prsty na zátylku a víc mu hlavu naklonil.
Byl prostě dobrej... Dal mi, co jsem chtěl, a neměl kolem toho blbý kecy.
„Nemusíš se bát, zásoby mám svoje,“ došel jsem k němu, když si sedl ke stolu.
Chytl jsem ho znovu za vlasy, zaklonil mu hlavu a přisál se na jeho rty. Chvíli jsem si hrál s jeho jazykem, a pak jsem to utnul, jinak bych na žádný lov nakonec nešel, a já to prostě chci ukončit.
Vytáhl jsem telefon a zavolal rovnou do Calova sídla.
„Už jste mi sbalili věci?“ zeptal jsem se, jen co mi Alejandro zvedl telefon.
„Oblečení jo, ale nevíme, co s knihovnou...“
„To nechte zatím tak, pokud bych něco nutně potřeboval, dám vědět,“ uklidnil jsem ho, že nebude muset zase všechno uklízet. „Ale potřeboval bych, abyste mi donesli věci a moje zásoby z ledničky.“ „Myslíš to vážně, že se nevrátíš?“
„Alejandro, prosím. Jsem zatím klidný a nechci se kvůli němu nasrat. Přines mi prosím ty věci,“ povzdechl jsem si.
Alovi to stačilo. Potvrdil, že mi to do půl hodiny přiveze. Nadiktoval jsem mu adresu a rozloučil se.
„Udělám ti večeři,“ otočil jsem se na Jeroma, a pak jsem se šel podívat do lednice, co tu vlastně všechno má.
„Co by sis dal?“
Jerom
Byl jsem trochu překvapený, když ke mě Met přišel, zaklonil mi hlavu a ještě se mi přisál na rty.
Vyšel jsem mu víc než ochotně vstříc a trochu nespokojeně zamručel, když se nakonec odtáhl.
Zpozorněl jsem ve chvíli, kdy začal telefonovat, a jen se ušklíbl jakmile pronesl tu poslední větu.
Nevěděl jsem kolik těch zásob má, ale byl očividně schopný se o to postarat sám, tak jsem to už neřešil.
Otočil jsem k němu hlavu, když se mě zeptal, co chci na večeři.
Nečekal jsem, že zhýčkané princátko jako on, bude umět vařit. I když, nejspíš to asi v té své pošahané familii taky neměl jednoduché.
„Nechám to na tobě," zabručel jsem a na chvilku se zarazil.
Na tohle jsem fakt nebyl zvyklý, a ani jsem nějak nevěděl, jak reagovat.
Nakonec jsem jen pokrčil rameny a vrátil se zase zpátky ke čtení zpráv.
V lednici bylo dost věcí, takže by měl být z toho schopný něco splácat.
Matteo
Nechá to na mě? Tak jo.
S vědomím, že on je teď moje krevní banka, vyhrabal jsem pořádný flák červeného masa a játra.
Pro sebe vlastně taky, neublíží mi to, spíš mi to taky pomůže.
Udělal jsem rychlou středně propečenou večeři, a k tomu velkou přílohu.
Měl pravdu. Negeneruje se tak rychle jako my...
Ale když ta jeho krev je tak dobá...
Když jsem pokládal talíře na stůl, zahleděl jsem se na jeho krk...
Trochu víc, než jen letmým pohledem...
Málem jsem začal slintat, a já si uvědomil, co dělám.
„Ještě naliju džus,“ vytáhl jsem ho z lednice, a i se sklenicemi ho postavil na stůl.
Budu si muset vážně doplnit zásoby, jinak hrozí, že ho jednou vypiju, a nebo mě za to on zabije. ‚
Ještě jsem nedal do pusy první sousto, a ozval se domovní zvonek.
„Mám tu svoje věci,“ zvedl jsem se a šel otevřít, kde za dveřmi opravdu stál Alejandro, a ne moc příjemně se díval na motorku a pak na mě, jako by mi chtěl vyčíst, jestli to myslím vážně.
„Ano, myslím to vážně,“ odpověděl jsem na jeho nevyslovenou myšlenku.
Jerom
Jídlo vypadalo vážně dobře a i to dobře chutnalo.
Ale stihl jsem si dát jedno sousto, a po zazvonění domovního zvonku se Met zvedl s tím, že mu přijely věci.
Napřed jsem to chtěl nechat být, ale pak mi to nedalo.
Už když jsem vyšel na chodbu, cítil jsem ten smrad, který ze sebe to psisko vydávalo.
A to mě nabudilo ještě víc.
Přišel jsem ke dveřím objal Meta kolem pasu a natiskl si ho na sebe.
„Stydne ti večeře, miláčku," zabručel jsem mu do ucha a kousl ho do něj.
Koutkem oka jsem sledoval reakci toho prašivce a musel se zašklebit nad jeho výrazem.
„Ty věci vezmu," vyškubl jsem kabelu i chladící box tomu chlupatému parchantovi z pracky, a než stačil říct půl slova, zabouchl jsem mu dveře před čumákem.
Odnesl jsem věci do kuchyně a položil je na zem.
„Doufám, že mi sem ty štěňata teď nepolezou," prohodil jsem směrem k Metovi, a pak si sedl znovu za stůl, abych si vychutnal jídlo.
„Hmm, je to překvapivě dobré," zamumlal jsem s plnou pusou a otočil se znovu k noťasu, abych si konečně dočetl ty zprávy.
„Jo, večer bych ti doporučil vzít si na sebe něco z mého oblečení. I když nechceš, tvé hadry jsou načichlé tvým pachem," dožvýkal jsem poslední sousto a vstal, abych nádobí hodil do dřezu.
Matteo
Bylo mi Alejandra trochu líto. Věděl jsem, že je to hodný kluk a má Callea rád. A možná i mně. Nejspíš by nás nejraději viděl spolu, ale to mu nemůžu dopřát.
I přesto jsem naklonil hlavu a přimhouřil oči, když mě Jerom políbil na ucho, a ještě se tváří otřel o jeho.
Nestihl jsem Alejandrovi ani říct, aby pozdravoval kluky, kromě Cala, když Jerom zabouchl mezi námi dveře. Vrátil jsem se do kuchyně a uložil krev do lednice. Pokud se to Jeromovi nebude líbit, tak má smůlu. Ať si zvyká.
Sedl jsem si zpátky ke stolu a taky se pustil do večeře. A měl pravdu. Vážně byla večeře dobrá.
Jsem rád, že jsem se naučil vařit.
Podal jsem Jeromovi moje nádobí a když jsem od něj odcházel, přejel jsem mu dlaní po zádech.
„Jdu si vybalit,“ zašel jsem si pro tašku, a i s ní šel do ložnice.
Naházel jsem věci do skříně, což nebyl problém, když tam Jerom moc věcí neměl.
Ale hned jsem se zaměřil na jeho hadry. Mám si vzít něco jeho? Proč ne...
Podle toho, jak věci vypadaly, jsem usoudil, že košile a kalhoty, které jsem si vybral, byly ty, co nejčastěji nosil. A co nosí nejčastěji, musí mít taky nejraději.
S úsměvem jsem s nimi šel do koupelny. Pokud mám smrdět jako někdo jiný, musím se i pořádně osprchovat...
Jeho věci jsem hodil na stoličku, svlékl jsem se a své hodil do koše s prádlem.
A už nebránilo nic tomu, abych vlezl do sprchy a pustil na sebe horkou vodu.
Docela jsem se už těšil na to, až vyrazíme. S Jeromem se nejspíš nudit nebudu...
Jerom
Přivřel jsem oči, když mi Met přejel dlaní po zádech.
Vážně provokuje, chlapec, a je úplně jedno, co dělá.
Jen jsem zabručel, když řekl, že si jde vybalit, a umyl jsem nádobí, aby tu do rána nehnilo.
Byl jsem docela zvědavý, jestli se bude řídit mou radou a jakmile jsem vešel do ložnice, zamířil hned do skříně a trochu se zamračil, když jsem viděl, že se sice řídil moji radou, ale vzal si mé oblíbené hadry.
Vlezl jsem do koupelny, svlékl se, rychle zaplul za tím svým krasavcem do sprchy a natiskl se na jeho záda.
Nehty jsem mu přejel od ramen až k pasu a objal ho.
„Vzal sis mé oblíbené hadry, tak si mě nepřej, jestli je rozerveš," zašeptal jsem mu do ucha, olízl ho a kousl ho do krku.
Pak jsem ze sprchy zase vylezl a nahý přešel do ložnice a natáhl se.
Měli jsme asi dvě hodiny čas než se setmí a nic jiného na práci jsem teď neměl.
Matteo
Pořádně jsem se vydrbal a spláchl mýdlo a pak jsem si užíval teplé sprchy.
Přemýšlel jsem nad celou situací, a nakonec si řekl, že nejspíš nebude tak špatné tu zůstat i s Jeromem. Je to divoch, stejně jako já, a určitě se s ním nudit nebudu.
Když vešel do sprchy a přitiskl se na mě, přivřel jsem oči, jak mi to bylo příjemné.
Ale nad slovy o jeho oblečení jsem se jen ušklíbl.
Cítil jsem jeho nehty ve své kůži a v první chvíli jsem myslel, že ho za to kousnu. Ale postavilo mi to všechny chlupy, a po těle mi přejelo příjemné mrazení, až jsem musel zatnout ruce v pěst a pořádně se nadechnout. Když konečně odešel, povolil jsem napětí v těle a pohledem sjel dolů mezi své nohy.
S povzdechem jsem vypnul sprchu, a aniž bych se třeba jen trochu otřel, vyšel jsem z koupelny ven.
Vyskočil jsem na postel a rozkročmo se postavil nad Jeromem, na kterého teď ze mě kapala voda.
„Podívej, co jsi udělal,“ namířil jsem prst na svůj nabuzený penis.
Přešlápl jsem a jednou nohu mu dost citelně přitlačil jeho rozkrok.
„Teď za to musíš převzít zodpovědnost.“
Jerom
Ještě jsem nestačil ani pořádně zavřít oči, a už jsem měl svého drahouška na posteli a jeho noha mi tlačila na rozkrok.
Chytl jsem ho za patu, čapl ho za bok a stáhl si ho do klína.
Jednou rukou jsem mu vjel do vlasů a druhou zaryl nehty do jeho zadečku.
Sevřel jsem mu vlasy a držel mu hlavu těsně nad tou mou.
Díval jsem se mu upřeně do očí, a přemýšlel o tom, jestli ho zabít teď nebo až potom.
Nebo využít situace.
Ostatně i takhle se dá zabít čas.
„Provokuješ," dýchl jsem mu do tváře a upřeně mu hleděl do očí.
Pak jsem se pousmál, pustil mu vlasy a oběma rukama ho chytl za zadek.
„Jak myslíš," přivřel jsem oči, zvedl se z postele a nahodil si ho na klín.
Sešel jsem s ním do kuchyně, posadil ho na stůl a zvedl mu nohy, aby se zapřel i chodidly.
„Drž se," roztáhl jsem mu od sebe půlky a palci se natlačil dovnitř.
Potřeboval jsem vidět to vzrušení v jeho tváři, slyšet jeho hlas, cítit jeho tvrdost, aby mě to dostalo do té správné nálady.
A dařilo se mu to víc než dobře, protože stačila jen chvilka a moje chlouba se otírala o tu jeho.
Když jsem si dostatečně vyhrál sundal jsem mu nohy ze stolu, přitáhl si ho blíž a pak se do něj natlačil celou svou tvrdostí.
Výkřik jsem mu vzal s úst, když jsem se k němu naklonil a strčil mu jazyk mezi zuby.
Pevně jsem Meta, svíral tlačil ho víc na sebe, líbal ho, kousal do krku, bradavek, škádlil ho špičkou jazyka, ale zatím jsem se proti němu ani jednou nepohnul.
Chtěl jsem, aby to cítil co nejvíc. Vzrušení, touhu, chtíč.
I když jsem byl sám na hraně, potřeboval jsem všechny ty pocity cítit i z něj.
Matteo
Dosedl jsem na jeho klín, když mě stáhl dolů. Sevřel mi vlasy a znemožnil mi pohyb.
Musel jsem se do těch očí dívat...
Funěl jsem přes nos a měl jsem chuť ho hryznout do rtu. Už jen ten pohled, to jeho sevření, být v jeho moci mě rajcovalo a dostávalo do nálady ještě víc.
„Provokace je mé čtvrté jméno,“ ušklíbl jsem se.
Když mi pustil vlasy a zvedl se se mnou, jen jsem vzdychl a popadl ho pevně kolem krku. Přisál jsem se na jeho rty a nepustil se jich, dokud mě neusadil v kuchyni na stole.
Rukama jsem se opřel mírně za sebou, zapřel jsem paty o stůl a vyzývavě ještě víc roztáhl kolena od sebe.
Když mi natlačil prsty do dírky, zavzdychal jsem. Zapřel jsem se o paty a zvedl proti němu zadek a snažil se na ty prsty natlačit co nejvíc.
Chvílemi jsem se na něho díval, chvílemi jsem měl zakloněnou hlavu a vysílal své vzrušené vzdechy do stropu.
Myslel jsem, že mě udělá jen tímhle, jak jsem tomu propadl...
Ale on nakonec vytáhl prsty, shodil mi nohy dolů a narazil mě na svého krasavce na první vniknutí.
Vykřikl jsem, ale ztlumil to jeho polibek. Sevřel jsem ho v sobě a snažil se ten vpád rozdýchat.
A nejen to...
I jeho dráždění, trápení mého těla, trápení mého chtíče, který zůstával neukojený, a jen tím vším víc a víc narůstal.
Aniž bych si to uvědomil, vyjely mi drápy a já je zarýval do svého vlastního stolu, který jsem si tak pečlivě vybíral.
Cenil jsem na Jeroma zuby mezi vzdechy a sténáním Nadával jsem mu, jak moc jsem chtěl víc...
„Tak už mě ojeď, kurva!“ nevydržel jsem to, kdy mi už povolovaly ruce a já skoro na tom stole ležel.
Doslova jsem se třásl, byl jsem vzrušený na maximum, chtěl jsem to... okamžitě... Byl jsem úplně v koncích a ten chtíč mi doslova ztemnil mozek...
„Klidně mě rozervi! Ale už se pohni!“ dopadl jsem na záda a nohama jsem ho omotal a přirazil jsem si ho na sebe ještě víc, až jsem sám vykřikl další várku nadávek, když narazil na mou prostatu.
Jerom
Musel jsem si přiznat, že lepšího milence jsem ještě neměl.
Rajcoval mě vším co dělal.
Svým výrazem, svými pobídkami, svými vzdechy.
Kousl jsem ho do brady, zvedl se a úplně z něj vyjel.
Pevně si ho chytl za zadek, a znovu do něj prudce najel až nadoraz.
„Kurva," zavrčel jsem, když mě znovu sevřel a vypustil ze své pusinky další proud nadávek a sténání.
Víc jsem nepotřeboval.
Zvedl jsem ho do sedu, abych cítil jeho tělo na svém a začal rychle přirážet, tak jak on si přál, a jak já to potřeboval.
Trápil jsem přitom jeho tělo svými nehty a zuby, kde jsem dosáhl, a občas mu vjel jazykem mezi zuby, abych ho ochutnal.
Jenže jen tohle mi nestačilo.
Chtěl jsem, aby cítil mnohem víc.
Znovu jsem z něj vyjel, pustil ho na zem a než se stačil vzpamatovat, otočil jsem ho zády k sobě, jednou rukou si ho podchytil pod břichem, druhou mu zahrábl do vlasů, pevně je sevřel a zvrátil mu hlavu dozadu.
S dalším nájezdem do jeho dírky jsem ho přitlačil svým tělem na stůl, takže se svým penisem třel o spodní stranu desky stolu, na kterém skoro ležel, ale hlavu jsem mu pořád držel nahoře.
„Jsi tak nádherně těsný," zachrčel jsem mu do ucha, zakousl se mu do krku a začal rychle přirážet.
Stačilo mi už jen párkrát protáhnout ten jeho úzký análech, a měl jsem co dělat, abych mu neurval hlavu, když to na mě přišlo.
Ještě víc jsem na něj nalehl, pustil jeho krk, s hlasitými vzdechy a nadávkami, plnil jeho zadeček a stále se v něm pohyboval, i když už pomaleji.
Matteo
K-o-n-e-č-n-ě!
Pomyslel jsem si v duchu, když Jerom začal přirážet. Vyloženě jsem si užíval každý nájezd, každé zasunutí jsem cítil hluboko v sobě, a mé svěrače se místy stahovaly a přinášel mi tím třením ještě úžasnější pocity, které mě skoro posílaly na jiný svět.
Prožíval jsem to tělem i duší...
Nevím, co jsem všechno řekl, nebo do čeho všeho jsem mu vynadal, ale ten pocit skvělého sexu, ten pocit, který nenahradí ani flaška nejlepšího šampaňského, rozhodně stál za to.
Snažil jsem se mu vycházet vstříc, ale dovolil mi to jen na chvíli, než mě zvedl a postavil na zem.
Chtěl jsem se zapřít o stůl, vystrčit na něj svůj nadržený zadek ještě víc, ale nedovolil to.
Omezil mě v pohybu, ukázal mi svou moc, kterou nade mnou v tuhle chvíli měl.
Musel jsem stát, prohnutý v zádech, když jsem na něj vystrkoval svůj zadek, a přitom si mě k sobě přitáhl za vlasy.
Ani netuší, jak moc mi to dělalo dobře. Jak moc jsem prožíval to omezení mé maličkosti, a víc jsem si mohl dopřát to skvělé, co mi takový sex přináší...
Jo, jsem takový... Mám rád, když má nade mnou někdo moc, a ukazuje mi svou dominanci.
Dopadl jsem horní polovinou na stůl, a spustil další vlnu nadávek, když se mi zahryznul do krku...
Jednou rukou jsem ho chytil za zápěstí ruky, kterou mě držel za vlasy a zadrápnul jsem mu do ní své drápy.
„Zab... zabiju... tě... jednou...“ zachrčel jsem, protože jsem sotva popadal dech, když jsem měl stále hlavu zvrácenou dozadu.
Druhou jsem ztěžka zasunul pod stůl...
Chytl jsem se svého velkého problému, který si tak už žádal o ten poslední stisk. Stačilo pár tahů a zem pod stolem přivítala moje sperma, které na ní v dávkách dopadalo.
Cítil jsem, jak jeho vlhko, které jsem už nedokázal pojmout, mi stékalo na stehna...
Jerom
Užíval jsem si jeho orgasmus, který umocňoval dozvuky toho mého.
Nad jeho větou jsem se jen chraptivě zasmál a ve chvíli, kdy se uvolnil, jsem mu pootočil hlavu a spojil jeho chuť s tou svou.
Nechtělo se mi ho ještě pouštět. Slabý třes jeho těla rozechvívalo to mé, a já to prožíval do poslední vteřiny.
Když jsem se trochu uklidnil, vyjel jsem z něj, otočil si ho čelem k sobě, znovu ho vyhoupl na stůl a ještě jednou spojil jeho rty s těmi svými.
„Myslím, že teď se mi bude lovit líp," zachraptěl jsem a kousl ho do brady.
„Jo, a nejspíš budeš muset znovu do sprchy," ušklíbl jsem se a konečně ho pustil.
Sundal jsem ho ze stolu, plácl po zadku a vydal se do ložnice, abych si ze skříně vytáhl jiné hadry, protože mé oblíbené mi vzal Met.
Tím naším tělocvikem jsme zabili nějaký čas, takže než se dal drahoušek do kupy, bude to akorát.
Matteo
Prožitek z toho, co mi Jerom dal, byl prostě neskutečný.
Je v sexu skvělý, i když není plnohodnotný vlkodlak. I tak to v sobě má...
Mám rád sex... Opravdu že jo. Rád to dělám, rád přijímám tu rozkoš, co mi to dává. Je to moje životní krédo.
Co nemůžeš vyřešit slovy, vyřešíš sexem.
Nechal jsem se otočit k němu, a i když jsem se stále třásl, přivíral oči, jak moc dobře mi bylo, a rychle se mi nadzvedával hrudník pod mými nádechy, pevně jsem ho objal a omotal kolem něj nohy.
Tiskl jsem ho na sebe, nelíbilo se mi, že mě jeho krasavec opustil, protože to bylo tak skvělé, že jsem si to chtěl užít co nejdéle...
Chytl jsem ho pevně kolem krku, když mě políbil, a tiše jsem vydechl, když mě kousl do brady.
Ale nelibě jsem už nesl, když mě stáhl ze stolu a odešel.
Zavrčel jsem rozzlobeně...
Byl jako droga. Chtěl jsem víc... Chtěl bych to pořád...
Díval jsem se na jeho dokonalé tělo, dokud mi nezmizelo za dveřmi ložnice, a až teprve potom jsem se otočil ke stolu a s povzdechem si prohlédl tu spoušť.
Sebral jsem ubrousky a setřel aspoň mou nadílku ze země. Vyhodil jsem ubrousky do koše, a se zamračením jsem přejel po rýhách, které zůstaly po mých drápech.
Což mi připomíná...
Sebral jsem se a šel do ložnice, kde se Jerom chystal na večerní lov.
Zastavil jsem se za ním a zajel jsem rukou pod jeho triko. Pohladil jsem ho po zádech, prsty jsem přejel po jeho jizvách, a zapřemýšlel, co by se dalo dělat, abych to poškození mohl zmírnit.
Tušil jsem, že nezmizí úplně, ale dalo by se s tím něco dělat... Chtěl jsem se zeptat, kdo mu to udělal, co se vlastně stalo...
Ale když se pod mým dotykem zachvěl, stáhl jsem ruku dolů a raději šel do koupelny, abych se osprchoval a oblékl.
Stejně se ho jednou zeptám...
„Tak můžeme jít?“ vyšel jsem po deseti minutách z koupelny osprchovaný a umytý.
Už jsem se docela těšil, byl jsem zvědavý, kdo je ten parchant, který mi zabil Andrease...
Jerom
Když se za mnou Met zastavil, čekal jsem zase nějakou provokaci, ale on místo toho jen dlaní zajel pod mé triko a přejel mi po zádech.
Zaťal jsem zuby a cukl se sebou.
Když mi při sexu zarýval nehty do zad nebo ramen, nevadilo mi to, ale nebyl jsem na tyhle doteky zvyklý.
Navíc, vzpomínka na to, jak jizvy vznikly, byla pořád živá, i když jsem se snažil zapomenout.
Met se ale naštěstí na nic neptal, a já se uvolnil ve chvíli, kdy odešel do koupelny.
Hodil jsem na sebe ještě kalhoty a ponožky a čekal dokud nevyleze zase ven.
Jen jsem kývl hlavou, když řekl, že můžeme a zhodnotil ho pohledem.
Vypadal víc než dobře.
Potěšeně jsem mlaskl, protože jeho vůně nebyla přes mé hadry cítit, stejně jako přes sprchový gel, který použil.
V obýváku jsem sebral helmu a vyšel ven.
"Nechám to na tobě. Chceš svou pomstu. Ale když uvidím, že ti půjde o prdel, zasáhnu. Jinak zatím nevím, o co mu jde, jen, že je to démon se schopností měňavců," řekl jsem Metovi základní informaci, a pak už nasedl na motorku.
Počkal jsem až se usadí i Met a vyrazil.
Už jsem znal jeho pach. Znal jsem jeho zvyky.
Stačilo jen zajet na správné místo a počkat.
Motorku jsem zaparkoval tak, aby byla po ruce, ale byla schovaná před zvědavýma očima, a vyskočil s Metem na nejbližší střechu.
Čekali jsme asi hodinu.
„To je on," kývl jsem směrem k mladé ženě v krátké sukni a tílku.