Jerom
Nakonec jsem se vrátil až někdy k ránu. Ale moc osvěžující to nebylo.
Naopak.
Celou dobu jsem musel myslet na něj. Ani pořádně spát jsem nemohl, takže za hodinu jsem byl zase na nohách a neustále vrčel, i když nebylo na koho. Hlavně mi chyběly moje pilule, které mě dokázaly hodit do klidu.
Zrovna jsem uvažoval o tom, že si zajedu do toho prašivého pelechu znovu, když mě upoutal známý pach.
A pak jsem nestačil zírat.
Princeznička si prostě jen tak nakráčela dovnitř, hodila kabelu na postel a řekla, že se stěhuje zpátky.
Odfrkl jsem si, když jsem slyšel otočení klíče v zámku, když zmizel v koupelně.
To mě má jako zastavit?
Opřel jsem se o dveře, počkal, až vypne vodu, a dal mu dalších asi pět minut náskok.
Skočil jsem si pro nářadíčko, a pak stačilo jen trochu se pošťourat v zámku, a smůla, miláčku.
Ležel ve vaně se zavřenýma očima a já si všiml, že je zřízený ještě víc, než když ode mne odcházel.
Svlékl jsem si triko a vlezl za ním do vody.
„Řekneš mi, kdo ti tak ublížil?" zašeptal jsem a bedlivě ho zblízka pozoroval.
Své ruce jsem položil na jeho ramena a začal mu je jemně masírovat.
Po chvilce jsem se kousnul do zápěstí jako v noci, nasál do pusy krev, a pak se přitiskl na jeho rty.
Jazykem jsem vjel do jeho úst, a předával mu svou chuť i sílu.
Matteo
Myslel jsem si, že budu mít klid.
Vlastně...
Vůbec jsem nemyslel. Přijít sem a myslet si, že budu mít klid, byla pěkná hovadina.
Slyšel jsem, jak se šťourá v zámku, ale neměl jsem ani sílu ho okřiknout. Stejně by mě neposlouchal.
Bylo mi v tuhle chvíli všechno jedno. Mohl mě klidně i zabít, stejně si ho na mě někdo najal. Tím jsem si už byl jistý.
No a co... Aspoň bych to měl za sebou.
Bylo mi i jedno, že se mě dotýká. Neposlouchal jsem ani co říká.
Ať mi třeba usekne hlavu. Je mi to jedno.
Přesto, když mi věnoval trochu své krve, přijal jsem ji.
Ale jen tohle mi nestačilo.
Probudily se mé upírské pudy, a já ho pevně chytil za ruku Olízl jsem mu zápěstí, a pak se do ní zahryznul. Sál jsem jeho krev, nabíral jsem tu životodárnou tekutinu, a nepřemýšlel nad tím, jestli ho to bolí.
Když jsem aspoň trochu ukojil tu touhu po krvi, pustil jsem ho. Pohodlně jsem se zpátky opřel a zavřel oči.
Byl zvláštní, leze do vany v teplákách, ale triko si sundá... Prostě je zvláštní, když mě jednou chce zabít, a vzápětí mi nabízí svou krev a vyptává se.
„Díky. Na oplátku máš v kuchyni snídani... V hnědém pytlíku,“ krátce jsem se na něho podíval, a pak zase zavřel oči.
Jerom
Přivřel jsem oči, když mi začal sát krev, ale celou dobu ho bedlivě sledoval.
To jeho uvolnění ve tváři...
Když mi pak poděkoval a znovu mě začal ignorovat, měl jsem chuť ho chytit pod krkem.
Ale nakonec jsem se ovládl, vylezl z vany a sedl se na její okraj, zády k němu.
Bylo mi jedno, že se pode mnou tvořila kaluž.
Lokty jsem se opřel o kolena a přes rameno se na něj zadíval.
„Neodpověděl jsi mi na otázku," promluvil jsem po chvilce ticha a svůj pohled zabodl před sebe.
„Proč jsi přijel? Nemáš být s tím psiskem? Kromě toho, fakt si myslíš, že se odsud hnu?" ušklíbl jsem se a opět se na něho zadíval.
Tentokrát měl oči otevřené a díval se někam doprostřed mých zad.
Zavrčel jsem a vstal.
„Teď odejdu. Ale za chvíli se vrátím, vytáhnu tě z té vany, a pak ti to udělám tak, že nebudeš vědět, jak se jmenuješ," zavrčel jsem na něj a odešel, abych do sebe v kuchyni mohl hodit hned tři pilule na zklidnění.
Matteo
Nechtělo se mi vůbec mluvit. A on pořád otravoval.
Možná jsem měl jít do rodinného sídla. Přetrpěl bych hodiny keců a ksichtů, a pak by mi dali pokoj.
Když zmínil Cala, otevřel jsem oči a chtěl jsem mu propálit díru do zad.
Nakonec jsem si jen povzdechl a nechal ho mluvit.
Možná se vymluví a dá mi pokoj.
Jakmile jsem slyšel, že je v kuchyni, povzdechl jsem si ještě jednou, a pořádně.
Jo, tohle nejspíš oba bratři mají společné. Někoho ošoustat, říkat, jak mu na něm záleží, a pak ho nechat pohozeného a jít za někým jiným. Ale co si ztěžuji.
Jsem stejný... jen... Já nikomu lásku neslibuji jen tak...
Ani Calovi jsem neřekl o svých citech, a možná to byla chyba. Mám co jsem si zasloužil.
Ponořil jsem se pod vodu, aby zamaskovala mé slzy.
Prostě jsem byl v háji, a já si nechtěl připustit, že jsem se opravdu zamiloval. Kdybych si to připustil, bolelo by mě to ještě víc
„Klidně mě ošoustej, chci zapomenout,“ zabublal jsem si pod vodou.
Nakonec jsem se vynořil a stáhl si mokré vlasy z obličeje. Rozhlédl jsem se kolem sebe, jako bych hledal odpověď...
Ale já ji měl.
Začnu znovu.
Bez Andrease, bez Callea... Zvládl jsem to už mnohokrát předtím, zvládnu to i teď.
Vylezl jsem z vany a popadl ručník. Jen jsem se narychlo utřel, a pak si ho omotal kolem pasu.
„Odešel jsem od něho, už mě přestal bavit,“ zalhal jsem, když jsem vešel do kuchyně za Jeromem.
Vlezl jsem do ledničky, a pak ji s bouchnutím zavřel. Zapoměl jsem, že tu nemám ani jeden pytlík krve. Budu muset na lov...
Jerom
Sledoval jsem ho, když přišel do kuchyně. Když otevřel dveře ledničky, a pak ji zase zavřel.
Viděl jsem tu chvilkovou bolest, když řekl, že od něho odešel, protože ho přestal bavit.
Opřel jsem se zády o linku a chvilku ho pozoroval.
„Jestli máš hlad, dám ti svou krev. Jestli chceš jít lovit, jdi si. Jestli chceš někoho zabít, pro mě za mě. Jestli mi nechceš říct, co se stalo, fajn. Páčit to z tebe nebudu. Nebudu ti ani říkat, co máš dělat, ani ti v ničem bránit. Beru tě takového, jaký jsi. Takový se mi líbíš. Ale stejně mi nezabrání nic v tom, abych tě dnes ošukal, a hlavně mě odsud nedostaneš. Ne, když sis sem tak krásně nakráčel," pokrčil jsem rameny, a pak vyšel z kuchyně.
Tentokrát jsem zalezl do ložnice, jeho kabelu hodil na zem, a natáhl se na postel, abych nechal pilule v klidu účinkovat.
Matteo
Tak jo, jsou si podobní. Říkají na rovinu, co chtějí.
A tenhle chce mě. I kdyby jen pro sex.
Ale to chtěl i ten druhý, tak co.
Chce mít klid, tak proto šel za tím policajtem?
Jsem upír, jsem narozený ve znamení štíra, a navíc... Jsem Ital, horká krev...
Tak mě musí brát takového, jaký jsem.
Ale i já dokážu být klidný, jen musím mít k tomu možnost.
Vešel jsem do ložnice a zvedl kabelu ze země. Hodil jsem ji zpátky na postel, vytáhl si čisté kalhoty a triko. Víc jsem nepotřeboval. Každý další kousek prádla, či boty, by jen zdržovaly.
„Vyvětrám tu,“ došel jsem k oknu a otevřel ho.
Vyhoupl jsem se na parapet, a pak vyskočil ven...
Začínalo svítat, měl jsem ještě možnost jít na lov, dokud nebylo venku moc lidí.
Ale že je pro lov tohle ten nejhorší čas, jsem pochopil velmi brzy. Bylo liduprázdno. Jedna polovina ještě nevstala, a druhá už se ukládala ke spánku.
Rozmrzele jsem přeskakoval z domku na domek, až jsem zahlédl rychlé občerstvení a v něm ospalého prodavače.
Seskočil jsem dolů a postavil se k okýnku Civěl jsem na jeho krk, doslova jsem ho hypnotizoval, ale když se asi po třetí zeptal, co si dám, sáhl jsem do kapsy pro pár drobných a koupil dva hambáče.
Jsem ztracený případ.
Vzal jsem je a vrátil se domů. Slunce už vylezlo, když jsem za sebou zavřel dveře. Šel jsem rovnou do ložnice a hodil jsem hambáče na Jeromovo břicho.
„Druhá snídaně,“ svlékl jsem se, a zalezl do postele na volnou polovinu.
Ale dlouho jsem v klidu nevydržel ležet.
„Mám hlad,“ shodil jsem hambáče z něho dolů a vyhoupl se nad něj.
Jerom
Neřekl jsem ani slovo, když se začal oblékat a pak zmizel v okně.
Počítal jsem s tím, že budu mít chvilku klidu a znovu jsem zavřel oči, abych se pokusil aspoň na chvilku usnout.
Ale ani tentokrát mi nebylo přáno.
Vrátil se nějak rychle.
Jen jsem pootevřel oči, když se objevil ve dveřích, a pak na mě hodil hambáče, které ale vzápětí shodil a přistál na mě sám.
Jen jsem zamručel a zadíval se mu upřeně do očí.
Ruce jsem mu položil na kolena, a pak je pomalu po stehnech táhl nahoru.
Palci jsem pohladil třísla, lehce ho poškrábal na bříšku, promnul mezi prsty jeho bradavky a stejnou cestou se vracel dolů. Pokrčil jsem kolena, aby se víc posunul, a prsty pak prohnětl jeho půlky.
Ani na okamžik jsem se mu nepřestal dívat do očí, jakoby z nich chtěl vyčíst všechno, co mi nechtěl říct.
„Taky bych si něco dal," zabručel jsem a výmluvně si olízl rty.
Znovu jsem vyjel rukama až k jeho bradavkám, ale tentokrát se tam zastavil.
Měl jsem co dělat, abych se ovládl.
Znovu jsem přivřel oči, jednou rukou ho chytil pod krkem a stáhl na svou hruď.
„Vem si kolik chceš," zachraptěl jsem mu do rtů, na které jsem se vzápětí natiskl, abych si ho konečně mohl pořádně vychutnat v dlouhém a divokém polibku.
Matteo
Nechal jsem ho, když se mě dotýkal. Byl jsem stále napjatý, nervozita pořád nechtěla ustoupit.
Ale když jsem ucítil bříška jeho prstů, jeho dlaně, jak mě lehce a jemně hladí, jak mně jemně škrábe na břiše a podbřišku... Musel jsem zavřít oči, a tiše jsem vydechl...
Čekal jsem cokoliv. Říkal sice, že mi klidně dá najíst, ale je to lovec a já jeho oběť.
Někdo si ho najal, aby mě zabil.
No, kdyby chtěl, udělal by to už dávno. A pokud to udělá teď, aspoň se předtím dobře najím.
Nebránil jsem se, když si mě přitáhl k sobě, a jeho jazyk vklouznul do mých úst.
Už jsem věděl, že jeho polibky jsou dokonalé. A to mě před tím spíš krmil, než líbal.
Otíral jsem se o jeho sametový jazyk svým, a na moment přivřel oči, jak to bylo příjemné.
Jo, jedna z prvních příjemných věcí za poslední tři dny.
A proč jich nemít víc? Zabít ten hnusný pocit ve mně...
Odtrhl jsem se po chvíli od polibku a jen mírně jsem zvedl hlavu. Díval jsem se do těch jeho očí, které byly tak zelené... Byly jako jed, dostanou se do člověka a celého ho otráví. Nepustí se, dokud na to nedostane protilátku. A zřejmě musí být hodně silná.
Zadíval jsem se na jeho rty. Přiblížil jsem se k nim a skoro se jich dotýkal. Ale pak jsem se jim těsně vyhnul. Jazykem jsem okopíroval jeho čelist dolů na krk. Jemně jsem ho okousal, jako bych ho na to chtěl připravit. Ale když se objevila malá kapka krve, už jsem se nedržel zpátky.
Zakousnul se do něho...
Sál jsem jeho krev tak divoce, že mi pramínek stékal koutkem úst na jeho krk.
Cítil jsem v jeho krvi to vzrušení, které ho ovládlo. A já tomu začal taky podléhat. Taky jsem se chtěl cítit dobře, abych zapomněl.
Nechci špatné myšlenky, mám jich dost, pomyslel jsem si, když jsem znovu natáhl další doušek jeho krve. Vyšukej ze mě všechny ty myšlenky... Nechci je... Chci se jen cítit dobře...
Přisátý k jeho krku jsem se začal pomalu pohybovat. Otíral jsem svůj zadeček o jeho klín, můj penis se třel o jeho pevné břicho.
Dokázal jsem se vzrušit během chvíle, když jsem chtěl, a já teď opravdu chtěl...
Chtěl jsem cítil jen tu slast, ten dobrý pocit ze skvělého sexu, a já tušil, že mi to on může dát...
Jerom
Táhle jsem zasténal, když se jeho tesáky zabořily do mé kůže, a on začal lačně sát mou krev.
Začal jsem pomalu tvrdnout, a když se pak svým penisem začal otírat o mě břicho a já cítil jeho čím dál větší vzrušení, přešlo to i na mě.
Zatahal jsem ho za vlasy a znovu se přitiskl na jeho rty v dravém polibku. Chutnal jsem svou krev, která jen zdokonalila ten požitek z jeho chuti.
„Jsi tak nádherný, Mete. Můžu ti tak říkat? Chci ti to udělat. Chci, abys myslel jen na mě," zachraptěl jsem mu do rtů, oběma rukama chytl jeho zadeček, a pak si ho vyšvihl nad obličej na který jsem si jeho klín doslova posadil.
Nosem jsem se otíral o jeho kulky a vytahoval tu dráždivou vůni, a můj jazyk neomylně našel cestu do jeho dírky, kterou začal hned zpracovávat.
Po chvilce jsem jazyk vyměnil za jeden, druhý a nakonec třetí prst, druhou rukou ho objal kolem pasu a posunul si ho, abych jeho nádherně tvrdý penis mohl vzít do úst.
Poslouchal jsem jeho sténání, cítil třes jeho těla i svírání zadečku, když jsem se svými prsty otíral o jeho stěny a dráždil ho, než jsem je vytáhl, znovu zasunul, a pak jejich pohyby sladil s tempem svého kouření.
Skoro jsem nemohl ani dýchat, jak jsem ho měl naraženého na sobě, ale to jen podnítilo mé vzrušení.
Volnou rukou jsem si rozvázal tepláky a trochu je stáhl, abych na svět vypustil svého dravce,, který už se nemohl dočkat, až se zanoří do toho těsného tepla.
Když jsem pocítil, jak to na mého miláčka jde, přidal jsem víc jazyk a zuby, a za chvilku se jeho tělo vzepjalo, a já polykal tu lahodnou tekutinu, která mě donutila víc přivřít oči.
Ale čas na odpočinek jsem mu nedal. Sotva jsem nasál poslední kapku, stáhl jsem si ho znovu do klína, posadil ho na sebe, a na jeden zátah do něj vjel, abych umocnil jeho dozvuky.
Sykl jsem, když se mi drápy zaryl do jedné z mnoha jizev na mých zádech, a znovu se lačně přisál k jeho rtům.
„Ještě zdaleka nekončíme. To byla jen malá ochutnávka," zachrčel jsem, vysunul se z něj a hodil ho na záda.
Začal jsem ho hladit a díval se do těch hnědých oči, které mě tak přitahovaly, a krmil jsem se jeho vzrušením. Svým penisem jsem se otíral o ten jeho, o jeho kulky, o jeho stehna, občas jen podráždil dírku, volnou rukou trápil jeho bradavky a sledoval výrazy v jeho tváři.
„Řekni mi to. Řekni mi, co chceš, Mete," zachrčel jsem, a svým žaludem začal škádlit jeho dírku, která se stahovala a nedočkavě chvěla.
Matteo
Tohle bylo to, co jsem potřeboval...
Úplně jsem se všemu poddal, a jen nechal svým tělem proplouvat všechny ty skvělé pocity, které mi dával.
Zapřel jsem se o pelest a pevně ji sevřel, když mi začal dráždit dírku, a můj penis s pravidelnými tahy končil v jeho puse. Sklonil jsem hlavu, až mi vlasy přepadly dopředu a já se skrz ně díval na tu úžasnou práci jeho úst a jeho prstů.
Byl v tom prostě úžasný. Tak úžasný, že jsem se během chvíle celý roztřásl a nechal všemu volný průběh. Rám pelesti skřípal, jak jsem do něj zatínal drápy a zanechal na něm několik rýh, když jsem cítil to osvobozující uvolnění. Plnil jsem jeho ústa a bylo mi jedno, jestli mi stíhá nebo ne.
Ale sotva jsem se stihl vzpamatovat z toho prožitku, stáhl si mě dolů a já ze sebe vydal hlasitý výkřik, když si mě na sebe narazil.
Zaryl jsem prsty do jeho ramen a s hlasitým sténáním se to snažil rozdýchat.
„Chci... chci to...“ snažil jsem se popadnout dech, když jsem se ocitl pod ním. „Ošoustej mě... protáhni mě... udělej co chceš...“
Sevřel jsem jeho boky mezi svými koleny a křečovitě se držel jeho loktů. Dýchal jsem s pootevřenou pusou, a občas si olízl své oschlé rty.
„Chci tě!“ vykřikl jsem, když to už na mě trvalo moc dlouho, a já chtěl cítit jeho penis v sobě...
Jerom
Byl tak sexy. Byl tak nadržený.
Upírům jsem se vždy vyhýbal, stejně jako vlkodlakům. Neměl jsem je rád, i když jsem slýchával o jejich náruživosti. Proto mě mile překvapilo, že můj miláček je jeden z těch, se kterými se rozhodně v posteli nudit nebudu.
Jeho hlas, když řekl, že mě chce, mi rozproudil ještě víc krev v těle. Stejně jako když mě sevřel koleny i prsty.
„Tohle jsem chtěl slyšel," zašeptal jsem do jeho rtů, a pak do něj najel až po kořen.
Jeho vzdech jsem pohltil do svých úst, když jsem se přitiskl na jeho rty, a jeho nohy jsem si hodil na ramena a celého ho zalehl. Chtěl jsem, aby co nejvíc cítil mou tuhu, mé vzrušení a můj chtíč. Lehce jsem se v něm vrtěl, kousal ho do krku, ramen, klíčních kostí, čelisti a brady. Pak jsem si klekl, zakousl se do jeho lýtka a přivřenýma očima sledoval jeho vzrušení. Přirazil jsem. Jednou, dvakrát. Vychutnával si ten těsný prostor, který mě obepínal. Až když slast dosáhla téměř nesnesitelných hranic, chytil jsem ho pevně za boky a začal plenit jeho dírku rychlými, krátkými nájezdy.
Přivíral jsem oči, a vždy, když mě v sobě víc sevřel, zakousl jsem se do jeho lýtka. A v momentě, kdy jsem cítil, jak to nejen na mě, ale i na něho přichází, zvedl jsem si ho znovu do klína a přirazil úplně na sebe, abych v něm byl ještě hlouběji. Pleskl jsem ho po zadku a kousl do bradavky.
„Snaž se," zachrčel jsem mu do ucha a kousl ho.
Matteo
Bože, to byla paráda...
Úplně jsem zapomněl na všechno. I na to, kde jsem, a s kým jsem. Jen jsem si plnými doušky užíval jeho nájezdů, krátkých ale tvrdých přírazů, až jsem měl pocit, že projde skrz mě, nebo mě odstěhuje do druhého pokoje.
Kolikrát jsem byl já ten, kdo okupoval něčí zadek. Líbilo se mi to. Ale líbila se mi i druhá strana.
Spíš se mi víc líbilo být na druhé straně, a u něj jsem měl tu možnost si to užívat.
Chtěl jsem mu vycházet vstříc, jak moc jsem to chtěl cítit ještě víc. Ale držel mě pevně za boky, a já mohl jen sténat a svírat plachtu, do které jsem chvílemi dělal i díry svými drápy.
Ale tu možnost mi nakonec přeci jen dal...
Zvedl si mě do sedu, a já hlasitě vykřikl, jak jsem dosedl na doraz.
Prý snaž se...
Jo, udělal bych to, i kdyby to neřekl.
Jen jsem se ušklíbl a začal jsem kroužit pánví. Dráždil jsem ho těmi pomalými pohyby.
Když už mě přerušil v tom nejlepším, tak ať si to užívá, zmetek jeden...
Zakousnul jsem se do jeho rtů a pomalu, jen kousek jsem se nazvedl. Dosedl jsem zpátky a zas se nadzvedl jen o malý kousek. Potřetí jsem se zvedl tak, že ze mě skoro vyjel, ale já znovu prudce dosedl do jeho klínu.
Nejen jeho, ale i sebe jsem tímto opakovaným pohybem vydráždil na maximum. Moje pocity přicházejícího orgasmu se vrátily zpátky. Pevně jsem ho objal, přitiskl se na něj, a pak už jsem jen pohyboval svými boky.
Vnímal jsem sebe, vnímal jsem jeho...
Každé plesknutí po zadku jsem doprovodil následným stažením a pak zasténáním, když se pocit tím ještě víc zesílil. Postupně jsem zrychloval a prudkými dosedy jsem se přivedl k tomu kýženému vrcholu. Roztřásl jsem se a křečovitě jsem ho ještě víc sevřel. Jen silou vůle jsem dokázal pokračovat v těch kopulačních pohybech, protože intenzita orgasmu mi doslova brala sílu.
Chtěl jsem se vpít do jeho úst, chtěl jsem ho líbat, ale všechno to vzalo za své, když jsem začal špinit jeho břicho svou nadílkou, a doprovázel to polohlasnými steny, vysílanými do jeho úst...
Jerom
Funěl jsem blahem a užíval si jeho nájezdů na svůj klín.
V první moment, když mě začal tak nesnesitelně dráždit, jsem měl chuť to utnout, strhnout ho zpátky pod sebe a pořádně ho ošoustat. Ale když to na něj začalo přicházet a on zrychloval tempo, nápad jsem okamžitě zavrhl.
Své prsty jsem zarýval do jeho zadku, a když jsem ucítil jeho stahy a ucítil jeho vlhkost na břiše, přidržel jsem si ho za boky, a několikrát tvrdě přirazil, abych i já dosáhl svého vrcholu a mohl naplnit jeho dírku.
Pevně jsem ho sevřel, táhle zasténal a kousnul ho do krku. Nehty jsem zaryl do jeho kůže, zvolnil pohyby, ale pohybovat jsem se v něm nepřestal, aby si to užil až do konce, a já taky.
Teprve, když jsem se trochu uklidnil, nabídl jsem mu své rty i jazyk, svalil se na záda, a jeho stáhl sebou, abych cítil jeho tělo na svém.
„Kdybysme na to vletěli hned, ušetřili bysme si spoustu nervů," zachraptěl jsem mu do rtů a pousmál se.
Byl pořád mým cílem, ale teď mě spíš zajímal živý než mrtvý. Byl jsem zvědavý, jak daleko tahle hra zajde.
Matteo
Snažil jsem se popadnout dech, ale bral mi ho svým polibkem, který jsem nedokázal odmítnout. Ležel jsem na něm, a ještě párkrát se proti němu pohnul, abych co nejdéle cítil otírání jeho chlouby ve mně. Můj třes pomalu ustával, a mé tělo se uvolňovalo z té orgasmické křeče.
„To bys... mě nesměl... chtít zabít..“ ušklíbl jsem se a kousl jsem ho do rtu.
Nadzvedl jsem se v loktech a zadíval se mu do očí.
Už mi nepřipadaly jako jed. Byly jako lesní tůňka... Tak průzračně zelené a nádherné, že by se do nich člověk dokázal pořád dívat.
Ještě jednou jsem ho políbil. Prohnul jsem se v zádech, jeho penis ze mě vyklouznul, a já to doprovodil s tichým zasténáním.
Moje ruka se pohla, když jsem ho chtěl pohladit. Ale nakonec jsem se ho jen dotkl konečky prstů a stáhl jsem mu z čela pramen vlasů, a pak mu prsty do nich zahrábnul. Sevřel jsem je a na moment znehybnil jeho hlavu.
„Zkus mě zabít, jestli chceš, ale já se tak lehce nedám. A když se ti to náhodou povede, přijdeš o tohle...“ znovu jsem se přisál na jeho rty a věnoval mu dravý polibek, který jsem ukončil dalším mírným kousnutím.
„Mám hlad,“ řekl jsem tiše, když jsem se od něj odtrhnul.
Zvedl jsem se a sehnul se přes postel k zemi, kde ležely hambáče. Usadil jsem se na jeho klíně a rozbalil krabičky. Jeden jsem mu strčil do pusy a do druhého jsem se zakousnul já.
„Hmm, je to docela dobrý,“ dodal jsem s nevinným úsměvem a začal jíst.
Jerom
Užíval jsem si té pohody. A když řekl, že ho můžu zabít, ale tak snadno se nedá, jen jsem se ušklíbl. „Došlo ti rychle, že ty jsi mým cílem. Ten, co si mě najal je idiot. To jsem teda věděl už od začátku, když mi volal. Vzal jsem tu práci vlastně jen ze zvědavosti," zakousl jsem se do hambáče, který mi strčil do pusy a celou dobu ho sledoval.
Když jsem dožvýkal a dojedl i on, stáhl jsem ho na záda a na chvilku ho zalehl. Znovu jsem ho jen sledoval, pozoroval výraz jeho tváře, než jsem ho ještě jednou divoce políbil, a pak se zvedl.
„Jdu si uvařit kafe," houkl jsem na něj, natáhl si tepláky a vyšel z ložnice.
Dveře jsem nechal otevřené, nebyl důvod je zavírat. V kuchyni jsem se dlaněmi opřel o linku a zamračil se. Když se mi zase mozek vrátil ze spodku nahoru, došlo mi, že tohle nejspíš nebyl nejlepší nápad.
Žil jsem vždy sám. Byl jsem samotář už nějakých dvěstě osmdesát pět let. Kvůli mé práci i kvůli mé povaze. A teď mám s někým bydlet? Se svým cílem, s upírem, a ještě k tomu s někým, koho šukal i on?
Mohlo by to být zábavné, ale mohlo mi to přinést i spoustu problémů. Navíc, nikdy jsem s nikým nešukal víc než jednou.
Nalil jsem vodu do konvice a do hrnku odsypal pořádnou dávku kávy. Ale vzpomněl jsem si i na svůj slib.
„Jestli chceš, večer půjdeme na lov toho, kdo oddělal tvého milence," houkl jsem směrem ke dveřím.
Matteo
Dojedl jsem hambáče a jako zákusek přijal jeho polibek.
Uměl to, to se musí nechat...
Když odešel, převalil jsem se na břicho a zapřemýšlel. Měl jsem už jasno v tom, že zůstanu tady. Cítil jsem pořád, že s Calem to nemám dořešené, i když jsem ho poslal do hajzlu a sám jsem si sbalil věci. Ale i tak...
Bylo mi po něm smutno. Představoval jsem si, co asi teď dělá, ale při těch představách jsem za chvíli dostal vztek.
Co asi tak, kurva, může dělat? Jsem idiot...
Vztekle jsem mlaskl a přesunul myšlenky k tomu, co teď... Musím to nějak vyřešit s Jeromem, abych se pořád nestrachoval, že mi vrazí kudlu do zad.
Když ho zabiju, nebo ho vyplatím dvojnásobkem toho, co za mě dostal, pořád tu bude riziko, že ten, co si ho najal, si najme někoho jiného. A to bych už nemusel mít tolik štěstí, jako právě teď.
Zvedl jsem se z postele a přešel ke své tašce. Zahrabal jsem v ní, a když jsem našel, co jsem potřeboval, zamířil jsem dolů do kuchyně.
„Tady,“ položil jsem hrubý svazek bankovek před něj.
„Vykupuji se. Počítám, že tu máš víc než ti ten, kdo si tě najal, zaplatil. Platím dolary, a ne bolívary, takže škodný nebudeš.“
Přešel jsem až k němu a zadíval se mu do očí. Popřemýšlel jsem, co udělat s tím, kdo si ho najal.
„A tady,“ vložil jsem mu do ruky druhý svazek bankovek. „Najímám si tě. Chci, abys mi přivedl toho, kdo si tě na mě najal. Nechci slyšet jeho jméno, nechci, abys ho zabil. Chci, abys mi ho přivedl živého.“
Odstoupil jsem od něj a šel si nalít vodu, abych uhasil žízeň, co jsem po tom lidském jídle měl. Docela mi vyprahlo, a vypil jsem hned dvě sklenice za sebou.
„A... Jdu s tebou. Půjdeme na lov...“ otočil jsem se na Jeroma s úsměvem.
Jerom
Sotva jsem si nalil vodu do hrnku, přistál vedle mě pakl bankovek. Otočil jsem hlavu směrem k Metovi a zadíval se na něj.
„Není to o penězích. Nepotřebuju je," odsunul jsem bankovky stranou, a protáhl si ztuhlé ramena. Jizvy na zádech táhly víc než kdy dřív.
„Pokud se chceš vykoupit, a pokud chceš, abych ti přivedl toho, co si mě na tebe najal, což není problém, musíš mi nabídnout něco jiného než peníze," ušklíbl jsem se na něj a přešel ke stolu.
Otevřel jsem si noťas, který mi tam ležel a v rychlosti pročetl zprávy, jestli se neobjevilo něco zajímavého. Další tři nabídky k práci. Podváděná manželka, vyřizování účtů mezi mafiány, a nějaký šikanovaný puberťák.
Zajímalo by mě, kde na mě všichni tihle pošuci berou čísla.
Jo, už vím. Jsem hodně známý a oblíbený.
Ušklíbl jsem se nad tou myšlenkou a otočil noťas směrem k Metovi, aby viděl ty nabídky a v prvních dvou případech i horentní sumy, vedle kterých vypadalo to, co mi právě nabídl jako pár drobných. „Vidíš? Nemám důvod to dělat kvůli prachům. Už teď jich mám tolik, že nevím, co s nima. Dělám to kvůli vzrušení z lovu, kvůli tomu, co jsou lidé nebo i „jiní“ ochotní nabídnout za mé služby," během těch slov jsem všechny tři nabídky zamítl a noťas zase zaklapl.
Dopil jsem kafe a hrnek hodil do dřezu.
„No, je to na tobě. Každopádně ten lov jsem ti slíbil. Tak to i dodržím. Jsem na tebe zvědavý," ušklíbl jsem se, a vyšel z kuchyně.
„Jdu si lehnout," houkl jsem mezi dveřma, a pak se svalil do postele, obrátil se na bok zády ke dveřím, a zavřel oči ve snaze usnout, i když jsem věděl, že je to nejspíš marná šance.
Matteo
Jo, mohl jsem si to myslet, ale nemyslel. Tenhle vážně prachy nepotřebuje.
Ušklíbl jsem se nad jeho okázalým odmítnutím tří zakázek.
Jenže tohle je věc, která je mi úplně někde... Jeho věc...
Vzal jsem oba svazky bankovek a šel za ním nahoru. Jeden svazek jsem hodil do tašky a druhý jsem položil před ležícího Jeroma.
„Vem si to. Ber to jako platbu od toho, kdo mě chce zabít, ať nejsi škodný. Jo, vím,“ zvedl jsem ruce a ušklíbl se. „Prachy pro tebe nic neznamenají. Ale i tak si je vezmi.“
Přešel jsem zpátky ke své kabele a vytáhl si věci vhodné na projížďku. Samozřejmě, že jsem si nezapomněl obléct svou koženou bundu a obout glády. Byly to první věci, co jsem si u Cala hodil do tašky, protože je mám opravdu rád.
„Chceš vzrušení?“ postavil jsem se už oblečený znovu před Jeroma a z vrchu se na něho díval. „Tak pojď se mnou. Počkám venku a nebudu čekat dýl, jak pět minut.“
S těmi slovy jsem vyšel ven a rovnou před dům. Podíval jsem se na své auto, a pak na jeho motorku. No, pokud přijme nabídku, bude lepší tohle...
Došel jsem k ní a opřel se o ní. Díval jsem se střídavě na dům a na hodinky a čekal, jestli Jerom vyjde nebo ne.
Jerom
Zamračil jsem se, když přišel a jeden balík bankovek znovu přistál přede mnou. Protočil jsem oči, a když odešel, hodil jsem ho do zásuvky jako kus bezcenného papíru.
Vážně jsem si chtěl odpočinout, ale když mi řekl, že mi nabídne vzrušení, netrvalo dlouho a znovu jsem vylezl z postele. Hodil jsem na sebe džíny, triko, koženou bundu, a v obýváku si vzal helmu. Těžké vojenské boty s okovanou stříbrnou špičkou k tomu všemu vůbec neladily, ale bylo mi to u prdele.
Na módní přehlídku nejdu.
Našel jsem Meta opírat se o mou motorku, a v první chvíli jsem ho chtěl sejmout, ale nakonec jsem se ovládl.
„Druhou helmu nemám," zavrčel jsem na něj a posadil se na ni.
Počkal jsem až se usadí i on, a vyjel ze dvora.
„Kam mám jet," zahulákal jsem, aby mě přes helmu a řev motoru slyšel.
Matteo
Potěšilo mě, že projevil zájem. A na jeho: Druhou helmu nemám, jsem se ušklíbl.
Jako bych ji potřeboval...
Začínal jsem tušit, že s ním se nudit nebudu, ať už spolu budeme, jakkoliv dlouho. I kdyby to mělo být třeba jen týden.
„Budu tě navigovat!“ křikl jsem mu do ucha.
Říkal jsem mu a ukazoval, kam má jet. Mohl jsem mu nadiktovat adresu, ale nejspíš by se otočil a znuděně by se vrátil dřív, než bychom tam dojeli. Ale já tam chtěl jet. Už jen proto, že jsem začínal mít tušení.
Po patnácti minutách jsme vjeli do části, kde se jen tak někdo nedostane. Schválně jsem si postavil dům úplně na druhém konci města, abych byl od tohoto místa, od nich, co nejdál.
A ten poslední dům, s největším kusem pozemku, vysokým plotem a velkou bránou, se objevil před námi...
Dům postavený v renesančním stylu. Moc se to sem nehodilo, ale otec si vždycky vydupal, co chtěl, a tohle tak prostě muselo být. Byl to vlastně takový menší zámek...
Když jsem se přiblížili k bráně, zvedl jsem se na stupátku a zapřel se o Jeromova ramena.
„Otevři bránu a hned!“ zařval jsem na ochranku, která měla hlídku u brány.
Zprvu se na mě udiveně podíval, ale když viděl, že jsem to já, rychle otevřel bránu, a my mohli projet bez zastavení.
„Nechej ji otevřenou!“ křikl jsem ještě na něho, když jsme kolem něj projížděli, a on se klaněl málem až k zemi.
Sedl jsem si zpátky, a jen ukázal Jeromovi, aby jel rovnou před hlavní vchod do zámku.
Zastavili jsme, a já seskočil dolů.
„Pokud budeš chtít někomu ublížit, tak klidně. Ale nikoho nezabiješ a na mou rodinu ani nesáhneš!“ zavrčel jsem Jeromovi do tváře, když zvedl štít helmy.
Popošel jsem o kousek dál, abych dobře viděl na všechna okna...
„Okamžitě sem přijdou všichni mí sluhové! Máte na to dvě minuty! Kdo tu nepřijde, pro toho si dojdu osobně!“ zařval jsem z plných plic, a abych dodal svým slovům váhu, nechal jsem vystoupit své upírské znaky.
Jerom
Docela mě překvapilo, kam chtěl jet. Ale jeho přání jsem splnil, protože jsem začínal být vážně zvědavý.
Když mi zavrčel do obličeje, že nemám nikoho zabít, jen jsem se ušklíbl.
Helmu jsem si nesundal, jen vypl motor a zůstal sedět na motorce.
Ne, že bych se nechtěl ukazovat, ale částečná tajemnost k mé práci patřila.
Když si pak nechal svolat všechny sluhy zasmál jsem se. Byl jsem zvědavý, jak daleko hodlá zajít.
Po chvilce se ukázalo několik sluhů, a mezi nimi i ten idiot, co si mě najal.
Hodil po mě pohledem, a pak se otočil na Meta.
I když mi říkal, že nemám nikoho zabít, byl jsem připraven vyskočit, kdyby bylo potřeba, a klidně sejmout každého, kdo by se mi postavil do cesty.
Matteo
Čekal jsem přesně minutu a padesát vteřin, než dorazil i ten poslední.
Došel jsem k jejich nastoupené řadě, a postupně šel kolem nich a každého si důkladně obešel a prohlédl. Tušil jsem, kdo by to mohl být, ale rád jsem věci natahoval. Rád jsem brnkal na jejich nervy...
Teda jinak...
Naštval mě, a když mě nasral, tak to můžu udělat i já. Pěkně si ho vychutnám.
„Odejdi... Odejdi... ty taky... běž…“ postupně jsem je vyřazoval, ale nechal jsem si nastoupených pět mužů, co u mě sloužili a prošli mojí postelí.
„Vím, že jste slyšeli, že je ve městě lovec,“ začal jsem, když jsem se před ně znovu postavil.
Všichni do jednoho sebou cukli, a jen Stefan krátce hodil pohledem znovu k Jeromovi. Pak jako by si to uvědomil, vrátil se pohledem na mě. Dělal jsem, že jsem si toho nevšiml.
„Vím, kdo je jeho cílem,“ pokračoval jsem a o něco jsem se k nim znovu přiblížil.
Mé upírské znaky začaly být výraznější, a můj pach, který znamenal útok, zesiloval.
Všichni do jednoho se mě báli, a měli proč. Ví, jak já, nebo kdokoliv z mé rodiny umíme zuřit, když se rozčílíme, a ví, že to pro ně může znamenat i konec...
Ale ani jeden si ze strachu, že by mě ještě víc rozzuřil, netroufnul couvnout nebo uhnout pohledem.
„Tím cílem jsem já!“ zvýšil jsem o něco hlas. „A jeden z vás si ho najal!“
Teď už se ozval šum, a všichni se po sobě ohlédli, jako by zkoumali, který z nich mohl udělat takovou kravinu.
„Zjistím si to, který z vás to je, a zabiju ho!“ zařval jsem na ně, až sebou cukli.
Ale v té chvíli, kdy můj vztek se nesl po okolí jako smrtící plyn, se na terase v prvním patře objevil můj bratr. Pohlédl dolů a bez váhání skočil.
Dopadl vedle mne, až se kolem rozletěl prach.
„Jak sis mohl dovolit sem, jen tak, vtrhnout, a ještě přivézt s sebou člověka“ zařval na mě.
„Drž hubu!“ prudce jsem se na něho otočil. „Tebe se to netýká! Vlastně týká, protože za tebe dělám tvou práci!“
Výhružně se proti mně postavil a zasyčel na mě. Ukázal mi své ostré zuby, a dal mi tím najevo, že se se mnou párat nebude.
Ale ani já nebyl pozadu. Jen jsem se ohlédl, jak je na tom Jerom.
Když to Riccardo zahlédl, mávl rukou k ochrance a pak k Jeromovi.
„Zbavte se ho!“ zařval na ně a pak se vrhnul na mě.