Už dlouho jsem neviděl Melův úsměv. Málokdy se smál, spíš sporadicky. Tenkrát u toho baru to byl snad poslední úsměv, který jsem u něj viděl.
Tak mladý a tak silně ho poznamenalo to, co už od mladého věku prožíval a nebyl nikdo, kdo by ho chápal, nikdo komu by věřil.
Ještě jednou jsem ho jemně pohladil po vlasech a pak se raději stáhnul zpět na židli, abych ho neprobudil.
Pohodlně jsem se opřel a znovu se začetl do další stránky.
Den po dni se mi otvíralo Melovo nitro…
DIARY
2. prosinec 2012
Skoro vůbec jsem nespal. Byla mi zima, ani ta skříň před oknem nepomohla a deka mě skoro vůbec nezahřála. A taky… Bál jsem se, že zaspím a Jefrey odjede beze mne. Neví, kde mě tu má hledat.
Venku byla ještě tma, když jsem se nakonec zvedl a začal chodit po místnosti, abych se zahřál aspoň pohybem. Otevřel jsem si konzervu, a snažil se aspoň něco sníst. Bageta byla už skoro tvrdá, ale jinou jsem neměl. Kdybych si to aspoň mohl ohřát. Ještě že dneškem to je poslední studené jídlo. Aspoň v to doufám…
… Blíží se desátá hodina. Za chvilku pro mne přijede. Musím se sbalit, i když tu toho moc nemám.
Těším se, až budu v teple u Jefreyho…
3 prosinec 2012
Nemůžu být šťastnější. Jefrey pro mne opravdu přijel. Jen jsem mlčky seděl a čekal, až zastavíme u něj doma. Má podzemní garáž, takže mě ani nikdo neviděl venku. Bydlí ve čtvrtém patře a dostane se tam po schodišti nebo výtahem, který má dveře přímo do jeho bytu.
Je opravdu velký. Mám pocit, jako by byl větší než náš dům. Jefrey mě hned dotlačil do koupelny a ani jsem se mu nedivil. Potřeboval jsem to jak sůl. Už sám sobě jsem začal smrdět.
Dal mi taky nějaké své čisté věci a ty moje hned nachystal do pytle, aby se odnesly vyprat. Má dokonce i služebnou, která mu chodí třikrát týdně uklízet a stará se mu i o prádlo. Je opravdu bohatý.
Myslel jsem, že budu spát s ním, ale řekl mi, že budu mít svůj pokoj. Měl tu celkem čtyři a jeden z nich byl můj. Prý ho má pro hosty, ale není moc využívaný. Že prý k němu moc lidí nechodí, a když už, tak jim stačí ty další dva. Ten nejmenší byl pro mne, ale měl jsem tam všechno, co jsem potřeboval. Hlavně postel. Na tu jsem se těšil nejvíc. A na teplé jídlo.
Jefrey mi nachystal oběd a pak odešel, že prý musí pracovat.
Najedl jsem se a teď ležím v posteli a jsem spokojený. Ale strašně unavený. Těch pár dní, co jsem byl venku, mě strašně unavilo. Kdybych tam zůstal o něco dýl, buď bych někde zmrznul, nebo bych se musel vrátit. Ale to já nechci. Už se nechci vrátit tam…
4. prosinec 2012
Včera se Jefrey na chvilku zastavil, ale navečer zase odešel. Prý musím pochopit, že kvůli mně nebude měnit své zvyky. Bylo by to moc nápadné a lidi by se začali vyptávat, koho doma mám.
Chápal jsem to. I když mi bylo večer smutno, nakonec jsem stejně usnul a ani neslyšel, kdy se vrátil.
Ráno, když jsem vstal, tak on už byl vzhůru a snídal.
A teď je prý zase v práci a já jsem sám. Kdybych tak měl aspoň co dělat. Jediné co jsem mohl udělat, bylo, že jsem si pustil televizi.
5. prosinec 2012
Dneska to je nějaké divné. Přišla jeho uklízečka a on nechtěl, abych se s ní viděl. Prý je to kvůli mně, protože mě hledají a ona by mohla říct, že mě u něho viděla a měl bych problém nejenom já, ale i on.
Uklizečka přišla dopoledne, když ještě byl doma. Mě nakázal, že se mám zamknout ve svém pokoji a zůstat tam, dokud ona neodejde. Ji zas řekl, že ten pokoj nebude uklízet. Mám pocit, jako by ji to ani nepřišlo divný, podle toho, jak jsem je za dveřmi poslouchal.
Takže dneska to bude děsná nuda. Nemůžu si pustit ani rádio, jen musím tiše sedět, nebo ležet, abych se něčím neprozradil. Snad to, že si píšu, není slyšet. Jsou skoro dvě hodiny a každou chvíli by měla odejít. Už aby to bylo, protože se mi chce na záchod.
6. prosinec 2012
Proč mám pocit, že mě Jefrey nemá rád? Od té doby, co si mě sem přivedl, jako bych byl cizí. I když mi dal sem tam pusu, ale jinak nic.
Začíná mě to trápit, ale bojím se ho zeptat přímo. Možná se tak chová normálně a já si dělám zbytečné obavy. Za chvilku se má vrátit domů, tak jsem mu nachystal jídlo, abych mu udělal radost. Jsem zvědavý, co na to řekne.
… Jsem zase ve svém pokoji a sám. Je jedna hodina ráno a nemůžu spát. Jefrey mi za jídlo poděkoval, ale to bylo vše. Ani mi neřekl, jestli mu chutnalo. Když se zavřel ve své ložnici, nevydržel jsem to a šel za ním. Ležel na svoji posteli a podřimoval. Chtěl jsem s ním být a vlezl jsem si k němu. I když jsem ho políbil a chtěl se k němu přitulit, vyhodil mě.
Má mě vůbec rád? Proč si mě vlastně k sobě vzal? Je mi z toho čím dál víc smutno.
8 prosinec 2012
Chci umřít. Jefrey mě nemiluje. Nemá mě rád ani trochu a navíc…
Včera si přivedl domů kamaráda. Teda prý je to kamarád, ale já ho nikdy neviděl ani v baru.
Chtěl jsem odejít do svého pokoje, abych je nerušil v zábavě, ale on mě donutil zůstat a prý se mám napít s nimi. Nechtěl jsem, ale taky jsem nechtěl zklamat Jefreyho.
Nevím, kolik jsem toho vypil. Pamatuji si jen, jak mě ten jeho kamarád dotáhl do jednoho z pokojů. Vím jen, že jsem se bránil, ale byl jsem tak opilý, že jsem skoro nic nezmohl a on byl silný.
Když jsem se probral, ležel jsem tam nahý a on byl pryč. Když jsem si uvědomil, co se nejspíš stalo, zvedl se mi žaludek. Tak, tak, že jsem stihl doběhnout na záchod. A ono se to stalo určitě podle toho, jak mě všechno bolelo. Ani nevím, kolikrát si mě vzal.
Křičel jsem na Jefreyho, jak mi to mohl udělat. Dal mi facku, abych zmlknul a pak mě dotáhnul do koupelny, abych se okoupal, protože prý smrdím jak děvka. A jestli se mi to nelíbí, tak můžu jít zpátky na ulici. Nic po mě nechtěl, žádné peníze, tak prý mě neubyde, když jednou za čas někomu podržím.
Večer, hned jak odešel, jsem se chtěl sbalit a utéct. Klidně venku umrznu, je mi to jedno. Ale on zamknul byt a já nikde nenašel náhradní klíče. Dokonce ani ten od mého pokoje. Výtahem se bez čipové karty taky nikam nedostanu. Dokonce jsem nikde nenašel ani moje oblečení, jen to, které mi on dal na doma. Zamknul dokonce, i když byl doma a klíče měl pořád u sebe. Jediné, co mi zůstalo, byla moje prázdná peněženka a ty… Ale musím tě schovávat, mám strach, že by mi tě vzal.
Když jsem to dočetl sem, bylo mi hned jasné, co je Jefrey zač. Ale Melovi to zřejmě hned nedošlo. Podle toho, kdy jsem ho našel, byl u něj ještě pár dní. Určitě to pro něj nebyl žádný med.
Ale co bylo horší? Být doma, kde se k němu chovali nedůvěřivě a byl tam jeho strýc, který měl vše pod kontrolou, nebo u Jefreyho, který…
Raději jsem to nechtěl ani domyslet. Takové lidi bych nejraději postavil ke zdi.
Melova nedůvěra k lidem se ještě víc musela zvětšit. Divím se, že dokázal vůbec věřit mně…
Diary
12 prosinec 2012
Nevydržím to. Jefrey říkal - občas, ale začali sem chodit lidi skoro každý večer. A mu to bylo jedno. Ze začátku jsem se bránil, ale skončilo to vždy tím, že jsem jich pár schytal nejen od těch chlapů, ale i od Jefreyho. Mám pocit, jako by se to dokonce některým líbilo, že jsem se bránil a pak byli ještě surovější. Chtěl jsem se včera podřezat. Ale on mě na poslední chvíli chytil a zmlátil mě a zamknul v pokoji. Pustil mě až dneska ráno. Zamezil mi přístup i do kuchyně. Můžu jen na záchod. Do koupelny jen když je doma a to mě ještě hlídá.
Pohrozil mi, že jestli se o něco pokusím, tak mě už nebude z pokoje pouštět vůbec.
Co jsem komu udělal, že se tak druzí ke mně chovají? Já chci jen normálně žít. V normální rodině a s mámou a tátou… Proč mi nevěřili aspoň oni? Proč se nemůžu vrátit?
Stýská se mi, ale oni… Nevěřili mi. Věří jemu a já se tam nevrátím.
15. prosinec 2012
Dva dny jsem byl zamčený v druhém pokoji. Už se ani nebráním. Je mi všechno jedno. Jefrey… on… Nikdy mě nemiloval. Byla to jen jeho hra. Už vím, co je zač. Viděl jsem včera, jak mu ten kluk, co u mě byl, dával peníze. Jefrey se rozčílil, když dostal málo a chtěl ho vykopat, prý už kvůli tomu, že mám odřené ruce, jak mě přivázal k posteli. Ten kluk mu raději přidal, ale Jefrey mu musel slíbit, že může za mnou znovu přijít. Prý něco tak hezkého se málokdy vidí…
Bylo mi z nich špatně. Pozvracel jsem se přímo do postele, na které jsem ještě ležel.
Když to Jefrey viděl, znovu se rozzuřil. Dostal jsem od něj pár ran a kopanců a musel jsem to uklidit. Ani ho nezajímalo, že mi je špatně a všechno mě bolí. Prý jsem sračka, co nic nevydrží. Ještě počkal, až se osprchuji, a zkontroloval mě, jak moc jsem domlácený. Říkal, že budu mít dva dny pokoj, protože tak moc barevnýho kluka nikdo nechce. On by na mě prý nesáhl ani dvoumetrovou tyčí. Jen mě hodil do „mého“ pokoje a zase mě zamknul, a že když budu chtít na záchod, tak mám zaklepat, ale neručí mi za to, jestli bude doma.
18 prosinec 2012
Opravdu jsem měl dva dny klid. Dokonce byl celou dobu Jefrey doma a já se mohl volně pohybovat po bytě. Ale stejně mě pořád hlídal.
Měl nějakou dobrou náladu a dovolil mi dívat se na televizi. Já jsem ale celou dobu pozoroval, co dělá a kam si dává věci. Rozhodl jsem se, že uteču, i kdybych měl vyskočit z okna a zabít se. Všechno lepší, než tohle.
Večer, než mě zase zamknul v pokoji, mi řekl, že se mám dobře vyspat, protože mě čeká náročný den. Chystá párty a bude mít v bytě plno lidí. A je na mě, jak se ke mně budou chovat. Jestli ale zjistí cokoliv, co by se mu nelíbilo, nechá je, ať mě třeba rozervou. Že je mu to jedno, však se to tak stejně některým líbí. Ale prý je to poslední den, kdy u něj budu, tak ať si ho užiju.
Nechápal jsem to. Jen jsem na něho civěl a chtěl vysvětlení, ale on mě strčil do pokoje a beze slova zamknul.
Co se mnou chce udělat? Pošle mě pryč? Už ze mě nemá tolik peněz? Nebo… Chce mě poslat někam do bordelu? Už dávno mi došlo, že Jefrey je pasák. Kolik takových ubožáků jako jsem já, mu naletělo?
Zítra odsud uteču. Za každou cenu.
Na moment jsem se musel postavit.
Čekal jsem něco takového, ale když jsem četl stránky, kde popisoval, co mu kdo dělal, bylo mi na zvracení stejně jako mu tenkrát. Někteří do něj dokonce nacpali i drogy, aby byl povolnější a mohli si s ním dělat, co chtěli.
Byl jsem rozčílený a nemohl se uklidnit.
Jefrey docílil toho, co celou dobu chtěl. Udělal z Mela úplně jiného člověka. Byl sice rozhodnutý utéct, ale z jeho slov jsem poznal, že to jinak vzdal. Vzdal se svého života a chtěl to skončit. Chtěl utéct někam, kde by mohl ukončit svůj bídný život, i kdyby to znamenalo někde prostě umrznout.
Tenkrát jsem byl už bezradný. Ještě nikdy se mi nestalo, abych někoho tak dlouho hledal a neměl ani sebemenší stopu. Teď mi už bylo jasné proč.
Prošel jsem i spoustu bordelů i v okolních městech, ale po Melovi jako by se zem slehla. A on byl zatím zavřený u Jefryeho doma. Mě skoro pod nosem…
Večer předtím, než napsal tohle, jsem seděl u sebe doma a pročítal si všechny své poznámky. Šel jsem na to úplně od začátku, protože jsem se ocitl ve slepém bodě. Rozhodl jsem se to vzít z jiného konce a ten konec byl jeho strýc.
Už jen to, že ho Mel několikrát obvinil a nic se s tím nedělalo a navíc se pokusil o sebevraždu a pak začal utíkat z domu. A taky se mi nezdálo to, že Mel utekl právě v době, kdy ho strýc hlídal…
Doufal jsem, že aspoň on by mě mohl přivést na nějakou stopu. Nějak jsem mu pořád nevěřil.
Začal jsem ho sledovat…
DIARY
19. prosinec 2012
Je ráno a já jsem zamčený v pokoji, protože uklizečka přišla dneska brzy a musí nachystat věci na tu jeho párty. Dokonce jsem i cítil ty dobroty, co vařila a chystala, ale nějak se mi z toho zvedal žaludek. Už druhý den jsem pil jen vodu. Teda chtěl jsem, ale večer, než mě sem Jefrey zamknul, mě donutil sníst večeři. Prý ať mám dost síly a něco vydržím.
… Uklizečka odešla a Jefrey hned pro mě přišel. Dotáhl mě do koupelny a pohlídal mě, abych se pořádně okoupal a připravil na večer. Se vším všudy. Na nic jsem nesměl zapomenout. Vůbec na nic. Prý si zákazníci neplatí za nějakou špínu. Musím být dokonale čistý a připravený. Těch pár modřin co jsem měl různě po těle, prý tolik nevadí. Aspoň je prý vidět, že jsem žádané zboží.
Dokonce mě i s některým věcmi pomohl, prý aby mi to tolik netrvalo a on měl jistotu… A ať si užiju poslední den na svobodě, protože mu někdo za mě nabídl pořádný balík.
Sedím v pokoji, a i když se snažím nebrečet, nejde to. Bylo to poprvé, co o mně mluvil jako o zboží. Pořád jsem doufal, že je to jen blbý vtip, ale tímhle mi dal jasně najevo, že není.
Musím za každou cenu utéct. Komu mě prodal? Kam mě chce odvézt?
Jefrey říkal, že mám čekat připravený a že si pro mě přijde, až bude čas. Slyším, jak se začínají scházet. Jen samé mužské hlasy…
Mám strach tak velký, že ani nejsem schopný udržet propisku. Kolik jich tam je? Co se mnou bude? Proč mě nenechá být? Tak strašně moc chci umřít, ale nemůžu se už ani oběsit, protože mi vzal i deku a mám tu jenom holou matraci, pod kterou si tě schovávám.
Bojím se. Slyším ho, jak huláká na celý byt, že za chvíli bude zlatý hřeb večera, prvotřídní zboží, a kdo dá nejvíc, bude mě mít jako první.
… Sedím zamčený v pokoji a čekám, co bude. Ještě že jsem tě stihl schovat. Na poslední chvíli, těsně před tím, než Jefrey vrazil do pokoje a vytáhl mě ven. Postavil mě doprostřed haly, jen v trenkách. Prý, aby si mě mohli lépe prohlédnout. Bylo jich tam asi šest. Ale když se jeden z nich postavil, myslel jsem, že je to můj konec.
Díval jsem se na strýce stejně nechápavě, jako on na mě.
Ještě teď se třesu. Mám strašně velký strach, co se mnou bude. Jefreymu se nelíbilo, že mě strýc hned chytl a dotáhl mě zpátky do pokoje a teď se za dveřmi rozčíleně dohadují.
Bojím se, opravdu se bojím toho, co udělá…
20. prosinec 2012
Můj život skončil. Tady mě nikdo nenajde a on…
Jsem v jakémsi starém baráku. Je tu jen matrace na zemi. Nemám tu ani světlo. Jen popaměti píšu a ani nevím, jestli se trefím na řádek. Ale je mi to jedno. Je mi už všechno jedno. Vzdávám to. Jdu z jedné sračky do druhé. Už nemám ani sílu brečet.
Včera, když strýc zjistil, že jsem to já, koho chtěl Jefrey prodat, byl hodně překvapený. A já taky. Vidím, že je takový, jak jsem si o něm myslel. Chodí a kupuje si kluky, zatím co má doma ženu. Je mi tety líto. Určitě ani netuší, co doma má…
Když se včera konečně dohodl s Jefreym, přišel za mnou a hodil mi věci na oblečení. Jen boty, kalhoty a mikinu. Víc prý stejně nepotřebuji. Ještě na chvíli mě zavřel, aby prý ještě dokončil obchod, a pak pojedem pryč.
Už dokonce i on o mě mluvil jako o zboží. Myslel jsem si, že je to jen divvadlo na Jefreyho, aby mě z tama dostal, ale nebylo.
Tebe jsem si naštěstí stihl schovat pod oblečení. Nemohl bych tě tam nechat.
Když jsme sjeli do garáže, myslel jsem si, že normálně nastoupím a pojedeme domů, ale on mě nacpal do kufru. Nevěděl jsem, kam jedeme. Nevím, ani kde stojí tenhle barák. Ale podle všeho je to jeden z těch, které on spravuje, a buď je prodá, nebo určí k demolici.
Zamknul mě ve sklepě. Jediné světlo tu jde škvírou pode dveřmi. Ještě že mě nechal být, jinak by tě našel. Měl jsem strach, ale nakonec mě jen zamknul a odešel. Ani mi neřekl, jestli přijde, nebo co bude dál… Jako bych byl cizí…
Vzpomněl jsem si, že za chvíli budu mít narozeniny. Nejspíš se svých devatenácti ani nedožiju. Stejně jsem to už chtěl tolikrát skončit, tak nevím, proč nad tím teď přemýšlím.
Nemám už sílu na nic. Jen ležet a čekat, co bude dál. Už ani nevěřím tomu, že bych se z toho někdy dostal.
Naštvaně jsem mlaskl a chtěl praštit do něčeho rukou, abych si ulevil, ale zarazil jsem se na poslední chvíli. Málem jsem probudil Mela, který se mírně pootočil a víc se zachumlal do peřiny.
Seděl jsem tenkrát v autě před Jefreyho domem.
Sledoval jsem jeho strýce, protože jsem chtěl vědět, co dělá a kam jezdí. Zjistil jsem za tu krátkou chvíli, že na tom, co už tenkrát Mel zmínil, něco bude. Sám jsem na vlastní oči viděl, jak si kupuje mužskou společnost na ulici a už to, že se ten kluk podobal Melovi, mě zarazila.
A tenkrát, když jsem jel za ním až k Jefreymu domu, měl jsem Mela na dosah, a ani jsem to nevěděl.
Dlouho do noci jsem tam čekal, až se objeví. On potom vyjel z podzemní garáže, ale byl v autě sám.
Jel jsem za ním… On mi ale zmizel na semaforech, když jsem musel zastavit na červenou.
Nemohl jsem si dovolit zbytečné opletačky s policií. Na to, abych někam jel vysvětlovat přestupek, jsem neměl čas. A navíc… těch pokut jsem měl v šuplíku už víc než dost a nechtěl jsem riskovat, že přijdu o řidičák.
Ale… Měl jsem to tenkrát udělat. Měl jsem kašlat na nějakou červenou a jet za ním. Zkrátil bych Melovo trápení minimálně o dva dny a mohl ho chytit přímo při činu. Takhle jsem neměl žádný důkaz proto, co on udělal. Soudce mé předložené důkazy sice vzal v potaz, ale ve výsledku to vzhledem k okolnostem bral jako irelevantní.
Tohle poznání mě teď strašně štvalo. Byl jsem vzteklý sám na sebe.
Opravdu jsem na tu blbou červenou měl jet…