Peklo, Luciferův palác, o několik dní později
V komnatě bylo šero a do záclon se opíral lehký vítr. Celá místnost byla zařízena přepychově a majestátně, laděná do rudé barvy, od koberců, přes křesla, skříně, stůl až po záclony. Nejmajestátnější byla obrovská, dřevěná, vyřezávaná postel se spoustou polštářů potažené rudě červeným sametem. Stejnou barvu měla i lehká deka, přehozená přes pelest postele.
Na posteli ležel na břiše muž a prudce oddechoval. Kromě jeho dechu bylo slyšet ještě šumění vody, které se neslo někde od levé strany pokoje.
Po chvilce šumění vody ustalo a do pokoje vešel Lucifer, který kromě ručníku na hlavě byl zcela nahý.
„Jak dlouho se chceš ještě válet v posteli, Asi? Máme práci,“ houkl směrem k posteli.
„Kdybys mě tak nezřídil, možná už bych byl dávno na nohou,“ zamručel Asmodeus.
„Takže chceš říct, že za tvou neschopnost můžu já?!“ zeptal se výhružně Lucifer a začal se soukat do spodního prádla a černých kožených kalhot.
„To bych si nikdy nedovolil,“ utrousil Asmodeus a začal pomalu vstávat.
„Auuu,“ zaúpěl, když se snažil posadit.
„Skučíš jako nějaká coura. Vzmuž se trochu, sakra!“ zavrčel Lucifer, když si zapínal kalhoty.
„V noci jsi byl velice hrubý. Pořád tě žere to, co se stalo u Samaela?“ zeptal se nevinně a vzápětí už ležel znovu na břiše, levou ruku bolestivě zkroucenou na zádech.
„Zase mě provokuješ?“ zavrčel Lucifer, který nad ním obkročmo klečel a tlačil ho do polštářů.
„Když ty se vážně poslední dobou chováš strašně,“ zahučel Asmodeus do polštářů.
„A co je tobě do toho jak já se chovám?! Mně zase přijde, že si poslední dobou vůči mně až moc drzý. Neustále provokuješ a jednu věc ti musím říkat minimálně dvakrát, a to i když jsme před jinými démony. Jak se mám asi potom chovat, když se můj podřízený chová jako nafoukaná princeznička a neustále fňuká, že jí někdo ubližuje?“ vrčel Lucifer.
„To protože se ty ke mně chováš jako k nějaké nule!“ prskl Asmodeus a už měl dost Luciferova týrání. Vzepřel se proti němu a pokoušel se ho shodit ze svých zad.
Lucifer, kterého trochu překvapilo jak rychle se mu Asmodeus vzepřel, trochu povolil své sevření a Asmodeovi se tak podařilo vyškubnout ruku.
Když se ovšem snažil pokračovat, zaskučel bolestí a zhroutil se znovu do polštářů.
„Heh. Tak to by mě zajímalo co by jsi mi jako teď chtěl udělat, když nejsi ani schopný se posadit,“ zašklebil se Lucifer.
Pak se posunul, chytl Asmodea za boky a donutil ho vystrčit zadek.
„Ne, prosím, myslím to vážně,“ zaskučel Asmodeus, protože tušil, co se Lucifer snaží udělat.
„Teď prosíš? Před chvilkou si byl značně drzý,“ zašklebil se Lucifer.
Pak mu roztáhl půlky a zálibně se zadíval na jeho dírku. Trochu si naslinil dva prsty a pak je docela nešetrně strčil až nadoraz do Asmodeových útrob.
Ten zaskučel skutečnou bolestí, protože měl zadek jako v jednom ohni z Luciferova nočního řádění. Ještě teď cítil jeho zuby a nehty, které na půlkách a celém prostoru kolem dírky zanechaly bolestivé škrábance, modřiny a kousance.
Luciferovi to ale očividně nevadilo. Prudce a tvrdě zajížděl dovnitř, nevšímaje si Asmodeova bolestivého kvílení.
„Ale no tak, myslel jsem, že bolest máš rád,“ zasmál se Lucifer a přidal třetí prst.
Asmodeus si myslel, že ho snad roztrhne.
„Si pořád tak krásně kluzký,“ zacvrlikal Lucifer a natočil prsty tak, aby těmi zbylými mohl začít masírovat Asmodeovy varlata. Když se pak dotkl jeho prostaty, Asmodeus se tomu poddal a i přes bolest začínal být vzrušený.
Což samozřejmě Luciferovi neuniklo.
„Ale, ale, copak to vidím,“ zavrněl Lucifer a přestal ho dráždit.
„Lucifere, ty parchante!“ zaúpěl Asmodeus a nadzvedl se na loktech. Pak zavrtěl zadkem a sám se snažil přinutit Lucifera, aby pokračoval.
Ten vyndal prsty ze zadku úplně a naklonil se nad něho.
„Víš o tom, že se teď chováš jako nějaká děvka? A to je to, co se mi na tobě líbí. Řekni, jak moc mě chceš?“ zeptal se Lucifer a jedním prstem přejížděl po celé délce Asmodeova tvrdého penisu, od špičky přes varlata až po dírku, kterou obkroužil a pak do ní strčil prst jen po jeden článek kloubu, aby ho vzápětí vyndal a pokračoval zpátky ke špičce penisu.
„Achh, ááách…“ vzdychal už naplno Asmodeus a začal se pod Luciferovými dotyky svíjet.
„Řekni mi to! Chci, to slyšel!“ přikázal Lucifer, chytl Asmodea za vlasy a pootočil mu hlavu tak, aby se mohl dostat k jeho uchu, do kterého se dost nešetrně zakousl.
„Prosím! Prosím, můj pane, chci aby, jsi mi to udělal! Prosím!“ skučel Asmodeus jako smyslů zbavený.
„Řekni mi, co jsi?!“ zeptal se Lucifer, který nebyl zjevně s odpovědí spokojený.
„Jsem tvoje děvka! Ty jsi můj pán a můžeš si se mnou dělat, co chceš! Tak prosím! Prosím!“ zaskučel znovu a měl pocit, že už to nevydrží. Bylo mu jedno, že před chvílí mluvil jinak, bylo mu jedno, že se snažil o to, aby se k němu Lucifer přestal chovat jako k nějakému nejpodřadnějšímu démonovi, bylo mu jedno, že se patrně kvůli bolesti pak ani nepostaví. Teď jen chtěl, aby ho Lucifer co nejrychleji udělal, protože to jeho dráždění bylo nesnesitelné.
„Ach, prosím…ááchch…“ vyrážel ze sebe a svíjel se víc a víc.
„Mmm. Tak se mi to líbí. Máš štěstí, že mám dobrou náladu,“ zašeptal Lucifer, zatímco mu okusoval ucho a krk.
„Ukaž mi, jak moc to chceš,“ řekl a s těmi slovy naráz prudce zasunul všechny tři prsty zpátky do Asmodeova zadku.
Prohnul se v zádech a zaúpěl, částečně bolestí, částečně vzrušením a začal sám přirážet proti Luciferovým prstům.
Ten si klekl, aby měl lepší výhled a nechal Asmodea ať se na jeho prsty nabodává sám.
„To je ono. Takhle se ti to líbí co? Můžeš mě nenávidět, jak chceš, ale to co ti dávám já, ti nikdo jiný nedá. To si pamatuj. Jsi můj a tak to taky zůstane,“ zachraptěl Lucifer.
Pak se občas některým prstem dotkl jeho prostaty, za což se mu dostalo Asmodeova hlasitějšího zasténání.
„Ach…ano…to…já…áááchch…vím!!“ vyrážel ze sebe mezi vzdechy Asmodeus.
Když už viděl, že se blíží k vrcholu, chytl ho za pas, nadzvedl do kleku, prsty povytáhl, druhou rukou ho chytl za penis a zastavil jeho pohyby.
Asmodeus zakvílel. Snažil se pokračovat, ale Luciferův pevný stisk mu v tom bránil.
„Copak je?“ zeptal se nevinně.
„Prosím!“ zasténal Asmodeus a opět se snažil pohnout.
Lucifer, který ho chtěl ještě víc potrápit, mu sevřel mezi prsty bradavku a začal jí dráždit. Tahal za ni, mačkal, ťukal do ní nehtem a lehce škrábal.
Asmodeus se vypjal a zvrátil hlavu dozadu tak, že ji měl opřenou o Luciferovo rameno.
„Popros svého pána!“ nařídil Lucifer a bradavku sevřel pevněji.
„Prosím, můj pane! Chci se udělat! Dovol mi to! Prosím, dovol mi se udělat!“ skučel Asmodeus
Když dosáhl toho, co chtěl slyšet, tak znovu prudce zajel prsty do jeho zadku, poškádlil prostatu a druhou rukou přejel po celé délce penisu.
Na reakci nemusel čekat dlouho.
„Lucifereee!! Áááchchch…“ vykřikl Asmodeus, celé jeho tělo se napjalo, v penisu mu zaškubalo a pak už si břicho i Luciferovu ruku kropil svým spermatem.
Lucifer ho ještě chvilku držel v náručí a vychutnával si pocit Asmodeova odeznívajícího orgasmu. Líbilo se mu, když si s ním mohl takhle pohrávat. A Asmodeus byl velmi přičinlivá hračka.
Když se trochu uklidnil, opřel se o Luciferovu hruď a sedl si pohodlněji do jeho klína.
Potěšilo ho, že Lucifer neuhnul a zůstal sedět.
„Stejně si myslím, že jsi strašný parchant. A není to o tom, že bych tě nenáviděl. To se nikdy nestane. Jen mě občas sereš,“ zamručel Asmodeus a v jeho hlase bylo slyšet pobavení.
„Už zase provokuješ? Ty si vážně nedáš pokoj?“ zeptal se naoko nazlobeně Lucifer.
Asmodeus si povzdechl.
„Dobrá, omlouvám se, jen je toho poslední dobou na nás na všechny moc.“
„Ale, copak to slyším? Prohnilý chlapec si s něčím dělá starosti?“ řekl pobaveně Lucifer.
„Pff. Víš, že nesnáším tuhle přezdívku,“ zamračil se Asmodeus a chytl Luciferovu ruku, která byla potřísněná jeho spermatem.
Pak si postupně vkládal jeden jeho prst po druhém do úst a slízával své sperma. Totéž udělal i s dlaní a hřbetem ruky. Pak se vrátil zpátky k prstům a dva z nich si strčil znovu do úst. Začal je sát, lízat a kousat a za chvilku dosáhl toho, že Luciferovi se prohloubil dech. Sledoval Asmodea přimhouřenýma očima a druhou ruku přesunul do jeho klína, kde znovu začal dráždit Asmodeův penis.
„Uhhhmm…“ zamumlal Asmodeus přes Luciferovy prsty ve své puse.
Z dalšího pokračování je však vyrušilo rázné zaklepání na dveře a dovnitř vstoupil bez vyzvání Azazel.
Situace, kterou uviděl, ho nijak nepohoršila, ani nepřekvapila, jen tázavě zvedl obočí.
„Nerad vás vyrušuju, ale ostatní už čekají,“ řekl nevzrušeně.
„Zatraceně. Já na to zapomněl. Vidíš, co jsi zase udělal?“ zaklel Lucifer a podíval se na Asmodea zamračeným pohledem.
„Co zas?! Já za to nemůžu!“ ohradil se Asmodeus, když vyndal Luciferovy prsty ze své pusy.
„Nekecej a padej do sprchy!“ zavrčel Lucifer a slezl z postele.
Asmodeus s menšími obtížemi a skučením přešel do koupelny a za chvilku už bylo slyšet šumění vody.
Lucifer si mezitím oblékl bílou košili, u které nechal rozepnuté první tři knoflíčky a rukávy ohrnul po lokty.
„Myslíte, že je to dobrý nápad? Zatáhnout do toto Belzebuba s Kamaelem? Bral bych ještě Samaela, beru i Baala, ale tihle dva? Jak víte, že to nikomu neprozradí?“ zeptal se Azazel.
„Víš, co se říká. Přítele měj blízko, nepřítele ještě blíž. Navíc je i v Belově zájmu začít spolupracovat,“ odpověděl Lucifer, když si obouval nízké kožené boty.
Poté, co před několika dny sdělil zprávu ohledně Meče Samaelovi, musel říct o celé záležitosti i někomu ze svých. Asmodeus a Azazel byli jasnou volbou. Byli jediní, kteří mu byli nejblíže. Sice ho poslední dobou Asmodeus vytáčel, ale věděl, že mu to taky neulehčuje, i když nahlas by si to nikdy nepřiznal. Pravda byla, že potom, co mu o problému řekl, se mezi nimi situace aspoň trochu uklidnila, přesto mezi nimi vládlo jisté napětí a už to nebylo takové jako dřív.
U Azazela to bylo něco jiného. Lucifer věděl, že i kdyby udělal cokoliv, i kdyby byl k Azazelovi jakkoliv hrubý, ten proti němu neřekne jediné špatné slůvko. Byl mu zcela oddaný a Lucifer si toho vážil. Těžko by hledal lepšího spojence a rozhodně by ho nechtěl za nepřítele.
Pak tu byl Belzebub a Kamael. Bel byl dalším z Pekelných knížat, ke kterým patřil i Asmodeus a měl v Pekle výsostné postavení. Spravoval oblast jihu, a pokud byl někdo známý pro svou náladovost víc než Lucifer, byl to právě on. Nikdo si nebyl jistý tím, na co zrovna myslí, co udělá nebo jak se zachová. Lucifer s ním neměl zrovna moc přátelské vztahy, protože jejich názory se dost často lišily, ale Bel měl něco, co Lucifer zoufale potřeboval, a pokud šlo o závažnou situaci, jako byla tahle, věděl, že jediný, na koho se v Pekle může obrátit je on. Baal jako jediný nepatřil k Pekelným knížatům, ale jakožto nejlepší voják, který se mohl směle rovnat Azazelovi měl výhradní právo o všem vědět. Jediný rozdíl mezi ním a Azazelem byl v tom, že zatímco Azazel byl Luciferovou osobní ochrankou, Baal sledoval Luciferovo okolí.
Se Samaelem jich tedy mělo být šest, kteří budou vědět o skutečné podstatě meče a o jeho ztrátě. Doufal, že to bude stačit na to, aby ho Lucifer získal zpátky.
„Jste zkažený až do morků kostí, pane. A to se mi líbí,“ pousmál se Azazel.
„To doufám. Stůj při mně a já se ti odměním tak jako vždy,“ odvětil Lucifer, přešel k Azazelovi a palcem přejel přes jeho jizvu.
„Vždycky budu stát při vás,“ řekl tiše Azazel a zadíval se do těch chladných šedých očí.
„Hmmm,“ zamručel Lucifer a palcem se přesunul od jizvy na rty a přejel po vrchním a pak spodním rtu.
Azazel je jen pootevřel a dovolil tak Luciferovi aby přejel i přes jejich vnitřní stranu.
„Hmmm,“ zamručel znovu Lucifer, prsty přesunul na krk a pomalu přejížděl stále níž.
V tu chvíli vylezl ze sprchy Asmodeus, podíval se na ty dva a jen se trochu zamračil.
Pak se začal převlékat. Hnědé plátěné kalhoty, po kolena vysoké boty se šněrováním a šedou polokošili s krátkým rukávem.
„No myslím, že můžeme jít,“ prohlásil Asmodeus a obrátil se na Lucifera s Azazelem.
„To je dost. Tak jdeme,“ prohlásil Lucifer a vyšel ze dveří, následován oběma démony.
Přešli do Luciferovy soukromé pracovny, která byla vybavena stejně majestátně jako pokoj, jen tady bylo vše sladěno do zlatočerné barvy a místnosti vévodil velký oválný stůl.
U něho už seděli tři další démoni.
Belzebub, vysoký a štíhlý s podlouhlým bledým obličejem, po ramena dlouhými černými vlasy, které nosil sčesané za ušima, úzkými rty a zlatozelenýma očima. Vždy se tvářil hrdě a na ostatní se díval skrz prsty.
Ze všech nejvýše postavených démonů byl nejnevyzpytatelnější a vůbec se nedalo odhadnout, co zrovna udělá nebo na co myslí. Z tohoto důvodu měl daleko víc nepřátel než Lucifer. Podrazil totiž každého koho mohl a nijak se tím netrápil. Jediný důvod proč ještě žil byly dvě věci. Ta první seděla vedle něho.
Kamael.
Jeho osobní strážce a ochránce. Byl tichý a klidný, vždy málo mluvil a pro Belzebuba by udělal cokoliv. Byl stejně vysoký jako on, jen bylo jeho tělo šlachovitější a vypracovanější, měl jemnou tvář, světle modré, výrazné oči, úzké rty a dlouhé stříbrné vlasy, které nosil vždy rozpuštěné. Často bral na sebe podobu černého pantera.
No a druhá věc byl Lucifer.
I když ho neměl moc rád, jeho jednání a urputnost s jakou získával území a zastrašoval nepřátele, ho fascinovala. A taky věděl, že pokud by ho zabil, přišel by tím pádem i o Kamaela a to nechtěl, protože jeho služby občas využíval a pokaždé ho štvalo, že nepatří jemu.
Třetí démon pak byl Baal Chenan, velitel speciální Luciferovy jednotky.
Byl stejně velký a mohutný jako Azazel, měl polodlouhé havraní vlasy ke krku, které nosil pořád rozcuchané, v uších zlaté náušnice, oči bystré a černé jako noc, do bronzova opálenou pleť, ostře řezané rysy a úzké rty. Byl velmi nebezpečným protivníkem.
„Tak pánové. Jsem rád, že jste přijali mou nabídku, i když vím, že některým z vás to není zrovna po chuti,“ začal Lucifer, když se taky usadili a podíval se směrem k Belovi.
„Neměl jsem moc na výběr,“ řekl Bel výrazným hlubokým hlasem.
„I když tě nemám moc rád, tak nejsem hlupák. Je mi jasné, že pokud bys chtěl, pravděpodobně už bych byl mrtvý. Evidentně máš ale dobrý důvod k tomu, proč mě necháváš žít,“ pokračoval Bel.
„A taky nejsem blázen. Nesvolával bys nás, pokud by šlo jen o poklábosení nad šálkem čaje, takže jde o něco sakra vážného a tudíž by mi moc nepomohlo, kdybych teď řešil svou osobní zášť vůči tobě,“ dokončil Bel vysvětlení.
Lucifer se pousmál. Věděl, že udělal dobře, když ho nechal žít. Kromě podlosti a zkaženosti byl Bel taky chytrý a to se mu na jeho protivnících líbilo.
„Dobrá, přejděme tedy k věci. Jak jistě víte, před několika měsíci jsem nechal ukradnout Michaelovi Meč s cílem ovládnout jeho sílu a využít ji k otevření Bran. Bohužel aktivovat jeho síly bylo… Řekněme, že představovalo větší problém, než jsem čekal,“ přiznal neochotně Lucifer.
„Počkat. Chceš říct, že jsi šlohl Michaelovi Meč bez toho, aniž by sis napřed zjistil, jak se jeho síla aktivuje? Neuvěřitelné!“ řekl s lehkým posměškem v hlase Bel.
Azazel se po jeho slovech napjal a to samé udělal i Kamael.
„Poznámky si laskavě nech od cesty. V momentální situaci na ně nejsem zvědavý,“ odpověděl rázně Lucifer a kývl hlavou Azazelovi, který se zase uvolnil.
Bel další uštěpačnou poznámku raději spolknul, protože tušil, že tu půjde o něco mnohem víc a nechtěla Lucifera v téhle situaci moc provokovat. Navíc, když měl za zády Azazela s Baalem.
„Abych se dostal k podstatě věci. Tohle není důvod, proč jsem vás sem zavolal. I když to nerad říkám, Meč mi byl před několika dny ukraden hned potom, co se jednomu z mých mágů podařilo zjistit, že kromě otevření Bran ještě dokáže osvobodit Jezdce. Po dlouhém uvážení jsem se rozhodl do téhle situace zasvětit nejen vás, co tady sedíte, ale taky Samaela, se kterým jsem o tom už mluvit,“ řekl Lucifer a přejel pohledem po všech kolem stolu.
Asmodeus se tvářil nezaujatě, i když zpráva o Samaelovi ho překvapila. Neměl ho rád, protože pro něj představoval hrozbu. Věděl, jaký vztah k němu Lucifer má a štvalo ho, že mu v důležitých chvílích dává přednost a řeší s ním problémy, o kterých jemu neřekne.
Azazelova tvář byla bez výrazu, jako kdyby Lucifer přišel s pouhou pozvánkou na čaj. Nikdy by nenamítal nic proti tomu, co by Lucifer udělal a ať už byla situace jakákoliv, sám si Samaela vážil, protože i když to byl parchant, podařilo se mu něco, co nikomu jinému, a i když to dopadlo, jak to dopadlo, jeho prvotní úmysl nebyl špatný.
Baal pozvedl překvapeně jedno obočí, ale jinak celou situaci nijak nekomentoval.
Kamaelova tvář, stejně jako ta Azazelova zůstala bez výrazu.
Jediný, kdo se nějak vyjádřil, byl Bel.
„Počkat. Abych si to ujasnil. Ukradl si Meč, bez toho, aniž by sis zjistil, co skutečně dokáže a nahrál tak do karet tomu, kdo ti ho pak sebral, protože ten to očividně ví? A ještě si do toho zatáhl toho zablešeného hajzla?!“
„Tak pozor! Nadávat mu můžu jen já, a je jen moje věc, komu o svých problémech řeknu, nehledě na to, že ať se ti to líbí nebo nelíbí, Samael je jediný, který má největší zkušenosti,“ ohradil se Lucifer, i když ani netušil, proč se vlastně Samaela zastává.
„I kdybych tohle přešel, pořád zbývá situace s Mečem.“
„Co ti na to mám asi říct?! Měl jsem jedinečnou příležitost připravit opeřence o nejmocnější zbraň. Ty bys na mém místě, ne kdokoliv, by na mém místě jednal stejně bez ohledu na to, jestli o ní vím všechno nebo ne.“
Bel se jen zamračil, ale nic neřekl. Lucifer měl v podstatě pravdu.
„Máš aspoň tušení, kdo to mohl být?“ zeptal se Bel.
„Kdybych měl, neseděl bych tady.“
„Mě by spíš zajímalo, kdo o tom mohl vědět? Pokud to netušil asi sám Michael a dokonce ani Lucifer, kdo to mohl vědět?“ zeptal se zamyšleně Baal.
„A proč Meč už dávno sám neukradl? Proč až teď?“ přidal se s otázkami Kamael.
„Možná čekal na správnou příležitost a nebo sám nevěděl, kde se Meč ukrývá nebo ho nemohl z toho místa z nějakého důvodu odnést. To že Lucifer odhalil další záhadu Meče, možná jen urychlilo plány toho dotyčného,“ řekl Azazel.
„Ať je to jak chce, máme co dělat s nebezpečným protivníkem, kterého nesmíme podceňovat. Nehledě na to, že až se to dozví opeřenci, budeme mít zřejmě další problém. Teď mě jen zajímá, kdo to udělal a chytit ho dřív, než provede něco, co se nikomu z nás nebude líbit. Jedinou výhodu máme v tom, že k puštění Jezdců bude zapotřebí zřejmě velmi složitá magie a něco takového trvá jednak velmi dlouho a taky se to neutají. Doufám, že všichni chápete závažnost situace a nebudete dělat zbytečné problémy,“ řekl vážně Lucifer a při posledních slovech se zadíval na Bela.
„Nejsem idiot. I když bych tuhle situaci rád využil proti tobě, stejně bych neměl šanci na úspěch, proto se o nic nepokusím. A je i v mém zájmu Meč najít a předejít katastrofě, která by nás zničila všechny,“ zavrčel Bel.
„Výborně. Jsem rád, že si rozumíme. Baale vyšli své nejlepší špehy, kterým důvěřuješ do všech koutů Pekla. Bele, po tobě chci, abys Kamaela poslal do Nebe, aby zjistil, co nejvíc informací. Na Zemi hlídá Samael. Azazeli, ty zjistíš, jestli neví něco některá bytost. Jako jediný z nás s nimi dokážeš hovořit, bez toho aniž by to na tobě zanechalo nějaké následky. Asmodee, ty projdeš ty nejhorší kouty a oči a uši budeš mít na stopkách. Ve svých bordelech a hernách roztáhni sítě. Každou maličkost mi budete hlásit a nikdo z vás se nebude pouštět do žádné akce a hrát si na hrdiny. Taky vám samozřejmě nemusím připomínat, že o tomhle se nesmí nikdo kromě nás dozvědět. To je vám doufám jasné,“ rozdal úkoly Lucifer.
„Se vším souhlasím, jen jedna věc se mi nelíbí. Samael. Skutečně mu natolik věříš, že si ho zasvětil do tohoto problému? Vím, že váš vztah je od války poněkud komplikovaný, ale Samael je slizký had, který jen čeká na vhodnou příležitost a to se nikdy nezmění,“ ozval se Bel.
„Je i v jeho nejlepším zájmu pomoci. A není to o tom, že bych mu tak úplně věřil, ale ať už se mi to líbí nebo ne, ať se to líbí tobě nebo ne, Samael je nejstarší z nás a má nejvíc zkušeností. A i když tráví už delší dobu na Zemi, nedoporučuju ti si z něj udělat nepřítele,“ odpověděl Lucifer.
Ať už bylo mezi ním a Samaelem cokoliv, byla to jen jejich soukromá záležitost, do které nikomu nic nebylo, a kterou si řešili po svém.
„Pokud nejsou žádné další otázky, ukončil bych tohle rendezvous a pustil se do práce,“ dodal.
Po chvilce zůstal v místnosti už jen Lucifer, Azazel a Baal.
„Vím, že tahle otázka už tu padla, ale nemáš přece jen tušení, kdo to mohl být?“ zeptal se Baal.
„Možná mám. Ale bez důkazů nechci dělat zbytečný rozruch,“ zamračil se Lucifer.
Baal pokrčil rameny. Jako odpověď mu to stačilo, věděl, že Lucifer má dobrý důvod mlčet, i přes nepříznivou situaci a tlačit na něj by se rovnalo sebevraždě.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Dodatek autora: Věci se dávají do pohybu, na scénu vstupují nové postavy a tragédie je na spadnutí. Jak si Lucifer poradí? A co Samael? Jak bude Michael reagovat, až se dozví, co se s jeho Mečem stalo?