Alexander
Konečně jsem se vracel domů.
K Williamovi, u kterého jsem zůstal bydlet.
Hodně se toho událo po Kinrelově smrti. Celá společnost lovců se málem rozpadla, a já nakonec skončil tam, kde Jerom.
Jako lovec na volné noze.
Do práce jsem se vrátil teprve před měsícem, ale i tak už jsem měl plné ruce práce a jedna zakázka mě dostala na několik dní z Portlandu.
Dnes jsem se konečně vracel hlavně i proto, že byl Nov. Věděl jsem, jak William tenhle den těžce nese. Dotkl jsem se hrudi, tam kde mi zůstala jizva, když mě na černém trhu bodl.
Pamatuju si, jak jsem Rachel a Faileona prosil, aby Williamovi tuhle vzpomínku vymazali.
Povzdechl jsem si a zahleděl se z okna taxíku, který mě vezl z letiště přímo k Williamovi.
Možná bych mohl zavolat i Andrewovi, který žil teď spokojeným životem s Faileonem. I jemu se po dohodě vymazala část vzpomínek. Vlastně… Ani já sám netušil, jestli i mé vzpomínky jsou celé či nikoliv. Ale ať už to bylo, jak chtělo, konečně jsem byl šťastný.
Kinrel byl po smrti, mě nesvazovala žádná práce, protože jako lovec na volné noze jsem si zakázky mohl vybírat, Andrew měl po boku milovaného muže, a Yasmin vedla šťastný život ve Venezuele, kam se nakonec přestěhovala kvůli práci.
Když taxík konečně zastavil před krámkem, nechal jsem mu slušné dýško a s úsměvem na tváři si odemkl a vystoupal nahoru do bytu. Nespokojeně jsem se však zamračil, když jsem Williama nikde nenašel.
Vždyť věděl, že se dnes vracím.
Pak mi to došlo.
Byl Nov, takže nejspíš byl ukrytý v suterénu.
Takhle to udělal i minulý měsíc, ale tehdy jsem toho sám moc nezvládl, protože jsem byl poprvé po těžkých zraněních, které jsem utrpěl na černém trhu, schopen sám bez pomoci fungovat, a Rachel mě se spoustou starostlivých rad konečně pustila domů.
Ovšem teď to bylo jiné. A napadl mě způsob, jak ho z té jeho deprese dostat.
Uchechtl jsem se, zamířil do ložnice, kde jsem ze sebe stáhl hadry, vlezl pod sprchu, abych ze sebe stáhl pot, navlékl se do županu, a pak sešel dolů do suterénu.
Ležel na pohovce, oči měl zavřené a lehce se mračil.
„Hmmm… Očekával jsem, že mě uvítáš s otevřenou náručí, a ty se místo toho zahrabeš tady dole. Tak nevím, jestli to mám brát tak, že ti vůbec nechybím,“ zamračil jsem se naoko přísně, když William otevřel oči a vzápětí se na něj ušklíbl.
„Ale… Možná vím o způsobu, jak tě z té depky dostat,“ naklonil jsem se nad něj, přivřel oči, prsty jedné ruky jsem táhl od jeho krku přes hruď až po klín a po stehně zpátky nahoru.
Pak jsem se znovu narovnal, rozvázal pásek od županu a stáhl si ho z ramen.
„Budu čekat v ložnici. Máš pět minut na rozmyšlenou. Jinak si to budu muset udělat sám,“ sklonil jsem se nad ním, zašeptal mu do ucha, které jsem následně lehce zkousl, a pak se nahý otočil a zase ze suterénu vyšel ven.
William
Měl jsem výčitky… Věcí, které jsem tenkrát udělal, bylo podle mne hodně špatně domyšlených.
A pak, když jsem se dozvěděl, že jsem málem zabil Andrewa, měl jsem z toho těžkou hlavu a spoustu výčitek.
Ale Faileon mě ujistil, že potom, co to všechno z rozbité střechy viděl, bychom proti Kinrelovi nevyhráli, pokud bychom to neudělali právě v ten den. Moje síla, nabytá právě Novem, bylo to, co nám hodně pomohlo, i když za velkou cenu.
Skoro zabitý Andrew, skoro mrtvý Alex. Faileon se neukázal několik dní, dokud se Andrew nedal do pořádku, a pak společně oba přišli, aby mi vynadali, že si to tak nemám brát, že je to v pohodě.
Sponu, kterou měl ten den Alex u sebe a Kinrel se k ní málem dostal, stihl Faileon sebrat, a potom ji společně s Rachel zničili tak, aby nebylo možné z ní čerpat ani špetičku černé magie.
Několik dní jsem seděl u Alexovy postele a modlil se za to, aby se uzdravil. Když jsem viděl, jak je zřízený, vážně jsem měl strach, že umře. V tom zápalu boje schytal nespočet ran, a nejhorší z nich byla v místě, kde jen těsně minula srdce. Nikdy jsem se nedozvěděl, jak k ní přišel. Ale bylo to tak šílené, že se to mohlo stát jakkoliv… Ale díky včasnému zásahu Rachel, která si povolala na pomoc Montyho, nakonec Alexe zachránili. A ten, když se potom vracel do Caracasu, mi sdělil, že Yasmin nejspíš zůstane u něj.
Trhnul jsem sebou, když náhle zavrzaly ty těžké dveře a ozval se Alex.
Otevřel jsem oči a zadíval se na jeho krásnou tvář. Ještě mu z jeho delších vlasů, které má už po ramena, kapala voda, a já se zhluboka nadechl, abych cítil jeho vůni, která zvlášť po koupeli byla jako příjemné povzbuzení.
Když zmizel, a zůstal po něm na zemi jen župan, měl jsem rozhodnuto.
Sice jsem se obával toho, aby na mě Nov neměl vliv, když nejsem schovaný, ale tam nahoře je člověk, kterého ze srdce miluji a dal bych za něj svůj život.
A neviděl jsem ho několik dní.
Zvedl jsem se, sebral ze země župan a pomalu vystoupal nahoru.
„Jdu za tebou… Čekáš na mě?“ ozval jsem se z chodby šeptem, a poslal ta slova kouzlem do ložnice k Alexovu uchu.
Vešel jsem dovnitř a zastavil se u dveří. Zadíval jsem se na něj. Byl to nejkrásnější muž, jaký kdy mohl po světě chodit. A je jen můj…
Odložil jsem župan na křeslo a sám jsem si přetáhl triko přes hlavu a odhodil ho k županu.
Došel jsem k posteli a hned jsem se vyhoupnul nad Alexe. Opíral jsem se rukama vedle jeho hlavy, a prostě jsem se nedokázal odtrhnout od těch jeho krásných modrých očí.
„Vítej zpátky…“ sehnul jsem se, abych mu mohl věnovat polibek na přivítanou.
Alexander
Doufal jsem, že nebudu muset čekat dlouho.
Vlastně...
Ani jsem si už nepamatoval, kdy jsme se spolu naposledy milovali.
Během doby, kdy mě Rachel s Montym dávali dohromady, se mě William nemohl skoro ani dotknout.
Pak jsem musel zařídit věci kolem práce, takže jsme se skoro neviděli, no a když už bylo tohle vyřízené, přišla první zakázka.
Jediné, na co zbyl čas, bylo rychlé mazlení, ale tentokrát, tentokrát jsem Williama z postele jen tak pustit nehodlal. A když konečně přišel a sklonil se nade mnou, tělo se mi rozechvělo toužebným očekáváním.
„Dneska tě z postele jen tak nepustím. I kdyby začaly padat z nebe žáby, dnes tě chci mít celého jen pro sebe,“ zašeptal jsem mu do rtů a dlaněmi přejel po jeho hrudi.
Mé tělo na něj reagovalo téměř okamžitě. Skoro se mě ani nedotkl a můj krasavec už hrdě stál v pozoru a dožadoval se pozornosti.
Objal jsem Williama kolem krku, stáhl ho víc na sebe, a pak se překulil, takže on ležel na zádech, a já si sedl na jeho klín, o který jsem se okamžitě otřel.
„Připadám si, jako bych tě neměl roky,“ zasténal jsem mu do rtů a prudce oddechoval.
Sklouznul jsem níž, rty okopíroval jeho bradu a čelist, až jsem se dostal k bradavkám, které jsem potrápil zuby i jazykem.
„Potřebuju tě… Williame… Strašně moc… tě chci v sobě…“ zachraptěl jsem mu do ucha, když jsem se vytáhl zase výš a zakroužil pánví.
Pak jsem zvedl hlavu a zadíval se mu do těch jeho krásných očí a nádherné tváře.
Nedokázal jsem ani slovy popsat, co jsem cítil, když jsem otevřel po událostech na trhu oči, a první, co jsem spatřil byla Williamova tvář. Ještě i teď mi občas přišlo, že je to snad sen, že jsme konečně spolu, a nic a nikdo nás už neohrozí.
Rty mi zvlnil úsměv, zvedl jsem se z jeho klína a ruce položil vedle jeho hlavy, takže jsem se ho nedotýkal ani kouskem své kůže.
„Myslím, že dnes nemám náladu na nějaké jemnůstky. A myslím, že potřebuju pořádně naplnit. Můj zadeček byl až příliš dlouho o suchu, nemyslíš?“ naklonil jsem se nad něj a zastavil se těsně nad jeho rty o které se otřel pouze můj horký dech.
William
Alex byl ve své nahotě ještě krásnější. Mohl bych se tím pohledem kochat třeba roky a stále bych neměl dost.
Byl to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat. Nevím, jak probíhaly naše minulé životy, jestli jsme se setkali, nebo žili každý zvlášť, ale bylo mi to teď jedno.
Teď, v tomhle životě, jsme překonali společně tu největší překážku, a konečně si mohli žít život, jak jsme chtěli my, a ne tak, jak nám to někdo ve své zlobě naplánoval.
Nemusel jsem nic říkat. I když jsem byl stále mírně napjatý kvůli Novu, přesto jsem se chtěl Alexe dotýkat, mazlit se s ním, líbat ho, milovat ho…
Strašně moc mi chyběl. Ty dva měsíce byly nekonečné, připadaly mi spíš jako roky.
Jen krátce jsem ho stihl políbit, než se se překulil a zůstal klečet nade mnou.
Stejně jako on, i já byl brzy vzrušený. Také mi chyběl. A moc… A já jen doufal, že tahle pohoda už tu bude napořád.
Jeho doteky pomalu začínaly odstraňovat to napětí, které jsem v sobě stále cítil. Položil jsem ruku na jeho hlavu a jemně mu protáhl prameny vlasů. Přivřel jsem oči a nechal svým tělem proplouvat ty krásné pocity.
A po Alexových dokonalých dotecích a polibcích jsem zatoužil po něčem víc.
„Klidně bych ty něžnosti přivítal," hlesl jsem, když se nade mnou sklonil.
Přitáhl jsem si ho za zátylek níž, a hned jsem vklouzl jazykem do jeho úst. Chutnal naprosto báječně. Téhle chuti nebudu mít nikdy dost…
„Jenže, nevím, jestli bych to dal, protože tě taky strašně moc chci. Chci zaplnit to prázdno, chci být součástí tvého těla… Chci tě naplnit až po okraj…“ při každé větě jsem ho políbil a současně s tím hladil jeho tělo, až jsem se zastavil na jeho rozkroku.
Protáhl jsem v ruce jeho penis, pohrál si s jeho váčkem, a pak prstem po hrázi zamířil k jeho chtivé dírce.
„Ale jak jsi říkal… Máš tam sucho…“ zatlačil jsem na dírku, ale jen koneček prstu jsem vtlačil dovnitř a zůstal tak.
Cítil jsem, jak mě v sobě svírá, jako by se nemohl rozhodnout, zda mě vpustit nebo ne.
"Chce to gel… a nebudeš protestovat… nechci ti ublížit,“ pootočil jsem hlavu a volnou rukou jsem ukázal ke stolku.
Alexander
Neprotestoval jsem.
Nedostatek sexu udělal své, a když do mě William natlačil kousek svého prstu, podvědomě jsem se bolestí sevřel.
„Myslím, že pár něžností zvládnu. Ale nevím, jak dlouho to vydržím,“ vydechl jsem mu do úst, a pak se natáhl pro gel v nočním stolku.
Nadzvedl jsem se, potáhl jeho ruku nahoru a dva jeho prsty si strčil do úst.
Protáhl jsem je v puse, než jsem je vyndal, pleskl na ně trochu gelu, a sám si pak Williamovy prsty znovu navedl ke svému zadečku.
Napřed jsem strčil dovnitř jen jeden a zkusmo se zavrtěl.
Když jsem cítil, jak se tlak mění v rozkoš, volnou rukou jsem se zapřel vedle Williamovy hlavy a trochu se posunul výš, abych měl víc prostoru.
Celou dobu jsem se mu díval do očí, dech se mi zkracoval, a z mých úst vycházelo toužebné sténání.
Když jsem pak přidal i druhý Williamův prst, bezděčně jsem se víc sevřel, aby cítil tu těsnost, která za chvilku obemkne jeho penis, a o kterou byl tak dlouho ochuzen.
Pomalu jsem se pohyboval jsem se proti jeho prstům, abych nás oba vydráždil ještě víc, a když mi to dech dovoloval, jen lehce jsem se otíral svými rty o jeho, ale uhnul pokaždé, když chtěl polibek prohloubit a místo toho sjel k jeho krku nebo uchu, které jsem hladil jazykem nebo jemně okusoval.
„Ach, Williame! Můj Williame…“ zachraptěl jsem, dosedl na jeho prsty a na chvilku ustal v pohybech.
„Jsem neuvěřitelně šťastný, že tě mám. Překonali jsme spolu obrovskou překážku, takže nějaký Nov hravě zvládneme. Klidně ho můžeme celý promilovat, pokud tě to zbaví toho napětí, ale nechci, aby ses už něčím trápil,“ pousmál jsem se na něj, a pak se sklonil, abych mu konečně věnoval pořádný polibek.
Jeho chuť byla tak omamná, že jsem ho prostě nedokázal přestat líbat. Jeho jazyk byl tak jemný, že si ten můj chtěl s ním pořád jen hrát.
Rty mě brněly a měl jsem je už celé zarudlé a napuchlé, ale nemohl jsem se ho nabažit.
„Myslím… že už…“ zasténal jsem mu přerývavě do úst, a pak se znovu pohnul proti jeho prstům.
William
Alex na nic nečekal a hned se zapojil. Málem jsem zaskučel, když mé prsty vtáhl do svých úst, a ve chvíli, kdy si na ně nasedl, mi zaškubalo v penisu, jak moc jsem zatoužil už být v něm.
„Uděláme si… z toho… tradici…“ zavzdychal jsem, když mnou projela spalující touha, a já pořád sušil.
Vážně jsem ho chtěl tak moc, že jsem se vykašlal i na ty něžnosti, které jsem zprvu vyžadoval.
Párkrát jsem ještě já sám zasunul prsty do jeho zadečku na doraz a podráždil i prostatu, aby to cítil ještě víc.
A mělo to účinek nejen na něj, ale i na mě. Vidět ho, jak to prožívá a jen s tímhle…
„Alexi…“ zavrčel jsem do jeho úst, když se na mě znovu vrhnul jak hladový pes.
„Chci tě… Hned…“
Popadl jsem ho za ramena a shodil ho ze sebe. Hned jsem se nad něj vyhoupnul. Jen krátce jsem ho políbil, a pak se přes jeho hruď, kde jsem stihl zuby jemně škrábnout přes bradavky, jen chvilku si pohrál s jeho penisem, abych si připomněl jeho chuť.
Ale pak jsem Alexe chytil za nohy, srazil je k sobě a opřel si je o své rameno. Pevně jsem je chytil a volnou rukou jsem se hned nastavil proti jeho dírce, která se mi tak krásně vystavovala.
První nájezd mi vzal skoro všechen vzduch z plic.
Nejen to, že jsme se tak dlouho nemilovali, ale i tahle poloha znamenala, že byl Alex těsnější, a ten průnik jsem si náležitě užíval.
Byl jsem doslova rozpálený tím chtíčem, který mě pohltil tak rychle, že po vydýchání a chvilce času, aby si Alex zvykl, jsem začal přirážet…
Alexander
Málem jsem se udělal jen z toho, když se mnou William škubl, hodil se mnou na záda, podráždil mé tělo svými doteky, rty, zuby i jazykem, a pak srazil mé nohy k sobě.
Tenhle pocit...
Takhle poloha...
Měl jsem dojem, že ho snad cítím všude. Že cítím snad každou jeho žilku na jeho tvrdosti, která se otírala o mé stěny.
Vykřikl jsem, vzepjal se v zádech, zaškubal hlavou a ještě víc se na něj narazil.
„Williame!“ zaskučel jsem jak raněné zvíře, když se mi jeho pohyby zdály až moc pomalé, a mé tělo spalovala nezvladatelná touha.
Vzpínal jsem se pod jeho nájezdy, víc se proti němu propínal, a můj křik se odrážel od stěn ložnice.
Znovu jsem vykřikl jeho jméno, když to na mě přišlo, bez toho, aniž bych se sám sebe dotknul, a já na moment ztuhl a sevřel ho v sobě.
Bylo to tak silné, že jsem jen zalapal po dechu, křečovitě v prstech sevřel prostěradlo, a mé tělo se roztřáslo.
Doslova jsem zafňukal úlevou, když ten největší nápor ustal, a zachvěl se pokaždé, když mi v penisu škublo v důsledku mého uspokojení, které se teď lesklo na mém břiše a hrudi.
William
Bylo to, jako kdyby se prohnala vichřice. Rychlé, a zanechala za sebou spoušť…
Vidět, jak to prožívá Alex, mě nabudilo ještě víc. Sevřel jsem jeho nohy, aby mi nesklouzly, mírně jsem se předklonil, a volnou rukou se zapřel o matraci, abych mohl do svých nájezdů dát větší důraz.
Ale opravdu to nemělo dlouhého trvání. A tentokrát byl i Alex rychlejší než já…
Snad to bylo tím, že jsme spolu delší dobu nebyli? Nebo tím, že konečně jsme jen sami dva, a hlavně jen sami pro sebe…
Ale poslední kapkou pro mne bylo, když se Alex proti mně propnul a vzápětí si se svými hlasovými projevy užíval svou dávku slasti.
Shodil jsem jeho nohy dolů, roztáhl je, a pak ho chytil za boky, a tvrdě si ho přitáhl na klín.
Opřel jsem se do těch nájezdů, které mě hnaly do cílové stanice, a chvíli po Alexovi splnil svůj slib a začal plnit jeho zadeček…
Mírný třes mého těla neustupoval ani pochvíli, kdy jsem povolil sevření Alexových boků, kde měl v kůži vytlačeny všechny mé prsty. Nohy se mu rozjely, když jsem se k němu sklonil, podebral ho a pak si ho zvedl nahoru, aby se mohl usadit na mém klíně, a já ho mohl obejmout. Stále jsem cítil jeho svírání, jeho teplo i vlhko, které jsem mu tam zanechal, a nechtěl jsem se toho jen tak vzdát.
Opíral jsem čelo o jeho rameno a vydýchával ten tělocvik, po kterém se mi stále tělem roznášely příjemné pocity.
„Tak dlouho… jsme… museli čekat…“ políbil jsem ho po chvíli na rameno, a pak k němu konečně zvedl hlavu.
Obě ruce jsem měl kolem něj omotané a nechtěl ho pustit. Tiskl jsem ho na sebe a vnímal ten rychlý tlukot srdce. Bilo silně, stejně jako to moje. To moje bije pro něj. Jen pro něj… Nedokázal bych si představit, že bych ho tu neměl. Že by tenkrát umřel, a já bych tu musel zůstat sám. Nejspíš bych to nevydržel a brzy bych odešel za ním.
„Miluji tě… jen tebe…“ zašeptal jsem po chvilce dívání se do jeho očí, a spojil jsem naše rty v hlubokém polibku.
Alexander
Mou rozkoš William ještě prohloubil svým orgasmem, který ho smetl stejně jako mě.
Nevím, jestli to bylo tím, že jsme spolu teď dlouho nebyli, nebo tím, že to nejhorší bylo za námi,
všechno jsem najednou prožíval víc intenzivněji než kdy dřív.
Když si mě vytáhl do náruče a posadil si mě na klín, zavrtěl jsem se a pohodlně se usadil.
Pevně jsem ho objal, vdechoval jeho vůni, poslouchal tlukot jeho srdce i dech, který se postupně uklidňoval.
Když pak zvedl hlavu, zadíval jsem se mu do očí a opětoval mu hluboký polibek.
Konečně to bylo všechno za námi, a my mohli žít jako svobodní lidé. Bez starostí, bez strachu, co přijde zítra.
„Taky tě miluju a jsem strašně rád, že jsme to zvládli. Konečně spolu můžeme žít," zašeptal jsem, pohladil ho po tváři, a usmál se na něj.
Byl tak krásný a byl jen můj.
Věnoval jsem mu krátký polibek, a pak ho shodil na záda.
Zavrtěl jsem se na jeho klíně a sklonil se, abych poškádlil jeho bradavky.
„Myslím, že jsem ti slíbil celý den," zazubil jsem se na něj a zkusmo se nadzvedl.
William
Byl jsem konečně šťastný. Byl jsem za svůj současný život spokojený, ale i tak jsem stále pociťoval jakési zvláštní prázdno, které zmizelo s Alexovým příchodem.
Byl to on, kdo mi po celou dobu chyběl, a hlavně i proto, že jsme od sebe byli tak násilně odtrženi…
„Myslíš, že to celý den zvládnu?“ pousmál jsem se, když mě převalil na záda a hned se na mě vrhnul.
Vyslovil jsem pochyby o mé výdrži, ale věděl jsem, že Alexovi prostě neodolám.
Nechal jsem ho, ať si se mnou dělá, co chce, protože to nakonec budu já, kdo převezme iniciativu.
„První číslo bylo moc rychlé, ale stálo za to,“ chytl jsem ho za vlasy a jemný m tahem ho donutil zvednout hlavu, aby se na mě podíval.
„A teď je čas na něžnosti…“ zvedl jsem se zpátky do sedu, znovu si ho chytil rukou kolem pasu, aby mi neklouzal, a druhou jsem si začal pohrávat a jeho vlasy.
„Máme na to celý den…“ zašeptal jsem do jeho rtů, a pak ho překulil pod sebe, abych mu mohl oplatit ty doteky a polibky.
„Až skončíme, uděláme si nějaký dobrý oběd, odpočineme si, a pak budeme pokračovat. Máme na to nejen celý den, ale i celý barák…“
Alexander
„Celý barák se mi líbí… A o tvoji výdrž si starosti nedělám…“ vzdechl jsem, když se William začal věnovat mému tělu, a po chvilce se pokojem znovu neslo naše vzrušené sténání.
Naše druhé milování už bylo delší a skutečně víc něžnější, přesto stejně intenzivní jako to první.
„Vím, že už jsem ti to řekl, ale jsi vážně nejúžasnější chlap, a já jsem strašně rád, že mi tě tehdy král hodil na krk,“ zasmál jsem se ochraptěle, když jsme společně odpočívali po dalším čísle.
William seděl opřený o rám postele, a já se mu choulil v náruči, abych k němu byl co nejblíže, a pohrával si s jeho vlasy, které mu sklouzly na hruď.
Netuším, jak vůbec skončil náš život na královském dvoře, ale dokázal jsem si domyslet, že díky Kinrelovi náš konec nebyl moc šťastný.
Ale to se teď změnilo.
Stálo nás to hodně sil, nervů a strachu, ale řekl bych, že to za to stálo.
Za to, abych mohl bok po boku žít s milovaným mužem, stálo všechno.
Chytil jsem jeho ruku, na které měl prsten, který jsem mu daroval v Anglii, a zdvihl ji ke rtům, abych ji políbil.
„Už navždy spolu,“ zvedl jsem k němu oči a jemně ho kousnul do brady, než jsem se narovnal, rozverně ho plácnul po stehně, a pak s mírným brbláním slezl z postele.
„Jdu uvařit něco na to jídlo. A oblékat se nebudu… To, kdyby náhodou jsi dostal chuť na zákusek.“ mrkl jsem na něj mezi dveřma a olízl si provokativně rty.
Pak už jsem se smíchem vypadl a vzápětí se pokoušel uvařit něco k jídlu, s čímž mi nakonec stejně musel pomoct William, jinak bysme se asi nenajedli.
„Miluju tě, Williame Bloodworthe,“ naklonil jsem se přes stůl, a políbil ho, když bylo jídlo konečně na stole.
William
Bylo štěstí, že byla sobota, a já nemusel otevřít krámek.
A tak jsme opravdu měli celý den jen pro sebe, a navíc jsme nemusel otevřít ani další den a mohli jsme si přispat. Však, kdo by taky v neděli někam spěchal…
Spokojeně jsem se opíral o pelest a hladil Alexe po zádech, když u mě seděl, a najednou se mi nechtělo dělat ani ten oběd. Ale on najednou vyskočil a rozběhl se dolů do kuchyně.
Ještě jsem stihl zahlédnout jeho krásný pevný zadeček, a pevná stehna, která se mu leskla od mého sperma, a už ho nebylo.
S povzdechem jsem vstal, na moment jsem přešel k oknu a zadíval se ven. Ale když jsem se podíval k nebi a viděl měsíc, který byl vidět i přesto, že byl den, hned jsem i pocítil, tu sílu, která mě k němu táhla. Spíš tu sílu, která se mně snažila ovládnout a doplnit mou magickou energii, kterou jsem si udržoval na spodní hranici.
Raději jsem zatáhl závěsy a odstoupil od okna. Hodil jsem na sebe župan, a pak sešel dolů do suterénu, kde jsem posbíral nádobí od snídaně a odnesl ho do kuchyně, abych mohl uklidit.
Alex se snažil uvařit. Ne, že by byl úplně marný, ale i tak potřeboval pomoct, abychom se mohli najíst. Tak jsem se zapojil s ním do vaření, a později jsme si už pochutnávali na skvělém pečeném mase, s velkou přílohou zeleniny, a šťouchanými brambory s jarní cibulkou, které mám tak rád.
„Úplně jsem zapomněl…“ ozval jsem se, když jsem vyjídal poslední kousky z talíře.
„Zítra budu vařit oběd já. Budeme mít hosty. To mi připomíná, že bych měl trochu pouklízet. Na nic jsem nesáhl od té doby, co jsi odjel pryč.“
Alexander
„Tak, to toho budeme muset dneska stihnout hodně, když zítra máme mít ty hosty,“ uchechtl jsem se a pomohl sklidit Williamovi ze stolu. „Ale už se na oba moc těším. Jsem vážně hrozně rád, že Andrew našel někoho, jako je Faileon. A s úklidem ti pomůžu, aspoň to půjde rychleji, a budeme moct dokončit to, co máme rozdělané ještě od rána. Vezmu si horní pokoje, ty to ukliď tady. Musím jít od tebe totiž kousek dál, protože jinak bysme s tím úklidem neskončili ani zítra.“
Dodal jsem na vysvětlenou, přešel k Williamovi, a na důkaz svých slov zajel rukou pod pásek a pohladil jeho krasavce.
Pak jsem ho kousl do paže, políbil a odběhl do ložnice, a rovnou do koupelny, abych mohl začít s úklidem tam, protože ložnici stejně nebylo potřeba věnovat takovou pozornost vzhledem k tomu, že naše řádění bude ještě nejspíš pokračovat.
Natáhl jsem si na sebe aspoň spodky, roztřídil věci, špinavé hned naházel do prádla a s vervou se pustil do dalšího úklidu. Po zhruba hodině práce, jsem měl uklizený i bývalý Yasminin pokoj, který jsem později předělali na normální pokoj pro hosty, jednu i druhou koupelnu, stejně jako chodby.
Zbývalo už jen poskládat a roztřídit čisté prádlo v ložnici, a trochu setřít prach.
Zrovna jsem třídil Williamovo spodní prádlo a ponožky, protože, i když jsem mu kupoval nové, ty staré nedokázal vyhodit, dokud jsem to neudělal já, když jsem úplně naspodu šuplíku v komodě našel ležet dopis a dvě knihy, které vypadaly jako deníky.
Zamračeně jsem sáhl po dopisu, na kterém bylo tužkou napsané na obálce „pro Alexandera“, a otevřel ho.
Ruce se mi mírně roztřásly, když jsem si přečetl obsah, a musel jsem se zhluboka nadechnout.
Zatřepal jsem hlavou, popadl i ty deníky, čisté věci naházel do komody, a pak vyběhl z ložnice.
Williama jsem našel v obýváku, a vypadalo to, že i on dokončil svůj úklid.
„Neřekl jsi mi, žes mi psal dopis. A taky jsem našel tohle,“ zašeptal jsem, zadíval se mu do očí, a všechny tři věci mu podal.
William
Když Alex odběhl nahoru, vyhrnul jsem si rukávy a začal s úklidem kuchyně. Nádobí spolkla myčka, tak jsem měl ušetřený čas. Později jsem se přesunul do obýváku, a právě jsem končil s úklidem, když vešel Alex a strčil mi do ruky deníky a dopis.
Na moment jsem se na to zadíval, pak na Alexe, a pak jsem si s povzdechem sedl do křesla. Úplně jsem na ně zapomněl a netušil jsem, že to Alex najde.
„Četl jsi to…“ pohladil jsem dopis jedním prstem. „Napsal jsem ti ten dopis pro případ, že bych to nepřežil. Chtěl jsem, abys věděl, jak moc tě miluji, a kdyby se ten den něco stalo, že bych ti nikdy nic nevyčítal a mrzelo by mě, kdybys ty sám z toho měl nějaké výčitky.“
Natáhl jsem ruku a přitáhl si Alexe na klín. Na jeho nohy jsem pak deníky položil.
„Jsou tady popsané naše předchozí životy, na které jsme si vzpomněli. Ale já o nich nechci nic vědět. Je tam bolest z toho, co jsme prožívali, když jsme se navzájem pronásledovali a zabíjeli pod Kinrelovou kletbou. Nechci to znovu prožívat, proto jsem rád, že mě Faileon zbavil těch vzpomínek. Nechci je však zničit, je to naše součást, a taky proto, kdyby se náhodou něco někdy stalo, abychom byli připraveni. Chtěl bych proto Faileona požádat, aby je uschoval, pokud souhlasíš. A s dopisem… Rozhodni se sám. Byl určený pro tebe, je tvůj, tak je na tobě, jak s ním naložíš,“ přitáhl jsem si Alexe blíž a políbil jsem ho na tvář.
Alexander
Nechal jsem se vtáhnout na Williamův klín a zapřemýšlel jsem, kdy jsme spolu vlastně ty deníky psali.
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl člověk, nebo si William nějakým kouzlem část vzpomínek uchoval, ale na nic z toho jsem si nevzpomínal.
Povzdechl jsem si, chytil Williamovu tvář do dlaní a zhluboka se mu zadíval do očí.
„Máš štěstí, že ten dopis je minulost. A co se týče těch deníků, souhlasím. Nechci se do nich dívat, ale nechci je ani zničit. Jsou sice už minulostí, ale pořád součástí našich životů. Ale vím, že by mě možná někdy zlákalo se do nich podívat, proto bude lepší, když budou z domu. A dopis zničím. Už nechci nic, co by mi připomínalo ty těžké chvíle,“ políbil jsem ho na rty, vstal, deníky odložil na horní polici do knihovny, dopis roztrhal a vyhodil ho do koše.
„A doufám, že už nic jiného přede mnou netajíš. Jestli najdu nějaký další tajný dopis, tak si mě nepřej,“ stoupl jsem si před něj s rukama v bok a tvářil se naoko přísně.
Pak jsem se ale usmál a obkročmo se mu vyhoupl znovu na klín.
„Teď chci jen strávit zbytek svého, doufám že dlouhého života, po tvém boku, v klidu a pohodě, bez ohlížení na to, co bylo, bez výčitek a trápení,“ políbil jsem ho na čelo a prsty mu vjel do vlasů, abych si s nimi mohl pohrát.
Věnoval jsem mu hluboký polibek, rukama pak vjel pod župan, abych se mohl dotknout jeho horké a jemné kůže, a lehce zkousnul a zatahal ho za jeho spodní ret.
„Mimochodem, tím úklidem mi dost vytrávilo, a ty jsi říkal něco o tom, že máme celý dům jen pro sebe,“ zašeptal jsem a zavrtěl se mu na klíně.
William
Byl jsem rád, že se mnou Alex souhlasil. A to, že roztrhal ten dopis, mi jen potvrdilo, že stejně jako já, i on chce zapomenout, nebo spíš… Nechce si vzpomínat na ty krušné chvíle, které jsme zažívali.
Usmál jsem se, když se přede mne postavil jako pan učitel. Chyběly mu už jen brejličky na špičce nosu a ukazovátko v ruce.
„Hlad a to další… Hele,“ nadechl jsem se, a mírně stáhl obočí. „Jestli chceš pokračovat v kuchyni, tak si ji pak uklidíš, před chvíli jsem ji dopucoval…“
Chytl jsem pevně Alexe, abych mohl vstát i s ním, a přešel jsem ten kousek k sedačce.
Usadil jsem se na ní, a pak si výmluvně prohlédl Alexovo tělo a skočil u jeho očí.
„Tak, co mi předvést nějakou tvou sexy pozici, co? Máš volné ruce, i nohy… no… i zadek… i pusu… Fantazii se meze nekladou,“ zajel jsem rukou mezi nás a pohladil ho po jeho naběhlém údu.
„Promazaný, vlhký jsi dost, takže se nemusíme starat o nějaký gel,“ vsunul jsem jeden prst do jeho zadečku a jemně podráždil jeho prostatu.
Slíbil jsem mu to, tak proč ne… A udělám to pro něj nejen proto, že sám chci, chci se s ním milovat, ale i proto, že mě dokonale vytáhl z mé deprese, která mě od té doby pronásleduje pokaždé, když nastane Nov.
„Musíme toho stihnout co nejvíc, zítra na to nebudeme mít čas,“ zavrněl jsem mu do ucha, a pak jsem se už nechal unášet tím, co si pro nás Alex připravil…
Alexander
Ráno mě probudil nějaký hluk.
Zmateně jsem zamrkal, nadzvedl se na loktech a zaposlouchal se.
William vedle mě neležel, z kuchyně šly hlasy, a když jsem se podíval na budík, jen jsem se zasténáním zapadl zpátky do peřin.
Bylo skoro poledne.
S tou výdrží bych asi něco měl dělat já.
Mé rty ale rozvlnil úsměv, když jsem si vzpomněl na to, co jsme včera všechno stihli, a hlavně kde jsme to stihli.
Uchechtl jsem se a blaženě vydechl.
Úsměv mě ale přešel v momentě, kdy jsem se pokusil vstát z postele a skončil na zemi.
S brbláním jsem se posbíral, dobelhal se do koupelny, kde jsem se pořádně umyl, hodil na sebe župan, protože nic jiného bych momentálně nebyl schopen na sebe navléct, a trochu v pokrouceném stavu zamířil do kuchyně.
„Dobré rá-“ ozval jsem se ode dveří a vzápětí vyhekl, když mi něco s vypísknutím skočilo kolem krku.
„Už jsem myslel, že se neprobudíš! Chtěl jsem tě jít vzbudit, ale William říkal, že to raději nemám dělat. A co jsi vůbec dělal, že jsi tak dlouho spal a vypadáš, jako by tě pošlapalo stádo slonů?“ odstoupil ode mě Andrew a kriticky si mě prohlédl od hlavy až k patě.
„No, co bych asi dělal,“ protočil jsem očima a nahodil výraz: 'Vážně se musíš ptát?'
Andrewovi trvalo asi pět vteřin, než mu to došlo, a pak celý zrudl.
„A raději se dál neptej,“ mrkl jsem na něj a uchechtl se. „Jinak jsem rád, že tě vidím. A tebe taky, Faileone.“
Pak jsem přešel k Williamovi a políbil ho na rty.
„Už se docela těším na příští Nov. Ale taky jsi mě mohl vzbudit,“ zašeptal jsem mu spiklenecky do ucha a pohladil ho po zadku.
William
Spát jsme šli opravdu hodně pozdě. A co se týče úklidu…
No, musel jsem nakonec brzy ráno vstát a znovu pouklízet tu kuchyň. Jediné, co jsme vynechali, byl pokoj pro hosty a jedna koupelna.
Nakonec jsem se do úklidu a přípravy oběda tak zabral, že jsme úplně zapomněl na čas.
Podle hodin jsem věděl, že už ani nemá cenu Alexe budit na snídani, tak jsem si nachystal jen pro sebe.
Bylo něco kolem jedenácté, když se ozvalo zaklepání na dveře, a dovnitř jak velká voda vtrhnul Andrew. Faileon se usmál, když se Andrew hned začal vyptával na Alexe, a já ho musel brzdit, aby ho nešel budit.
Ale tím hlukem se nakonec Alex probral, a za chvíli se došoural za námi dolů.
Faileon pozvedl obočí a zadíval se na mě, když Alex vysvětloval Andrewovi, proč spal tak dlouho, a proč vypadá tak zničeně. Jen jsem se pousmál a s láskou se na Alexe zadíval. I v tomhle stavu, kdy spíš vypadal, že by potřeboval welness, vypadal moc krásně. Možná ještě krásněji než předtím, když jsem si uvědomil, proč tak vlastně vypadá.
„Těší se na příští Nov?“ postavil se Faileon ke mně a tiše se mně na to zeptal. „Je všechno v pohodě? Nestalo se nic… zvláštního?“
„Všechno v pohodě,“ přikývl jsem a vypnul jsem troubu, aby maso došlo, a my mohli začít chystat stůl.
Přenechal jsem tenhle úkol klukům a požádal Faileona, aby šel se mnou do obýváku. Na zvědavý pohled Andrewa, jsem jen řekl, že jde o obchodní věc, a nechal ho tam s Alexem.
„Je s Andrewem všechno v pořádku? Vážně si nic nepamatuje?“ zastavil jsem se u skříňky, kam jsme uložili deníky.
„Je v pohodě. Pamatuje si jen, jak jsem ho pozval k sobě, a od té chvíle tam zůstal a čekal, až se vrátíme. Ví jen to, že jsme bojovali s Kinrelem, a ten pohmožděný krk jsem mu vysvětlil tím, že se popral se skřetem, který mě navštívil. Proč se ptáš?“
„Jen tak, aby se nezačal na nic vyptávat Alexe. Nevím, co všechno si pamatuje právě Alex, ale já mám pocit, že z toho boje s Kinrelem, jsi mi vymazal něco důležitého. Nepamatuji se, jak jsem se ocitl u Rachel. Ale víš co? Nejspíš to nebylo nic hezkého, tak to necháme tak.“
Faileon se mírně zamračil, a všiml jsem si, jak sebou i mírně cuknul, když jsem o tom začal mluvit. Možná by mi i řekl, co bylo, ale podle mého odhadu, byl asi domluvený s Alexem. A pokud jsem někomu dalšímu ublížil, nechci to raději vědět.
„Mám na tebe prosbu,“ otevřel jsem šuplík a vytáhl deníky. „Vím, že tady jsou naše vzpomínky, které jsi nám vymazal z hlavy. Nechceme to ani jeden číst, ale nechceme to ani zničit. Mohl bys to někde, prosím, uschovat? Ale tak, abychom se k tomu dostali, kdyby náhodou nastal nějaký vážný problém. Víš, co tím myslím…“
Alexander
Culil jsem se od ucha k uchu a bavil se i Faileonovým výrazem, když uslyšel má slova o Novu.
Když William pozval Faileona do obýváku, bylo mi jasné, o co jde.
Jen jsem doufal, že mu Faileon neřekne nic o naší dohodě. Stejně by mě docela někdy zajímalo, jestli William Faileona zase nedonutil vymazat nějaké vzpomínky mě, které William nechtěl, abych viděl.
No, asi nejhůř to ale odnesl Andrew. Ale bylo to pro jeho dobro. A když jsem viděl, jak je šťastný a spokojený, nelitoval jsem.
Začali jsme společně chystat stůl a Andrew se zase rozvykládal o svém životě s Faileonem. Z každého jeho slova bylo poznat, jak toho elfa miluje. Jen mě mrzela jedna věc.
Andrew byl člověk. Faileon elf. Když jsem se nad tím zamyslel, netušil jsem vlastně, ani jak to budu mít já a William. Z toho, co jsem věděl, se mágové dožívali mnohem vyššího věku než obyčejní lidé.
No, o tom si budeme muset nejspíše ještě promluvit a něco vymyslet.
William
Faileon stál a díval se střídavě na mě a na deníky. Bylo vidět, že uvažuje nad naší prosbou.
„Jste si tím jistí? Opravdu je nechcete zničit?“
Na moment jsem se nad jeho otázkou zamyslel. Bylo tu hodně pro i proti. Byla tu otázka toho, jestli jednou nebudeme mít chuť se do těch deníků podívat. A pak mě najednou napadla spásná myšlenka, jak to udělat, aby k tomu nikdy nedošlo.
„Chceme je nechat zachované. Myslím si, že jsme Kinrela zničili úplně. Ale jeden nikdy neví. Žil spoustu století, co když se jednou někde objeví jeho nové já, nebo někde zanechal sebe v podobě další kletby? Chtěli bychom, kdyby se stalo něco, co by mělo jen náznak Kinrela, abychom se rozpomněli, abychom věděli, kde najít informace, a proto ty deníky chceme zachovat. Ale mám k tobě ještě jednu prosbu,“ postavil jsem se před Faileona a upřeně se mu podíval do očí, aby věděl, že to myslím vážně.
„Chtěl bych, abys nám vymazal vzpomínky i na tyhle deníky. Abychom si vzpomněli pouze v případě, o kterém jsem mluvil. Takhle nás nikdy ani nenapadne se do nich někdy podívat jen proto, abychom si ukrátili dlouhou chvíli. Je to má poslední prosba, která se celé té záležitosti týká. Prosím tě o to. Udělej to ještě jednou a naposledy. Pro mne i pro Alexe… Pro nás oba…“
Faileon se znovu mírně zamračil, ale když viděl, že neustoupím a budu ho s tím otravovat třeba několik dalších let, uvolnil svůj napjatý postoj a pak odložil deníky na stolek.
Mlčky jsem se na něho díval, jak tiše vyslovuje elfská slova, kterým jsem nerozuměl. Deníky se na moment obalily namodralou září, jako by měli shořet, a pak zmizely.
„Udělám to, ale naposledy… Mám vás oba rád, a nerad vám beru kus vašeho života, i když to nejsou šťastné okamžiky,“ zvedl jednu ruku a přiložil mi ji ke spánku.
Druhou rukou chytil tu moji, na které jsem měl prsten od Alexe, a přiložil si ji na své čelo.
Odříkal další Elfská slova, a já si na moment pomyslel, že bych se mohl naučit tuhle jejich řeč. Ale vzápětí se mi rozmlžil zrak, a měl jsem pocit, že mám najednou lehkou hlavu… Jako by něco, co mě tížilo, s jeho slovy zmizelo.
Slyšel jsem jen Andrewa, jak vyjekl a zeptal se Alexe, jestli je mu dobře, a pak jeho odpověď, že ano, a zavrávoral jen proto, že je ještě trochu rozlámaný.
A pak, když mě Faileon zachytil, jak jsem také mírně zavrávoral, slyšel jsem jeho šeptaná slova, vyřčené pro mě i Alexe.
„Vaše duše i srdce jsou propojené. Jste dva, ale žijete jeden život… Společně jste zapomněli, a společně si pak vytvoříte nové vzpomínky…“