Alexander
Každý jeho dotek ve mě vyvolával bouři.
Nikdy jsem na nikoho takhle nereagoval.
Když mě odtáhl ode dveří, zamručel jsem, ale pak už vyšel na chodbu a vydal se na druhou stranu hradu.
Cestou jsem se zastavil v pokoji pro čistou halenu, abych po chodbě potom nešel nahý, a své mýdlo s levandulovou vůni, které jsem si nechával vyrábět ve městě.
V koupelích jsem počkal, až služebná naplní velkou vanu horkou vodou, a až William zažádá o večeři.
Teprve potom, když jsme osaměli, jsem si sundal napřed plášť a zul boty.
Při svlékání kroužkové haleny jsem sykl, protože při jedné potyčce se mi o žebra otřelo kopí a zanechalo za sebou bolestivý šrám.
Jinak jsem vyvázl bez zranění, když jsem nepočítal ještě pár modřin na pažích a zádech.
S úlevným vydechnutím jsem vstoupil do horké vody a sedl si. Na okamžik jsem zavřel oči, a nebýt toho, že se mnou byl William, nejspíš bych i usnul.
„Chci tě vidět," zachraptěl jsem a pootevřel oči, abych se na něj mohl podívat.
William
Toho jsem se obával.
Dobře jsem si všiml, jak zareagoval, když svlékal tu kroužkovanou košili.
Ale v duchu jsem děkoval tomu, že ji měl. Kdyby ne, tak by tu nejspíš už nebyl, podle toho, kde ten šrám měl.
Když řekl, že mě chce vidět, pousmál jsem se.
„Však jsem tady,“ nahnul jsem se k němu a políbil ho do vlasů.
Ale ozvala se za mnou služebná, která donesla jídlo. Odložila ho na stolek, který jsem přisunul k vaně a požádal služebnou, aby nás nikdo nerušil.
Když jsme osaměli, svlékl jsem se, a potlačil Alexandera dál, abych se mu mohl usadit za zády.
Přitáhl jsem si ho na hruď, namydlil jsem si ruce a dlaněmi ho jemně začal omývat.
„Podívat se na mě můžeš později,“ sklonil jsem se a políbil ho na rameno.
Když jsem se konečky prstů jemně otřel o jeho krk a krční jamku, pousmál jsem se, když tiše vzdychl a mírně se zachvěl.
„Dovol mi tě umýt, Alexi,“ zašeptal jsem do jeho ucha, a i tam u věnoval malý polibek.
Nejraději bych ho vytáhl z vany a zlíbal bych ho po celém těle. Ale byl opravdu hodně unavený a potřeboval tuhle vzpruhu v podobě koupele.
Alexander
„Klidně bych se na tebe díval pořád,“ pomyslel jsem si, když si za mnou vlezl do vany, a já se opřel o jeho hruď.
Když začal omývat mé tělo, bylo to jako balzám na mou duši.
I přes únavu a hlad jsem začal pociťovat vzrušení, a mé tělo se začalo mírně chvět.
Když přitlačil na mě citlivá místečka, jen jsem pevněji sevřel okraje vany, a koupelemi se roznesl můj spokojený vzdech.
Po chvilce jsem to ale nevydržel, vymanil se z Williamových rukou. Otočil jsem se, klekl si, a rukama se zapřel o vanu vedle jeho hlavy. Díval jsem se do jeho očí, a voda, která kapala na jeho tvář po sobě zanechávala mokrou stopu.
Sklonil jsem se až k jeho uchu, které jsem lehce skousl, a tváří se opřel o tu jeho.
„Vím, že jsem říkal, že chci umýt, ale jestli toho nenecháš, budu místo večeře chtít tebe, aby ses se mnou miloval," zašeptal jsem, a prsty jedné ruky mu vjel do vlasů, které jsem promnul mezi prsty, než jsem se zase otočil a uvelebil se v jeho náruči.
Hlavu jsem si opřel o jeho rameno a spokojeně vydechl.
„Kdyby mi někdo před dvěma týdny řekl, že takhle skončím, tak se mu vysměju. Ale chci, abys věděl, že toho nelituji," promluvil jsem po chvilce, vzal jednu jeho ruku do své, políbil každý jeho prst, a pokračoval přes dlaň a hřbet až po zápěstí.
William
Stáhl jsem Alexanderovi mokré vlasy, které se mu přilepily na tvář. Díval jsem se zblízka do jeho nádherných očí, a měl jsem pocit, že se v nich musím utopit, jak měly nádhernou kresbu. Malinká černá tečka v jednom z nich byla jak znamínko krásy, které měl pod svým okem.
Palcem jsem mu po něm přejel a natáhl se k němu blíž, abych ho mohl políbit.
„Když tohle budeš dělat, tak se k tomu mytí opravdu nedostaneme. A musíš se najíst. Zhubnul jsi za těch pár dní. Muselo to být náročné,“ vymanil jsem svou ruku z jeho držení a přejel jsem mu prsty po žebrech.
„Dovol, abych ti umyl vlasy,“ setřel jsem z jednoho pramenu tu červenou skvrnu.
A když Alex souhlasně přikývnul, ještě jednou jsem ho políbil. Přitáhl jsem mu stolek s jídlem, a zatímco on se konečně mohl najíst, s občasnými pauzami, kdy jsem mu potřeboval spláchnout mýdlo z vlasů, já si s nimi hrál… Dával jsem si záležet, aby na nich nezůstalo nic z toho, co by připomínalo uplynulé dny.
Možná bychom seděli v teplé vodě ještě dlouho, a jen se tak spolu mazlili, jak to bylo příjemné, ale z chodby se nesl hluk, jak se někteří snažili dostat do koupelí, tak jsme raději ukončili naše mytí. Opláchli jsme se čistou vodou, hodili na sebe oblečení a zamířili jsme rovnou do mého pokoje, aniž bychom se museli jeden druhého ptát, jestli ano nebo ne.
„Hvězdy mi řekly, že to nebude lehká výprava, a taky že to chvíli potrvá, než se vrátíte. Ale neviděl jsem žádnou zmínku o nějakém neštěstí. Ale i tak jsem o tebe měl strach,“ přitáhl jsem si Alexandera k sobě, když jsme za sebou konečně zavřeli dveře pokoje.
Potáhl jsem jeho dlouhou halenu, abych se mohl dostat pod ní, a zatímco jsem ruce táhl po jeho, koupelí vyhřátém těle, vytahoval jsem i halenu, dokud jsem mu ji nepřetáhl přes hlavu a on přede mnou stál nahý.
Až teprve teď jsem si mohl naplno vychutnat ten pohled na jeho nádherné tělo.
Shodil jsem ze sebe plášť, a znovu si Alexe přitáhl do objetí. Líbal jsem ho, hladil ho, a byl jsem prostě nenasytný.
„Chci tě, strašně moc se chci s tebou milovat,“ zašeptal jsem mu do ucha a polibky se přesunul na jeho krk.
Tlačil jsem ho k posteli, dokud se o ní nezarazil, a pak jsme oba dva na ní dopadli.
„Přál bych si, abychom takhle mohli být spolu napořád. Víš, uvědomil jsem si jednu věc, když jsi byl pryč,“ přiblížil jsem se k jeho tváři, abych se mohl zlehka dotýkat jeho rtů a dívat se mu přímo do očí. „Miluje tě, Alexi…“
Alexander
Nakonec jsem si dal i tu večeři a musel jsem uznat, že to nebyl špatný nápad.
Horký vývar se zeleninou a masem, menší bochník chleba, čerstvě upečeného, kus sýra a sušeného masa bylo jako pohlazení pro můj žaludek.
Užíval jsem si Williamovi péče a nejraději bych tak zůstal, kdyby nás nakonec nevyrušili.
Ani jsem se nemusel na nic ptát, a automaticky ho následoval do jeho pokoje, i když ten můj byl mnohem blíž.
A sotva za námi zapadly dveře, stáhl ze mě halenu, a jeho dotek na mé kůži rozechvěl mé tělo.
Cítil jsem z něj touhu, když se ke mě tiskl a líbal mě, a já nedokázal odmítnout.
A ani jsem nechtěl.
Toužil jsem po něm, jako po nikom v životě.
Za těch pár dnů se mi dostal do srdce i duše.
Přesto, když mě shodil na postel, zalehl mě a řekl ty tři slova, na okamžik jsem ztuhl a zadrhl se mi dech v hrdle.
„Jsi si jistý? Teda… Chci říct… No… Nebude to se mnou jednoduché, a no…" zasmál jsem se a zrudl rozpaky.
„Jsem rytíř, a přesto teď nevím, jak reagovat. Ale… Nejspíš tě taky miluju," zašeptal jsem a políbil ho na špičku nosu.
William
Nebylo potřeba odpovídat na to, co Alex řekl.
Nebylo potřeba dalších slov.
Teď za nás mluvila naše těla. Jak jeho, tak i mé, řekly všechno, co bychom ústy nedokázali vyslovit.
Děkoval jsem králi, že přijel na strýcův zámek a vzal si mě s sebou na hrad. Děkoval jsem strýci, že souhlasil. Děkoval jsem Bohu za to, že mi dovolil potkat tak úžasného muže.
Plný citů jsem ho začal líbat, hladit a dotýkat se jeho těla. Každé místo, kdy se, byť jen nepatrně zachvěl, jsem opečovával svými polibky a doteky.
Byl bojovník, a přitom tak jemný… I přesto že denně v rukách svíral těžký meč, jeho dlaně byly jemné, a když mě hladil po tváři, jen jsem blahem přivíral oči.
Nevěděl jsem, jaké zkušenosti s muži má. Nechtěl jsem mu nějak ublížit…
A proto jsem váhavě vsunul ruku mezi jeho nohy, víc je od sebe roztáhl, abych mohl pohladit jeho poklady a mírným tlakem naznačit, co bych si přál…
To spojení nás dvou, po kterém tak moc toužím. Být s ním jedno tělo…
Alexander
Rozuměli jsme si i beze slov.
Vnímal jsem všechno, co mi William dával, a s chutí mu to vracel.
Každý jeho dotyk, každý jeho polibek jsem doprovázel zastenáním, aby věděl, jak moc dobře mi to dělá.
Byl tak nádherný, tak jemný a citlivý. Užíval jsem si to plnými doušky, a děkoval všem svatým i králi, že jsem souhlasil se spoluprací.
I když jsem měl hodně nabídek, moc často jsem se takhle intimně s nikým nespojoval. Občas za mnou přišel Francis, ale jinak jsem moc zkušeností neměl. Bylo to hlavně proto, že jsem nechtěl narušovat morálku svých mužů. A taky jsem neměl moc času, a hlavně vhodného partnera.
Proto, když William zasunul ruku mezi mé nohy a roztáhl je, aby se dotknul mých nejcitlivějších míst, instinktivně jsem se stáhl, sevřel jeho zápěstí a srazil nohy zpátky k sobě.
Roztřeseně jsem vydechl a zvedl se na lokti druhé ruky, abych na něj viděl.
Když jsem v jeho očích viděl tu něhu a vroucnost, povolil jsem sevření a nohy od sebe znovu roztáhl.
Sám jsem pak jeho ruku položil na svůj tvrdý úd a zasténal.
„Strašně moc… tě chci, Williame. Dotýkej… se mě, prosím," vydechl jsem, pohladil ho po hrudi, kam jsem dosáhl, a zajel mu prsty do vlasů, abych za ně lehce zatahal.
William
Zastavil jsem se, když se Alex stáhl a sevřel mě mezi svýma nohama.
Bál jsem se, že nakonec couvne, že mě odmítne.
Ale nakonec se uvolnil a řekl to…
Úlevně jsem vydechl, ale hned nato se vrhnul na jeho ústa, aby více nepochyboval. Moje ruce se opět rozběhly po jeho těle, hladil jsem jeho rozkrok, tiskl jeho krasavce a protahoval ho v dlani, tak jak si přál.
Nechtěl jsem na něj použít žádnou magii. Věděl jsem, jak se k ní staví, a nejspíš bych tím všechno pokazil, kdybych se mu snažil přivodit takto příjemný stav, aby ho při prvním vniknutí nic nebolelo.
Cítil jsem, že je najatý, tušil jsem, že s muži nemá žádné, nebo malé zkušenosti.
„Taky tě moc chci,“ na moment jsem zvedl hlavu, abych se podíval do jeho nádherné vzrušené tváře.
Zatímco jsem si pohrával s jeho penisem, druhou rukou jsem na stolku nahmatal dózičku s hojivou mastí a zabořil jsem do ní prsty.
Věřil jsem, že takto to půjde snáz…
A čím víc jsem se o něj staral, pečoval, tím víc mě moje vzrušení ovládalo, že jsem měl co dělat, abych si ho nezval hned a najednou.
Opatrně jsem přiložil dva mastné prsty k jeho dírce. Obkroužil jsem ji, několikrát naznačil vniknutí, a když jsem viděl, že se trochu uvolnil, zasunul jsem opatrně jeden prst dovnitř. Jemně jsem s ním pohyboval, nejprve krátkými zásuny, ale po chvíli jsem přidal druhý prst a zajel s nimi hlouběji, kde jsem cítil jeho hrbolek rozkoše, a ten začal jemnými tlaky masírovat a dráždit…
Alexander
Kdybych teď umřel, bylo by to aspoň z pocitem toho, že budu asi nejšťastnější muž v království.
Sotva jsem stíhal s dechem, když mi William masíroval úd, a když jsem pak jeho prsty, pokryté nějakou mastí ucítil na kůžičce kolem svého otvůrku, a pak i jeden prst uvnitř sebe, na chvilku jsem zavřel oči a několikrát se musel zhluboka nadechnout.
Takové jsem to ještě nezažil.
Měl jsem dojem, že nic lepší už nemůžu pocítit, ale to jsem se mýlil, když jsem v sobě najednou ucítil i jeho druhý prst a mnohem hlouběji než při tom prvním.
„Williame!" vykřikl jsem nahlas a celý se propnul v křeči.
Sevřel jsem jeho paže, zaryl mu nehty do kůže a trochu se zvedl, abych na něj viděl.
Díval jsem se na něho přivřenýma očima, dýchal otevřenou pusou, a viděl i jeho vzrušení.
Zaklonil jsem hlavu a znovu vykřikl, když se jeho prsty zase dotkly toho citlivého místečka.
Už jsem nemohl dál čekat.
I za cenu toho, že to bude trochu bolet, jsem ho potřeboval v sobě.
Přitáhl jsem si ho blíž, a pak rukou zajel do jeho klína, kde jsem sevřel nádherně tvrdý úd.
Zavzdychal jsem, když jsem si uvědomil, že tohle bude za chvilku celé ve mě.
Druhou rukou jsem si trochu prudčeji přitáhl Williama za vlasy ještě blíž a kousl ho do krku a brady.
„Nemůžu… nemůžu čekat… hned… chci tě… celého… ve mě," nebyl jsem ani schopný ze sebe dostat kloudnou větu, jak jsem byl na hraně.
Špičkou jazyka jsem pak přejel po Williamových rtech, než jsem si jeho ústa vzal celá.
Zároveň s tím jsem ho objal nohama kolem pasu, stáhnul si ho níž, a jeho úd nasměroval tam, kde jsem ho chtěl nejvíc.
William
Nemohl jsem si vybrat lépe. Byl jsem rád, že jsem se zamiloval právě do tohoto muže.
Jeho řeč těla byla dokonalá. Odpovídal na každý můj dotek, a to mě dělalo ještě šťastnějším a nedočkavějším, až se s ním budu moci spojit.
Když si mě přitáhl blíž, vytáhl jsem prsty a nechal se doslova nasměrovat na jeho dírku.
Byl jsem tak vzrušený, že první kapky touhy se přidaly k masti, kterou jsem použil, a byl jsem tak tvrdý, že jsem si ho nemusel ani přidržovat, a on už se sám tlačil na to správné místo.
„Taky… tě… chci celé-ho…“ zavzdychal jsem do jeho úst, když jsem přitlačil, a já lehce vklouznul do jeho příjemného tepla.
Skoro mi to vzalo dech, jak úžasné to bylo. Byl jsem s Alexem jedno tělo, tak jak jsem si to přál. Rozechvělé tělo mě skoro zrazovalo, břichem mi prolétávalo to zvláštní šimravé chvění, a dech jsem měl roztřesený tím vzrušením, že jsem skoro nezvládal Alexe ani líbat.
„Jsi nádherný…“ zachraptěl jsem, a pak už jsem začal nejprve opatrně, ale postupně s větší razancí přirážet.
S každým dalším polibkem, dotykem a pohybem, kdy jsem naše těla rozpaloval čím dál víc, jsem cítil, že nebude trvat dlouho, a já mu věnuji svůj důkaz lásky.
Třásl jsem se, když jsem cítil, jak mě zaplavuje ten omamný pocit.
Zasténal jsem do kůže na jeho krku, a pak se do ní s omluvou zakousnul, když to na mě přišlo, a já začal plnit jeho nádherný zadeček. Snažil jsem se aspoň jednou rukou pomoct i jemu. Ale vyvrcholení si sebou přinášelo tak skvělé pocity, že jsem měl problém se udržet při zdravém rozumu a vnímat, co právě dělám…
Alexander
Nedokázal jsem se ovládat.
I když jsem se snažil Williamovi při polibcích vycházet vstříc, když do mě vstoupil, ocitl jsem se v úplně
jiném světě.
Jen podvědomě jsem vnímal jeho slova.
Cítil jsem jen jeho horké tělo, jeho doteky a spojení se mnou.
Bylo to něco tak nádherného, že jsem dokázat Williama jen svírat, předávat mu tak své pocity, a hlasitě sténat.
Hladil jsem ho po zádech, občas škrábl, ale když to na něj přišlo a já ucítil jeho stahy i kousnutí do krku, nemusel se mě skoro ani dotknout, abych ho následoval.
Hrudi jsem se natiskl na tu jeho, nohama omotal jeho boky a pevně stiskl, stejně jako jsem nehty na rukou zaryl do jeho zad.
Zaklonil jsem hlavu, křečovitě se sevřel, a s několikerým vykřiknutím jeho jména roztíral své uvolnění mezi našimi těly.
Připadalo mi to jako věčnost, než jsem se proti Williamovi přestal bezděčně pohybovat, roztřásl se po celém těle, a z hlasitými nádechy a výdechy uvolnil konečně své sevření.
Když jsem dokázal trochu vnímat, přitáhl jsem si Williama pro polibek, a dlaň položil na místo, kde měl srdce.
„Dal jsi mi… to nejcennější… a já si toho budu… odteď až navždy vážit," zašeptal jsem, druhou rukou ho pohladil po jeho krásné, uvolněné tváři a zastrčil mu za ucho pár pramenů vlasů.
„Myslím… že tě… vážně miluju," usmál jsem se, než jsem si ho znovu přitáhl pro hluboký polibek, kterým jsem mu chtěl předat všechno, co nešlo slovy.
William
Po chvíli největšího náporu jsem začal opět naplno vnímat i Alexe.
Mé jméno vyřknuté z jeho úst ve chvíli, kdy prožíval své osobní blaho, bylo to nejhezčí, co jsem kdy mohl slyšet a vidět. Svíral mě v sobě, a já si tak mohl připomenout ten skvělý pocit, který jsem před malinkou chvilkou měl. Všechno to doznívalo velmi pomalu, jako by nám to chtělo říct, že my jsme dva, kteří byli pro sebe stvoření a společně tvoříme jeden celek.
Jeho slova, která potom ze sebe byl schopen dostat, mohla být řečena pod vlivem té euforie. Ale já věřil, že je myslí vážně.
Alex není člověk, který by lhal o svých citech. Má to napsané ve svých krásných očích…
„Mluvíš mi z duše, Alexi,“ odpověděl jsem na jeho vyznání, když jsme na chvíli přerušili polibek.
„Taky tě miluji a nikdy tě nevyměním za nikoho jiného, nikdy tě neopustím. Budu ti stále při boku. No, však už to znáš z našeho prvního setkání…“ pousmál jsem se, když jsem si vzpomněl na náš první společný den.
Možná bych na něm ležel ještě dlouho, a jen ho líbal a hladil a užíval si teplo jeho těla a naše spojení, které se mi nechtělo přerušovat.
Ale věděl jsem, že má za sebou náročných několik dní a musí být unavený. Zvlášť po příjemné koupeli, vydatné večeři a po našem milování, které bylo to nejkrásnější, co jsem za svůj život mohl zažít.
Opatrně jsem se z něj vysunul a ulehl vedle něho. Rukou jsem ho pohladil po břiše, a vetřel mu sperma do kůže, když jsem potáhl ruku níž. Otřel jsem se dlaní o jeho povadlý penis, a prsty opatrně pohladil jeho dírku, která se pod tím dotekem stáhla, a trocha mého sperma vyteklo ven.
„Jsi nekrásnější muž na tomto hradě. A já si tě budu muset opravdu dobře hlídat. Spousta žen i mužů má na tebe zálusk,“ pousmál jsem se, když jsem pohladil ještě jeho pevná stehna a pak jsem si ho už jen přitáhl víc do náruče a znovu spojil naše ústa v polibku.
Alexander
Nespokojeně jsem zafuněl, když ze mě vyjel a lehl si vedle mě. Nejraději bych tak zůstal pořád. I kdyby mě zalehl, nevadilo by mi to.
Zachvěl jsem se po jeho doteku a sledoval ruku, která klouzala po mém břiše, do klína a přes stehna.
Objal jsem ho kolem pasu a pohladil jeho boky, když jsem znovu měl tu možnost ochutnat jeho ústa.
„Budu si pamatovat tvá slova. A já ti přísahám, na svou rytířskou čest, že nikdy nezneuctím tvé jméno a navždy budeš v mém srdci," pousmál jsem se a zadíval se do jeho krásných hnědých očí.
„To ty jsi nádherný. Pro mě ten nejkrásnější. Od teď už pro mě nikdo jiný není," políbil jsem ho znovu na rty, a pak se stulil do jeho náruče a čelem se opřel o jeho hruď.
I když jsem byl bojovník, a tohle by mohl někdo považovat za gesto slabocha, pro mne nebylo nic zlého na tom ukázat své city.
Vdechoval jsem nádhernou Williamovu vůni a cítil, jak na mě začíná doléhat únava.
A než jsem stihl Williamovi popřát dobrou noc, nevěděl jsem o světě.
William
Bylo mi tak nádherně, až jsem měl pocit, že dokážu všechno na světě a nic mi nebude překážkou.
Objímal jsem spící tělo muže, do kterého jsem se i přes jeho počáteční odpor zamiloval a on se zamiloval do mne.
Věděl jsem, že můj cit k němu bude trvalý a věřil jsem i tomu, že také on zvládne život po mém boku a dostojí svému slovu a nikdy mě neopustí kvůli někoho jiného.
Nevím, čím to bylo, ale opravdu jsem k němu byl přitahován od první chvíle, kdy jako slunce rozzářil celý trůnní sál.
Ještě než jsem usnul, už jsem si v duchu plánoval, co udělám následující den.
Chtěl jsem ho potěšit nějakým dárkem, ale nejdříve o něm chci vědět víc, než mu nějaký vyrobím a dám.
Zeptám se hvězd. Vždycky mi pomohly a nikdy mi nelhaly ať už v dobrých či špatných zprávách.
Ještě jednou jsem Alexe pohladil a políbil ho na jeho spící tvář. A než jsem zavřel oči, zvládl jsem ještě mávnout rukou a slabým větříkem pozhasínat všechny svíce v pokoji, který se ponořil do tmy, a ta nám dopřála klidný a ničím nerušený spánek.
xxxxxxxxxxxxxxx
Alexander
Vletěl jsem do Williamova pokoje a náležitě za sebou práskl dveřmi.
Už jsme byli dva měsíce spolu, a od té doby jsem byl víc u něj než u mě, a tak to i vypadalo.
Skopl jsem z nohou boty, plášť odhodil na křeslo a kroužkovou halenu na stůl.
„Kéž by ho ďas vzal! Jak se mám asi tvářit, když musím pozítří vést své muže na smrt?!" vykřikl jsem a bouchl pěstí do zdi.
Právě jsem se vrátil od krále, kde byl i ten namyšlený čarodějíček, a já jim musel předložit svůj plán vojenského tažení proti sousednímu městu.
Před měsícem jsem králi oznámil, že se bitvy nezúčastním, ale poté, co mi pohrozil, že to bude brát jako velezradu, musel jsem chtě, nechtě souhlasit. Z hloubi duše jsem ale věděl, že i přes své řeči bych nikdy nenechal své muže jít na smrt samotné.
„Všechno prý půjde podle plánu, a po mých mužích se jen chce, aby následovali jeho pokyny," odpapouškoval jsem jeho slova a zatvářil se i stejně nadutě jako Kinrel.
„K čertu s ním! Nechci zbytečně prolévat krev mých mužů!" vykřikl jsem znovu, a pak se svezl do jednoho z křesel.
Opřel jsem si hlavu opěrku a na chvilku zavřel oči.
Cítil jsem obrovskou bezmoc a bál se nejhoršího.
Co když se nikdo z nás nevrátí?
William
Bylo to, jak jsme si slíbili první společnou noc.
Zůstali jsme spolu a už se od sebe skoro nehli, až na nějaké výjimky. Po hradě se brzy roznesly klepy o nás dvou, ale nám to nevadilo. Aspoň jsem měl klid, protože se k Alexovi teď každý bál přiblížit.
I když jsme se společně ještě několikrát snažili přesvědčit krále o tom, aby neútočil na sousední zem, nedal si říct.
Až jsem měl několikrát pocit, při pohledu do jeho očí, že je pod nějakým kouzlem a rozhodnutí nedělá ze své vlastní vůle. Ale kdykoliv jsem se k němu mohl přiblížit víc, jako by zastření jeho očí náhle zmizelo a on jednal zcela rozumně a uváženě. Ale ani tak nechtěl ustoupit.
Kinrelovi jsem se začal raději vyhýbat. Ani jsem nežádal o pomoc jeho služebníky. Raději jsem si vyžádal svolení od krále a přivedl si dva pomocníky sám, které jsem si vyhledal ve městě, a byli docela schopní.
Zvedl jsem hlavu od pergamenu, na který jsem si právě něco značil, a podíval se na Alexe, který vletěl do pokoje jak velká voda a hned se začal rozčilovat.
Všechno se ve mně stáhlo, když jsem ta slova uslyšel. Stále jsem měl aspoň malinkou naději, že si to král nakonec přeci jen rozmyslí, ale ta se teď rozplynula jako pára nad hrncem.
Vstal jsem, došel k Alexovi a vtáhl ho do objetí.
Možná jsem ho chtěl uklidnit, nebo jsem to dělal pro sebe, protože mě zachvátila panika.
Bál jsem se o jeho život. Hvězdy mi nikdy nelhaly…
„Už pozítří?“ zeptal jsem se, jako bych se chtěl opravdu přesvědčit, že jsem se nepřeslechl.
Bylo mi to jasné už delší dobu. Stačilo se jen podívat ven z mého okna, kde už několik dní podkoní a pacholci kontrolovali koně a připravovali je na výpravu. Kovadlina od kovárny byla slyšet už nějakou dobu dnem i nocí, kuchařky a kuchaři, všichni, kteří mohli, chystali zásoby pro všechny královy vojáky.
Přitiskl jsem Alexe na sebe, jak nejvíc jsem mohl.
Nechce prolévat krev svých mužů? A co ta jeho? Nechci, aby do boje šel, když oba víme, že je to dopředu prohraná bitva.
„Chci s tebou strávit celý zítřek. Vím, že asi budeš mít dost práce s chystáním, ale… prosím, Alexi…“ zašeptal jsem skoro zoufale do jeho ramene, o které jsem opřel svou hlavu.
Alexander
Srdce se mi stáhlo, když si mě William přitáhl do náruče a jeho hlas zněl téměř zoufale.
Víc jsem ho sevřel a políbil ho do vlasů.
„Kdybys tak věděl, jak moc se mi od tebe nechce. Zvláště když vím…" kousl jsem se do rtu, protože jsem nebyl schopen ta slova vyslovit.
„Udělám, co budu moct, abych s tebou zítra strávil co nejvíc času. Pozítří… Za svítání musím… Zatraceně!" vykřikl jsem poslední slovo a křečovitě Williama sevřel.
Ještě chvilku jsem ho držel, než jsem ho od sebe kousek odtáhl a políbil.
„Musím teď ještě do kasáren, ale pokusím se vrátit, co nejdříve, ano? Navíc musím ještě přesvědčit krále, aby nešel do bitvy, protože by to naši situaci ještě zhoršilo," ještě jednou jsem ho políbil, a pak sebral plášť, nazul si boty a skoro vyběhl z pokoje.
Potřeboval jsem na chvilku pryč. Vidět Williama v tomhle stavu bylo pro mě horší než pomyšlení, že bych v té zatracené bitvě padl.
Teprve teď jsem si plně uvědomil, jak těžké občas může být někoho milovat.
Zašel jsem znovu za králem a aspoň ho přesvědčil, že bude lepší, když zůstane na hradě, a pokud bude nejhůře, vyrazí se zbývajícími vojáky na pomoc.
V kasárnách jsem pozvedl morálku vojákům, i když jsem se musel hodně přemáhat. Zjistil jsem, jak je na tom vybavení, koně i zbraně, a teprve, když začalo slunce zapadat, jsem si uvědomil, jak zbaběle jsem se zachoval vůči Williamovi.
Cestou k jeho pokoji jsem skoro běžel, a když jsem rozrazil dveře a hned je za sebou zabouchl, chytl jsem Williama a vtáhl ho do náruče.
„Omlouvám se. Utekl jsem jako zbabělec. Nechal jsem tě tu, a ty se přitom kvůli mě trápíš. Bolí mě to, a nevím, co mám dělat. Snad poprvé v životě lituju toho, že si mě král zvolil za prvního rytíře. Bojím se, Williame, bojím se i o tebe," vydechl jsem mu do vlasů, a pak ho od sebe kousek odtáhl, abych mu mohl prohlédnout do očí.
William
Když William odešel, hned jsem se odebral do své pracovny. Usadil jsem se za stůl a vzal do ruky krabičku, kterou mi šperkař včera donesl.
Vytáhl jsem z ní prsten a položil ho na stůl, kde jsem měl namalovaný magický kruh.
Chvíli jsem se na něj díval, soustředil se na to, co chci udělat.
Zvedl jsem levou ruku a začal odříkávat ochranné zaklínadlo. Netrvalo dlouho, a prsten, stejně jako kruh, začal zářit. A kresba se začala všelijak kroutit a po chvilce se vpíjela do prstenu, než zcela zmizela. Prsten ještě jednou silně zazářil a následně jeho zář pohasínala.
Zhluboka jsem vydechl a vyčerpaně se opřel.
Tahle magie mě stála hodně sil, ale pro ochranu Alexe bych udělal cokoliv. Dokonce jsem na chvíli zauvažoval i nad tím, že vytáhnu do boje s nimi, abych mu byl po boku a mohl případně zasáhnout, pokud by to bylo potřeba.
Ale nejspíš by to odmítl…
Když jsem si odpočinul, vrátil jsem prsten do krabičky a tu uschoval do kapsy. Ještě jednou jsem se podíval na celý plán bitvy, kterou jsem si nechal od krále předložit, ale chtěl jsem, aby to nikdo nevěděl. Ani Alex. Slíbil jsem králi, že pokud nastane nějaký problém, pokusím se zasáhnout a pomoci.
Když se blížil večer, nechal jsem si do pokoje přinést večeři pro mne a Alexe, a sám jsem se tam vrátil.
Byl už chladný podzim, tak jsem topil v krbu, protože tu v hradu vždycky byla větší zima.
Přiložil jsem do ohně a vstal. Chtěl jsem se svléknout a obléct si něco pohodlnějšího, ale stihl jsem sundat jen háb a zůstal jsem v haleně a kalhotách, když se do pokoje vřítil Alexander.
I já jeho sevřel v náruči…
Vážně to bylo jiné. Kolikrát už táhl do boje, nebo jeli na nějakou výpravu, ale tentokrát jsem opravdu měl o něj strach.
„Nemusí ti být líto, že tě král zvolil prvním rytířem. Osudy jsou dány. Možná, pokud bys nebyl první rytíř, já bych se nikdy nemusel dostat sem na hrad a nepotkali bychom se. Pojď se navečeřet, dokud je to teplé a pak se půjdeme umýt. Mám pro tebe dárek, ale ten ti dám, až budeme spolu v klidu ležet v posteli,“ usmál jsem se na Alexe, abych trochu odlehčil tuhle tíživou situaci, a popostrčil jsem ho ke stolu.
Alexander
Zarazil jsem se, když William řekl, že má pro mě dárek.
Jen jsem se nadechl, abych mu něco řekl, a pak zase pusu zavřel. Nechtěl jsem se hádat.
Oba jsme na tom byli už tak dost špatně, a vím, jak se William snažil, abychom si ty poslední dny spolu užili.
„No, myslím, že v tomhle máš pravdu. Nejspíš, kdybych nebyl prvním rytířem, nepotkal bych nejlepšího může, kterého z celého srdce miluju," pohladil jsem Williama po tváři, a ještě jednou ho políbil, než jsem usedl ke stolu k večeři.
Bavili jsme se o všem možném, jen tématu bitvy jsme se úspěšně vyhýbali.
Po vydatné večeři, která mi dodala trochu víc sil, protože jsem si uvědomil, že jsem vlastně celý den nejedl, jsme společně s Williamem odešli do koupelí, kde jsme strávili podstatně déle času než bylo potřeba k umývání.
Nenechali jsme se ani vyrušit těmi, co do koupelí chtěli také vstoupit. Stejně už to minimálně polovina hradu věděla, doneslo se to i ke králi, který si mě jednou k sobě zavolal, a já musel ho ubezpečit, že nás vztah nenaruší jak morálku vojáků, tak ani můj postoj vůči mému postavení.
V podstatě si nikdo veřejné nedovolil proti tomu něco namítnout. Zaslechl jsem pouze šeptandu od těch, kteří si na mě dělali zálusk. Jediný, kdo proti tomu něco namítl před králem byl Kinrel, který ale odešel z nepořízenou, protože v tomhle ho král neposlechl, a já byl za to rád.
Hrad byl už téměř ztichlý, jen tu a tam se ozvalo zarachoceni nebo zaržání koní, či třesk zbraní, když jsme s Williamem konečně ulehli na lože a já se přitiskl k jeho nádhernému tělu.
Povzdechl jsem si, když jsem si uvědomil, jak rychle ten čas utíká, a na okamžik zvedl hlavu, abych se zadíval z okna.
„Ráno budu muset odejít, ale brzo se vrátím a pak se od tebe nehnu, slibuju," zašeptal jsem a políbil Williama na hruď.
William
Byl by to příjemný večer, nebýt toho, že pozítří se budeme muset rozloučit s nejasným výsledkem, zda se Alexander vrátí zpátky zdravý, nebo ne.
Ztráta spousty mužů, o které mi hvězdy řekly, mě neustále strašila ve snech. Nechtěl jsem, aby někdo umřel v tom zbytečném boji, kterému se dalo vyhnout. Ale sobecky jsem si přál, aby mezi ty mrtvé nepatřil Alex.
Na moment jsem se vymanil z Alexova objetí, abych vstal a došel k mým věcem, kde jsem z kapsy vytáhl krabičku s prstenem. Vrátil jsem se zpátky k Alexanderovi, posadil se a jeho taky potáhnul do sedu.
Otevřel jsem krabičku a chytl jeho ruku. Narovnal jsem mu prsty a ten prsten mu hned nasadil na levou ruku.
„Je to slib mé věrnosti tobě. Přání, aby ses vrátil zpátky živý a zdravý. Je to tvá síla. Ze slunce ji čerpáš, a proto ho budeš nosit na prstě. Je to ochrana, a já si přeji, abys ho nosil,“ řekl jsem zcela vážně, když jsem viděl, jak mu ruka cukla. „Slib mi, že ho nikdy nesundáš z prstu, Alexi…“
Alexander
Když mi William nasadil na prst krásný prsten, který nejspíš posvětil nějakou ochranou magií, trochu jsem se zalekl. Jednak já pro něj nic neměl, a taky mi to na moment připomnělo tíživou situaci.
Polkl jsem knedlík v krku a musel zamrkat, jak se mi do očí nahrnuly slzy.
„Přísahám, že ho nikdy nesundám. A, děkuji. Jen… Já pro tebe nic nemám," zašeptal jsem a sevřel jeho ruku ve své.
Nakonec jsme usnuli, až když skoro začínalo svítat, protože jsem mu chtěl jednak poděkovat, a taky, jako bychom chtěli využít poslední chvilky, co jsme spolu.
Druhý den jsem se probudil kolem poledne, zašel se podívat do kasáren, rozdat poslední úkoly, a povzbudit mužstvo, a pak jsem ještě zašel do města k jednomu klenotníkovi. Rozhodl jsem se, že Williamovi dám taky nějaký dárek. Neměl jsem nic, čím bych mu zajistil ochranu, ale nechal jsem pro něj udělat stříbrnou sponu do vlasů s vyrytými ornamenty měsíce.
Klenotník slíbil, že než slunce zapadne, můžu si proto přijít, a tak jsem se vrátil zpátky k Williamovi, abychom si aspoň ty poslední chvíle užili spolu, jak jsem slíbil.
Opustil jsem ho jen po západu slunce, abych mohl zajit pro dárek.
S prvními paprsky slunce jsem se vymanil z Williamovy náruče, abych se mohl obléknout. Nechtěl jsem ho budit.
Bál jsem se, že bych už neodešel.
Z pláště jsem vytáhl ozdobnou krabičku a položil ji na stůl.
Na moment jsem se zadíval na spícího Williama a doufal, že aspoň on bude v bezpečí.
Ať už by bitva dopadla jakkoliv, byl jsem rád, že mi osud přivedl do cesty tak skvělého muže, jakým byl.
Pobral jsem zbytek věci, a pak potichu vyšel z pokoje.
Na nádvoří už bylo rušno, takže po vydání několika povelů, za ržání koní, rachotu zbraní a pokřiku mužů, jsem se vyhoupl do sedla v čele jednotky a na hlavu nasadil přilbici.
Byl čas vyrazit.
William
Byl jsem rád, že se Alexanderovi dárek líbil. Prsten ve tvaru slunce… Opravdu to k němu sedělo, a já byl malinko klidnější, když jsem věděl, že bude mít magickou ochranu.
Prostě chci, aby se vrátil zpátky ke mně.
Celý druhý den i noc jsem se od něj vzdálil jen na moment, když šel zkontrolovat přípravy.
Ale brzy byl zase zpátky, a já už ho z náruče nepustil. Nehnuli jsme se z pokoje ani na večeři. Veškeré jídlo jsem si vždy nechal donést, abychom nikam nemuseli chodit, a byli jsme jen spolu.
Usnuli jsme opravdu hodně pozdě v noci. Jako bychom i ten spánek chtěli ošidit jen proto, abychom si v bdělém stavu užili co nejvíce přítomnost toho druhého.
Ale probral jsem se, když se z venku začaly ozývat hlasy a hluk.
Okamžitě jsem vyletěl z prázdné postele. Srdce se mi sevřelo, když jsem zjistil, že jsem v pokoji sám. Netušil jsem jak dlouho, a na chodbě byl celkem klid. Tak jsem běžel rovnou k oknu a rozrazil okenice.
Právě nasedal na koně a jeho zlaté vlasy se krásně zaleskly ve svitu vycházejícího slunce.
Chtěl jsem na něj zavolat, ale nedokázal jsem to.
Jen jsem stál a díval se, jak dává povely a po chvíli popohnal koně ke klusu…
Mizel mi v dálce, a ve mně se všechno tak bolestivě sevřelo, že jsem skoro dýchat nemohl.
Dlouho jsem u okna stál a hleděl na prázdné nádvoří… Už ani z dálky ten hluk nebyl slyšet…
Až teprve, když mi slunce prudce začalo pálit do očí, zabouchnul jsem okenice a otočil se zpátky do potemnělého pokoje.
Můj pohled se zastavil na stole… Bylo tam něco navíc. Něco, co tam ještě večer nebylo.
Popadl jsem tu krabičku a s roztřesenými prsty jsem ji otevřel.
Měl jsem v očích slzy, že jsem na to skoro neviděl, protože jsem tušil, že je to dárek od Alexandera.
„Prosím, vrať se,“ zašeptal jsem tiše, když jsem vzal tu nádhernou sponu do ruky.