William
Sledoval jsem, jak Alex mluví s Andrewem. V první chvíli jsem stáhl obočí, když na něho zase začal sahat. Ale vzápětí jsem se uklidnil.
Opravdu to bylo, jako by spolu rozmlouvali dva bratři. Jen Andrew je přirozený a moc spontánní. Možná i tohle ho mohlo dostat do těch problémů, které Alex zmínil.
„Ty, Andrew,“ počkal jsem, až Alex odejde, a pak jsem se na něho otočil. „Jak moc dobře tě zná Alexův šéf?“
„Asi dobře,“ otočil se na mě překvapeně. „Pracuji tam. Sice ne tak dlouho jako Alex, a s Rowenem jsem se viděl jen jednou, ale-“
„Kdy jsi ho viděl?“ hned jsem ho přerušil.
„No…“ zamyslel se. „Je to pár dní. Asi tak čtrnáct? To bylo těsně před tím, než jste na sebe zaútočili…“
Náhle se Andrew zprudka nadechl a vyděšeně se na mě podíval. Viděl jsem v jeho očích tu otázku, jestli to on může za to, co se potom stalo.
„Ptal se na Alexe?“
Sice váhavě, ale nakonec přikývl.
„A co jsi mu řekl?“
„Jen se ptal, jestli je v pořádku, řekl jsem mu, že v nejlepším. A on na to jen, to je dobře a poplácal mě po rameni,“ bezděčně si Andrew sáhl na levé rameno.
„Buď klidný,“ usmál jsem se na něho. „Vidím, že máš strach, že si něco provedl. Ale buď klidný. Nic jsi neudělal. On už v té době nejspíš věděl, že se něco děje.“
„Půjdeme so obléct a pojedeme, ano?“ vstal náhle Faileon, když viděl, jak je z toho Andrew přešlý. „Pojď,“ naklonil se k Andrewovi a políbil ho do vlasů. Chytl ho za ruku a vedl ho do obýváku, kde nejspíš měli svoje věci.
Ještě se na moment vrátil a zastavil se přede mnou.
„Neudělal nic špatného,“ zamračil se na mě.
„Já vím, nechtěl jsem ho rozrušit. Omlouvám se.“
„V pořádku. Ale je dobré, že to řekl, aspoň víme, že Rowen je schopný čehokoliv. Cítil jsem černou magii i z Andrewa, ale zbavil jsem se ji hned, jakmile jsem vás viděl tady na ulici. Ale teď je jasné, že opravdu nemůže zůstat sám a nemůže se vrátit k sobě domů. Postarám se o něj.“
Přikývl jsem a on se vrátil za Andrewem. Netrvalo dlouho, neměl jsem ještě ani uklizený stůl, a už jsem slyšel klapnout dveře, a po chvilce i zvuk odjíždějícího auta.
Věděl jsem, že Faileon se postará o to, aby si Andrew nedělal zbytečné výčitky. Oddychl jsem si, když jsem si uvědomil, že pro něj je Faileon vlastně to nejlepší, co mohl potkat.
Už podstatně klidnější jsem zamířil nahoru do svého bytu. Jen co jsem vešel do ložnice, posbíral jsem Alexovy věci směrem do koupelny a sám jsem se potom svlékl.
„Je tam kousek místa i pro mne?“ zastavil jsem se u vany a podíval se na Alexe, jak si tam tak pěkně lebedí.
Alexander
Cestou do koupelny, kdy jsem ze sebe sundával oblečení se mi vybavila matná vzpomínka na to, že mě za tohle William vždy plísnil.
Pousmál jsem se, ale vzápětí zase zvážněl.
Bylo toho tolik, co jsem nevěděl. Občas to byla jen vzpomínka nebo pocit něčeho podvědomě známého. Na okamžik mě napadlo, že si ten deník přece jen přečtu hned, ale po chvilce jsem to zavrhl. Chtěl jsem klidné minimálně dopoledne, tak si ho taky dopřeju.
Navíc, jestli ty dva teď budeme mít pod střechou moc soukromí mít nebudeme. A co teprve až se vrátí Yasmin. Zastavil jsem se a zamyslel.
Jak vlastně vůbec vypadala?
Věděl jsem, že ji znám, ale to bylo asi tak všechno.
Nakonec jsem potřásl hlavou, sundal i ten poslední kousek oblečení, napustil vanu, a pak se s úlevným povzdechem ponořil do horké vody.
Nevím, jak dlouho jsem tam tak seděl, nebo jestli jsem i usnul, ale když William konečně přišel a podíval se na mě, na chvilku jsem ztratil řeč a jen na něj hleděl.
Byl tak krásný, až jsem se sám divil, jak sem mohl klofnout takového krasavce.
„Ehm... Pojď, čekám na tebe," vzpamatoval jsem se konečně a ukázal před sebe.
„Chci ti umýt vlasy. Vzpomínám si, že jsem to taky dělal, a že jsem se s tebou rád koupal."
Počkal jsem, až se uvelebí a zády se opřel o mou hruď.
Rozmotal jsem mu cop, políbil ho na rameno a nohy si přehodil přes ty jeho.
„Chtěl bych tě umýt," zašeptal jsem mu do ucha a dlaněmi přejel přes jeho paže a k zápěstí a zase zpátky a nakonec prsty zabořil do jeho vlasů.
Začal jsem se jimi probírat, občas jsem ho do nich políbil, a za chvilku byly stejně skoro celé mokré, takže jsem vzal sprchu a trochu Williama zatahal, aby se zaklonil a podíval se na mě.
„Můžu?" zeptal jsem se pro jistotu.
William
Usadil jsem se k Alexovi do vany a užíval si ten dokonalý relax.
Bylo to velmi příjemné, když si hrál s mými vlasy.
„Jo, máš pravdu, rádi jsme se spolu koupali, a bylo jedno, jestli šlo o necky, vanu, řeku nebo jezírko. Někdy jsem míval pocit, jako by ses ve vodě narodil. Jako by to byl tvůj živel…“
Nevím, proč jsem to řekl, ale něco mi říkalo, že je to nejspíš pravda, že jsme se vážně takhle často spolu myli, koupali se, a bylo jedno, kde to bylo. I já se rád probíral jeho vlasy, jen je teď má krátké… Ale to nevadí. Pořád je má krásné, a teď když je má rozježené, vypadá jako slunce s paprsky, které osvětluje všechno kolem sebe a dodává všemu životodárnou sílu.
„Můžeš mi je umýt. Už dlouho to nikdo nedělal, a tvé ruce…“ jednu jsem si stáhl dopředu a políbil ji. „I když jsi vždycky byl bojovník, tvé ruce byly vždy jemné…“
Alexander
Políbil jsem Williama na čelo, a pak se trochu poposunul, abych mohl ty jeho dlouhé vlasy dobře umýt.
„Ted si jako bojovník nepřipadám," zabručel jsem a povzdechl si.
Ale když jsem pustil vodu, abych pořádně vlasy namočil a pak vzal šampon a pořádně je vymydlil, na všechno kolem jsem zapomněl.
Celý proces jsem zopakoval ještě jednou, dál si důkladně záležet i na masáži pokožky a za chvilku hrozilo, že voda z vany přeteče.
Když jsem byl spokojený, znovu jsem se natiskl hrudí na Williamovy záda, a rukama ho objal.
Vzal jsem do ruky gel, položil si bradu na jeho rameno, a začal pomalu omývat i jeho tělo.
Nevynechal jsem jediné místečko, někde jsem se zdržel i déle, zvláště u bradavek, až jsem pak sklouznul k jeho nohám a klínu pod vodou.
Tep se mi zrychloval, když jsem cítil jeho horkou kůži a záviděl kapkám, které stékaly po jeho těle.
„Jsi tak nádherný. Už nechci být bez tebe," zašeptal jsem mu do ucha, a pak si pootočil jednou rukou jeho hlavu, abych se mohl zadívat do jeho očí a tou druhou se zastavil v jeho klíně a začal si hrát s jeho krasavcem.
William
Přesně jak jsem si myslel a pamatoval.
Bylo to prostě něco tak úžasného, že jsem jen přivřel oči a Alexovu péči si náležitě užíval.
A když jeho ruce později zabloudily na mé tělo, víc jsem se opřel o jeho hruď a hlavu o jeho rameno.
Pootevřel jsem oči a díval se na něj, jak má soustředěný výraz, který se postupně měnil na vzrušený…
I já tomu pomalu začínal propadat. Já jsem v našem vztahu ten dominantní, ale občas jsem se nechával Alexem takhle laskat. Miloval jsem to, protože on vždycky věděl kam sáhnout.
„Nemělo by to spíš být naopak?“ podíval jsem se na něj ze spodu a kousnul ho jemně do brady, když se přese mne trochu víc nahnul.
Vymanil jsem se z jeho obětí, přesunul jsem se na druhý konec vany, kde jsem se opřel a Alexe si přitáhl mezi nohy.
„Chceš jít do postele, nebo to budeme dělat tady?“ zašeptal jsem mu chraplavě do ucha.
Byla to spíš řečnická otázka, protože jsem odpověď už znal.
Začal jsem ho líbat a nevynechal jsem jediné místo od uší přes krk a na ramena.
Rukama jsem ho hladil, stejně jako on mne před chvílí. Jeho tvrdé hrbolky mě zašimraly do dlaní, když jsem po nich jemně přejel, a pak je stiskl mezi palci a prostředníčky, a ukazováčky dráždil jejich špičky… Když zavzdychal, posunul jsem jednu ruku níž, kde jsem nejprve jemným škrábáním podráždil jeho podbřišek, než jsem do dlaně uchopil jeho chloubu, abych i jí mohl dopřát potěšení.
Přestal jsem ho na moment líbat a hladit, abych si ho mohl otočit čelem k sobě. Znovu jsem zasunul ruku dolů, aby mi nevychladl...
„Jak moc mě chceš, Alexandere?“ znovu jsem zašeptal do jeho druhého ucha a zuby potáhl jeho lalůček, když mé prsty brnkly o jeho kuličky a váček se mu stáhl.
Jo… tohle nebude mít dlouhého trvání… Ani u mě ne…
Alexander
Williamovo vzrušení nenechalo klidným ani mě.
A když se mi pak vysmekl z náruče, přetočil mě a stáhl k sobě, jen jsem vydechl a přivřel oči.
„Chci to...tady," zavzdychal jsem, když začal dráždit mě bradavky, líbal mě a hladil mě tělo.
To reagovalo na všechny jeho doteky, a já byl za chvilku tak rozpálený, že jsem nedokázal ani ovládnout třes mého těla.
Víc jsem se proti němu propnul, když jeho ruka zabloudila mezi mé nohy a jen tahle zasténal, když mi položil tu otázku tím svým svůdným hlasem zastřeným vzrušením.
„Williame... Strašně moc... Strašně moc... Tě chci..." objal jsem ho rukama kolem krku, když si mě pak přetočil čelem k sobě a přitiskl se na jeho rty.
Zasténal jsem mu do úst, když se naše penisy otřely o sebe, a já věděl, že už dlouho nevydržím.
„Prosím... nevydržím to..." zafňukal jsem a začal se o něj víc otírat, jak se to na mě valilo a já nebyl schopen přestat.
Ještě nikdy se mi nestalo, aby měl někdo na mě takový vliv.
Stačilo jen tak málo, a já byl úplně mimo, a jediné, co jsem chtěl, byl William.
William
Na moment jsem se musel zastavit, když jsem v ruce sevřel jeho i můj penis. Ten dotyk mě málem poslal do mrákot. Ale Alexův hlas plný touhy a vzrušení mě vrátil zpátky do reality.
Ještě chvíli jsem je oba protahoval v ruce a druhou ruku jsem také poslal dolů pod vodu, abych mohl připravit Alexe na to, že ani jeho zadeček nezůstane o nic ochuzený.
Ale ve chvíli, kdy jsem už měl sám se sebou co dělat a nedokázal jsem Alexe ani líbat, když se mi nedostával dechu, pustil jsem ho a prudce ho potlačil na druhou stranu vany, kde jsem ho zapřel a hlavu jsem mu zatlačil na opěrku vany. Klekl jsem si mezi jeho nohy a zvedl se, abych mu viděl do očí.
„Taky tě moc chci, opravdu moc…“ přitiskl jsem své rty na jeho.
Zatímco jsem ho líbal, tlakem pod jeho koleno jsem mu naznačil, aby dal nohy nahoru na kraj vany.
A znovu jsem ho chytil za jeho krasavce a několikrát ho drsně projel, stejně jako druhou rukou jeho dírku, kam jsem mu po chvilce natlačil už tři prsty, abych měl jistotu, že mě bude chtít ještě víc.
„Opravdu moc… tak moc, že to už nedokážu vydržet…“ znovu jsem zachraptěl do jeho rtů.
Chytl jsem si ho pod zadek a hned se proti němu nastavil. A v momentě, kdy se otřel o mé prsty, dobývajících se do Alexova zadečku, vytáhl jsem je a hned je nahradil svou chloubou jedním tvrdým přírazem…
Alexander
Měl jsem rád, když William pečoval a hýčkal mé tělo, když se pomalu a dlouze se mnou miloval, ale teď jsem to tak nechtěl.
A nejspíš ani on.
Jakoby to, že jsme byli tak dlouho bez sebe, pohánělo naši vášeň a krmilo ji.
Když mě přirazil k okraji vany a já jsem před ním doširoka roztáhl nohy, abych je mohl opřít o okraje vany, chraptivě jsem zasténal jeho jméno. A když pak protáhl mou dírku třemi prsty, jen jsem mu zaryl nehty do ramen a ještě víc se prohnul v zádech.
„Williame!" vykřikl jsem, když se do mě celý natlačil a tvrdě přirazil.
Byl jsem napnutý k prasknutí, takže jsem se hned po jeho útoku začal tlačit víc proti jeho klínu a pohybovat se, jak mi to možnosti dovolovaly.
Chtěl jsem ho políbit, ale docházel mi dech, tak jsem se jen nahnul a kousnul ho do brady.
Na pažích a ramenou jsem mu zanechával stopy po mých nehtech, a s každým jeho dalším přírazem se koupelnou nesly mé, čím dál hlasitější, steny.
„Williame...pro-prosím... ještě...prosím..." skoro jsem zařval, když už mi chybělo opravdu jen málo a to jsem se sám sebe nemusel ani dotknout. Věděl jsem, že ani nebudu muset, protože Williamovo plenění mého zadečku bylo naprosto dokonalé.
William
Alexander to prožíval snad víc než já. Líbilo se mi, jak jeho tělo mluvilo za něj. Nemusel ani nic říkat. To, jak mi vycházel vstříc… Bolest, kterou mi způsoboval svými nehty, mě jen víc nabudila a rozdráždila.
Přirážel jsem tvrději, přesně tak, jak chtěl. A i kdyby nechtěl, prostě to jinak nešlo. Už tak jsem byl na samé hranici.
Měl jsem co dělat, abych se udržel a nepodjely mi v té vodě nohy. Roztáhl jsem je víc od sebe a zapřel je o stěny vany, abych se do toho mohl ještě víc opřít. Rukama jsem svíral okraje vedle Alexovy hlavy.
Díval jsem se mu po celou dobu do očí, a byl jsem tak blízko, že se naše rty skoro dotýkaly, ale polibek jsem mu nebyl schopen dát, jak jsem nestíhal s dechem. Jen steny, vzdechy s občasnými slovy, které bych jinak snad ani nevyslovil, vycházely z mých úst a odrážely se od stěn koupelny.
Netrvalo dlouho a já v křeči sevřel vanu, až mě prsty zabolely. Musel jsem vynaložit víc síly, aby se mi nohy nerozjely a já nesklouznul a nenalokal se vody, když to na mě přišlo.
Popadl jsem Alexe, dosedl jsem na paty a jeho si víc přirazil na klín, a chvíli nehnutě přidržel, když moje tělo zachvátil ten úžasný pocit orgasmického uvolnění, a já začal plnit jeho zadeček svou nadílkou.
Alexander
Dostal jsem to, o co jsem žádal.
A ještě mnohem víc.
Přivřenýma očima jsem sledoval Williamovu vzrušenou tvář, poslouchal jeho vzdechy a slova, která mi ještě víc rozproudila krev v těle, pokud to ještě bylo možné, a tak když dosedl na paty, přirazil si mě na klín a já cítil jak plní můj zadeček, sám jsem nevydržel.
Sevřel jsem ho stehny i rukama, zaklonil hlavu a křečovitě se napjal, když mé vzrušení dosáhlo vrcholu.
Znovu jsem zakřičel Williamovou jméno, sípal, sténal a skučel s každým záškubem mého penisu, který vypouštěl důkaz mé spokojenosti. Párkrát jsem se proti Williamovi ještě prohnul, i když mě pevně držel a protáhl tak dozvuky našeho vzrušení.
Teprve pak, po několika vteřinách, které mi připadaly jako věčnost, jsem se zhroutil na Williama, povolil své sevření a s otevřenou pusou sípavě oddechoval.
Mé tělo se nepřestávalo chvět, a já se to ani nepokoušel zastavit, protože jsem chtěl, aby William viděl a cítil, co se mnou udělal.
William
Musel jsem povolit objetí, když jsem cítil, jak Alex prožívá svůj orgasmus. Ale i tak jsem mu to značně ztížil, a cítil jsem, jak mě nepravidelnými stahy v sobě svírá ještě víc.
Donutil mě znovu prožít ten příjemný pocit, který skoro odezněl, a znovu zasténat jeho jméno.
Když zaklonil hlavu, hned jsem toho využil a začal jsem líbat jeho nádherný krk. Olízl jsem ho od brady až dolů ke krční jamce, a tam jsem svou další značkou ztvrdil naše spojení.
Ruce jsem zasunul pod jeho zadeček, a ještě jsem zasunul prsty dovnitř, aby si víc užil tu plnost a ten tlak na prostatu.
Líbilo se mi, jak se stále chvěl a nedokázal se uklidnit. Byl prostě nádherný, a já vážně děkoval všem bohům za to, že mi ho přivedli do cesty.
I mě chvíli trvalo, než jsem se vydýchal a trochu uklidnil. Ale teplá voda, které jsme tak polovinu vyšplíchali na zem, teplo jeho těla a ten příjemný pocit z prožitého sexu, mě uklidňovaly a já se cítil opravdu moc dobře. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a tiše mu šeptal slova o tom, jak moc jsem rád, že ho mám...
Alexander
Vzdychl jsem a zavrtěl se na Williamově klíně, když jsem ucítil jeho prsty ve svém zadečku, který byl už tak dost plný.
Poslouchal jsem jeho tichá slova a líbal ho na odhalenou pokožku, kam jsem dosáhl.
Voda, které teď bylo nejspíš víc na zemi než ve vaně, byla stále příjemně teplá, a s právě prožitým zážitkem mě jemné vlnky narážející do našich těl pomalu ukolébávaly ke spánku.
Po chvilce jsem zvedl hlavu a vzal tu Williamovu do dlaní, abych mu mohl věnovat hluboký polibek plný citů.
„To já děkuju všem Bohům, že tě mám. Kdyby nebylo tebe, kdo ví, kde bych teď byl. A nikdy se tě nevzdám. I kdyby... I kdyby se stalo cokoliv, nějak si k tobě zase najdu cestu," zašeptal jsem a pohladil ho po tváři.
Pak jsem se na něj znovu natiskl a hlavu si opřel o jeho rameno.
„Nechceš jít ještě na chvilku do postele, než přijdou ti dva? Nějak se mi od tebe nechce. Jen... Asi mě budeš muset přenést, protože někdo mě teď tak zrychtoval, že mám nohy jako z gumy," uchechtl jsem se do jeho kůže na krku, a prsty mu prohrábl vlasy.
„A ještě ti pak vysuším vlasy a učešu tě," dodal jsem a spokojeně zamručel.
William
Po Alexově žádosti o přesun do postele, jsem se z něj vysunul, ale prsty jsem si s ním ještě trochu pohrál, a trochu ho očistil od mé nadílky.
„Určitě to bude lepší v posteli. Voda bude za chvíli studená,“ vyšprtnul jsem nohou špunt, a voda, která tu ještě zůstala, pomalu začala ubývat.
„Drže se,“ doporučil jsem Alexovi, když jsem vytáhl prsty z jeho zadečku a pevně ho chytil.
Nechal jsem ho, ať se mě chytne a omotá nohy kolem pasu. Opatrně jsem vstal, a ještě opatrněji vylezl z vany, abychom se nerozplácli hned při prvním vykročení.
Zastavil jsem se ještě u věšáku s osuškami, aby je Alex mohl vzít s sebou, a pak už jsem zamířil do ložnice.
Musel jsem ho položit a doslova se vymámit z jeho pevného držení. Zabalil jsem ho do osušky, sám jsem se rychle otřel, a pak už jsem vlezl za ním do postele a oba nás přikryl peřinou, abychom nevychladli a nebyla nám zima.
„Jsem rád, že jsi tady,“ otočil jsem se k němu a podepřel si hlavu rukou, abych na něj lépe viděl.
„Po celý současný život jsem měl pocit, jako by mi něco chybělo. Jako bych nebyl úplný. Teď už vím proč,“ sklonil jsem se a lehce ho políbil na rty.
Alexander
Poslušně jsem objal Williama a pevně se ho chytil, když vstal, aby nás přesunul do postele.
Věděl jsem, že nemusím mít strach, že by mě pustil.
Když nás oba přikryl peřinou, přitulil jsem se k němu a políbil ho na klíční kosti.
Pohladil jsem ho po tváři, když vyslovil svá slova a prsty jedné ruky propletl s jeho.
Přitáhl jsem si ruku blíž a políbil ho na hřbet.
„Nevím přesně, co bylo, když jsme se poprvé o sobě dozvěděli, ale... Když jsem tě uviděl na tom tržišti, když jsem... když jsem po tobě střílel, nějak… cítil jsem, že je něco špatně," zamumlal jsem do jeho ruky.
Přitáhl jsem si ho pak blíž, objal jsem ho a tentokrát políbil já jeho. Nedokázal jsem přestat se ho dotýkat. Jako bych se bál, že to bude naposled.
„Pojď, vysuším ti ty vlasy a učešu tě," pustil jsem ho nakonec, sedl si a přitáhl si Williama k sobě do klína.
Políbil jsem ho na krk a ručníkem začal jemně vytírat vodu z jeho vlasů.
Samozřejmě, že jsem neodolal, a občas jsem ho do nich políbil, nebo vjel prsty.
Až když jsem byl dostatečně spokojený, vzal jsem ze stolku kartáč a začal je rozčesávat.
„Asi si taky nechám narůst dlouhé vlasy," zamyslel jsem se, a na chvilku se přestal Williamovi věnovat. „Mám to v hlavě úplně pomíchané, ale když jsme se úplně poprvé setkali, tak jsem dlouhé vlasy měl, že? Matně si vzpomínám na to, že ses jimi rád probíral."
Zasmál jsem se a vrátil se k česání.
Jenže ať jsem se tomu bránil sebevíc, nemohl jsem na to přestat myslet. Nakonec jsem si povzdechl a ruce spustil do klína.
„Chtěl bych si vzpomenout, ale bojím se. Kolikrát jsem ti ublížil? Jak moc jsem ti ublížil? Nevím, jestli to chci vědět, i když chci vědět všechno o tobě. Říkal jsi, že jsem bojovník. Nepřipadám si tak. Připadám si jako slaboch," zatnul jsem pěsti a zaskřípal zuby nad tou bezmocnosti, kterou jsem cítil.
William
Alex to má pomíchané… Já sice taky, ale hodně věcí už mám ucelených, jen mám pár míst bílých.
Ale je fakt, že si nevzpomínám na všechny naše životy. A možná je to dobře.
Nedokázal jsem odpovědět na otázku, kolikrát mi ublížil. Nevěděl jsem, kolik reinkarnací jsme prožili.
Ale z prvního života, z toho, kdy jsme se do sebe zamilovali, jsem si připomněl dost věcí.
„Měl jsi dlouhé vlasy,“ usmál jsem se a pohladil ho po noze. „Byl jsi výjimečný. Většinou v té době mívali hnědé nebo tmavé až černé vlasy. Ty jsi byl jeden z mála, kdo je měl takhle světlé. Od začátku jsem říkal, že jsi jako slunce. A dokonce v slunci je tvoje životní síla. Spousta lidí si na tebe dělalo nárok. A nejen ženy, ale i muži. A to právě proto, že jsi silný bojovník a navíc krásný.“
Odhodil jsem vlhký ručník na zem, a když mi začal pročesávat vlasy, přivřel jsem oči a vybavoval si v hlavě to, co se mi zatím připomnělo.
„Já jsem byl vlastně taková šedá eminence, dalo by se říct. Byl jsem na králově dvoře, byl jsem mu blízko, ale Kinrel byl uznaný jako hlavní královský mág. Král byl spravedlivý, a proto, že Kinrel tam byl dříve než já a vedl si opravdu dobře, nedopustil by, aby se hlavním mágem stal někdo jiný, a toleroval mu menší prohřešky. Věřil mu, i když i u mne cítil, že bych Kinrela mohl nahradit. A to se mu stalo osudným. Kinrel udělal velkou chybu, na kterou jsi málem doplatil svým životem a ztratil spoustu svých rytířů a vojáků. A proto ho zbavil postu hlavního královského mága. Ty jsi byl ten, kdo vybral následujícího. Tak moc ti král věřil a vážil si tě. Byl jsi jeho první rytíř…“
Ano, je spousta věcí, na které bych si také chtěl vzpomenout. Na ty krásné chvíle, které jsme spolu s Alexem prožili. I na ty špatné, na ty, kdy jeden druhého zbavil života jen proto, abychom si v posledních vteřinách uvědomili, jak moc se milujeme. I ty špatné, bolestivé vzpomínky musí být.
A to hlavně i proto, abychom si vážili toho, co právě máme…
Chytl jsem Alexe za ruce a stáhl si je dopředu na hruď, až mu z nich vypadl kartáč.
„Vzpomeneš si, až bude ten správný čas. Taky ještě hodně věcí nevím, ale jedno vím s naprostou jistotou. Byl a jsi silný bojovník, tak o sobě nepochybuj. Nedokázal bys jinak v téhle divočině vůbec přežít…“
Alexander
Snažil jsem se vybavit nějakou vzpomínku, když William začal povídat o tom, jaké to bylo.
I když sám přiznal, že si toho moc nepamatuje, pořád toho měl v hlavě víc než já.
„Ty jsi byl nejspíš taky výjimečný, když jsem si tě vybral," zamumlal jsem do jeho kůže na krku a víc ho objal.
Pak jsem se vymanil z jeho sevření, přelezl jsem si před něj a stáhl ho do postele.
Nalehl jsem na něj a políbil.
„Nevím, co nás ještě čeká, ale každá chvilička strávená s tebou, mi dodává sílu a naději. Miluju tě, Williame," zašeptal jsem mu do rtů, znovu ho políbil, a pak drobnými polibky zasypal jeho bradu, krk a hruď.
Ale ve chvíli, kdy jsem se chtěl vrhnout na jeho bradavky, se zespodu ozvalo Andrewovo zahulákáni.
„Jsme zpátky!"
Jen jsem si povzdechl a zvedl hlavu.
„A máme po klidu," usmál jsem se, ještě jednou políbil Williama na rty a vstal.
„Půjdu je zkontrolovat, jestli jsou celí, a pak si přečtu ten deník," vstal jsem z postele, natáhl na sebe kraťasy, počkal, až se vyhrabe i William, sebral deník, a pak jsme spolu sešli do kuchyně.
„Užili jste si výlet?" ozval jsem se ode dveří, když se ti dva k sobě až moc měli, a Andrew zářil jako sluníčko.
„Byla to vážně paráda! Až to všechno skončí, nejspíš tam s Faiem zůstanu. Je tam moc krásně a…" nadšeně začal vykládat Andrew, ale zarazil se, když sjel pohledem na můj krk.
Williamova značka nešla přehlédnout, stejně jako Andrewovo zrudnutí tváři.
„Vidím, že jste si to taky užili," pousmál se Faileon, a pak se sklonil k Andrewovu uchu. „Jestli chceš, taky ti dnes v noci takovou udělám."
Andrew se zachvěl a vydechl.
„Hej! Klidněte hormony, kruci!" zabrblal jsem na oko.
Byl jsem ale moc rád, že si Andrew našel někoho, kdo ho ochrání a komu může věřit.
„No, já si teď v obýváku přečtu ten deník, tak vás tu nechám," zamával jsem jim před očima deníkem, otočil se, abych ještě líbnul Williama na tvář, a pak zmizel za dveřmi.
V obýváku jsem se pohodlně rozvalil na gauči a pustil se do čtení.
Můj klid ovšem mizel s každou další přečtenou stránkou a nahrazoval ho jiný pocit.
Obrovský hněv.
Snažil jsem se to potlačit, protože jsem tušil, že Faileon by to mohl vycítit, a možná i William, ale nešlo to. Zcela mě to ovládlo, a já to pak nechal.
Sám sebe jsem se lekl, kde se ve mě něco takového bere.
Byl to silný a spalující pocit, až se mi zatmělo před očima, a já měl v hlavě jen tři slova.
Musím ho zabít. Zabít. Zabít. Zabít. Zabít…
Pořád dokola a dokola, a bylo to tak silné, až jsem nakonec vstal a sebral meč, který ležel opřený o křeslo.
Zasáhl mě známý pocit, když jsem ho sevřel, a na moment uslyšel i zvuky bitevní vřavy.
Nepřemýšlel jsem.
Vydal jsem se ke dveřím s jediným cílem.
Mozek úplně vypl, a jediné, co jsem chtěl, bylo vyrvat srdce z hrudi toho parchanta, co měl tohle všechno na svědomí.
William
Přitáhl jsem si Alexe víc na sebe, a moje ruka už chtěla zabloudit do jeho klína, když jsme byli vyrušeni.
Hmm, budeme to muset vyřešit co nejdříve, jinak někoho brzy uřknu…
„To bylo rychlé,“ zabrblal jsem, ale nakonec taky vstal.
Oblékl jsem si domácí kalhoty a triko, a sešel s Alexem dolů. Nechal jsem ho, ať si jde přečíst deník, a sám jsem se pustil do vaření.
Andrew na chvíli nezavřel pusu. Pořád mluvil o tom, jak je u Faileona krásně, co všechno tam viděl, a že se tam hodlá co nejdříve přestěhovat.
Faileon se jen usmíval a přikyvoval.
Vypadá to, že tihle dva jsou si souzení, protože jsem nikdy neslyšel o Elfovi, který by se tak brzy otevřel někomu až tak, že by mu ukázal, kde žije. A Elfové jsou věrní, nikdy si nevybírají partnera ani pro zábavu, pokud cítí, že není ten pravý.
Nejspíš také čekali jeden na druhého…
Andrew si mi při všech těch řečech začal míchat do vaření. Nezbylo mi nic jiného, než to s ním dovařit, a jen jsem se občas zamračil, když mi chtěl předělat recept podle sebe.
Ale Faileonovi se jeho bezprostřednost opravdu líbila. Vážně se pořád usmíval a pozoroval ho… Ale pak jeho úsměv náhle ztvrdnul.
Zprvu jsem si myslel, že se to týká mě a Andrewa, ale když otočil hlavu směrem do obýváku, zpozorněl jsem. Vrazil jsem vařečku Andrewovi do ruky a šel se tam podívat, stejně jako Faileon.
A v tu chvíli se proti nám vyřítil Alex.
Doslova žhnul jako to slunce v největším letním horku. Přísahal bych, že měl i vlasy naježené, a ještě chvíli a budou z něho šlehat plameny. A hlavně… Ta zloba, ten vztek a nenávist, která z něj čišela, byly větší nebezpečí než ten meč, který držel v ruce.
„Faileone! Je to jeho meč! Buď opatrný!“ křikl jsem, když se Faileon k němu rozběhl, aby ho zastavil.
Na moment se zarazil, když jsem zmínil, že je to Alexův meč. To mu totiž v tuhle chvíli dodávalo větší sílu, aniž by si to uvědomoval.
Uhnul před ním, když mu prosvištěl kolem hlavy, ale vzápětí se otočil a srazil procházejícího Alexe k zemi.
Rychle ho zaklekl, přiložil mu ruku na hlavu a začal něco tiše říkat.
Faileon byl zatraceně rychlý. Já jen stihl doběhnout a kleknout si vedle nich. Vytrhl jsem Alexovi meč a odhodil jsem ho bokem.
„Alexi, uklidni se…“ sklonil jsem se až k němu a položil mu dlaň na tvář. „Uklidni se, prosím, ano?“
Dobře jsem si pamatoval, jak dokáže Alex zuřit. Ne, jen když zaútočil na mě, ale když se po Kinrelově chybě postavil nepříteli, aby se mohli vrátit domů…
Alexander
Byl jsem úplně mimo sebe.
Všechny jsem teď považoval za nepřátele a v hlavě mi znělo jen to jedno slovo.
Zabít.
Když se otevřely dveře a z nich se vyřítil Faileon následován Williamem, rozmáchl jsem se mečem. Nedokázal jsem to zastavit.
„Ne! Musím ho zabít!" zařval jsem vztekle, když mě srazil k zemi a zaklekl mě.
„Ne! Musím..." zazmítal jsem se, ale když mi položil ruku na čelo a začal šeptat nějaká slova, můj vztek začal ustupovat, a já se pomalu vracel zpátky na zem.
A ve chvíli, kdy mi William vyrval z ruky meč a uslyšel jsem i jeho slova, jsem zavřel oči, a snažil se uklidnit zběsile tlukoucí srdce.
Prudce jsem oddechoval, cítil jsem, jak mi po spáncích teče pot, a mírně se roztřásl.
„Tolik bolesti..." zaúpěl jsem po chvilce chraptivě. „Kolik toho ještě zvládneme? Nechci už nikomu ublížit. Hlavně ne těm, které tolik miluji."
Po přečtení deníku jsem si toho tolik vybavil, tolik jsem toho cítil, a i když jsem věděl, že to zdaleka není všechno, bylo mi jasné, že pokud to neukončíme, když máme možnost, když jsme si naši situaci uvědomili dřív než v momentě smrti, už nikdy další příležitost mít nebudeme.
Nějak jsem tušil, že by se o to Rowen postaral.
Ne… Kinrel…
Odstrčil jsem Faileonovu i Williamovu ruku a zvedl se.
„Potřebuju... Potřebuju být chvilku sám," zaskřehotal jsem a musel ze sebe Faileona skoro shodit, protože mě nechtěl pustit.
Aniž bych se na ty dva dál ohlédl, vypotácel jsem se z obýváku a zamířil do ložnice, kde jsem se zahrabal pod peřinu.
William
Po nějaké chvíli se Alexandr začal uklidňovat a vnímat okolí.
Bolelo mě ho takhle vidět. A hlavně potom, co promluvil.
Já, víc než kdo jiný, chápal jeho bolest. Chtěl jsem ho obejmout, ale on, aniž by se otočil, vyběhl do ložnice.
Faileon vstal a prošel kolem mne zpátky do kuchyně.
„Bude v pořádku, neplakej,“ promluvil konejšivým hlasem.
Otočil jsem se, že něco řeknu, ale když jsem ho uviděl, došlo mi, že nemluví ke mně.
Andrew vyděšený stál mezi dveřmi, a nejspíš nás celou dobu sledoval.
„Jdu za ním,“ prošel jsem kolem nich a na moment položil Andrewovi ruku na rameno.
„Určitě bude v pořádku. Je to silný bojovník… A… pálí se omáčka,“ dodal jsem s úsměvem.
Zatímco se Andrew rozběhl zpátky ke sporáku, já šel nahoru za Alexem.
Našel jsem ho ležet v posteli, celého zachumlaného v peřině, zpod které trčely jen konce jeho rozježených vlasů.
Sedl jsem si vedle něj a položil ruku na peřinu, kde jsem tušil jeho rameno.
„Vím, že je to těžké, a vím, že chceš být sám. Ale chci, abys věděl, že jsem tu s tebou,“ promluvil jsem na něj.
„Budu dole s ostatními. Klidně zavolej, když budeš potřebovat. Hned přiběhnu,“ sklonil jsem se, políbil ho na vlasy vykukující z pod peřiny a vstal jsem, abych se vrátil dolů do kuchyně.
Alexander
Ničilo mě to.
Ale ne, proto, že bych se cítil v ohrožení já, ale proto, že jsem měl chránit někoho, na kom mi nejvíce záleží, a já to nedokázal, a co víc, ještě jsem mu ubližoval.
Z toho deníku jsem cítil Williamovu bolest, zvláště z jeho posledních slov a myšlenek.
A to mě zraňovalo ještě víc.
Musel jsem se sebrat.
Musel jsem být silný pro nás oba.
Když jsem ucítil Williamovu ruku a uslyšel jeho slova, na moment jsem zatoužil stáhnout ho k sobě do postele, ale nedokázal jsem se ani pohnout.
Teprve, až když jsem se trochu uklidnil a začala ke mě doléhat vůně z kuchyně, vystrčil jsem hlavu a zadíval se do stropu.
S povzdechem, a už o něco klidnější, jsem se vyhrabal z pod peřiny celý, a vstal.
Když jsem došel do kuchyně nestačil jsem ještě ani otevřít pusu a jen jsem vyhekl, když mi do náruče skočil Andrew, až jsem se zády opřel o zeď.
„Jsem v pořádku. Promiň," zamumlal jsem do jeho vlasů, sevřel ho v náruči a na moment zavřel oči.
Cítil jsem, jak se chvěje, viděl jeho strach v očích a stopy slz, a zanadával si do blbců.
Nechtěl jsem mu zkazit den. Nikomu z nich.
Po chvilce jsem Andrewa od sebe odtáhl a usmál se na něj.
„Už jsem v pořádku," pohladil jsem ho po tváři a pustil ho.
„Díky," kývl jsem na Faileona, a pak přešel k Williamovi, abych se tentokrát já schoval v jeho náruči.
„Mrzí mě to. Mrzí mě, že nedokážu být silnější. Cítil jsem tvou bolest ze slov, které jsi napsal do deníku. A... Nechci, aby si skončil jako on..." zvedl jsem k němu oči a mírně jsem se zamračil, když jsem si vybavil slova o černé magii.
Pak jsem si ho přitáhl za vlasy blíž a nehledě na ty dva, věnoval mu hluboký polibek plný citů.
„Myslím, že začínám mít docela hlad," zabručel jsem, olízl si rty a vymanil se z Williamovy náruče, abych si mohl sednout.
A aby se nálada konečně trochu uvolnila, vybídl jsem Andrewa, ať mi vypoví všechno o jeho návštěvě u Faileona, protože mi to předtím nestačil říct.
William
„Je tam opravdu krásně. Je to jako v pohádce…“ začal mluvit Andrew a už se nezastavil.
Jen jsem protočil oči, protože jsem to už jednou slyšel, ale nechal jsem ho mluvit.
Objal jsem Alexe, aby cítil, že jsem tu pro něho, a vždycky budu při něm stát. Aby cítil tu jistotu.
Když se usadil, ještě jsem se u něj zastavil.
„Jsi dost silný, jen to byl prostě šok. Taky jsem si říkal, že je to na houby, ale společně jsme nepřekonatelní. Jen teď nesmíme dovolit, aby mezi nás Kinrel vstoupil. Jinak bychom byli zase na začátku,“ políbil jsem Alexe do vlasů a usadil se vedle něho.
Docela mi vyhládlo a byl jsem i zvědavý, jak Andrew zvládl dodělat oběd jen podle mých instrukcí.
Sice jsem tu postával a díval se na něho, ale už mě k tomu nechtěl pustit.
Musel jsem nakonec uznat, že oběd byl výborný. Měl jsem sice pocit, že od základu můj recept změnil, a udělal to prostě po svém, ale nakonec chutnalo nám všem, a všichni jsme taky po jídle spokojeně odfukovali.
Když se Andrew vrhnul na nádobí, odstrčil jsem ho, že si to udělám sám, ať si jde odpočinout.
A taky jsem chtěl, aby na chvíli zavřel pusu, což se nedařilo ani při obědě.
Obdivoval jsem Faileona, že je schopný to vydržet. Ale je pravda, že Elfové jsou trpělivostí doslova vyhlášení.
Oba dva se sebrali a šli se podívat do bytu Yasmin, aby věděli, kde budou zatím bydlet. Jen jsem doufal, že se Yasmin nevrátí dřív, jinak by Elfa u sebe zřejmě nestrpěla.
„Nechci spěchat, je to pro tebe hodně čerstvé, ale měli bychom pomalu vymýšlet plán, jak dostat Kinrela, aby už nemohl škodit. Čas nás tlačí, protože může už něco tušit, a pokud ano, bude se všemožně snažit k nám dostat,“ otočil jsem se na Alexe od dřezu, když jsem začal umývat nádobí.
Alexander
Při obědě se skoro nikdo z nás nedostal je slovu. Jakmile Andrew otevřel pusu, už ji nezavřel.
A měl jsem dojem, že to byl i důvod, proč ho nakonec William vyhodil od umývání nádobí.
Jen jsem se nad tím pousmál, ale vzápětí zvážněl. Vstal jsem, vzal do ruky utěrku a začal nádobí utírat.
„Přemýšlel jsem o tom," řekl jsem po chvilce ticha.
„Vím, že nás tlačí čas, ale nechci nic uspěchat. Navíc... Mám dojem, že pokud nezjistíme příčinu toho všeho, pokud si nevzpomeneme, jak to všechno začalo, nepomůže nám nic, i když se pokusíme o cokoli. Myslím, že se musíme vrátit zpátky na začátek, abysme to teď a tady mohli ukončit. Musí mít nějakou slabinu. To, že nám brání si vzpomenout na minulost, mě přivádí k myšlence, že je tam možná i odpověď, jak ho porazit," vyslovil jsem nahlas své myšlenky.
Nechtěl jsem na něj znovu naběhnout jako posledně. Zvlášť teď, když jsem věděl, že může být v ohrožení i Andrew.
Vzpomínka na něj mi zase vyloudila úsměv na tváři.
„Jsem zvědavý, jak dlouho s ním Faileon vydrží. Je svérázný a trochu divoký, a občas i mě lezl na nervy, a to jsem s ním byl třeba jen pár hodin. Ale jinak je to hodný kluk, a přeju mu to. Zaslouží si to, potom všem," převedl jsem na okamžik řeč jinak, odložil utěrku a natiskl se na Williamova záda.
Zavřel jsem oči, vdechoval jeho vůni, a užíval si to ticho, které bylo najednou až moc velké.
Zamračil jsem se a kousek se odtáhl. Zaposlouchal se a mlaskl. Pustil jsem Williama a otevřel dveře na chodbu.
„Žádné nemravnosti, kruci!" zařval jsem směrem nahoru.
„Nic...ne-nedělá...me," ozval se přidušený Andrewův hlas, a já jen protočil oči.
Vrátil jsem se k Williamovi a položil mu ruce na ramena.
„Co takhle dnešek ještě věnovat těm příjemnějším činnostem? A vzít si z těch dvou nahoře příklad?" zazubil jsem se na něj a lehce ho kousl do brady.
William
Zvedl jsem hlavu a zadíval se do stropu, když Alex okřikl ty dva.
„Myslím, že to s ním Faileon vydrží hodně dlouho. Elfové jsou hodně trpěliví,“ pousmál jsem se, když jsem si uvědomil, co ti dva nahoře asi dělají.
„Chceš si z nich vzít příklad? Ještě nemáš dost?“ otřel jsem si ruce a pak k sobě Alexe přitáhl.
„Já taky nemám dost, a asi jen tak brzy mít nebudu,“ otřel jsem se rty o jeho ucho a pohladil ho po zádech a pak po zadečku.
Možná si chci vynahradit ty roky, co jsme byli nuceni bez sebe žít? Nebo mám strach, že se něco stane a já prostě musím aspoň teď ukázat Alexovi, jak moc ho miluji?
Ať je to, jak chce, hrozně moc po něm toužím.
Začal jsem ho líbat, i když jsme ještě byli v kuchyni. Mé ruce hned zabloudily pod jeho triko, které si před obědem stihl obléct. Ale jednu ruku jsem hned zasunul za lem jeho prádla, abych ho mohl pohladit po tom pevném zadečku.
Byl prostě nádherný. Pro mne určitě, a rozhodně bych ho nevyměnil ani za nic.
Konečně ho mám u sebe a můžu mu ukázat, jak moc ho miluji.
Alexander
„Nikdy tě nebudu mít dost," vydechl jsem, když William začal rukama mapovat mé tělo.
Dokázal mě rozpálit během okamžiku, takže jsem rázem na ty dva nahoře zapomněl.
Toužil jsem po něm tak moc, že se to nedalo slovy ani popsat.
Jako bych si chtěl vynahradit ten ztracený čas.
Jako bych mu chtěl ukázat, že stačí jen tak málo k tomu, aby mě dostal tam, kam chce.
„Strašně moc tě chci! Vem si mě hned tady, nevydržím to už!" zasténal jsem nahlas po chvíli Williamova laskání a líbání, a bylo mi fuk, zda mě ti dva nahoře slyší.
Rychle jsem se svlékl, vyhoupl na stůl a roztáhl nohy.
Milování v kuchyni bylo ještě divočejší než před obědem v koupelně, a až když jsme se později přesunuli do ložnice a rozhodli se nejspíš trhnout rekord, se naše milování v posteli zjemnilo. A ještě později v koupelně, kde mě William čistil od dvojité a posléze trojité nadílky, kterou mi věnoval, si mě vzal tak, až jsem skoro omdléval slasti a slyšet mě bylo nejspíš po celé ulici.
Zpátky do postele mě pak musel William z koupelny zase přenést, protože jsem sotva stál na nohou.
Ale bylo mi výtečně.
Byl jsem s někým koho neskutečně miluji, a svou lásku jsme teď několikrát stvrdili svým spojením.
V posteli jsem se přitulil k jeho boku, a ruku, na které jsem měl prsten darovaný z lásky jsem položil na jeho hruď, a do prstů vzal přívěsek.
„Miluju tě," zachraptěl jsem a na moment k němu zvedl oči.
Víc jsem toho ale říct nestihl, protože jsem odpadl jak zralá hruška.
William
Bylo to nádherné odpoledne. Vlastně celý den byl úžasný.
I když jsem ráno od Alexe málem dostal ránu, všechno jsme si vysvětlili, a bylo všechno na nejlepší cestě tohle prokletí jednou pro vždy ukončit, a žít svůj společný život bez dalších překážek.
Miloval jsem se ním tolikrát, že jsem to přestal už i počítat.
Využili jsme jak kuchyň, kterou jsem pak musel znovu uklidit, tak i koupelnu i ložnici.
A když jsme potom byli tak unavení, že jsme ani přes Andrewovo naléhaní nešli večeřet, zůstali jsme v posteli a už nás z ní nikdo nevytáhl.
„Taky tě miluji,“ přidržel jsem jeho ruku na mé hrudi, když do ní chytl řetízek.
Nevím, jestli to stihl zahlédnout, protože skoro okamžitě usnul. Ale ve chvíli, kdy se jeho prsten dotkl mého přívěsku a naše ruce se spojily, oba šperky jemně zazářily, jako by říkaly, že jedině spolu jsou kompletní, tak, jako jsem já s Alexem.
Pohladil jsem ho po tváři a políbil na čelo. Začal se usmívat, jako by se mu zdálo něco hezkého.
A já jen mohl doufat, že to je sen o mně…
Byl krásný… Tak krásný a zmožený naším milováním stejně jako tenkrát, když jsem se potkali poprvé, a tenkrát, když jsme se poprvé i milovali…