Alexander
To teplo bylo tak příjemné.
Můj neklidný spánek se najednou změnil na klidný a všechno zlé najednou zmizelo.
Možná jsem se ze snu i usmíval, jakoby se nic nestalo.
Když mě první sluneční paprsky zašimraly na tváři, probral jsem se, ale oči neotevřel, místo toho jsem se víc zavrtal do toho tepla a vdechl tu krásnou vůni, kterou jsem tolik miloval.
Počkat...
Vůni, kterou jsem miloval?
Rozlepil jsem oči a zamrkal, abych zjistil, jakou že vůni jsem to vlastně cítil, a pak jsem ztuhl.
Zvedl jsem hlavu jestli se mi to nezdá a zahleděl se do hnědých očí, které byly plné smutku.
„Ty!" vyletěl jsem jako čertík z krabičky a najednou jsem byl probraný.
Snažil jsem se od něj odstrčit, ale nohy se mi zamotaly v peřině.
„Co tady, sakra, děláš?!" mávl jsem rukou a zarazil se.
„Ten malý… Utrhnu mu hlavu…" zasyčel jsem a snažil se sundat prsten, který jsem měl znovu na prstě.
Když jsem ho sundal, hodil jsem ho po Williamovi, pak se na něj vrhl.
„Ty pitomče! Idiote! Blbče! Proč jsi tady?! Chceš mi znovu ublížit? Proč jsi to udělal?! Proč jsi odešel a nechal mě tu?! Proč ses na mě vykašlal?!" svíral jsem jeho košili a na tvář mu dopadaly moje slzy, které mi zase začaly téct.
„Omlouvám se... Je to moje vina... Ublížil jsem ti... Já jsem..." vyrážel jsem mezi vzlyky a čelem se opřel o jeho hruď.
V tu chvíli mi bylo jedno, co se tu před třemi dny stalo.
Kdybych se nezachoval zbrkle a vymyslel něco lepšího než vletět k Rowenovi, nic z toho by se nestalo.
William
Ležel jsem vedle něj celou noc a držel ho v objetí, které jsem jen místy povolil, když se zavrtěl, a pak jsem si ho znovu přitáhl co nejblíže.
Postupně se uklidňoval, a jeho spánek už byl pokojný.
Za to já nezamhouřil oka ani na chvíli. Stále mi v hlavě běželo, jak moc jsem mu ublížil, a i když jsem se k němu teď vrátil, přesto jsem měl pocit, že tu nemám být.
Miluji ho víc než kohokoliv jiného, Ale ty výčitky mi prostě tak zaneřádily hlavu i srdce, že jsem to chvílemi jen občas těžko vydýchával.
A… Obával jsem se toho, co bude, až se vzbudí…
A měl jsem proč…
Jen jsem rozhodil rukama, když si uvědomil, že jsem to já a vyletěl. Cuknul jsem hlavou, když po mně hodil prsten, ale ten škrábanec pod okem je málo proti tomu, co jsem mu udělal já.
Zasloužil bych si pěstí, a on se mi tu místo toho omlouvá a pláče…
Zvedl jsem konečně ruce a přitáhl si ho na hruď. Objal jsem ho, jak nejpevněji jsem mohl a jednou rukou ho hladil po zádech.
Srdce se mi scvrklo do malé kuličky po jeho slovech a bylo mi opravdu těžko.
„Nemáš se proč omlouvat. Nic jsi neudělal. To já… já ti ublížil. Kdybych mohl, vrátil bych čas zpátky, Alexi,“ zajel jsem prsty do jeho vlasů a probíral se jimi.
Abych uklidnil jeho, nebo abych uklidnil sebe? Pořád se mi tak třesou ruce, jak mám strach, že mi nikdy neodpustí.
„Neplakej, prosím,“ zašeptal jsem a zvedl jsem hlavu, abych ho mohl do těch vlasů políbit. „Je mi líto, co jsem ti udělal, a do konce života si to budu vyčítat. Mrzí mě to…“
Přestal jsem ho na moment hladit. Pootočil jsem hlavu, a zadíval se na ten prsten.
Chytl jsem ho a vzal jeho ruku do dlaně, stejně jako v noci, když jsem přišel.
„Nechej si ho, prosím, udělal jsem ho pro tebe. Z lásky, a proto aby tě chránil… Je to tvá síla, stejně jako má je měsíc. Nemůžeme je od sebe oddělit. Přijmeš mě zpátky i přesto, co jsem ti udělal?“
Nasadil jsem mu zpátky prsten, a s napětím a malou dušičkou jsem očekával jeho odpověď.
Alexander
Když si mě William přitáhl do náruče jen jsem víc v prstech sevřel jeho košili.
Jak bych jen bez něj mohl vydržet?
Poslouchal jsem jeho slova, a když pak vzal mou ruku a prsten, věděl jsem, že nemám, co bych mu odpustil.
„Nechci, aby sis to vyčítal. Nechci, abys vracel čas. Bylo to nepříjemné pro nás oba, ale... Aspoň jsem si na něco vzpomněl, i když mám v hlavě zmatek a spousta věcí mi není jasných," otřel jsem si slzy a povzdechl si.
„Vím, že jsi ho udělal pro mě, jen... V ten první moment to pro mě bylo, jako bys mi tím dával navždy sbohem... Jakoby..." kousl jsem se do rtu a křečovitě sevřel jeho ruku.
Nechal jsem si nasadit prsten, pak vzal naopak já jeho ruku do své a přitiskl si ji na hruď.
„Tluče jen pro tebe. Nikdy ti nebudu vyčítat, co se stalo. Ale nikdy se už o tom nebudeme bavit, ano? Vím, že na to jen tak nejspíš nezapomeneš, ale já už ti odpustil. Víc mě naštvalo, že jsi odešel a vypadalo to, že už se ke mně nevrátíš, a taky... Když si řekl, že tě můžu klidně zabít, a bude ti to jedno… To už nikdy neříkej," řekl jsem tiše, a pak se k němu naklonil.
U jeho rtů jsem chvilku zaváhal. Jako bych si nebyl jistý jeho reakci, a pak se jen o ně otřel a znovu se mu zadíval do očí.
William
Díval jsem se mu do očí a jen kýval nebo vrtěl hlavou podle toho, co právě říkal.
Měl jsem toho tolik na srdci, ale nejvíc omluvy. Stále dokola bych mu říkal jen jedno…
Omlouvám se…
Když se jeho rty jemně otřely o ty mé, přivřel jsem oči a úlevně jsem vydechl.
O něco víc jsem si ho přitáhl na sebe.
„Miluji tě… každý život, který jsme prožili, jsem tě miloval…“ zašeptal jsem a políbil jsem ho na rameno.
Chvíli jsem ho držel, a hladil ho po zádech.
Ale byl jsem po jeho dotecích, polibcích, tak hladový, že jsem to nevydržel a překulil jsem ho na záda a zalehl ho.
„Strašně moc jsi mi chyběl. Byl jsem bez tebe úplně ztracený,“ opatrně jsem přitiskl své rty na jeho, a ještě opatrněji vsunul svůj jazyk do jeho úst.
Chtěl jsem ho líbat, strašně moc, jako bych tím chtěl dočinit to, co se stalo.
Podíval jsem se mu do očí… V těch mých byla jasná nevyslovená otázka… „Můžu?“
S napětím, chvějícím se tělem a třesoucíma rukama, kterými jsem se probíral jeho vlasy, jsem čekal na jeho odpověď. Jakýkoliv náznak.
Miluji ho, a chci mu připomenout, jaké to je…
Chci, aby to hezké přebilo to špatné, co jsem mu udělal.
Alexander
Když řekl, že mě miluje, a pak zalehl svým tělem, mé tělo se rozechvělo.
Byl to tak jiné než předtím.
„Nevzpomínám si skoro na nic. Jen vím, že patříme k sobě, a že ti nesmím ublížit. A taky vím, že tě miluji. Jen díky mé hlouposti a zbrklosti jsme byli zase rozděleni, ale teď vím, že chci být jen s tebou," řekl jsem, když se ode mne od polibku odtáhl a zadíval se mi do očí.
Pořád měl v očích stín bolesti, jakoby se snad bál, že ho odmítnu, ale to bych nemohl udělat.
Teď už jsem to věděl.
A když jsem cítil, jak se jeho tělo chvěje, to mé nezůstalo pozadu.
Chtěl jsem, aby zapomněl na to, co se stalo.
Chtěl jsem, aby pochopil, že pro mne už je to zapomenutá minulost.
Zapřel jsem se mu dlaněmi o hruď a odtáhl ho od sebe.
Hned jsem se ale zvedl a sedl si.
Prsty jsem vjel do jeho vlasů a táhl je po tváři až ke košili, kterou jsem začal rozepínat a každý kousek odhalené kůže jsem zlíbal.
Když jsem mu košili stáhl z ramen, jednou rukou jsem vjel do jeho klína, kde jsem přes látku kalhot trochu víc sevřel jeho penis a druhou se zapřel o jeho rameno.
„Williame, má lásko, prosím, potřebuju tě..." zasténal jsem mu do rtů, a pak se hladově a trochu prudčeji vrhl na jeho rty, jak se mnou ta touha po něm začala lomcovat.
William
Doklekl jsem na paty, a nechal Alexe, ať mě zbaví košile.
Ta sklouzla po mých pažích a teprve v tu chvíli, kdy jsem cítil jeho dlaň na holé pokožce a pak i ten stisk dole, jsem přestal váhat.
„Taky tě potřebuji,“ na moment jsem si ho přitáhl, když mě začal líbat.
Pak jsem ho odstrčil já, abych se mohl zvednout, a zbavit se toho přebytečného kusu hadru, co jsem měl na sobě. Posadil jsem se zpátky na postel a opřel se o pelest. Po celou dobu jsem se stále díval na Alexe.
Mám opravdu štěstí, že mám tak nádherného milence…
Ukázal jsem Alexovi, aby vstal. Když se na posteli postavil, chytl jsem jeho spodky za gumu a pomalu mu je táhl dolů A každé odhalené místo jsem políbil.
Chtěl jsem být jemný, opatrný, ale když jsem ho úplně odhalil a mé rty se dotkly horké špičky jeho penisu, který už propouštěl první kapky touhy, zaskučel jsem.
„Moc tě chci,“ zabloudil jsem rukou k jeho zadečku a prstem jsem obkroužil jeho dírku a jemně zatlačil.
Dotýkal jsem se ho tam prsty, a jen malinko jsem jeden zasunul. Nechtěl jsem. Aby ho to bolelo. Aby si připomněl tu bolest. A proto, stejně jako poprvé, i teď jsem použil svou magii…
Pustil jsem ho, přestal jsem líbat jeho podbřišek i hrát si s jeho penisem, protože tohle všechno mě jen víc roztoužilo a nedokázal jsem to nějak prodlužovat.
Chytl jsem Alexe za boky a stáhl si ho k sobě na klín.
„Chci tě… strašně moc… Ale chci, aby sis určil sám, jak to bude… můžeš to pro mne udělat?“ zadíval jsem se do jeho očí, když jsem roztřesené ruce položil na jeho stehna a čekal na jeho odpověď.
Alexander
Myslel jsem, že se mi roztrhnou plíce, jak jsem nestíhal s dechem.
Táhle jsem sténal, chvěl se a skučel při každém Williamově doteku, jakoby to snad bylo poprvé, co se spolu milujeme.
Oplácel jsem mu jeho pohled, dokud jsem jeho prst neucítil ve své dírce.
Malinko jsem se stáhl a trochu víc rozechvěl, ale ne bolestí, ale touhou.
Cítil jsem, jak se William podvědomě drží zpátky, snad že strachu, že mi ublíží, ale já chtěl dnes vidět jeho druhou stránku, kterou tak málo ukazoval.
Ani mi nepřišlo divné, že si pamatuju, co všechno má rád, a jak to má rád.
A právě proto, že v sexu svou dominanci nedával tak často najevo, byla to pro nás oba příjemná změna, když se do toho opřel.
Když mě stáhl k sobě do klína, víc jsem se na něj natiskl.
Po jeho slovech jsem sevřel v prstech jeho vlasy a škubnul mu hlavou dozadu.
Tou druhou rukou jsem sevřel naše penisy a stiskl.
Kousl jsem ho do brady, a pak mezi zuby sevřel jeho spodní ret a zatáhl.
„Chci tě, Williame...Tak jako nikdy předtím... Kašli na jemnost… vem si mě pořádně… potřebuju tě cítit..." táhle jsem mu skučel do ucha, které jsem zároveň i okusoval.
Pak jsem pustil naše penisy, chytl jen ten jeho, trochu se nadzvedl a jakmile jsem na dírce ucítil jeho špičku, prudce jsem dosedl, zaklonil jsem hlavu a vykřikl.
William
Myslím, že se mi na moment zatmělo před očima, když Alex prudce dosedl. Sevřel jsem jeho boky, a táhle vydechl.
„Alexi…“ zavrčel jsem a na moment si opřel čelo o jeho hruď.
Musel jsem to vydýchat. I když jsem ho strašně moc chtěl, tak i přesto mi tenhle jeho prudký dosed vzal skoro všechen vzduch z plic.
A ten příjemný pocit, když můj penis obklopilo jeho teplo, které bylo intenzívnější o to víc, když mě v sobě tak svíral…
Kašlat na jemnost? Myslím, že v tuhle chvíli už se o jemnosti ani nedá mluvit.
Sám si o to řekl…
Přesto zprvu váhavě, ale s postupující razancí jsem si ho začal nadzvedávat a nedal mu čas si oddychnout. Přirážel jsem si ho na svůj klín, a během toho, kdykoliv to šlo, sázel polibky na jeho horkou pokožku, či se přisál nebo jemně zakousnul do jeho bradavky, abych ji zcela tvrdou a hrdě vztyčenou, mohl podráždit špičkou jazyka.
Ale když jsem cítil, jak moje touha se mění v šílenost, která už se těžko dala ukočírovat. Zvedl jsem se v kolenou a převrátil Alexe pod sebe.
Chytl jsem ho jednou rukou pod kolenem, abych mohl lépe přirážet a druhou rukou se zapřel o matraci vedle jeho hlavy.
Tvrdě jsem najížděl do jeho roztouženého zadečku, ale tentokrát to bylo jiné… Tentokrát jsme si to oba dva užívali, a já mohl polibkem jen děkovat za to, že mám tak skvělého milence.
Alexander
Tohle bylo to, co jsme oba potřebovali.
Když William zavrčel mé jméno znovu jsem zasténal, a pak už se mé zvukové projevy nedaly ani popsat.
Jakmile začal přirážet snažil jsem se mu vycházet vstříc, propínal se proti němu, tahal ho za vlasy, takže jeho cop vzal za chvíli za své, a víc si ho na sebe tiskl.
Cítil jsem, jak se můj vrchol blíží závratnou rychlostí, a když mě pak William převrátil pod sebe a ještě víc si začal brát můj zadek, nedalo se to vydržet.
Křičel jsem, prosil ho, propínal se proti němu, zarýval mu nehty do kůže, a jen letmo se dotkl svého krasavce, když to na mě přišlo a já na moment úplně ztuhl.
Sten se mi zadrhl v hrdle a já doširoka otevřel oči a zalapal po dechu.
„Williameee...!" zakřičel jsem, když jsem se mohl zase nadechnout, trochu se zvedl, přesunul ruce na jeho zadek a ještě víc si ho na sebe natlačil.
Zároveň jsem se znovu prohnul v zádech, až se můj penis otřel o jeho kůži a mé sperma ulpělo na jeho břiše.
Svíjel jsem se pod ním, svíral ho, tlačil víc na sebe, propínal se proti němu a myslel si, že to snad nikdy neskončí.
William
Bylo to tak známé, ale přitom jiné…
Miloval jsem se s ním, a prožíval to celým tělem a myslí. Dlouho, opravdu hodně dlouho jsem se necítil tak dobře.
Jeho vzdechy, steny… Moje jméno vysloveno přes ty sladké rty… Řeč jeho těla, když to přicházelo a pak udeřilo plnou silou…
Musel jsem pustil jeho nohu a oběma rukama se zapřít o matraci, jak silně se na mě narazil a tiskl mě k sobě, že mi skoro znemožnil jakýkoliv pohyb.
A když jsem pak ucítil to vlhko na jeho břiše, byl jsem v koncích.
Orgasmus mě doslova sežehl na popel. Ruce se mi třásly, a z posledních sil jsem se na nich snažil udržet, když jsem hlasitými steny a vzdechy, plnil Alexův zadeček.
Byl jsem na chvíli snad i mimo, než polevil ten největší nápor, a já se mohl konečně pořádně nadechnout. Mé tělo bylo jako v ohni, chvěl jsem se, všechno se uvnitř mě stáhlo do jednoho uzlu a dělalo tam pěknou paseku.
Po chvilce jsem povolil napětí ve svalech a doslova se na Alexe svalil.
Podsunul jsem ruce pod jeho ramena, a obličej jsem zasypával polibky, než jsem skončil u jeho rtů, kde s posledním zasténáním jsem se věnoval jeho ústům v hlubokém polibku.
Alexander
Jen ztěžka jsem se vracel zpátky na zem, zvláště potom, co jsem viděl a cítil i Williamův orgasmus.
Byl to pro mě jako ten největší dárek, prožívat s ním jeho vzrušení a vědět, že za tohle můžu právě já.
Byl tak krásný, když sténal, přivítal oči pod náporem slasti a ve tváři se mu odráželo vzrušení a ten úlevný pocit.
Když na mě dolehl, omotal jsem nohy, kolem jeho pasu, ruce jsem přesunul na jeho záda, a ještě víc si ho natiskl na sebe.
I když jsem skoro nestíhal s dechem, vycházel jsem mu při polibku vstříc a svůj jazyk otíral o ten jeho a nemohl se ho nabažit.
„Miluju tě, Williame," zachraptěl jsem, když jsem se otíral rty o ty jeho a snažil se popadnout dech, než jsem si znovu vynutil vstup do jeho úst.
Hladil jsem ho po zádech, občas jsem rukou zajel do jeho vlasů, které jsem mírně potahal, a připadal jsem si jako v ráji.
William
Tohle jsem potřeboval.
Slova odpuštění byla málo, všechno nahradil tento akt, kdy mi Alex dal jasně najevo, že to, co bylo předtím, je zapomenuto.
Vím, že ještě bude trvat, než to úplně vypustím z hlavy, ale pro teď… Teď jsme byli jen já a on, a tenhle nádherný pocit.
„Mám toho nejlepšího, nejsilnějšího a nejkrásnějšího muže na světě,“ konečně jsem chraplavě promluvil, když jsme přerušili polibek.
Převalil jsem se na bok, rozpojil jeho nohy, kterými mě stále svíral, a pak dolehl na záda a stáhl jsem Alexe na svou hruď.
Hladil jsem ho po zádech a zadečku, a kdykoliv nadzvedl hlavu, políbil jsem ho na tváři nebo na rty.
Pohlédl jsem do okna, kde nebe začalo blednout, a já i přesto na chvíli pomyslel na to, co asi dělá Faileon a Andrew.
„Máš moc dobrého přítele,“ usmál jsem se na Alexe. „Andrew byl schopný mě sem dokopat. Skočil mi pod auto, aby mě zastavil. Šla z něho hrůza, jak mu visel sopel od nosu.“
Pravda. Nebýt Andrewa, nejspíš bych teď seděl doma, zahlcený výčitkami, a snažil bych se na to zapomenout tím, že bych usilovně studoval černou magii. A s tím, jak špatně mi bylo, jak jsem se cítil mizerně, nejspíš bych veden pomstou té černé magii propadl.
Musel jsem uznat, že Andrew mě zachránil.
Zachránil nás oba. Mně i Alexe…
Alexander
Potom, co se William převrátil na záda, jsem se mohl konečně pořádně nadechnout.
I když mi nevadilo, že na mě ležel, mé plíce na to měly bohužel jiný názor.
Tentokrát se já jemu uvelebil v náruči a usmál se nad jeho prvními slovy.
„A ty jsi můj nejúžasnější čaroděj," vrátil jsem mu společně s polibkem a pousmál se.
Pak jsem ale na moment zvážněl, když se zadíval z okna a lehce si povzdechl.
Moc dobře jsem si pamatoval slova, která jsem mu řekl, a to mě bolelo mnohem víc než to, že si mě pak hrubě vzal.
Chtěl jsem se mu za to omluvit, ale když zmínil Andrewa, tvář se mi rozjasnila.
„Je to umíněná koza. Vůbec neposlouchá, když mu někdo něco říká," mrmlal jsem na oko naštvaně.
„Je to hodný kluk a mám ho moc rád. Nejspíš... No, kdyby nebylo tebe, asi bysme skončili spolu," uchechtl jsem se a políbil Williama na špičku nosu.
„Dlužím mu za mnohé. Stejně jako teď. Kdyby tě nedonutil přijít, nejspíš bych teď byl na cestě..." zavrtěl jsem hlavou a kousl se do rtu, jak jsem to slovo nechtěl vyslovit.
„Kde teď vůbec je? Doufám, že jsi ho s tou nudlí u nosu nenechal jen tak stát uprostřed ulice," mírně jsem se zamračil, když jsem si uvědomil, že Andrew se nevrátil, a pochyboval jsem, že by ho William odvezl k sobě domů.
William
Na moment jsem zpozorněl, když Alex zmínil, že by s Andrewem nejspíš skončil, nebýt mně.
Ale vzápětí jsme si taky vzpomněl na to, co se stalo, když jsem si právě je dva představil spolu, a žárlivostí jsem málem mohl Alexe zabít.
„Jo, je to fajn kluk. Postaral se o něho Faileon. Je to Elf a... no… Skoro nikdo mu neodolá, když chce. A já mám pocit, že se mu Andrew zamlouvá,“ pousmál jsem se, když jsem si vzpomněl, jak se Faileon Andrewa hned ujal.
Přestal jsem Alexe hladit a posadil jsem se i sním. Znovu jsem se zadíval do okna a zapřemýšlel.
Teď, když se to mezi námi snad srovnalo, začal jsem čím dál víc přemýšlet o Kinrelovi.
Je to čaroděj spojený s černou magií. Kdyby té nebylo, nebyl by pro nás hrozbou, ale takhle…
„Promiň za to spálené oblečení, ale cítil jsem z něho černou magii, která zřejmě patřila Kinrelovi. Je možné, že toho na tebe přilepil více, ale nejsem schopen vycítit úplně vše a zničit to tak, aby to on nepoznal. Je možné, že už o nás ví, nebo aspoň pocítil, že se něco stalo, když shořelo tvoje oblečení. Ale nevím to jistě. Pokud ti to nebude vadit, zavolal bych sem Faileona. Vyzná se v tom víc než já, má jako Elf silnější magii. A aspoň budeš vědět, kdo se o Andrewa stará.“
O tom, že mi Faileon tady pomáhal nastražit pasti, jsem raději pomlčel. Nechtěl jsem, aby se do něho Alex pustil hned, jen co by se viděli…
Alexander
Když se William posadil nespokojeně jsem zabručel a pak si povzdechl, když začal mluvit o Rowenovi.
„Nechci nic uspěchat jako posledně a... Na oblečení kašli, to já bych se ti měl omlouvat za to, co jsem ti řekl," vzal jsem jeho ruku do své a čelem se opřel o jeho rameno.
Chtěl jsem si užít chvilku klidu, i když jsem věděl, že skutečný klid mít nebudeme, dokud Rowena nezničíme.
Musíme ale vymyslet nějaký plán. Lepší než ten, se kterým jsem přišel posledně.
Pak mi došla i další Williamova slova a já zvedl hlavu narovnal se a založil si ruce na hrudi.
„Počkat. Jak to jako myslíš, že se o něj stará elf? A že se mu Andrew zamlouvá?" rozčileně jsem mlaskl, protože, i když jsem k Andrewovi nikdy necítil to, co k Williamovi, přece jen byl pro mě moc důležitý a představa, že je teď někde s nějakým elfem, kterého neznám a dělá, kdo ví co, mě trochu rozladila.
Sice to byl nejspíš Williamův přítel, a když mu věřil on, neměl jsem důvod o něm pochybovat, přesto...
„Jo, pozvi ho sem. Chci si s ním promluvit," zabručel, a pak se znovu o Williama opřel a na chvilku si vzal jeho rty.
„A taky musíme vyřešit ještě jednu věc. Nechci být už bez tebe, ale není moc bezpečné zůstávat u mě," odtáhl jsem se od něj a zadíval se mu do očí.
William
Na Alexovy poznámky o Andrewovi a Faileonovi jsem nic neřekl.
Ale když se zmínil o tom, že není bezpečné tu zůstávat, zamyslel jsem se.
Je pravda, že Kinrel může kdykoliv znovu zaútočit, obnovit kletbu, či ji posílit.
„Je čas se stěhovat,“ rozhodl jsem se bez předchozího upozornění.
Vstal jsem z postele a začal se oblékat, i když se mi vážně nechtělo. Ale začínal den, a tudíž bylo teď nejbezpečnější dostat se odsud pryč, aniž by na nás Kinrel zaútočil.
Jeden nikdy neví…
Slunce se už venku opravdu ukázalo a venku na ulici to začínalo ožívat. Nebyla to sice rušná ulice, ale i tak už projeli popeláři, a byly slyšet hlasy a zvuky z ulice a od sousedů.
„Seznámit se můžete někde jinde. Posbírej si všechno, co můžeš. Pokud na něčem bude viset kletba, nebo jen náznak černé magie, Faileon to odhalí, takže toho se nebojím A mám v domě místnost, kde ukládám nebezpečné věci, než je zajistím nebo úplně zbavím zlých sil.“
Došel jsem ke skříni a vytáhl jsem Alexovi čisté věci. Vrátil jsem se k posteli a hned mu je podal.
„Umýt se můžeš u mě doma. Čím dřív odsud vypadneme, tím lépe. A bereme moje auto, tvoje musí zůstat tady…“
Alexander
Když se William zvedl z postele a začal se oblékat nespokojeně jsem zabručel.
"Chci aspoň jednou strávit den v klidu a v posteli. S tebou..." zamrčel jsem si pod nos, ale nakonec se taky zvedl, a než jsem stačil mrknout, podával mi William věci, abych se oblékl.
Ale chápal jsem ho.
I já měl obavu.
Už jednou jsme Rowenovu kletbu prolomili, i když jsem si to moc nepamatoval.
Vím jen to, že jsem pak přišel s tím hloupým nápadem za ním jít, a on na nás čekal.
Takže i teď nejspíš brzo pozná, že jsme ji zase prolomili.
Rychle jsem se oblékl, sebral velký batoh ze skříně a začal tam házet oblečení, co mi padlo pod ruku.
Zaběhl jsem ještě do koupelny, abych si pobral nějaké hygienické potřeby a samozřejmě jsem nezapomněl ani na pár schovaných zbraní, které jsem pobral po cestě do obýváku.
A když jsem se zadíval na stůl a mikinu pohozenou na sedačce, až teprve teď mi došla jedna věc.
"Předpokládám, že je to tvoje práce," otočil jsem se na Williama a zamračil se, "víš, že nemám rád, když saháš na mě zbraně."
Nebylo to snad proto, že bych Williamovi nevěřil, ale proto, že nebyl bojovník jako já, a používal jsem dost očarovaných zbraní, které mu mohly ublížit.
Pak jsem se ale pousmál a uvolnil. Teď nebyla vhodná chvíle na hádku.
„Tak můžeme jít," přistoupil jsem k němu, pohladil ho po tváři a lehce políbil, než jsem vyšel ven, počkal na Williama, a pak dům zabezpečil.
„Zajímalo by mě, jestli se sem ještě vrátím," zamumlal jsem si spíš pro sebe, a pak nasedl do auta, které jsem musel nahlas obdivovat a zasmát se nad tím, za bych si ho nikdy v něčem takovém nepředstavil.
William
Alex začal pobíhat po domě a balit si věci. Já se ještě pro jistotu také prošel po všech místnostech, abych si byl jistý, že tu po mně nebo po Faileonovi nic nezůstalo.
V kuchyni jsem ještě do krabice naházel potraviny z lednice, abychom je mohli vzít s sebou, a pak ji vypnul.
V obýváku, kde se Alex ještě zastavil, jsem zprvu nechápal, ale když zmínil zbraně, došlo mi to.
„Ani jsem se jich nedotkl, přenesl jsem je kouzlem do Faileonova auta a u mě je potom přenesl on. Jemu neublíží. Kdo myslíš, že ti zablokoval všechny úkryty zbraní, aby ses k nim nedostal?“
Rychle jsme nasedli do auta i s věcmi, a hned se rozjeli ke mně domů. Bylo zbytečné dělat nějaké okliky. Pokud by na nás Kinrel už přišel, stejně by nás už dávno sledoval. A u mě doma je nejen lidský vynález s názvem alarm, ale taky kouzla na ochranu, které mi tam znovu zajistil Faileon.
Znám toho elfa teprve chvíli, ale rozhodně je to neocenitelný pomocník, a zdá se, že mu můžu plně věřit. Ještě nikdy jsem neslyšel o elfovi, který by zradil, a to mě uklidňovalo.
Na zahradu u mého domu jsme dojeli ve chvíli, kdy slunce již plně ovládlo oblohu, tak uličky, ke kterým patří i můj krámek, se už postupně zaplňovaly lidmi.
Auto jsem nechal stát před garáží, kdyby bylo potřeba rychle odjet. Vytáhli jsme věci a hned zamířili dovnitř.
Jen co jsem otevřel dveře, ucítil jsem příjemnou vůni, která se nesla z kuchyně.
„Zdá se, že budeme snídat…“ usmál jsem se na Alexe a zamířil rovnou do patra, do svého bytu.
Alexander
Celou cestu jsem přemýšlel nad nadcházejícími událostmi i nad tím, jak se teď zachovám vůči Andrewovi.
Když jsme dojeli k Williamovi domů, a já vcházel dovnitř, zasáhl mě povědomý pocit.
Následoval jsem Williama do patra, kde se z kuchyně linula příjemná vůně a už z dálky jsem zaslechl Andrewův hlas.
Nebo spíš jeho smích.
A když jsme vešli do kuchyně zůstal jsem stát mezi dveřma s otevřenou pusou.
Andrew byl až moc blízko tomu elfovi, který ani neskrýval svou pravou podobu, a já musel uznat, že je sakra pěkný.
„Fai říkal, že přijedete, tak jsme se rozhodli udělat snídani i pro vás," zazubil se na nás Andrew.
„A proč děláš snídani jen ve spodkách?" zavrčel jsem na něj, hodil batoh s věcma na zem a založil si ruce na hrudi.
„Sednout. Oba dva," poručil jsem, a i když se ten elf napřed podíval na Williama, jakoby potřeboval jeho souhlas, nakonec se posadil.
„William ti nejspíš věří, takže já budu taky. Ale opovaž se ublížit Andrewovi, tak se neznám. Nevím, co plánuješ, ale jestli uvidím, že kvůli tobě Andrew prolije jedinou kapku slz, tak tě neochrání ani to nesilnější kouzlo. Rozumíme si?"
„Umím se o sebe postarat sám. Navíc, ten, kdo mi ublížil jsi ty. Střelils mě," ozval se Andrew, trucovitě našpulil rty a taky si založil ruce na hrudi.
Po jeho slovech jsem uvolnil napětí svého těla a rozpačitě se poškrábal na hlavě.
„Ehm... No... Promiň... Byla to... Zvláštní situace?" pokrčil jsem rameny a rozpačitě se usmál.
„Odpustíš mi?" natáhl jsem k němu ruku a prosebně se na něj zadíval.
Andrew se ještě chvilku tvářil uraženě, než nakonec vstal, skoro mi hupsnul do náruče a pověsil se mi kolem krku.
„Odpustím ti, jen mi slib, že už žádnou další podobnou kravinu neuděláš," políbil mě krátce na rty a zářivě se usmál.
Jen jsem zabručel, na krátko ho objal, a pak pustil, protože ti dva se zrovna netvářili moc nadšeně.
„Ehm, no, nejspíš si už budeš muset tohle odpustit," zabručel jsem a otočil ho, aby viděl na Williama s tím elfem.
Líbnul jsem ho ještě do vlasů, trochu mu je pocuchal, a pak přešel k elfovi.
„Nejspíš o mě víš víc než já sám, ale vzhledem k tomu, že se budeme nejspíš vídat častěji, tak jsem Alexander," napřáhl jsem k němu ruku a zadíval se mu zpříma do očí.
William
Vešli jsme do kuchyně a Alexander hned začal srovnávat ty dva do latě.
Když jim poručil, aby si sedli, Faileon se na mě otočil s pohledem, jestli to Alex myslí vážně a takhle si poručí hrdému Elfovi, který by jen tak něčí příkaz neposlechl. Jedině svého vlastního rodu, pokud by byl někdo výš postavený než on.
Ale když jsem pokrčil rameny a zatvářil se mírně prosebně, aby to skousl, tak se nakonec posadil a po celou dobu se usmíval.
Teda, do chvíle, kdy Andrew skočil Alexovi do náruče. Což se nelíbilo ani mě.
Ale vzhledem k tomu, že mě k Alexovi vlastně dokopal, jsem mu to pro tentokrát odpustil.
Faileon vstal, když k němu Alex přistoupil a podal mu ruku na seznámení.
Byl o hlavu a půl vyšší než on, a jeho hrdost z něj čišela doslova každým jeho elfským pórem.
A když přijal bez řečí Alexovu ruku, tušil jsem nějaký podraz…
„Rozhodně tě znám opravdu dobře,“ poťouchle se usmál, a prohlédl si Alexovo tělo, přičemž se pohledem na okamžik zastavil u jeho rozkroku.
„Ehm… hm…“ důležitě jsem si odkašlal, abych přerušil jejich seznámení. „Mám hlad, naposledy jsem jedl včera v poledne. A jen jeden hot-dog,“ zatvářil jsem se kysele, protože tohle mi opravdu nikdy nelezlo. Vždycky jsem měl rád domácí stravu.
„Než to doděláte, půjdu s Alexem vybalit věci. Andrew, na chvíli tu musíš zůstat sám, něco bych po Faileonovi potřeboval.“
Ukázal jsem jim, aby šli za mnou. Andrew sice brblal, ale na sporáku mu to začalo syčet, tak se rychle vrátil k vaření.
Já ty dva zatím dovedl do místnosti s jedy a nebezpečnými látkami.
„Potřeboval bych, prosím, abys prohlédl všechny Alexovy věci, jestli jsou v pořádku. Minule jsem si všiml černé magie, kterou s sebou dotáhl od Kinrela. A zkontroluj prosím tě i jeho zbraně, co jsme sem donesli, ty jsou v pokladnici. Hned je donesu,“ ukázal jsem na velký stůl.
Zatímco Alex vytahoval věci a Faileon je začal prohlížet, já šel do pokladnice pro zbraně, které byly uloženy ve speciální bedně.
Alexander
Když mi Faileon potřásl rukou, sjel mě od hlavy až k patě a zastavil se na mém rozkroku, povytáhl jsem obočí. Chtěl jsem se ho zeptat, ale William zavelel k odchodu.
Ovšem příležitost jsem dostal vzápětí, protože jsem s Faileonem osaměl, a zatímco jsem vytahoval věci, aby si je prohlédl, znovu jsem se na něj zadíval.
„Nechtěl jsem tě urazit nebo tak něco. Elfa jsem osobně ještě neviděl, ale slyšel jsem o vás mnohé. A taky William by se na tebe ani nepodíval, kdyby z tebe cítil nějakou hrozbu. Jen... Na Andrewovi mi moc záleží. Je v podstatě jediný, s kým dokážu vyjít. Zachránil jsem mu život a viděl ho ve stavu, v jakém už ho znovu vidět nechci. Vím, že jsem mu ublížil, i když jsem mu slíbil, že ho budu chránit, a věř mi, že si to nikdy neodpustím, ale nechci, aby zažil tu hrůzu, co před třemi lety," celou dobu jsem se díval Faileonovi do očí, a on mi můj pohled oplácel.
„Neublížil bych mu. Chci ho chránit. Postarám se o něj. Máš mé slovo," mírně se uklonil a dlaň si položil na srdce.
„Díky," pousmál jsem se a hodil poslední kousek oblečení na stůl.
„Mimochodem, co mi uniklo?" obrátil jsem se na něj po chvilce, kdy začal prohlížet mé věci, a když se na mě obrátil, sjel jsem ho pohledem a jako on mě, i já se zadíval na jeho klín.
Na moment zvážněl a jakoby zapřemýšlel, jestli mi to má říct.
„Ošetřil jsem tě, když tě William..." zarazil se, protože William zrovna vešel dovnitř i s mými zbraněmi.
William
Vešel jsem do pokladnice a chtěl vzít jen tu bednu a jít, když jsem se zarazil a zadíval se do zeď, která skrývala trezor. Chvilku jsem zapřemýšlel, jestli je to dobrý nápad, ale pak jsem se rozhodl.
Alex si podle všeho nepamatuje úplně na všechno, na co jsme si vzpomněli…
A taky… Zapsal jsem tam pár nápadů, jak nastražit past na Kinrela.
Otevřel jsem trezor a vytáhl deník. Zastrčil jsem si ho za košili, vzal bednu a vracel se zpátky.
Chtěl jsem vejít, když jsem zaslechl jejich rozhovor. Ale v momentě, kdy Faileon otevřel pusu a zmínil mě, vešel jsem.
Vím, že elfové neumí lhát, ale i když mi pomohl, i když potom Alexe ošetřil, nemusí být ten, kdo mu o tom bude vykládat.
Hodil jsem bednu na stůl, až věci vevnitř zarachotily. Sáhl jsem za košili a vytáhl deník.
„Tady… Nejsem hrdý na poslední stránky, ale bylo by dobré, kdyby sis ten deník přečetl znovu od začátku. Může ti pomoct vzpomenout. Psali jsme ho spolu…“ podal jsem deník Alexovi, a když si ho přebral, otočil jsem se na Faileona, který se na tu chvíli zastavil v práci.
„No jo, už na tom dělám,“ mírně se zamračil a znovu se sklonil k Alexovým věcem, kde za chvíli odsunul asi tři kusy oblečení.
Zvláštní bylo, že to byly trika a jedna košile. Jako by chtěl mít Kinrel jistotu, že jeho kouzlo bude co nejblíže Alexovu srdci…
Jen zmizela hromada oblečení, až na tři zmíněné kousky, začal Faileon vytahovat zbraně.
Sem tam se udiveně podíval na Alexe, ale nakonec je uložil zpátky do bedny, že jsou v pořádku.
„Těchto věcí se musíš zbavit,“ ukázal na košile. „Zařídím to, pošlu je k Rachel. Daleko odsud. Bude to vypadat, jako bys odjel a magie tím pádem bude tak slabá, že Kinrel neucítí, že se věci zničily. Jen napíšu Rachel pár slov, aby věděla, co s tím, a proč ji to posílám…“
Faileon se postavil blíž ke stolu a nad věci zvedl ruce, dlaněmi dolů. V jeho tváři byla vidět naprostá soustředěnost, když po chvíli začal pohybovat rty a neslyšně vyslovoval nějaká elfská slova. Pak nad hromádkou věcí zazářilo pár slov, načež zmizely a stůl zůstal úplně prázdný.
„Tak hotovo,“ promnul si Faileon ruce. „Jdu snídat. Kuřátko je tam úplně osamoceno a určitě mu je smutno…“ a s úsměvem odešel a zanechal nás o samotě.
Alexander
Když William vešel, nevypadal moc nadšeně, nejspíš proto, že jsem se z Faileona snažil vytáhnout, co se stalo.
Vrazil mi do ruky deník a řekl mi ať si ho přečtu.
Chvíli jsem ho obracel v ruce a nějak si vůbec nevzpomínal na to, že bychom ho psali spolu.
A taky...
Na moment se mi sevřel žaludek, a já jen na půl ucha vnímal, co mi Faileon říká o věcech.
Když však Andrewa nazval kuřátkem, jen jsem povytáhl obočí a mírně se pousmál.
„Jestli ti nebude vadit, přečtu si ho později. Vím, že si musím vzpomenout, ale... Chtěl bych se v klidu nasnídat, pak se společně s tebou naložit do vany a umýt, trochu se uklidnit, a pak teprve řešit ty méně příjemné záležitosti," zvedl jsem k Williamovi oči, když jsme osaměli.
„A taky... Co uděláme s těma dvěma? To tu teď budou bydlet s námi? Andrew má svůj vlastní byt, jen... No, Rowen možná ví, že jsme spolu, a i kdyby ne, nechci nic riskovat a nechávat ho o samotě." Netušil jsem, co si Faileon s Williamem domluvili, ani jak do toho zapadá Andrew, ale rozhodně jsem ho nechtěl nechávat samotného.
William
„Dobře, uděláme to, jak říkáš,“ souhlasil jsem s Alexem. „Nasnídáme se, a potom spolu zalezeme do vany a do ložnice. No, a při snídani se zeptáme, jestli tu Faileon plánuje zůstat. Je pravda, že taky mám teď strach poslat Andrewa domů. Pokud je na tebe Andrew tak fixovaný, jako že je, tak si toho Kinrel určitě všiml, a byl by risk ho teď nechat o samotě. A navíc… Kdyby se nějak dostal do Andrewova bytu, mohl by tam Faileona vycítit…“
Vyšli jsme s Alexem ven, zavřel jsem ty těžké dveře, které chránily dům před vším, co se v místnosti ukrývalo, a po cestě do kuchyně jsem nahlas přemýšlel, co s nimi.
Došli jsme nahoru, zaběhli jsme si ještě umýt ruce, a pak už jsme společně zasedli k vydatné snídani.
Musel jsem uznat, že Andrew uměl dobře vařit.
Když jsem byl po jídle a jen dopíjel výborný čaj, který pro změnu připravil Faileon, podíval jsem se na ně dva a povzdechnul si.
„Budeme potřebovat, aby Andrew byl blízko. Už jen pro jeho ochranu, a bylo by opravdu divné pro ostatní, že zmizel Alex i Andrew současně. Zvlášť, pokud Kinrel pocítil změnu. Máš Faileone kde bydlet?“ otočil jsem se na něho s otázkou. „Vím, že žiješ ještě dál než Rachel, a není myslitelné, aby Andrew denně cestoval takovou dálku.“
Faileon se přestal dívat na Andrewa, opřel si lokty o stůl a spojil ruce.
„Zůstaneme tady,“ oznámil mi to, jako hotovou věc.
„Ale…“ podíval jsem se na Alexe. „No…“
„Jinak to nejde, tu je teď momentálně nejvíc bezpečno…“
„Dobře,“ souhlasil jsem po chvíli přemýšlení, co s tím. „Budete nahoře u Yasmin. A pokud mě budete štvát, odstěhuji z tama nábytek, a budete spát na slámě, jasný?“
„Budeme tiše, jak myšky. Teda… snad…“ pousmál se a úkosem pohlédl na Andrewa, který hned celý zčervenal.
„Tak použiješ kouzlo! Budete tam jak v trezoru, nic neuslyším, a nechci, abyste něco slyšeli ode mne! Jinak vás odstěhuji do garáže,“ převrátil jsem oči.
„V pořádku… Hele, dneska stejně budeme minimálně do odpoledne pryč. Slíbil jsem Andrewovi, že mu ukážu, kde žiju. Moje kuřátko by to rádo vidělo…“
Alexander
Doslova jsem se přecpal.
Andrew uměl dobře vařit, to už jsem dávno věděl, a teď, když jsme tu byli takhle všichni, mi chutnalo ještě víc.
Pochválil jsem mu to a prohrábl mu jeho vlasy.
Když začal William mluvit o bydlení a podíval se na mě, když Faileon oznámil jako hotovou věc, že zůstanou tady, trochu jsem se zamračil.
Chtěl jsem mít Andrewa blízko sebe, ale aby tu byli spolu?
A jakmile Faileon začal mluvit o tom, jak se budou chovat, jen jsem zaprskal a naježil se.
„Jak dlouho, že jste spolu, kuřátko?" obrátil jsem se na Andrewa.
„Od včerejšího večera," zrudl Andrew a zabořil pohled do stolu.
„Od večera? A nejste si jako nějak trochu moc blízcí? Co jste tu dělali?" vyptával jsem se jako u výslechu a mračil se jako otec, co kárá svého syna.
Ne, že bych to Andrewovi nepřál, byl jsem rád, že se našel někdo, kdo se o něj postará, ale přesto...
Viděl jsem, co jiní dokáží lidem udělat. A nechtěl jsem, aby si znovu něčím podobným prošel.
„Co asi myslíš, že jsme dělali? Andrew má opravdu velmi-"
„Jo, chápu, nepotřebuju vědět detaily," přerušil jsem Faileona, který se potutelně usmíval, a vypadalo to, že se tím vším dobře baví.
„No, je to Williamův dům, takže rozhodnutí je na něm. Každopádně je ale tohle lepší možnost, než se o tebe strachovat, jestli se ti něco nestalo," zabručel jsem nakonec a znovu rozcuchal Andrewovi vlasy.
„Říkal jsem Faiovi, že si budete rozumnět," zakřenil se na mě Andrew, naklonil se přes stůl a vlepil mi pusu na tvář.
„Jo, jo," zabručel jsem znovu. „No, vy dva si hlavně dávejte pozor, a kdyby něco, okamžitě volej, jasné?"
S těmi slovy jsem vstal, protáhl se a mrkl na Williama.
„Víš, kde budu čekat," zasmál jsem se, když Andrew zrudl snad ještě víc než před tím, a pak vyšel z kuchyně, abych nám napustil vanu.