Stanley
Samuru se na mě natiskl tak moc, že jsem se nemohl skoro ani hnout. Jen jsem ho sevřel ještě víc svými pažemi. Ale když si přitáhl mou ruku ke svým ústům, projel mnou zvláštní pocit.
Kdy jsem takhle naposledy s někým ležel v posteli? Jen tak, v objetí a usínal vedle něčího těla?
Strašně dávno. Naposledy ještě v Anglii. Ale to už strašně dávno skončilo a byl to jeden z impulsů, proč jsem se rozhodl jet s Jeffem do Japonska.
Když se Samuru zavrtěl v mém rozkroku, jen jsem sebou cuknul. Ale za chvilku začal pravidelně oddechovat.
Nejspíš toho na něj opravdu bylo moc. On je bez energie a já teprve teď začínám cítit, že bych ji ještě mohl rozdávat. Tohleto mě vždycky vzpruží.
Ale Samuru spí… Kruci… Drží pevně mou ruku a je na mě tak natisklý, že se mu nemůžu ani otírat v rýze mezi půlkami.
Nejspíš budu muset jít vážně spát. Co na tom, že ráno budu zlomenej jak prut. Doufám, že mě Samuru v noci pustí, abych se mohl aspoň protáhnout.
Raději budu počítat ovečky. Možná mi to pomůže. Ale ne ledajaké ovce. Nejlepší budou skotské ovce. Než je spočítám a naženu do ohrady tak budu tuhej….
Náhle jsem sebou škubnul. Otevřel jsem oči a zíral přímo do okna, kde už svítilo slunce, a já si kýchnul, jak mě jeho paprsky zalechtaly v nose.
Kruci, tak já nakonec usnul při přemýšlení, jaké ovce budu vlastně počítat. Otočil jsem hlavu, když jsem si uvědomil, že necítím ruku. Samuru mi na ní pořád ležel. Nejspíš mi umřela. Vůbec jsem v ní neměl cit.
„Samuru vstávej,“ opatrně jsem se ho druhou rukou dotknul. „Umrtvil jsi mi ruku. Nejspíš bude nepoužitelná. Budeš mě muset oblíct,“ naklonil jsem se až k němu a zašeptal jsem mu ta slova do ucha současně s tím, jak jsem ho pohladil po břiše a pomalu s ní sjížděl níž. Snad ho to probere.
Ležel rozvalený na zádech, s dekou skopnutou až skoro u noh a ukazoval se mi v celé své kráse. Krucinál. Kdyby mi tak neležel na té ruce…
Samuru
Fakt jsem usnul jak mimino. Naprosto odevzdaný té bestii za mnou, která mi po celou noc dopřávala tolika tepla, že líp se mi dlouho nespalo.
Sakra... Líbilo se mi to.
Probudilo mě až šimrání po těle a hlas, který na mě tiše promlouval. Lekl jsem se a než jsem se stihl vzpamatovat, tak moje čelo narazilo do něčeho tvrdého.
Promnul jsem si oči a zadíval se na osobu před sebou, která se držela za nos. Byl jsem naprosto v šoku a nevěděl, kde jsem a s kým, nebo kdo jsem.
Když se ráno vzbudím, vždy mi trvá, než se pořádně proberu a tahle rána mě vyděsila.
„Promiň... Jsi v pořádku?"
Položil jsem ruku na jeho rameno a chtěl se podívat, jestli jsem mu neudělal něco vážného. Ale už jsem byl definitivně probuzen a představa, co mi asi musel dělat, že jsem do něj narazil čelem, mi vlila krev do žil.
Ještě jsem mu vrazil malý pohlavek.
„Máš se krotit a neobtěžovat spící lidi. To máš za to. Teď si nejspíš rozbitý a nejsi v záruce, co s tím?"
Pousmál jsem se a rychle vyskočil z postele, aby mi nemohl nic udělat, ale noha se mi zamotala do deky a já hodil tlamu na zem.
No opravdu úžasný útěk.
Stanley
„Kurva!“ vykřikl jsem a chytl se za nos. Chtěl jsem už nadávat, ale když jsem viděl jeho rozespalý pohled a když se mě hned zeptal, jestli jsem v pořádku, spolkl jsem hned všechny nadávky.
Pravidlo číslo jedna pro přežití vedle Samuru: Nikdy se nad ním nenakláněj, když ho chceš vzbudit.
Jenže co on neudělal? Dal mi pohlavek, jako malému fakanovi a hned vyskočil z gauče, aby utekl. Jak malé děcko.
V tu chvíli jsem se ale začal smát jako nezřízený.
Kdy jsem se za poslední dobu takhle smál? No nejspíš vůbec po dobu, co jsme v Japonsku.
Samuru se rozplácl na zemi jak žába hozená na rozpálený asfalt.
„Trocha toho tělocviku po ránu neuškodí, co?“ opřel jsem se o ruku, na které mi předtím ležel a nahnul jsem se přes okraj sedačky, abych si prohlídnul ten jeho zadeček, který tu trčel do vzduchu.
Neměl jsem to dělat. Zapomněl jsem, že v té ruce nemám cit. Nestihla se mi pořádně prokrvit, podlomila se mi a já se jak ve zpomaleném filmu sunul přes okraj sedačky rovnou na Samuru. I když jsem se snažil druhou rukou zachytit, tak deka, asi byla špatná opora.
Leželi jsme tam na zemi oba dva, a kdyby někdo právě vešel, nejspíš by se divil, co tam takhle vyvádíme.
Tlačil jsem Samurovo tělo do země a snažil se aspoň trochu přimět svou ruku, aby mě začala poslouchat a já se mohl aspoň trochu zapřít a nadzvednout.
Samuru
Chtěl jsem už vstát, když se na mě Stan rozplácl celou svou váhou jako vorvaň.
Se asi zbláznil ne? Přišpendlil mi tělo k podlaze a já slyšel, jak mi prokřupala záda.
Můj obličej se natiskl na ledovou zem a já jen vydechl, jak se mi málem zastavil přísun kyslíku do plic.
„Asi ses zbláznil ne? Takhle využít situace. Zvedni se! Jsi těžký! Nemůžu dýchat."
Jak plejtvák, jsem se snažil z pod něj vymanit a snad se klouzal i po podlaze. Ale on se na mě tak lepil, že jakýkoliv pohyb, mě znovu vrátil do původní formy.
„Hrajeme si tu na želvy?"
Stanley
„A kdo asi může za to, že mi umřela ruka?“ zamračil jsem se. Mírně jsem se nakonec nadzvedl, ale než jsem úplně vstal, ještě jsem se pěkně na Samuru zavrtěl, aby pocítil mou ranní erekci.
„Jseš na tom stejně?“ zeptal jsem se ho a ještě jednou jsem se o něj otřel, ale pak už opravdu vstal. „Pokud ano, pomůžu ti… nebo ti pomůže ranní očista ve sprše.“
Sehl jsem se, převrátil Samuru na záda, rychle ho podebral a v náruči ho odnášel do koupelny.
„Tak sprcha nebo vana? Ve vaně je dost místa,“ postavil jsem ho na zem a ukázal na prostornou vanu, která spíš připomínala malý bazének.
Samuru
Idiot! Opravdu nikdy nezapomene upozornit na to, jak a kdy mu stojí.
Jestli jsem na tom podobně? Jasně že ne, když se mi otírá o půlky a jeho penis se tiskne na mou dírku. Sakra…
Začínám být na tom sexu nějak závislý? Dokonce mě nyní napadlo, že by tam mohl snadno vklouznout… Co? Běžte myšlenky pryč… Kša…
Zvedl mě a přenesl do koupelny. Cítil jsem se trapně a zároveň příjemně, když mi dopřával tenhle pocit, že jsem v bezpečí.
No… Výběr to je hezký, ale já rád relaxuji ve vaně. Sprchu moc nemusím.
Nedokázal jsem přes stud mluvit a tak jsem jen ukázal na vanu.
Najednou můj zrak upoutaly hodiny na stěně u umyvadla. Naštvaně jsem se na něj podíval a dloubl ho do ramene, tak silně, že jsem doufal, že ho to hodně zabolí.
„Ty ses pomátl, že? Už jsi ve věku, kdy vstáváš se slepicemi? Je pět hodin a třicet minut, právě začalo svítat. Děláš si srandu, že?”
Stanley
Samuru si všiml kolik je hodin. Upřímně, mi to ani nepřišlo, že je tak brzy. Jsem zvyklý brzy vstávat. Nejsem jak Jeff, který pro probuzení potřebuje půl dne. Možná proto nám tak firma dobře funguje, protože já začnu pracovat brzy ráno a on zas dělá víc v noci.
Chytl jsem se za rameno, kde Samuru nechal otisk svého prstu.
„Nezlomil sis prstíčky?“ podíval jsem se na něj s úsměvem. Přistoupil jsem k vaně a začal napouštět vanu. „Máš raději sůl nebo pěnu?“ ukázal jsem na lahvičky na polici vedle vany.
Aniž bych počkal na odpověď, natáhl jsem se pro jednu a trochu nalil do vany. Koupelnou se roztáhla vůně broskví.
„Chceš pomoct, nebo to zvládneš sám?“ otočil jsem se na Samuru a natáhl k němu ruku, abych mu pomohl do vany. Díval jsem se na něj, jak tam celý červený stojí a jen hledí na ty hodiny, jako by chtěl tu ručičku posunout na nějakou přijatelnější dobu.
„Tak tam tak nestůj,“ nečekal jsem už, až se rozhoupe a sám jsem se usadil v té příjemně teplé vodě.
Samuru
Proč se mě na něco ptá, když si stejně vše udělá po svém? Jako kdyby ho stejně můj názor nezajímal, jen se ujišťuje, že se vůbec zeptal.
Stále jsem nedokázal uvěřit tomu, kolik je hodin. Naposledy jsem takhle brzo vstával, když jsem si blbě nastavil budík a následně ho za to vzbuzení utopil v záchodu. Šlo by to i se Stanem?
Povzdechl jsem si a pomalu vlezl do vany, abych si zase neublížil. Jenže mi podjela podložka pod nohou a já si pěkně narazil poklad.
„Kurva! Já jsem snad prokletej, nebo co?"
S křečovitou bolestí v tříslech, jsem se svalil do vody a opřel se na druhé straně vany.
Trošku jsem si třel penis, aby mi z té rány neupadl, nebo aspoň povolilo to pulzování, jak narazil na rantl vany.
„Prstíčky jsem si nezlomil, ale jeho asi jo."
Ukázal jsem prstem do vany v místě, kde ho mám a dál ho hladil, aby se uklidnil.
Já se fakt jednou zabiju. Proč se na mě ta smůla lepí? Jen když jsem u počítače, tak se mi nic neděje, jak můj osobní svět, do kterého ani nešikovnost nepatří.
Stanley
Udusil jsem v sobě smích, když jsem viděl, jak se Samuru řítí do vany. Opravdu je šikovnej. Seděl na druhém konci a třel si naražené místo.
„Potřebuješ pofoukat?“ přesunul jsem se před něho. Roztáhl jsem mu nohy a zůstal klečet mezi nimi. Pohlédl jsem dolů. Moc toho přes tu pěnu vidět nebylo, ale podle pohyby ruky, bylo jasné, co dělá. „No pofoukat asi ne, to by šly jen bublinky. Ale můžu ti pohladit tvoje bebí,“ mluvil jsem na něj jako na malé dítě.
Nečekal jsem na jeho odezvu a rukou jsem po jeho paži sklouzl dolů. Ponořila se pod pěnu a zastavila se na jeho chloubě.
„Uhni, to se musí pořádně“ odstrčil jsem jeho ruku a chytl do ní penis, u kterého byla znát mírná ranní erekce. Nahnul jsem se nad Samuru a druhou rukou se opřel o okraj vany. Začal jsem ho protahovat a užíval si ten pocit, kdy mi v dlani rostl a zpevňoval se. Naklonil jsem se až k jeho uchu a tiše do něj promluvil.
„Mám taky trochu problém. Řekl bych mírně bolestivý a napnutý. A ty máš volné ruce. Nechceš mi poskytnout protislužbu?“
Samuru
To tření, když se jeho dlaň otírala o můj penis, bylo naprosto skvělé. Uvolňovalo to ty správná místa a já si skousl ret, jak mě přestal úd bolet a místo toho, převládal pocit vzrušení.
„Jo..."
Nedokázal jsem říct nic jiného a ruku jsem natáhl do Stanova rozkroku. Když jsem se dotkl té úžasné velikosti, která se ve vodě rozpínala snad ještě víc, zatajil se mi dech.
Tak pevný v mé ruce a jeho žilky mi pulzovaly do rukou, jak byl vzrušený. Stáhl jsem mu předkožku až pod žalud a orámoval jemnou plosku, aby ucítil tu teplou vodu, která nás oba objímala.
Přejel jsem až ke kořenu a přidal druhou ruku, abych mu mohl podráždit kulky. Takhle to mám rád i já, nebo jsem si to tak občas dělal, tak by se mu to mělo taky líbit. Nevím... Pořád nevím, co mám dělat, ale jednám instinktivně, jako zvíře.
Promnul jsem je a přitom táhl ruku nahoru k žaludu, aby ho ještě víc vzrušil. Pokračoval jsem stále dokola, dokud mi jeho penis tuhl v ruce a mě se začala v hlavě ukazovat představa, jak je ve mně.
Ale i mě pohlcovalo vzrušení, které ovládalo mé tělo. Nadzvedl jsem pánev a začal přirážet do jeho ruky, jak blízko jsem měl ke konci.
Vlna pulzujícího horka mě zalila a já vypustil své ranní kamarády do vody. V penisu mi cukalo a každé další tření jeho ruky, doprovázelo šplouchnutí vody o můj žalud.
Doznívalo to ve mně ve vlnách a ten příjemný pocit, mi zaplavil celé tělo.
„Stane..." šeptnul jsem do ticha koupelny a snažil se udržet při smyslech, protože i on potřeboval to stejné, co mi dopřál.
Dál jsem pohyboval rukou po jeho mužství, ale dalo mi to práci, aby se mi neklepala.
Stanley
Bez nějakých řečí se Samuru zapojil do spolupráce. Dotek jeho ruky na mé erekci mi způsobil mírný kolaps, zvlášť když s ní začal pohybovat v pravidelných tazích. Měl jsem problém se soustředit na něj, když mě vzrušení naprosto ovládlo. Užíval jsem si každý jeho tah a promnutí mých varlat. Musel jsem se zapírat o jednu ruku, abych se na něj nesesunul v té kluzké vaně. Samurovo tělo propnulo a jeho penis sebou začal škubat. Díval jsem se na něj, jak prožívá své vyvrcholení. Byl to nádherný pohled a já skoro zapomněl na svůj vlastní problém.
Když jeho ruka mírně povolila a tahy na mém penisu zpomalily, bylo mi jasné, že Samuru to ve svém rozpoložení nezvládá tak, jak by chtěl. Co se divit. Nejspíš bych byl na tom stejně.
Ještě párkrát jsem promnul jeho penis a pak odstrčil jeho ruku z mého rozkroku.
Zajel jsem prsty níž a hned vyzkoušel, zda by byl schopen přijmout mě vevnitř. Několikrát jsem dvěma prsty protáhl jeho zadeček.
„Nech to na mě, aspoň tě nebude bolet ruka,“ políbil jsem ho na ústa. „Chytni se mě kolem krku.“
Podebral jsem ho pod koleny a on mírně sklouznul do vany, jak se prohnul. Nastavil jsem se proti němu a zatlačil. Bez problému jsem vklouznul dovnitř a s pocitem, který jsem v tuhle chvíli měl, mi bylo jasné, že mi bude stačit jen chvilka k tomu, abych to dokončil. Začal jsem opatrně přirážet a užívat si jeho teplo a sevření, které mi tím poskytoval.
Samuru
Pevně jsem ho chytil kolem krku, protože jsem věděl, co bude následovat, když mi párkrát projel análek.
Chtěl jsem to... Chtěl jsem jeho... nějak jsem se stal závislý na jeho penisu v sobě. Tohle není dobrý... Vůbec to není dobrý... Protože jestli k němu budu ještě víc přitahován, tak mi to hodně ublíží.
První otření o mé stěny jen protáhlo můj stále trvající dozvuk orgasmu a já jen zaklonil hlavu, aby ta slastná křeč jen víc projela mým tělem a dopřála mi ještě víc rozkoše.
Můj penis se ještě místy zacukal, jak se mu tohle pronikání líbilo a Stanova velikost zamlouvala.
Najížděl do mě a voda kolem nás pleskala o povrch vany, jak kdyby tu byla tsunami. Můj mozek se zatemnil a já si jen užíval našich spojených těl.
Cítil jsem, jak moc mě jeho mužství vyplňuje a ještě víc jsem začal sténat, abych uvolnil svoji vášeň do vzduchu.
Stanley
Samuru se mě držel a se zakloněnou hlavou vysílal své hlasité vzdechy do prostoru koupelny, kde se odrážely od stěn a ozvěnou se vracely zpátky k mým uším. Bylo úžasné to slyšet a to znásobovalo všechny pocity, které pohlcovaly mé tělo.
Víc jsem se zapřel do svých posledních nájezdů a rychle se musel zachytit oběma rukama okraje vany, když mě zavalila vlna přicházejícího orgasmu. Stačilo už jen pár krátkých a tvrdších nájezdů a také já s hlasitým oddechováním začal plnit Samurův zadeček. Křečovitě jsem se držel vany a nehnutě nechal procházet ty úžasné pocity mým tělem. Jen jsem zavřel oči a nehybně s cukajícím penisem čekal, až tohle všechno odezní natolik, abych mohl znovu začít normálně vnímat.
Otevřel jsem po chvíli oči a můj pohled se střetl se Samurovým. Jako by to v ten moment vyvolalo nový orgasmus. Chytl jsem ho pevně pod zády a přitáhl ho k sobě. Klečel jsem se Samurou v klíně, s odeznívajícími pocity vyvrcholení a nebyl schopen popadnout dech. Bylo to rychlé, ale strašně intenzivní.
Cítil jsem, jak mě jeho zadeček svírá a mě se nechtělo ho opouštět. Můj penis se jen velice pomalu uklidňoval a sem tam mi ještě projel břichem ten zvláštní pocit, který by teď uvítal kdokoli, kdo by měl tu možnost.
Nějak jsem v tu chvíli neměl co říct. Jen jsem fascinovaně hleděl do těch jeho nádherných očí a váben jeho pootevřenými ústy, přitiskl jsem se na jeho plné měkké rty. Horky polibek se nesmazatelně otiskl do mého vědomí. Bylo to jako droga od samého začátku, kdy jsem ho poprvé políbil.
Líbal jsem ho a nemohl přestat. Jen jsem ho svíral v náruči a užíval si to otírání našich jazyků.
Tohle není dobrý… Tohle… to není dobrý…
Pod zjištěním něčeho nového, něčeho, na co jsem už dávno zapomněl, něčeho, co donutilo mé srdce silně tlouct, jsem zavřel oči.
To vážně není dobrý…
Samuru
Jeho polibky jsou tak... Proč mě tak hrozně nutí, abych k němu cítil to, čeho se tak bojím.
Ještě víc, jsem mu obmotal ruce kolem krku a můj jazyk si hladově pohrával s jeho.
Tak příjemná intimita dvou těl, kdy jsem stále cítil, že jeho sperma mě tak horce vyplňuje.
Vím, že je tohle všechno jen přeludem, ale dokud trvá, jsem šťastný.
Když polibky ustaly, jen jsem uvelebil hlavu na jeho rameni a tiskl se k němu, abych ještě cítil jeho blízkost.
Nějak mě to všechno ukolébalo a já ani netuším jak, ale vytuhl jsem na něm.
Vše bylo tak moc příjemné a vyčerpávající, že se prostě nedalo ještě zůstat vzhůru.
Stanley
Přestali jsme se líbat a já přesto nebyl schopen Samuru pustit. Zvlášť ne potom, co si opřel hlavu o moje rameno. Ani nevím proč, hladil jsem ho po zádech a užíval si jeho teplé tělo na svém.
Po chvilce jsem zaslechl, jak začal klidně a pravidelně oddechovat. Opravdu. Už pár minut neřekl žádnou svoji perličku.
„Samuru?“ ozval jsem se opatrně, vědom si toho, že jsem při jeho probuzení dostal ránu.
Nic. Prostě usnul. Nejspíš mu tohle ranní vstávání opravdu nedělá dobře. Mohl by si podat ruce s Jeffem.
Ale co teď?
Já v něm stále nasunutý a on úplně tuhý, že by ho snad nevzbudila ani dělová rána.
Podchytil jsem ho pod zadečkem a mírně nadzvedl. Můj ochablý penis z něj vyklouzl a já ještě dovnitř zajel prsty, aby z něj vyteklo vše, co bylo možné. Natáhl jsem ruku ke špuntu a vytáhl ho. Když vody bylo už méně, pevně jsem ho chytil a pomalu vstal. Musel jsem z vany vylézat opravdu opatrně, abychom nespadli, jak to klouzalo. Myslím, že jsem se přitom i trochu zapotil. Zůstávaly po mě mokré šlápoty až do obýváku, kde jsem ho opatrně položil a hned zamotal do peřiny, aby ho nestřepla zima.
Za celou dobu se nevzbudil. Jen něco zamručel, když jsem ho motal do deky.
Popadl jsem své trenky a zaběhl zpátky do koupelny. Rychle jsem se sprchnul, otřel a obléknul. Aby mě Jeff nezabil za bordel, opláchl jsem vanu a setřel mokré šlápoty. Ještě by si na tom mohl někdo rozbít hubu.
Zašel jsem si udělat snídani. Já už prostě spát nedokážu. Byl jsem vzhůru až moc. Sedl jsem si s čajem do křesla, nohy opřel na gauč a pozoroval jsem spícího Samuru do té doby, než se ozval šramot z chodby. Už jsem chtěl vyskočit na nohy a pomoct Jeffovi, když jsem pootevřenými dveřmi zahlédl, že je u něj Eikichi a pomáhá mu dojít do koupelny. Tak myslím, že mi jedna starost ubyla. Aspoň prozatím.
V klidu jsem si dopil čaj a pouklízel nádobí do myčky. Když se mi ale zdálo, že Jeff je v koupelně nějak dlouho, přeci jen mi to nedalo a šel jsem se na něj podívat.
Stál s Eikichim ve sprše. Oba nazí a Ei ho omýval tak dobře, že jsem měl chuť vlízt za nimi a přidat se.
„No vidím, že jste vzhůru, tak já půjdu domů,“ přerušil jsem jejich jazykový rozhovor.
Hned jsem dostal seřváno, že neumím ani zaklepat. Ale když já měl o něj strach, když je tak nemohoucí.
„Když na vás je takový pěkný pohled,“ usmíval jsem se a stále se na ně díval. Jeff hned schovával Eiho za sebe. Jako by mě zajímal. Jeffův zadek se mi líbí rozhodně víc. „Opovaž se lézt do práce. Už jsem volal našemu známému, zítra jdu k němu.“
„Na vás taky byl úžasný pohled,“ zašklebil se Jeff. „Samuru už odešel?“ otočil na mě hlavu s výrazem: Seberte se oba a vypadněte.
Pochopil jsem.
„Ten malý…“ zabrzdil jsem se, když se na mě Eiki podíval přes Jeffovo rameno. „Nevím, jestli bude schopnej se postavit. Je trošku zlomený… No, vzbudím ho a vezmu ho s sebou. Asi mu ukážu, kde mám chatu,“ nemohl jsem si odpustit provokaci.
Otočil jsem se a odešel, abych vzbudil Samuru. Posadil jsem se vedle něj a jemně ho chytil za rameno. Z dostatečné vzdálenosti jsem na něj promluvil.
„Vstávej, je čas jít. Jsme tu už tak nějak navíc…“
Samuru
Jeho hlas mě zase probudil, ale mě se tak strašně nechtělo vstávat.
Protáhl jsem celé tělo a hlasitě zívnul. Teprve teď jsem si u vědomil, že nespím na něm a ve vaně, jak jsem usnul, ale na pohovce.
Pomalu jsem otvíral oči a setkal se se Stanovým pohledem, který mě znova spaloval.
„Omlouvám se, asi jsem na tobě usnul, co?"
Pomalu jsem se posadil a zkontroloval, jestli jsem opravdu na gauči, nebo v nějaké posteli a jinde, než jsem byl před tím.
Nemohl jsem odolat tomu, abych se ke Stanovi nahnul a za jeho péči o mou maličkost, jsem mu dal jeden krátký polibek.
Odhodil jsem deku a posbíral oblečení, které se tu všude po zemi válelo. Začal jsem se oblékat a přitom jsem se snažil, abych se nedíval na Stana.
„Jsou v pořádku?" vyklouzlo mi náhle z pusy.
Prohrábl jsem si vlasy a narovnal se, abych se znova protáhnul, až mi zapraskaly obratle.
„Můžeme jít, hodíš mě ještě domů? Musím se přichystat a vzít si to oblečení na večer. Jen ti neslibuji, že budu hodný, to není v mé povaze."
Ušklíbl jsem se a zapl si poklopec, aby ho zase něco nelákalo a my se odsud dostali. Ei a Jeff potřebují klid a hlavně jeden druhého. Stan má pravdu, překážíme tu.
Stanley
Samuru se mi omlouvá? A ještě dostanu polibek? Asi ještě vážně na půl spí. Ale musel jsem uznat, že to byla příjemná změna.
Počkal jsem, až se obleče. Mezitím jsem poskládal věci na gauči a vlhkým hadříkem trochu setřel zaschlé flíčky a přes to přehodil deku. Snad si toho Jeff nevšimne. A když jo, tak to svedu na něj a Eiho.
Při pohledu na Samuru, jak si prohrábnul vlasy mezi prsty, jsem si uvědomil, že on by snad ani hřeben nepotřeboval. Jen trochu zastřihnout a vypadal by fakt úžasně.
„Tak jdeme. Jen malá oprava, není to navečer, ale oběd a potom banket. Přijedu pro tebe ve dvanáct. Máš ještě dost času se připravit.“
Nasedli jsme do auta a já zamířil k Samurovi domů. Myslím, že si ani Jeff nevšiml, že jsme vyklouzli jak malé myšky.
Samuru
Banket? No super, asi umřu. Nesnáším ty namyšlené boháče, co se dmou pýchou nad modelem od Armaniho a prsí se jak na přehlídkovém molu.
Hahahahahah... Stane, nevíš, co jsi právě vyprovokoval.
Nastoupil jsem do jeho auta a nechal se vysadit před Eikichiho bytem.
„Tak mě pak vyzvedni, čau."
Zaklapl jsem dveře a rovnou zamířil k bytu. Vešel jsem dovnitř a už u dveří se začal svlékat, protože jsem se vážně musel vysprchovat. Oblečení dopadalo všude možně na zem a já mířil ke sprše, abych ze sebe smyl tu dokonalou vůni Stana, když se udělá.
Sakra... Nesnáším ho.
Namydlil jsem se a vše ze sebe pomalu dostával. Neuvěřitelné, jak mě s každou kapkou jeho zaschlého spermatu opouštělo něco, čemu jsem nerozuměl.
Jak kdybych ztrácel kousek sebe samotného. Vzdoru... Provokace... Sebe...
Ne! To nemůžu dopustit! Nesmím ho nechat, aby se zasekl ještě víc, do mého srdce.
Nadechl jsem se a poslední esence našich společných vyvrcholení, která se mi vsákla do těla, se otřela o můj čich. Potom už se jen smyla do odtokového kanálku a odtekla pryč.
Zastavil jsem vodu a osušil se. Ručník jsem si omotal kolem pasu a zamířil ke skříni, kde jsem měl své obleky.
Musím je mít vždy připravené, protože moji rodiče, jinak nedají. Vzal jsem si ten černý, který mi sedí asi nejvíc a k němu bílou košili. Kravatu prostě nesnáším a nehodlal jsem si jí vzít.
U košile byl stojáček a to stačí, nebudu se přeci kvůli Stanovi přemáhat. Vše jsem přehodil přes postel a usadil se k televizi. Nic se mi nechtělo a tak jsem jen relaxoval, dokud nebyl čas se obléct.
Hodil jsem na sebe oblek a vše doladil společenskými botami. Vlasy jen trošku prohrábnul gelem, aby se stáhly do zadu a zůstaly tak. Zrovna včas, protože u dveří cink zvonek. Vyšel jsem z bytu a zamířil rovnou ven ke Stanově autu.
Stanley
Vysadil jsem Samuru u jeho bytu a zamířil rovnou k sobě domů. Bylo něco po desáté, tak jsem měl dost času se připravit. Prošel jsem barák, jestli je všechno v pořádku a zastavil se ještě v počítačové místnosti. Usmál jsem se, když jsem viděl, že všechny počítače stále jedou a monitory modře osvětlují celou místnost. Úplně jsem na té prázdné židli viděl Samuru zahloubaného do svého světa se sluchátky na uších a vlasy rozčepýřenými do všech stran.
Povypínal jsem aspoň monitory a pokoj zase zavřel. Vešel jsem do šatny a zastavil se před skříní s obleky. Díval jsem se do ní a chvíli přemýšlel, který si mám oblíct. Smoking tentokrát podmínkou nebyl. Na kimono jsem se zrovna necítil, i když jsem je měl. Ale postavou jsem strašně velký a mám pocit, že mi kimono prostě nesluší. Nakonec jsem si vytáhl tmavě šedý oblek, který mi tak nějak pasoval nejvíc.
Ač jsem se myl u Jeffa, stejně mi to nedalo a znovu jsem se pořádně osprchoval. Pořádně jsem se oholil a tentokrát jsem vynechal mou klasickou kolínskou a sáhl jsem po druhé, kterou používám při těchto příležitostech.
Ani ne za dvě hodiny jsem už vyrážel k Samuru. Zazvonil jsem na něj a čekal, až vyjde ven. Šálu přehozenou přes krk, jsem si asi dvakrát upravil, protože jsem dnes byl nějak mírně nervózní. Poprvé, co nejedu na banket s Jeffem, a já si navíc s sebou beru Samuru.
Chodící pohromu. Svět se asi zbláznil a já mu začínám kralovat.
Zůstal jsem na něj zírat málem s otevřenou pusou, když vyšel ven. Byl to úplně jiný člověk. Jako by sestoupil z přehlídkového mola a vše perfektně doplňovaly jeho vlasy, jen tak stáhnuté dozadu.
„Musím uznat, že ti to sluší. Jen nemám kytku, kterou bych ti teď mohl dát,“ máchl jsem rukama před sebe, jako bych tím chtěl svá slova potvrdit. „Myslím, že na rande by se kytka měla přinést, ne?“
Samuru
Když jsem ho zahlédl, jak stojí u auta, málem se mi zastavilo srdce. Vypadal jak Richard Gere, kterého shledávám sexy a ještě se šálou a přesně padnoucím oblekem.
Tohle bylo snad poprvé, kdy se mi chtělo nad chlapem slintat. A když mi řekl, že mi to sluší, jen jsem se pousmál.
Dokonce jsem si všiml toho, že se oholil a jiná libá vůně, se mi usadila v nose. Sakra, já to opravdu začínám brát jako rande.
„To říká ten pravej, který vypadá jak vystřižený z časáků. Připadám ti jako holka, že potřebuji kytku? Jako že bys mi jí dal za ucho a mohli bychom spolu tančil Hula-Hula? Radši jedem, jo?"
Snažil jsem se zastavit srdce, které mi tak divoce bilo a toužilo po tom, abych od něj dostal polibek na uvítanou.
Co se to se mnou děje? Opravdu si dělám naděje?
Stanley
„Vystřiženej z časáků?“ krátce jsem se zasmál. „To sis mě musel s někým splést.“
Popošel jsem k autu a otevřel mu dveře, aby mohl nastoupit. Když už nemám kytku, tak aspoň tohle. Ani nevím, proč to pro něj dělám. Před pár dny bych ho zaškrtil hned při prvním slově. Ale něco se změnilo.
Změnil se on? Změnil jsem se já?
Blbost. Jsem pořád stejnej.
Počkal jsem, až Samuru nastoupí a zavřel za ním dveře. Během chvilky jsem seděl vedle něj a vyrazili jsme do hotelu, kde se konal banket.
Když jsme přijeli před hlavní vchod, hned u nás byl pomocník parkující auta. Přenechal jsem mu ho a vešli jsme přímo na recepci, kde jsme byli náležitě uvítáni a po předložení pozvánek nás uvedli do prostorného sálu, kde už byly přichystány stoly se jmenovkami. Byli jsme usazeni k jednomu z těch, co byly nejblíže pódiu. Tyhle místa byly pro zvláštní hosty, nebo nejlepší a nejbohatší podnikatele.
„V pohodě?“ zeptal jsem se Samuru, když jsem viděl, jak se nervózně rozhlíží kolem. Nevěděl jsem, co si mám o něm myslet. Veškeré to uvítání u něj proběhlo v pohodě a s grácií, jako by byl na tohle zvyklý. Přesto však byl místy nervózní. Z čeho?
Když se sál zaplnil a všichni pozvaní dorazili, program začal uvítáním a krátkými proslovy některých účastníků. Tohle setkání nebylo čistě v Japonské režii, tak bylo trochu na jejich poměry neobvyklé. Bylo to setkání Japonských i zahraničních významných podnikatelů.
Celou dobu jsem tiše seděl a nenápadně pokukoval po Samuru, jak a tom je.
Samuru
Cítil jsem se jak ženská, kterou obletuje gentleman. No, trošku podivná představa.
Já jako ženská a... Hahaha... Stan jako gentleman?
Když jsme přijeli před hotel, zůstal jsem zkoprněle stát. V tuhle chvíli, jsem už tušil, že jet s ním, nebyl rozhodně dobrý nápad.
Vešli jsme dovnitř a já naučenými frázemi a mírnými úklonami prošel celou procedurou.
Zvyk, je železná košile. Za něco jim musím být vděčný, když ne za svůj život.
Došli jsme ke stolu a náhle se mi sevřelo hrdlo. Musel jsem se opřít o židli a posadit se, abych tohle rozdýchal. Udělalo se mi špatně a cítil jsem, jak mě polévá studený pot.
Přemýšlel jsem, jak Stanovi říct, že musíme pryč, protože karma fungovala opravdu vtipně.
Cedulky se jmény lidí, s kterými tu budeme sedět, mě ihned vyvedly z míry. A proč? Jestli chci, aby Stan umřel, tak jsem si vybral nejlepší chvíli.
Už jsem se zvedal, že ho odtáhnu bokem, abych ho donutil odejít od tohohle pekelného stolu, ale právě v tu chvíli ke stolu zasedali vládci pekla.
A že měli pěkně nabroušené vidle.
Už když matka dosedala, tak se jí na tváři usazoval její pověstný děsivý úsměv a kolem otce se vznášela aura masového vraha.
Och... Jak příjemná chvilka.
„Dobrý den. Mé jméno je Sophie Tua, těší mě. Nejste pan Torres? Měli bychom spolu začít obchodovat, že?"
Moje matka má jako vždy skvělé vystupování. Za to otcova ruka, která se blížila ke Stanovi, mě děsila a po velmi silném stisku, kdy se mu snažil rozdrtit kůstky, mě málem zamrazilo.
„Dobrý den, jsem Dai Tua, těší mě."
Rozhodně ho moc těšilo. Hlavně když mě propaloval pohledem, jak kdyby mě chtěl ihned uškrtit.
Usadili se a matka začala ihned konverzovat se Stanem.
„Víte, měli jsme tu být i se synem, ale je to nevděčný spratek a raději sedí u počítače, než by reprezentoval firmu svého otce. Je pořád mimo a častokrát si říkám, že nerozumí tomu, co všechno, pro něj děláme. Vlastně mi ho připomínáte, pane?" upřela na mě pohled a její úsměv se ještě rozšířil.
„Asi shoda jmen a ksichtů," usmál jsem se také, ale cítil jsem se jak pod těžkým balvanem.
„Jak nepěkně se to vyjadřujeme, mladý muži," osopila se na mě.
„Aspoň tu nehraju komedii, milá matko."