Stanley
Vrátil jsem se do kanceláře a konečně začal pracovat. Ještě jsem si poručil silné kafe, protože po tomhle mě čaj nejspíš neprobere. Miaki už dávno odešel a poslal jsem domů i asistentku. Zůstal jsem ještě v kanceláři, abych dodělal nějaké resty. Měl jsem už skoro všechno hotovo, když zazvonil můj soukromý telefon. Hned jsem to zvedl, protože volal Jeff. Jen jsem přijal hovor a okamžitě se ozvalo:
„Stane, mám problém. Máme všichni problém. Přijeď ke mně domů a vem sebou Samuru. Kdyby se vzpíral, tak mu prostě jednu natáhni a dovleč ho sem za pačesy!“ a zavěsil telefon.
Tak… Tohle musí být vážné. Okamžitě jsem vyskočil na nohy. Jen jsem zaklapl notebook, popadl peněženku a klíče od auta. Za pár vteřin jsem už klepal na dveře Eiho kanceláře. Bylo zavřeno a ze vnitř se nikdo neozýval.
Krucinál. To jako trucuje, nebo tam už vážně není?
Vrátil jsem se k sobě a rychle vytáhl papíry od Samuru. Vyhledal jsem si jeho číslo a vyťukal ho na telefonu.
„Tady Stanley. Kde jsi? Jedu pro tebe… Je nějaký problém a máme jet k Jeffovi domů. Osobně si tě vyžádal…“ vysypal jsem ze sebe hned, jen co zvedl telefon, aby mi ho nestihl položit.
Samuru
Vyloženě jsem se na všechnu práci vysral a šel domů. Stejně mi mozek nefungoval a to ostatní? To odešlo s tím kreténem.
Bože, jak já ho nenávidím, že i dýchat stejný vzduch s tím zvířetem je vyčerpávající. Asi se udusím a bude pokoj. Vlastně si musím vydezinfikovat všechny otvory, kterých se dotknul, třeba Savem, to se mě už nedotkne nikdy. Ono už asi nebude čeho, pokud bych to udělal.
Sakra… Chcípni, Stane! Ať ti odumře od kořene.
Domů jsem šel pěšky, abych se uklidnil a provětral tu svojí horkou hlavu. Nepomohlo… Nic mi nepomohlo. Vztek ve mě rostl každým krokem a hlavně proto, že to bylo tak zatraceně daleko.
No co, alespoň budu mít fyzičku a příště ho přeperu. Možná…
Vešel jsem do bytu po hodinové chůzi a ihned vlítl do sprchy. Zase jsem se po té cestě zpotil jak prase. Vylezl jsem ze sprchy, jen přes sebe obmotal ručník a sedl si k televizi, abych se koukal na oblíbený pořad.
Okamžitě jsem vytuhnul, jak kdyby mě někdo praštil. Probudil mě až telefon, který nepříjemně zvonil.
„No?” řekl jsem rozespale. Jenže jsem se okamžitě probudil, když jsem slyšel Stanleyho. „Jsem doma, snad si dokážeš zjistit, kde to je, ne?”
Než jsem však stihl říct něco dalšího, tak zaklapl telefon. Bral to jako samozřejmost, že ho opětně poslechnu.
Je to asi magor. Nemám důvod pomáhat Jeffovi, ale… Najednou mi bliklo to, že Ei není doma. V tom rozrušení, jsem na něj zcela zapomněl.
Prohledal jsem celý byt a on nikde. Beztak si ho Jeff odvezl, jak jel za ním. Tak to teda ne!
Okamžitě jsem se oblékl do džín a trička s mikinou. Sedl jsem si na gauč a netrpělivě čekal na Stana. Zvonek u vchodových dveří cinkl a já si jen nazul boty a seběhl schody.
Prudce jsem otevřel dveře a upřel pohled na osobu, která mě už od pohledu sere.
„Kde je Ei?” zaznělo najednou z mých úst.
Stanley
Jasně že vím, kde bydlí Ei, idiote, pomyslel jsem si v duchu.
Nasedl jsem do auta a jel rovnou tam.
Zajímalo by mě, co se stalo, že Jeff tak vyváděl. Vždycky mě nechá aspoň odpovědět. Ale tentokrát zněl hodně nasraně a hned položil telefon. A ani mi neřekl, o co jde. Jen že má problém. A že mám vzít Samuru. Že by něco s jeho bráchou? Krucinál, ale co?
Začal jsem být docela nervózní. Takhle mě už dlouho Jeff nerozhodil. Kdyby aspoň řekl něco konkrétního…
Zastavil jsem před Eikichiho domem a zazvonil na Samuru. On snad už stál za dveřmi, nebo co. Sotva jsem stihl obejít auto, abych znovu nastoupil a on už byl venku.
„Co já vím?“ odpověděl jsem jen a nasedl do auta. Eikichi mě teď fakt vůbec nezajímá. Mě zajímá to, proč Jeff tak vyvádí. Nejspíš Eiho zabil a potřebuje ho někam zakopat, chtělo se mi říct, ale byl jsem raději zticha. Auto se zhouplo, když Samuru přistoupil.
„Zapni se, do prdele!“ vyjel jsem na něj. Nebudu ho pořád upomínat. A nemám teď čas na nějaké hrátky s bezpečnostním pásem.
Nastartoval jsem a vyrazil k Jeffovi. Ani jednou jsem se na Samuru nepodíval a ani jsem neměl náladu s ním mluvit. Měl jsem plnou hlavu Jeffa.
Samuru
„Trhni si ploutví, ty vorvani. Jen jsem chtěl vědět, jestli ten tvůj drahý slizák Jeff neunesl Eiho. Doma není.”
Jen se zeptám a on už odsekne. Ať jde do prdele.
Uchopil jsem pás a velmi pomalu ho zaklapl do držadla, aby viděl, jak si užívám ten pocit, že na mě musí čekat.
Odpíchl nás z místa, jak závodník formule jedna a během chvilky, kdy cesta běžně musí trvat asi půl hodiny, jsme u Jeffova bytu byli během deseti minut.
Vylezl jsem z auta a už během cesty k jeho bytu, jsem si neodpustil různé připomínky na účet obou.
„Kdyby se pořád neschovával za masku, tak by mohl být klid, ale on ne, radši je to pan maskovaný. Jako kdyby to něčemu pomohlo. A to si mu jako kamarád nemohl takovou hovadinu vymluvit? Jsi pan dokonalý, ne?”
Vyšli jsme ty tři schody a vešli dovnitř.
Stanley
Měl jsem chuť dupnout na brzdy a rozmáznout ten jeho ukecaný ksicht na předním okně. Celou cestu nezavřel pusu. Jel jsem, jako by hořelo.
Když jsme zastavili před Jeffovým domem, Samuru pořád kecal a nabíral na hlasitosti. Vběhl do baráku a dělal kravál, jako by Eikichiho chtěl někdo zabít. Jen jsem šel za ním a přemýšlel, čím mu tu pusu zavřít, aby byl už konečně zticha. Šel jsem za ním rychlým krokem, abych mohl zakročit, kdyby vyvedl něco nepatřičného, ale to už ho brzdil Jeff. No brzdil…
Šel jsem za nimi a v duchu už přemýšlel, jestli já budu mít někdy klid. Nakoukl jsem opatrně do ložnice, kde spal Eikichi a zase zavřel dveře. Moje nervozita polevila, když jsem viděl, že jsou oba v pořádku.
Tak snad i Jeff uklidní svůj vztek a konečně mi řekne, co se děje. Viděl jsem na něm, že je opravdu nervní. A to, jak seřval Samuru, napovídá tomu, že ho vážně někdo pořádně vytočil.
Samuru
Byl jsem víc než naštvaný, že mě Jeff nechtěl pustit k Ei. Nejraději bych mu ty jeho ruce urval, jak sahal na kliku a odhodil moje ruce stranou. Kdybych mohl vzteky bouchnout, asi by se to stalo teď.
Nenechám tu Ei s ním a ještě aby na něj sahal. Je tu v županu, kouká mu skoro celé stehno a on určitě nic nezkusil. Jak by mohl, že?
Ale ovládl jsem se a radši šel pracovat.
Než jsem však začal, nasadil jsem si sluchátka. Jenže jejich tupě protáhlé ksichty mě donutily jim to z nějakého blbého důvodu vysvětlit.
„Potřebuji to na soustředění, bez toho nejsem tak rychlý. Problém?”
Už mě jejich odpověď nezajímala, můžou si s ní třeba vytřít ten svůj řitní otvor a navzájem. Projížděl jsem všechny cesty, kterými by se mohl Madoka dostat do Jeffova počítače.
Ale nějakým zvláštním způsobem, si ten člověk dal na zahlazení důkazů velkou práci. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem našel alespoň malý odkaz na jednu ze stránek, které podle všeho měly být zrušeny.
Tak odtud se dostal Madoka k Jeffovi. Povzdechl jsem si, když se mi na obrazovce ukázal celý můj pavouk, kterého jsem si za tu dobu stvořil, aby bylo vše přehlednější.
Stanley
Samuru nám svým vlastním způsobem dal najevo, že máme vpadnout. Sebrali jsme se teda a šli do kuchyně. Usadili jsme se u stolu a konečně mi Jeff pořádně vysvětlil, co se vlastně stalo. Tak Madoka… Zas… Do háje, ten člověk je vážně psychicky narušený a nebezpečný… Že já se s ním vůbec zapletl.
Domluvili jsme se, že oprášíme staré kontakty. Že vytáhneme na světlo naši fiktivní firmu a skoupíme všechny Madokovy fitka pod cenou a pošleme ho ke dnu.
„Zajdu se sprchnout. Jsem celý den v těchto hadrech a…“ přičichl jsem si ke košili. „No, chtělo by to čisté oblečení.“
Ať jsem dělal, co jsem dělal, to malé opláchnutí v umyvadle nepomohlo. Stále jsem na sobě cítil Samurovu vůni. A vlastně i svoji. Divím se, že Miaki nic neřekl.
Zašel jsem do pokoje pro hosty, kde jsem měl ve skříni své náhradní oblečení. Vytáhl jsem si triko a džíny a zašel se rychle sprchnout. Už když jsem oblíkal kalhoty, zaslechl jsem, jak na nás Samuru volá. Rychle jsem se dooblíkal a vrátil se i s Jeffem do jeho pracovny za Samuru.
Samuru
„Našel tě podle té stránky: Změň svůj život. Neměl si to moc chráněné a to nemluvím o tom, že se k tobě napíchl přes Stana. Takže si to kluci mezi sebou vyřiďte. Zamezil jsem mu přístup a kdykoliv se bude chtít dostat k tobě do počítače, tak ho to hodí na stránku strojové výroby.”
Ano, vyřiďte si to mezi sebou a pořádně. Prosím o hezkou úpravu Stanova obličeje, třeba do placky a namazat červenou marmeládou, aby to bylo i věrohodné.
No, práci jsem měl hotovou a jediné, co mě nyní zajímalo, byl Ei. Jenže mi vyprahlo v puse, jak jsem skoro celý den pořádně nepil. Taky bych někdy mohl dodržovat pitný režim, ale je to otrava.
Podíval jsem se, kde je kuchyň, a zamířil ke kohoutku s vodou. Vytáhl jsem si hrneček a odtočil studenou, aby byla přímo ledová. Doušek po doušku mi hladila vyprahlé hrdlo a tišila mou žízeň.
Po očku jsem se díval na to, jak Jeff mizí do toho pokoje, kam mi zakázal přístup – tohle mi bude ještě dlouho ležet v žaludku – a pomalu za sebou zavírá dveře.
Jenže do kuchyně vešel Stan a já se radši otočil k oknu, kterým jsem se díval ven na krásně modrou oblohu. Nechci se dívat na něj, teď ne a hlavně když je čerstvě vykoupaný a z vlasů mu ještě stéká voda na ručník, který má zavěšený kolem krku.
Sakra… Celé tělo se mi zachvělo tím příjemným pocitem, jak mi mravenčení projelo každým svalem a to opravdu každým.
Stanley
„Madoka si právě vykopal hrob,“ prskal Jeff, když si vyslechl potvrzení, že to byl opravdu Madoka. Ani se na mě pořádně nepodíval a šel zpátky do kuchyně za Samuru.
Napil se vody, aby spláchl to hořko v puse z těch informací.
„Dej si něco k pití nebo jídlu,“ ukázal Samurovi na lednici. „Jdu se podívat na Eiho,“ a zmizel v ložnici.
Samuru se na něj ani neotočil. Jen po očku ho sledoval svým vražedným pohledem. Ale když jsem se přiblížil, rychle se otočil do okna a zaujatě se díval ven, jako by tam právě přistali mimozemšťani.
Postavil jsem se až těsně za něj. Skoro jsem se ho svým tělem dotýkal. Stačilo udělat jen malý krůček, či se nahnout. Já jen mírně naklonil hlavu a kousek od jeho krku natáhl jeho vůni.
„Udělal jsi dobrou práci, Blistře. Zasloužíš si odměnu,“ řekl jsem tiše svým hlubokým hlasem a dýchl mu na krk. „Myslím, že Jeff nás už nepotřebuje. Takže můžeme jít. Co s načatým večerem?“ znovu jsem mu poslal dávku horkého dechu na krk a v rukách jsem pevně sevřel konce ručníku, abych potlačil nutkání se ho dotknout.
Jo, sprcha mě uklidnila… A nejen to… Samuru opravdu vážně dobře voní… A není to žádnou kolínskou či deodorantem…
Samuru
Kdybych mohl… Kdybych se na něj jen dokázal podívat, tak bych mu ten ručník kolem krku víc stáhnul a zkusil, jak moc kyslíku pro život potřebuje.
Jenže… Jeho horký dech, který tančil po mé kůži na krku a vyvolával husí kůži na jejím povrchu, mě zamrazil v pohybu.
Jak kdyby se mě dotýkal a přesto ani o kousek se nepřiblížil. Vše se ve mně stáhlo a ta věcička dole, si dělala vše podle sebe. Musel jsem stáhnout ruku dolů do rozkroku, abych ho utišil, ale bylo to marné. Pomalu mi penis napínal látku kalhot a omamná vně, toho kreténa za mnou, mě poutala víc na jeho tělo.
Sakra… Tak příjemné, když je blízko mě… Ale… Já ho tak nenávidím.
Z posledních posbíraných sil, ve chvíli když ještě můžu myslet, jsem od něj odešel a rychle zamířil k pokoji, kde se skrýval můj bratr.
Proč i byt musí mít v luxusu? Si tím zvedají ego? Nebo jim při pohledu na to bohatství stojí?
Otevíral jsem dveře a ten pohled, který se mi naskytl, mě celkem naštval.
No, Ei vypadal spokojeně, ale já prostě toho Jeffa nemám rád. Ne, já ho nesnáším. Někoho mi připomíná, koho asi?
„Takže vidím, že jsi v dobrých rukou, které rády využívají situaci nemocných lidí, že? Chci ho vzít domů.”
Vše jsem říkal se svým klasicky arogantním úsměvem, ale nečekal jsem reakci, kterou mi Ei dal.
„Vypadni Samuru, jsem v dobrých rukách, v kterých chci zůstat. Přijdu, až mě tu Jeff nebude chtít.”
Co prosím? Já mám vypadnout? To on je ve spárech toho šmejda, který si to s ním chce v jeho stavu rozdat. Mám chuť ho vzít za ruku a odtáhnout někam na samotku, abych mu Jeffa dostal z hlavy.
Došel jsem až k jejich posteli a sáhl Ei na čelo, abych zjistil, jestli má stále horečku.
Stanley
Samuru chvíli napjatě stál a ani se nehl, jako by čekal, co udělám. Pak se najednou otočil, rychle mě obešel a zmizel z kuchyně. Podle toho, co jsem slyšel, dost nevybíravě vrazil do Jeffovy ložnice. Udělat něco takového mně, tak ho na místě zabiju. A myslím, že Jeff od toho taky nemá daleko.
Vběhl jsem za nimi právě, když Eikichi dal Samurovi jasně najevo, že by měl vypadnout. Viděl jsem, jak Jeff svírá ruce v pěst a už se po něm dívá.
Tak tohle nedopadne dobře.
Přiskočil jsem k nim a popadl Samuru za loket.
„Drž hubu!“ okřikl jsem ho a ještě víc sevřel jeho ruku. „Pěkně navalíš svou prdel do mýho auta. A to že hned!“
Pohledem jsem ještě sjel poodhalené Jeffovo tělo a v duchu si zas zopakoval otázku, proč mi on nikdy nedal. S tímhle jeho tělem, bych si vážně dal říct.
Raději jsem se podíval na Samuru, abych nemyslel na hovadiny. Ještě bych mohl Eimu závidět. Ale teď tu mám něco, co si víc zaslouží moji pozornost…
„Jdeme, akorát tu opruzuješ a nechápeš, že teď mají na práci něco jiného, než poslouchat ty tvé kydy,“ táhl jsem ho za sebou k autu. „Okamžitě nasedni, odvezu tě domů!“ otevřel jsem dveře a cpal ho dovnitř.
Samuru
No, jestli jsem byl před chvílí naštvaný, tak potom, co mě ten šmejd vyvlekl na ulici a snažil narvat do auta, jsem teprve bouchnul.
Chytil jsem jeho zápěstí na ruce, která mě svírala, a zahryzl se do ní. Jediný způsob, aby mě pustil, já moc dobře vím, že je silnější a moment překvapení, je v boji důležitější.
Pustil mě a já se oběma rukama zapřel o rám dveří auta, přesně v na místě, kam mě chtěl narvat. Nohama jsem se div nepřibil do země a on se jen marně snažil mé tělo nasoukat do toho krámu.
„Třeba mě tu roztrhni vejpůl, ale někdo jako ty, mi nebude rozkazovat. Mám strach o bratra a hlavně, když měl zase horečku. Chápu, že vy, jež myslíte jen rozkrokem, to nepochopíte, ale on je má rodina. Serete mě, všichni tři!"
Zprudka jsem se mu vysmekl a postavil se na chodník tak, abych byl stejně vysoký jako on. Díval jsem se mu zpříma do očí, aby viděl, že vše co řeknu, myslím zcela vážně.
Vařilo se to ve mně, a kdyby se to dalo, pára mi vychází z uší. Vztek zaplavil všechny mozkové buňky, které ještě myslely a nedovolovaly mi jen o kousek ustoupit.
Stanley
Samuru se zapřel o rám dveří a nechtěl se hnout ani kousek. A ještě mě hryznul do zápěstí.
„Kurva, já ti ty zuby jednou vybiju!“ křikl jsem na něj, když se postavil přede mne a ukončil svůj proslov. Vztekle oddychoval a já se zaměřil na ty jeho plné rty. Zvedl jsem výhružně pěst před jeho oči, a když cuknul hlavou, rychle jsem dal ruku za něj a pevně mu sevřel vlasy na zátylku. Chytl jsem ho kolem pasu a přitáhnul ho k sobě. Bylo mi jedno, jestli nás může někdo vidět a vrhl jsem se na jeho pootevřená ústa. Vrazil jsem mu jazyk do pusy a začal ho líbat. Aspoň tak ho na chvíli umlčím.
Samuru
„Klidně mi je vybij, ale já tě kousnu i klapačkama..."
Jenže to už jsem měl jeho jazyk až v krku a já jen v šoku přijímal ty vášnivé polibky, které mi dával.
Cítil jsem se slabý, jak kdybych mu propadal víc a víc. Jen udržet se na nohou a nepadnout mu kolem krku, byl nadlidský výkon.
To jak jeho jazyk řádil v mé puse... Jeho horký dech, který se s každým nadechnutím otřel o mé zuby... Ta nasládlá chuť slin, které se ladně převalovaly v našich spojených ústech... Mrazivý pocit, který mi projížděl tělem a tišil můj vztek...
Za tohle všechno ho nesnáším, tak moc, že i být v jeho blízkosti mi zastavuje srdce.
Kurva... Chcípni, Stane!
Moje ruka se zvedala sama od sebe a položila se na jeho mohutná záda. I přes tu látku bylo cítit, jak horká jeho kůže musí být. Jen přes ni přejet a zkoumat ty drobné nerovnosti.
Ještě stále tak příjemně voněl sprchovým gelem a jeho oblečení bylo vlhké od vody, kterou si neotřel. Proč? Proč to takhle cítím?
Pevně jsem sevřel jeho tričko na zádech a zatáhl tak silně dolů, aby se odpojil od mých rtů, když to nepomohlo, mírně jsem mu stiskl mezi zuby jazyk. Chtěl jsem ho kousnout, ale nešlo to...
Nemohl jsem... Proč?
Stanley
Cítil jsem, jak napětí jeho těla mírně povoluje, ale já se nehodlal vzdát toho polibku. Jeho ústa chutnala tak úžasně.
Ale v momentě, když mě začal rvát za triko a mírně skousnul můj jazyk, jako varování, zastavil jsem se. Ještě jednou jsem pohladil jazykem jeho patro a pak opustil jeho ústa. Jen trošku jsem se oddálil, abych viděl do jeho očí. Do jeho nádherných očí. Měl by si je vážně nechat patentovat. Jeho povaha, jeho neustálé kecy mi sice imponovaly, ale jeho oči mě zcela uchvátily. Do nich se chci dívat, když budu prožívat svůj orgasmus…
„Nastup si!“ Už jsem nebyl nasraný. Byl jsem zcela vážný a v mém pohledu a v mém tónu to muselo být poznat. „Odvezu tě domů.“
Pustil jsem ho, ale stál před ním, aby bylo jasné, že to myslím zcela vážně.
Samuru
Pomalu mě pustil ze svých spárů, jenže... A já nevěděl proč, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že jsem vlastně ani nechtěl, aby přestal.
Plácl jsem se do tváře, až mi na ní zůstal otisk ruky, abych se dokázal probrat. Chtěl jsem se z toho vůbec probudit?
Pomalu si uvědomuji věci, o kterých vědět nechci... Zjišťuji pravdu, která odhalena být nemá. Nacházím sám sebe.
Díval jsem se na něj, jak ukazuje do otevřených dveří a jeho pohled mě stále spaluje, jak kámen mi leží na prsou a nutí mě, abych se díval jen na něj.
Jeho tón hlasu, který vibruje mými zvukovody. Jak hluboký bas vůbec může člověk mít? Jeho byl skoro, jako když vrčí medvěd. Stejně charizmatický, podmanivý a mužný, že chce člověk poslechnout.
Podíval jsem se k zemi a nohy se jak na povel rozešly k jeho autu. Usedl jsem na sedadlo spolujezdce a nechápal, proč tohle dělám.
Už mi ukázal tolik věcí, které směřují jen jedním směrem, a já přesto nastoupím k němu do auta? Jsem snad magor? Mozek odešel na štrád?
Zapřel jsem se do sedačky a zapnul pás, aby zase neměl připomínky. Díval jsem se jen před sebe, a aby mě jeho přítomnost nerušila, dal jsem si ruku přes obličej.
Tma je lepší, než vědomí jeho blízkosti. Hlavně když se cítím tak hrozně nejistý sám sebou.
Stanley
Nevím, jestli se v tuhle chvíli cítím jako vítěz. Samuru se bez řečí otočil a nasedl do auta. I ten pás si zapnul, aniž bych ho musel upomínat. Měl jsem pocit, jako by se v něm něco zlomilo.
Obešel jsem auto a nasedl.
Vyjeli jsme a ani jeden z nás neřekl ani slovo. On mlčel, já mlčel. Jen jsem se po něm po očku podíval, jestli ještě žije. Měl jsem pocit, že jsem ho neslyšel snad ani dýchat. Docela mi ty jeho řeči začaly chybět. Strašná nuda v autě. Pustil jsem si aspoň rádio.
Na světelné křižovatce jsem ignoroval odbočku k Eikichimu domu a jel rovně. Netrvalo dlouho a vjeli jsme do části města, kde byly jen rodinné domy a dál už nic. Dojel jsem k předposlednímu a ovladačem otevřel bránu. Vjel jsem dovnitř, bránu zase zavřel a zůstal s autem stát na příjezdové cestě, před svým domem.
„Zvu tě,“ promluvil jsem konečně a podíval se na Samuru. Dotkl jsem se jeho ramene, abych ho probral, protože vypadal, jako by usnul.
Vystoupil jsem z auta a obešel ho. Zastavil jsem se u dveří spolujezdce a otevřel je.
„Tak pojď. Udělám ti čaj,“ mluvil jsem na něj klidně. „Můžeš si vybrat. Japonské, čínské, anglické, indické… Co hrdlo ráčí…“ čekal jsem trpělivě, až vystoupí.
Samuru
Cítil jsem, že jedeme nějak dlouho a nezdálo se mi, že bychom jeli k Ei. Až zvuk otvírání brány, mě naznačil, že rozhodně nejsem doma.
Když jsem otevřel oči, abych vystoupil z auta, jen nechápavě jsem civěl na dům, který se tyčil přede mnou.
Přesně jak on… Nádherný dům… Ale co uvnitř? Jaký je uvnitř?
Mám jít dál? S ním? K němu domů? Jako proč?
V hlavě mi blikalo výstražné světýlko, které upozorňovalo na to, že tenhle člověk si bere to, co chce. Ale co když to dostane? V tu chvíli se pro něj nejspíš druhá strana stává nezajímavou a použitou.
Znova se ve mě všechno sevřelo a já jen myslel na útěk. Ale kudy? Zavřel bránu a zase v domě bude určitě spousta pokojů, do kterých před ním můžu utéct…
Věděl jsem, že vše ve mě bylo zmatené a jediná možnost, jak přijít na to, zda k němu něco cítím nebo ne, je vstoupit do dračí sluje.
Udělal jsem krok k němu a následoval ho do domu.
„Jasmínový čaj… Je to jediný druh, který piju. A jestli se mě jen dotkneš, tak ti ho vyleju na tu tvoji parádu.”
Stejně se jen zbytečně bráním, sám vím, že vše jsou jen lži.
Stanley
Vešli jsme do domu a já zamířil rovnou do prostorné kuchyně. Vytáhl jsem věci na přípravu čaje a otevřel skříňku, která byla plná různých krabiček, pytlíků a sáčku s různými čaji snad z celého světa.
Neomylně jsem hrábnul pro jasmínový, přesně jak si přál Samuru. Tenhle čaj není z mých nejoblíbenějších, ale dám si s ním.
Otočil jsem se na něj a díval se, jak si to tu všechno prohlíží. Jo… Vypadá to tu trochu jinak, než u Jeffa, ale jsem zvyklý na tento styl už z domu. Zařízení strohé, ale kvalitní a vkusné… Žádné stoly sbité z dřevotřísky nebo obyčejná sedačka s látkovým potahem…
Pozoroval jsem Samuru a čím dál víc jsem si říkal, že ten kluk je vážně něco…
Už to, jakým způsobem se „představil“… I když je drzý, je prostě svůj a jen tak se nedá. Jen ty zkušenosti mu trochu chybí, ale k tomu taky jednu dojde. A když k tomu připočítám to, jak dobře vypadá… Za volnými hadry schovává opravdu nádherné tělo.
Jemné zachvění kolem žaludku doprovodilo vzpomínku na to, jak jsem ho viděl stát v té sprše u Eikiho v kanceláři. Už tenkrát jsem měl strašnou chuť si ho vzít. Ale…
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, abych zahnal ty splašené myšlenky na někoho, kdo tu teď stojí takhle přede mnou.
„Uděláš ten čaj? Rád se dívám, jak ho připravuje někdo jiný,“ ukázal jsem rukou ke kuchyňské lince, kde byly nachystány všechny věci na přípravu. Přešel jsem k lednici a začal vytahovat jídlo. Bylo by fajn, po celém tom dni něco dobrého zakousnout. Už mi docela kručelo v žaludku.
„Já zatím udělám něco k jídlu,“ nachystal jsem velký tác a postupně na něj ukládal to, co jsem si myslel, že snad bude jíst. I když já vlastně ani nevím, co jí… Ale snad si něco z toho vybere.
Samuru
No... Prohlížel jsem si celý vnitřek domu a co k tomu říct? Přesně jako on... Chladný a strohý. Vybavení ve velmi vysoké kvalitě. Kožené sedačky, mahagonové stolky, polstrované židle, malé koberečky, které dolaďovaly ráz pokoje.
Vše hlavně černá a tmavě červená barva, prostě mu to naprosto odpovídalo. Kdybych měl já svůj byt, asi... No... Jak by vypadal? Nejspíš vše v asymetrických varech a obrazy od Picassa... Hahahha... To asi nikdy, vlastně sám nevím, jak bych si ho zařídil, jenže z tohohle sálal stejný pracháč, jako z Jeffa.
Podle mě musí vše přepočítávat na peníze, čím víc, tím líp. Sám jsem v tomhle bydlel, a že bych se chtěl do toho vrátit, to se říct nedá. Nebýt Ei, dodneška bych se trápil s rodiči, kteří prostě nemají žádné city. Občas matka měla, ale to už muselo být.
Stoupl jsem si ke kuchyňské lince a uchopil džbánek se sítkem. Voda v konvici se už začala vařit a její obsah bublal stejně, jako já. Pomalu a krouživými pohyby jsem skrápěl ty zelené listy jasmínového čaje a ty se pod teplou vodou roztahovaly do celé své šířky.
Tak krásná vůně, která mi ihned uvízla v nosu, že jsem měl chuť se ihned napít.
Vzal jsem plnou džbánek s čajem a položil na stůl. Sítko bylo dobře upevněné vevnitř a tak stačilo rovnou nalévat přeceděný čaj. Musel jsem uznat, že výbavu měl pěknou, ale co, on má přece prachy ne?
Kolik chlapů už na tohle uhnal? Nechce se mi na to ani myslet, musel bych se umývat do aleluja.
Usadil jsem se za stůl a pozorovat to, jak připravuje jídlo. Když ho dal naservíroval, jen jsem uzobával sýr a zeleninu s ovocem. Uzeninu jsem hezky nechával stranou.
„Jsem vegetarián, nejím maso. No dobře, občas ryby, ale jinak ne. Nemám rád, že musí zvířata trpět, abych mohl já jíst. Jinak... Myslíš si, že je s Jeffem můj bratr v bezpečí? A taky, jsem já v bezpečí před tebou?"
Přímost je další z mých vlastností, která nepatří zrovna mezi top 5.
Cítil jsem se v jeho přítomnosti stále nesvůj, jak kdybych měl na zadku nějakou vosu. Prostě stále jak napjatá struna, která se nedokáže uvolnit.
„Proč jsem tu? Selhala ti navigace? Nebo vynechala paměť? Nebo potřebuješ novou grafickou kartu?"
Nalil jsem jemu a potom sobě čaj do připravených hrnečků na stole.
Stanley
„Proč jsi tady? Protože si v autě usnul a já neměl to srdce tě budit,“ zašklebil jsem se na něj.
Podíval jsem se na stůl, chvilku se rozmýšlel, co si vzít. Nakonec jsem sáhl po Daifuku. Měl jsem prostě chuť na něco sladkého. Nadělala mi je hospodyně, i sushi které mám tak rád. Včera u mě byla, běhá mezi mým a Jeffovým domem. Dělíme se o hospodyni a o asistentku. Přišlo nám to tak jednodušší a hlavně, často jsme spolu a přespáváme u sebe, takže nám to tak přišlo nějak samozřejmé. Jediné o co se nedělíme, jsou milenci.
No, každý to máme rád jinak. A ještě se nenašel takový, který by vyhovoval nám oběma.
Napil jsem se trochu čaje a znovu se zadíval na Samuru.
„Pojď, něco ti ukážu.“
Vstal jsem od stolu a čekal, až se zvedne.
„Pokud bys měl zájem,“ zamířil jsem k jednomu z pokojů na konci chodby. „Tak bys mi to mohl dát do pořádku. Dělat mi tu takový servis,“ otevřel jsem dveře.
Místnost byla menší. Jen s jedním malým oknem. Bylo to takové moje malé soukromé kino. V jednom rohu pak byl velký stůl s několika monitory a počítači. Ukázal jsem na ně.
„Tohle ještě není rozbalené a zapojené. Zapojil bys mi to? Všechno by se to mělo zprovoznit a napojit na kamerový a bezpečnostní systém baráku a přilehlého okolí. Už jsem tu měl jednou zloděje a nerad bych, aby se to opakovalo.“
Samuru
Tak on neměl srdce mě vzbudit? To určitě, vlastně se to dá brát jako únos, zažaluji ho, až zčerná.
Než jsem si mohl dát další kousek dokonale dochuceného tofu, už mě táhl někam na konec chodby. No super... Určitě nějaká mučící místnost a on mě v ní bude tak dlouho týrat, až mě dostane... Teda až se dostane kam, chce.
Jenže když otevřel ty dveře, najednou se objevil ráj... Bože... Tohle byl ráj.
Eufórie okamžitě zalila celé mé tělo a já jak andílek z kreslených pohádek, hezky po špičkách vběhl do oázy klidu a míru. Přebíhal jsem od jednoho monitoru k druhému, kontroloval výstupy, vstupy, počítače, kabely, jak malé dítě, které dostalo super hračku.
Proč musí být tak prachatý? Vlastně já jsem taky, ale proč mě peníze odpuzují? Jo... Už vím, moji rodiče.
„No, budu k tomu muset zase podepisovat nějakou smlouvu, nebo na to můžu sáhnout bez připoutání k tobě?"
Stanley
Díval jsem se, jak si to Samuru všechno nadšené prohlíží. Dokonce jsem se začal i usmívat. Takhle jsem ho ještě neměl tu čest vidět.
Běhal od jednoho počítače k druhému a nadšeně kontroloval vše, na co si vzpomněl.
„Smlouvou už vázaný jseš,“ odpověděl jsem a přistoupil k němu blíž. Posunul jsem od stolu pohodlné křeslo a nabídl mu, ať si sedne a může si to všechno pozapínat. „Máš tady i sluchátka. Neuslyšíš z nich nic, co jde z venku,“ ukázal jsem na stůl. „Já si zatím pustím nějaký film.“
Odešel jsem ještě do kuchyně a donesl mu nedopitý čaj a tác s jídlem. Posadil jsem se na pohodlnou pohovku, nalil si saké a vzal do ruky ovladač.
„Nebo se budeš dívat se mnou?“ otočil jsem k němu hlavu, když začaly hrát úvodní titulky.
Samuru
Pffff... To určitě. Půjdu si k němu sednout a zamilovaně se mu budu dívat do očí, když pustí nějaké porno, ne? To si piš, Stane.
Trvalo mi asi půl hodiny, než jsem vše pozapojoval a další půlhodiny, než jsem to zkontroloval. Musí to přesně sedět a Instalace a programy se musí spustit najednou, aby bylo vše správě kompatibilní.
Tohle je na dýl, než jen na jeden den a potom vše správně aktualizovat a kontrolovat úhel kamer a jejich pohyblivost, rozdělení do místností a po venku, aby bylo vše vyvážené a žádné místo nebylo slepé.
Povzdechl jsem si, když jsem konečně zasedl na místo k počítači a rozbolela mě záda.
Od televize šly zajímavé zvuk a hlasy, mohl to být hezký film a já se podíval k sedačce, jak Stanovu tvář osvětluje jen to pěkné světlo z obrazovky. Sakra...
Ty jeho ostré rysy a to, jak mi imponuje jeho mužné vystupování, je až zarážející.
Zvedl jsem se ze židle a nechal počítač tam, jak byl. Uchopil jsem hrneček s čajem a přisedl si k němu na sedačku.
„Jen si na chvíli potřebuji srovnat záda, nic si o tom nemysli."
Namáčkl jsem se až na kraj, abych se k němu ani o kousek nepřiblížil a koukal se před sebe na televizi.
„Co je to za film?"
Stanley
I když jsem měl puštěný film, přesto jsem po očku pozoroval Samuru. Líbilo se mi, jak je do toho zapálený. Opravdu je to jeho svět. Ale jestli přes tohle všechno nezapomíná i žít… Zavřený ve svém světě a zatím mu utíká čas, který by mohl využít jinak…
Já mám co mluvit, když věčně pracuji. Tohle je vynímečná chvilka, kdy opravdu sedím a nic nedělám. A to jen proto, že je tu Samuru. Kdyby tu nebyl, už bych seděl v pracovně a pracoval bych. Taky bych se měl nad sebou zamyslet… Jenže já tím zabíjím čas, kdy jsem sám…
Pozorování Samuru, zvuky z televize a saké mě pomalu ale jistě začaly uspávat. Co se divit… Jeff mi poslední dny taky dal docela zabrat.
Klížily se mi oči a skoro jsem usnul, když na mě Samuru promluvil. Pohlédl jsem na něj. Právě si sedal na druhý konec pohovky s čajem v ruce.
Jo jasně. Potřebuje si srovnat záda, tak z jedné židle přeleze do druhé… Tu co má u stolu je speciální pro dlouhé sezení. Klidně by na ní mohl sedět dva dny…
„Ani nevím,“ odpověděl jsem mu na otázku o filmu. Narovnal jsem se ze skoro ležata do sedu a nalil si vodu, abych trochu zchladil vyprahlé hrdlo. Místnost osvětlovala jen záře z televizoru a monitorů. Bylo to takové, řekl bych, intimní osvětlení a Samurovy oči tím získávaly zvláštní nádech a byly ještě tajemnější. Musel jsem se do nich přestat dívat.
Raději jsem se zvedl a zašel na moment do koupelny, abych se vzápětí vrátil s masážním olejem v ruce.
„Udělám ti masáž, pokud potřebuješ srovnat záda,“ vzal jsem mu zničehonic hrnek z ruky a položil ho na stolek. „Sundej si triko a lehni si,“ ukázal jsem mu volné místo na pohovce.
Samuru
Co? Co? Cože? Jako že si mám lehnout na pohovku a nechat ho, aby jeho prsty klouzaly po mém odhaleném těle? Jako, vezmi si, co chceš?
Upadl na hlavu, že?
Jenže slovo masáž... Bože... Jak já ji dlouho neměl, a moje záda ze sezení u počítače jen trpěla.
„Nešlo by to přes tričko? Opravdu si myslíš, že ti tu udělám striptýz? V místnosti, kde jsme jen my dva a nikdo jiný? Opravdu ti selhal procesor a přestala fungovat paměť, protože já nejsem jedním z těch, kteří tu leželi přede mnou. Kolik si jich takhle projížděl, co?"
Tohle se ke mně nehodilo. Jak kdybych žárlil, nebo co? Jsem idiot?
Jenže tolik se to ve mně pořád pere a jeho přítomnost je tak příjemná. Doma bych byl jen sám a to jsem mohl zůstat v Anglii a nevracet se sem.
Stanley
Stál jsem nad ním a poslouchal jeho protesty. Trošku jsem byl nevrlý z toho skoro usnutí. Nemám rád, když usínám a něco mě vzbudí. A tak se není čemu divit, že jsem na jeho kecy neměl trpělivost.
Přikročil jsem k němu blíž.
„Řekl jsem lehnout!“ chytl jsem ho za paži a stáhl ho na břicho na sedačku. „Může ti být jedno, kdo tu před tebou seděl,“ vyskočil jsem rychle na něj a sedl mu na stehna. Chytl jsem jeho triko a shrnul mu ho až ke krku. „Přes triko to opravdu nejde,“ zavrčel jsem mu do ucha, jak jsem se nad ním nakláněl. Sevřel jsem jeho ruce, natáhl mu je nad hlavu a přichytil si jeho zápěstí v jedné ruce. Druhou jsem mu přetáhl triko přes hlavu a nechal tak. Ať si s ním už dělá, co chce. Aspoň může klidně říct, že se na mě nemůže dívat. Pustil jsem ho, rychle zvednul ze země odhozený olej.
„Tak jdem na to,“ sevřel jsem jeho boky svými stehny. Kápl jsem na něj trochu oleje, promnul si ruce a pak je položil na jeho záda. „Jak jsem říkal, masáž…“ začal jsem krouživými pohyby hladit jeho horkou kůži.
Samuru
Vůbec nechápu, čím jsem ho zase naštval a jak jsem se dostal do téhle situace? Proč jako ležím pod ním a on mi dal tričko na krk? Na co čeká? Co čeká?
Chcípni Stane!
I kdybych se snažil vymanit, stejně by mi to nepomohlo, protože jeho celá váha se opírala do mých stehen. Prostě dokonalé uvěznění.
Ani otočit jsem se nemohl, protože byl tak rychlý, když se sehnul pro olej, že jsem stihl jen otočit hlavu a i tu mi zarazil zpátky do sedačky.
Teď nastala beznaděj. Vše se ve mě sevřelo, když se jeho prsty, začaly přejíždět kolem obratlů. Cítil jsem tu kluzkost oleje a jemné tahy, které v příjemné bolesti vyvolávaly chvění mého těla.
Srdce se mi vždy sevřelo, když se jen letmo dotkl okraje kalhot a nehty se vracel na křížovou kost. Moje záda… Nikdy jsem si nemyslel, že jsem na nich tak strašně citlivý. Nebo je to tím, že je to on?
Příjemné teplo z jeho těla, se vpíjelo do mého a zahřívalo každý jeho kousíček. Bylo to tak zatraceně příjemné, tak moc, že jsem se naprosto uvolnil a nechal ho pokračovat.
Ale asi jsem idiot, protože si nikdy neuvědomuji nebezpečí, které mi v této situaci hrozí.
Jsem tu polonahý a na mě klečí chlap, co se mě pokusil už třikrát svést. Opravdu se mi nemůže nic stát, vůbec…
Stanley
Moje ruce klouzaly po jeho zádech a já si to užíval. Jeho pokožka byla horká a příjemná na dotek a strašně mě lákalo posunout ruce na zakázané území. Aniž bych si to uvědomil, tlak na jeho tělo se postupně zvětšoval, jak jsem se držel zuby nehty, abych nepokračoval dál.
Krucinál!
„Uvolni se, Samuru,“ sklonil jsem se k němu a odfoukl mu vlasy z ucha, aby mě lépe slyšel. „Jsi pořád celý napjatý.“
Chytl jsem jeho triko a stáhl mu ho z rukou úplně. Stiskl jsem mu obě ramena a začal je prohmatávat s narůstající intenzitou. Byl sice hubený, ale za to šlachovitý a i svaly nějaké měl. Při pravidelném cvičení, by pěkně zesílil.
Moje ruce na jeho těle a občasné otření mého rozkroku o jeho zadeček, mě nenechával klidným. Několikrát jsem se zhluboka nadechl, abych mohl pokračovat v klidu v masáži.
No jestli v klidu, o tom se dalo pochybovat. Ale stále jsem měl v paměti, jak reagoval tenkrát ve sprše u Eikichiho v kanceláři.
Zastavil jsem se a chvíli se na něj díval. Tak moc jsem měl chuť mu stáhnout ty kalhoty a pokračovat dál…
„Je už moc hodin,“ zvedl jsem se a postavil se vedle něj. „Připravím ti pokoj. Můžeš klidně pokračovat v práci celou noc. Stejně bys byl doma teď sám a opuštěný…“ otočil jsem se, abych si zašel umýt ruce od oleje.
Samuru
Ta masáž... Ta dokonalá masáž, po které mé svaly najednou povstaly z kamenů a otřepaly prach. Tak dlouho se mě nikdo nedotkl... Tak dlouho.
Moje záda byla v ráji, ale ten zbytek neustále proklínal den, kdy jsem toho Satana potkal.
Jak si pohrával s každým svalem a vždycky jen jako zavadil o kalhoty...
Hmmm... Jako že jsem debil, nebo co? Klidně tu budu spát, v nějakém pokoji v tomhle domě, když je tu on?
Nikdy...
„Děkuji za masáž a... Ještě chvilku budu pracovat a potom půjdu domů. Sice tam budu sám, ale to tě nemusí zajímat. Opuštěný rozhodně nejsem, mám svůj počítač a práci, nic víc nepotřebuji. Vše lepší, než tu být s takovým penisákem, jako jsi ty."
Sedl jsem si a roztřeseným a rukama jsem si navlékl tričko. Pěkně klouzalo po stále nemazaných zádech a stoprocentně musely dělat mastný flek. Asi mu to dám potom vyprat.
Nedokázal jsem se na něj podívat, protože by moje oči říkaly pravdu a to já nepotřeboval.
Pravdu o tom, že jsem opravdu opuštěný a už mě to nebaví. Pravdu o tom, že jeho přítomnost mám rád. Pravdu o tom, že mi tahle bestie imponuje.
Když jsem kolem něj procházel, jen lehce jsem nesál jeho vůni, která mi vždy projede srdcem jak šíp. Vše se ve mě ihned sevřelo a husí kůže se objevila všude na mém těle.
Opravdu mě vzrušuje už jen jeho blízkost?
Zasedl jsem zpět k počítačům a zabral se do práce. Už před chvílí jsem málem na té sedačce usnul, jak moc příjemné to bylo.
Stanley
Jen jsem mírně pootočil hlavu, když kolem mne procházel. Vůně masážního oleje doplňovala jeho vlastní. Jako bych si čichl nějakého afrodiziaka. Vrátil jsem se zpět k sedačce a zvedl lahvičku s olejem ze země, abych ji uklidil. Podíval jsem se raději na etiketu… Ne, je to dobrý. Nic extra tam v tom není.
Nechal jsem ho být i s poznámkou o penisáku, nad kterou jsem se jen ušklíbl. Trochu mě to rozesmálo.
Zašel jsem do koupelny, schoval olej a umyl si ruce. Sprchoval jsem se už u Jeffa, tak jsem se v šatně jen převlékl do lehkých kalhot na spaní. V kuchyni jsem pouklízel nepořádek a pak ještě nakouknul do pokoje, kde byl Samuru. Seděl u počítače a nevnímal svět okolo sebe.
„Kdyby sis to rozmyslel, tak tvůj pokoj je naproti koupelny,“ ozval jsem se mezi dveřmi. „Pokud půjdeš domů, tak jen za sebou zaklapni. Branku zevnitř otevřeš, ona se pak automaticky zamkne, když budeš venku.“
Nebylo potřeba víc říkat. Když se chce courat v noci po městě, jeho věc. Raději jsem si šel lehnout, protože jsem nebyl schopen se na něj v klidu dívat. Pořád jsem pod rukama cítil to jeho tělo. Ležel jsem v posteli a pootevřenými dveřmi jen prosvítal proužek světla z předsíně. Ani civění do tmy a snaha na nic nemyslet, nepomáhala.
Asi po hodině zírání do tmy a s rukou mezi nohama, jsem se pomalu, ale jistě poddával té představě. Nešlo to… prostě to nešlo… Krucinál… blbý nápad vzít si Samuru domů…
Jen jsem tišil své vzdechy, když má ruka prováděla ty jisté pohyby sem a tam. Při tom nenadálém výbuchu orgasmu, kdy jsem měl před očima Samurovo tělo, jsem se snažil vše pochytat do ruky, abych si nezaprasil postel. Do prdele! Do háje!
Rychle a tiše jsem oddechoval. Volnou rukou jsem se natáhl pro kapesníčky, abych setřel vše, co vyšlo ven. Nechal jsem je ležet na zemi a natáhl jsem si zpět shrnuté kalhoty. Lehl jsem si znovu na záda a zas jen civěl do stropu.
Co ten kluk s červenými vlasy a zelenýma očima dokáže, je k podivu. A to si ho stačí jen představit.
Samuru
Jasně, že si to nerozmyslím. Určitě tu budu spát s tebou a to v jednom domě? Že bych byl sebevrah, ne?
Jenže když odešel, zase jsem se cítil sám. Jen jeho přítomnost by mi stačila, ale on odešel a tady mi zbyla práce a unavené tělo.
Proč mi jeho doteky dělaly tak dobře? Proč mi nevadila ta jeho hovadská váha? Proč mi nepřerazil tou tíhou záda?
Samuru, vzpamatuj se! Takhle si hraje s každým, nenech se obelhat!
Povzdechl jsem si a začal zase pracovat. Po chvíli mě to všechno tak zmohlo, že jsem usnul vsedě s hlavou položenou na ruce. Prostě jsem hodil čelovku.