Samuru
Ze spánku mě probudil nepříjemný zvuk zvonku u dveří a neustálé vyzvánění obou telefonů na stole. Strašně mě bolela hlava a já se snažil vstát, abych otevřel té osobě, která mě tak hnusně budila. Když jsem vstal z gauče, ihned jsem se přerazil o stůl, ale ustál jsem to. Potom jsem zavadil ramenem o dveře, ukopnul si malíček o práh a nakonec se konečně u dveří rozmázl o rozházené boty. Válel jsem se na té zemi a jen natáhl svou dlouhou ruku ke klice, abych otevřel. Pořád jsem byl rozespalý a nějak jsem se nezajímal o to, že tam může být vrah, prostě jsem jen otevřel.
„Co tu..."
Za dveřmi vykoukl Jeff a v záchvatu smíchu vešel do domu a zavřel dveře.
„Chceš... Chceš pomoct?"
Ne blbečku, dobrovolně si tu hraju na žížalu.
„Pojď."
Natáhl ke mě ruku a pomohl mi na nohy. Jak malého kluka mě oprášil a s úsměvem mě následoval do pokoje, kde ještě spal Stan.
„Pokud mu něco chceš, tak si ho vzbuď, já jdu do postele."
Dal jsem Stanovi pusu na tvář a zamířil do měkoučké postele, která mě v tuhle chvíli jako jediná zajímala. Okamžitě jsem se na ní svalil, když jsem došel do pokoje, a zase usnul, jako kdyby mě nikdo neprobudil.
Stanley
Alkohol mě zcela umrtvil. Probudilo mě, když se Samuru začal hrabat z gauče. Jen jsem se otočil na bok a zase vytuhnul.
Nevím, co se dělo, ale pak jsem po chvíli ucítil polibek na tváři. Začal jsem se usmívat, že by Samuru rád… Otevřel jsem oči a hleděl do tváře přímo Jeffovi. Jen jsem zaklonil hlavu a viděl už jen jak Samurovy záda mizí za dveřmi směrem do ložnice.
„Co se děje?“ zamrčel jsem. Natáhl jsem ruku a odstrčil Jeffa, abych se mohl posadit. Hlava mě bolela jak střep a nechat otevřené oči byl velký problém.
„Smrdíš chlastem jak prase,“ otočil se Jeff ke stolku a vzal do ruky láhev. Jen zhodnotil její prázdnost a pak ji se zakroucením hlavy postavil zpátky.
„Chceš letět do Anglie, tak vstávej a makej do práce,“ chytl mě a pomohl mi na nohy. Musel mě přidržet, protože jsem zavrávoral. Opice mi skočila na záda a pevně se držela. Dneska bude těžký den.
„Uvař mi kafe,“ zamrčel jsem a pomalým krokem se šoural do koupelny, zatím co on se odebral do kuchyně splnit mou žádost.
Nahlédl jsem do ložnice. Samuru ležel rozvalený na mojí posteli, jak dlouhý tak široký. Spíš dlouhý. Nohy mu přečuhovaly přes pelest, ale on absolutně nevěděl o světě.
Zatáhl jsem závěsy, aby ho nerušilo denní světlo. Vzal jsem si čisté věci a zamířil konečně do koupelny. Možná mě studená sprcha probere.
Když jsem se konečně z koupelny vyhrabal a došel do kuchyně, na stole bylo již kafe a voda s aspirinem. No, jo. Jeff nejspíš ví, jak na tu mrchu, co mi pořád sedí na zádech.
„Myslím, že bys měl jít do práce pěšky, ať se probereš a nepobliješ mi auto,“ zasmál se, když viděl mou bledost, která se naproti němu usadila ke stolu.
„Debile,“ neodpustil jsem si nadávku, a na jeden zátah vypil rozpuštěný aspirin a pak se vrhl na to horké kafe. Snídat nejspíš nebudu…
„Máme dost práce, tak se nezdržuj s nějakým srkáním,“ promluvil znovu Jeff.
Asi ho vážně zabiju… Ale má pravdu. Musíme toho hodně stihnout.
Samuru
Slyšel jsem, jak Stan zatahuje závěsy a v koupelně pouští na své rozpálené tělo vodu. Dokonce jsem měl chuť se za ním podívat, ale moje tělo bylo jak z betonu a jediné, co jsem dokázal bylo, že jsem se nadechl.
To jsem toho dokázal, co?
Cítil jsem krásně vonící kávu a to mě celkem probralo. Posadil jsem se na posteli a pomalu vstal. Vytáhl jsem si ze skříně Stanovo volné bílé tričko a trenky. Líně jsem došel do koupelny a vlezl pod sprchu. Pustil jsem na sebe ledovou vodu, protože to jediné mě mohlo aspoň na chvíli probrat. Když jsem ucítil, že jsem jak led, konečně jsem se vyplížil ze sprchy a osušil se. Hodil jsem na sebe tričko, které mi sahalo těsně pod zadek, a navlékl si trenky.
Došel jsem za nimi do kuchyně. Chtěl jsem něco říct, když jsem se objevil ve dveřích, ale nějak jsem nemohl rozmotat jazyk a tak jsem Stana pohladil po rameni a Jeffovi jen řekl díky.
Uchopil jsem konvici, ve které byl ještě zbytek horké vody a připravil si kávu s mlékem a cukrem.
Neposadil jsem se, jen jsem se opřel o linku a pozoroval ty dva.
Stanley
Probírali jsme s Jeffem, co bude potřeba udělat. Taky mi krátce vysvětlil, co se vlastně den před tím stalo. Z ochranky byli zabiti jen dva, co byli na Madokově straně a jeden z Edieho lidí byl zraněn, ale je mimo ohrožení života. Jen se panu Tuovi nelíbilo, že jim tam naběhla policie. Prý má tak svázané ruce, ale stejně si toho hajzla prý najde.
Mazitím došel Samuru už osprchovaný a čerstvý. No čerstvý, po obličeji taky nevypadal zrovna nejlépe. Zřejmě není zvyklý pít. Když jsem ho viděl v mém triku, chuť jít něco dělat do práce byla rázem pryč. Pevně jsem sevřel hrnek v ruce a snažil se nemyslet na to, co se pod tím trikem schovává.
Ale moc to nepomáhalo. Ani to, že jsem si lokl kafe víc, než jsem chtěl a málem si spálil jazyk.
Jeff se jen blbě culil a já měl chuť mu jednu praštit a prohodit ho oknem, aby nezavazel.
Postavil jsem se a přešel k lince. Dal jsem hrnek do dřezu a postavil se před Samuru. Natiskl jsem se na něj a rukou hned zajel pod lem trika a po noze ji táhl nahoru n jeho pevný zadeček. Zasunul jsem ji za gumu trenek a stiskl jeho úžasné tvary.
„Moc ti moje věci sluší, Samuru. Máš štěstí, že sis vzal trenky a já musím do práce,“ zašeptal jsem mu do ucha a otřel jsem se o jeho rozkrok.
„Měl by sis sbalit,“ řekl jsem už hlasitěji. „Jen bez ochranky nikam nejezdi. Když tak, můžeš tady počkat na mě, až se vrátím a pak k tobě domů pojedeme spolu. Můžeš zatím dodělat ty kamery, Mám pocit, že ještě nejsou hotové a bylo by fajn to mít v provozu, když tu nějakou dobu nebudem.“
Vytáhl jsem ruku z trenek. Chytl jsem mu hlavu do dlaní a políbil jsem ho. Chutnal po kávě a já si bral každý náznak kofeinu do zásoby.
Kašlal jsem na to, že za námi sedí Jeff, který si důležitě odkašlal, jako bych čekal právě na jeho povel, abych šel do práce.
Samuru
Cítil jsem, jak moje tělo šílí a to jen z toho, že se mně Stan dotkl na holé kůži. Tolik jsem chtěl, aby pokračoval, ale nešlo to. Měl pravdu, musí vše zařídit, abychom mohli odletět včas.
Ten jeho polibek jsem si tak moc užíval, že by mohl trvat věčně a já bych i zapomněl, že tu debilně chrchlá Jeff.
Nahnul jsem se až k jeho uchu a smyslně zašeptal: „Vrať se tak, abych tě ještě mohl pocítit ve svém zadku."
Pomalu jsem mu olízl lalůček a odtáhl se od něj. Došel jsem na kraj stolu, aby na mě nemohl, protože jsem věděl, že mě taky chce, už podle té věci, co mě tlačila předtím do stehna a poslal jsem mu vzdušnou pusu.
„Hezky pracujte, já jdu spát. Dobrou. A neboj, půjdu tam s ochrankou. Jo a... Však víš."
Otočil jsem se od nich s rudou tváří, protože před Jeffem to prostě nedokážu říct, ale až mě bude mít v posteli, zazní to hodně krát.
Prostě ho miluji. Ale přesto… Brzo mě vzbudili... Chcípněte oba.
Pobavila mě má vlastní myšlenka a já se tupě uculoval. Nakonec jsem zalehl do postele a přikryl se dekou. Okamžitě jsem znovu usnul.
Stanley
Chytl jsem okraj linky a drtil ho svými prsty.
Proč? Proč to musel říct?
Jen jsem pootočil hlavu, když odcházel. Díval jsem se za ním, jak pěkně kroutí tím svým zadkem, který je tak trošku vyčuhuje zpod mého trika. Tolik vzrušujících faktorů a já mám zůstat chladný?
Pustil jsem linku a vyrazil za Samuru. Už jsem byl skoro u dveří, když mě Jeff čapnul za ruku a strhnul zpátky.
„Chceš letět do Anglie? Tak na tohle nemysli,“ zavrčel na mě. Dotlačil mě do pracovny a ukázal na stůl. „Pěkně si posbírej věci a jdeme. Asistentka volala, že letenky jsou na devět večer, takže v osm nejpozději musíme být na letišti. Moc času není, takže pěkně makej. Na tyhle blbosti budeš mít potom času dost.“
Nechápal jsem. Zřejmě celá tahle situace donutila Jeffa začít mluvit víc než obvykle. Nepamatuji se, kdy naposled byl takhle mluvný, aby řekl tolik vět za sebou.
Jen jsem si povzdechl, srovnal svůj poklad v nohavicích a začal si balit věci do práce.
Má pravdu. Musíme toho hodně stihnout…
Ještě jsem nahlédl do ložnice, že se rozloučím se Samuru, ale ten už byl v pánu a nevěděl o světě. Jen jsem po políbil a pak už s Jeffem a ochrankou vyrazil na firmu.
Samuru
Probudil jsem se až někdy odpoledne. Vstal jsem a natáhl na sebe Stanovy tepláky, které mi byly dost volné, a zamířil něco dělat. Musel jsem zprovoznit ty kamery, měl pravdu, budeme dlouho pryč a tohle je nejlepší zabezpečení. V kuchyni jsem se zastavil a hodil do sebe půl litr vody, abych zahnal to tíživé sucho v krku. Potom jsem zamířil do počítačové místnosti a ještě cestou zkontroloval, zda jsou všechny kamery zapojeny jak mají, jestli je ti, co tu uklízeli, neponičili. Nakonec jsem došel k počítačům a začal se hrabat v systémech, aby vše sedělo jak má. Nastavil jsem Stanovi heslo, aby už nebyl napojen na můj účet a nemusel mě k tomu volat, i když jsme doufal, že mě volat nebude muset a já tu vždy pro něj budu, ale volnost je volnost a brát mu ji nebudu. Sestavil jsem mu profil, který mu bude ukládal do složky nahraná videa a zhodnotí, zda není v domě nevyžádaná osoba. Je to dobrý program, přesně určí potencionální hrozbu a zavolá policii, ta posléze zavolá majiteli, který se prokáže heslem a pokud ne, tak přijedou osobně.
Ještě bych mu měl říct o zapečetění domu, kdy se instalují bezpečnostní zámky všude na dveře a okna a dům se v případě ohrožení zamkne.
Trvalo to asi dvě hodiny, než jsem byl se vším spokojený a klapalo to, jak mělo. Potom jsem si vzal telefon a zavolal otci, zda by se mnou nemohl jet někdo do bytu. Byl jsem překvapen, že je Edie k dispozici a okamžitě pro mě dojel. Ani se nepozastavil nad mým oblečením a odvezl mě do Eiho bytu.
„Je Charles v pořádku?" zeptal jsem se opatrně, protože mě to opravdu zajímalo.
„Je a už se neptej!" odsekl a seděl v autě, i když jsem já už vystoupil.
„Počkám tu," odpověděl mi ještě na moje pohledy a mávl rukou, abych šel do domu.
Sbalil jsem si jen pár potřebných věcí a celý byt pozamykal a vypnul elektriku a vodu, aby zbytečně nešla naprázdno. Potom jsem znovu nasedl do auta a Edie mě odvezl ke Stanovi.
„Nechceš si dát třeba kafe?" prohodil jsem zdvořile.
„Ne! Mám práci a ty by ses měl připravovat, za chvíli odlétáte. Hezkou cestu."
Edie byl odměřený a vypadal naštvaný. Snad mu včera policie nedělala problémy. Moc dobře vím, co za minulost ho trápí a že není vůbec hezká.
„Děkuji za vše, Edie. Přivezu ti suvenýr."
„Hlavně se vrať a pozdravuj pana Iharu."
Povzdechl jsem si a vzal cestovku, ve které jsem měl své věci. Došel jsem domů a okamžitě si sedl na gauč v pokoji, protože mě strašně rozbolela hlava.
Už nikdy nebudu pít, je to otravné.
Stanley
Myslím, že mi po zádech i tekl pot, jak jsme s Jeffem makali. Nezastavili jsme se ani na oběd. Jediné, co mě drželo při životě, byl další aspirin a kýbl kafe. Jedna schůzka za druhou s těmi, kteří nás měli po naší nepřítomnosti zastupovat. Asistentka dostala jako poslední úkol vše zkontrolovat a připravit k našemu odletu. Pak dostala na pár dní placené volno, aby se chuděra vzpamatovala z toho, co se stalo předešlý den.
Hlava mě už později po obědě přestala bolet, jen mě znervózňovala ochranka, která nám pořád stála za zadkem.
Neustále jsem hlídal hodiny a snad poprvé si přál, aby ta ručička neběhala dokola tak rychle, protože jsme toho museli stihnout opravdu hodně. Když se blížilo ke čtvrté hodině, konečně jsme měli hotovo. A i kdybychom neměli, stejně bychom museli jet. Museli jsme se ještě rychle sbalit a zamířit na letiště.
Dohodli jsme se, že přijedeme k Jeffovi, protože to je po cestě a pak pojedeme společně na letiště.
Když jsem za sebou zavřel dveře mého domu, měl jsem chuť se vším praštit, osprchovat se a zamířit rovnou do ložnice. Pomilovat se se Samuru a pak na dva dny usnout. Jenže realita byla jiná a Samurova kabela v chodbě mi to připomněla.
„Samuru, jsem doma,“ zavolal jsem směrem do bytu, protože jsem vážně netušil, kde asi tak může právě být. „Jdu se osprchovat!“
Po cestě do koupelny jsem ze sebe pozhazoval všechny věci. Trenky zůstaly jako poslední na zemi, před sprchovým koutem. Ještě že ochranka zůstala venku se vykecávají se s policajty. Akorát by se mi tu teď pletli pod nohama.
Pustil jsem si teplou vodu, opřel se rukama o zeď a nechal ji na sebe téct. Aspoň dvě minuty relax po tom těžkém dni, který ještě nekončí. Ještě bude rozloučení se Samurovými rodiči, jak jsem se doslechl, když Ei volal Jeffovi, aby mu to řekl. Prý se chtějí osobně přesvědčit, že jejich synové opravdu odletěli.
Samuru
Vylekal mě hlas, který přicházel z chodby, a hned za tím se ozvala sprcha. Teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem si vzal prášek na bolest a usnul jsem.
Pomalu jsem vstal a mírně se pousmál, když mi došlo, kdo v té koupelně nejspíš je. Během chůze do koupelny jsem ze sebe sundával oblečení, dokud jsem nahý nevlezl do sprchy a nedíval se na Stanovo nahé tělo.
Cítil jsem, jak se mi mezi nohama probouzí penis a stoupá vzhůru s každou další kapkou vody, která dopadá na jeho tělo, čímž ho dělá neuvěřitelně sexy.
Pomalu jsem došel až k němu a skoro neslyšně uchopil sprchový gel. Namydlil jsem ho v ruce, až se z něj stala pěna a konečně položil své ruce na jeho záda. Opatrnými taky jsem mu je omýval a zároveň jemně masíroval.
„Vítej doma."
Stanley
Jeho: Vítej doma, znělo tak… tak… prostě jsem nenacházel slov. Zahřálo mě u srdce, když jsem to uslyšel. Bylo příjemné se vrátit domů a někdo mě vítal. Tak dlouho jsem tohle nezažil. Nechal jsem ho chvíli opečovávat mé tělo. Ale pak jsem se k němu otočil, chytl ho kolem pasu a prudce k sobě přitáhl.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem těsně před tím, než jsem naše ústa spojil v polibku. Opravdu ho miluji a tento pocit, který ve mně pevně zakotvil, byl čím dál silnější.
I přesto, že jsem ho chtěl jen držet v náruči, mé ruce nakonec sklouzly po jeho zádech níž. Chytil jsem ho pod zadkem a víc si ho přitiskl na svůj rozkrok, aby pocítil, jaký účinek měla jeho péče o mé tělo. Naše penisy se o sebe otřely a já zjistil, že Samuru má stejný problém, co já.
„Uletí nám letadlo, Samuru,“ povzdechl jsem si u jeho ucha, když jsem se o něj začal otírat. Natáhl jsem jednu ruku nahoru, abych zastavil vodu. Znovu jsem ho pevně chytl a pozpátku jsem ho tlačil ven ze sprchy rovnou do ložnice. Bylo mi jedno, že jsme mokří, ale já si chtěl ještě užít naši postel, než odletíme.
Samuru
„Tak si ho stopneme, ne? Zavirujeme jim terminál."
Usmál jsem se a nechal se Stanem vést z koupelny do ložnice. Líbal jsem se s ním tak vášnivě, že muselo být i z těch polibků jasné, že tohle dlouho nevydržím.
„Stane..."
Zavadil jsem o pelest postele a spadl jsem na matraci. Zhluboka jsem dýchal a srdce mi tak hlasitě tlouklo, že to musel slyšet až u sebe. Olízl jsem si rty a provokativně roztáhl nohy, jak moc jsem ho chtěl v sobě.
„Chci to... Hned! Stane... Taky tě moc miluji."
Stanley
„Pošleš jim tam nabídku ze seznamky? Nebo objednávku do sexshopu? Tolik potencionálních zákazníků…“ usmál jsem se když jsem to slyšel, ale víc nic jsem již nedokázal říct, protože jsem měl Samuru plná ústa.
Jeho jazyk se otíral o ten můj měkce, ale zároveň dravě. Byl opravdu k nezastavení a když jsme dopadli na postel a on roztáhl nohy, byl jsem úplně v háji. Jestli jsem se doteď držel, tak tímhle gestem to skončilo. Na nic jsem nečekal. Jen letmo jsem ho políbil na krk, pozdravil se s jeho tvrdými kopečky, kde jsem každé věnoval jemný stisk zubů a olíznutí, jako omluvu.
Můj hlavní objekt zájmu však byl níž. Zanechával jsem po sobě načervenalé stopy, stíral jazykem vodu, která na Samurově pokožce ještě byla.
Opravdu krátce trvalo, než jsem se dostal k vytouženému objektu, který se tyčil a šel naproti každému mému doteku. Párkrát jsem ho protáhl v ústech, pak jsem ho chytil u kořene, aby mi ještě chvilku vydržel, protože jsem cítil, jak mu v něm cuká.
„Otoč se Samuru,“ požádal jsem ho a znovu jemně projel jeho chloubu v ruce.
Samuru
Zavřel jsem oči a přijímal to letmé škádlení mého těla, které jsem tolik vítal. Když mi rozkázal, co mám dělat s chutí jsem se otočil na břicho a vyhoupl se na kolena. Vystrčil jsem svůj zadek co nejvíc to šlo a opřel se lokty o matraci, abych získal stabilitu.
Poslušně jsem čekal, až si mě začne brát tak, jak jsem chtěl. Moje tělo hořelo vášní a nitrem mi projíždělo příjemné mravenčení, které se stahovalo k mému penisu. Věděl jsme, že bude stačit pár pohybu v mém análku a já se udělám, ale potřeboval jsem ho... Musel jsem ho cítit v sobě.
„Stane... Stane..." vykřikoval jsem jeho jméno a cítil, jak moc po něm šílím.
Stanley
Přesně tohle jsem chtěl. Krásný pohled na jeho ještě krásnější zadeček. Položil jsem obě dlaně na jeho půlky a s mírným stiskem je promnul. Několikrát jsem ho po nich pohladil a pak se k němu sehnul.
Slyšel jsem, jak mě volá. Měl jsem chuť mu ho tam strčit hned, okamžitě, ale v tuhle chvíli jsem chtěl i něco jiného.
Políbil jsem ho na křížové kosti a po obratlích se polibky přesouval níž, až úplně k tomu poslednímu.
Špičkou jazyka jsem začal dorážet na jeho vstup, který pulsoval a čekal každý další dotek. Jednou rukou jsem sjel pod jeho břicho a zatím co jsem si připravoval jeho vstup, vlhčil ho a dorážel naň svým všetečným jazykem, moje ruka znovu začala třít jeho chloubu.
Samuru
Opravdu jsem šílel... To jak mě dráždil... Jeho jazyk na místě, kde jsem hodně citlivý a ruka, která se v přesných frekvencích pohybovala po mém penisu, to bylo jako božská mana.
Skousl jsem si rty, abych ještě víc nekřičel a ještě víc se mým tělem rozlilo to příjemné hřejivé teplo. Hučelo mi v hlavě a penis se mi napínal snad k prasknutí. Svíral jsem pevně prostěradlo a místy se do něj zakousl, abych utišil své sténání.
„Stane... Prosím... Já už..."
Nemohl jsem to tak dlouho vydržet, tohle byly mé poslední výkřiky, kdy jsem se ovládal.
Stanley
Zvedl jsem hlavu, když jsem uslyšel Samurovo sténání.
„Víš že nejvíc dráždivých bodů je právě na vstupu?“ pustil jsem jeho penis a jemně natlačil prst na okraj. „Ani nemusíš být hluboko a mohl by ses udělat. Vyzkoušíme to?“
Jen jeden článek prstu jsem vsunul dovnitř, ale hned ho zas vytáhl.
Zvedl jsem se na kolena, chytl Samuru za boky a přitáhl si ho k sobě.
Promnul jsem si penis a pomalu jsem do něj vklouznul. Jen malinko, aby se v něm schoval jen částečně. Trošku jsem povyjel ven a zas zasunul jen kousek. Dráždil jsem ho krátkými nájezdy a sledoval, co to s ním dělá.
Ale nejspíš to ani já dlouho nevydržím. Bylo to tak vzrušující a všechno to příjemné bralo mé tělo útokem. Jednou rukou jsem sjel mezi naše těla, promnul si váček a jen tak, tak se držel, abych se neudělal hned teď.
„Sakra… na experimenty nemáme čas,“ zafuněl jsem do jeho zad, když mě ten šílený pocit dostal do předklonu. Znovu jsem se narovnal, a už jsem si bral Samuru tvrdými a rychlými přírazy.
Samuru
Zaskučel jsem, když do mě jen na okraj zajížděl a já tolik toužil po uspokojení, které se na mě valilo, jak horká láva. Tělo se mi chvělo pod jeho prsty a já přijímal jeho nájezdy s takovou chutí, že jsem se začal sám proti němu pohybovat a naše těla do sebe zuřivě pleskala. Zavřel jsem oči, když se přeze mě převalila elektrizující vlna rozkoše a v orgasmické křeči se rozlila do celého mého těla.
Hlasitě jsem sténal jeho jméno, když mě moje sperma opouštělo a začalo se usazovat na prostěradle pode mnou. Cítil jsem jeho pulzující penis ve svém nitru, jak mi dopřává prodloužení toho dokonalého pocitu extáze, který mám jen s ním.
Nikdo jiný mě takhle nedokáže uspokojit a vzrušit. Jsem naprosto poblázněn tímto mužem a dělám to ze své vlastní vůle. Miluji ho...
Políbil jsem ho na hřbet ruky a pomalu olizoval každý kloub, jak kdyby to bylo něco sladkého.
„Miluji tě..." šeptal jsem a nedokázal v klidu dýchat.
Stanley
Musel jsem si Samuru přichytit pevně aspoň jednou rukou, když se jeho tělo vzepjalo a on s hlasitými projevy a cukáním v penisu propouštěl své známky uspokojení.
Zapřel jsem se jednou rukou a do posledních nájezdů dal vše. Zbytek své energie, které jsem za celý pracovní den nasbíral až, až.
Když mi Samuru začal okusovat ruku a zašeptal ta slova, byla to poslední kapka. Udělal jsem se už jen pár krátkými tahy, a když mé tělo povolilo z té největší euforie, dolehl jsem na něj a ztěžka oddychoval.
Udělám z něj placku…
„Budeš- placatý – aspoň tě – sbalím do – ruličky – a v letadle – nezabereš moc- místa,“ začal jsem se smát nad tou představou, i když jsem sotva popadal dech.
Zajel jsem rukou pod jeho břicho a hladil ho po něm a promnul jsem několikrát i jeho ubývající chloubu. Užíval jsem si to spojení, to jeho vnitřní teplo, které přes můj penis vysílal do mého těla, a vůbec se mi nechtělo vstávat. Proč máme tak málo času? Za chvíli musíme vyrazit na letiště a já ještě nemám sbaleno.
Co na tom, řeknu Tuovi, aby nám připravil soukromé letadlo. Určitě nějaké má…
„Musím se sbalit a osprchovat se… znovu…“ svezl jsem se nakonec z něj bokem, ale přesto, že čas pokročil, přitáhl jsem si ho, abych ho mohl ještě aspoň na chvilku obejmout a políbit.
Samuru
Bože... Ten je fakt tak strašně těžkej.
Málem mě splacatil a ještě ty jeho připomínky... Pfff...
Natiskl jsem se na něj a nechal se políbit, jenže i já věděl, že pokud nepohneme prdelí, a to v jiném slova smyslu než sexem, tak Jeff a Ei poletí bez nás. Zvedl jsem se z postele, i když se mi rozhodně nechtělo a chytil Stana za ruku, abych ho vytáhl k sobě.
„Tak pojď, musíme pohnout."
Usmál jsem se a táhl ho do koupelny. Přimáčkl jsme ho na stěnu a na naše těla pustil tak akorát teplou vodu. Namydlil jsem houbu a prvně omyl sebe a potom jeho. Bylo těžké nemyslet na prasárny, ale snažil jsem se své choutky ukočírovat, protože bychom se jinam nedostali. Nakonec jsem vypl sprchu a hodil po Stanovi ručník.
„Já sbaleno mám, tak šup..."
Zasmál jsem se, až se to rozlehlo celou koupelnou a zamířil do pokoje, abych se konečně obléknul. Hodil jsem na sebe tmavě modré tričko a zelené džíny, vlasy jsem jen prsty prohrábl, aby byly trochu stáhnuté dozadu a přehodil si přes sebe tmavě zelenou bundu.
Snažil jsem se být co nejrychlejší, protože kdybych byl ve Stanově přítomnosti a v pokoji ještě chvíli, tak fakt nikam neodletíme.
Stanely
Nechal jsem se odtáhnout do koupelny. Díval jsem se na Samuru jak myje své dokonalé křivky a místo, abych se já sám umyl, jen jsem ho pozoroval a užíval si ten pohled. Stejně jako jsem si užíval jeho péči o mně.
Byla to příjemná změna. Jo, přijít takhle utahaný z práce, nabitý adrenalinem, užít si a ještě se nechat opečovávat… Nic mi ke štěstí nechybí. Teda skoro nic.
Když po mě Samuru hodil osušku, konečně jsem se probral a začal se připravovat. Hodil jsem na sebe trenky, zaběhl do šatny a zůstal stát jak opařený. Do prdele. Vždyť já tu nemám skoro žádné věci! Něco zůstalo u Eikichiho v bytě, něco na mojí chatě.
Popadl jsem aspoň tu poslední menší tašku, co jsem tam ještě měl, hodil do ní pár kousků spodního prádla, nějaké ponožky, jedno triko, jednu košili a jedny kalhoty a tašku zavřel. Hodil jsem ji vedle mega Samurovy kabely.
Budu muset v Anglii navštívit obchod a něco si přikoupit. Ještě jsem naházel toaletní potřeby do menší taštičky a tu zastrčil do tašky.
Zaběhl jsem do pracovny. Zkontroloval jsem, zda je trezor dobře zavřený a pak si ještě posbíral věci pro práci. Notebook a pár složek, co budu potřebovat nutně dodělat, jsem zasunul do brašny a i to odnesl do chodby.
Když jsem se konečně oblékl, zastavil jsem se v předsíni a prohlížel se v zrcadle, jestli moje vizáž je dostačující. No, rozhodně to ladí s tím monoklem pod okem. Můj pohled v zrcadle se však zastavil na krabici, která ležela vedle mé nohy. Sklonil jsem hlavu a chvilku se do ní díval.
Myslím, že jsem řekl, že s tímhle je konec. Popadl jsem tu krabici a vyšel před dům. Celé, tak jak to bylo, jsem hodil do popelnice a pořádně přibouchnul víko.
„Tak, můžeme jít,“ zavolal jsem na Samuru z předsíně a čekal, až dojde. „Ještě musím zavolat hospodyni, ale to stačí, až budeme v autě. Pojedem autem tvýho táty, aspoň mu ho budu moct vrátit. Ochranka může jet za námi.“
Samuru
Ještě jsem zapnul celý kamerový systém na počítači a potom už jen poslušně následoval Stanův hlas do chodby. Došel až k němu, abych mu upravil tričko. Nebylo co, ale já se ho prostě chtěl dotýkat.
„Jo, pojedeme tím autem. Stejně si myslím, že to je otci jedno, jako všechno, čeho má až příliš."
Usmál jsem se na něj a jen letmo ho políbil, aby mě to zase nesvádělo k jiným věcem.
„Vše jsem pozapínal, takže si budeš moc záznamy z kamer kontrolovat i z Anglie."
Chytil jsem ho za ruku a čekal až zamkne dům. Spolu jsme se vydali do auta a odjeli směr letiště. Než jsme vystoupili, ještě jsem ho k sobě na moment přitiskl a políbil.
„Zapomněl jsem ti říct, že si musím dát před letem prášky na spaní, jinak jsem schopný za letu vystoupit."
Tohle jsem myslel smrtelně vážně, nesnáším létání. Vždy se uspím na začátku letu na konci probudím. Ničí mě ta představa, že jsem x metrů nad zemí a pokud to celé spadne, tak se nic nezachrání. Okamžitě mě pohltí panika, když se letadlo vznáší a ten nechutný pocit v žaludku mě totálně dodělá.
Vystoupili jsme ven a zamířili k terminálu. Už z dálky jsem viděl otce a matku, jak se baví s Ei a Jeffem.
Zajímalo by mě, jak dlouho tu stojí? Jeff zrovna nevypadal nadšeně a bylo vidět, jak náš příchod vítá.
Stanley
Nakonec jsme měli na letiště i policejní doprovod. Jejich auto jelo před námi a my měli volnou cestu až na letiště a přijeli jsme opravdu i v tom velkém provozu včas.
Policajti se pak s námi rozloučili a vrátili se hlídat můj barák. Prý do té doby, než bude celá ta banda za mřížemi.
Když jsme s gorilami v zádech přicházeli ke skupince našich oblíbenců, viděl jsem na Jeffovi, jak si oddechl, že jsme už dorazili. Nejspíš si musel vyslechnout kázání od pana Tuy a jeho paninky.
Jo, on raději mlčí, než aby se s nimi dohadoval.
S velkým úsměvem jsem k nim dorazil a s napřaženou rukou podával panu Tua klíče od jeho auta. Jen zaskřípal zuby a klíče schoval do kapsy.
„Ještě jednou sáhnete na něco mého bez dovolení a urazím vám ruce,“ zamračil se na mě.
To bylo jako by mi hodil kost. Usmál jsem se doširoka a bez řečí jsem si přitáhl k sobě Samuru a políbil ho na tvář.
„Tak co jste říkal?“ zeptal jsem se ho s porvokativním úsměvem. Pan Tua udělal krok dopředu, ale Samurova matka ho rychle chytla za košili a zastavila.
„Zlato, jsme na letišti. A pan Torres si jistě rozmyslí, kam dává své ruce,“ podívala se i ona na mě výhružným pohledem.
„Samozřejmě, madam,“ mírně jsem poklonil hlavou a moje ruka ze Samurova boku sjela na jeho zadek.
Paní Tua už se nadechovala, že něco řekne, ale v tu chvíli se Jeff tak rozesmál, že mu z toho zaskočilo.
„Tak už jste se rozloučili? Nějaké rady k letu? Pytlík na blití, vím kde je, a Samuru říkal, že prý bude celý let spát. Tak nevím,“ stiskl jsem jeho zadek.
Myslím, že bych měl přestat, ale když já si nemůžu pomoct. Z celé situace nás zachránilo hlášení o připraveném letu a vyzvání, abychom nastoupili.
Samuru
Je fakt blázen a magor k tomu. Provokuje tu saň a její hyení kamarádku a to vše s úsměvem na tváři, ale vlastně ho chápu.
Natiskl jsem se na jeho ruku a sám mu dal tu svou na jeho hruď. Políbil jsem ho na krk a táhl jazyk až k jeho uchu. Pokračoval bych v provokaci svých rodičů, protože oni si to za to, jak se chovají, zasloužili, ale ozvalo se hlášení, že se máme připravit k odbavení.
Matka ke mě přistoupila a políbila mě na čelo, jen lehce mě objala, aby si nepomačkala drahý kostýmek a znovu se odtáhla.
„Mějte hezký let a aspoň napiš mail, že jste všichni dobře doletěli."
Otec mi tak pevně stiskl ruku, že mě znovu zabolely stehy a nepříjemným pohledem mě propaloval, jako kdyby říkal: „Jestli s ním budeš spát, tak ti ho urvu. "
Ještě se v rychlosti rozloučili s Ei a Jeffem a nechali nás jít. Už když odbavovali naše zavazadla a já je viděl, jak odjíždějí pryč od nás, jsem začal panikařit. Ei se mě snažil uklidňovat a tak jsme si dali kafe a čokoládu. Nakonec jsem do toho letadla nastoupil a vzal si co nejrychleji prášek, abych usnul. Taky že jsem ihned po vzletu usnul, opřený o Stanovo rameno a pevně jsem mu drtil ruku, jak jsem se ho držel.
Stanley
Díval jsem se na Jeffa, jak je z pana Tua nervózní. Ani se nedivím, po tom, co mu provedl, a Jeff na rozdíl ode mne ctí rodinu a japonské tradice.
Nejspíš ho budu muset naučit jak s nimi mluvit. Jsou to jen lidi. Co na tom, že jsou to členové Yakuzy…
Jejich gorily nás málem natlačily až do letadla, aby měli jistotu, že se nic nestane.
Samuru si hned narval prášek na spaní a ještě jsme ani nevzlétli a on už byl v pánu.
Po vzletu, když se vše uklidnilo, jsem se začal kolem sebe rozhlížet. Nemám rád lety, které trvají víc jak šest hodin. Mám vždycky pocit, že se unudím k smrti. Nedokážu tak dlouho jen tak sedět. Několikrát jsem se prošel po letadle, zastavil se u Jeffa a Eikichiho a když jsem viděl, jak se k sobě tisknou a cukrují jak hrdličky, chtělo se mi taky.
Pohlédl jsem na Samuru. Přirytý dekou, sedadlo sklopené, pod hlavou polštářek. Myslím, že i chrápal, jak byl skrčený a z pusy mu tekla slina. Přisedl jsem si k němu a jemně palcem jsem mu otřel ústa a hlavu lépe podepřel tím polštářkem. Konečně přestal chrápat.
Povzdechl jsem si. Lepší by bylo soukromé letadlo. Jenže tak bohatí nejsme.
Vytáhl jsem si notebook a složky, které jsem si s sebou vzal, sklopil stolek a začal pracovat. Aspoň nějak zabiju trochu toho času.
Asi po dvou hodinách, když už mi trnulo za krkem, se Samuru překulil na druhou stranu a zapřel se o mé rameno.
Pohlédl jsem na něj a prostě jsem neodolal a políbil ho do těch jeho rudých vlasů.
Byl prostě k sežrání. Nejraději bych si ho uložil na klín a pozoroval ho a s těmi vlasy si hrál celou cestu až do Anglie.
Samuru
Spalo se mi dobře, jenže ty prášky působili jen pět hodin a poté jsem se chtě nechtě musel probudit.
Když jsem pomalu otvíral oči, spatřil jsem Stana, jak pracuje na počítači a pozoroval ho. Nemluvil jsem, jen mě bavilo se dívat, jak soustředěný je.
Za chvíli k nám přišla letuška a nesla jídlo, které podávali během letu. Pěkně to vonělo a já měl hlad. Měli dokonce výběr z vegetariánské a normální stravy, což mě potěšilo. Pomalu jsem se posadil a upravil si vlasy.
„Ahoj... Mám hlad."
Usmál jsem se na Stana, když se na mě konečně podíval.
„A žízeň."
Stanley
Vrátil jsem se ke své práci. Když už tu musím sedět jak trestanec, tak aspoň něco udělám. Podíval jsem se na Jeffa výmluvným pohledem, když měl ruce pořád omotané kolem Eikichiho a pak na notebook.
Pochopil. S povzdechem vstal, vytáhl si z úložného prostoru svůj a začal taky pracovat. Aspoň toho budeme mít víc hotovo.
Asi po dalších dvou hodinách se ozval Samuru. Ani jsem si nevšiml, že se vzbudil.
„Víš, že je to snad poprvé, co ses vzbudil a nikoho přitom nepřizabil?“ zaklapl jsem notebook a otočil se na něj.
Snažil si upravit vlasy, přesto je měl rozházené a vypadal rozespale a roztomile.
Nahnul jsem se k němu, chytl ho pod bradou a natočil k sobě.
„Škoda že nejsme v posteli, Samuru,“ políbil jsem ho a druhou rukou jsem ho pohladil po noze.
Možná bych pokračoval, podráždil ho o něco víc, ale už nám letuška nesla jídlo.
„Musíme to nechat na doma,“ povzdechl jsem si. „No… asi…“ výmluvně jsem pozvedl obočí, a pak se otočil, abych podal Samuru lahev s vodou a sklidil své věci, abychom mohli jíst. Celou tu dobu jsem se usmíval jak idiot. I při jídle…
Samuru
„Co asi?"
Nechápavě jsem naklonil hlavu a zadíval se na něj.
Co sakra plánuje? Jsme v letadle, tak o co tu jde?
Vzal jsem si láhev a napil se. Hned potom jsem si vybral zeleninový salát s pečivem a pustil se do něj. Měl jsem opravdu hlad a potřeboval jsem se zasytit.
Stanley
Neodpověděl jsem mu. Jen jsem se dál usmíval. Po jídle jsem se na chvíli natáhl. Sklopil jsem si opěradlo, abych si aspoň trochu odpočinul. Ten let mě začínal zmáhat. Je to jako být zavřený ve vězení metr na metr. Krok sem, krok zpátky… Frustrující.
Podložil jsem si hlavu polštářkem, položil ruku na Samurovu nohu a pozoroval ho. Myslím, že jsem s tím debilním úsměvem i usnul. Ale před tím jsem ještě stihl zhodnotit, že v business třídě jsme akorát my.
Kruci. Ei a Jeff tu jsou jaksi navíc…
Ale i tak, díky bohu za bohaté Tuovy rodiče, kteří nám zaplatili celou tuhle třídu a my měli aspoň v tomhle soukromí. Fakt mají pařáty všude. Nejspíš se znají i se šéfem aerolinek.
Pomalu se mi zavíraly oči a poslední, co jsem si pamatoval, byl Samurův pohled na moji maličkost.