Stanley
„Pojď sem, Samuru,“ natáhl jsem před sebe ruku. Samuru popošel krok ke mně, já ho chytil a přitáhl si ho k sobě na klín. Pevně jsem ho objal a držel. „Jsi můj majetek,“ zašeptal jsem mu do ucha a olízl ho. Cítil jsem, jak se v mém objetí chvěje, a já neodolal a rukou sjel níž, mezi jeho nohy. Otřel jsem se dlaní o jeho vydutý rozkrok a pak mu pomalu začínal rozepínat poklopec. Jen zip… A do té mezery jsem vjel rukou, abych si ho polaskal přímo na kůži.
„Nepatří ti,“ ozvalo se přede mnou.
Zvedl jsem hlavu a zíral přímo do tváře pana Tuy.
„Co?“ nechápal jsem. Chtěl jsem Samuru opět pohladit, ale náhle jsem měl ruce prázdné. Jen přede mnou se pomalu zavíraly těžké černé dveře. Zmizel on i jeho otec. Chtěl jsem vstát a jít za nimi.
„Zůstaň tady,“ chytil mě někdo za ruku a přidržel na posteli. Otočil jsem se. Vedle mne seděl Jimmy.
„Potřebuji tě,“ hlesl tiše a jeho tvář byla náhle tak bílá, jako by v ní nebyla ani kapka krve. Chtěl jsem ho pohladit, ale když jsem zvedl ruku, zděsil jsem se. Začal jsem rychle oddychovat a hleděl na tu krev, která mi z ní odkapávala na postel. Vytékala z Jimmyho pořezaných rukou a tvořila velký rudý flek na prostěradle.
„Jimmy, ne… říkal jsi, že to už neuděláš!“ vykřikl jsem a prudce jsem vstal.
„Nech ho, stejně se k ničemu nehodí!“
Rychle jsem se otočil. Z druhé strany vedle mne stál Charles a na tváři měl ten svůj úlisný úsměv.
„Ale Samuru, to je něco jiného. Je to živel,“ začal se smát svým podlým smíchem, ze kterého mi vstávaly chlupy po těle.
„Samuru je můj, opovaž se na něj sáhnout!“ znovu jsem vykřikl.
„Byl, drahý Stanley. Byl…“
Rozmáchl jsem se ve snaze udeřit ho do té jeho zasrané arogantní tváře, ale on se mi náhle rozplynul.
Stál jsem uprostřed prázdného pokoje a rychle oddechoval.
„Stanley,“ ozval se šeptavý hlas vedle mého ucha.
Lekl jsem se. Škubnul jsem s sebou, když se něčí ruka objevila na mém rameni.
„Samuru ti je k ničemu,“ ozval se znovu ten hlas na druhé straně a já ve velkém zrcadle, pověšeném na stěně spatřil za mnou Madoku. Otočil jsem se po něm, ale v tu chvíli jsem hleděl do Samurovy tváře.
„Samuru,“ vydechl jsem s úlevou. „Miluji tě,“ chytl jsem ho za ruce a zvedl je, abych je mohl políbit.
Ale zděšeně jsem zůstal hledět na pouta, která se mu zařezávala do zápěstí.
„Miluji tě Stanley,“ zašeptal Samuru a náhle jsem byl opět sám v té prázdné místnosti, kde i zrcadlo zmizelo z té stěny.
Otáčel jsem se, hledal jsem kohokoli. Někoho, kdo by mi vysvětlil, co se tu děje, když se náhle otevřely ty těžké dveře a dovnitř vešla postava zahalená kapucí a v napřažené ruce držela pistoli s tlumičem.
„Tentokrát neminu,“ ozval se nepříjemný hlas a vzápětí tichý výstřel, jako když se zlomí suchý klacek.
Silně jsem škubnul celým tělem. Ruka vystřelila k mému rameni a přitiskl jsem ji na zranění, které mě zabolelo a v ráně mi silně škubalo, jako by mě právě teď někdo postřelil. Rychle a krátce s otevřenými ústy jsem oddechoval a zíral nahoru, na černo zlatý přehoz na nebesích. Nechápal jsem, kde jsem, a co se děje. Srdce mi silně bilo a já se nebyl schopen uklidnit.
Samuru
Probudil jsem se a mé tělo bylo jak z kamene. Nedokázal jsem pohnout ani jednou končetinou a těžce se mi dýchalo. Oči jsem otvíral tak pomalu, že i hlemýžď by mě předběhl. Silná bolest hlavy, mě začala přivádět ke smyslům.
Konečně jsem otevřel oči a díval se na bílý strop. Nejspíš jsem ležel, ale netušil jsem kde. Jediné, na co jsem si pamatoval bylo, že jsem sahal po klice a potom už nic...
Chtěl jsem se posadit, ale moje ruce byly jak přikované. Podíval jsem se na ně. Zjistil jsem děsivý fakt, že jsem připoutaný k pelesti kovové postele a pouta se mi zařezávají do rukou. Rychle jsem se podíval i na své tělo a jediné, co ho halilo, byl ručník, který jsem měl obmotaný kolem pasu.
Začal jsem lomcovat pouty, snažil jsem se vyrvat tu pelest a utéct. Nechtěl jsem tu dál být a rozhodně se mi nelíbil fakt, že tu můžu s někým být.
„Přestaň, nebo se ti ze zápěstí spustí krev. No... Je pravda, že Stanley si tentokrát vybral opravdu dobře. Je vtipné, jak ty i Jeremy jste hlupáci, kteří se napijí drinku, co jím přinese cizí člověk. Ani jednoho nenapadlo, že bych vám do toho dal drogy, že?"
Zaostřil jsem rozmazaný zrak a zadíval se na muže, který stál u postele v mých nohách.
„Ty hajzle... Co si mi dal?"
„Bude ti dobře, neboj. Je to afrodisiakum a zároveň dost silné, aby tě to na chvíli uspalo. Měl jsem možnost prohlédnout si tvé tělo a víš co? Máme společné přátele, kteří chtěli aby si trpěl. Popravdě... Ani nevím, jestli ti něco udělat chci. Jsi docela cenný materiál. Tak ještě uvidíme, jak hodný chlapeček budeš."
jeho hlas byl opět tak slizký, jako jsem si ho pamatoval. Hořel jsem vzteky a nejraději bych ho roztrhal, jako kus papíru, ale ty zkurvená pouta se ani nehnula.
„Ani se mě nedotkni, nebo tě zabiju."
Jeho úsměv se rozšířil a on my přejel prsty od kotníku až k rantlu ručníku, který halil jen mé přirození.
Bylo mi špatně a chtělo se mi zvracet. Jen jsem netušil z čeho víc, jestli z faktu, že se mě dotýká, nebo z těch drog.
„Kdo je ten tvůj přítel, co mě nenávidí?"
„Vlastně nemám důvod ti to tajit. Myslím, že se jmenuje Madoka."
Sevřel se mi žaludek a já se na něj vyděšeně díval.
„Madoka?"
Převaloval jsem jeho jméno na jazyku, jako kdybych ho měl překousat na tisíc kousků.
Stanley
Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval a vydýchal tu šílenost, která se mi zdála. Ve snu mi snad chyběl už jen Jeff a Eikichi. No vidět ty dva v posteli, by asi vydalo za všechny hororové sny.
Pomalu jsem se zvedl a zašel do koupelny, protože příroda volala, ať už jsem se cítil mizerněji, jak jsem chtěl. Když jsem si umýval ruce, pohlédl jsem na sebe do zrcadla. Pořád jsem byl bledý, jako by ve mně nebylo ani trochu krve. Přejel jsem si rukou po tváři, na kterém mi rašilo dvoudenní strniště a pak si znovu přitiskl prsty na širokou náplast, pod kterou se schovávalo zranění. Stále mi v něm škubalo, ale už to nebylo tak hrozné.
I když jsem se cítil o něco lépe, pořád ve mně přetrvával ten nepříjemný pocit ze snu. Jako by se mělo něco stát. Nakonec mi to nedalo a zvedl jsem ze země telefon, který u postele ležel od doby, co jsem se tak lekl Samuru a vytočil jsem jeho číslo. Telefon dlouho vyzváněl, ale on ho nebral. Nejspíš má na uších zase ty svoje sluchátka, uklidňoval jsem sám sebe v duchu. Ale přesto jsem pak vytočil znovu číslo, tentokrát na Jeffa.
„Nevíš něco o Samuru? Neozval se ti? Měl jet dodělat včelu a jsem z toho mírně nervózní. Víš, že je tam Charles,“ ignoroval jsem jeho otázku, jak mi je a rovnou to na něj vybalil. „Měla by ho hlídat ta jejich gorila, ale pořád mám divný pocit. Samuru mi nezvedá telefon.“
„Zjistím, jak na tom je a zavolám ti. Asi nejspíš má hodně práce, tak se ti neozval.“
„No, ale budu klidnější, když budu vědět, že je v pořádku. Ať mi ten jejich zlatý Edie,“ skřípal jsem to jméno mezi zuby, „zavolá, ať vím, že je v pohodě. Nebo si ho osobně podám, když se Samuru něco stane.“
Samuru
„Ano... Proč? Nemáš ho rád stejně, jako on tebe, že? Co si trochu zpříjemnit tento den? Moc pěkně ti stojí, asi zabírají léky. Ukaž, podívám se."
Charlesovu hruď halila jsem košile, která byla zapnutá jsme na dva poslední knoflíčky. Kalhoty měl povolené a pootevřené tak, že mu vykukovalo spodní prádlo.
Přisedl si ke mě a postel se pod společnou vahou našich těl zhoupla. Nahnul se až k mému uchu a jeho hlas se mi rozdrněl do hlavy.
„Máš krásné tělo... hezčí než Jeremy, ale toho jsem chtěl jen ojet, abych ublížil Stanovi, u tebe... U tebe bych byl jemnější, nebo hrubší, záleží na tobě."
Usmál se a mě se chtělo zvracet. Jak jsem sem do téhle zkurvené situace dostal?
Natiskl své rty na mé a jazykem se dobýval dovnitř. Nechal jsem ho, protože jsem měl jiný plán. Když zajel s jazykem do mých úst, silně jsme stiskl zuby k sobě a pořádně ho kousl. Měl jsem chuť mi ho ukousnout. Rychle se ode mě odtrhl a já si vysloužil pořádnou facku do obličeje. Tak silnou, že se mi na chvíli zatemnilo před očima.
„Taf... Tohle si pofral..." šišlal a rukou si zakrýval ústa.
Prudce mi od sebe roztáhl nohy a napasoval se mezi ně. Stiskl jsem je k sobě a nehodlal ustoupit. Drtil jsem mu boky a bylo mi jedno, že ztrácím všechnu zbylou sílu.
Nikdy mu to nedovolím, i kdybych měl umřít. Jediný muž, který tohle mlže udělat je Stanley a ten tu není. Není tu a mě praská srdce, když si představím, že jednou budu muset to sevření povolit a on mě nejspíš ojede.
Najednou se rozrazily dveře a dovnitř někdo vešel.
„Tak už jsi tady? Ani jsem si nestihl užít..." zasyčel na nově příchozího Charles a ani se na něj neotočil, nejspíš ho znal.
Stanley
Ještě několikrát jsem zkoušel volat Samuru, ale stále nebral telefon. To už jsem začal být hodně nervózní, a když mi mobil začal zvonit, málem jsem nadskočil, jak jsem se lekl.
„No tak kde je? Volal jsem mu několikrát a pořád mi nebere telefon!“ vyhrkl jsem jen co jsem přijal hovor.
„Zkoušel jsem sehnat Edieho. Byl tady a něco řešil s panem Tua, ale než jsem se k němu odstal, tak zmizel. Prý jel pro Samuru.“
„Co!?“ vyskočil jsem na nohy a začal nervózně přecházet sem a tam. „On ho nechal samotného? Měl ho přece hlídat!“ rozčiloval jsem se.
„Uklidni se!“ zařval do telefonu Jeff. „Samuru pracoval na včele. Volal jsem do jejich firmy, potvrdili mi to. A prý už skončil, tak Edie nejspíš pro něho jel.“
„To je mi jedno, ale ten… ten…“ nemohl jsem mu přijít ve vzteku na jméno, „ ho měl hlídat! Vždyť víš, že je tam i Charles!“
„Stane, zklidni se! Bude to v pohodě. Řeknu Eikichimu, ať tomu Ediemu zavolá a řekne Samuru, ať se ti ozve. Stačí to?“
Ztěžka jsem dosedl zpět na postel. Rychle jsem oddechoval, protože jsem se nedokázal uklidnit. Přiložil jsem si volnou ruku na zranění, aby mě tolik nebolelo, protože z té divoké gestikulace mě v ní začalo škubat.
„Dobře,“ odpověděl jsem nakonec už klidnějším hlasem. „Dovez mi sem prosím tě nějaké věci, nemůžu nikam jít. To kimono, co jsem na sobě měl, bylo od paní Tua,“ povzdechl jsem si.
Málem jsem sežral telefon, když se Jeff začal smát. „Ale slušelo ti,“ neodpustil si poznámku a raději hned zavěsil, abych mu ještě nevynadal.
Svalil jsem se na postel a jen svěšenou nohou nervózně kopal do dřevěné boční desky. V ruce jsem stále svíral telefon a druhou si tiskl na zranění. Udělalo se mi mdlo. Nejspíš i z toho rozčílení.
Musím si vzít prášky, problesklo mi hlavou, ale nebyl jsem schopen se donutit vstát nebo jen posadit. Zíral jsem do černo zlatého přehozu na nebesích a doufal, že Samuru bude v pořádku. Pomalu se mi zavíraly oči a já s poslední myšlenkou, že se mi nebude zdát zas nic tak děsnýho, jsem usnul s rukama rozhozenýma vedle sebe.
Samuru
„To ani nestihneš..." přerušil jeho slova mě tak známý hlas.
Během chvíle se Charles válel ve své vlastní krvi na zemi, jak silně ho Edie uhodil do obličeje a jemu se spustila rajská z nosu. Odkopnul ho bokem, aby se ke mě dostal a prohrabal mu oblečení, aby našel klíček od pout. Odemkl mi je a svlékl si sako, do kterého mě zahalil. Bylo mi větší, ale hřálo a kompletně mi krylo tělo od krku ke kolenům.
Zvedl se z postele a pomohl mi vstát na nohy, které se mi z té drogy stále klepaly.
„Zvládneš sejít k autu? Jsme ve druhém patře, pokud ne, vezmu tě."
Jen jsem přikývl, protože jsem věděl, že tohle zvládnu. Edie dost nevybíravě zvedl za košili Charlese a přehodil si ho přes rameno. Byl v bezvědomí, podle toho, že neotvíral oči, ale Edimu to bylo nejspíš jedno. Nesl ho jako kus masa a i tak se k němu choval. Párkrát mu hlavou zavadil o futra a dokonce se mu jí snažil přivřít do dveří auta, ale to jsem zarazil tím, že jsem Charlese stáhl na sedačku.
„Stanley tě hledá, dovezu tě rovnou k němu, protože to co ti dal, ti jen tak z těla nevyjde. A jediné co teď potřebuješ je..." zarazil se a podíval se mi do klína, kde bylo zřetelné, že mi stojí.
„Nebo jestli chceš, nabízím své služby."
„Nechci! Odvez mě ke Stanovi. Asi bude šílet. Jsem dlouho pryč a já mu řekl, že hned budu zpět. A jak si mě vůbec našel?"
„No, šel jsem jen pro vodu a najednou jste byli pryč. Dojel jsem za tvým otcem a podle signálu na telefonu tě našel. Ten debil tě i s telefonem vzal k sobě. Ještě že je tak blbej," povzdechl si a jen tak z radosti ho praštil do boku.
Nastartoval auto a během chvíle jsme už stáli před tím podnikem, z kterého jsem ráno odjel.
„Tady, to jsem u něj našel, nevím, co s tím chtěl dělat, ale asi měl plán. Potom za námi přijeďte k panu Tuovi, musíme to všechno probrat."
Přikývl jsem a z ruky mu vzal kartičku od Stanova pokoje. U dveří jsem si vzal škrabošku a i přes pohledy lidí, kteří seděli u baru, jsem se pomalu dostal až před jeho dveře. Otevřel jsem a konečně to ze mě všechno padlo. Z očí mi padaly slzy a já se cítil tak v bezpečí.
Stanley
Škubnul jsem sebou, když mě probudilo bouchnutí dveří. Chvilku jsem nechápal co se děje, ale když jsem uslyšel tiché kroky, otočil jsem hlavu po zvuku. Pár vteřin jsem nechápavě zíral na Samuru, jak stojí uprostřed pokoje, oblečený jen do saka a podle toho, jak si ho přidržoval, neměl pod ním evidentně nic. V ten moment jsem byl probraný víc než dost. Vyskočil jsem na nohy a rozběhl se k němu.
„Co se stalo?“ chytl jsem ho za rameno a začal si ho prohlížet. „No tak! Samuru!“ měl jsem zlé tušení a ruce se mi třásly. Jen doufám, že se nestalo to, co si myslím.
„Samuru!“ promluvil jsem na něj o něco tišeji a pozorně jsem se mu zadíval do obličeje. Otřel jsem mu zaslzené oči a tváře, a když jsem viděl ten jeho zoufalý výraz, zabolelo mě to. Pevně jsem ho objal a jen ho hladil po zádech.
„Ublížil ti někdo?“ ptal jsem se tiše a doufal, že se nestalo to, na co právě myslím. Cítil jsem, že je vzrušený, když jsem si ho přitáhl blíž k sobě.
Myslím, že někoho zabiju. A to že brzy… hodně brzy. Vztek a žárlivost naplno pohltily mou mysl, a já měl co dělat, abych se udržel v klidu a Samuru ještě víc nevynervoval. Musím teď zachovat klid. Pro něj…
Samuru
Byl jsem naštvaný... Zničený... Ublížený... Nesnášel jsem Charlese za to, že mě zdrogoval. Kdyby nepřišel Edie, mohlo se mi něco stát a já bych nebyl schopen to zastavit.
Pustil jsem sako, které jsem si doposud tak pevně držel rukama a to spadlo na zem. Objal jsem Stana a silně se na něj natiskl, až jsem cítil jeho kůži na své.
Tak krásný pocit, který nechci sdílet s nikým jiným. Jen jeho pokožka se smí třít o mou a dávat mi pocit, že jsem milovaný.
„Já... Charles mě zdrogoval a proto mi stojí. Prý to tehdy udělal i Jeremymu, takže on za to vlastně nemohl," naprázdno jsem polkl, aby mi aspoň sliny zvlhčily ústa a pokračoval jsem.
„Edie mě našel podle GPS v mobilu a včas, protože mě... On se... On se mě dotýkal."
Zavrtal jsem tvář do jeho hrudi a poslouchal krásný zvuk srdce, které se náhle zrychlilo.
„Jen na stehně, dál nezašel. Nic se nestalo... Chci se umýt... Potřebuji to smýt ze svého těla a... Stane... Já to potřebuji."
Stiskl jsem si penis, který byl tvrdý jak kámen a nepříjemně se opíral o Stanovo tělo. Tolik jsem se chtěl milovat právě s ním. Ty drogy mě na tom štvaly nejvíc. Nepotřebuji je... Mě stačí on.
Stanley
Když Samuru ze sebe shodil sako, jen jsem zaskřípal zuby. Byl celý nahý…
Už jsem se chtěl zeptat, co přesně se stalo, očekávaje to nejhorší, když Samuru sám začal mluvit. Tiskl se ke mně a celý se chvěl. Nevím, zda vlivem drog, nebo tím, jak se cítil. Ale nejspíš vším dohromady.
Oddychl jsem si, když řekl, že se víc nic nestalo. Ale i tak… Najdu Charlese a tentokrát mu ty pazoury vážně urazím. Hned co mi Jeff přiveze oblečení…
Na čele se mi vytvořila hluboká vráska, jak jsem se snažil zatajit svůj vztek. Sevřel jsem na moment ruce v pěst a představoval si, jak mu s nimi rozbíjím ten jeho arogantní ksicht.
Sjel jsem rukou dolů na jeho, když si stiskl svůj penis. Přitlačil jsem na ni a společně jsme ho objalli. Několikrát jsem ho i s jeho rukou promnul.
Tohle vážně bude potřebovat odborný zásah.
„Kolik ti toho dal?“ zeptal jsem se tiše a snažil se mluvit klidným hlasem, abych ho ještě víc nerozrušil svým vztekem, který se mně stále držel.
Pomalu jsem ho tlačil směrem ke koupelně a už po cestě jsem začal líbat jeho krk a rameno. Jemně jsem ho okusoval a olizoval, jako bych chtěl už jen tím z něj smýt vše, co na něm mohl Charles zanechat. Přebít jeho značky svými, protože Samuru patří jen mně.
Natáhl jsem ruku ke kohoutku a pustil vodu v podobě jemného deště. Kapky dopadaly na naše těla a smáčely pokožku, která stékala dolů až ke kotníkům a já doufal, že sebou bere vše, co na Samuru ulpělo z těch špinavých pracek.
Povolil jsem své objetí, pustil jeho penis a natáhl se pro mýdlo. Ani jsem se nenamáhal vzít do ruky houbu či žínku. Prostě jsem nalil mýdlo na Samurovy záda a své ruce. Odhodil jsem lahvičku na zem a ona se skutálela do rohu sprchového koutu.
„Nic na tobě nezůstane. Jen moje ruce se tě smí dotýkat na těchto místech,“ začal jsem přejíždět dlaněmi po jeho kůži a roztíral mýdlo po celém jeho těle. Pomalu jsem klesal dolů, až jsem skončil na kolenou a mé ruce jemným masírováním omývaly jeho stehna a mířily výš, abych očistil i jeho poklady a vztyčenou chloubu, i když Samuru říkal, že tam se Charles nedotkl.
Samuru
Nemohl jsem mu odpovědět na to kolik mi toho dal, sám jsem to netušil. Tak jsem nechal otázku nezodpovězenou, stejně mi v tuhle chvíli mysl zaměstnávalo jen moje vzrušení a to, jak se o mě Stan staral.
Musel jsem se oběma rukama zapřít o stěny sprchy, jinak bych se zřítil k zemi, jak moc se mi klepaly kolena. Můj penis mě začal nepříjemně bolet, jak moc potřeboval uvolnit a ještě k tomu všemu ty Stanovy ruce, které mě přiváděly k šílenství.
„Stane... Prosím... Prosím... Vezmi si mě... Hned..." vzdychal jsem svou prosbu a doufal, že to udělá.
Hned... Dokud ještě dokážu dýchat. Moc jsem ho chtěl cítit v sobě... Jen si mě bere... Jeho tvrdý penis, jak se noří do mé dírky a dává mi ten dokonalý pocit uspokojení.
Zhluboka jsem dýchal, ale nešlo to zastavit.
Potřebuju nutně orgasmus, jinak mi nejspíš bouchne hlava... Ale která?
Všechno ve mě se svíralo a zároveň bouřilo v neuvěřitelné smršti pocitů a tužeb.
Stanley
Pocit, že tohle všechno si chtěl vzít někdo jiný, někdo komu Samuru nepatří, ve mně rozpalovalo krev na maximum. Ale ten vztek potlačila do pozadí touha, způsobená těmi doteky na Samurově těle.
Jen z posledních sil jsem se držel, ale jeho slova mi vzala poslední zbytky sebeovládání.
Postavil jsem se a otočil Samuru čelem k sobě.
Chytl jsem ho pod zadkem a nadzvedl jednu nohu, kterou jsem si nechal omotat kolem svých boků.
„Drž se mě pevně,“ přikázal jsem mu a tvrdým nárazem jsem ho zapřel zády na stěnu sprchového koutu. Jen letmo jsem svými prsty vyzkoušel, jak moc mě chce přijmout. Ale při pohledu do Samurovy tváře jsem pochopil, že nějaká příprava by jen prodlužovala jeho trýznění.
Zapřel jsem se pevně nohama o zem a pak si ho přitáhl až ke svému klínu.
Jednou rukou jsem ho držel pod zadečkem a druhou se nasměroval na jeho vstup. Jen na pokraj jsem do něj vjel, abych si ho pak chytil oběma rukama a vzápětí natvrdo přirazil.
Není potřeba ohledy. V téhle chvíli je zbytečné čekat.
Začal jsem tvrdě přirážet nejen proto, že to Samuru potřeboval, ale i proto, že i mně naplno zachvátila touha po rychlém spojení.
Chtěl jsem vyhledat jeho ústa a políbit ho, ale sotva jsem zvládal stát na nohách. Pevně jsem svíral Samurův zadeček, aby mi nevyklouzl. Zaplavovalo mne vzrušení na maximum. Nebyl kousek těla, který by nepropadl těm úžasným pocitům. Každý pohyb mě odnášel do stavu euforie čím dál víc. Jen pleskání kůže o kůži, jemné šustění vody doplňovalo naše hlasité a rychlé oddechování.
Samuru
Byl jsem tak netrpělivý, že jsem mu pevně stiskl zadek a víc si ho na sebe natiskl. Přivřel jsem oči a slastnĕ si olizl rty. Vnímal jsem ten krásný zvuk našich těl, jak do sebe naráží a příjemnĕ mi to hladilo zvukovody. Zasáhlo mě takové vzrušení a touha po jeho těle, že jsem nedokázal ovládat svoji vášeň a nitro mi tou rozkoší chtělo explodovat. Už mi stačilo jen to tření o moje stěny, ale když se dotkl mojí prostaty málem jsem zešílel. Zaklonil jsem prudce hlavu, až se opřela o stěnu za mnou. Zasténal jsem tak hlasitĕ, že se to rozeznělo koupelnou a dozvučilo můj orgasmu. Moje sperma se roztříklo na Stanovo břicho a Já konečnĕ pocítil tu tíženou rozkoš.
,,Miluji tĕ... Strašně moc... Radši bych umřel než bych mu dovolil se mě dotknout. Patřím jen tobě.“
Vše jsem říkal roztouženým hlasem a tělo se mi chvĕlo doznívající extází.
Stanley
Všechno, co se dělo, mi ubíralo síly. Pohled na Samuru, jak se udělal, slyšet jeho hlasité zasténání, jen dokončil nevyhnutelné. Pevně jsem ho sevřel, když mě zachvátil orgasmus. Přivřel jsem oči a jen naslouchal tomu, co mi říká.
Ano, je jen můj…
Jen ruce mě v tuhle chvíli poslouchaly, a to možná jen silou vůle. Nohy mi však slábly a já se sunul dolů, přidržujíc si Samuru a plníc jeho nitro svým sperma.
Dosedl jsem s rychlým oddechováním na paty a konečně povolil ruce, křečovitě zatnuté do jeho kůže. Objal jsem ho tak pevně, jak jen to v tuhle chvíli šlo.
„Nikdo… na tebe… nebude sahat,“ řekl jsem ztěžka. „Zabiju Charlese. Má tvůj otec dost zbraní?“
Zadíval jsem se do Samurových očí, protože tuhle výhružku jsem myslel naprosto vážně.
Políbil jsem ho nejdříve jemně na jeho rty, ale nevydržel jsem to a hned se jazykem vnutil do jeho úst.
Jen moje… tohle je jen moje… pomyslel jsem si, když jsem ho líbal a hladil přitom jeho rozpálenou pokožku na zádech.
Samuru
Cítil jsem ten tížený pocit, kdy mě Stan plnil svým spermatem a já jen slastně oddechoval. Moje tělo se ještě chvělo a já se už nedokázal držet na nohou. Dopadli jsme na zem a já si stále užíval to, že je Stan ve mě. Konečně jsem se mohl nadechnout a nic mě netížilo na prsou a v rozkroku, jako těžký kámen.
Natiskl jsem se na jeho tělo co nejvíc to šlo a jen jsem se nechal skrápět vodou, která stále vytékala z kohoutku. Byla vlažná a tišila mé rozpálené tělo, které stále bouřilo vášní, ale už jen klidněji a účinky drogy byly mírnější.
„Charles... Charles to má asi spočítané i tak. Má ho v rukách Edie a ten ho jen tak nedá. Pochybuji, že ho nechá bez povšimnutí. Vlastně mi ho už teď je líto, možná bys mu jeho smrt udělal příjemnější, než Edie."
Stále jsem přerývavě dýchal, ale byl jsem neskutečně šťastný, že můžu být se Stanem.
Stanley
Lhal bych, kdybych řekl, že je mi Charlese líto. Ale cítil jsem mírné zadostiučinění za to, co všechno udělal. Přesto jsem však pocítil mírnou obavu o jeho život.
„Myslíš, že to přežije?“ zvedl jsem ruku a pohladil Samuru po tváři. Stáhl jsem mu mokré vlasy z obličeje, abych mu viděl do očí.
Měl je ještě lehce zastřené, nejspíš vlivem drogy.
„Měl by sis odpočinout,“ nadzvedl jsem ho a s mírným povzdechem jsem z něj vyklouznul, abychom mohli vstát. Zastavil jsem vodu, která spláchla do kanálku vše, co na nás ještě ulpělo. Zabalil jsem Samuru i sebe do osušky a vrátili jsme se do ložnice.
„Měl by sis lehnout a prospat se,“ ukázal jsem na postel, ale přesto si ještě Samuru přitáhl pro polibek, protože jsem toužil po tom dotyku jeho měkkých teplých rtů.
Samuru
Vnímal jsem ten Stanův polibek, jako nejlepší tišící prostředek. Bylo mi v jeho náruči tak dobře, že se mi ani nechtělo od něj odejít.
Prodloužil jsme polibek co nejvíc to šlo a potom jsem zalezl spokojeně pod peřinu. Cíp deky jsem mírně nadzvedl a naznačil, aby šel Stan ke mě.
„Potřebuji tě cítit a to pořád. Jo, Edie... Nevím... Takhle naštvaného jsem ho dlouho neviděl. Edie pochází z Yakuza rodiny a podle toho byl vychován. Jeho city jsou ještě chladnější než mého otce. Nejspíš moc smilování mít nebude. Ale otec ho bude krotit, nemůžou si dovolit v domě mrtvolu."
Usmál jsem se, protože jsem věděl, že Edie jen tak někoho nezabije. Nesnáší Yakuza praktiky.
„Bojíš se o něj?"
Přivřel jsem podezíravě oči, ale i já jsem o něj pocítil strach, jen jsem nevěděl o koho víc.
Stanley
Samuru zalezl do postele a svým gestem mě zval k sobě pod deku. Už jsem k němu udělal krok, když jsem se zastavil. Budu si muset přelepit zranění.
„Co se divím, Yakuza kam se podíváš. A to jsem na nikoho, co jsem v Japonsku, nenarazil. To až teprve s tebou,“ zasmál jsem se, protože mi to opravdu přišlo vtipné. Až se doma v Anglii dozví, že já a Jeff jsme se přiženili do yakuza rodiny, tak nejspíš budou mít všichni infarkt.
Já vážně uvažuji o stálém vztahu?
Podíval jsem se ještě jednou na Samuru. Nejspíš ano, protože tenhle člověk si mě k sobě uvázal od samého začátku. Přiklekl jsem jedním kolenem na postel a krátce se mu podíval do očí.
„Hned přijdu, zahřej mi místo,“ políbil jsem ho na rty. „Potřebuji na záchod,“ ještě jednou jsem ho políbil a pak jsem vstal. Cestou do koupelny jsem nenápadně vzal náplasti ze stolku a zamířil do koupelny.
Zastavil jsem se před zrcadlem. Opatrně jsem si strhnul mokrou náplast a pohledem do zrcadla a pohmatem prsty jsem kontroloval, jestli je vše v pořádku a šití drží. Když jsem byl spokojenej, i když to bolelo, zalepil jsem si to suchou náplastí. No a teď ta horší část. Záda…
Natočil jsem se bokem k zrcadlu, abych si tam viděl a snažil se dosáhnout. Zachytil jsem náplast jen mezi nehty, ale nehodlal jsem ji už pustit, když mi to dalo tolik práce. Se zatnutými zuby jsem se ji snažil strhnout.
Kurva, oni na to snad používají vteřinové lepidlo, nebo co!
Samuru
Pobavilo mě, že je tak dlouho v Japonsku a ještě nikoho z Yakuzy nepotkal. Já je viděl na každém rohu, ale jestli to nebylo tím, že já s nimi vyrůstal.
Díval jsem se na jeho holý zadek a musel jsem uznat, že jsem si vybral opravdu dobře. Při každém kroku se mu propínal jiný sval a já znovu ucítil mírné vzrušení. Chtěl jsem spát, ale ta droga na mě nejspíš stále působila. Zvedl jsem se z postele a došel za ním do koupelny. Asi právě včas, protože se snažil dostat náplast ze zad a nešlo mu to.
Došel jsem k němu a prudce škubnul tak, aby to bylo rychlé. Určitě to muselo bolet, ale jinak to dolů nešlo. Hned jsem mu omluvně začal rameno a lopatku líbat.
„Omlouvám se..." říkal jsem tiše a místo kolem zranění obkroužil jazykem.
Stanley
„Kurva!“
Málem jsem prošel zrcadlem, když vešel Samuru a strhl mi náplast. Byl tak rychlej, že jsem ani nestihl zareagovat. Jen jsem se prohnul jak luk a opřel se rukama o umyvadlo.
„Za co se omlouváš?“ ale vzápětí jsem zmlkl, když jsem ucítl jeho jazyk na mých zádech. Bylo to vážně příjemné. Jen doufám, že tam nezůstalo lepidlo a on se na mě tím jazykem nepřilepí.
Vybalil jsem novou náplast a podal mu ji.
„Prosím, ošetřit, sestřičko,“ usmál jsem se na něj a věnoval jsem mu malý polibek na rty. „Měl bys ležet a vyspat se z toho svinstva.“
Pravda je, že jsem rád, že došel, protože tu gymnastiku, co jsem tu předváděl, bych jen tak brzy neskončil.
Počkal jsem až mi Samuru přelepí ránu na zádech a pak ho chytil kolem ramen a vedl ho zpátky do ložnice. Zatlačil jsem ho do postele, a lehl si vedle něj.
„Nepotřebuješ napít? Nemáš hlad?“
Ani nevím, co to melu za hovadiny. Jsem moc rád, že se mu nic horšího nestalo. Přitáhl jsem si ho na svou zdravou stranu a přikryl jsem nás. Prsty jsem zabořil do jeho vlasů a jen se jimi jemně probíral.
Tak by mě zajímalo, jak je na tom Charles. Ale nejspíš nic moc, když si uvědomuji, v čí je rukách. Myslím, že mi na tváři hrál úsměv. Takové malé – spíš velké zadostiučinění.
Samuru
Přitiskl jsem se víc na jeho ruku a konečně jsem si oddechl. Jedině s ním po boku jsem šťastný a poprvé to na mě všechno dolehlo.
Tisíce myšlenek se mi rojily v hlavě a já aspoň polovinu potřeboval Stanovi říct.
„Jo, ten co po nás střílel je od Madoky a byl spřáhnutý i s Charlesem. Až si ho teď Edie vezme do parády, tak řekne i to, co neví. Otec se o Madoku postará, ale já se trápím tím, jak funguje VČELA. Nechci, aby vaše firma měla kvůli mně problémy.“
Stanley
Začínám být z toho unavený. Ne jen v tomhle okamžiku, ale celkově. Opravdu mě to začíná tohle všechno zmáhat a já bych rád klid. Vrátit se zpátky do pohody, bez celé té yakuzy, Edieho, Charlese a Madoky. Být jen se Samuru a v klidu vést s Jeffem podnik, jako dřív.
Opravdu to na mě začíná doléhat. Nejspíš stárnu. Však to taky Samuru nejednou řekl. Jak to vlastně bylo? Vypelichaný smeták? Zarezlé spoje?
Vzpomínky mi i přes mou únavu vyvolaly úměv na tváři. Jak by se asi tvářili doma, kdybych jim přivedl Samuru a představil bych ho jako svého partnera?
Otec by ho nejspíš hned vzal do lovecké chaty a ukazoval mu všechny své zbraně a trofeje. Nevím, jestli by to Samuru jako vegetarián, zvládl. A máma? Ta by ho nejspíš začala vykrmovat a tahala by ho sebou do všech jog, a fitek, co chodí. Možná by ho nutila hrát i golf…
Podíval jsem se na Samurovy vystouplá žebra. No, možná by mu neuškodilo trochu toho tělesného mordování a vykrmování.
Já uvažuji o tom, že bych ho vzal k nám? V tuhle chvíli mě ale v této souvislosti napadla jedna věc.
„Samuru,“ pohladil jsem ho po tváři, aby mě víc vnímal, protože skoro usínal.
„Víš, ne že bych tvému tátovi nevěřil, ale kdo ví, jak dlouho to bude trvat, než se to vyřídí s Madokou, a já bych tady byl nerad dlouho zavřený. Ještě by si tě mohl někdo splést s …“ raději jsem poslední slovo spolkl a pokračoval po krátké odmlce dál.
„Co bys říkal na to, že by ses podíval k nám do Anglie? Vím, že jsi tam studoval, ale já bych tě rád vzal k nám domů a navíc, můžeme si teď dovolit na nějakou dobu odejít a zatím se to tady může nějak dobrat konce.“
Samuru
Skoro jsem usínal, když mě Stanovy hřejivé ruce pohladily po tváři. Jen jsem zamručel, po mém oslovení. Ale vzápětí jsem se probudil až moc. Prudce jsem se posadil na posteli a zadíval se do jeho očí.
„Pojedu s tebou kamkoliv, kam přesně pojedeme? A je to pracovně, nebo spíš jedeme na dovolenou? Já... Budu rád kdekoliv, kde jsi ty."
Byl jsem nadšený, že někam spolu odjedeme. Hlavně co nejdál od všeho a všech.
Stanley
Samuru byl okamžitě vzhůru. I když měl problém rozlepit oči, najednou byl živý víc než dost. Usmíval jsem se, když se na mě tak nadšeně díval a nejspíš už přemýšlel, co všechno si sebou sbalí.
„Jeli bychom k mým rodičům. Ale nejprve musíš zprovoznit Včelu, aby jela bez chyby,“ zvedl jsem se také do sedu a stále pozoroval jeho nadšenou tvář.
„No… snad tu návštěvu zvládneš bez nějakých problémů. Víš, můj otec je vášnivý lovec a máma, ta je odborník na sport a zdravou výživu,“ odmlčel jsem se, když jsem si uvědomil, že aspoň v něčem si budou rozumět, při Samurově vegetariánství. Jenže co zbytek rodiny?
„Chci, abys něco věděl,“ podíval jsem se na něj vážně. „Mám dvě mladší sestry. A obě jsou, jak bych to řekl… No… trochu praštěné. Vůbec nechápu, po kom vlastně. Tak se musíš připravit na to, že ti nedají chvilku pokoj a nejspíš si tě vezmou do parády hned na letišti,“ natáhl jsem ruku a prohrábl jeho vlasy. „A hlavně – nenech si od nich dělat nějaké divné účesy. Tahle barva vlasů se mi na tobě líbí nejvíc,“ usmál jsem se a jemně za konečky potáhl.
„Starší Lilith studuje stejnou školu, jako jsem dělal já, mladší Grace letos nastoupila zas na školu, kterou jsi studoval ty. Ale ať tě nemate, že jsou to inteligentní a rozumné holky, jedna větší poděs než druhá.“
Položil jsem se zpátky na záda a jen Samuru hladil po zkřížených nohách. Už to vidím… Jen co vystoupíme z letadla, budeme je mít obě pověšené kolem krku. No, možná bychom, měli přiletět bez ohlášení… Ale to bych si zas pěkně od rodičů slízl. Nebo prostě budeme dělat, že tam nejsme a jen se zašijeme do hotelu… Jo, to je taky dobrý nápad.
„Budu muset všechno zařídit, než odjeme, ale stačí mi na to tak dva tři dny. No a ještě mě tak napadlo, co na to tvoji rodiče?“
Už jsem v duchu plánoval, co všechno musím zajistit, ale tahle poslední věc je vyloženě na Samuru. Jen doufám, že ten Edie s námi nepoletí…
Samuru
Trochu jsem se zarazil, když povídal o své rodině, nepočítal jsem s tím, že bych se měl s nimi seznámit a popravdě jsem se zděsil.
Jako já? Já? Já se mám představovat jeho rodině? Já? Opravdu? Tak teď nevím, kdo je tu větší blázen? Jako, je to jak mi dát do ruky rozbušku a čekat, jestli jí uhasím, nebo rozfoukám. Neumím se chovat pokud jsem nervózní... Sakra... Opět mám chuť použít ta slova, která jsem tak dlouho neřekl. Chcípni Stane! Takhle mě postavit před hotovou věc a čekat, že to bude v pohodě? A ještě má sestry? Já neumím mluvit se ženskýma. Zahrabejte mě někdo dva metry pod zem a dělejte, že tu nejsem.
„Rodin... Rodina? Ty mě chceš seznámit s rodinou? Mě? Opravdu? Já... Neumím se chovat... Co když řeknu něco, čím je naštvu? Nebo je urazím? A ženy? I když bláznivé, mám z nich... Jak to říct... Sakra... Strach? Ale zase nechci před ničím utíkat, miluji tě a chci znát tvojí rodinu. Ale... Co když nebudu v jejich očích pro tebe dost dobrý? Však se na mě podívej."
Zakryl jsem se až po krk peřinou, aby nebylo vidět nic mého vyhublého těla.
„Mojí rodiče?" vzpomněl jsem si po chvíli, co Stan řekl.
„Neboj, to je jen moje rozhodnutí, už roky o mě nemůžou rozhodovat, nehledě na to, že otec bude rád, když odsud budu daleko. Jak ho znám, má pro mě a Ei už zamluvené letenky daleko do ciziny, aby se nám nic nestalo. No... Pokud budeme v Anglii, mohl bych ti představit svého dědečka, byl jsem párkrát za ním, když jsem tam byl na škole."
Začal jsem se usmívat, protože jestli se Stan bojí mého otce, tak děda... To je jiná liga.
Stanley
Samuru se bojí ženských? No, když si vzpomenu, jak reagoval na Iwi, tak by mě to nemělo překvapovat. Ale mým sestrám stejně neuteče.
„K tvému dědečkovi se rád podívám, akorát jen doufám, že není něco podobného jak tvoje máma,“ mírně jsem se otřepal, když jsem si vzpomněl na tu ledovou královnu.
„Takže, máš dva dny na to, aby včela fungovala na sto procent a třetí den letíme, hned ráno zavolám naší asistentce, aby nám zajistila letenky. A taky to musím říct Jeffovi, protože se musí na nějakou dobu sám postarat o firmu.“
Naklonil jsem se k Samuru a zadíval se na něj. Líbil se mi, jak se schovává pod tou dekou. Vytrhl jsem mu ji ze sevření a zalezl pod ní. Zčásti jsem Samuru zalehl a znovu nás přikryl.
Omotal jsem kolem něj jednu ruku a jednu nohu.
„Potřebuji zahřát, a ty nejspíš taky. A nejlepší je tělesné teplo,“ už jsem byl o poznání klidnější a Samuru také.
„Zítra se zastavíme ještě u vás, aby tví rodiče věděli, že odlétáš, ale bude to jen krátká návštěva mezi dveřmi, abychom se s tvým otcem nepřizabili.“
Znovu jsem začal pociťovat únavu. Ač jsem se celý den z tohoto pokoje nehnul, přeci jen jsem nebyl ještě fit… A ten sen… Mírně jsem se otřepal, když jsem si na to vzpomněl.
Ale Samuru je tady u mě. Všechno bude v pohodě. Pomalu se mi začaly klížit oči.
„Jo, Jeff by mi měl přinést věci, abych nemusel v tom kimonu…“
Jen nevím, kdy Jeff přijde, ale to jsem už Samuru jaksi nestihl říct, protože mě pravidelný tlukot jeho srdce uspal.