Kdo z koho- Kapitola 2

Samuru
No... tak čtyřky prsa v mém obličeji nebyly zrovna to, po čem jsem toužil. Hlavně, když mě znovu zarvala do židle, ze které jsem se před chvílí postavil.
Jako vždy mě bez ohledu na moje pocity narvala do svého žlábku a potom oslintala pusu.
Nemám to rád... Nemám rád, když se mě někdo dotýká a ještě takovým způsobem.
Mírně jsem ji od sebe odstrčil a postavil na nohy. Sám jsem rychle vstal, aby neměla možnost mi znovu sednout do klína.
„Iwi, víš, že nemám tohle ocicmávání rád. Můžeš si už najít nějakého kluka a mě nechat na pokoji? A to nemluvím o tom, že já nepiju."
A hlavně ne s tebou, zase by ses po mě plazila jak minule a říkala mi, jak moc mě chceš.
Nemohl mi ujít ten pobavený obličej, pana dokonalého. Nejraději bych mu do něj chrstnul hrnek s kávou, který měl na stole. Hlavně jsem musel vypadat opravdu úžasně, nejspíš jako rudé rajče, protože nyní jsem se cítil opravdu trapně.
„Já už vše udělal, takže můžeš jít domů. Jo, jsem už zpátky z Anglie a zůstanu tu. Pokud po mě už nic nechceš, Stane, tak já jdu pracovat k Ei."
Přešel jsem ke dveřím a čekal, až mi odpoví. Nejraději bych zdrhnul, protože tahle situace mi opravdu nepřišla vtipná, a ani jsem neměl chuť v ní zůstávat. Hlavně být daleko od obou nadrženců.

Stanley
Tak je to… Iwamoto nekecala a zřejmě pořád touží se na Samurovi pěkně projet. Usmál jsem se nad jeho reakcí, a když se zastavil u dveří, přešel jsem k němu a mírně se na něj natlačil.
„Nechoď nikam daleko. Ještě máme spolu co řešit,“ otřel jsem se o jeho rozkrok a pak ho nechal být. Vrátil jsem se k Iwi.
„Tak zlatíčko. Jak jsme na tom?“ chytl jsem ji za ramena a nasměroval na židli, která byla ještě teplá od Samurova zadku. Hezky se na ní zavrtěla a naklonila se k počítači, aby ukázala svůj plný výstřih.
„Tak co tu máme?“ usmála se a hodila po mě očkem. „Chceš to projet? To bude drahý…“
„Vím,“ opřel jsem se o okraj stolu a nahnul se k ní. Chytl jsem ji dvěma prsty pod bradou, aby zvedla hlavu ke mně. Naklonil jsem se až k ní. „Odměna bude sladká…“ usmál jsem se výmluvně. 
Zaregistroval jsem pohyb u dveří. Otočil jsem se. Samuru tam ještě stál.
„Už tě nepotřebuji, můžeš jít. Mám tu teď něco důležitého. A zavři za sebou,“ usmál jsem se na něj, zatím co jsem Iwamoto stále držel pod bradou a jedním prstem ji přejížděl po jejich rudě namalovaných rtech.

Samuru
Stál jsem v těch dveřích jak opařený. Stále ve mně dozníval svíravý pocit z toho, že se mě opět dotkl a z blízkosti jeho těla. Tak blízko… Tak zatraceně blízko.
Vše se ve mně pralo a mravenčení projelo vším, co bylo v blízkosti mého penisu. I já cítil, že jsem na něj ihned reagoval a mírně mi cuklo v tříslech.
Ale když jsem pozoroval tu scénku, která se přede mnou odehrávala, z nějakého ujetého důvodu ve mně rostla zlost. Ale co, ať si to spolu užijí.
Nechápu, proč mi ten kretén tedy říkal, že je gay. Nejspíš není a jen mě pokoušel a s chutí najede do klína Iwi. Jak chce. Takový člověk mě nevzrušuje. Počkat? On mě vzrušoval? Co?
Nikdy… Ještě jednou se mě dotkne a urvu mu koule, zkusím, jak funguje drtička na odpad. Nesnáším ho.
A po jeho slovech, že mám vypadnout, to už bylo moc. Vztek zachvátil všechny moje myšlenkové pochody.
„Nemusíme spolu nic řešit. Máš tu dobrý materiál a ten originální obal nepotřebuje. Znovu můžeš vyzkoušet svoje umělecké nadání a napsat Iwi na zadek třeba svojí velikost IQ, takže 0. Já jdu, bavte se.”
Odešel jsem naštvaně do Eiho kanceláře a usadil se na gauči.
Musím si nějak vydezinfikovat penis a kulky, k tomu musím ze zadku dostat tu cifru, ale jak? Benzínem to nešlo a po lihu jsem se opupínkoval. Nenávidím ho.
Umři Stane!

Stanley
„Co to do něj vjelo?“ kousla mě Iwi do prstu. „A co to vjelo do tebe?“ povolila stisk zubů, abych mohl prst vytáhnout. „Od kdy jsi na holky, co?“
Usmál jsem se a ukázal na počítač.
„Potřebuji, abys mi to celé komplet projela. Zjisti mi, jestli tam Blister nenechal něco, co tam nemá být. Máš času, kolik chceš. Chci po tobě, abys mi ještě…“ chvíli jsem ji vysvětloval, co po ní vlastně chci.
Začala pracovat ještě jsem ani nedomluvil. Jen si něco brblala pod nos a občas pohodila hlavou.
„Zdá se mi to, nebo jedeš po Blisterovi? Víš, že ho ještě nikdo nedostal?“ zeptala se mně, aniž by zvedla hlavu od počítače. „To já to zkouším už delší dobu a nic.“
„A není to třeba tím, že není na holky?“ zeptal jsem se.
„Blbost. Nikdo ho neviděl ani s klukem. A ani se po nich nějak neohlíží. Takže bude jasnej heterák, jen ještě nenašel tu pravou…“ odfrkla si Iwi. Na moment sundala ruce z klávesnice. Podebrala si obě prsa a vzhlédla ke mně s výmluvným pohledem. „Tohle je zaručený tahák na chlapy,“ pustila je a zas položila ruce na klávesnici.
„Ale nejspíš to na Samuru nefunguje. To ho spíš dostanu rychleji do postele já…“
„Rozbije ti hubu. Není na kluky. Už jsem ho jednou skoro měla… Nedostaneš ho…“ zamračila se, ale stále ji oči běhaly po monitoru.
„Myslíš?“ přestal jsem se opírat a narovnal jsem se vedle ní.
„Vsaď se,“ odsunula se od stolu a zadívala se na mě.
Začal jsem se usmívat.

Samuru
Konečně jsem otevřel notebook a začal pracovat. Ale jako kdybych měl na ploše ten jeho arogantní obličej, který mě všude pozoroval.
Děsně mě vytáčí a to ne zrovna málo. Mám chuť ho přivázat k židli a nahého ho nechat jezdit po chodbách jeho skvělé firmy.
To by byla pomsta... Hmmmm... To si budu muset ještě promyslet.
Otevřel jsem mail a málem mě ruplo.
Jako proč mi ta pošahaná hackerka posílá tolika mailů s nabídkami toho, kam by mě pozvala a co by se mnou dělala? To mě má jako vzrušit.
Zvala mě na:
1- Erotické masáže v jejím podání, s jídlem podávaném na mém těle.
2- Na horké koupele a vířivkou u ní doma.
3- Večeři při svíčkách s kapáním horkého vosku na mé bradavky.
4- Na sado maso hrátky a můžu si vybrat, v jaké pozici chci být.
5- Na romantický let balónem a sex v oblacích.
Dokonale vše dala do grafické úpravy a poslala to jako pozvánku během jedné hodiny. Je to fakt magor.
Vše jsem zaklikl a vymazal. Tak na tohle mě fakt nedostane, ale mě nedostane nikdo a už vůbec ne ten úchylák starej.
Sakra... Už zase jsem na něj myslel. Jak si můžu vymazat mozek?
Pro kafe jsem si jít nechtěl, protože jsem nepotřeboval slyšet to, co se v té kanceláří odehrává a čokoládu tu nemám. Asi umřu.
Jediné co zbývalo, bylo, abych se pustil do práce a utopil se v ní. Nasadil sjem si sluchátka a už jsem jen vnímal tu krásnou hudbu a můj svět.

Stanley
Iwamoto udělala všechno, co jsem po ní chtěl. Ani jsem ji nekontroloval, protože pocit, že může kontrolovat práci Samuru, ji přímo nadnášela do oblak. I když byla zabraná do práce, viděl jsem na ní, jak už v duchu spřádá plány, jak dostat Blistera mezi nohy.
Když mi vysvětlila vše, co jsem potřeboval vědět, odešla.
Podíval jsem se na hodinky. Je půl páté. Jsem tu už docela dlouho. A Jeff se dneska chystá do Puraibashī. Jsem zvědav, jak se na to bude Ei tvářit, až ho tam Jeff přivede. Jako by mělo smysl ještě něco skrývat. Ale je to jeho boj. Sám se do toho pořádně zamotal.
Zvedl jsem se a zašel do vedlejší kanceláře k Tuovi.
Zaklepal jsem. Když mi jeho sekretářka otevřela, vešel jsem dovnitř. Samuru seděl na gauči se sluchátky na uších a byl ve svém světě. Došel jsem k němu a poklepal mu na rameno. Počkal jsem, až mě začne vnímat. Trvalo mu to celkem dlouho, ale jsem trpělivý.
„Mám pro vás práci,“ začal jsem mu profesionálně vykat. „Přijďte za mnou do kanceláře, ukážu vám, co po vás chci. Když budete souhlasit, můžete podepsat smlouvu. Máte na rozmyšlenou pět minut.“ Naklonil jsem se k němu a tak, aby to Eikichi neslyšel, jsem šeptem dodal:
„Myslím, že teď je každé jeny dobré. Kancelář pana Tui se musí opravit. Potřebuje nové zařízení a to úplně komplet. Tahle kancelář je jen dočasná.“
Otočil jsem se a beze slova odešel. Usadil jsem se, na stůl položil hodinky a sledoval čas.

Samuru
Věděl jsem, že u mne stojí a klepe mi na rameno. Bylo mi to ukradené.  Ať si jde za Iwi, ona je taky dobrá, tak co?
Nechal jsem ho chvíli čekat a potom se na něj podíval. Hudbu jsem si vypnul a sluchátka znovu zavěsil na krk. Ale vlastně jsem nemusel, jeho kecy mě nebaví.
Proč bych jako měl chtít práci od něj? Beztak k tomu bude mít nějaký úchylný dodatek ve smyslu, že mu kdykoliv roztáhnu půlky. To spíš mu ty jeho nakopu.
Jak jinak, pěkně použil mého bratra. Sere mě, jak ten parchant ví, na jakou strunu mých citů zahrát, a že Ei, je pro mě celá rodina, kterou uznávám. Přemýšlel jsem nad tím, kdy jsem mu to ukázal?
Chcípni Stane!!! Ježíš, jak ten člověk mi pije krev, jak obrovská pijavice energie.
Nechtěl jsem, ale zvedl jsem se a odložil notebook na stůl. Došel jsem k němu do kanceláře a postavil se naproti jeho stolu tak, abych byla mezi námi bezpečná vzdálenost. Takhle dlouhé ruce nemá.
„Tak co mi chceš? Můžeš najmout Iwi ne? Tak proč chceš někoho, jako jsem já?”

Stanley
Nečekal jsem dlouho. Objevil se v kanceláři se svým vražedným pohledem.
„Proč chci tebe? Jak jsem zjistil, záleží ti na bratrovi. Někdo mu vypálil kancelář a díky tomu jsme zjistili, že někdo z naší firmy tahá informace. Potřebuji projít všechno, co se dá a najít toho hajzla. Je potřeba si uvědomit, že nejen naše firma, ale spousta dalších, včetně tvého bratra je v ohrožení, pokud to tak půjde dál,“ postavil jsem se a udělal pár kroků blíž k němu.
Díval se na mě a já si prostě nemohl odpustit ten svůj úsměv. Ať byl jeho pohled jakkoliv vražednější, měl moc krásné oči. Lemovaly je dlouhé husté řasy a ta zelená barva byla prostě uchvacující.
Jo, dívat se tak do nich při sexu, tak se nejspíš udělám a ani ho nestihnu protáhnout.
Nadechl jsem se, protože tahle představa hned zaměstnala nejen mou mysl, a ukázal jsem k pohovce. Na stolku vedle notebooku ležela pro něj připravená smlouva. Vím, že si tahám švába do bytu, ale taky vím, že je dobrý a že pro bratra udělá cokoli. Dokázal to svým chováním, vždy když jsem Eikichiho zmínil. Tohle se prostě skrýt nedá.
„Posaď se,“ chytl jsem ho za rameno a postrčil k pohovce. „Tam je smlouva. Přečti si ji, a pokud budeš souhlasit, podepíšeš.“
Nečekal jsem, co řekne, nebo jestli se vážně pohne, a sám jsem si šel sednout.

Samuru
„To, že mu vypálili kancelář, je to jediné, co mě tu drží a ty mi to nezapomeneš nikdy připomenout, že? Co takhle mi políbit prdel? Teda…”
A to jsem říkat neměl, protože jsem asi idiot, který si neuvědomuje, že tenhle člověk je víc, než nebezpečný.
„Teda tu svou…“ dodal jsem rychle. „A co nechat mě už na pokoji? Co z toho budu mít já? Beztak tam máš nějaké pitomé dodatky o tom, co můžu a nemůžu. A hlavně, že ti mám podržet. Nikdy! Pokud mám pomoci Ei, pomůžu, ale potom půjdu. Nikdo mě nebude držet na vodítku u nohy. A hlavně ne ten, který nemá páru o obnovení souborů a zastavení hackera v počítači.”
Jen jsem zvedl smlouvu ze stolu a s chutí mu jí vhodil do obličeje.
„Nepodepíšu. To bys mě musel donutit a na to nemáš.”
Byl jsem vzteklý a nedokázal jsem se držet zpět. Moc dobře věděl, že Ei je moje slabé místo a to mě sralo ještě víc. Jestli si myslí, že mě bude tímhle vydírat, tak to se šeredně mýlí.

Stanley
Papíry se rozletěly po kanceláři a jeden mě stihl říznout do obličeje pod okem. Otřel jsem si tu kapku krve a podíval se na prsty. Takže takhle…
„Vidím, že ti na bráchovi nezáleží. Spletl jsem se. Nedovolím nikomu, aby pro mne pracoval bez smlouvy,“ postavil jsem se a přešel ke dveřím a otevřel je. „Můžeš jít. Nepotřebuji tě.“
Víc jsem si ho nevšímal. Usadil jsem se zpátky na pohovku a vzal do ruky telefon.
„Iwi, potřebuji, abys zítra došla. Buď tu co nejdříve… Jo, bude to nejspíš na dýl… Jo, udělám ti tvoje oblíbené latté… Tak zítra v osm.“
Odložil jsem telefon, otevřel svůj zálohový notebook a začal pracovat.

Samuru
Haaa? Je možný, aby mě ten člověk naštval ještě víc? Asi není. Myslím si, že bude první, který bude mít právo uvidět moji zlou stránku.
Sevřel jsem ruce v pěst a náhle se ve mě rozlil pocit pomsty. Teplý, proudící, uvolňující proud adrenalinu, který zatemňuje mysl a ničí zábrany.
Povolil jsem stisk a na tváři se mi usadil démonský úsměv. Musel jsem vypadat jak Joker z Batmana.
Otočil jsem se k němu a sebral všechny papíry, co se válely na zemi. Hezky a úhledně jsem je srovnal a položil na jeho mahagonový stůl. Vzal jsem lihovku a stáhl si kalhoty až ke kolenům, aby se odhalil kousek mé postavy.
V zubech mi zůstalo zaseknuté vrchní víčko od fixu a já si stáhl trenky z jedné půlky zadku tak, aby byla odhalená jen ona a nic jiného. Dal jsem si záležet, aby byl napsaný zrcadlově a byl vlhký. Na všechny papíry jsem si v místě podpisu sedl a z mého pozadí se podpis obtiskl na papír.
Potom jsem se postavil na zem a natáhl si kalhoty, které jsem si s pohledem upřeným na něj pomalu zapínal. Položil jsem papíry před něj a s úsměvem dodal:
„Máš to řitně potvrzené. Tak zatím.”
A zamířil jsem ke dveřím. Ten úžasný pocit, který se mnou rozproudil, se nedal ani popsat.
Jo… Máš to Stane…

Stanley
Pracoval jsem a dělal, jako by tam Samuru vůbec nebyl.
Jenže… Nejspíš mu ruply nervy. Díval jsem se na něj, jak si dává záležet na tom, co právě prováděl. Jen stěží jsem udržel vážnou tvář. Ruce položené na klávesnici jsem přemlouval, aby zůstaly na místě a neměly snahu se přesunout na ten jeho úžasný zadek. Nemohl jsem si nevšimnout, že tam má stále tu cifru a můj podpis z předešlého dne. Tak trochu zadostiučinění… Teď bude mít ozdobu na obou půlkách.
Když skončil a začal se oblékat, nasměroval jsem pohled zpět do monitoru.
„Máš pěknou kérku,“ podotkl jsem jen, když mizel za dveřmi, aniž bych se na něj jedinkrát podíval.
Čekal jsem, až uslyším vzteklé bouchnutí dveří Eikichi kanceláře.
Vstal jsem, zašel jsem k tiskárně vytisknout nové smlouvy. Ty, na kterých zůstaly Samurovy prdelní otisky jsem srovnal na jednu kupku. Vzal jsem je i ty nové a šel k Tuovi do kanceláře. Tentokrát jsem vstoupil bez vyzvání. Zastavil jsem se před Samuru.
Nové smlouvy nepodepsané jsem položil na stolek. Ty původní jsem zvedl před jeho oči a roztrhla je a pak upustil na zem.
Beze slova jsem se otočil a vrátil se k sobě. Jen jsem nakoukl k asistentce a sdělil ji, že může jít domů a pak se znovu usadil k notebooku a pokračoval v práci.

Samuru
Vztek mě zaplavil, jak jsem se díval na kousky papírků poletující vzduchem. Ten ichtyl, je přede mnou roztrhal a ještě se svou kamennou tváří. Ok... Jak chce.
Vstal jsem a pořád ještě jsem mohl říct, že mi mozek fungoval dobře. Možná že to bylo to jediné, co ještě fungovalo.
Došel jsem k Luci a zeptal se, kde je úklidová místnost se smetáky a dalším nářadím. Ona sama chvíli tápala a potom ukázala na chodbu, kde přímo naproti nám byly červené dveře s nápisem ÚKLID.
S potutelným úsměvem, který u mě značí jen jediné a to, že mám plán, jsem z té místnosti vytáhl smetáček s lopatkou. Všechny kousky papíru, které po roztrhání zůstaly u Ei v kanceláři, jsem sebral a dal na lopatku.
Opatrně jsem se zvedl, aby ani jeden neuletěl a sebral ze stolu ještě ty nové smlouvy. Došel jsem ke Stanovi do kanceláře a všechny kousíčky z lopatky, mu nasypal na hlavu.
„Tady máš Puzzle na dlouhé večery, kdy si ho honíš. Já s tím spokojen byl. Měl si to vlastnoprdelně podepsané a poskládané do komínku. Takže skládej Popelko."

Stanley
Když Samuru vešel s lopatkou v ruce a nesl to nějakou svátost, musel jsem se usmát. Kousky papírů se rozletěly kolem mé hlavy. Zaklapl jsem beze slova notebook a pomalu jsem vstal. Zabodl jsem pohled do jeho očí.
„Popelka? Tu neznám a puzzle neskládám,“ řekl jsem klidně, avšak nečekaně jsem po něm skočil. Chytl jsem ho za ruku, přetočil ho rudce k sobě zády a druhou rukou mu silně stiskl zátylek. Tlačil jsem ho ke dveřím, až do nich narazil.
„Promiň, nevšiml jsem si, že je zavřeno,“ znovu jsem ho na ně narazil. „Myslím, že nechápeš vážnost situace. Někdo se nás snaží zlikvidovat a někdo se snaží dostat na dno tvýho bráchu. Někdo ho v noci napadl a můžeš být rád, že tam někdo byl a zachránil ho.“
Smýkl jsem s ním na bok a otevřel dveře. Ještě pevněji jsem mu stiskl krk a dál pokračoval s naprosto ledovým klidem:
„Jseš dobrý v tom, co děláš, ale nebudu tě přemlouvat za každou cenu. To ode mne nečekej. Jsi nahraditelný. A teď vypadni. Musím zavolat úklidovou službu, protože se mi tu rozlezli švábi,“ prudce jsem ho vystrčil na chodbu a rychle zavřel dveře.
Už nevím pokolikáté jsem se vrátil ke svému notebooku, abych pokračoval v práci. Dneska jen samé zdržování a já musím spravit tolik smluv a oslovit několik obchodních partnerů a uklidnit je, že je všechno v pořádku.

Samuru
Trošku nervák, ne? Málem mi přerazil nos o dveře. To mě jima jako chtěl nechat projít? Než jsem mu však stihl rozbít ten jeho úsměv, už jsem stál za dveřmi.
Tak dost… Pohár mé trpělivosti právě přetekl. Probudil spícího Samuru, který se probouzet nemá.
Šel jsem k automatu a asi po třech letech si koupil energi drink. Celý jsem ho do sebe kopnul na ex. Na mě totiž působí, asi jako extáze na pařmena. V očích se mi rozšířily panenky, jak silná vlna mě zaplavila, a já viděl jen jedno.
Stan bude trpět.
Vešel jsem k Ei do kanceláře a zasedl ke svému počítači. Chceš hackera, máš ho mít, Stane.
Moje prsty jezdily po klávesnici, jak kdybych byl naspídovanej a vše ve mě se soustředilo jen na jednu myšlenku a tou byl Stan. Pěkná motivace, to jsem musel uznat.
Našel jsem si svoje záložky, které jsem měl propojené s jeho počítačem a začal mu v něm sjíždět to, co by nečekal. Na plochu jsem mu rozklikl porno stránky s právě souložícími gayi.
Jako další stránku jsem mu otevřel seznamku a tam napsal: „Jsem starý a plešatím. Mám jen pár zubů, ale právě proto, by ses měl seznámit se mnou, protože to aspoň při kouření nebude bolet. Jmenuji se Stan Torres.”
Další stránku jsem mu otevřel blázinec i se vstupním formulářem a pro mojí zábavu, jsem mu jako předposlední stránku dal domov důchodců a zakončil jsem to krematoriem.
Nechal jsem to tak a věděl jsem moc dobře, že se mu tam vše spustilo. V uších mi zněla hudba a já si užíval mojí sladkou pomstu.
Vše jsem zavřel, aby nebyla cesta ke mně a jak jsem se k němu zase dostal. Ale já si najdu skulinku vždycky.

Stanley
Pracoval jsem asi patnáct minut, když se mi z počítače ozvalo oznámení příchozí zprávy. Vstal jsem a přešel k pracovnímu stolu.
Díval jsem se na monitor, co se tam objevilo a co se ještě otevírá. Rozklikl jsem příchozí emailovou zprávu.
„Vůbec mi nevadí, že jsi starej a že plešatíš. Mám rád zralý kousky a na to, abys mi ho vykouřil opravdu zuby nepotřebuješ. Rád dělám charitu pro seniory. Kdy se můžeme sejít?“
V další zprávě byla omluva, že pro přijetí do ústavu musím mít lékařské doporučení od psychiatra. V další zprávě….
Raději jsem to už nečetl.
Vzal jsem telefon a šel k Eikichimu do kanceláře. Vstoupil jsem dovnitř a přitom hovořil s Iwamoko,.
„Měl jsem pravdu Iwi…  Jo mám tam zase škodiče… Ne, s tím si hravě poradíš… A potřebuji, abys přišla už dnes, protože mám zase další zprávu od klienta, že mu někdo nabízel lepší obchod… Ano, budu tě čekat, do hodiny…“
Zastavil jsem se před stolkem, kde jsem nechal smlouvu pro Samuru.
„Nebudu se tady honit za někým, kdo je neschopný a nemá smysl pro rodinu…“ brblal jsem si pro sebe polohlasně. Aniž bych se na něj podíval, smlouvy jsem vzal a roztrhal. Pak jsem se beze slova otočil a šel zpátky k sobě.

Samuru
Díval jsem se na to, jak škube smlouvy přímo před mýma očima a nejhorší na tom bylo to, že mi to bylo jedno.  Já tu práci nikdy nechtěl. Bez známky emocí odkráčel zpět k sobě do kanceláře a vyhrožování Iwi se mě už taky nedotýkalo.
Kdyby mu to došlo už na začátku, nemusel by tohle se mnou zažívat.
„Samuru?”
Hlas Ei, který jen zvedl pohled od počítače, mi pověděl naprosto jasně, co si o tomto myslí, a mě div neuzemnil. Sakra…
„Já vím. Spravím to…”
Postavil jsem se a odložil počítač na stůl. Došel jsem ke Stanovi do kanceláře a on zrovna seděl za pracovním stolem. Moc dobře vím, že jsem to přehnal, ale on mě tak strašně sere a podceňuje mé schopnosti.
S obrovským sebezapřením, které ve mně rostlo s každým dalším pohledem na jeho tvář, jsem konečně promluvil.
Bylo mi jedno, že mě ignoruje. Já jeho taky, ale tohle jsem mu musel říct.
„Já se o práci neprosil. Je mi jedno, co si o mě myslíš, ale Eiho si do huby brát nebudeš. Absolutně nevíš, kde jsou mé priority, co se rodiny týče. Mám jen Ei, který se o mě celé dětství staral a dával mi peníze na studia. Je jediný, komu jsem zodpovědný. To, že má někdo peníze, neznamená, že má city. Ale to ty víš nejlíp, že?”
Odkašlal jsem si, protože mi právě zaskočila slina, kterou bych nejraději po něm plivnul. Můj vztek rostl s každým slovem a ovládat se v jeho přítomnosti je naprosto nemožné.
„Moc dobře víš, že máte ve všech počítačích, které jsou napíchlé na firemní síť hackra a já ho už nějakou dobu stopuji. Je fakt dobrej a najít ho není jednoduché. Dokud bude Ei pracovat pro vás, tak se postarám o to, aby byl v bepečí a tím i vaše firma. Jestli mu však někdy ublížíte, nemám problém vám to tu celé zbortit, jak domeček z karet, namyšlenej pracháči.”
Stál jsem naproti němu a propaloval ho pohledem. Nejhorší bylo to, že jsem se musel ovládat a pokud mi nevěřil, že tohle je to nejmilejší, co dokážu říct, tak je blbej.
„Mohl bys mě pustit ke tvému počítači? Dám to do pořádku, a pokud máš chuť mi znovu vyhrožovat s Iwi…”
Vytáhl jsem z kapsy telefon a našel její číslo v seznamu.
„Pozvu jí na rande a ona se sem ani neodváží dojít. Moc dobře jsem si vědom toho, že pro mě udělá cokoliv.”
Tohle bylo poprvé, co jsem se takhle choval a vůbec mi to nesedělo, ale pokud chce hrát tvrdě i já to umím.

Stanley
Netrvalo dlouho a Samuru vešel do mé kanceláře. Jen jsem zvedl hlavu, pohodlně se opřel, založil ruce v klíně a díval se na něj a čekal, až ukončí svůj monolog. Ignoroval jsem jeho nadávky.
„Aby bylo jasno, já si do huby nikoho neberu. Pouze jsem ti jen sděloval fakta, jak se věci mají. Že je ohroženo podnikání tvého bratra a za tu dobu, co si tady ty hraješ na pana dokonalého nepřekonatelného hackera, přišel už o spoustu peněz. Peněz, které vydělává i pro tebe,“ na moment jsem se odmlčel, abych se nadechl. Postavil jsem se a pokračoval.
„Jsi možná zodpovědný Eikichimu, ale v tomhle momentě jsi totálně selhal, protože jsi dal přednost svému vlastnímu egu před ním,“ s každým slovem jsem se k němu blížil jak liška na lovu. „To, že mám v síti hackera, vím už dávno, není potřeba mi to připomínat a už tam dávno nemusel být. Sám jsem ti to říkal, ale jen jsem s tebou ztrácel čas. A jak jsem řekl, nejsi nenahraditelný. Nabídku nebudu víc opakovat a rozhodně si před tebou nekleknu na kolena. Taky mám své hranice a ty jsi je překročil.“
Zastavil jsem se těsně před ním a upřeně se mu díval do očí.
„Nebudeš mi vyhrožovat,“ naklonil jsem se až k jeho obličeji a výhružně mu ta slova vmetl do tváře. „Ty ne. Vím o každém tvém kroku, které si za poslední dva dny v mém počítači udělal. Myslíš, že jsem blbej a nepojistil jsem se? Iwi dobře ví, co má dělat… Jo, a když už jsme u toho – pozvi ji na rande. Celou dobu co tu byla, nemluvila o ničem jiném, než jak tě dostat do postele. Máš možnost. Ráda ti skočí kolem krku. Nebo spíš do klína…“
Popošel jsem bokem a ukázal mu na stolek, na kterém ležely papíry. Vzal jsem pero a strčil mu ho před oči.
„Jedině když podepíšeš smlouvu, můžeš pokračovat. Jinak ti nedovolím sednout k počítači. A pak už bude na někom jiném, aby to dal všechno do pořádku.“ 

Samuru
Připadal jsem si jak po nějakém maratonu, jak rychle jsem dýchal, abych dokázal vůbec přemýšlet. Jeho blízkost mě přímo vytáčela do neskutečných otoček a já jen zatínal pěsti, abych ho nenakopal do jeho zadnice.
„Chcípni Stane!" Jediná myšlenka, která se mi v hlavě neustále opakuje od chvíle, kdy toho magora znám.
Ve mě to bublalo jak v papiňáku a dostat k ruce boxovací pytel, tak z něj zbudou jen kusy kůže. Nechápu, proč mě ten člověk tak vytáčí a každé jeho slovo ve mě evokuje vztek. Ale to, jak neustále leze do mého prostoru mě oslabuje.
Chtěl jsem odejít, ale zase se moje nohy zastavily, aby mě vrátily zpět k jeho stolu. To se opakovalo asi tak desetkrát, než jsem uchopil propisku a ty jeho pitomé tři stránky podepsal.
Ať je tam napsané cokoliv, nyní jsem se mu upsal. Jen stačilo naříznout zápěstí a podepsat to krví, aby mě mohl odtáhnout do pekla, ve kterém nejspíš už jsem. Bože...
Vrazil jsem mu je do rukou a šel si sednout za stůl, abych mohl do toho krámu, který mi právě zničil život.
Nesnáším omezení a braní mé svobody. Nedokážu uznávat autority a hlavně ze všeho nejvíc nesnáším arogantní a namyšlené lidi. Takže mi tu s ním budu fakt skvěle, asi jako sedět na uhlíkách a bavit se o ledu.
Dal jsem si na uši sluchátka a pro jistotu se na něj ještě jednou podíval.
„Můžu se do toho krámu teda podívat? Nebo musím ještě podepsat něco, aby si byl spokojený? Třeba tvou zadnici?"
Prostě si nedám pokoj, pořád musím dokazovat, jak vzpurný a provokativní jsem.

Stanley
Díval jsem se na něj, jak jde ke dveřím, aby odešel a zase se vrátil. A znovu… Když to udělal potřetí, raději jsem si sedl na pohovku, protože už jen z toho dívání na něj mě bolely nohy.
Nakonec smlouvu podepsal a vrazil mi ji nasraně do ruky.
„Můžeš začít pracovat,“ odpověděl jsem mu, když jsem si prohlédl podpisy na smlouvách a víc jsem si ho nevšímal. Jen jsem napsal sms Iwamuru, aby nechodila, že je to už vyřešeno.
Asi po hodině, kdy byl zcela zabraný do práce a byl ve svém světě, jsem se zvedl a šel na chodbu k automatu. Hodil jsem minci a vybral extra hustou čokoládu. Vrátil jsem se k Samurovi a bez řečí ji postavil před něj.
Pak jsem zašel do kanceláře asistentky a dal si vařit čaj. Jo… potřebuji a hodně silný. Pořád nechápu, jak se může Jeff nalívat jen kávou. Čaj skoro nepije.
Usadil jsem se i s čajem na pohovku, ale najednou jsem se začal cítit hodně unavený. Tohle hraní na kočku a na myš a taky spravování smluv a ujišťování klientů, že je všechno v pořádku mě celkem vyčerpalo. Zul jsem si boty a nohy jsem si hodil na protější křeslo. Seděl jsem, upíjel čaj a pozoroval Samuru, jak pracuje.
V hlavě se mi honila spousta myšlenek, od jeho výstupů až po kresby na jeho zadku. Některé byly takové, že jsem se i začal usmívat.

Samuru
Šokovaně jsem se díval na kelímek s horkou čokoládou, která příjemně voněla až ke mně, a nechápal, proč mi to přinesl. Měl to být nějaký náznak dobré vůle? Pche...
Jakou já měl chuť mu jí hezky nalít do kalhot a dívat se na to, jak ho to pálí. Já ho tak nesnáším.
Vztek mě neustále neopouštěl, jak kdyby se spouštěl pouze v jeho přítomnosti.
Tak spokojeně si tam seděl na té pohovce a jeho dlouhé nohy se opíraly o protější křeslo. Po očku jsem si ho prohlížel. Je mi jasné, že ho ostatní muži shledávají atraktivním. Jeho dokonale tvarované tělo, které halí přesně padnoucí obleky z nejkvalitnějších látek, jsou jak ze žurnálů.
Šedé kratší vlasy a ty oči... Tak dlouho jsem neviděl modré oči... Tady v Japonsku se to jen hemží hnědýma a v Anglii má snad každý člověk jinou barvu očí.
Kdybych nebyl poloviční Angličan po matce, tak jsem jako náš táta, ale jeho podobu zdědil Ei. Takhle mám skoro červené vlasy a zelené oči, na které si neustále narážím brýle.
Je hrozné nebýt Ei podobný. Jsem, jak kdyby mě adoptovali. Ale prý jsem po dědečkovi, řekl bych, že to byl asi Scot.
Najednou jsem si všiml, že v mém hlubokém přemítání, jsem se soustředil jen na něj a můj pohled se ukotvil v jeho rozkroku. A sakra...
Jeho potutelný úsměv mě štve ještě víc, než když je na mě hrubý. Hovado...
Okamžitě jsem stočil oči k počítači, ale i já cítil, jak se mi do tváří nahrnulo horko. Cítil jsem se tolik trapně, že jsem si ho prohlížel, jak nějaký kus masa… Ale on je opravdu hezký.
Na co to sakra myslím... Nesnáším ho... Ne... Chcípni Stane.
„Otravuješ mi tu vzduch? Chceš, abych tu zkolaboval?" podíval jsem se na jeho zuté boty a nohy na křesle.

Stanley
Vypil jsem čaj a cítil jsem se o mnoho lépe. Tohle mi vždy dodá energii. Sledoval jsem Samuru celou dobu. Dokonce jsem si všiml, jak si mě prohlíží. Takže on si nedá pokoj s těmi svými průpovídkami.
Postavil jsem se, a aniž bych se obul, přešel jsem k němu.
Opřel jsem se o opěradlo židle a nehlédl mu přes rameno do počítače.
„Vidím, že se snažíš,“ usmál jsem se. „Měl by sis udělat aspoň krátkou přestávku. Čokoláda ti chladne,“ natáhl jsem přes něj ruku a přisunul kelímek s čokoládou před něj. Jen jako by mimochodem jsem se víc zapřel o jeho záda a bradou se otřel o jeho rameno.
Jo… ten čaj mě vážně postavil na nohy. Už jsem zapomněl na to, jak jsme se tu dohadovali…
Nejspíš mám krátkou paměť, kterou teď zaměstnává něco jiného. Ale myslím si, že se Samuru stejně připomene nějakou jeho super hláškou o mém opotřebení.

Samuru
Jo... Tak čokoláda mi chladne, ale jeho hruď opřená o má záda vyvolává v mém těle opak. Jak kdyby otření jeho brady o mé rameno vpustilo do mého těla tisíc malých mravenců, kteří nevědí, kam se mají rozeběhnout dřív.
Jedno blbé otření a já už nedokázal ani pořádně držet myš.
Je možné, že jsem tak strašně nadržený z jeho blízkosti?
Vzpamatuj se Samuru! Přestaň na něj myslet! Není tu... Kurva... on tu je až moc a ještě tak blízko, že mi asi bouchne srdce.
„No, já odpočívat nepotřebuji, jsem ještě mladý a výkonný. To víš, mladší modely jsou rychlejší. Ale pravdou zase je, že starší jsou spolehlivější, ale zase se rychleji vybíjí a přepaluje se jim zdroj. Taky podle lehčího zápachu, co se ke mně táhne od země, bych řekl, že tvoje životnost se zkracuje. Potřebuješ novou podložku."
Sakra... proč já tohle musím pořád dělat? Jsem sebevrah? Myslím vůbec?

Stanley
„Kdyby sis ty sundal boty, nejspíš bychom museli zavolat deratizátory,“ pustil jsem kelímek s čokoládou a ruku jsem táhl po jeho paži až na rameno. Chytl jsem sluchátka a ještě než jsem mu je nasadil na uši, zašeptal jsem: „Jseš celý ztuhlý. Potřeboval bys promasírovat svaly. Relaxuj při hudbě…“
Ruce jsem mu položil na ramena a nejprve jemně, avšak s narůstající intenzitou jsem mu je promasírovával. Sledoval jsem, co dělá a postupně z ramen a krku jsem přecházel níž, až jsem měl obě dlaně položené na jeho břiše. Uvěznil jsem ho na židli. Neměl kam uhnout. Stál jsem za ním, opíral se o něj a před ním byl stůl. Mé ruce putovaly po břiše dolů, až spočinuly na jeho stehnech.
Jemně jsem je promasírovával a ani vnitřní strana stehen nezůstala ošizena, když jsem na ně mírným tlakem donutil Samuru trochu roztáhnout nohy od sebe. Držel jsem ho jednou rukou za nohu a druhou jsem položil na jeho rozkrok. Nosem jsem kousek odstrčil sluchátko.
„Opravdu jsi napjatý a potřeboval bys uvolnit,“ zašeptal jsem a olízl mu ucho. „A máš pravdu. Starší jsou spolehlivější, a s doživotní zárukou kvality. Ukaž jak je tvůj model rychlý…“ začal jsem ho třít po penisu přes látku kalhot.

Samuru
Uwaaa... Lhal bych, kdybych v téhle chvíli řekl, že jeho doteky i když přes látku, mě nevzrušují. To se mu mám jako dát za horkou čokoládu? Asi upadl na hlavu, ne?
Jak kdyby masáží a následným hlazením mých stehen dával jasně najevo, že pro něj roztáhnu nohy a nechám ho dělt co chce. Nikdy.
Jenže jsem měl ještě mnohem větší problém, který už v tuhle chvíli tlačil do poklopce kalhot. Cítil jsem, jak se mi pod tričkem postavily bradavky, a nechápal, jak je to možné. Tohle se mi ještě nestalo… Jenže pravda, taky nemám valné zkušenosti a s mužem vůbec...
Ten jeho postoj naprostého macha mě sere nejvíc. Ale jak se mu mám bránit, když on moc dobře ví, kam na mém těle sáhnout, aby mi to rozlilo do těla pocit vzrušení a mátlo to mou mysl?
Co sakra chce? Jo... Moc dobře vím, co chce... Dostat se mi do kalhot a...  
Musel jsem se zhluboka nadechnout, abych zaplašil tu myšlenku na sex s ním a jasné představy toho, jak to se mnou dělá. Do prdele...
Můj pohled sjel na stůl a ulpěl na kelímku s čokoládou.
Horká čokoláda... Hmmm... Po mé tváři se znovu rozlil úsměv, který se mísil se zákeřností v mé povaze.
„Radil bych ti, aby si uhnul rukou z mého rozkroku, jinak se ti spálí chase."
Uchopil jsem kelímek a roztřesenýma rukama ho přiblížil k té jeho na mém rozkroku. Je mi jedno, že si kurevsky ublížím, ale jemu ublížím jako prvnímu. Aby se mě mohl dotýkat, musí mít moje svolení a nebrat si jen tak něco, co mu nepatří.
Jenže i držet ten kelímek v této chvíli bylo velmi namáhavé.
Jak to, že na něj takhle reaguji? Proč se mnou tohle dělá?
Jeho horký dech se otíral o mou šíji a já myslel, že i přes ty kecy, co jsem vypustil z úst, asi zešílím.

Stanley
Podíval jsem se na to, jak se mu ruka s kelímkem třese. Chytl jsem ho najednou pevně za to roztřesené zápěstí a na sílu ruku kousek posunul a otočil ji. Čokoláda vytekla na zem mezi jeho nohy.
Jednou rukou jsem ho stále pevně držel za zápěstí a druhou rychle rozepnul poklopec a vsunul ji dovnitř.
Málem se mi zastavil dech, když jsem se dotkl té jemné kůže na jeho naběhlém penisu.
„Takový výstavní kousek a ty ho schováváš?“ zašeptal jsem mu znovu do ucha. Pevně jsem uchopil jeho erekci a vytáhl ven na vzduch a začal ho třít v dlani.
„Vidím, že opravdu potřebuješ uvolnit… dýchej zhluboka, zavři oči a relaxuj…“

Samuru
To je neskutečnej parchant. Jak si může tohle dovolit dělat s mým tělem?
Avšak okamžitě, co se jeho prsty dotkly mého penisu, málem jsem přestal dýchat. Zapomněl jsem v ten moment, že ho nenávidím.
Od žaludu až do kulek projížděl příjemný a zároveň omamný pocit rozkoše, kterou mi dával.
Kůžička, která se přetahovala nahoru a dolů, vždy uvázla na okraji erekcí naběhlé plosky a pouštěla do mého těla elektrizující proudy, vsakující se do každé části mého mozku.
Nedokázal jsem zabránit tichému zasténání, když jsem pod jeho tlakem cítil, jak se můj penis napíná do stavu, který mi zatemňoval mysl.
Zrychleně jsem dýchal a druhou volnou ruku zatínal do opěradla židle, abych se dokázal udržet při smyslech.
Vše ve mě hořelo nedočkavostí po tím uvolňujícím pocitem extáze, která se ve vlnách převalovala přes mé tělo. Byl jsem nedočkavý a prohnul se víc proti jeho ruce.
Je mi jedno, že se mu vzpírám, ale chci to... Už nedokážu ani reálně uvažovat, natož, abych se dokázal bránit jeho dráždění.
Olízl jsem si vyschlé rty a s dalším jeho přejetím po mém mužství, jsem ucítil tu největší vlnu vášně, která mě mohla zaplavit. Všechno mé sperma se stáhlo z váčku pod penisem a v malých dávkách se rozstříklo na jeho židli a na zem.
Zavřel jsem oči, a vychutnával si tento nový pocit, za který ho asi za chvíli zabiju. Ale na trest jsem pro tuto chvíli nedokázal myslet. Jen doznívající orgasmus mi zaplavoval tělo.

Stanley
Zapíral jsem se o opěradlo židle a mé ruce dělaly své. Jednou rukou jsem mu stále pevně držel zápěstí, zatím co druhá zpracovávala jeho erekci. S mírným úsměvem jsem sledoval, jak tomu podlehl. Stihl jen zatnout nehty do opěradla židle. Rychle oddychoval, a i když se to snažil potlačit, přesto mu přes rty uniklo zasténání. Prohnul se proti mé ruce a jeho sperma si razilo cestu ven skrz mé prsty. Zesílil jsem tlak a zvýšil rychlost. Dráždil jsem ho, dokud nevydal poslední várku těch bílých mršek a na ukončení všeho jsem ho kousl do krku.
„To bylo rychlý…“ usmál jsem se. „Opravdu… Mladý a rychlý…“ zaútočil jsem znovu jazykem na jeho ucho. Jemně jsem ještě protahoval jeho penis v ruce, dokud se zcela neuklidnil.
Pustil jsem ho, chytl nečekaně pod krkem, až se zbytky sperma z mé ruky rozmazaly na jeho kůži a zaklonil jsem mu hlavu, aby se mi podíval do očí.
Znovu mě ten pohled uchvátil. Nádherná barva jeho očí doplněná zastřeným pohledem z prožitého orgasmu mi vzala veškerou soudnost.
Aniž bych uvažoval nad tím, do jakého nebezpečí se ženu, políbil jsem ho. Jazykem jsem se hned vnutil do jeho pootevřených úst. Prošmejdil jsem každé místečko, pohladil jsem i jeho jazyk a pak rychle tohle území opustil.
„Myslím, že sis dost odpočal a můžeš pokračovat v práci, Blistre…“ pustil jsem ho a rychle od něj odstoupil. Když jsem obcházel stůl, jen jsem před něj posunul krabici s kapesníčkama a pak s úsměvem zamířil na toaletu, abych si umyl ruce.

Samuru
Cítil jsem jeho jazyk ve svých ústech a ta sladká chuť čaje, který pil, se mi usadil na patře.
Proč? Proč mě líbá?
Byl jsem v šoku. Tohle jsem od něj nečekal. Myslel jsem si, že si se mnou jen hraje, ale polibek je něco intimního a hlavně, když je takovýhle.
Moje tělo bylo jak kdyby ho někdo zamrazil. Projíždělo mnou vlnění, které mi rozbušilo srdce tak rychle, že mělo touhu vyskočit z mého hrudníku a vyválet se v té nadílce na zemi.
Když odešel, jen jsem tupě zíral před sebe a držel se za ústa, jak kdybych na nich něco hledal.
Chcípni, Stane... Sakra už chcípni a nechej mě žít.
Poprvé od té chvíle, kdy mě k sobě spoutal, jsem si uvědomil, že jen s ním mám problém vůbec zůstat klidný, natož necítit se jím očarovaný. Nesnáším ho...
Konečně jsem se po nějaké chvíli z toho snu probudil a soustředil se na to, že tam sedím jak coura. Roztažené nohy od sebe... Penis venku z rozepnutého poklopce a trenky mírně stáhnuté. Všechna nadílka na zemi smíchaná s čokoládou a já musel být celý rudý z téhle trapné situace.
Teď někdo přijít, tak se asi pokochá tímhle chlípným pohledem na zajíčka, co tu nejspíš onanoval. Skvělé.
Rychle jsem se upravil a vzal kapesníčky z krabičky, ale stejně mi to nestačilo. Tolik nečistoty na mě ulpělo, že jsem si vytáhl z kapsy vlhčené ubrousky a vše otřel dočista.
Ještě jsem ze země setřel všechnu namíchanou tekutinu a odhodil to do koše. Zasedl jsem zpátky za stůl a snažil se pracovat dál, ale ten idiot, mi zaměstnal tolik mojí hlavu, že to prostě nešlo.

Stanley
Vešel jsem na toaletu a opřel se rukama o umyvadlo. Musel jsem se několikrát zhluboka nadechnout, abych rozehnal to pnutí v tříslech, které o sobě znatelně dávalo znát. Zvedl jsem pravou ruku, otočil ji dlaní nahoru a zadíval se na ní.
Ještě pořád jsem cítil Samurovo teplo a jeho sperma, které mi ulpělo na prstech. Promnul jsem si je a pak jsem s povzdechem pustil vodu a pomalu systematicky si je začal umývat.
To byla prostě paráda. A to jsem se nedostal, kam jsem chtěl. Celou dobu, co jsem svíral jeho zápěstí, jsem měl nutkání ho pustit a zajet mu níž… Zasunout prsty do toho ještě nenavštíveného místa. Protáhnout mu jeho zadeček a rozdráždit ho na maximum… Možná by se mi pak sám položil na stůl…
Usmíval jsem se nad tou představou. Zastavil jsem vodu, utřel se a vrátil se do kanceláře. Samuru seděl za stolem a už pracoval. Stále byla vidět ta červeň v jeho tváři.
Posadil jsem se zpátky na pohovku, nazul si boty a pak si otevřel notebook. Po zbytek dne, co jsme byli v jedné místnosti, jsem se na něj raději už nedíval. Jako by tam nebyl. Jen jsem si dělal svoji práci.