Ziro
Donutil mě, abych se mu díval do očí, které mě tolik svazovaly a ještě víc s ním svazovaly. Cítil jsem, jak mým tělem projíždí mravenčení, které se vpíjí do celého těla. Chvěl jsem se….
Toužil jsem, aby se mě dotkl… Aby si mě vzal… Donutil mě zapomenout, že jsem vůbec říkal něco takového. Oba máme pravdu a oba se učíme žít spolu.
Každý jsme zcela jiný a vždy budeme…
„Nechci tě měnit a nutit, abys mě poslouchal. To bys byl potom stejný jako já… A sám se sebou nedokáže žít žádný člověk, natož vlk. Jen chci, aby si někdy jen naslouchal tomu, co říkám já. Promiň, musíme spolu víc mluvit a už nikdy neříkej, že by tvůj odchod něco zlepšil. Potřebujeme tě tu, já tě potřebuji a tvojí povinností jako chůvy, je udělat tak silné barikády, aby se sem Belial nikdy nedostal. Abys ochránil mě a je… Hlavně, máš povinnost být mým mužem a to bez podmínek…“
Díval jsem se dál do jeho očí a on se přilepil na mé tělo. Taková blízkost, až jsem se třásl ještě víc….
Jeho srdce mi bouchalo o hrudník a to mé mu šlo naproti, jak moc se chtěla i ta dotknout.
Horké rty se potulovaly po těch mých a až po chvilce se jeho jazyk dostával do mých úst. Jen na malou návštěvu a potom znovu zmizel, aby mi řekl ta krásná slova.
„Taky tě miluji….“
Objal jsem ho kolem krku a víc si ho natiskl na sebe. Tentokrát jsem ho začal líbat já a nedokázal přestat.
Saisho
Krucinál. Co to pořád má s tím, že ho neposlouchám… Proč? Poslouchám ho až moc dobře, jen já mám občas pocit, že nevnímá to, co mu říkám. Docela dost mě tím štve. A pořád mi připomínat co je moji povinností? Dobře to vím, zatraceně…
Ale pro tuhle chvíli jsem se již rozhodl mlčet. Řekl jsem, že udělám, co bude chtít… A to co v tuhle chvíli chtěl, bylo dost evidentní… A chtěl jsem to i já… Nedalo se to už zastavit. Ta jeho vůně mi brala mozek z hlavy a já nedokázal odolat. Tak nabití touhou jednoho po druhém. Bude to celou dobu, nebo jen v období páření? To je jedno. Teď je teď a co bude potom, se uvidí….
Moje polibky mapovaly jeho obličej a pomalu se přesouvaly na jeho krk. Spíš rychle než pomalu. Zmocňovalo se mě čím dál větší vzrušení a touha po jeho krvi.
Olízl jasem několikrát jeho krk, jako bych si chtěl očistit místo, kam se zakousnu. Jemně slaná pokožka, doplňovaná silným aroma jeho krve…
Mé oči se rudě zableskly a já se zahryznul…
Mým tělem projela tak silná vlna vzrušení, že jsem se celý napjal a na moment i zapomněl, co vlastně chci. Ale jeho teplá krev, která mi klouzala do úst, mě vzápětí probrala. Sál jsem, jako bych několik let hladověl, zatím co moje ruce se rozběhly po jeho těle, všude tam, kde se mohly dostat. Svým rozkrokem jsem se o něj otíral a cítil, jak i jeho penis jde naproti tomu mému. Ztěžka jsem vydechl…
Po krku mu stékal pramínek krve na polštář… Olízl jsem ho a pak jsem polibky přecházel níž, abych neochudil ani kousek jeho úžasného těla.
Ziro
Jeho polibky byly tak vášnivé, že jsem chtěl víc a víc… Toužil jsem po tom, aby mě políbil všude na mém těle, na každé místečko na mé pokožce…
Jeho prsty jezdily po mém po mém těle a přiváděly mě k šílenství…
Dostal se rty k mém u krku a jeho zuby si nelítostně razily cestu mou kůží… Nasál mou krev a já jen cítil, jak mi tělem projelo mravenčení, které okamžitě postavilo do pozoru mé vzrušení… To se třelo o to jeho a já jen toužil po tom, aby do si mě vzal tak, jak umí jen on…
Ale on mě dál dráždil a dostával na hranici, ze které nechci odejít….
„Saisho… Prosím… Chci tě uvnitř…“ šeptal jsem a můj hlas se chvěl stejně, jako mé tělo.
Saisho
Ziro měl stejný problém jako já. Ten jeho mě tlačil do břicha. Byl v plné síle a žádal si o pozornost. Sklonil jsem se k němu a vzal ho do svých úst. Jen na moment, na krátkou chvíli, abych ho ještě víc zpevnil, ale pak jsem ho propustil, olízl žalud a jazyk táhl po celé délce až ke kořeni. Promnul jsem jeho pytlík a přidržel, aby mi nezavazel, když jsem zamířil na místo, kde mě tak chtěl. Dráždil jsem ho na povrchu, občas zamířil i dovnitř a jeho stáhnutí se postupně uvolňovalo. Byl svolný k tomu, abych ho navštívil a potvrdil mi to i svými slovy.
Jeho hlas, i když šeptal, byl plný vzrušení. Byl tak neskutečně dráždivý…
Vytáhl jsem se po jeho těle nahoru. Při otření mé erekce o jeho tělo jsem se málem udělal. Zatl jsem zuby a na moment se zastavil a trochu tu první vlnu přicházejícího orgasmu rozdýchal. Chytl jsem Zira pod koleny a bez dalšího otálení jsem do něj zajel celou délkou. Nebyl čas na nějaké pomalé najíždění. Nasadil jsem rychlé tempo hned po dvou prvních přírazech.
Ziro
Jeho dráždění bylo nesnesitelné. Jeho jazyk potulující se po mém penisu, mě málem udělal. I ten krátký dotek, mě dostával do křeče, která končila v mém přirození.
Cítil jsem, jak uvnitř vlhnu a jsem připravený na jeho vstup.
Dokonce jsem mírně zakňučel, jak moc jsem ho už chtěl v sobě.
Pomalu se táhl po mém těle nahoru a rozechvěl vše, co bylo mnou.
Chytil mě pod koleny a prudce najel do mého těla… Jen jsem zasténal a zatl drápy do jeho zad.
„Saisho… Sais… Achhh…“
Šel jsem mu pánví vstříc a toužil, aby si mě bral ještě tvrději a rychleji.
Potřeboval jsem ten pocit, že mu zcela patřím a jen on mě ovládá.
„Miluji tě…“
Saisho
Zaklel jsem a prohnul se v zádech, když do mě Ziro zabodl své drápy. Ale první moment bolesti přebil velký nával vzrušení, které se rozběhlo po mém těle. Najížděl jsem co do největší hloubky. Ale postupně se mé přírazy zkracovaly a podle reakce Zira, ho tohle dráždilo až k nesnesitelnosti. Krátké a rychlé přírazy. Třeni se stupňovalo, bylo tak intenzivní, že mě to zcela pohltilo a já nebyl schopen mu věnovat ani polibek. Jen jsem se o něj zapřel hlavou a funěl do jeho napjaté a horké kůže. Veškeré pocity, které mi splašeně běhaly tělem, se začaly slívat v jednu velkou vlnu přicházejícího orgasmu. Stáhly se do břicha a braly směr dolů. Jako by tím směrem putovala armáda mravenců.
Málem jsem přestal dýchat, když se ve mně všechno sevřelo. Pytlík se mi stáhl, že varlata by sotva někdo v teď našel a s cukáním v penisu jsem propouštěl všechen ten nápor ven.
Teda dovnitř. Do Zirova těla. Vyplňoval jsem ho vším, co jsem mu mohl dát.
Když největší napětí povolilo a já mohl opět normálně dýchat, jsem stáhl ruku na Zirovu chloubu a třel jsem ji, současně s pokračujícími pohyby mých boků.
Ziro
Jeho krátké nájezdy do mého těla mě zcela ničily a dostávaly na pokraj vyvrcholení.
Zaťal jsem ještě víc drápy do jeho zadku a mírně je potáhl nahoru, až se objevily malé rýhy.
To napnutí v mém těle se nedalo vydržet a jeden prudký výpad do mého těla mi rozlil horko do mého nitra.
Ještě jsem nebyl na konci a jeho škubání v mém zadku mě ještě víc vzrušovalo a málem i udělalo. Stáhl ruku do mého rozkroku a párkrát přejel po mém penisu a já vypustil své sperma na břicho.
Tak skvělý a uvolňující pocit mi projížděl tělem…
Zprudka jsem oddechoval a snažil se vstřebat to horko, co mi ovládalo mysl.
„Miluji tě Saisho a omlouvám se, je asi těžké se mnou žít. Ale já… Bojím se, že o tebe přijdu. Opravdu bych to nepřežil.“
Natiskl jsem se na jeho hruď a mé tělo se chvělo. Po tváři se mi svezla horká slza, která dokazovala mou naprostou lásku k němu.
Saisho
Dolehl jsem na Zira a on se ke mně přivinul, jako by naše spojení chtěl zopakovat. Objal jsem ho a silně k sobě přitiskl, až snad na moment ztratil dech.
„Naše soužití nejspíš bude komplikované. Každý jsme jiný a každý pocházíme z jiného světa. Musíme si na sebe zvykat. Ale myslím si, že to půjde,“ pohladil jsem ho po vlasech a zadíval se mu do jeho vlhkých očí. Polibkem jsem setřel slzy, které si tvořily vlhkou cestičku po tváři.
„Miluji tě, Ziro,“ usmál jsem se na něj. Potlačil jsem ho zpátky na postel a svými polibky všude možně jsem se snažil podtrhnout svá slova velkou tlustou čárou, aby věděl a zapamatoval si, že to myslím smrtelně vážně.
Ziro
Tolik jsem se k němu tulil, až jsem snad ztratil dech, když mě silně stiskl on… Tak příjemné objetí, které nemělo nikdy skončit.
„Ono už komplikované je. Ale pokud se budeme oba snažit, určitě to zvládneme, protože už teď víme, že bez sebe prostě nevydržíme. Opravdu jsem si dobře vybral… Jsi můj muž a já tě miluji, Saisho.“
Líbal mě po celém těle a já se nedokázal držet zpátky. Zase jsem pocítil to mravenčení v těle a i přesto, že jsem se před chvíli uspokojil, jsem se znovu vzrušil.
„Saisho…“ zaúpěl jsem a prohnul se k jeho tělu, abych se mohl znovu otřít o jeho pokožku.
Tím trochu povyjel jeho penis z mého nitra a já zasténal, jak jsem pocítil další vlnu vzrušení, která mi projela tělem.
Saisho
Ziro se pod mými polibky začal třást. Rozvibroval celou postel.
Když jsem se posunul kousek níž, trochu jsem z něj povyjel a on hlasitě zasténal…
„Tady někdo nemá dost?“ pousmál jsem se a prudce jsem najel zpátky.
Zabořil jsem prsty do jeho vlasů a pevně je chytl, aby mi neuhnul hlavou ani kousek.
„Jak dlouho trvá období páření?“ zeptal jsem se s obličejem blízko jeho.
Cítil jsem, jak se mi jeho horký dech otírá o tvář. Znovu jsem povyjel a prudce přirazil…
„Líbí se mi to,“ usmál jsem se na něj mírně nebezpečně. „Klidně ať to trvá třeba i několik týdnů…“ Znovu jsem udělal pár pohybů svými boky. Můj penis tím získal zpět svou pevnost a já cítil každé otření o jeho stěny.
„Budeš potřebovat kolečkovou židli,“ usmál jsem se znovu. „Nebo tě budu muset všude nosit…“
Ziro
„Nemá a přizná to,“ usmál jsem se.
Užíval jsem si, jak do mě znovu hrubě zajel. Jeho penis znovu nabíral na síle a otíral se o mé stěny, jak kdyby je chtěl zbořit.
Díval jsem se do jeho očí a četl v nich… Byly plné lásky ke mně a ty mé plné lásky k němu.
„No, někdy to trvá dva měsíce, někdy jen měsíc. To záleží na tom, jak silný pár to je. Jenže mám pocit, že s tebou to bude pořád,“ zasmál jsem se a políbil ho.
Ještě víc jsem se vzrušil a mnou projela vlna rozkoše.
„Budeš mě nosit? Opravdu? Budu jak churavá ženuška?“ usmíval jsem se a pevnějším stiskem jeho zad, jsem si ho na sebe víc natisknul.
Nohy jsem mu víc přitiskl k bokům a skousl si rty, aby věděl, jak moc ho chci…
Saisho
„Churavá… nemohoucí… slabá…odkázána na moji pomoc…“ s každým slovem jsem do něj najel. Nejdříve pomalu, celou délkou, ale rychlost přírazů se postupně zvyšovala. Zirův penis se otíral mezi našimi břichy a také získával zpět svoji tvrdost. Jeho nohy se omotaly kolem mého těla. Podebral jsem ho pod zády a zvedl se do kleku i sním. Dosedl jsem na paty a chytl ho pod zadečkem. Naznačil jsem mu tlakem, aby se sám pohyboval, jak je mu to příjemné a s velkou chutí se vrhl na jeho krk a následně ústa.
Nikdy mi nepřestane chutnat. Zvlášť teď v tomhle období. Je úplně neodolatelný a já mu zcela propadám.
Ziro
Každé další slovo, které vyslovil, potvrdil přírazem do mého těla. Jen jsem se tomu poddával, jak moc se mi to líbilo.
Pevně jsem ho sevřel nohama, když se rychlost jeho přírazů zvětšila a zcela pohltila mé tělo.
Zvedl mě a oba nás posadil… Ihned jsem pochopil po čem touží a začal jsem se nadzvedávat, abych mohl cítit to tření v mém nitru.
Hezky pomalu, nahoru a dolů… Ven se špičkou a dovnitř… Tak, aby nás to dráždilo oba a můj penis se mohl třít o jeho břicho.
Naklonil jsem hlavu na bok a odhalil svůj krk.
„Chceš?“ zeptal jsem se vyzývavě, když jsem mu dosedal do klína.
Saisho
Bylo to, jako by psovi hodil kost a řekl „Ber!“
Neváhal jsem ani vteřinu. Okamžitě mé oči chytly červený odlesk a do Zirova zadku jsem zatl drápy, které se mi protáhly a zanechaly deset krvavých značek. Zasyčel jsem a ukázal své ostré špičáky. Jen malinko jsem olízl to místo na krku, ale vzápětí se do něj s chutí zahryzl.
Už jen to, že jsem byl na hranici dalšího orgasmu… Ale tohle do mě vlilo tolik energie… Celý jsem se roztřásl, všude po těle mi proběhl mráz a hned na to horko. Postavily se mi všechny chlupy, i ty, o kterých jsem nevěděl.
Pustil jsem Zirovo pozadí. Táhl jsem drápy po jeho zádech nahoru a zanechával na nich deset červených čar, až ke krku. Na moment jsem ze zubů pustil jeho krk.
„Nepřestávej, Ziru…“ zavrčel jsem a zahryzl se zpátky.
Pevně jsem ho chytl a znovu se k němu přisál. Byl jsem úplně mimo sebe. Byl jsem schopen vnímat jen tu lahodu, která mi klouzala do krku a ten neskutečně příjemný pocit z našeho spojení, který bombardoval celé mé tělo, až jsem i přes zuby zatnuté v Zirově krku, začal nahlas vzdychat a sténat.
Ziro
Docela bolestivě zaryl drápy do mého pozadí a já cítil, jak udělal krvavé rýhy, když je posouval po mé pokožce…
Zakňučel jsem a vzápětí zasténal rozkoší, jak se zakousl do mého krku a nasál krev, která se ihned spustila do jeho úst.
Bylo cítit, jak se celý roztřásl a přitom posouval drápy dál po mém těle.
Svíral jsem jeho penis ve svém nitru a vtahoval dál do svého těla.
Po jeho příkazu jsem se znovu začal nadzvedávat, ale jen trošku, aby mi celý nevyjel z těla. Jen tak po špičku, kterou jsem vtahoval zpět k mým stěnám.
Projíždělo mnou naprosté vzrušení a napínalo mi to penis do maximálních rozměrů.
Moje vzrušení se dál otíralo o jeho břicho a já cítil, jak mi v něm začalo cukat. Moje tělo zalilo horko a vjelo plnou rychlostí do mých třísel, kde se rozstříklo na jeho břicho…
„Saisho… Ach…Ano… Miluji tě…“ sténal jsem dál, jak do mě stále najížděl a já tím mohl protahovat dozvuky orgasmu.
Saisho
Krucinál… To všechno mě naplno pohltilo a v momentě, kdy jsem uslyšel Zirovy výkřiky, byl jsem zcela v koncích. Pustil jsem jeho krk a zaútočil na jeho ústa. Sotva jsme popadali dech, ale ani jeden se nechtěl toho polibku vzdát. V momentě kdy se prohnul a já ucítil vlhko na svém břiše, začal mě svírat a mě se z toho málem zatmělo před očima.
„Ziro…“ vrčel jsem jak nějaký vlk. Pustil jsem jeho zadek a zarazil ho zpět do postele. Zapřel jsem se rukama o matraci, a s pocitem přicházejícího orgasmu, jsem do posledních nájezdů dal vše. Svírání jeho konečníku jen urychlilo nevyhnutelné. S hlasitým vrčením jsem propouštěl důkaz mého uspokojení a doplnil jen to, co v něm zůstalo z předchozího spojení.
Dopadl jsem na jeho tělo a ztěžka oddechoval.
Ten pocit…
Bylo to… Bylo to tak silné, že jsem nebyl schopen se pohnout a jen nechával své tělo všechno zpracovat.
Ziro
Plnil mě tak moc že jsem ho jen pevněji stiskl a přijímal ten úžasný pocit, že není místo, které by nekřičelo jeho jméno. Cítil jsem, jak se naše vůně line pokojem a silně se zapisuje do našich těl. Jedinečná a společná... Není vlčí... Není Upíří... Je smíšená... Nejsilnější... Ta o které roky mluvili všichni kouzelníci mého rodu. Pokud jednou budeme mít dítě, bude opravdu moc silné. Možná nejsilnější, co znám.
„Miluji tě Saisho... strašně moc... Nikdy mě neopouštěj, jinak umřu." šeptal jsem, protože hlas mi už přeskakoval.
Po takovém maratonu, se nedalo ani ničemu divit. Značná únava mě najednou dostala a já ani nevím jak, ale usnul jsem. Prostě jsem zavřel oči a bylo mi tam příjemně, že mě to ukolébalo do tvrdého spánku.
Saisho
Hladil jsem ho po vlasech, mezi jeho vlčíma ušima, které tiskl k hlavě. Snad to znamená, že je spokojený… Co já vím. Budu to muset všechno nastudovat.
Vnímal jsem jeho slova, která řekl velmi tiše, ale mým zbystřeným smyslům, stejně neunikly. I když hned potom usnul, tiše jsem k němu promluvil.
„Taky tě miluji, víc než si myslíš. Nikdy jsem tohle nikomu neřekl. Za celý svůj život… A že je sakra dlouhý. Zažil jsem už spoustu králů, panovníků a já nevím čeho. Možná jsem byl i u stvoření světa, co já vím… Ale jedno jsem zatím nikdy nepoznal. Nikdy jsem nepoznal jaké to je, když se člověk do někoho zamiluje.“
Mluvil jsem opravdu tiše, ale tak nějak lehce. Jako bych mluvil pro sebe. Jako bych tohle všechno chtěl ze sebe dostat ven bez přerušování. Bylo mi jedno, zda to slyší nebo ne, ale ta slova byla určena pro něj.
„Budu s tebou pořád. A je mi jedno kde. Miluji tě nadevše a nikdy tě neopustím. Leda by mě zabili lovci…“
Po celou dobu jsem ho hladil ve vlasech a díval se na jeho klidnou tvář.
Položil jsem se vedle něj, přehodil jsem přes nás deku a přitáhl si ho do náruče. Zavřel jsem oči a vnímal tlukot jeho srdce pod svou dlaní. Srdce, které bije pro mne… Miluji ho…
Epilog
Ziro
Protáhl jsem si konečně celé tělo a pořádně se nadechl čerstvého vzduchu. Stál jsem na balkóně a pozoroval okolní krajinu, ze které se občas ozvalo vytí vlků, co šli na lov.
Přicházela noc… Moje noc…
Úplněk už pomalu osvětloval celou oblohu a já čekal na Saisha, až se vrátí od upírů. Musel tam nyní chodit častěji, protože mu tam dost často utíkala Ely a občas i Nikko, ale ten, od doby, co se vrátil Kane, měl naprosto jiné starosti. Vyrostli nám a stali se z nich králové hodni úcty, stejně jako Maru a Tomoko. Naše práce chůvy už dávno skončila a oni šli svou vlastní cestou bez nás.
Království se rozrostla… Lidé přibyli a já se mohl vrátit do role čaroděje a hraběte, který už nemusí poslouchat rozkazy.
Jenže…
Pomalu jsem zjišťoval, že mi něco chybí… Něco, co bude jen naše a já jako poloviční člen královské linie, to mohu mít. Jen jsem se bál, co na to Saisho a nechtěl jsem ho k ničemu nutit.
Jenže… Jak jsem se tím trápil, byl jsem dost protivný a častokrát na něj vyjel, až mě to mrzelo. Pořád jsem ho miloval a možná že i mnohem víc.
Před dvěma dny jsem si začal připravovatl lahvičku s elixírem a zaklínadlo. Před hodinou jsem vše vykonal a čekal. Pokud nepřijme, tak to pochopím. Ale… Prostě chci taky rodinu a hlavně naše dítě.
Saisho
Byl jsem unavený. Vracel jsem se z Marova zámku, kde jsem musel udělat pořádek mezi věrnými, kteří zatím nechtěli přijmout Mariuse jako svého vůdce. Ale jednou je Elyin manžel a oni to musí respektovat. Ukázal jsem mu, jak si má zjednat respekt a snad něco z toho pochopil.
Přenesl jsem se kousek od zámku a zbytek cesty domů jsem šel pěkně po svých.
Ziro se poslední dobou chová divně. Jako by se mu pořád něco nelíbilo. Když jsme se starali o děti, byl neustále v jednom kole a teď, když má klid, tak často na mně vyjede.
Ale víc mě zarazilo, když se náhle před dvěma dny zklidnil. Stále byl někde zavřený a já nevěděl, co se děje. Už jsem začal pochybovat o tom, jestli mě pořád miluje.
Pomalu jsem došel do našeho sídla a jen se pozdravil s Dorou, která se právě chystala odejít.
Prošel jsem až k naší ložnici, ale ta byla prázdná.
Povzdechl jsem si. Nejspíš je zas někde zavřený a nechce mě vidět.
Svlékl jsem si halenu a chtěl jít do koupelny, když jsem zahlédl pohyb na balkoně.
Byl tam a byl zahleděný do nebe.
„Tady jsi,“ pousmál jsem se. Chytl jsem ho do objetí a políbil ho na krk. „Jednou ty upíry vážně všechny pobiju. Už mě opravdu začínají pěkně štvát. Člověk aby je stále usměrňoval.“
Ziro
Ani jsem si nevšiml, že je Saisho doma, ale když mě objal a jeho rty se dotkly mého krku, jen jsem spokojeně vydechl a natiskl se na jeho tělo.
„Dělali problémy?“ zeptal jsem se a přivřel oči, abych nasál jeho vůni.
„Omlouvám se za ty poslední dny, ale…víš… Chtěl bych… Já… no… Chci s tebou dítě. Já vím, že je to třeba brzo, nebo nebudeš souhlasit, ale proto jsem poslední dobou takový podrážděný. Chybí mi děti, o které se mohu starat a taky… Chtěl bych naše… Ale tím tě nenutím, aby si s tím souhlasil,“ říkal jsem a hlas se mi chvěl.
Saisho
„Jo, dělali problémy Mariusovi, je to nevychovaná upírská banda. Asi je dám k převýchově k Rose, aby si vážili toho, co mají u Mara,“ odpovídal jsem automaticky, aniž bych si uvědomil, že Ziro stále mluví.
Ale najednou jsem zbystřil.
Dítě? On chce dítě? Nikdy jsem takhle nad tím neuvažoval, protože jsme oba muži, a i když jsme čarodějové, tak zázraky neumíme.
„To je nabídka k sexu?“ pousmál jsem se, ale vzápětí se zarazil, když jsem viděl Zirův pohled. „Myslíš to vážně? A je to vlastně možné? Tomoko je král a má démonskou krev a Maro taky, tak jak?“
Je pravda, že celou dobu jsem se staral nejdříve o Maro a pak o Ely a Nikka. Bral jsem je jako své a tak nějak se smířil s tím, že vlastní mít nebudeme. A přesto bych to přivítal.
„Vážně to můžeš?“ poodstoupil jsem a začal si ho prohlížet. Chytl jsem ho do náruče a odnesl do ložnice. Postavil jsem ho na zem a rychlostí mě vlastní, jsem ho svlékl. Znovu jsem podstoupil a prohlížel jsem si ho.
„Zajímalo by mě, jak budeš vypadat s bříškem. A myslíš, že bys taky mohl přivést na svět dvojčata? A budou víc upíři nebo vlci? A bude to kluk nebo holka?“
Nějaký nový, zvláštní pocit zasáhl mé srdce. Ziro chce… Já…
„Chci být táta s tebou,“ vydechl jsem a s pohledem, jako bych vypil odvar z máku, jsem se na něj přihlouple usmíval.
Ziro
Byl jsem tam moc šťastný, když mi řekl, že chce být táta. Nikdy jsem nic víc nechtěl, jako tohle.
„Můžu… Jsem z královské krve a podle rituálu můžu mít dítě.“
Došel jsem k nočnímu stolku a podal mu lahvičku s tekutinou.
„Vypij to, já už si vzal,“ řekl jsem a usmál se na něj.
„Nevím, co to bude. To nikdo neví, ale budu to milovat tak i tak. Ale dvojčata to nebudou. Tomoko je démon, ne já. Mám sílu jen na jedno…“ usmál jsem se když to vypil objal jsem ho.
„Sex nemusí být, ale…“
Lehl jsem si na postel a významně roztáhl nohy. Kvůli mým náladám, jsme to asi měsíc nedělali a já už byl nadržený, jak stepní koza. Potřeboval jsem ho… Vždy… Napořád.
Saisho
Bez přemýšlení jsem lahvičku vzal a jedním lokem to vypil. Chutnalo to – no divně. Ale pokud to splní účel tak proč ne.
Ziro už se mezitím uložil na postel a přímo mě svou polohou vyzýval, abych k němu šel.
„Víš, že nikdy neodmítnu,“ rychle jsem se svlékal a mále se přerazil o kalhoty, které se mi zamotaly mezi nohy.
Dolehl jsem na Zira. Zapřel jsem se o lokty vedle jeho těla a se vzrušeným dechem se mu díval do jeho nádherných očí. Na hlavě se mu ukázaly vlčí uši a já neodolal, abych ho po nich nepohladil.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem a přitiskl své rty na jeho, zatím co má druhá ruka zkušenými pohyby putovala po jeho těle až dolů, k jeho tvrdnoucí pýše.
Ziro
Zachvěl jsem se, když mi prsty přejel po uších a ocas se mi kmital za zády. Jemně jsem ho kousl do brady, abych ho vybídl a otřel se o něj svým naběhlým penisem.
„Chci tě… Hned… Moc tě miluji, Saisho…“ přerývavě jsem oddechoval a nastavoval mu svou dírku, aby do ní bez otálení vjel.
Saisho
Políbil jsem ho na rty a pomalu polibky směřoval na jeho štíhlý krk. Kdyby se mu rychle nehojily rány, nejspíš by ho neustále měl celý modřin. Olízl jsem jeho krční tepnu a přes sálající teplo, které vycházelo z jeho vzrušeného těla, jsem zcela jasné cítil vůni jeho krve. Neodolal jsem a bez varování se mu zakousnul do krku. Natáhl jsem trochu jeho úžasné krve a rázem se mi postavily všechny chloupky na těle.
Dneska chutnal lépe, než kdy jindy. Měl jsem co dělat, abych se zastavil a nevysál ho úplně do poslední kapky.
Přestal jsem pít a jen se zuby držel jeho krku, když jsem se natlačil na jeho zadeček. Zcela jsem zapomněl na přípravu. Na to, že jsme se nemilovali víc jak dva týdny a bez rozmyslu se do něj nasunul.
Tak moc jsem ho chtěl… Tak moc jsem po něm toužil každou buňkou svého těla.
Jeho sevření mě však vrátilo do reality. Pustil jsem ze zubů jeho krk a s omluvou se mu přitiskl na rty.
Jen chvíli jsem v něm setrval nehnutě, než jsem se už o poznání opatrněji začal v něm pohybovat.
Ziro
První nájezd do mého těla mě otupil bolestí… Zapomněl jsem na to, jaké to bývá, když to dlouho neděláme, ale to se tak často nestávalo. Jenže po dvou týdnech a nějakém tom dni, kdy se moje tělo stáhlo a já nebyl tak uvolněný, tohle opravdu zabolelo.
Mírně jsem zakňučel, ale jeho polibek mě okamžitě uklidnil. Po chvíli, kdy se nehýbal, jsem se pomalu uklidnil a povolil svěrače, aby se mohl začít pohybovat.
Jednou rukou jsem ho chytil kolem krku a druhou za zadek, aby už začal přirážet. Moc jsem po něm toužil… Tak moc, že jsem začal mírně vrčet a prohnul se proti němu, aby zajel ještě hlouběji.
Bylo mi najednou tak dobře a nějaká oděrka mi nevadila. Přivoněl jsem k jeho krku a zakousl se. Jen mírně jsem nasál jeho krev, ale pořád jsem neměl takovou potřebu jako on. Děkoval jsem své krvi, že mi ho přivedl do cesty…
Můj penis se začal napínat a já se víc začal otírat o jeho břicho. Cítil jsem vlhko, které se v kapkách vytrácelo z mého údu, a věděl jsem, že už jen chvíli a udělám se.
„Saisho… Saish… Hooo…“ sténal jsem jeho jméno a užíval si po dlouhé době naše spojení.
Saisho
Přitiskl vlčí uši až k hlavě a zakňučel.
„Promiň, nechtěl jsem,“ omlouval jsem se mu a znovu ho políbil.
Ale má touha po něm mi nedovolovala být jemný a opatrný. Tak dlouho jsem necítil jeho tělo pod sebou, že moje přírazy začaly postupně přidávat na síle a rychlosti.
Zaklonil jsem mírně hlavu, když se mi zakousnul do krku a vlna vzrušení projela bleskově mým tělem, že stačilo už jen pár nájezdů a já s hlasitým zasténáním začal plnit jeho úžasný zadeček.
Nevydržel jsem to vážně dlouho. Tak moc jsem ho chtěl, že se to nedalo uhlídat…
Na moment jsem ztuhnul v křeči, než ten první nápor pominul, a pak se znovu začal v Zirovi pohybovat a jednou rukou jsem protahoval jeho penis.
Druhou rukou jsem si ho podebral pod zády a s posledním nájezdem si ho přitáhnul do klína tak prudce, že jsem hlasitě vydechl, když jsem ucítil, jak se mu silně v pravidelných intervalech začínají stahovat jeho stěny kolem mého penisu.
Ziro
Když mi protáhl penis v ruce, udělal jsem se po pár tazích, které mi věnoval.
Tolik mi chyběl… Tolik jsem ho trápil… A vůbec si to nezasloužil.
Políbil jsem ho a nechal svůj jazyk mu dokazovat, jak moc ho miluji, když jsem třísnil naše břicha svým spermatem.
Příjemné vlnění mi projíždělo tělem, jak dozvuk téhle úžasné chvíle. Najednou… Moje tělo začalo zlatavě svítit a já věděl, že se to povedlo.
„Povedlo se to… Bude… tady…“
Vzal jsem jeho ruku a položil jí na své břicho.
„Tady je…“
Usmál jsem se a představil si, jak rychle to od této chvíle půjde. Pokud jsem si dobře pamatoval, mělo by to do dvou měsíců být. Byl jsem tak moc šťastný.
Saisho
Díval jsem se, jak jeho sperma dopadá na jeho bříško. Bylo úžasné vidět, jak prožívá svou nejlepší chvilku. Je v těchto momentech vždy tak krásný, že se na něj prostě nemůžu přestat dívat.
Jemná zlatavá záře náhle začala obalovat jeho tělo.
Chytl mou ruku a položil ji na své břicho.
„Vážně?“ hleděl jsem fascinovaně na místo, kam ukázal.
Pořád to nechápu. A možná ani nechci pochopit. Jsem hlavně rád, že s ním je něco takového možné. Tahle budeme dokonalá rodina se vším všudy. Budeme mít dítě.
Vydechl jsem, když jsem ucítil jemné brnění, které se z jeho břicha přenášelo do mých prstů.
Vysunul jsem se z něj a položil se vedle něho. Chytl jsem ho a přitáhl si ho do náruče.
„Vážně jsi ten nejlepší kouzelník,“ pohladil jsem ho po vlasech a znovu se zadíval na jeho bříško, které pomalu přestávalo zářit. „Jsi první, komu se povedlo mě k sobě připoutat natolik, že kdybys mě od sebe chtěl odehnat, nejspíš by mě to zabilo. Postavil bych se lovcům před kuši a nechal si prostřelit srdce. Bez tebe bych stejně umřel.“
Políbil jsem ho na čelo a ještě víc ho sevřel v náruči.
Opravdu ho miluji tak moc, že bych bez něj nevydržel už ani den. Miluji na něm všechno. Jeho úsměv, jako stále občasnou stydlivost, jeho výbuchy, jeho náladovost. Je to prostě on. Můj život, kterému jsem se upsal. A teď… teď mi daruje to nejhezčí, co náš vztah ještě více upevní.
„Miluji tě,“ zopakoval jsem tiše a jen ho hladil po zádech, neschopen dalších slov.
Ziro
„Taky tě miluji a neboj, nikdy nikam neodejdu. Bez tebe ne… Bez vás ne…“
Položil jsem jednu ruku na své břicho hned vedle té jeho a druhou ho objal.
„Taky tě moc miluji a to se ničím nezmění,“ vydechl jsem nahlas a schoulil se do jeho náruče.
Náš život byl vždy jak na houpačce, ale nikdy jsem nemohl najít nikoho lepšího než je on. Dám mu vše a on mi dal to nejhezčí, co je jen naše. Miluji na něm vše a jsem jen jeho. Od začátku až po příští životy. Jsme rozdílní, ale přeci patříme jeden druhému.