Adrian
Samozřejmě, že žádný problém nikde nebyl. Vešel jsem i s hlídačem dovnitř, šel za hotelovým poslíčkem, ale pak se zase pomalu vracel zpátky.
Celé to mohlo trvat tak deset minut.
Přesně tak dlouho, aby mí poskoci Gianniho vyděsili, a já ho měl přesně tam, kde ho chci mít.
Teda, aspoň jsem v to doufal.
Taky bylo možné, že to tím celé jen zhorším, a on svalí všechnu vinu na mě.
Vyšel jsem před hotel, rozhlédl se a všiml si třech postav, které se snažili dostat k blikajícímu autu.
Zrovna v tu chvíli přijelo taxi, které jsem mávnutím ruky poslal pryč, nadechl se a jako správný hrdina začal jednat.
„Hej!" zařval jsem na celé parkoviště a sprintem se rozeběhl jejich směrem.
„Zasraní zmetci! Co si myslíte, že děláte?! Nesahejte na něj!" řval jsem a pěnil vzteky.
Toho prvního jsem skolil přesně mířenou ranou do břicha, až se svalil na zem a vyzvracel svou večeři.
Ten druhý nestačil ani vydechnout, když jsem ho drapl za ruku, kterou držel Gianniho pod krkem a serval ji z něj.
Myslím, že jsem mu zlomil prst. No co, zaplaceno dostanou víc než dost.
Přitáhl jsem si vyděšeného a třesoucího se Gianniho do náruče a má pěst dopadla na ksicht toho, co ho držel.
Pleskl sebou na auto, které okamžitě zařadilo zpátečku a s hvízdáním gum vyrazilo pryč.
Ten, co jsem ho praštil do břicha vstal a vytáhl dlouhý nůž.
Když se rozmáchl nastavil jsem ruku před Gianniho a ostří se mi svezlo po paži. Nebyla to hluboká rána, ale dost velká na to, aby mi triko okamžitě nasáklo krví. V tu chvíli se k nám rozeběhl i hotelový hlídač.
„Gregu! Volej policii!" vykřikl jsem na něj, a ti dva pochopili, že je konec.
Oba dva se posbírali a než nás hlídač doběhl zmizeli.
„Už je dobře. Jsem u tebe. Omlouvám se, je to moje vina," zvedl jsem Gianniho tvář, aby se na mě podíval a zatvářil jsem se zkroušeně.
„Ublížili ti? Jsi v pořádku? Odvedu tě k sobě, a pak se uvidí, ano?"
Zvedl jsem Gianniho do náruče, hlídači předal pokyny, a pak se vrátil do hotelu.
Schody jsem bral po dvou a jakmile jsme se ocitli v mém pokoji, posadil jsem Gianniho na postel, přešel k baru, vytáhl láhev skotské, a jen na prst nalil do tlusté sklenice, kam jsem přihodil kostku ledu.
„Na, napij se, asi to potřebuješ," podal jsem mu sklenici, klekl si před ním a sykl, když mě rána na paži zaštípala.
„Parchanti! Budu muset zvýšit bezpečnost," povzdechl jsem si a zadíval se na Gianniho.
Prosil jsem ho pohledem o odpuštění a doufal, že mi sklenici nehodí na hlavu a neuteče.
Gianni
Byl jsem už úplně zoufalý. Byli jsme už kousek od auta, a měl jsem dojem, že vidím, i jak se otevírají dveře, aby mě tam nacpali…
Vážně jsem brečel. Nevím, po jaké době, ale brečel jsem. Snažil jsem se vyrvat z toho sevření, odrazit se od země, takže měl i problém mě udržet, ale nebylo mi to platné. S nohama pár centimetrů nad zemí mě táhl do auta.
A pak…
Během chvilky se toho semlelo tak moc, že jsem nestíhal. Najednou se sevření uvolnilo, a já tvrdě dopadl na zem. Nad sebou jsem slyšel hlasy a jeden z nich dobře známý. Posbíral jsem se a zvedl, ale v tu chvíli se jeden z těch chlapů rozmáchl s nožem v ruce. Myslel jsem, že už mám přinejmenším po oku, ale Adrian rychle nastavil ruku a zabránil tak, aby mě zranil. Ale sám tak přišel ke zranění.
Jenže nebyl čas se teď nad tím pozastavovat. Vypadalo to, že ti dva se jen tak nevzdají, ale v tu chvíli už sem běžel strážný, a ti, co mě napadli, rychle utekli pryč.
Málem jsem šel k zemi, jak jsem měl nohy slabé. Byl jsem stále vyděšený a třásl se. Pořád jsem viděl před sebou ten nůž a slyšel ta slova o tom, že mě prodají. Nejspíš bych opravdu šel k zemi, kdyby mě Adrian nedržel. Ani jsem neprotestoval, když mě zvedl pak do náruče a odnesl do jednoho z pokojů.
Posadil mě na postel a do ruky mi strčil sklenku nějakého pití.
Ale já jen zíral před sebe, snažil se popadnout, zklidnit dech, vzpamatovat se…
Vím, že mi Adrian tam venku něco říkal, že něco říkal i teď, ale vůbec jsem si nepamatoval co. Nebyl jsem schopný na něj prostě reagovat.
Ale v momentě, kdy můj pohled sklouznul na jeho paži, vyskočil jsem na nohy.
„Zranili tě! Zranili tě! Musíš do nemocnice! Může to být vážné!“ vykřikl jsem a natáhl jsem ruku k jeho zakrvácenému triku, ale nedotkl se ho. Nevěděl jsem, jak to vypadá a nechtěl jsem mu ještě víc ublížit.
„Je mi to líto…“ začal jsem se omlouvat a sevřel sklenku v ruce. „Je mi to líto… kvůli mně tě zranili… omlouvám se… Promiň… Musíš do nemocnice, nebo zavolat doktora, musí tě ošetřit… Musíme zavolat policii, že mě napadli… Musíme… musíme…“
Najednou jsem začal ztěžka a sípavě dýchat, jak jsem nemohl popadnout dech. Tak mě to zasáhlo, i to, že ho zranili kvůli mně, že jsem se přestal kontrolovat, a zavrávoral jsem, jak se mi na moment zatočila hlava z nedostatku vzduchu. Sklenka mi vypadla z ruky a já s ní máchl dopředu, abych se zachytil Adriana…
Adrian
Hmmm, nejspíš to ti blbci krapet přehnali, protože to vypadalo, že Gianni je úplně mimo.
S takovou s ním nic nebude.
Hardovou panu jsem v posteli fakt nechtěl.
Když vyskočil na nohy lehce jsem sebou škubl, jak mě překvapil. Vychrlil to na mě, a já mu nestačil ani odpovídat. Jenže pak se dostavila slabost, sklenka mu vypadla z ruky, a on padal na mě.
Nechal jsem ho.
Chytil jsem Gianniho za nataženou ruku a druhou ho chytil kolem pasu. Zabrzdil jsem tak jeho pád, takže mi spíš klesl do klína. Pevně jsem ho k sobě přitiskl a palcem mu setřel slzy.
„Už je dobře. jsem s tebou. Už jsi v bezpečí. S policií to vyřeším později. A tohle," kývl jsem na ruku, „neumřu na to. Nic to není. Stačí to jen zavázat. Pomůžeš mi?"
Usmál jsem se na něj, na chvilku ho pustil, abych vstal, zašel do koupelny pro ručník, který jsem namočil, a pro lékárničku, a zase se rychle vrátil zpátky.
Znovu jsem si sedl na zem a přitáhl si Gianniho do náruče.
„Věřím ti. Neboj se. Raději se nechám ošetřit od tebe než od nějakého doktora," pohladil jsem ho po tváři, a pak se malinko odtáhl, abych si přes hlavu přetáhl triko a odhodil ho bokem.
„Kdyby ti ublížili, zabil bych je," zašeptal jsem, dlaň zdravé ruky položil na jeho tvář a čelem se opřel o to jeho. „Zabil bych je."
Byl jsem na samé hranici. Tak blízko jsem ho měl, ale byl teď jak vyplašené ptáčátko.
Stačil by jediný špatný pohyb a bylo by po všem.
Gianni
Adrian mě zachytil, a já skončil na jeho klíně. Několikrát jsem se zhluboka nadechl, když už jsem konečně neměl tak sevřené hrdlo, a pak se na něho podíval. Popotáhl jsem, když mi střel slzy, a uvědomil si, že se chovám jako slaboch.
Jenže já vážně byl vyděšený. Kdyby mě okradli, nebo zbili, ale oni mě chtěli prodat. A pak zranili Adriana…
Celý hezký den se tím pokazil.
A když se Adrian opřel o mé čelo, a já cítil to jeho ochranitelské objetí a slyšel jeho slova, znovu jsem se roztřásl, jak to na mě padlo. Měl jsem chuť se k němu přitisknout, protože jsem u něj cítil bezpečí.
Ne, to nemůžu udělat.
Musím se vzchopit, nesmím se chovat tak vystrašeně a nechat se pořád zachraňovat.
Jenže to na mě tak padlo, že jsem ho najednou chytil kolem krku a celý roztřesený se o něj opřel.
„Děkuji… Vážně jsem se moc bál. Chtěli… chtěli mě pro-prodat…“ zavzlykal jsem do jeho ramene.
Ale když jsem ucítil vlhko na tváři, uvědomil jsem si, že se opírám rameno zraněné ruky, a já svou tváří setřel krev, kterou měl na rameni rozmazanou, když si sundával triko.
„Ošetřím tě,“ vyhrkl jsem a sesunul se rychle z jeho klína na zem.
Popadl jsem vlhký ručník a opatrně z něj stíral krev. Byl opravdu samý sval, byl to kus chlapa, a já teď viděl, jak opravdu je udělaný. Ale v tuhle chvíli mě zajímala jen ta krvácející rána.
Otevřel jsem nervózně lékárničku, až se polovina vysypala na zem, vyhrabal dezinfekci a očistil mu to. Našel jsem tu nejširší náplast a opatrně jsem mu ránu přelepil. Naštěstí to nevypadlo na šití.
Jemně jsem prsty přejel po náplasti, jestli dobře drží, a o něco déle jsem ponechal ruku na jeho paži, jako bych mu tím chtěl to zranění vyléčit.
„Jsem rád, že jsem tě poznal,“ zamumlal jsem.
„Jsi hodně silný, a já… Děkuji… vážně děkuji,“ dal jsem mu malou pusu na tvář jako poděkování.
Když jsem si uvědomil, jak to asi vyznělo, vyskočil jsem na nohy.
„Promiň… nechtěl jsem…“ zvedl jsem ze země skleničku, a došel ke stolku Nalil jsem si ji skoro plnou a na dvakrát to do sebe hodil.
Musel jsem se pořádně zašklebit, nebyl jsem zvyklý na tvrdé, ale potřeboval jsem se uklidnit. A nic jiného na uklidnění teď po ruce nebylo.
Jen mírně jsem pootočil hlavu a znovu si ho prohlédl, pak se vrátil pohledem ke stolku, a znovu si nalil…
Adrian
Zatraceně! Kdyby jen věděl, co se mnou dělá!
Jen jsem ho pevněji sevřel a hladil ho po zádech, když mě objal kolem krku, a jeho slzy mě zastudily na rameni.
Sice jsem se trochu napjal, protože se opíral zrovna o to, kde jsem byl zraněný, ale dalo se to vydržet.
Přivřel jsem oči, když mě ošetřoval, a užíval si jeho doteků.
Když mě políbil na tvář, jen jsem vydechl a díval se, jak s omluvou vyskakuje na nohy, a pak do sebe háže sklenku skotské.
Nepatrně jsem se usmál, když se zašklebil, a zadíval se mu do očí, když na mě krátce pohlédl, než si znovu nalil. Sledoval jsem, jak do sebe klopí obsah sklenice, kterou vypil do půlky. Musel jsem to zarazit.
Nemohl jsem… Už jsem nemohl dál čekat.
Byl jsem napjatý už od té večeře a tohle všechno…
Jeho pohledy, doteky, chvějící se tělo, to všechno na mě útočilo jako sedmihlavá saň.
Srdce se mi rozbušilo rychleji, když jsem vstal a pomalu přešel až k němu.
Zezadu jsem ho objal a sklenku mu opatrně vzal z roztřesených rukou. Kopl jsem do sebe ten zbytek, a pak sklenku postavil na stůl.
„Taky jsem rád, že jsem tě poznal. A… Znám lepší způsob, jak zapomenout než se opít," zašeptal jsem, prsty jedné ruky mu zahrábl do vlasů a tou druhou ho pevně tiskl k sobě.
Rty jsem se otřel o jeho spánek, a zrychleně dýchal, jak mě dráždila jeho vůně i to drobné tělo.
„Gi… Já… Nedokážu… Jsi tak nádherný, tak úžasný… Myslím na tebe od první chvíle, kdy jsem tě uviděl… Nedokážu tě dostat z hlavy… Strašně moc… strašně moc bych chtěl, abys tu dnes zůstal se mnou… Neopouštěj mě, Gi… Prosím…"
Chvilku jsem se o něj potíral rty, chvilku se mu díval do očí, tiskl ho na sebe, prsty se probíral jeho vlasy, a můj hlas byl hlubší než obvykle.
„Potřebuju tě, Gi…" zašeptal jsem, pak se sklonil a rty se lehce dotkl těch jeho.
Gianni
Adrian byl opravdu hezký muž. A teď, když jsem ho viděl jen v kalhotách… Uvědomil jsem si, jak se na něho přese všechno dívám, a rozhodl jsem se to zahnat alkoholem.
Po první skleničce jsem se málem rozkašlal, ale při dalším pohledu na Adriho jsem si stejně nalil znovu.
Sežehlo mi to skoro hrdlo, ale ten pálivý pocit postupně přešel v hřejivé teplo, a já cítil, jak se mi krev víc rozproudila v těle a pomalu mě to uklidňovalo. Ruce se mi ještě třásly, ale už jsem nebyl tak vyplašený. Opravdu jsem nebyl zvyklý na tvrdý alkohol, a tak nebylo divu, že to mělo tak rychle nastupující účinek.
Jen jsem zamrčel, když mi Adrian vzal z ruky skleničku, chtěl jsem se opít, znovu si nalít a pak padnout do bezvědomí, protože to, jak se o mně opřel a začal mi šeptat ta slova svým neskutečně sexy hlubokým a mírně chraplavým hlasem…
Nechápal jsem to… Nechápal jsem sebe.
Ještě před chvílí jsem byl na rozsypání a teď? Teď myslím na to velké silné tělo, které mě ochránilo, a já zatoužil aspoň okopírovat prsty jeho svaly na ramenou, na rukách…
A v Adrianovi bylo něco, co člověka nutilo zapomenout na svět, a vnímat jen jeho.
Jako by mě uhranul, nedokázal jsem od něj najednou odtrhnout oči.
Na moment jsem přivřel oči, když jsem ucítil ty nastupující účinky alkoholu, co uvolňovaly mou rozbouřenou mysl a mé tělo dávaly víc do pohody. A pak, když se jeho rty lehce otřely o mé…
Ani nevím jak… Jako kdyby mi dával rozkaz, který jsem nemohl neuposlechnout, najednou jsem zvedl ruce a položil je na ta jeho široká ramena.
Jeho vůně přerážela dezinfekci, kterou jsem mu čistil ránu. Usadila se mi v nose. Jeho osobitá vůně byla opravdu tak dráždivá, tak omamná, že se mi z ní točila hlava snad víc než z alkoholu.
„Omlouvám se… nem-neměl… bych…“ přesto jsem přejel dlaněmi po jeho ramenou a pažích.
Skoro se mi podlamovala kolena, a já si opravdu potřeboval sednout aspoň na chvíli, a pořádně tenhle nával vydýchat, abych se vzpamatoval.
„Musím… musí… sednout… si…“ zamumlal jsem nesouvisle a na moment pohlédl přes jeho rameno k posteli.
Adrian
Proč se, kurva, tak namáhám?! Prostě ho ohnu přes stůl a ojedu ho, že zapomene na celý svět.
Zafuněl jsem, když mi přejel prsty po pažích a ramenou.
Cítil jsem, jak se jeho odmítavý postoj postupně ztrácí, ať už za to mohl alkohol nebo já.
„Neomlouvej se," zašeptal jsem do jeho vlasů.
Pevně jsem Gianniho přidržel, když se mu začala podlamovat kolena, a pak s ním přešel k posteli.
Posadil jsem ho, a sám si sedl vedle něj. Celou dobu jsem ho ale nespouštěl z očí. Všechno se to ve mě pralo.
Na jednu stranu jsem si ho prostě chtěl vzít bez ohledu na to, jestli se mu to bude líbit nebo ne, ale na druhou stranu jsem chtěl, aby po mě toužil ze své vlastní vůle.
Aby mi propadl, aby se do mě zamiloval, aby chtěl být se mnou, aby chtěl jen mě.
S nikým jsem tohle ještě nezažil, a udělalo mi to pořádný bordel v hlavě.
Potáhl jsem ho dolů a položil ho na postel. přilehl jsem k jeho boku, loktem se zapřel o matraci vedle jeho hlavy a druhou rukou vzal jednu jeho.
Jeho dlaň jsem si přitiskl na hruď a znovu se k němu sklonil.
„Dotýkej se mě, Gi… Dotýkej… Chci tě políbit, Gi… Moc tě chci," zašeptal jsem, přitiskl jsem své rty na jeho a lehce do nich ťukl špičkou jazyka.
Gianni
Opravdu jsem zapomněl na všechno. Zapomněl jsem na…
Na co vlastně? Krucinál… Nedokážu se soustředit na jedinou myšlenku, protože mi hlavu zcela zaplňuje ten člověk přede mnou.
Co dělá, že jsem z něj tak mimo? Proč se tak děje? Proč nejsem nervózní, neuteču pryč, nebrečím, protože mě přepadli… Proč nejsem schopen pořádně říct souvislou větu?
Proč se nechám vést k posteli, jako bych neměl vlastní vůli? Proč jsem se nechal položit, a jen se stále díval do těch černých očí, které mě čím dál víc přitahovaly, nechtěly mě pustit, a já jim čím dál víc propadával?
Zhluboka dýchám, abych naplnil nos tou jeho omamnou vůní… Zvedám ruku, abych se ho mohl znovu dotknout. Těch jeho pevných svalů, široká ramena, silné paže, které mě ochránily…
Je mi teplo… Krev mi proudí tělem čím dál rychleji…
Je mi horko, cítím, jak mi hoří tváře, hoří celé mé tělo, když je tak blízko, když se jeho rty, jeho jazyk, dotýká mých rtů…
Proč uvolňuji své napětí a dovoluji, aby jeho jazyk vklouznul do mých úst?
Už nevím… Nevím, co se se mnou děje. Naprosto jsem propadl téhle chvíli, jeho kouzlu…
Pořád mi hlavou lítalo tolik otázek, a ani na jednu jsem neměl odpověď. Nechal jsem ho, ať mě políbí, dotkl jsem se jeho horké pokožky na hrudi a pohladil ho po jeho pevných svalech. Snad automaticky jsem zvedl i druhou ruku a položil mu ji na rameno. Hladil jsem ho po něm, přejel jsem rukou po jeho zádech, a nakonec jsem posunul ruku zpátky nahoru a zahákl mu ji kolem krku.
„Neměl… bych…“ zašeptal jsem skoro neslyšně, když jsem mu konečně i já vyšel svým jazykem vstříc a opětoval mu polibek.
Adrian
Zasténal jsem, když konečně povolil, a já pocítil jeho chuť.
Chutnal neuvěřitelně. Sladce, s lehkým nádechem skotské. Zatočila se mi hlava, a já se jen na sílu odtrhl, abych to neuspěchal.
Jeho prsty a ruce, které mě hladily zanechávaly na mé kůži žhavou stopu.
Když zašeptal, že by neměl, jen jsem lehce zavrtěl hlavou, a pak zasténal znovu, když mi tentokrát on nabídl své rty i jazyk. Stálo mě to poslední zbytky sebeovládání, abych se na něj nevrhl.
Cítil jsem pořád malinké zaváhání, a já chtěl, aby sám řekl, že mě chce.
Aby měl v hlavě jen mě.
Potáhl jsem ho víc na postel a víc se přesunul nad něj.
Nepřestával jsem ho líbat a opatrný polibek se stával vášnivějším, jak jsem se nedokázal ovládnout.
Volnou ruku jsem mu položil na nohu a táhl ji nahoru. Stehno jsem stiskl trochu víc, letmo přejel přes jeho klín, a pak se prsty dotkl jeho holé pokožky na břiše, když se mu košile trochu vyhrnula.
Pohladil jsem ho po horké kůži, a pak mu začal rozepínat knoflíčky.
Pěkně pomalu, dával jsem mu na čas, a když jsem musel polibek přerušit, jak jsem nestíhal s dechem, své rozpálené rty jsem přesunul na jeho krk.
„Gi…" dýchl jsem mu do ucha a lehce ho zkousl, když jsem rozepl poslední knoflíček, a pak celou svou dlaň položil na jeho hruď.
Zvedl jsem hlavu a zadíval se mu do lehce zastřených očí.
„Chci se s tebou milovat, Gi… Moc tě chci…" zachraptěl jsem, sklonil hlavu, políbil ho krátce na rty, bradu, a přes hrdlo pokračoval na jeho hruď.
Gianni
Nevím, proč jsem to udělal. Proč jsem se nechal tím mužem svést. Vůbec nevím, jaké čáry používá, že se od něj nemůžu odtrhnout, i když vím, že bych neměl.
Byl tak jemný, opatrný, cítil jsem se u něj dobře, ať už mě jen objímal, hladil, nebo líbal.
Jeho ruce byly další, které mě naprosto uchvátily. Velké ruce, které mě zachránily, a přitom mi dávaly tolik něžností a péče…
Jeho hluboký hlas mi neustále rezonuje v hlavě, a já nedokážu otočit tím kolečkem volume na ztišení.
Jen jsem ho otočil na druhou stranu a přidal na hlasitosti, jako bych nechtěl slyšet nic jiného než jeho hlas, a to co mi říkal.
Cítil jsem, jak se mi s teplem po těle rozlévá i další pocit. Touha po uvolnění. Touha po jeho dotecích, které mě rozechvěly. Už jsem nebyl schopen nic říct.
Ale ve chvíli, kdy mé uši zaregistrovaly jeho žádost…
V hlavě mi zablikala červená stopka, že toho mám nechat, ale mé druhé já ji s rozběhem a s takovou razancí skoplo, že se se mnu celý svět zatočil.
Rychle jsem oddechoval s pootevřenými rty, vnímal jsem ty jeho polibky na krku a na holé hrudi.
Kdy mi rozepl košili? Proč se nebráním, neodstrčím ho?
Nedokázal jsem ani náznakem vyjádřit nesouhlas.
Naprosto jsem tomu propadl…
Zahrábl jsem mu prsty do vlasů a protáhl jsem prameny mezi nimi, až mu sjela gumička dolů, a vlasy se mu rozprostřely po zádech a lemovaly jeho obličej, když jich pár přepadlo dolů.
Jemně jsem zasténal, když se o mě víc otřel, a v tu chvíli jsem se už nedokázal ovládat.
Mé slušné já, které se snažilo zvednout tu červenou stopku a zamávat mi s ní před očima, jsem jednou ránou poslal někam do tmy i s tou protivnou značkou.
„Chci… to… tě…“ zasténal jsem znovu, trochu se prohnul a otřel se o něj.
„Chci… Adri…“ jemně jsem ho zatahal za vlasy, aby se posunul nahoru a věnoval mi další úžasný polibek.
Adrian
Neměl jsem ani sílu zajásat, když vyslovil ta slova. Byl jsem z něj tak mimo, že se mi všechno vykouřilo z hlavy…
Důvod, proč ho mám v posteli, jak k tomu došlo, proč k tomu došlo, co bude dál.
V hlavě mi zněl jen ten jeho rozkošný hlas, a chtěl jsem slyšet víc těch krásných zvuků, které vydával, když jsem laskal jeho tělo.
Jeho prsty v mých vlasech jen umocňovaly ten báječný požitek, a když se o mě otřel, zasténal jsem do jeho kůže na hrudi.
„Gi!" zachraptěl jsem, když mě vytáhl nahoru, a tentokrát se už nedržel zpátky, když jsem se vrhl na jeho rty ve vášnivém polibku.
Už jsem to dál nemohl vydržet.
Líbal jsem ho tak náruživě, jak jsem jen dokázal, rukou přejížděl po jeho hrudi, a když mi to přestalo stačit, sedl jsem si na postel a jeho si vytáhl do klína.
„Nedokážu… se držet… zpátky…" zachrčel jsem mezi polibky, když jsem z něj doslova rval košili, a pak rozepl jeho kalhoty, abych své ruce mohl zasunout dovnitř a pohladit jeho krásně kulatý zadeček.
Hnětl jsem ho prsty, tiskl ho na svůj klín, líbal ho na rty, krk, ramena, paže, než jsem ho znovu položil na záda, zaklekl mezi jeho nohy a vrhl se na jeho bradavky.
Gianni
Byl jsem úplně mimo. Nechápal jsem, jak jsem tomu mohl tak propadnout.
Nechal jsem se vytáhnout na jeho klín, a než mi začal stahovat košili, chytl jsem ho pevně kolem krku a přitiskl se k němu tak těsně, že musel cítit, jak moc mě to celé vzrušilo. Několikrát jsem se o něj otřel, než mě kousek odstrčil a vrhnul se na mé bradavky.
Byl jsem z něj… z toho všeho úplně mimo. Neovládal jsem se.
Zavzdychal jsem, vypustil z úst několik hlasitých stenů. Začal jsem se o něj znovu otírat, jak moc to na mě šlo, zvlášť když stiskl můj zadeček. Už jsem cítil, že i on je tvrdý, a bylo mi jasné, že mi má co nabídnout. Že určitě nebudu zklamaný.
Také já potáhl šňůrku jeho kalhot a zasunul ruku do jeho prádla.
To, co jsem cítil pod rukou, mi doslova vzalo dech. Stiskl jsem ho a několikrát protáhl v ruce.
„Chci to…“ zopakoval jsem znovu, a pak se od Adriana oderval a postavil se na posteli, aby mi mohl stáhnout kalhoty.
Zahrábnul jsem znovu prsty do jeho vlasů a díval se na něj z vrchu, a jen rychle a vzrušeně jsem dýchal.
Sklonil jsem se a sám jsem mu nabídl ústa k polibku, a jednou rukou si sám začal nedočkavě stahovat kalhoty…
Adrian
Vážně to stálo za to.
To čekání se vyplatilo. Gianni se rozvášnil, a když mi strčil ruku pod kalhoty, málem jsem se rozpustil.
Hlasitě jsem vzdychl a přijal jeho polibek, když vstal a sundal si kalhoty.
„Jsi nádherný," zachrčel jsem a prohlížel si ho několik vteřin.
Už jsem nedokázal skrýt ten chtíč a tu touhu.
To vzrušení mě úplně převálcovalo.
Ale ještě jsem ho chtěl trochu potrápit. Nesundal jsem si kalhoty, abych ho ještě víc rozdráždil.
Věděl jsem, že Nicolasova výbava se ani zdaleka nevyrovná té mojí, takže až si ho vezmu, bude to stát za to.
„Gi…" vydechl jsem, stáhl ho znovu na postel, vytáhl jsem ze šuplíku gel a hned si trochu vymáčkl na prsty.
Vrhl jsem se na jeho rty ve vášnivém polibku, a prsty zabloudil do jeho klína.
Kousek jsem se odtáhl, sklonil se k jeho bříšku a lehce ho kousl. Zároveň s tím jsem do něj zajel prstem a hned podráždil jeho prostatu. Olízl jsem jeho žalud, a jen občas ho podráždil špičkou prstu.
„Chci tě znovu slyšet. Sténej pro mě, Gi, chci to," zasténal jsem, vyndal prst a potáhl si ho víc k sobě.
Chytl jsem ho za boky, vytáhl ho kousek nahoru, takže jsem měl jeho zadeček přímo před očima a stačilo se jen sklonit a vrhnout se na jeho úžasnou dírku jazykem a zuby.
Protahoval jsem ho, poslouchal jeho nádherné zvuky, ale moc dlouho jsem to nevydržel. Pustil jsem ho, zalehl ho svým tělem, vrhl se na jeho rty, a s tím do něj strčil tentokrát hned dva prsty.
Několikrát jsem ho tvrdě protáhl, aby si to dobře pamatoval, a pak ho pustil.
Klekl jsem si, vytáhl do kleku i Gianniho, a své dlaně jsem potáhl po jeho zádech k zadečku, přes břicho a bradavky.
„Dotkni se mě, Gi… Chci tě…" vydechl jsem do jeho ucha a potáhl jeho ruce na svůj rozkrok.
Gianni
Co se mnou ten člověk dělá je prostě neskutečné. Nedokážu mu odporovat, a sám se mu ještě nabízím…
Ti dva malí v mé hlavě sváděli urputný boj, ale postupně to horší já vítězilo, až nakonec mávalo vítězným praporem ve chvíli, když jsem nahlas zasténal.
Mále jsem se udělal jen z toho, když do mě Adrian strčil prst. Už tak jsem byl nadržený, a k tomu ještě tohle… Velké ruce, které dokázaly divy. Prohnul jsem se proti němu, ale v tu samou chvíli jsem pocítil v sobě prázdno, které však vzápětí nahradil jeho jazyk.
Sevřel jsem v ruce prostěradlo, jak mnou projel další příjemně šílený pocit. Nestihl jsem se ani kousnout třeba do ruky, abych ztlumil své hlasité steny, a to jsme byli teprve v začátku…
Bylo mi už jedno, jak to vypadá, prostě mě dostal tak, že jsem ho opravdu moc chtěl, chtěl jsem ho cítit v sobě, aby se do mě udělal, aby mě udělal…
„Sund… sundej si ty… kal… ho… ty…“ snažil jsem se popadnout dech, když mě znovu zvedl, a já svou ruku opět zasunul do jeho prádla. „Chci… ho… vi-dět…“
Co se děje? Vždyť to nejsem já… Proč se nestydím? Proč to vyžaduji a chovám se jak…
Odsunul jsem se kousek od Adriana a svou ruku vyměnil za pusu, abych ho ještě víc zpevnil, abych ho ještě víc vydráždil…
Chvíli jsem si s jeho výstavním kouskem pohrával, dokud mi stačil dech. Až teprve potom, když jsem zvedl hlavu a zadíval se Adrianovi do očí, na moment jsem se zasekl.
To… to vážně nejsem já…
Adrian
Vydechl jsem, když se Gianni dotkl mého krasavce, a pak se činil i svou pusinkou.
Zahrábl jsem mu na chvilku prsty do vlasů a zaklínil hlavu.
Když ji však zvedl hlavu, uviděl jsem to menší zaváhání.
„Nedrž se zpátky. Tohle jsi ty… Takhle jsi ještě krásnější. Chci slyšet víc," šeptal jsem mu do rtů i krku, a hladil ho po celém těle.
Zajel jsem jednou rukou mezi jeho půlky a prstem poškádlil jeho dírku a rýhu. Přitiskl jsem ho na sebe, jeho penis přitiskl na svůj, a sevřel je v ruce.
Povalil jsem ho na záda a zalehl.
„Potřebuju tě, Gi… Hned…" zachrčel jsem zatlačil jsem na jeho dírku.
Jen lehce jsem na něj dorážel, aby si o mě sám řekl.
„Gi… Řekni to… Řekni…" chrčel jsem, líbal ho na rty, krk, mezi zuby tahal jeho bradavky, a rukou dráždil jeho krasavce.
Gianni
Jeho slova… Jeho hlas… Tohle je nejspíš jeho nejsilnější zbraň proti tvorům, jako jsem já. Promluví a mě to zasáhne až hluboko v těle, rezonuje mi v hlavě, a mám pocit, jako by mě svými slovy, svou barvou hlasu úplně svazoval, dělal vůči němu bezbranným.
Nejsem to já…
Tohle jsi ty, Gi… ještě krásnější… chci tě slyšet… víc… potřebuji tě… řekni to…
Řekni to…
Řekni to…
Byl jsem už úplně mimo. Nenechával kousek mého těla bez povšimnutí, a já to měl na jazyku…
„Chci tě… chci tě sobě… prosím…“ zaskučel jsem skoro bez sebe, jak jsem byl už na samé hranici.
Prohnul jsem se proti jeho ruce, která dorážela na místo, kde jsem ho chtěl nejvíc.
Opravdu jsem chtěl jeho kousek cítit v sobě, ochutnat jeho velikost, jeho přírazy, ať už jemné nebo důrazné…
„Chci tě…“ popadl jsem ho kolem krku a zakousl se do jeho ramene, když mi moc nechybělo, abych se udělal. Ale já to nechtěl tak naprázdno. Chtěl jsem přitom mít ten pocit plnosti…
Adrian
„Gianni!" křikl jsem na něj, když vyslovil ta slova tím svým rozkošným hlasem, vrhl se mi kolem krku, a jeho zuby se zabořily do ramene.
„Do prdele, Gianni… Jak můžeš být tak sexy? Měl bys… měl bys nosit zbrojní průkaz na své tělo…" zachrčel jsem mu do ucha, stáhl mu ruce ze svého krku a přitiskl ho k posteli.
Jeho ruce jsem položil z každé strany vedle jeho hlavy, ty své položil na jeho a propletl naše prsty.
Svázal jsem ho svým pohledem a na chvilku se úplně zastavil.
„Nebudu se už držet zpátky… nedokážu to… ne s tebou… Projedu tu tvou krásnou dírku, naplním tě až po okraj, a ty… se uděláš pro mě… Chci vidět, jak se uděláš. Chci vidět, jak se uděláš bez toho, aniž by ses sám sebe dotknul…"
Lákal jsem ho svými slovy, které jsem šeptal do jeho rtů, a zároveň z něj nespouštěl oči.
Ještě chvilku jsem protahoval tu touhu, než jsem se konečně pohnul.
Stačilo jen přitlačit, a já už se nořil do toho těsného tepla, ze kterého se mi točila hlava.
„Kurva, Gi! Jak můžeš být tak… tak úžasně těsný?!" zachrčel jsem na něj, a s těmi slovy do něj najel až po kořen.
Zafuněl jsem, zasténal, a znovu vykřikl jeho jméno.
Na pár vteřin jsem zavřel oči, jak mě to sebralo. Tím jsem dal chvilku i jemu, ale už jsem nemohl dál čekat. Víc jsem sevřel jeho ruce, a s pohledem do jeho očí začal přirážet.
Napřed jsem si dlouhými a pomalými přírazy vychutnával jeho těsnost a zároveň mu tak dával ještě šanci si na mě zvyknout, než jsem začal své pohyby zrychlovat a přírazy se stávaly tvrdšími a ráznějšími.
Musel jsem pustit Gianniho ruce, protože jinak bych ho odstěhoval z postele, jak jsem si ho nemohl pořádně přidržovat. Chytl jsem ho kolem pasu a zvedl. Posadil jsem si ho do klína, takže mě musel pocítit snad až v krku, jeho nohy jsem si omotal kolem pasu, a rukama pevně sevřel ten jeho kulatý zadeček.
„Udělám se do… tebe…" dýchl jsem mu na rty, než jsem se do nich vpil a zároveň zase začal plenit jeho dírku.
Tentokrát jsem se opravdu nedržel zpátky, dráždil jsem ho tvrdými přírazy, mačkal jeho zadeček, občas ho jemně plesknul, roztahoval mu půlky od sebe, a prstem rejdil v jeho rýze.
Tahle divoká jízda ale neměla dlouhého trvání.
Pocítil jsem ty známé stahy, a pak to přišlo jako uragán.
„Gianni!" zařval jsem na celý pokoj, prudce ho na sebe narazil, zabránil mu v jakémkoliv pohybu, a s hlasitým sténáním začal plnit jeho prdelku přesně, jak jsem slíbil.
Když ten největší nápor odezněl, tak ještě s dozvuky, které atakovaly mé tělo, jsem se znovu začal pohybovat, aby i on zažil tu neuvěřitelnou slast.
Gianni
Opravdu jsem už nestíhal s dechem. Už tak jsem byl z toho všeho mimo, a on to ještě stupňoval.
I přesto, že mi hrozilo udušení, jsem zatajil dech, když jsem cítil ten pohyb, jak se do mě tlačil.
Ale pak, s hlasitým zasténáním, jsem zhluboka vydechl, uvolnil se, a málem protočil oči, jak to bylo skvělé.
Ležel jsem uvězněný v jeho tlapách, a mohl jsem jen přijímat jeho nájezdy, které se postupně zrychlovaly a byly důraznější.
Už jsem se ani nesnažil držet zpátky, bylo mě slyšet možná až dolů do recepce, ale mě to v tuhle chvíli, kdy jsem nebyl sám sebou, bylo úplně jedno.
Těsně jsem obepínal jeho penis. Rozehříval, rozpaloval mě s každým dalším nájezdem. Cítil jsem otírání o stěny i o prostatu tak silně, že jsem během chvilky byl na samé hranici.
Chytl jsem se Adriana znovu pevně kolem krku a doslova se na něj zavěsil.
Chtěl jsem nadávat, chtěl jsem sprostě zaklít, ale musel jsem se snažit dýchat, jinak bych nejspíš odpadl.
Troška jeho vlhka mě opouštěla, cítil jsem, jak stéká na jeho klín. Jeho výkřik, mé jméno, se rozneslo po celém pokoji, až mi málem zalehlo v uších. Jeho orgasmická křeč se přenesla na mě, umocnilo ten pocit nastupujícího orgasmu, a já ztuhnul na chvíli stejně jako on,
Celý jsem se roztřásl, zaklonil jsem hlavu, a vyslal ke stropu několik hlasitých vzdechů a stenů. Zatínal jsem nehty do jeho ramen, kde mu nejspíš zůstanou škrábance, ale musel jsem do něčeho přenést to, co se dělo se mnou ve chvíli, kdy se mé sperma rozstříklo na jeho břiše…
Adrian
Stačilo Gianniho už jen párkrát protáhnout, a já si užíval jeho výraz, když ztuhl, a jeho tělo zachvátila ta úžasná křeč.
Přivřel jsem oči a vrhl se na jeho rty. Jazykem jsem mu sebral steny, a bylo mi jedno, že nestíhá s dechem. Prostě jsem ho chtěl. Chtěl jsem jeho chuť. Chtěl jsem jeho duši, jeho tělo. Chtěl jsem, aby byl jen můj.
A rozhodl se.
I když to původně nebylo v plánu, i když jsem ho měl jen svést, prožít s ním jednu noc, a pak už se nevidět a jen ho tím vydírat, už teď jsem věděl, že jen tohle mi nestačí.
Budu ho chtít znovu, a znovu, a znovu.
Chci, aby se do mě zamiloval. Chci, aby sám přišel a řekl, že mě chce. Chci, aby se mi sám nabídl, aniž by ho k tomu okolnosti donutily.
Byl jako zakázané ovoce, a mě nestačilo si jen jednou kousnout. Chtěl jsem ho sníst celého.
„Gianni…" zašeptal jsem, ještě několikrát přirazil, abych posílil dozvuky jeho orgasmu, a pak ho znovu položil na postel.
Zalehl jsem ho svým tělem a nepřestával ho líbat. Až po hodné chvíli jsem z něj vyjel, slízal sperma, které ulpělo na jeho břiše, lehl si na záda a Gianniho si přitiskl k boku.
Objal jsem ho kolem pasu, hladil ho po zádech, líbal ho na čelo a tvář, nebo se trochu pootočil, prsty druhé ruky mu vjel do vlasů a vychutnával si jeho chuť.
Rty mě už brněly, ale bylo mi to jedno.
„Jsi úžasný… naprosto úžasný… Ani nevíš, co to pro mě znamená, že tu jsi se mnou," zašeptal jsem, pohladil ho po tváři a lehce se pousmál.
Zadíval jsem se mu do očí, a natáhl se pro peřinu, abych nás mohl přikrýt.
Netušil jsem, jak zareaguje, až se úplně vzpamatuje a dojde mu, co se právě odehrálo. Ale rozhodně bych ho teď z postele nepustil.
A doufal jsem, že si tuhle noc zapamatuje, přijde znovu a řekne to, co chci slyšet.
Gianni
I když jsem byl mimo sebe, nedokázal jsem vnímat nic, než jen ten naprosto skvělý pocit, který mi tenhle sex přinesl. I když jsem potřeboval odpočinek, uklidnit se, Adrian mě nenechal. Líbal mě, hladil mě, laskal mé tělo i potom, co jsem už nebyl schopen ani nic říct.
Netušil jsem, že se tenhle člověk dokáže tak postarat o svého milence. Spíš bych to na něj netipoval. Myslel jsem spíš, že si užije, odvalí se na bok, a svůj protějšek skopne z postele s tím, že má vypadnout.
Možná jsem něco takového čekal, a proto jsem byl překvapený, když si mě přitáhl k sobě, objal mě, a ještě nás přikryl.
Zavřel jsem oči, i když bych se na něj rád díval, protože byl opravdu moc hezký.
Ale najednou jsem v tuhle chvíli nevěděl co dál…
Prožil jsem něco, co se mi líbilo. Bylo to neplánované, ale hezké. Nedokázal jsem se ovládnout. Spíš mě ovládaly emoce, stres, vypitý alkohol, to, že jsem chtěl cítit něčí péči a přízeň po tom, co se stalo venku na parkovišti…
Byl jsem z toho všeho tak unavený, že jsem nakonec ani neprotestoval, když jsme tak spolu leželi.
Zavíraly se mi oči, a já pomalu, ale jistě usínal. Spíš rychle. Tak rychle, že moje myšlenka, abych zavolal Nicolasovi, se rozplynula někde do ztracena…
Adrian
Musel jsem se pousmát nad tím, jak Gianni rychle odpadl.
Ani mi nestačil nic říct, a jeho hlava zůstala ležet na mém rameni, a jeho dech se zklidnil a začal být pravidelný.
Sám jsem byl hodně unavený, ale ještě jsem hmátl po mobilu na nočním stolku a napsal Nicolasovi krátkou zprávu, že u mě Gianni zůstal. Pak jsem se spokojeně usmál a zavřel oči.
Nějak se mi ale nedařilo spát.
Gianniho tělo, opírající se o mé, jeho vůně, vzpomínka na to, co se právě odehrálo, to všechno mi dělalo v hlavě bordel.
Měl bych ho nenávidět. Musím ho nenávidět. Je hanbou naší rodiny. Černou skvrnou, kterou jsem se rozhodl smazat, než nastoupím na otcovo místo a stanu se hlavou rodiny.
Jenže…
Podíval jsem se na něj a těsněji ho k sobě přivinul.
A přitom by stačilo tak málo. Udusit ho ve spánku, prostřelit mu hlavu, zlomit mu vaz.
Jen tak málo by stačilo k tomu, aby se ta hanba smazala.
Tak proč jsem toho nebyl schopný?
Proč jsem toho teď nebyl schopný?
Protože jsem chtěl, aby ještě víc trpěl? Protože jsem chtěl jeho tělo?
Povzdechl jsem si a zadíval se do stropu.
V hlavě mi zněla Nicolasova slova, když říkal, že je velice snadné se do něj zamilovat.
U mě to rozhodně nehrozilo, ale co hrozilo, bylo, že propadnu jeho kouzlu.
Nakonec jsem někdy až za svítání usnul tvrdým a uklidňujícím spánkem.