Adrian
Povzdechl jsem si, když Gianni řekl, že se necítí na to jít zítra do práce. Zase mě neposlouchal. Ale co, těch pár dní už to vydržím.
„Zase jsi mě neposlouchal. Ale chápu, že ti není dobře," přitáhl jsem si Gianniho do náruče, když jsem osprchovaný, jen ve spodkách, přešel do kuchyně. „Říkal jsem, že si na začátek týdne oba vezmeme volno. Biance jsem už volal. A já si všechno potřebné odložil. Rozhodně tě doma nenechám samotného. Nebo mě tu už nechceš?“
Pátravě jsem se na Gianniho podíval, ale pak se zasmál a políbil ho.
„A víš co, jestli je ti líp a chceš něco dělat, mohl bys mi něco upéct, co ty na to? Aspoň doplním energii, protože ta schůzka byla příšerná," zakoulel jsem očima, vzal hrnek s kávou a šel si sednout za stůl.
Gianni byl jako duchem nepřítomen, ale otrava z jídla je svinstvo, jen jsem doufal, že se z toho brzo dostane, protože chodící mrtvolu jsem fakt zabíjet nepotřeboval.
„Tak mě napadlo, když budeme doma, ať se neválíš pořád v posteli, že si zalezeme pod deku do obýváku a mrkneme na nějaké ty prospekty, co jsme dostali k té dovolené. Abych třeba případně rezervoval ještě nějaké prohlídky, a tak…"
Znovu jsem vstal, přešel k lednici a vytáhl misku se salátem.
Viděl jsem, jak Gianni zbledl, takže jsem ho popadl do náruče a odnesl zase do ložnice.
„Zůstanu tady s tebou, dokud neusneš," zašeptal jsem mu do ucha a přitáhl si ho do náruče.
Gianni
V kuchyni jsem se na moment musel opřít o linku a vydýchat ten nepříjemný pocit.
Pralo se to ve mně. Mlelo mě to na prach, jako dva mlýnské kameny, a ještě chvíli a bude ze mě mouka dobrá tak akorát na upečení dortu.
Jo, dort… Nějaký bych mu mohl upéct. Snad aspoň v tomhle nelhal a moje cukrářské výtvory mu chutnají.
„Jo, něco ti upeču,“ hlesl jsem, když Adrian došel a stěžoval si na to, jak byla schůzka nudná.
Já ho neposlouchám a on se vyhýbá odpovědím. Teď to vidím jasněji než dřív.
Neřekl, co to byla za schůzku, neřekl, co řešil a proč zrovna dneska, v neděli, když je volný den.
„Stejně některé lidi nechápu, že musí otravovat i ve volných dnech, kdy by se měl raději člověk věnovat své rodině, nebo aspoň tomu, koho mají po svém boku,“ řekl jsem tiše a natáhl se po vejcích, abych si je připravil.
Ale v tu chvíli, kdy zmínil výlet do Francie, kam jsem se tak strašně těšil a teď věděl, že k tomu stejně nedojde, se mi znovu udělalo zle, a Adrian si toho všiml.
Jo, pozorný vždycky byl a je. To se mu musí nechat. Pokud někoho bude upřímně milovat, bude to ten nejšťastnější člověk na světě, protože tak pozorného partnera jen tak nenajdeš.
Zruším rezervaci na let. Škoda peněz…
Vlastně nemůžu, hned by se ptal, proč jsem to udělal.
Nechal jsem se odnést do ložnice, a pak se přitulil k tomu teplu, které jsem tak vždycky miloval. Po očku jsem mrknul ke skříni, kde jsem měl schovaný telefon a zapřemýšlel, jestli mi někdo z kluků náhodou nenapsal zprávu. Ale budu muset počkat, až tu Adrian nebude.
„V úterý ale půjdu do školy. To zvládnu a nemůžu vynechat konzultaci. Přišel bych o kredity, a to si nemůžu dovolit. Bude to jen na tři hodiny, tak to bude v pohodě,“ trochu jsem se víc uvelebil na Adrianově hrudi.
„Nezlob se, ale budu spát. Celou dobu jsem byl vzhůru, abych nepromeškal žádnou tvoji zprávu. Strašně by mě to jinak mrzelo. Víš, jak moc tě miluji,“ naklonil jsem se a políbil ho na hrudi v místě, kde bilo jeho srdce.
„Adri… vážně nevím, co bych bez tebe dělal. Jen mám někdy pocit, že ti jsem spíš na obtíž. Mám strach, že se na mě kvůli tomu někdy i zlobíš. Miluješ mě?“
Adrian
Mírně jsem se zamračil na Gianniho poznámkou ohledně schůzky. Nikdy to nijak neřešil a ani se o mé schůzky nezajímal. Tak co mu přeletělo přes nos?
Nechal jsem to však bez odpovědi, a spokojeně zabručel, když se mi víc stulil do náruče.
„Dobrá. Ale do školy tě odvezu a počkám na tebe. Aspoň zajdu za Adamem a promluvím si s ním o té bagetě. Sice za to nemůže, ale má taky nějakou zodpovědnost, a nelíbí se mi, když nemá přehled o tom, co se v jeho škole děje. Vem si, kolik žáků si tu bagetu koupilo stejně jako ty? Takže tě pak hned po konzultaci vyzvednu a pojedeme domů. Uvidíme, jak ti bude, a buď tě ještě nechám doma, nebo ti pak dovolím jít do práce. Biance jsem řekl, ať s tebou nepočítá raději celý týden, takže ta je na to připravená."
Hladil jsem Gianniho po zádech, vdechoval jeho vůni a připadal si jako ty první dny, kdy jsem si mohl dovolit maximálně objetí a nic víc.
No, ten jeden den to ještě vydržím. Zítra už by mu mohlo být trochu líp, takže sex určitě zvládne.
„Klidně spi. Nemusel jsi být vzhůru, víš, že by mi to nevadilo," nafoukl jsem se jako pyšný páv, když říkal, že musel být vzhůru, aby nepromeškal žádnou moji zprávu.
Ale jak rychle jsem se nafoukl, tak rychle jsem i splaskl a zamračil nad jeho dalšími slovy.
Fajn, tohle už začínalo být divné.
Nikde tyhle kecy neměl, tak co tak najednou?
Hlavou mi probleskla myšlenka na Nicolase.
Ne, takový idiot není ani on. Poštvat si mě proti sobě, to by neudělal. Strach by mu to nedovolil.
Kromě toho by přišel o všechno, a za to mu ten kluk určitě nestojí.
Kousek jsem Gianniho od sebe odtáhl, vzal jeho tvář do dlaní a zadíval se mu do očí.
„Gi… Stalo se něco? Začínáš mě děsit," mírně jsem stáhl obočí. „Miluju tě. Znamenáš pro mě všechno, a nikdy bych nedovolil, aby se ti něco stalo. Vůbec mi nejsi na obtíž. Pokud máš ten pocit, nejspíš je to jen tím, že jsem prostě žil dlouho sám. A nikdy bych se na tebe nemohl zlobit. Vlastně jo, teď se na tebe zlobím, protože o mě pochybuješ. Pochybuješ o mé nehynoucí lásce k tobě. Klidně ti to budu opakovat znovu a znovu, dokud tě z toho nerozbolí hlava. Miluju tě."
Po těch slovech jsem se usmál a sklonil se, abych mohl Gianniho políbit.
Gianni
Napjatě jsem čekal na Adrianovu odpověď. A byla přesně taková, jakou jsem předpokládal.
Jak může, tak lehce, mluvit o lásce, když tomu tak není.
Jak to tedy je? Miluje mě nebo ne?
„Promiň,“ podíval jsem se Adrianovi do očí a hledal v nich tu správnou odpověď.
Jenže to je nejspíš nemožné. Má krásné oči, tak nádherné, že jen pohled do nich člověka sváže a nepustí. Ale jsou zároveň i temné, nepropustné. Neukážou nic, co se za nimi skrývá.
„Nemyslel jsem to nějak zle. Jen jsem si vzpomněl na to, jak jsem odpadl v tom parku, Nikdo si mě nevšímal, klidně by do mě i kopli, jen abych nezavazel. Připadal jsem si strašně zbytečný. Jako bych nikoho vůbec nezajímal. Tehdy jsem si myslel, že jsem ti tu zprávu odeslal, a ty na ni prostě nereaguješ, že je ti jedno, co se mnou je. Až později jsem si všiml, že se mi vybil mobil. A potom jsi musel odjet pryč na celý den… A ten pocit, že jsem opuštěný, úplně sám, byl prostě strašný. Proto jsem ani nemohl spát a pořád jsem čekal na tvé zprávy.“
Mírně jsem se natáhl, abych mohl Adrianovi věnovat vyžádaný polibek, a pak jsem se uložil zpátky na jeho hrudi.
„Už se nebudu tak hloupě ptát, nezlob se.“
Zívnul jsem si a pak zavřel oči. Byl jsem vážně unavený, chtělo se mi strašně spát, ale strach mě nutil být vzhůru. Strach, že se Adrian zvedne, půjde vedle, vytáhne zbraň a všechno to ukončí jednou ranou.
Možná jsem mu měl ze zásobníku vytáhnout všechny náboje…
To byla poslední pošetilá myšlenka, která mi bleskla hlavou ve chvíli, kdy nakonec moje tělo opravdu řeklo dost, a já tvrdě usnul na Adrianově hrudi.
Adrian
Probíral jsem se Gianniho vlasy a ani mu nestihl odpovědět na to, když mluvil o tom parku.
Jo, klidně bych tě tam nechal chcípnout, ale to bych přišel o tu zábavu, dívat se ti do očí, když nastane tvá poslední chvilka.
Usnul jsem chvilku po něm. Ráno jsem vstal, když se vedle mě Gianni zavrtěl, ale ani tentokrát jsem si nic nedovolil. Vypadalo to, že už je Giannimu líp, dokonce mi pomohl uvařit oběd, a celkově to vypadalo, že to zase začíná být on. Ke včerejšku jsme se už nevraceli, nechtěl jsem znovu řešit ty hloupé řeči a pořád dokola ho přesvědčovat o své lásce k němu.
Stačí to snad říct jednou, ne?
Odpoledne jsme se pak přesunuli do obýváku, zahrabali se pod deku, a společně procházeli památky ve Francii a řešili, kam bysme se mohli zajít podívat.
Večeři jsem tentokrát uvařil já, pak nás společně naložil do vany, kde mi ale Gianni usnul, takže jsem ho pak musel odnést do postele, ale sám jsem si nelehl.
Přešel jsem do pracovny a po cestě si vzal telefon.
Nicolasův hlas zněl podivně unaveně a lhostejně.
„Zítra v devět povezu kluka do školy. Má konzultace, které budou trvat tři hodiny, a pak pojedeme domů. Takže mezi devátou a desátou se někde sejdeme. Chci to už konečně ukončit, protože mám toho divadla plné zuby. Zítra ti ráno napíšu, kde se sejdeme."
Nečekal jsem na odpověď a rovnou zavěsil. Vrátil jsem se do ložnice, lehl si a přitáhl si Gianniho do náruče.
Ráno jsem se probudil jako první a zavrtěl se, když se mi Gianniho zadeček, který se ve spánku nějak přetočil, a teď ležel na boku zády ke mně, otřel o klín. Rozhrnul jsem mu župan, ve kterém usnul a polaskal jeho tělo.
„Chtěl bych se s tebou milovat. Nevím, jestli ještě vydržím dýl čekat," zachrčel jsem mu do ucha, když se probral, rukou jsem sjel do jeho klína a krk zasypal polibky.
Mrkl jsem na hodinky a nespokojeně zabručel.
„Ale nejspíš tvůj zadeček ještě bude muset vydržet, protože teď už to nestihneme. Půjdu udělat snídani, tak se zatím nachystej, ano?" plácl jsem Gianniho jemně po půlkách a vylezl z postele.
Rychle jsem se opláchl, a pak zamířil do kuchyně.
'V půl desáté, na rohu, naproti škole, v kavárně.'
Napsal jsem Nicolasovi krátkou zprávu, a pak se pustil do chystání snídaně.
Gianni
Nakonec jsem spal celou noc a ani jednou se nevzbudil.
Pondělí se neslo v duchu odpočinku. Adrian, až na menší škádlení, si nic nedovolil a já za to byl moc rád. Snažil jsem se to celý den všechno vstřebat a obrnit se, abych nedával okatě najevo svůj současný postoj vůči němu.
Pomáhal jsem Adrianovi s obědem, probírali jsme náš výlet do Francie, a já, abych tomu dodal váhu, jsem mu hned řekl, co konkrétně chci vidět a do jaké restaurace či kavárny zajít. A taky jsem se chtěl podívat na jejich školu, kde studovali věhlasní cukráři, kteří dneska vyhrávají ceny v nejvýznamnějších mezinárodních soutěžích.
Večer jsem zas brzy usnul... Vlastně jsem usnul dřív, než jsem se dostal do postele.
Ale ráno, když jsem ucítil Adrianovy ruce, v první moment jsem ztuhnul. Jako by se znovu vrátil ten strach, že mi něco udělá.
Než tohle všechno skončí, budu ještě nakonec paranoidní a zralý na psychiatra.
Zavřel jsem oči a nechal dělat, co chce. To zvládnu… Budu si představovat, že ho stále miluji, on miluje mě, a nic zlého se nestalo. A navíc… On ví, kde se mně dotknout, abych se brzy vzrušil i přes mé odmítání.
Když sjel do mého rozkroku vydechl jsem nahlas a po těle mi vstaly snad všechny chlupy. I přes tu nenávist k němu, byly jeho polibky a doteky příjemné. Ale oddechl jsem si, když se podíval na hodinky, a pak s nespokojeným zamručením vstal z postele.
Když Adrian sešel dolů do kuchyně, konečně jsem vylezl z postele i já. Rychle jsem se osprchoval, abych byl oblečený dřív, než přijde Adrian nahoru. A když jsem stál u skříně, natáhl jsem se ještě pro schovaný mobil. Mrknul jsem ze dveří, jestli jsem opravdu sám, a pak jsem napsal Manuelovi rychlou zprávu, aby přijeli do školy a počkali na mě za kampusem, na parkovišti pro studenty, a pak ho hodil i s nabíječkou do tašky k mým věcem do školy.
„Jsem hotový,“ došel jsem po chvíli dolů do kuchyně, kde už voněla káva a na stole byla připravená snídaně.
Odložil jsem svou tašku na sedačku, přešel jsem k Adrianovi a vyžádal si polibek.
„Mrzí mě, že nemáme čas. Ale snad večer zas brzy neusnu,“ přitiskl jsem se na něj a rukama mu přejel po zádech.
Pohladil jsem ho a trochu se o něj otřel. Ať už si Adrian myslel, co chtěl, já jen potřeboval zjistit, jestli u sebe nemá zbraň.
„Tak jak se najíme, můžeme hned jet, nebo přijedu pozdě,“ odstoupil jsem od Adriana a mrknul na hodinky.
Opravdu byl nejvyšší čas vyrazit.
Adrian
Opětoval jsem Giannimu objetí a lehce zmáčkl jeho zadeček.
„Myslím, že bych ti to udělal, i kdybys usnul. Jsi prostě moc sexy, a já nevydržím vedle tebe jen tak ležet," lehce jsem kousnul Gianniho do ucha a zakřenil se.
Vypadalo to, že se zase všechno vrátí do starých kolejí.
Postrčil jsem Gianniho ke stolu a nandal mu na talíř lívance s ovocem. Bylo to syté jídlo, ale zároveň takové, které nepodráždí jeho žaludek. Místo kávy jsem mu uvařil bylinkový čaj, a sobě si udělal tousty.
„Až pojedeme ze školy, zastavíme se ještě nakoupit. Nebo víš co? Abysme se pak nemuseli zdržovat, sjedu nakoupit rovnou. Odvedu tě do školy, skočím na chvilku za Adamem, a pak sjedu na koupit, abych se stihl vrátit a vyzvednout tě. Ty mi ale musíš slíbit, že kdyby se ti udělalo hůř, okamžitě mi dáš vědět, ano? A hlavně se ujisti, že jsi zprávu odeslal, aby to nedopadlo jako posledně," mrkl jsem na Gianniho, když jsme dojedli, a já sklidil věci ze stolu.
„Zajdu se ještě převléknout, když už pojedu na ten nákup a půjdu za tím Adamem, ať nejedu jen v triku a teplákách, a můžeme vyrazit," vlepil jsem Giannimu letmý polibek do vlasů a vyběhl do ložnice.
Hodil jsem na sebe světlou košili s krátkým rukávem a černé džíny.
Spokojeně jsem mlaskl, a pak už seběhl dolů, kde čekal GIanni, obul se, pobral peněženku, mobil a klíče, a mohli jsme vyrazit.
Cesta do školy probíhala v poklidu, celou cestu jsme v podstatě probírali, co mám nakoupit, a když jsem zastavil na vyhrazeném parkovišti pro hosty, přímo u vchodu do školy, přitáhl jsem si Gianniho ještě k sobě.
„Drž se, a kdyby cokoliv, volej, ano? Miluju tě," věnoval jsem mu hluboký polibek, který naznačoval, že kdybysme nebyli v autě před školou rozhodně by nezůstalo jen u něj.
Teprve potom jsem Gianniho pustil a vystoupil, abych mu pomohl z auta, a pak s ním ruku v ruce vešel do školy. Odvedl jsem ho až před učebnu, kde jsem si ho znovu přitáhl pro polibek nehledě na lidi kolem sebe, a pak už ho plácnutím po zadku poslal do učebny.
Ještě jsem na něj mávl, když se usadil, a pak už se chodbou vydal k Adamově kanceláři.
Měl jsem na to zhruba čtvrt hodinky, ale věděl jsem, že se u Adama nezdržím víc jak deset minut, takže jsem po cestě znovu Nicolasovi napsal, ať čeká, a pak se spokojeným úsměvem zaklepal na dveře ředitelny a vešel dovnitř.
Gianni
Jo, jsem blbej. Jak mě mohlo napadnout, že by Adrian jel do školy v domácím oblečení.
Když zmizel nahoru s tím, že se jde převlíct, s lívancem v ruce jsem popošel blíž k chodbě a poslouchal, jestli půjde do pracovny nebo ne. A když jsem zaslechl, že zavírá šatní skříň a jde dolů, rychle jsem se vrátil ke stolu a spolykal ještě další lívanec a vysrkal půl hrnku čaje, až jsem si málem spálil jazyk.
A když potom sešel dolů, popadl jsem svou brašnu a šel s ním do garáže, bychom mohli konečně vyjet do školy.
Byl jsem za to i rád, že do té školy jedeme. Cítil jsem se o něco klidněji, bezpečněji, když jsme byli mezi lidmi, a tak jsem ani neprotestoval, když si mě za ruku vedl k posluchárně a pak mě ještě políbil.
Slíbil jsem mu, že mu když tak dám hned vědět, a než se za mnou zavřely dveře, ještě jsem mu ukázal plně nabitý mobil.
Usadil jsem se až nahoře, co nejdál od katedry a co nejblíže ke dveřím.
Nevěděl jsem, jak dlouho Adrian u ředitele školy bude. Ale říkal, že chce nakoupit, tak jsem tomu dal deset minut, a pak se potichu vytratil z učebny. Tahle přednáška pro mne nebyla až tak důležitá, jako můj vlastní život. A konsultaci budu mít až o půl dvanácté, takže jsem měl hodinu a půl čas na to, abych se sešel s Manuelem.
Věděl jsem dobře, že ten Adrianův nákup je jen záminka, jak se dostat ze školy, aby se mohl sejít s Nicolasem. Už ráno jsem měl od něho zprávu, že se mají sejít, až budu ve škole, tak si prý mám dávat pozor. Ale poslal mi to na mobil, co mám od Adriana.
Naštěstí si Adrian blikajícího mobilu nevšiml, a já tu zprávu rychle smazal, kdyby náhodou.
Vyšel jsem z učebny s omluvou, že mi není dobře. Ale stejně jsem se nejdříve po chodbě rozhlédl, abych nenarazil na Adriana. Ale byl jsem připravený mu říct, že musím nutně na záchod, kdyby náhodou…
Ale chodba byla poloprázdná, tak jsem se hned vydal k bočnímu východu, který směřoval na parkoviště pro studenty. Už po cestě jsem vytahoval starý telefon a vytáčel číslo na Manuela, když jsem se zarazil.
Rychle jsem se rozhlédl, a jediné, kde jsem se mohl schovat, byl jeden ze sloupů.
Srdce mi bilo jak šílené, když jsem sledoval Adriana, jak si to kráčí k východu, s hlavou hrdě vztyčenou, a spokojeným výrazem.
Mohl jsem se jen v duchu modlit, aby se neohlédl, protože jsem netušil, jestli mě ten sloup dokáže dobře schovat.
A až teprve, když jsem viděl, jak vychází ven, a dveře se za ním zavírají, vyběhl jsem na opačnou stranu a konečně při tom běhu vytočil číslo na Manuela, abych se přesvědčil, že opravdu na mě čekají na smluveném místě.
Adrian
U Adama jsem se opravdu zdržel jen asi deset minut. Moc se mi omlouval za nepříjemnosti a řekl, že s dodavatelem okamžitě ukončil smlouvu a našel si někoho jiného.
Sice jsem se tvářil přísně a zaujatě, ale ve skutečnosti mi bylo úplně u prdele, jestli se ze zkažených baget někdo otráví nebo ne.
Nakonec jsem se přece jen zatvářil mírněji, po pár zdvořilostních frázích se rozloučil, a pak už spokojeně odcházel ven.
Přejel jsem s autem o kousek dál, protože jsem měl opravdu v plánu jet nakoupit, tak abych se pak zbytečně nemusel zdržovat tím, že se budu vracet ke škole, a spokojeně mlaskl, když jsem viděl, že na mě Nicolas už čeká a měl ten výraz ve tváři, který jsem u něj chtěl vidět.
Okamžitě přišel ke mně a bez ohledu na místo, mě dravě políbil a otřel se mi o klín.
„Neprovokuj, nebo se neudržím," zachrčel jsem, když jsem se odtrhl od jeho rtů.
Nicolas se jen ušklíbl, a po jeho lakonickém 'klidně', mě za ruku vedl do kavárny a přímo na pánské záchodky, kde se i se mnou nacpal do kabinky a ihned se na mě vrhl.
Ano, přesně tohle bylo to, co jsem potřeboval.
O pár vteřin později jsem ho opíral o dveře záchodu a rázně bušil do jeho dírky.
„Takového tě znám, jsem rád, že jsi konečně dostal rozum," zachrčel jsem, když orgasmus konečně odezněl, a já se začal dávat dohromady.
„Kluka zabiju o víkendu. Původně jsem ho chtěl někam vytáhnout, ale asi se mi nebude chtít. Nejspíš si to s ním rozdám, a pak ho, až se udělá, odprásknu v posteli. A chci, abys byl u toho. Stejně jsem zjistil, že ten malý zvrhlík má rád, když mu to dělám na veřejnosti a aspoň to budeš mít z první ruky. A rovnou si to pak rozdáme spolu, jako oslavu našeho vítězství."
Jo, měl jsem to fakt skvěle vymyšlené a znovu se mi skoro postavil, jen při téhle myšlence.
Už jsem se nemohl dočkat.
Nicolas
Po schůzce s Giannim jsem se opil do němoty.
Snažil jsem se zapomenout, snažil jsem se to překousnout, snažil jsem se...
Vlastně ani nevím o co.
Stejně to bylo všechno zbytečné.
Nikdy jsem nebyl jako Adrian. Možná i proto, jsem nikdy podvědomě netoužil potom, stát se hlavou rodiny. Nezvládl bych to. Byl jsem příliš velká měkkota. Rebecca mi často říkala, že se do rodiny mafiánů moc nehodím.
Vést nelegální obchody bylo jednoduché. K tomu člověk nic moc nepotřeboval umět. Snad jedině tak lhát. A to jsem uměl, protože jsem měl toho nejlepšího učitele, co se tohoto týkalo.
Jenže v případě Gianniho nešlo o obchod. Šlo o city, a v těch jsem prostě plaval a nedokázal jsem lhát jako Adrian.
Celé pondělí jsem se pak snažil vystřízlivět a uklidit si po sobě snad celý poblitý barák.
Přemýšlel jsem, co dělá Gianni, a jak mu asi je, když musí po tom všem, co ví, s Adrianem zůstávat. I za tohle jsem se nenáviděl. Že mu nedokážu pomoct.
Utápěl jsem se v depresi a večer znovu sáhl po flašce, když mi zavolal Adrian. Aniž by to věděl, jeho slova, představa toho, na co se chystá mě úplně změnila. Flašku jsem zase vrátil, pořádně se vydrbal a šel spát, abych se pořádně vyspal.
Nebyl jsem tak dobrý herec jako Adrian, ale i já to uměl, když jsem chtěl. A teď jsem chtěl. Chtěl jsem pro Gianniho udělat aspoň něco.
Ráno jsem vstal odpočatý a připravený bojovat za svou lásku až do konce.
Poslal jsem Giannimu zprávu, když mi Adrian napsal, kde a kdy se chce sejít, oblekl se do pohodlného oblečení a vyrazil.
Na místě jsem byl s předstihem, protože jsem byl už nedočkavý, abych zjistil, co Adrian naplánoval.
Když jsem ho spatřil, tvářil se až příliš spokojeně.
A tak jsem rozehrál svou hru. Nedalo mi moc práce ho svést. Vždycky to bylo nadržené hovado a stačilo před ním roztáhnout nohy. Doufal jsem, že aspoň takhle trochu ušetřím Gianniho, že když se
Adrian vyřádí na mě, nechá ho být.
Když bylo po všem, znovu jsem zacítil, jakou si prázdnotu, a pak málem hodil šavli, když Adrian začal plánovat Gianniho smrt, jako by to bylo naprosto běžná věc.
„Jo, to bude fajn. Souhlasím. Rád se podívám na celé to divadlo, jak ho ojíždíš, a pak odpráskneš. Jen bych to nerad dělal nad mrtvolou, takže se buď přesuneme jinam, nebo napřed ten svinčík uklidíš," ušklíbl jsem se a snažil se nedat najevo, jak se musím přemáhat, abych ta slova vůbec vyslovil.
Oba jsme pak vyšli ven a vlastně si ani nedali tu kávu, jen jsem se venku znovu přisál na Adrianovi rty, a pak už jsme si šli každý po svých.
A jakmile jsem byl z dohledu, okamžitě jsem napsal Giannimu zprávu, že se s ním musím nutně sejít, protože mám informaci, kterou mu ale nechci vypisovat po telefonu.
Gianni
I když jsem viděl, jak Adrian odchází, přesto jsem se na parkovišti stále rozhlížel, jak jsem měl strach, že se najednou objeví vedle mě.
A tak, když se na odlehlé straně parkoviště otevřelo jedno z aut a z něho na mě zamával Manuel, nečekal jsem na nic, rychle jsem přeběhl k autu a hned o něho zaplul.
Seděl jsem skrčený, jak jsem měl strach, že mě někdo uvidí, až mě musel Manuel seřvat, že nemám dělat hovadiny, protože tak jsem nápadný ještě víc.
„Dozvěděl ses něco nového?“ podíval se na mě, jak jsem celý vystrašený a poplácal mě po noze, abych se uklidnil.
„Ne, Adrian je opatrný a ani se v ničem nepodřekl. Ale Nicolas s ním má teď schůzku, tak možná se něco dozví. Třeba už plánují, kdy se to stane.“
„Jo, vím, že s ním má schůzku, když jsi napsal, že budeš dneska ve škole, domysleli jsme si, že Adrian toho bude chtít využít a sejít se s ním. Takže Remy Nicolase od rána hlídá. Proč si myslíš, že tu asi není, co?“
Vážně mi nedošlo, že je tu Manuel sám.
„Musíme to ukončit co nejdříve. Každý den je pro nás zdržení. Za týden máte odlétat do Francie, takže počítám s tím, že do té doby už má být po tobě.“
Trhnul jsem sebou a začal rychle dýchat, když to Manuel zmínil. Ale on mi znovu položil ruku na nohu a bolestivě stiskl, abych vnímal něco jiného než jen svůj strach.
„Bude potřeba ho někam vytáhnout. Máme dvě místa, kde se ho můžeme zbavit, a kam by možná i jel. Ale bude záležet hodně na tobě, jestli ho tam dostaneš nebo ne. Všechno už jsme naplánovali. Budeš se tvářit, jako že o ničem nevíš, budeš dál plánovat výlet a těšit se na něho. Bylo by dobré, kdybychom to zvládli ještě tento týden. V neděli se ti Adrian bude věnovat maximálně. Jo, i to je jeden ze zákonů mafie, pamatuješ? Proto musel v neděli odjet. Musel se věnovat své budoucí manželce.“
Ještě chvíli jsme spolu mluvili. Poslouchal jsem, jak to Manuel s Remym naplánovali, a v duchu si říkal, že to nemůžu zvládnout.
„Měl bys vypadnout,“ ukázal mi Manuel ke škole hned potom, co mu Remy zavolal, že Nicolas a Adrian se právě rozešli každý na jinou stranu.
Jen v rychlosti jsem mu ještě potvrdil, že mu napíšu pokaždé, jak budu mít možnost, aby věděl, že jsem v pořádku, a pak už jsem vystoupil a rychlým krokem jsem mířil ke kanceláři děkana, s kterým jsem měl mít konsultaci.
Měl jsem ještě deset minut čas, tak jsem se na chodbě posadil na lavičku, tašku odložil vedle sebe, a pak se opřel o kolena a předklonil se, abych se uklidnil a vydýchal.
Adrian
Podle plánu jsem odjel nakoupit, i když to bylo v podstatě už zbytečné.
Ještě pár dní. Přesněji, čtyři dny si budu muset hrát na milujícího partnera. Už jen čtyři dny!
Byl jsem tak nadšený, že jsem svou radost nedokázal skrýt a vykoupil skoro celý obchod. Dokonce jsem koupil Giannimu i dárek, nový mobil, pro ten pocit, že mu něco patří.
Koupil jsem mu rovnou i řetízek s mým jménem, který mu stejně potom vezmu, ale ať má radost a pocit bezpečí.
A málem jsem kvůli tomu všemu nakupování přijel i pozdě. Gianni právě vycházel z budovy a rozhlížel se kolem sebe, když jsem na něj zamával.
„Ahoj… Trochu jsem se zdržel. Pojedeme hned domů, něco pro tebe mám," zazubil jsem se na Gianniho a strhl ho do náruče.
Vášnivě jsem ho políbil, a pak ho skoro nacpal do auta.
Rychlostí blesku jsem vyrazil, cestou se zeptal, co škola a jak to šlo, i když mě to moc nezajímalo.
Vypadalo to ale, že je Gianni v lepším stavu než ty předchozí dny, což jsem v duchu komentoval jásotem, protože si ty poslední dny aspoň užiju.
Doma mi pomohl Gianni s nákupem, který jsme uložili do lednice a špajzu, a pak už ho, s taškou v jedné ruce, vedl nahoru do ložnice, kde jsem ho posadil na postel.
„O víkendu jsi pochyboval o mé lásce k tobě. Tady máš důkaz, že tě skutečně miluju, a mé city k tobě jsou pravé," vytáhl jsem menší krabičku, když jsem si před Gianniho klekl, otevřel ji a vytáhl náramek.
„Bude ti připomínat mě pokaždé, když se na něj podíváš," políbil jsem ho do dlaně, a pak znovu hrábl do tašky a vytáhl druhou krabičku. „A tohle je taky pro tebe, aby ses necítil tak svázaný, že používáš můj. Ten starý si pak vezmu zpátky a nechám ho v pracovně jako náhradní, kdyby náhodou něco."
Ani jsem nečekal, až Gianni mobil rozbalí, a povalil jsem ho na záda.
„A jako poslední věc, chci se s tebou milovat, Gi… Hned teď… Chci cítit tvou těsnou dírku a slyšet tvůj vzrušený hlas… Chci vidět, jak se uděláš. Už se nedokážu držet zpátky," šeptal jsem mu do rtů a kůže na krku, a vzrušení v mém hlase nešlo přeslechnout.
Prsty jsem zajel pod jeho košili, pohladil jeho horkou kůži, a pak sjel ke klínu.
Gianni
Konsultace, původně plánovaná na hodinu nakonec skončila dříve. Děkan by zatím spokojený s mým přístupem k učení a upozornil mě na nadcházející zkoušky.
Kdyby tak věděl, že se jich možná ani nedožiju…
Ještě si vyprosil suvenýr z Paříže a pak mě už propustil.
Měl jsem ještě čas, tak jsem vyšel ven s tím, že se trochu projdu kolem školy. Ale jen co jsem vystrčil nohu ze dveří, už u mě stál Adrian.
Za jiných okolností bych byl nadšený, ale teď jsem měl opravdu pocit, že jsem jak ve vězení. Prostě mě na chvíli nespustí z oka. A když jsem tak nad tím pouvažoval i zpětně, tak vlastně je, až na výjimky, pořád se mnou. Tentokrát Adrian celou cestu nezavřel pusu. Ale nechal jsem ho, ať se vypovídá a jen mu občas něco odpověděl. Ale sotva jsme přijeli domů, jako by mu narostly vrtule v zadku.
Jeho tempo se zrychlilo, zvlášť, když vybaloval nákup, a já už tušil asi proč…
A vzápětí jsem se přesvědčil, že to byla správná domněnka.
Ten náramek byl prostě krásný. To jsem musel uznat. Ale nějak jsem z něho velkou radost neměl. Bylo, tako by si mě značkoval, že jsem jeho majetek.
A když vytáhl i nový mobil, jen jsem naprázdno otevřel pusu, že budu protestovat, ale on mi ji hned zalepil polibkem.
„Poč… počkej… Adriane!“ odtrhl jsem se od polibku a zapřel se rukama o jeho hruď, aby se nadzvedl.
„Ty dárky jsou moc krásné. Moc děkuji,“ zvedl jsem hlavu a dal mu pusu na rty. „Jen… potřebuji se osprchovat. Docela jsem se ve škole zapotil a necítím se příjemně. Dej mi chvilku, prosím, ano?“
Adrian
Seděl jsem na posteli a zamračeně zíral na dveře koupelny.
Tak jak jsem měl doteď radost, teď se to změnilo.
Něco bylo špatně. Asi z těch dárků neměl takovou radost, jak bych od něj čekal, a od kdy se během tří hodin ve škole zapotí natolik, aby se musel jít osprchovat? Dělali jsme to i za horších podmínek.
Když jsem si to zpětně vybavil, byl divný už od chvíle, kdy jsem si ho vyzvedl v nemocnici. Přikládal jsem to jeho stavu, ale teď už byl v pohodě a přesto…
Nelíbilo se mi to.
Tak uvidíme. Pokud mě odmítne, má domněnka, že je něco jinak se potvrdí, a prostě ho zabiju hned.
Pokud neodmítne, budu to přičítat jen jeho stále pocuchaným nervům ze zážitku, který se na něm nejspíš podepsal.
Svlékl jsem se a vešel do koupelny.
Ve sprchovém koutě jsem natlačil Gianniho na zeď, jednou rukou se opřel dlaní nad jeho hlavou o kachličky a druhou mu sevřel bradu a zadíval se mu do očí.
„Mám pocit, že je něco jinak. Netajíš přede mnou něco?"
S těmi slovy jsem se sklonil ještě níž a téměř se dotkl jeho rtů.
Rukou, o kterou jsem se opíral, jsem zajel do jeho klína a sevřel Gianniho penis.
„Myslím, že mi dlužíš ještě odměnu," zašeptal jsem mu do rtů, přivřel oči, a pak druhou rukou zatlačil na jeho rameno, aby si klekl.
Gianni
Když se Adrian sesunul bokem, zvedl jsem se a hned jsem zmizel v koupelně. Chvilku jsem držel roztřesenou ruku na klice a bojoval s touhou se tu zamknout. Ale nejspíš bych to jen zhoršil, a kdo ví, co by potom Adrian udělal.
Nakonec jsem se svlékl a vlezl pod sprchu. Začal jsem se mýt, a už jsem byl skoro hotový, když se dveře otevřely…
Jen jsem mírně pootočil hlavu, abych se na Adriana podíval, ale to on už se mi cpal do sprchy.
Teď jsem už neměl kam utéct a ani se na co vymluvit. Měl jsem docela strach, když mě chytil za bradu a položil mi tu otázku. A to pro mne bylo varování, že by mohl na něco přijít, kdybych se mu teď vzpíral a vymlouval na kde co.
„Nemám ti co tajit,“ zatvářil jsem se pohoršeně, že o mně vůbec pochybuje. „Nevím, jak jsi na to přišel.“
Víc jsem toho nestihl říct, protože mě donutil kleknout. Položil jsem ruce na jeho stehna a zadíval se na jeho rozkrok. Téměř okamžitě se mi vybavil on s Nicolasem, a měl co dělat, abych se nepozvracel a na sílu jsem musel zatlačit slzy.
Pohladil jsem ho po stehnech, a pak vzal jeho penis do ruky a jemně ho promasíroval, jak jsem potřeboval čas najít odvahu.
Ale když jsem zvedl pohled nahoru a viděl, jak mě Adrian z pod přivřených víček pozoruje…
„Takže odměnu, ano?“ vynutil jsem ze sebe úsměv a olízl si rty.
Políbil jsem ho na břicho, a pak jazykem vytvořil vlhkou cestičku až k penisu, která stejně zanikala v kapkách vody dopadající ze sprchy na naše těla.
A za dalších pár vteřin jsem už dělal to, co mnohokrát předtím…
Adrian
Jo, tohle bylo to, co jsem chtěl.
Jen jsem vydechl, když mě Gianni vzal do pusy, a já cítil, jak v něm rostu.
Byl to úžasný pocit. Chvilku jsem ho nechal, ať si hraje, ať si sám udává tempo, ale po chvilce jsem to už nevydržel a mezi prsty sevřel jeho vlasy.
„To stačí…" zachrčel jsem, když mi chybělo už jen málo a zvedl Gianniho na nohy.
Vyhoupl jsem si ho do klína, vypnul sprchu a za chvilku už jsem ležel v posteli na zádech a Gianniho klín si tiskl na svou tvář. Věděl jsem přesně, jak ho rozdráždit, aby zapomněl na celý svět a myslel jen na mě. Jazykem jsem laskal kůžičku kolem jeho dírky, občas zajel dovnitř, pleskl ho po zadečku, nebo vtáhl do pusy jeho kulky a pohrál si s nimi.
Když jsem měl dost, protáhl jsem v puse jeho tvrdý penis, a špičkou jazyka zarejdil v jeho štěrbině.
Ale ani tohle jsem nemohl dlouho protahovat.
Přetočil jsem se i s Giannim, uvěznil ho pod svým tělem, vášnivě ho políbil, podráždil jeho bradavky a pupík, a pak se narovnal do kleku. Gianniho nohy jsem si hodil na ramena, a špičkou penisu se otřel o jeho dírku.
„Řekni, jak moc mě chceš, Gi… Řekni, jak moc chceš, abych ti vystříkal tu tvou nenasytnou dírku…" zachrčel jsem a sklonil se, čímž jsem jen na špičku najel do jeho zadečku, zatímco jeho nohy jsem měl pořád na ramenou, a zlehka ho kousl do brady.
Zadíval jsem se mu do očí a znovu vyslovil svou žádost, tentokrát do jeho ucha, které jsem olízl a přidal ještě pár šťavnatých slov, co všechno bych s ním nejraději hned teď udělal.
Gianni
Nedokázal bych se mu bránit, i kdybych se o to snažil sebevíc. Adrian je kus chlapa a má sílu jako býk. Kdyby se rozmáchl, jednou ranou by mě rozmáznul tady na těch kachličkách, a já bych nestačil ani poděkovat.
I když mi to jindy nevadilo, tentokrát jsem měl pocit, že to snad trvá věčnost. V duchu jsem už zajásal, když jsem ucítil to cukání, které znamenalo jeho konec. Ale on mě v tu chvíli zastavil a odnesl si mě jako kořist do ložnice.
Stihl jsem se jen chytit pelesti nad jeho hlavou, abych nepřepadl, když si mě vzal do parády tentokrát on. Zavřel jsem oči a představoval jsem si někoho neznámého, někoho, kdo nemá Adrianovu tvář.
V duchu jsem si říkal, že jsem v bordelu a zaplatil jsem si prostituta… Jo, to je ono… Budu ho brát jako děvku, kterou jsem si zaplatil, a snad to půjde.
Ta představa mě nakonec trochu uklidnila. A taky… On ví, moc dobře ví, co na mě platí.
I když jsem k tomu moc chuti neměl, přesto mě dokázal vzrušit, a svoje hlasitější vzdechy jsem už nedokázal zadržet. A ani nemohl. Přišlo by mu to divné…
Musím dělat všechno tak, jako jsem dělal doposud. Za můj život mi to stojí.
Když jsem se ocitl na zádech a poslouchal jeho slova, už jsem se neudržel a zatnul jsem nehty do jeho předloktí, za které jsem se ho držel. Hlasitě jsem vydechl, když jsem ucítil jeho horký dech na mém uchu a slyšel ty obscénní slůvka, kterými mě tak rád častoval. Ještě víc jsem sevřel jeho ruky, že musel cítit všech deset nehtů až v mase.
„Udělej mě… prosím… jakkoliv… nevydržím to…“ zkusil jsem se proti němu pohnout, jak moc jsem chtěl, aby to už skončilo. Ale jen mě to donutilo vydat krátké zasténání, když jsem ucítil ten zvýšený tlak na mou dírku.
„Ukonči to… do mě… chci… … … to…“
Olízl jsem si rty, otevřel jsem oči a podíval se do těch Adrianových, aby viděl tu moji touhu po ukončení.
Co na tom, že já ten konec vítal úplně z jiného důvodu.
Adrian
Nedokázal jsem to dlouho prodlužovat.
I když jsem se vyřádil dopoledne s Nicolasem, Gianni mě vždycky dokázal nabudit.
Navíc… Vědomí toho, co přijde o víkendu, mě vzrušovalo samo o sobě.
Představa, jak mu to dělám před Nicolasem, pak ukončuju jeho život, a vzápětí si to znovu rozdám, tentokrát s Nicolasem, mě nenechala klidným.
Na jeden příraz jsem najel do Gianniho až po kořen, a tentokrát mu nedal ani chvilku a hned začal přirážet.
Kdybych neměl tak bytelnou postel, nejspíš bych s ní už teď probořil zeď a vystěhoval nás ven, jak jsem jeho zadek nešetřil.
Těsně před svým koncem jsem v jedné ruce sevřel Gianniho penis a pořádně ho protáhl.
Nehty druhé ruky jsem zaryl ho jeho boku, a pak s vítězoslavným řevem začal plnit jeho dírku.
Cítil jsem mezi prsty i Gianniho vlhkost a podvědomě vnímal jeho úlevné sténání, které jen umocnilo mé dozvuky, když jsem se nepřestával pohybovat.
Teprve po chvilce jsem sundal jeho nohy ze svých ramen, očistil mu bříško, a pak se přesunul k jeho rtům.
„Jsi úžasný… miluju tě…" zachrčel jsem do jeho rtů a věnoval mu dlouhý polibek.
Teprve když mi klesl, jsem z něj vyjel, a trochu se nadzvedl.
„Půjdu udělat večeři, a ty bys mohl upéct něco dobrého, co ty na to?"
Gianni
Myslel jsem, že projdu postelí a zdí za mou hlavou. Tak silné přírazy to byly, že mě Adrian málem odstěhoval i s postelí.
Jako by ho tentokrát pohánělo něco víc. Dal do toho víc síly než normálně. Jen jsem se ho držel, a pak když mě chytil on sám za můj penis, vytáhl jsem ruce za hlavu a chytl se tyček pelesti, abych mě pevnější oporu. Měl jsem ruce skoro v křeči, klouby mi zbělely, jak silně jsem se těch tyček držel. Přenášel jsem do nich ten vztek, který jsem měl na Adriana nejen proto, co mi plánuje udělat. Ale byl jsem zlý i proto, že i přes to všechno mě dokázal vzrušit a dovést na samou hranici rozumného uvažování.
Poddal jsem se tomu. Kompletně jsem vypnul mozek a myslel jen na ten dobrý pocit, který tělu i mozku přináší orgasmus. Celý jsem se roztřásl, když jsem kropil přes jeho ruku své břicho spermatem a nedokázal jsem zavřít pusu.
Mé steny, které jsem ze sebe vydával, byly nejen známkou příjemného prožitku, ale i zoufalství, že jsem něco takového vůbec mohl dopustit.
Kdyby mě Adrian nepustil a nezacpal mi pusu svým jazykem, nejspíš bych se rozbrečel nad svou bezmocností. Nad tím, že jsem propadl touze u člověka, kterého nenávidím, který mě chce zabít.
Položil jsem ruce na jeho záda a hlazení přecházelo ve škrábání, abych aspoň tímhle trochu ulevil svým těžko ovládaným pocitům. Když už nic jiného, aspoň tohle…
Popravdě jsem si oddychl až ve chvíli, kdy jsem ucítil, jak opouští můj zadek, a začal na mě mluvit.
„Udělám… upeču ti něco extra za ty krásné dárky…“ přikývl jsem.
Chtěl jsem ho ze sebe shodit, ale musel jsem počkat, až sleze sám. Bylo by to divné, když jsem to nikdy neudělal, a tak jsem musel ještě přetrpět pár polibků.
Když pak Adrian sešel dolů do kuchyně, vletěl jsem hned do koupelny a pustil na sebe horkou vodu, abych ho ze sebe smyl. Tomuhle jsem prostě už nedokázal zabránit.
Smýval jsem ze sebe jeho pot, jeho sperma i jeho vůni. Dělalo se mi z ní zle, a to jsem ji tak moc miloval. Třel jsem si tváře a snažil se zastavit slzy, které se mi nezadržitelně draly z očí. Nenáviděl jsem se za to, že jsem podlehl Adrianovým svodům i v této chvíli...
A až teprve když jsem se trochu uklidnil, utřel jsem se, natáhl na sebe lehké kalhoty a triko, a sešel do kuchyně.
„Upeču něco, co jsem ti ještě nedělal,“ vrazil jsem hlavu do lednice a začal vytahovat suroviny.
Jo, měl jsem už vybraný recept, složitější na přípravu a bude i déle trvat, než to dokončím. Ale každá minuta, kterou nebudu muset strávit s ním v posteli, je dobrá…