Gianni
Bylo to, jak jsem říkal. Postupně mi přiváželi mé objednávky, a mě se povážlivě menšila částka na účtu. Už jsem se nemohl dočkat výplaty. Dostával jsem ji vyplacenou týdně, ale i přesto po mém šíleném nakupování jsem byl rád, když se konečně objevila na účtu.
Dobře jsem si to hlídal. Nechtěl jsem, aby mě Adrian přeplácel. Nechtěl jsem dělat zlou krev mezi ostatními zaměstnanci hotelu. Vím, že bych jim tak s klidným srdcem mohl kdykoliv ukázat výpis ze svého účtu, pokud by měl někdo nějakou narážku.
V pondělí jsem do práce málem zaspal. Byl jsem vážně utahaný, a kdyby mě Adrian nevytáhl z postele za nohu, nejspíš bych prospal i zkoušky.
V práci Bianca jen povytáhla obočí, když viděla mou utahanou maličkost, a tentokrát mi nechala jen lehčí práce, dokud jsem se jakž takž nevzpamatoval a neprobral. Tentokrát jsem ani nešel s Adrianem na oběd. Zůstal jsem v kuchyni a nechali jsme si s Biancou jen něco přinést od kluků. Jedli jsme v koutku a povídali si. Vykládal jsem ji, kde jsem byl, a co všechno tam bylo, a ona jen nadšeně poslouchala s tím, že je škoda, že tam nemohla být. Ale že příště si na ten festival vybaví volno a půjde, i kdyby měla čtyřicítky horečky.
V úterý, když jsem končil v práci, ještě mě Bianca u šatny zastavila. Strčila mi do ruky malý talisman pro štěstí, taky mi popřála štěstí při zkouškách a přikázala, abych ji zavolal hned, jak skončím, jinak prý nervozitou nebude schopná ani pracovat. A že prý i ostatní mi drží palce a plivou na mě pro štěstí. Teda aspoň obrazně…
Získal jsem tu opravdu dobré přátelé. Měl jsem pocit, jako by mi doplňovali to, co mi delší dobu chybělo, Už jsem se necítil tak sám, tak prázdný. Měl jsem teď nové přátele, a měl jsem Adriana, kterého jsem miloval, a pro kterého bych byl snad schopen i umřít.
Středu a čtvrtek jsme strávili doma. Sice Adrian musel asi dvakrát na rychlo odejít, ale jen co to vyřídil, hned se zas vrátil a pokračovali jsme v učení. A já mu ve chvíli, kdy musel jít pryč, aspoň uvařil oběd, abych si od učení odpočinul, a nedostal zase od něj výprask, že to přeháním.
Ale když se čtvrteční den přehoupnul na podvečer, začínal jsem znovu panikařit.
Stál jsem u skříně, drmolil si poučky, a hleděl dovnitř, neschopný si vybrat to, v čem druhý den půjdu na zkoušky.
„Musím… si jít… koupit oblek…“ řekl jsem skoro plačtivě, protože nakupování oblečení moc rád nemám.
Teda, pro sebe, pro jiné mi to nevadí, ale koupit něco pro sebe je pro mne předem prohraný boj.
Začal jsem se oblékat, rozčiloval jsem se, kde mám knoflíčky u košile, protože jsem si nevšiml, že ji mám naruby, boty jsem si málem obul obráceně.
Začínal jsem být úplně v háji…
Adrian
Ty čtyři dny utekly jako voda. Ve středu a čtvrtek, jak jsem slíbil, jsem Giannimu pomáhal v učení, hlavně proto, abych zajistil, že u zkoušek nevyletí, i když jsem nahlas tvrdil, že by mi to bylo jedno, protože by to mohl zkusit znovu.
Kupodivu to probíhalo celkem v poklidu, dokud nenastal čtvrtek. Spíš, dokud nenastal podvečer.
Zrovna jsem uklidil všechno učení, protože už nemělo smysl, cokoliv nového začínat, a než jsem stačil otevřít pusu, Gianni se hnal ven.
„Gianni!" křikl jsem na něj přísně, vtáhl ho dovnitř, odnesl do ložnice, kde jsem ho zase svlékl, nechal mu jen spoďáry, sedl si na postel a jeho si přitáhl na klín.
„Gi, uklidni se. Všechno bude v pořádku," vzal jsem jeho hlavu do dlaní, aby mě začal vnímat.
Pak jsem ho otočil, posadil ho mezi své nohy a ruce mu položil na ramena.
„Zavři oči, Gi," zašeptal jsem. „Zavři oči a poslouchej jen můj hlas. Zhluboka se nadechni a vydechni. To je ono. Nádech a výdech."
S těmi slovy jsem začal jemně masírovat jeho ramena a paže, přejížděl prsty po páteři nebo dlaněmi hladil jeho záda.
„Hluboký nádech a výdech. Tak je hodný kluk. Ještě jednou. Pořádně. To je ono. Věřím tomu, že to zvládneš. Já vím, že to zvládneš, protože jsi chytrý kluk. A já budu celou dobu s tebou, ano? Když si nebudeš vědět s něčím rady, vzpomeneš si na mě. Teď opakuj po mě, "zvládnu to, protože na to mám, zvládnu to."
Ještě chvilku jsem mu šeptal do ucha slova útěchy, než jsem vstal a přešel k nočnímu stolku.
Vytáhl jsem podlouhlou krabičku a klekl si před Giannim.
„Otevři oči, Gi. Tohle je tvůj talisman ode mne," zašeptal jsem a usmál se.
Otevřel jsem krabičku a vyndal řetízek na kterém byl přívěšek s umělecky vytvarovanými písmeny A a G zapletenými do sebe.
Pověsil jsem mu ho na krk a něžně políbil.
„Miluju tě, Gi, a kdykoliv si nebudeš vědět rady, řiď se svým srdcem a instinktem."
Pak jsem vstal, pomohl na nohy i Giannimu a zase ho oblékl.
„Teď pojedem koupit oblek. Sice by ses mi líbil i v pytli od brambor, ale tak bys asi ke zkouškám těžko mohl jít," zasmál jsem se, znovu ho políbil a sevřel v náruči.
Gianni
Byl jsem už skoro venku, když na mě Adrian zařval a zatáhl mě zpátky do baráku. Chtěl jsem protestovat, že nemám čas, že musím jít nakoupit, ale on mě nekompromisně dostrkal nahoru do pokoje, kde mě zase svlékl až do trenek a usadil si mě na svůj klín.
Tak nevím, proč až tak, snad se chtěl ujistit, že mu jen v trenkách nezdrhnu ven? Ale mě by to bylo v tuhle chvíli jedno. Klidně bych šel i nahý. No, možná za bránu a pak bych se rychle vracel zpátky.
I když jsem nechtěl, nakonec jsem dělal všechno, co po mně Adrian chtěl. Jeho hlasu se prostě nedá odporovat. I když nenadával, nebyl přísný, přesto jeho autorita je cítit za každého jeho pohybu, řeči, gesta.
Napjal jsem se, když jsem pak poslušně seděl na posteli, a řekl, abych otevřel oči. Cítil jsem, že je něco jinak. A tak, když jsem se na něho podíval, a pak na tu kazetu, co držel v ruce, byl jsem úplně mimo sebe.
„Ten je krásný,“ vydechl jsem, když mi řetízek připínal kolem krku.
Vzal jsem ho na chvíli mezi prsty, prohlížel jsem si ty dvě písmena propletená do sebe, a pak jsem ten přívěsek políbil a další polibek jsem věnoval Adrianovi.
„Děkuji, je vážně nádherný. S tímhle ty zkoušky určitě udělám…“
A když jsem už potom byl oblečený, přičemž mě Adrian instruoval, co a jak, abych zas neměl polovinu věcí naruby, ještě jsem se před odchodem k němu přitiskl, pevně ho objal a vyžádal si další polibek.
„Taky tě miluji… Moc… strašně moc. Ani si neumím představit, co bych dělal, kdybych o tebe přišel. Nejspíš bych umřel steskem,“ fňukl jsem, protože mě celá tahle situace s řetízkem a jeho slovy vážně dojala.
Pak už nebránilo nic tomu, abychom nasedli do auta a rozjeli se do města. Chtěl jsem jít do obchoďáku, kde měli spoustu oblečení, včetně obleků, a za přijatelné ceny a přitom slušivé. Ale Adrian to rázně odmítl. Prý nebudu nosit to samé, co nosí dalších tři sta chlapů.
A nepomohly ani protesty, že si to chci zaplatit sám, že mi to nevadí, když budu mít stejný oblek, jako třeba děkan. Ale nepochodil jsem.
A tak jsme nakonec skončili ve speciálce, v jednom velmi drahém obchodě specializovaném jen na obleky ke všem příležitostem, kde, což jsem se už ani nedivil, Adriana velmi dobře znali. Připadal jsem si tam jak Popelka, ale raději jsem po jednom z Adrianových pohledů zmlkl a nechal se obsloužit.
Adrian
Gianni se po mých slovech a dárku trochu uklidnil, takže o chvilku později jsme mohli vyrazit.
Samozřejmě, že jsem rázně odmítl jeho žádost jet do obchoďáku a vybrat si nějaký obyčejný oblek.
Takže jsme skončili v mém oblíbeném specializovaném, a po nějaké hodině jsme měli i vybráno.
Musel jsem uznat, že v tmavě šedém obleku s jemným vzorem kostky, bílou košilí, vestičkou a motýlkem, vypadal Gianni víc než dobře.
Když ho prodavačka nasměrovala k velkému zrcadlu, stoupl jsem si za něj a nenápadně ho pohladil po zadečku, který se v obleku dokonale rýsoval.
„Vypadáš v tom tak sexy, že bych ti to v něm nejraději udělal. A to hned tady," zašeptal jsem mu do ucha, podíval se mu do očí v odrazu zrcadla, a jednou rukou přejel na jeho hruď, abych trochu podráždil bradavky pod košilí.
Lehce jsem mu skousl ouško, a pak od něj odstoupil. S úsměvem jsem se obrátil na prodavačku.
„Vezmeme si tohle, a pak ještě i to světlejší s tím černým roláčkem, a to tmavší s kravatou," ukázal jsem na další dva obleky, které prodavačka před tím vybrala, jako náhradní variantu.
Prodavačce se doslova rozzářily oči, protože jí nejspíš došlo, že ji čeká předčasná výplata, a rozhodl jsem se jí ještě trochu přilepšit.
Takže jsme tam nakonec zůstali ještě asi o hodinu dýl, abych mi mohl vybrat i já.
Tmavě modré sportovní sako, o odstín světlejší košile a šedé kalhoty, byly přesně ta nedbalá elegance, kterou jsem hledal.
Pro jistotu jsem si koupil ještě jedno elegantní v kouřově šedé barvě s vestičkou a černou košilí, a po zaplacení, kdy částka činila asi tak šest Gianniho výplat, a že jsem mu neplatil zrovna málo, díky čemuž jsem ho tam musel skoro křísit, jakmile to uviděl, jsem ho se smíchem popadl kolem pasu, nehledě na okolí políbil, a pak už jsme spolu i s nákupem odešli k autu.
„Uvařím nám dobrou večeři, pomilujeme se, a pak půjdeme spát. To je dobrý plán, ne?" mrkl jsem na Gianniho se smíchem, když jsme seděli v autě a mířili domů.
Gianni
Málem mě mrsklo, když jsem viděl tu cifru na účtence. Chtěl jsem ty obleky okamžitě vrátit, ale prodavačka se lehce zamračila, jak nejspíš nechtěla přijít o kšeft, a Adrian mi to nesmlouvavě zatrhnul.
Ještě se mi z toho hlava motala, když jsme šli k autu, naštěstí mě Adrian držel. Asi bych se sesunul po každém kroku.
Tolik peněz… tolik peněz a za jeden oblek.
Ale na druhou stranu jsem musel uznat, že Adrian má skvělý vkus, a slušelo to nejen mě, ale i jemu. A jemu rozhodně víc.
Když jsme dojeli domů, obleky jsem nesl jako vzácnost a hned je zavěsil, aby se nepomačkaly. Hned jsem si taky nastavil i budík, abych na zkoušky nezaspal, a když jsem se převlékl a umyl, stejně jako Adrian, sešli jsme dolů do kuchyně, a on začal připravovat večeři.
Nechal jsem to všechno na něm. Ale proto, že jsem se nudil, a měl jsem tendenci se zahrabat zase do učení, což by nepřivítal Adrian a zlobil by se, tak jsem popadl prachovku a vysavač a začal jsem uklízet přízemí.
A jakmile jsem to měl hotové, tak se mezitím večeře dovařila.
Snažil jsem se na ty zkoušky nemyslet, i když to šlo těžko. Ale tím, že jsem se zabavil uklízením, že jsme měli skvělou večeři, to pak jakž, takž šlo. A pamatujíc na Adrianova slova o milování, jsem už měl hlavu i plnou toho, co si na mě zase vymyslí.
Ale…
Když se Adrian osprchoval a vyšel z koupelny s ručníkem kolem pasu, postavil jsem se a přešel k němu. Zůstal jsem stát na krok před ním a požádal ho, aby taky zůstal na místě. Rozvázal jsem si župan a nechal ho sklouznout na zem.
„Chci ti to udělat do konce,“ řekl jsem tiše vzrušeným hlasem, protože už jen ta myšlenka mě dostávala.
Přikročil jsem ještě blíž, položil jsem mu ruce na ramena a vyžádal si krátký polibek. A pak jsem postupoval níže s rukama i s ústy, dokud jsem nedoklekl na zem. Zajel jsem po jeho stehně pod ručník, a konečníky prstů se otíral o jeho penis, který velice rychle narůstal. Druhou rukou jsem mu rozvázal ručník a nechal ho spadnout na zem.
„Večeře měla jednu chybu,“ na moment jsem zvedl hlavu a zadíval se na Adriana, zatímco jsem si pohrával s jeho fešákem a pytlíkem.
„Po večeři měl být dezert a nebyl. Tak já si ho vyberu teď,“ a s těmi slovy jsem se sklonil k jeho rozkroku, dýchl mu na odhalenou špičku penisu, a pak ji postupně zasouval celou do úst.
Adrian
Zatímco jsem připravoval večeři, Gianni se rozhodl uklidit. Pořád lepší, než kdyby se učil, tak jsem ho nechal.
Udělal jsem lehkou, ale vydatnou večeři, a pak, zatímco Gianni uklízel kuchyň, já se šel osprchovat.
Když jsem se vrátil, abych si Gianniho odtáhl do ložnice, nedal mi šanci.
Místo toho udělal něco, díky čemuž se mi okamžitě postavil.
Olízl jsem si rty, když si sundal župan, a pak svými prstíky přejel po mém nahém těle až ke klínu.
Vydechl jsem, zaklonil hlavu, jakmile mě začalo obalovat teplo jeho úst, a musel prsty zahrábnout do jeho vlasů.
Sklonil jsem se, abych na něj dobře viděl a přivřel oči.
Jeho práce pusou byla snad den ode dne lepší a lepší, a já se po chvilce začal úplně ztrácet.
Musel jsem se trochu víc rozkročit, abych udržel stabilitu, jak mě to rozechvívalo a kuchyní se po chvilce nesly mé vzrušené steny.
Netrvalo dlouho a já cítil, jak se blíží můj konec, takže jsem oběma rukama chytil Gianniho hlavu a několikrát přirazil tak, jak já jsem chtěl.
„Všechno...pěkně...spapej..." zachrčel jsem, přitiskl si jeho hlavu pevně na klín a s táhlým hlasitým zasténáním plnil jeho pusinku dezertem, který tak moc chtěl.
Když ten největší nápor odezněl, pustil jsem ho a nechal ať mě pořádně očistí.
Pohrával jsem si s Gianniho vlasy, hladil ho po ramenou a sledoval, jak se jeho jazýček činí.
Když jsem byl spokojený, vytáhl jsem ho na nohy a přitiskl k sobě.
„Doufám, že ti chutnalo, protože dostaneš ještě jeden dezert," zachraptěl jsem, přitiskl se mu na rty a jazykem hledal zbytky své chuti v jeho ústech.
Zároveň jsem ho tlačil před sebou do obýváku k francouzskému oknu, směřujícímu do zahrady.
Díky tónovaným sklům sem zvenku nebylo vidět, ale zato zevnitř byl krásný rozhled na chodník a silnici.
Otočil jsem ho čelem ke sklu, začal ho líbat na krku, ramenou, zádech a jel postupně níž. Ze stolku jsem vytáhl gel, zatlačil mu na záda, aby se sklonil, a pak se začal věnovat jeho dírce.
Gianniho vzrušení se začalo přenášet i na mě, takže, když byl dostatečně roztažený od mých prstů a jazyka, vstal jsem, chytl jednu jeho nohu pod kolenem, zvedl ji, a pak do něj na jeden příraz najel.
Přitiskl jsem ho na sklo a sklonil se k jeho uchu.
„Podívej, na všechny ty lidi… Kdyby tak viděli, jak krásný teď jsi," zachraptěl jsem, druhou rukou ho obejmul kolem pasu a začal přirážet.
Gianni
Adrian mě nechal. A já byl rád, protože jsem mu to chtěl udělat. Chtěl jsem už jen proto, jak moc mi za poslední dny pomohl, i za dnešní nákup, i za dnešní večeři, ale hlavně proto, že ho moc miluji a tohle pro něj udělám rád kdykoliv.
Úplně jsem se do toho vžil a docela na něho i zapomněl, dokud se mi on sám nepřipomněl svými hlasitými steny, sevřením mých vlasů, a tím, že si pak před koncem začínal určovat tempo. Uvolnil jsem se a nechal ho. Dýchal jsem přes nos jak uhoněný pes, když si mě narazil na klín, ale poslušně, a hlavně s chutí, jsem to dokončil, protože se mi moc líbilo, jak to prožíval, a to mi dávalo jasně najevo, že je navýsost spokojený.
Když mě potom chytil, myslel jsem, že skončíme na gauči, nebo mě odtáhne do ložnice jako svou kořist, ale on…
Vystavil mě tady na obdiv lidem z ulice.
„Adriane! To… ne… prosím…“ zaskučel jsem, ale vzápětí jsem několikrát hlasitě zavzdychal, když se začal dobývat do mé dírky.
Byl jsem okamžitě mimo, zapřel jsem se hrudí a rukama o sklo a jen se díval ven. Snažil jsem se najít nějaký nehybný bod, nedívat se na ty lidi kolem. Ale nešlo to.
Věděl jsem, že mě nevidí, ale ten pocit, že můžou, že tu jsem před nimi vystavený, a oni se tu můžou dívat jako na nějaké péčko… ten pocit, byl nepopsatelný.
Strašně jsem se styděl, ale Adrian mi přitom nedal chvíli vydechnout.
Už když jsem ho kouřil, byl jsem na hraně, a teď, když jsem se opíral o to sklo, jako bych byl za výkladem…
Netrvalo dlouho a já tu skleněnou výplň začal pokrývat svým sperma, které stékalo dolů a zanechával na ni bílé stopy.
Celý rudý jsem pak zavřel oči, jak moc jsem se styděl, a přitom…
Jo, styděl jsem se nejen proto, že jsme to dělali takhle, ale i proto, že mě to vzrušilo k nepříčetnosti.
Styděl jsem se za to, jak jsem byl nadržený, a že mě tohle vlastně celé dokázalo úplně odrovnat až do té míry, že by mi i ve chvíli orgasmu bylo jedno, že na mě ostatní vidí.
Adrian
Svým přirážením jsem rázně zamítl jakékoliv Gianniho námitky.
Ale to, že ho to i přesto vzrušilo, bylo moc dobře vidět nejen na jeho tváři, ale i potom, když své sperma zanechal na okně.
"Otevři oči, Gi… Dívej se na mě…" zachrčel jsem, když i já už neměl daleko k tomu, abych ho naplnil, a v odrazu okna ho spoutal svým pohledem.
Pustil jsem mu nohu, abych ho chytil za boky a mohl do něj několikrát tvrdě najet a s uvolněním ho přimáčknout na sklo, když jsem se svalil na jeho záda, a ztlumil své steny zakousnutím se do jeho ramene.
„Gi…" zachrčel jsem, když jsem se trochu uklidnil, vyjel z něj, otočil ho k sobě, vyhoupl si ho do náruče, a s polibkem do něj znovu najel, jako bych se nemohl nabažit toho tepla.
Přenesl jsem nás do ložnice, kde jsem na něj nalehl a nepřestával laskat jeho tělo.
„Co takhle spolu natočit nějaké porno, ať se máme na co dívat, až budem senilní dědci?" usmál jsem se na Gianniho, když jsem ho očistil od své nadílky a polibkem mu znovu předal svou chuť.
Asi bych si to porno vážně nechal, protože sex s Giannim stál opravdu za to, a vynahrazovalo mi to všechno ostatní.
Gianni
Nechtěl jsem otevřít oči, jak moc jsem se styděl, že jsem tomu tak propadl.
Ale Adrianův hlas je tak podmanivý, že ho nakonec vždycky poslechnu.
Měl by na svůj hlas mít zbrojí průkaz.
Díval jsem se v odraze skla do jeho očí, do jeho tváře, když on prožíval svou chvilku uvolnění, a ještě víc se proti němu prohnul, aby se mu lépe přiráželo. A já taky nebyl ochuzen, i když jsem se už udělal, protože tohle mi ještě přinášelo záchvěvy příjemných pocitů, které prodlužovaly to skvělé, co orgasmus přináší.
Když si mě pak otočil k sobě, oddychl jsem si, že se už nemusím dívat ven. Co bylo za mými zády už mě nezajímalo.
Pevně jsem se ho chytil kolem krku a nechal se odnést do ložnice. Tak zvláštní… Opravdu tak příjemně zvláštní to bylo, když byl ve mně nasunutý, ani jednou nevyjel, a přitom se mnou kráčel jako se svou kořistí do svého doupěte, aby mě tam sežral za živa.
„Porno?“ zajíkl jsem se, když mi Adrian řekl svůj návrh. „Já… já nevím…“
Upřímně, toho jsem se docela bál. V dnešní době člověk nikdy neví, do čí rukou se taková věc může dostat.
„Musím si to promyslet,“ zavzdychal jsem následně, když se bezděčně pohnul, a jeho penis se otřel o mou prostatu.
Před chvílí jsem se udělal a dal bych si říct znovu… Tenhle člověk ze mě dělá nadržence první třídy.
Začínám zjišťovat, že čím dýl jsem s Adrianem, tím častěji chci sex. A sex s ním, protože to, co umí on, nedokáže snad nikdo. No, teda kromě Nicolase, ale to je jiná kapitola, a ty dva nemůžu srovnávat, protože je každý jiný a každý na to jde jinak.
Nakonec jsem se z ložnice dostal už jen v noci, kdy jsem se vzbudil a potřeboval jsem na záchod.
Usnul jsem totiž v Adrianově náručí hned po dalším neskutečném orgasmu, při kterém jsem málem vypustil duši.
Adrian
Líbilo se mi, jak je Gianni nenasytný, a že ho nemusím nějak moc přemlouvat k tomu, aby si dal říct.
Když řekl, že si to musí promyslet, a tak sexy u toho zavzdychal, neudržel jsem se a prostě si ho vzal znovu.
Uchechtl jsem se, když mi usnul v náruči, aniž bych z něj vyjel, ale protože mi bylo jasné, že víc už dneska nebude, nakonec jsem nás přikryl, a s Giannim na sobě usnul chvilku po něm.
Někdy v noci mě probudil pohyb a šramot, ale jen jsem se zavrtěl a zabručel.
Ráno už mě na férovku vzbudil budík, který měl Gianni nastavený.
Netrvalo dlouho, a jeho nervozita z předchozího dne se vrátila, až jsem ho musel uklidnit, skoro do něj nacpat aspoň vločky s mlékem, vysprchoval se s ním, pomohl mu do obleku, a pak ho posadil do auta.
Znovu a znovu jsem ho uklidňoval, a před učebnou, kde měli probíhat jeho zkoušky mu popřál štěstí.
Slíbil jsem, že na něj počkám, a řekl mu, že ať už to dopadne jakkoliv, na mém vzatu s ním se nic nezmění. Taky jsem mu připomněl, že když si nebude vědět rady, má si vzpomenout na mě, poslechnout své srdce a instinkt.
Celá zkouška měla trvat dvě hodiny, a já celou dobu netrpělivě přecházel sem a tam.
I když jsem říkal, že je mi jedno, jestli zkoušku neudělá, pevně jsem doufal, že ano, protože jinak by to zase posunulo mé plány.
Gianni
Ráno jsem ani nechtěl vstát z postele a rovnou to vzdát. Měl jsem pocit, že mám hlavu úplně prázdnou a že totálně pohořím. Nebýt Adriana, nejspíš bych se zahrabal pod peřinu a nevylezl do konce života.
Ale nakonec jsem umytý a převlečený seděl v autě, a přemlouval ty vločky a mléko, aby zůstaly v žaludku, protože jsem nechtěl špinit Adrianovo auto, a už vůbec ne ten drahý oblek.
Do učebny mě Adrian musel doslova hodit a zabouchnout za mnou dveře.
I když se zkoušející usmívali a uklidňovali mě, byl jsem tak nervózní, že bych svými roztřesenými prsty mohl klidně i naklepat maso. V kapse jsem jednou rukou drtil talisman pro štěstí od Biancy, a mezi prsty druhé ruky občas stiskl přívěsek od Adriana.
Písemná část trvala jen hodinu. Byly to všeobecné znalosti a přehled, a při prvním kouknutí na otázky jsem se málem zhroutil, protože se mi to zdálo nesplnitelné v časovém limitu. Nakonec jsem se na radu děkana několikrát zhluboka nadechl a vydechl, vzal propisku do ruky a začal jsem pracovat.
Ani nevím, co jsem jim tam všechno vyplodil. Ale v druhé hodině, kdy jsem měl ústní pohovor, odpovídal jsem na otázky, jak nejlépe jsem uměl, a děkan mezitím kontroloval a hodnotil moji písemnou část.
Trvalo to o deset minut déle než ty dvě hodiny. A když jsem pak vyšel ven z učebny, vyčerpaně jsem se svezl na jednu z židlí, která na chodbě byla, a podíval se nepřítomným pohledem na Adriana.
„Potřebuji panáka,“ vydechl jsem.
Konečně jsem vytáhl ruku z kapsy, a zadíval se na obrázek Svatého od Biancy, který byl totálně zmačkaný. Ještě že jsem neurval řetízek, jak jsem za něj nervózně tahal.
„Vážně potřebuji panáka,“ ozval jsem se znovu, když ke mně Adrian přiskočil. „Přijali mě… Ale jsem s nervama úplně v háji…“
Byl jsem šťastný, že jsem to dal s velmi uspokojivým výsledkem, a že mě bez námitek přijali. Ale teď, když jsem vyšel ven na chodbu, najednou to na mě padlo, a já nebyl schopen se ani hnout, jak se mi šíleně třásly ruce i nohy.
Adrian
Když uplynuly dvě hodiny, má nervozita stoupala s každou minutou. Zdržení nikdy neznamenalo nic dobrého. A když konečně Gianni vyšel a nepřítomné se na mě podíval, než se svezl na židli, zaťal jsem na moment pěsti.
To jsem se v něm až tak mýlil? Myslel jsem, že je chytřejší.
Málem jsem přeslechl jeho slova, ale musel jsem se vzpamatovat. Přiskočil jsem k němu, dřepl si a vzal jeho ruce do dlaní. Chtěl jsem říct něco utěšujícího, ale Gianni mě předběhl a se šťastným úsměvem mi sdělil, že zkoušky udělal.
Vyskočil jsem na nohy, sevřel ho v náručí a pořádně objal.
„Vyděsil jsi mě, ale gratuluju! Já ti to říkal!" zahulákal jsem na celou chodbu a radosti ho málem umačkal.
„Pojď, panáka si dáme doma. Celý se třeseš," zvedl jsem si ho do náruče, a bez ohledu na to, kde jsme byli Gianniho nesl k autu a ani jednou ho nepustil.
Usadil jsem ho, věnoval mu krátký polibek a pocuchal mu vlasy.
„Dáme si panáka, uvařím oběd, upečeš nějaký dort a pořádně to oslavíme. Uděláme si pěkný víkend, můžeme zajet někam na výlet a v pondělí to můžeš oslavit v práci, co říkáš?" usmál jsem se na Gianniho, když jsem zastavil na křižovatce a neodolal, abych se nesklonil a znovu ho nepolíbil.
„Vidíš, říkal jsem, že to dáš. Jsi moje chytrá hlavinka," pohladil jsem ho po tváři, a pak se zase rozjel.
Tentokrát moje radost byla skutečná. Nebyla v tom žádná přetvářka, protože to, že uspěl, znamenalo jediné.
Tohle všechno za pár dnů, nejpozději týdnů skončí.
„Miluju tě," znovu jsem se na Gianniho otočil, když jsme zastavili v garáži.
Obešel jsem auto znovu ho vzal do náruče a odnesl do ložnice, kde jsem ho položil na postel a věnoval mu hluboký polibek, do kterého jsem dal všechnu radost, co jsem cítil.
„Dáme si toho panáka," zachrčel jsem, když jsme se konečně oslepili.
Gianni
Lekl jsem se, když Adrian zařval na celou chodbu. Z učebny dokonce vykoukl jeden ze zkoušejících, ale když nás viděl, s úsměvem zase zavřel dveře.
Nechal jsem se odnést. Tentokrát mi bylo jedno, jak to vypadá, protože bych k autu nejspíš došel, spíš doplazil se, někdy další rok, jak jsem měl pořád roztřesené a slabé nohy.
„Vážně jsem měl strach, že to nezvládnu,“ přiznal jsem se.
I když… vlastně nepřiznal, protože tohle jsem opakoval celých čtrnáct dní, co jsem se učil, a Adrian už toho musel mít nejspíš plné zuby.
Objal jsem ho, jak nejsilněji jsem dokázal. Potřeboval jsem to. Byl jsem rád, byl jsem strašně šťastný, že jsem to dal a můžu dokončit školu.
„Moc ti děkuji za všechno, Adri. Vážně… Bez tebe bych to určitě nedal,“ vrátil jsem mu polibek.
„Jo, panáka si dáme. To rozhodně, nejspíš mě budeš muset dneska hlídat, protože se asi ožeru do mrtva, jakou mám radost.“
Pak jsem ale naznačil, aby se ze mě zvedl, protože jsem nechtěl mačkat oblek. A taky jsem slíbil Biance, že ji zavolám, jak jsem dopadl.
Svlékl jsem se, oblek jsem zavěsil a nechal větrat, košili hned hodil do prádla stejně jako spoďáry i ponožky. Nechal jsem si jen šortky a krátké triko, a hned jak jsem se umyl, popadl jsem telefon a cestou dolů do kuchyně už jsem Biance volal.
Měla z toho stejnou radost asi tak jako Adrian. A že prý to musíme oslavit. Ujistil jsem ji, že máme povolenou oslavu v pondělí a že určitě něco dobrého upeču a donesu. Něco extra, co de mne ještě neměli.
„Tak na to, že jsme spolu úspěšně zvládli zkoušky,“ odložil jsem telefon a vzal si skleničku, kterou mi Adrian podával.
Přiťukl jsem si s ním, a pak jsem to do sebe hned kopnul. Otřepal jsem se, jak mě to sežehlo, ale za chvilku jsem cítil to příjemné teplo, které mě rozehřívalo a uklidňovalo, a ruce už se mi tolik netřásly.
„Tak já upeču ten dort, dokud jsem ještě střízlivý,“ zasmál jsem se a hned jsem začal vytahovat věci, které budu potřebovat.
Tenhle dort bude speciální. Vymyslím ho za chodu, už nějakou představu mám. Ale rozhodně to bude ten nejlepší dort pro Adriana, jaký kdy mohl jíst. Protože to je moje díky pro něj, za všechno, co pro mne udělal. Bez něj bych ty zkoušky určitě nedal.
Adrian
Zasmál jsem se, když Gianni řekl, že ho budu muset hlídat, jinak se ožere do mrtva.
Nechal jsem ho ať zavolá Biance, a po přípitku, kdy si začal chystat věci na pečení, jsem vyběhl nahoru, abych se osprchoval. Hodil jsem na sebe jen spodky a nátělník, a napsal Nicolasovi, že naše akce spěje ke konci, a jestli se už vzpamatoval, ať za mnou co nejdříve zajde.
Se spokojeným úsměvem jsem se vrátil do kuchyně, abych mohl uvařit. Nalil jsem nám menšího panáka, a pak objal Gianniho kolem pasu a hrudí se mu přitiskl na záda.
„Udělám ten oběd a neboj se nenechám tě se opít, protože to musíme oslavit ještě jinak. Můžeš se opít mnou," zašeptal jsem mu do ucha a pohladil ho po zadečku, abych mu dal jasně najevo, jak to myslím.
Pak jsem odstoupil a začal chystat vaření.
Věčné jsem byl ale nalepený na Giannim a strkal mu ruce do mísy s těstem nebo krémem, až mě přes ně praštil.
Celé to vaření a pečení se nakonec zvrtlo v docela dobrou zábavu. Vykládal jsem Giannimu, jak to vypadalo u mých zkoušek, co bylo před tím a co potom, Gianni mi vykládal, jak to prožíval on, občas jsme naše povídání proložili muchlováním, nebo se trochu napili.
Oběd probíhal ve stejném duchu, a po úklidu jsem už skoro slintal a očima popoháněl Gianniho, aby vytáhl ten svůj dort z lednice.
Gianni
Na to, jaké jsem měl dopoledne nervy, tak se den nakonec vydařil. Ale nejspíš jsem moc pil, protože jsem měl ze všeho srandu a všemu jsem se smál. Adrian mi nedal chvíli pokoj, a já ho už musel odhánět vařečkou, abych ten dort mohl dodělat. Ale pro něj jsem nechal trochu krému a čokoládové polevy, když jsem viděl, jak mu chutná.
Jeho oběd byl vynikající, on by se s přehledem uživil i jako kuchař. Prostě je můj muž všestranný, a to se jen tak nevidí.
Když jsem vytáhl dort a chtěl ho nakrojit, ještě jsem se nejdříve podíval na Adriana, a musel se usmát tomu, jak už nad ním slintal.
„Víš co? Nejdříve si dáš zákusek,“ odehnal jsem ho od linky a poslal jsem ho sednout.
Jo, byl jsem v alkoholovém rauši, a jeho popichování, dráždění a omacávání mě jen navnadilo na tuhle akci. A… Chtěl jsem s ním dnešek pořádně oslavit, a tohle měla být ta pověstná třešinka na dortu.
„Zavři oči,“ rozkázal jsem mu.
Když poslechl, rychle jsem se svlékl do naha a z lednice vytáhl ten krém, který jsem mu odložil.
No, co… Je pro něho, tak si ho pěkně slíže.
Byl tuhý akorát, tak nebyl problém ho na sebe nanést a věděl jsem, že nějakou chvíli na mě vydrží. Ozdobil jsem se všude, kde se dalo, vzal jsem ještě do ruky naběračku plnou té čokoládové polevy a lehl si na stůl. Pěkně jsem to tím ještě dozdobil a naběračku jsem odhodil na linku.
„Můžeš otevřít oči…“ a sám jsem je zavřel a čekal na jeho reakci.
Adrian
Málem jsem vrazil hlavu do lednice za Giannim, ale ten mě pak vykázal od linky a poslal mě sednout.
Když řekl, ať zavřu oči, jen jsem překvapeně zvedl obočí.
Slyšel jsem nějaký šramot, pak ticho, pak zvláštní vrznuti. Když řekl, ať oči otevřu, ostře jsem vydechl a na chvilku nebyl schopný pohybu.
Zíral jsem na Gianniho, který ležel se zavřenýma očima, pokrytý krémem a můj penis doslova zařval a málem mi protrhl trencle. Olízl jsem si rty, vstal a postavil se Giannimu za hlavu.
„Otevři oči," sklonil jsem se k jeho uchu, a když na mě pohlédl, zadíval jsem se na něj jako lovec, co chytil tu největší kořist.
„Tak to se podívejme, co to tu máme za velký dort," protahoval jsem slova, založil ruce za zády a dvakrát dokola obešel stůl. „Myslím, že jsem takový ještě nejedl."
Zastavil jsem se po Gianniho právem boku, chvilku se na něj ještě díval, než jsem se sklonil k jeho bradavce. Olízl jsem krém, a pak se do ní zakousl, několikrát zatahal a nasál ji do pusy.
Když jsem zvedl hlavu, požitkářsky jsem se olízl.
„Ani se nehneš. Dort by se neměl hýbat. Jinak dostane dort na zadek," řekl jsem autoritativně, když jsem obcházel stůl k jeho druhému boku, kde jsem s druhou bradavkou naložil úplně stejně.
Pak jsem sjel ústy k pupíku, kde jsem si pohrál jazykem a zuby, a dlaň přitom táhl po Gianniho stehně, ale klínu se vyhnul.
Ruku jsem vyměnil pak za rty a jazyk, sjel až dolů a po druhé noze se pak vracel zase nahoru. Jediné, čemu jsem se ale vyhýbal, byl Gianniho klín. Stoupl jsem si za Gianniho hlavu a natáhl se, abych si znovu mohl pohrát s jeho bradavkami. Tím jsem se na něj zároveň i trochu natiskl, takže měl můj penis přímo nad obličejem.
„Tak přemýšlím… Co asi s dortem udělám… Jsem už docela plný a vůbec nevím, jestli chce být dort snězen. Vůbec nevím, jak bych ho vlastně měl sníst. Jestli bych ho měl okousal, vylízat, použít prsty nebo něco mnohem, mnohem většího," přemýšlel jsem nahlas, zatímco jsem prsty dráždil Gianniho hruď a penisem lehce dorážel na jeho hlavu.
Gianni
S napětím jsem čekal a reakce na sebe dlouho nenechala čekat.
Už tou přípravou jsem byl vzrušený, a teď, když mi Adrian poručil, abych otevřel oči a podíval se na něho… A pak, jak mi poručil, abych se ani nehnul…
Tak to mě vzalo ještě víc.
Můj vzrušený dech se ještě víc zrychlil, a i když jsem hleděl spíš do stropu, vnímal jsem každý Adrianův dotek, olíznutí, zatahání či kousnutí. A co teprve, když se rozhodl trápit můj pupík. To už jsem zasténal a rukama sevřel okraje stolu, až mi nehty škrtly o desku, a mě ještě víc přeběhl mráz po těle, až se mi všechny chlupy postavily.
Chtěl jsem Adrianovi říct, že je mi jedno, jak si mě vezme, ale ať je to co nejdříve, ale jsem dort a dorty nemluví. Rozhodl jsem se tedy mlčet.
Ale i přesto, když se mi penisem otřel o obličej a byl tak moc moc blízko, vystrčil jsem jazyk a olízl ho.
Měl jsem chuť roztáhnout a zvednout nohy. Nebo prostě jen zvednout a mít je u sebe, abych ještě víc cítil, jak se do mě Adrian probíjí. Měl jsem chuť na jeho prsty, i na jeho penis. Chtěl jsem prostě všechno. Ale…
Musel jsem mlčet.
Jediné, co bylo slyšet, byl můj vzrušený dech, občasné tlumené zasténání, a možná i srdce, které bilo silněji a rychleji každou další vteřinou, kdy mě Adrian takhle mučil.
Adrian
Ostře jsem vydechl, když jsem přes spodky ucítil Gianniho jazyk.
Na chvilku jsem ho přestal dráždit, jen abych si ten nepotřebný kus hadru sundal.
Pak jsem se postavil vedle Gianniho hlavy pootočil mu hlavu, sevřel penis u kořene a začal jim přejíždět po jeho tváři a rtech.
„Myslím, že dort asi dostane výprask. Protože se pohnul. A taky nevím, jak ho sníst, tak asi použiju všechny metody," mluvil jsem, zatímco jsem svůj penis tiskl na Gianniho tvář.
Pak jsem odstoupil a pomalu přešel k jeho nohám, které jsem chvilku hnětl prsty, než jsem je pomalu roztáhl.
„Hmmm, myslím, že toho krému je tady dost," zabručel jsem zvedl Giannimu nohy a pusou se přisál na jeho dírku.
Vylizoval jsem ji jazykem, jemně okusoval kůžičku, nebo ho nasával rty. Jen penisu jsem se pořád nedotkl.
Když jsem si dost vyhrál, zanořil jsem do něj hned dva prsty, nechal je uvnitř, a jen bříšky se otíral o jeho stěny a prostatu, nebo jsem prsty uvnitř něj od sebe roztahoval.
„Tak nevím, jestli dort chce být snězen, protože se zatím nijak nevyjádřil. A ještě mu vlastně dlužím trest. Otoč se a klekni si," přikázal jsem přísně, když jsem vytáhl z Gianniho prsty.
„Pořádně na mě vyšpul ten svůj zadeček," rozkázal jsem znovu.
Znovu jsem do něj najel prsty a nechal je uvnitř. Pár vteřin jsem takhle zůstal, než jsem se napřáhl, a lehce, přesto důrazně, ho plácl po zadku. S tím, jak moje dlaň dopadla na jeho zadeček jsem ho rázně protáhl. A pak znovu a znovu.
Celkem šestkrát moje dlaň dopadla na jeho půlky a jeho dírka byla protažena mými prsty.
„Otoč se," zachrčel jsem znovu, když jsem prsty vytáhl.
Potáhl jsem si ho ke kraji stolu, jeho nohy si hodil na ramena a penisem se začal otírat o ten jeho.
„Tak co, copak by si dort přál? Jak by to chtěl udělat? Hm?"
Gianni
Myslím, že sex s Adrianem mě jednou zabije, zaskučel jsem v duchu, když se rozhodl mě dál trápit.
Proč jsem to vlastně udělal?
Mám dobrou náladu, jsem šťastný, mám upito a jsem nadržený…
Jen tyhle důvody jsem zatím našel, protože na nic víc jsem nebyl schopen přijít.
Snažil jsem se nepohnout, když se na mě Adrian vrhnul. Ale bylo to tak intenzivní, že jsem to prostě nedokázal. Bezděčně jsem se proti němu prohnul, když dorážel na mou dírku. Moje ruka se už pohnula směrem k mému penisu, jak jsem ho potřeboval nutně protáhnout, protože jsem to napětí cítil čím dál víc silněji, a on si ho vůbec nevšímal.
A, i přesto, že se Adrian zajímal o můj zadek, nemohl si toho nevšimnout. A reakce přišla vzápětí.
Celý jsem se třásl, když jsem se opatrně otáčel na kolena a podle jeho příkazu na něj vyšpulil zadek.
Málem jsem přepadl dopředu, když do mě znovu vrazil prsty a vzápětí mě pleskl po zadku.
Zaskučel jsem, mé vzdechy byly tak hlasité, až jsem se sám podivil. Sklonil jsem hlavu po prvním úderu a díval se pod sebe, jak mi můj penis ještě víc tvrdne, a po každém jeho plesknutí se víc napne, jako by chtěl vypustit ze sebe svou dávku.
Po každém úderu jsem se stáhl a víc tak cítil to protahování mé dírky. Byl jsem úplně mimo a sotva jsem se držel na rukách a kolenou. Ještě jsem nic takového nezažil. Znovu to pro mne bylo něco nové, a přitom mě to tak pohltilo, že už teď jsem věděl, že to budu chtít někdy zopakovat.
Po tomhle jsem měl problém se vrátil zpátky na záda, když jsem měl ruce skoro jak z gumy.
Svezl jsem se po desce stolu až jsem narazil na Adrianovo tělo.
Myslím, že víc to protahovat nezvládnu. Ne, určitě ne… To nedám…
„Pros… prosím… vezmi… si mě… takhle…“ zachraptěl jsem. „Drž mi… nohy… u sebe…“
Zvedl jsem hlavu a zadíval se na Adriana, jestli nebude protestovat. Pravou nohu jsem sundal z jeho ramene a přehodil ji na druhou k levé noze. Měl jsem nohy u sebe a věděl jsem, že takhle to bude ještě lepší prožitek.
Znovu jsem dolehl na záda a s rychlým a hlasitým oddechováním, jak jsem byl opravdu už na hraně, jsem s přivřenýma očima očekával, jestli si mě tak vezme, a dá mi co proto drsnými přírazy v tom zúženém prostoru, nebo vymyslí něco jiného.
Už mi bylo jedno, že jsem dort, který nesmí mluvit.
Adrian
Zafuněl jsem, když si Gianni přehodil nohy k sobě a já viděl, že je na hranici.
Chytl jsem ho jednou rukou za stehna a trochu se předklonil, abych měl lepší průnik do jeho dírky.
Ve chvíli, kdy jsem do něj na jeden příraz najel, bych ho nejspíš odstěhoval ze stolu na zem, kdybych ho nedržel.
Skoro jsem zařval a hned začal přirážet. Nebylo v tom nic jemného. Byl to divoký sex nabitý touhou a chtíčem.
„Ještě ne!" vykřikl jsem, vyjel z Gianniho a sevřel mu penis u kořene.
Bylo mi jedno, že ho takhle nejspíš úplně odrovnám, a více než jedno číslo nebude schopný zvládnout. Ale věděl jsem, jaké to je, když se pak udělá, jakmile jeho orgasmus několikrát oddálím.
Nereagoval jsem na jeho sténání a na to, jak se proti mně propínal.
Přetočil jsem Gianniho na bok, srazil stehna k sobě a pokrčil mu nohy v kolenou.
„Neuděláš… se… dokud… ti… to… nedovolím…" s každým slovem jsem do něj najel, hned zase vyjel a zároveň ho propleskl po zadku.
Pak jsem Gianniho stáhl dolů ze stolu a vyhoupl si ho do náruče.
Přitiskl jsem se mu na rty, a zatímco jsem ho líbal, vyšel jsem i s ním do ložnice.
Gianni
Málem jsem vypustil duši a můj výkřik se ztratil v Adrianově, když do mě konečně najel. Bral si mě nesmlouvavě tvrdými nájezdy, a já věděl, že to nebude mít dlouhého trvání.
Během chvilky jsem ucítil to známé stahování, ten mravenčivý pocit u žaludku, který člověku brání se i nadechnout. Roztřásl jsem se, a s pevně zavřenýma očima jsem očekával výsledek mého trápení.
„Adriane!“ zařval jsem, když mi to těsně před prvním výstřikem utnul.
„Kurva, Adriane!“ zařval jsem na něho znovu, když mě přetočil, znovu do mě najel, a po několika přírazech, kdy jsem byl opět blízko toho se udělat, znovu skončil.
„Do prde…“
Další nadávky mi Adrian vzal z úst polibkem.
Nestíhal jsem s dechem, líbal jsem se s ním, pevně se ho držel, ale celou cestu jsem se o něj otíral, jak moc jsem to chtěl ukončit. Bylo mi jedno kde a kdy, ale já to už nutně potřeboval.
Bylo to, jako spolykat plnou lahvičku afrodiziaka a nemít možnost se udělat.
Ta touha po ukončení mě doslova spalovala, a já Adrianovi skučel do rtů jako raněné zvíře.
Adrian
Funěl jsem jak býk a bral si Gianniho steny, když mi skučel do rtů, po cestě do ložnice.
I pro mě samotného to bylo dráždění na samotnou hranici, ale já chtěl ještě víc.
Chtěl jsem tu spalující touhu, které přivede člověka skoro do mdlob.
Pustil jsem Gianniho na postel, sám si na ni klekl a otočil si ho zády k sobě.
Jednou rukou jsem Gianniho podebral pod koleny, stiskl mu nohy k sobě a přitiskl mu je na hruď.
Druhou rukou jsem si ho podebral pod zadečkem, a pak ho bez varování narazil na svůj penis.
Nevím, kdo z nás dvou zařval víc, ale na nic jsem nečekal a začal hned přirážet. Prsty druhé ruky jsem se nacpal k penisu do dírky, lehce podráždil jeho prostatu, a hned z něj zase vyjel a zabránil mu ve výstřiku.
Jeho protesty jsem mu vzal polibkem, když jsem Gianniho přetočil na záda, přišpendlil ho k matraci a zase do něj najel až po kořen.
Takhle jsem ho v různých polohách potrápil ještě třikrát.
Těla se nám leskla potem, pokoj se zaplnil tou smyslnou vůní milování, a slyšet nás nejspíš bylo až v hotelu.
Když jsem si lehl na záda a vyhoupl si Gianniho na sebe, několikrát jsem ho znovu pleskl po už červených půlkách, chytl ho za kotníky, aby na mě neklečel, ale seděl a znovu ho na sebe narazil.
„Teď, Gi… Udělej se!" křikl jsem na něho, přesunul své ruce na jeho boky, zvedl ho až ze mě skoro vyjel, a pak ho zase spustil dolů.
Gianni
Bylo to snad poprvé, co jsem někomu u sexu nadával. Jsem slušný, ale tentokrát jsem si nebral servítky. Adrian mě trápil minutu za minutou, a já to prostě už nedával. Tolik sprostých slov, které jsem ze sebe vyrážel mezi jednotlivými vzdechy a steny, jsem neřekl nikomu za celý svůj život.
Hrál si se mnou jako s panenkou. Byl jako otrokář... Jeho slova zněla jako prásknutí bičem, a pokaždé mě roztřásla ještě víc.
Chvílemi jsem měl chuť se zkroutit do klubíčka a s fňukáním to ukončit. V další chvíli jsem měl chuť se tomu člověku, připomínajícího cvičitele při drezůře divokých zvířat, vrhnout na krk a rozkousat mu ho. Bojovat o to, aby mě už nechal se konečně udělat.
Netušil jsem, jak dlouho se mě rozhodl takhle trápit. Ale s každou další minutou jsem už překračoval své hranice možností…
Už jsem sotva zvládal své projevy, třásl jsem se jako osika v silném větru, a byl doslova na rozsypání, jako domeček z karet.
„Nesnáším tě!“ zařval jsem na Adriana, když už toho bylo opravdu moc, a bylo to už skoro bolestivé, když jsem se znovu a znovu nemohl udělat.
A když jsem na něj dosedl, přičemž mi ani nedovolil si kleknout, už jsem tak, tak zvládal se udržet na nohou. Kdyby mě nepřidržoval, nejspíš bych na něj dosedl a už se ani nehnul.
Bylo mi jedno, jestli můžu nebo ne, prostě jsem se předklonil, opřel se rukama o jeho hruď a z posledních sil z něj párkrát vysedl a dosedl prudce zpátky.
Myslím, že jsem ohluchnul. Prakticky jsem se neslyšel. Nebo jsem ze sebe už nevydal ani hlásku?
Byl jsem v křeči, když to přišlo. Sperma se usazovalo v jednotlivých výstřicích na celém Adrianově břiše, a já do jeho hrudi zatínal nehty.
Jo… Je to tak…
Už jsem nebyl schopen ani křičet. Tak moc mě to zkosilo, že jsem jen s bezhlasými steny uvolňoval to své neskutečné napětí. Každý výstřik jsem doprovodil silnějším třesem ve svalech, tichými vzdechy, které přecházely v tichý nářek, jak moc dobře mi konečně bylo.
A když ten nejsilnější nápor ustal, prudce jsem se nadechl, vytřeštil jsem oči, když jsem se právě vzpamatoval, silně jsem praštil Adriana pěstí do hrudi, a pak se na něj svalil, neschopen čehokoliv dalšího, už jsem nehnul ani prstem, jen jsem se snažil dýchat, abych neomdlel, a on mi nakonec nezakázal sex úplně.
Adrian
Pohled na Gianniho, jak prožívá své konečně vytoužené vyvrcholení, jeho stahy, kterými drtil v sobě můj penis, a třes jeho těla nenechal klidným ani mě.
Plnil jsem jeho zadeček ve chvíli, kdy on pokrýval mé břicho svým sperma, a hruď svými škrábanci.
Bylo to tak neskutečné, že jsem musel na chvilku zavřít oči a zvrátit hlavu na zad.
Zaryl jsem mu nehty do boků, a taky zanechal na jeho kůži otisky svých nehtů.
Když mě praštil do hrudi, jen jsem vyhekl, a pak ho objal, jakmile se na mě svalil.
Nevím, čí srdce bušilo silněji, ale nějak se to asi slilo v jedno.
Hučelo mi v uších i hlavě, dýchal jsem otevřenou pusou, a jakmile jsem se trochu vzpamatoval, hladil jsem Gianniho po zádech, líbal ho na krk, ramena a do vlasů, snad jako bych se chtěl omluvit za tuhle šílenou jízdu.
„Miluju tě… Jsi neskutečný… Bylo to naprosto neuvěřitelné… Nic takového jsem ještě nezažil… a klidně bych si to i zopakoval," zachrčel jsem po chvilce, kdy se mé srdce rozhodlo trochu se uklidnit, zvedl jsem Giannimu hlavu a vpil se do jeho rtů.
„Mimochodem, za co byla ta rána?" zeptal jsem se zcela nevinně a nepřestával se svými rty otírat o jeho kůži, kamkoliv jsem dosáhl.
Gianni
Konečně…
Konečně jsem si mohl vydechnout po něčem, co se nedá ani pojmenovat nebo k něčemu přirovnat.
Bylo to prostě jak tornádo na Manhattanu.
Ale když mi Adrian řekl, že by si to klidně zopakoval, a mě to konečně po dalším polibku došlo, zvedl jsem hlavu tak, abych na něj viděl a zašklebil jsem se.
„Jen přes mou mrtvolu,“ zatvářil jsem se smrtelně vážně.
Ale když jsem viděl jeho pohled, začal jsem se smát.
„Bylo to moc fajn, líbilo se mi to, ale už mě příště tak moc netrap,“ políbil jsem ho na ústa a znovu se uvelebil na jeho hrudi.
Hrál jsem si s jeho jemnými chloupky na prsou, a konečky prstů objížděl škrábance, které jsem na něm zanechal. Nejen že má na rameni pořád modřiny, které sice už bledly, ale byly tam. Ale teď jsem mu k tomu přidal i dalších.
Já však taky nevyšel bez úhony. Na bocích jsem cítil mírně štípavou bolest, jak mi tam Adrian zanechal taky pár škrábanců, a co se týká mé hlavní části těla… No, zítra se zřejmě nepostavím. Ještě, že nemusím do práce.
„Tu ránu sis zasloužil za to, jak jsi mě trápil,“ řekl jsem tiše a zívnul jsem si. „A další ránu dostaneš, jestli mě ráno vzbudíš dřív, než budu vyspaný…“
Jeho penis ochabl a vyjel ze mě, což jsem doprovodil tichým vzdechem. Lépe jsem se na něm uvelebil, a přetáhl jsem přes nás peřinu. Bylo mi jedno, že jsem ulepený od krému a od sperma. Mě takhle bylo moc dobře a hlavně… Veškeré napětí a nervozita z předchozích dní a z dnešní zkoušky tím úplně opadla.
„Musíme… schovat… dort do… lednice… ale já… už… nemůžu…“ znovu jsem si zívnul a zavřel oči.
Myslím, že jsem usnul asi tak po dalších dvou vteřinách.
Adrian
Ani jsem nestihl odpovědět a Gianni vytuhl.
Jen jsem se pousmál, a pak chvilku nepřítomně zíral do stropu.
Nakonec jsem si povzdechl, opatrně ze sebe sundal Gianniho a zamračil se nad svým počínáním.
Přikryl jsem ho, ujistil se, že spí, a pak vyšel z ložnice. Zaběhl jsem do pokoje pro hosty, kde jsem se osprchoval, a zamířil do kuchyně. Přelétl jsem pohledem tu spoušť, a pak se pustil do uklízení. Když jsem uklízel dort, neodolal jsem.
Jo, tohle mi bude taky chybět. Málem jsem se rozplynul na židli, jak to bylo zatraceně dobré.
Po půlce dortu jsem usoudil, že bych asi měl přestat. Sice byl teprve podvečer a hned tak spát nepůjdu, ale zároveň nemůžu sníst dort na posezení.
Zbytek jsem schoval do lednice a odešel do pracovny, abych si vyřídil ještě nějaké papíry.
O dvě hodiny později jsem se vrátil do ložnice a zadíval se na Gianniho. Poodkryl jsem peřinu, ale když jsem viděl, jak je zaprasený, nespokojeně jsem mlask.
Abych ho nevzbudil, opatrně jsem ho podebral do náruče a celé to omlouval tím, že prostě do toho bordelu nepůjdu spát.
Přešel jsem s ním do koupelny, napustil vanu, a pak ho opatrně omyl.
Naštěstí jsem ho zmordoval natolik, že kromě nějakého zavrtění a zamručení ani jednou neotevřel oči. Lehce jsem Gianniho osušil, a pak se s ním vrátil zpátky do ložnice. Povlečení a prostěradlo nevypadalo o nic lépe, takže mi zabralo asi jen vteřinu, rozmyslet se, co s tím.
Položil jsem zatím Gianniho na gauč, přikryl ho dekou, a pak rychle převlékl postel.
Špinavé věci jsem jen hodil na zem, abych se nezdržoval, a pak už spokojený sám ze sebou, uložil sebe i Gianniho do postele.
Nakonec jsem usnul stejně rychle jako předtím on, a probudil se chvilku po svítání.
Gianniho tělo mě zahřívalo z boku, a když jsem si ho tak prohlížel a vzpomínal na včerejší tělocvik, neodolal jsem.
Říkal, že ho budit nemám, tak ho budit nebudu.
Položil jsem Gianniho na záda a zasunul se pod peřinu.
Nedalo mi moc práce oživit jeho kamaráda, který se mnou více než ochotně spolupracoval, a o chvilku později jsem si vychutnával nejen tiché Gianniho sténání, ale i jeho dokonalou chuť.