Gianni
Ta příhoda ve vaně znamenala zavedení jednoho důležitého pravidla, které se začalo u Adriana dodržovat.
Už žádný sex ve vaně s horkou vodou.
Jinak jsem měl volnost, jakou jsem chtěl. Mohl jsem dokonce i do jeho pracovny, kam jsem později chodil, když jsem se chtěl učit.
Jo, hned v pondělí Adrian zavolal řediteli školy a sdělili jsme mu mé rozhodnutí. A vzhledem k tomu, že bylo potřeba začít co nejdříve, tak se ani na zkoušky nečekalo. Měl jsem čtrnáct dní na to, abych se připravil, a pak jsem měl mít písemné zkoušky a individuální pohovor.
Byl jsem z toho hodně nervózní, ale Adrian mi pak našel skvělého učitele. Zjistil jsem nakonec, že to byl jeden z děkanů, který učil na škole, kam jsem se hlásil.
Jen jsem zíral na to, kolik vlivných lidí Adrian zná osobně. Ale v tuhle chvíli jsem nad tím nějak nehloubal, protože jsem se opravdu potřeboval na zkoušky připravit a neměl jsem moc času.
Okamžitě jsem vytáhl i své staré poznámky, i když jsem nevěděl, jestli mi k něčemu budou.
Ale nakonec jsem zjistil, že je to jako s ježděním na kole. Jakmile jsem prošel poznámky a skripta, okamžitě jsem si na to všechno postupně vzpomněl, a pak už ani nebyl problém s doučováním.
První den v práci, po Adrianových narozeninách, jsem se cítil trochu nesvůj.
Viděl jsem ty úsměvy od některých, a Mike měl dokonce i nějaké otázky, ale Bianca ho nakonec vyhodila, že je to naše soukromá věc, a on se do toho nemá co míchat. I jeho brácha pak musel krotit jeho nadšení.
I přesto, že jsem teď byl oficiální přítel velkého šéfa, a brzy o tom věděl celý hotel, snažil jsem se pracovat a dělat všechno tak, abych Adrianovi neudělal ostudu, a nikdo si ze mě neutahoval, nebo neměl poznámky, že jsem protekční, že roztahuji šéfovi nohy jen proto, abych měl lepší flek, nebo dostal lépe zaplaceno. Nechtěl jsem, aby o mně lidi říkali, že jsem zlatokopka, jak některé ženské, které to prostě považují za životní styl.
Bianca mi dokonce už svěřila i přípravu dortů a zákusků a dezertů na oslavu narozenin jednoho z pravidelných hostů, který chystal velkou párty, protože mělo jít o nějaké jeho jubileum a měl pozvaných dost lidí.
Postupně jsem se také seznámil i se zbytkem personálu a až na nějaké výjimky jsem musel uznat, že to jsou fajn lidi.
Adrian, kdykoliv mohl, přišel dolů do kuchyně, a já, když jsem měl pauzu a on neměl zrovna nějakou schůzku, tak jsem obědval nebo svačil s ním.
Ale čím víc se blížil termín zkoušek a pohovoru, byl jsem čím dál tím víc nervóznější, častěji jsem se zavíral v pokoji, kde jsem spal hned ze začátku, když jsem se k Adrianovi nastěhoval.
Měl jsem tak roztahané všechno učení a každou možnou chvilku jsem seděl s nosem zabořeným do poznámek…
Adrian
Bydlení s Giannim se nakonec ukázalo prospěšné v mnoha ohledech.
Měl jsem ho neustále na očích, a i když jsem s ním nebyl, pořád byl na dohled, měl jsem sex, kdykoliv se mi zachtělo, a Gianni byl víc než ochotný mi roztáhnout nohy, jeho láska ke mně rostla každým dnem, a já mu na oplátku dával to, po čem toužil nejvíc.
Sehnat učitele na soukromé hodiny nebyl problém, stejně jako zařídit, aby si v kuchyni u Biancy udělal své jméno.
Taky jsme se našim vztahem netajili, a potěšilo mě, že se Gianni snaží, aby to jen nevypadalo, že mi lozí do postele kvůli prachům.
Měl jsem ho dokonale omotaného kolem prstu, ale zároveň jsem nepřekračoval jisté hranice, abych ho neodradil.
Netlačil jsem na něj, měl svůj vlastní prostor, a volnost jakou chtěl.
Čím víc se ale blížily jeho zkoušky, tím víc byl nervóznější a často se zavíral do pokoje.
Domluvili jsme se, že týden před nebude chodit do práce, a já mu pomůžu se vším, co nebude vědět.
Byla zrovna sobota, když se hned po snídani zase zavřel do pokoje pro hosty, kde původně spal a nevylezl skoro ani na oběd.
Když nereagoval ani na mé volání, aby šel se mnou udělat oběd, naštval jsem se.
„Tak, a dost. Vím, že je to pro tebe důležité, ale takhle se odrovnáš dřív, než vůbec na zkoušku půjdeš.
Vím, že máš obavy, ale jsi dost chytrý a nemusíš do toho pořád čučet," řekl jsem přísně, když jsem vletěl k němu do pokoje.
Všechno, co měl otevřené jsem zaklapl a vytáhl ho na nohy.
„Potřebuješ se odreagovat, přijít na jiné myšlenky a odpočinout si. A já vím jak," chytl jsem ho za ruku, dotáhl do ložnice, sbalil nám do jedné tašky pár věcí, a než se vzmohl na protest, skoro jsem ho nacpal do auta.
Cesta do vedlejšího města proběhla mlčky, ale když jsem zastavil před hotelem, vystoupili jsme a já odvedl Gianniho o kousek dál na rozlehlé výstaviště, věděl jsem, že mám vyhráno.
„Zůstaneme tu do zítra. Zamluvil jsem nám pokoj v hotelu a zaplatil vstupenky. Myslím, že se ti tu bude líbit," políbil jsem Gianniho do vlasů, objal ho kolem pasu, a pak už jsme vstoupili do obrovského areálu, kde byly čtyři haly velké asi jako fotbalové hřiště, v nichž se právě konal mezinárodní cukrářský festival.
Bylo tu toho tolik, až šla hlava kolem, snad ze všech koutů světa přijeli cukráři, aby ukázali, co všechno umí, ochutnávky byly snad na každém rohu, a příjemná atmosféra to vše jen podtrhovala.
„Dnes zajdeme sem a zítra prohlédneme zbytek, co ty na to?" ukázal jsem na první halu. „A už se na mě nemrač. Vážně jsem nevěděl, co s tebou, vím, že je to důležité, ale v posledních dnech si toho na sebe nakládáš až příliš, a to já nemůžu vidět."
Otočil jsem si Gianniho k sobě, abych mu pohlédl do očí a pohladil ho po unavené tváři.
„Tak co, půjdeme nebo mi dáš košem?"
Gianni
Chtěl jsem Adriana něčím praštit, a nejlépe tou nejtlustší bichlí, kterou jsem právě držel v ruce.
Začínal jsem být hysterický, že se to prostě nestihnu naučit tak, jak bych chtěl, že vyletím od zkoušek, jen co řeknu dobrý den.
Ale on mě nekompromisně narval do hader, sbalil mi nějaké věci, a aniž by řekl jediné slovo, co a jak, nacpal mě do auta a jeli jsme.
Zkroutil jsem se na sedačce do sebe a mračil se.
Já se chci… Potřebuji se učit, kruci! Nemůžu courat jen tak někde… Ani nevím kde. Je víkend, měl bych se Adrianovi věnovat, ale musí pochopit, že tohle je výjimečná situace.
Mračil jsem se na něho i ve chvíli, kdy jsme zastavili na nějakém výstavišti. Ale jen co jsme vylezli z auta, tak i přesto, že to byl obrovský prostor, k mému nosu se dostala povědomá vůně.
Povolil jsem stažené obočí a znovu jsem zavětřil jako pes.
Jo, sice slabě, ale i tak jsem cítil tu nezaměnitelnou sladkou vůni, která šla od jedné haly.
Konečně jsem se rozhlédl.
Když jsem viděl ty poutače, ty reklamy, viděl ty lidi, jak se tu pohybují, a nebylo jich zrovna málo…
V tuhle chvíli jsem se už na Adriana zlobit prostě nemohl.
Zavedl mě do jedné z hal, která byla tak velká, že jen prohlídka nám zabere minimálně celé odpoledne.
„Ty víš, jak mě uklidnit,“ konečně jsem se na Adriana usmál.
Objal jsem ho kolem pasu a přitiskl se na něj. Zvedl jsem hlavu a vyžádal si polibek, a bylo mi jedno, že je kolem nás plno lidí.
„Omlouvám se, že jsem protivný, ale vážně stojím o to, abych ty zkoušky udělal. Ale tímhle si mi udělal velkou radost. Ani jsem nevěděl, že se tu něco takového pořádá,“ vyžádal jsem si ještě jeden polibek, a pak už jsem ho chytil za ruku, abychom to mohli projít.
V některých stáncích měli hotové výrobky, někde je třeba i pekli anebo připravovali přímo před očima návštěvníků.
Byla tu spousta cukrářů z různých koutů země, dokonce i z Evropy, a pár jich bylo i s Asie.
Prostě bylo na co se koukat. A já fakt nevěděl, kam dřív. Musel jsem na to jíst systematicky, abych nikoho nevynechal.
Povětšinou, když už jsem se s někým dal do řeči, mluvili jsme anglicky. Ale ve chvíli, kdy jsem zastavil u velice pěkného a stylově upraveného stánku s italskými cukrovinkami, neudržel jsem se a strávil jsem u nich asi půl hodiny. A rozhodně měli radost, když jsem s nimi začal mluvit italsky a hlavně, když jsem jim opravdu pochválil to, co vystavovali a nabízeli k ochutnání.
Cítil jsem se v tu chvíli, jako bych byl mezi svými. Byli mi velmi sympatičtí, a nevím proč, ale měl jsem i pocit, jako by mi někoho připomínali. Ale možná to bylo jen tím, že máma byla původem americká Italka a její rodina původně pocházela ze Sicílie. Však mě taky naučila italsky, a až teprve teď, když mě na to cukrář upozornil, mi došlo, že i mluvím se sicilským přízvukem.
Adrian
Jen jsem zabručel, když se Gianni omluvil za to, že je protivný.
Polibek jsem mu ale víc, než z chutí oplatil, a pak už jsme s lepší náladou mohli jít na prohlídku.
Když jsme zastavili u italského stánku, bezděčně jsem se trochu napjal.
Poslouchal jsem jejich rozhovor, a když jsme se rozloučili po zakoupení nějakých sladkostí, přitáhl jsem si Gianniho k sobě a sklonil se k jeho uchu.
„Víš, co by mi udělalo radost? Až se budeme na pokoji v hotelu milovat, abys mi všechny prasárničky, co ti budu chtít udělat, šeptal do ucha italsky. Zní to strašně sexy. A neboj, budu ti rozumnět," zakřenil jsem se na Gianniho, a pak se zastavili ještě u Francouzů, Rusů, Němců a Thajců, se kterými jsem si popovídal zase já, a tak trochu se před Giannim předvedl.
Nakonec jsme opravdu stihli projít jen tu jednu halu a na hotel se vraceli s plnou taškou nejrůznějších cukrovinek a čokolád.
„Zajdeme si na večeři do restaurace, nebo chceš něco objednat sem na pokoj, abysme měli soukromí?" sevřel jsem Gianniho v náruči.
Chvilku jsem se na něj jen díval, než jsem se sklonil a věnoval mu dlouhý polibek, během kterého jsem si ho vyhodil do náruče a přitiskl zády na stěnu.
„Ach, Gi… Už jsem si myslel, že je učení pro tebe víc než já. Jsem rád, že jsi mi nedal košem a vypadáš mnohem uvolněněji, což rád vidím,“ usmál jsem se na něj, když jsme se přestali líbat.
Gianni
Musel jsem být celý červený, když mi Adrian šeptal, že chce, abych s ním při sexu mluvil italsky.
Vždyť já toho moc nenamluvím, pokud mě k tomu nedonutí. Spíš je to samé ách, óch, ááá… a to zní stejně v každém jazyce.
No, ale překládat bych mu mohl to, co by říkal, i když nevím, jestli to zvládnu, jak se budu stydět.
Tak jsem jenom přikývl a stěhovali jsme se o stánek dál.
Nakonec jsme stihli projít celou halu, a když jsme se zastavili u thajských jídel, byl jsem jak u vytržení nejen z toho, co předváděli a nabízeli, ale i z toho, že s nimi Adrian mluvil jejich řečí.
A já byl v tu chvíli úplně v lese. I kdyby teď řekl, že mě nemiluje, nebo mě už nechce, že se mě chce zbavit, nerozuměl bych mu, a ještě bych mu to s úsměvem spokojeně odkýval.
Asi nebude špatné se učit nějaký ten jazyk navíc, jen s angličtinou a italštinou si nejspíš v dnešní době nevystačím…
Když jsme dorazili na pokoj obtěžkaní všelijakými taškami, s kterými nám nakonec pomáhal i hotelový poslíček, byl jsem rád, že jsme za sebou zavřeli dveře a já mohl skopnout boty dolů, jak mě už docela i bolely nohy.
A když si mě Adrian vyhoupl nahoru a přitlačil na zeď, jen jsem kolem něho ruce i nohy omotal a opětoval mu polibek, protože ten si opravdu zasloužil za to, co pro mě dneska udělal.
„Nevím, rád bych šel do restaurace, ale rád bych zůstal i tady. Ale vzhledem k tomu, jak mě bolí nohy, tak asi zůstaneme tady, co? Jen se chci pořádně osprchovat. V kolik ráno otevírají výstaviště? Myslím že v osm, co? Rád bych tam byl co nejdříve, zítra se už musíme vrátit domů, tak bych se rád i trochu vyspal,“ povytáhl jsem obočí a doufal, že Adrian pochopí, to – vyspal.
Jo, s jeho apetitem bych se nedivil, kdyby se chtěl milovat zase až někdy do rána.
Adrian
Začal jsem se smát, když jsem viděl ten jeho pohled, jaký na mě Gianni hodil po poznámce, že by se chtěl vyspat.
„A já tě snad někdy nenechal vyspat?" zazubil jsem se na něj, odlepil ho od stěny a přisátý na jeho rty zamířil do koupelny.
„Šetříme čas i vodu," zachrčel jsem, když jsem nás oba nacpal do sprchového koutu potom, co jsem ze sebe i s Gianniho stáhl oblečení.
Ihned jsem zaútočil na jeho tělo rukama, zuby, jazykem a rty, a protože jsem si moc dobře pamatoval příhodu z vany, tak když po mě Gianni zopakoval všechny prasárničky, co jsem mu hodlal ještě udělat v italštině tím svým sexy přízvukem, vynesl jsem ho z koupelny a nehledě na to, že jsme byli mokří, svalil jsem se i s ním na postel.
Tam jsem splnil své sliby z koupelny, kdy jsem ho skoro udělal jen jazykem a prsty, než jsem ho položil na břicho a pěkně mu projel tu jeho těsnou dírku, až jsem se bál, že z něj udělám placku.
Pak jsem ho důkladně očistil, přetočil na záda, zalehl ho, a jeho nohy si omotal kolem boků.
Vášnivý polibek byl už jen závěrečnou tečkou.
„Bylo to strašně sexy, když jsi v italštině říkal, co všechno ti mám udělat. Myslím, že to budeme praktikovat častěji. Chvilku si odpočineme, a já pak zavolám o večeři," zasmál jsem se ochraptěle, když jsme se přestali konečně líbat, a já se jen rty otíral o Gianniho tvář.
Pak jsem zvážněl a zadíval se Giannimu do očí.
„Každý den si říkám, jaké mám obrovské štěstí, že tě mám. A nechci, aby se ti něco stalo. Takže ode dneška budeš mít během učení pravidelné přestávky, ano? Gi… Nechci, aby ses mi odrovnal ještě, než na ně půjdeš. Teď to možná tak nevnímáš, ale máš to v sobě. A, i kdyby se něco pokazilo, zkusíš to znovu. Za to ti nikdo trhat hlavu nebude. Hlavně se, prosím, nepřepínej, ano? Uděláš to pro mě?"
Nasadil jsem psí oči a políbil ho na nos.
Gianni
Adrian si nejspíš usmyslel, že když chci, aby mě nechal vyspat, tak si to prostě musí vybrat hned.
Ani jsem se nenadál a stál jsem ve sprše, a moje oblečení se válelo po celé koupelně, stejně jako jeho. Netuším, jak se mu to povedlo tak rychle, zřejmě absolvoval nějaký kurs rychlo svlékání.
Když chtěl, abych po něm opakoval všechno italsky, nejprve jsem to chtěl odmítnout. Ale on dobře věděl, jak si to má vynutit. Nakonec jsem to celý červený opakoval, no skoro jsem šeptal, jak jsem se styděl tyhle věci říkat.
Ale nakonec jsem tomu propadl, protože můj překlad do italštiny jsem si hned v hlavě převáděl do trojrozměrného obrazu.
Nad tím, že jsme byli mokří a on nás přestěhoval do postele, jsem se vůbec nepozastavoval. Nevím, jestli vodu vsáklo povlečení, nebo se prostě z nás vypařila, jak jsme byli rozpálení, ale za chvilku jsme byli suší a pokojem se nesly naše spokojené vzdechy a steny.
Myslím, že jsem tentokrát vyhrál v soutěži hlasitosti. Nejspíš jsem něco takového po těch dnech učení potřeboval, protože jsem se do toho tak vžil, až jsem zapomněl i na to, že nejsme doma.
Ale cítil jsem se potom sice unaveně, ale naprosto skvěle.
Napětí ze mě opadlo, už jsem nebyl tak nervózní, a když mi pak Adrian dal kázání, co se učení týče, jen jsem jako ichtyl přikyvoval, protože jsem byl úplně spokojený, ještě tak trochu mimo sebe, a možná bych mu kývnul i na to, kdyby po mně chtěl, abych skočil z okna.
Jo, dobrý sex dokáže divy. A zvlášť, když má člověk tak skvělého milence, jako je Adrian.
„Zkoušky mám v pátek, takže si budu už jen opakovat, a slibuji, že nebudu nic přehánět, ano? Jen bych na ten pátek potřeboval volno z práce,“ pohladil jsem Adriana po tváři a znovu ho políbil. „Mohl bys objednat tu večeři? Opravdu mám hlad.“
Když šel Adrian zavolat do recepce, zvedl jsem se a hodil na sebe aspoň hotelový župan. Ani se mi nechtělo oblékat. Usadil jsem se v křesle, zkřížil nohy na turka, otevřel si jednu petku s vodou, upíjel a pozoroval Adriana.
„Jsi moc krásný,“ řekl jsem z ničeho nic. „Vážně moc. A hodný… A já tě moc miluji… strašně moc…“
Adrian
Mezitím, než jsem objednal večeři, Gianni se rozvalil v křesle. Já si podle jeho vzoru na sebe taky hodil župan, který mi byl trochu menší, ale aspoň zakrýval to nejnutnější.
Po Gianniho slovech jsem k němu přišel, klekl si před ním na zem a vzal jeho ruce do svých.
„Taky tě miluju. Strašně moc. Jen doufám, že budeš tohle říkat i za nějakých dvacet let, když já budu dědek a ty nádherný muž ve středních letech," zasmál jsem se, chytil ho za bradu a potáhl k sobě, abych ho mohl políbit.
Pak jsem vstal, vytáhl Gianniho na nohy a zcela bez varování ho přehnul přes koleno, shrnul mu župan a plácl ho po zadku.
„A tohle je za to, že mě neposloucháš," řekl jsem přísně, když jsem Gianniho zase posadil, ale vzápětí jsem se rozesmál, když jsem viděl, jak se tváří. „Domlouvali jsme se přece, že si před zkouškami vezmeš pár dní volno. Už jsem to Biance nahlásil. Takže od středy už nemusíš do práce, ale to neznamená, že se budeš válet jen s knížkami. Jsem tu taky já."
Po vydatné večeři jsem si ještě dal speciální dezert, a pak jsme oba zapluli do postele.
Ráno jsem tentokrát po Giannim nic nevyžadoval, ale byl jsem připravený si to vybrat během dne.
A netuším, jestli to bylo tím, že jsem byl na sexu s Giannim čím dál víc závislý, nebo tím, jak sexy vypadal, když obcházel stánek po stánku a rozplýval se nad vším, ale když jsme byli v polovině prohlídky druhé haly, zatáhl jsem ho nemilosrdně na záchody a nacpal ho do té největší kabinky.
„Už to nedokážu vydržet," zachraptěl jsem mu do rtů a jeho ruku stáhl do svého klína, aby viděl, jak moc ho chci.
Během chvíle, kdy jsem zpracovával Gianniho penis, jsem mu musel neustále opakovat, ať je tiše, protože na záchody pořád někdo chodil.
Ve chvíli, kdy byl připravený a já na samé hranici, sklopil jsem prkýnko na záchodě, sednul si, Gianniho si vyhodil do náruče, a pak do něj bez varování najel.
„Tohle je… stejně… tvoje vina… jsi tak… sexy… že se nedokážu… ovládat," vyrážel jsem ze sebe, když jsem okusoval jeho krk, ramena, nebo se vpíjel do jeho rtů, abych utlumil naše steny.
Pak jsem na chvilku zastavil své pohyby a zadíval se do Gianniho červené tváře.
„Ale… je to vzrušující… viď… to vědomí, že tady šoustáme, a jen dveře nás dělí od tolika lidí," šeptal jsem mu do ucha a jednou rukou dráždil jeho penis. „Řekni, Gi, řekni, jak moc mě chceš."
Chjo, tohle mi bude fakt chybět, protože za Gianniho budu hledat těžko náhradu. Ani s Nicolasem to takové nebylo, a to jsem si myslel, že právě Nicolas je jediný, kdo ukojí mé potřeby a touhy.
Gianni
Vážně jsem si nemohl vzpomenout, že Adrian mluvil o tom volnu. Ale nedivil jsem se. Spíš byl zázrak, že jsem v práci dokázal vnímat a dělat, co se po ně chtělo, když jsem měl hlavu plnou zkoušek.
A tak, když mě ohnul přes koleno, jen jsem vytřeštil oči, co dělá. Ale když se rozesmál, uvolnil jsem se a už jsem nebyl tak napjatý ani po tom malém výprasku.
Večer, když jsme zalezli do postele, usnul jsem jak dřevo během chvilky. Po dlouhé době jsem měl čistou hlavu a nemyslel jsem na učení.
Nejspíš mi to vážně pomohlo, a nakonec jsem byl i rád, že mě Adrian sem vytáhl.
A tak, když jsme druhý den ráno vyrazili na obhlídku dalších hal, byl jsem úplně v pohodě a užíval si to ještě víc než den předtím.
I teď jsem se prostě musel zastavit u každého stánku. Měl jsem za sebou už i pár objednávek, které se mi hromadily v ruce, a už teď jsem věděl, že mě to bude stát docela majlant, ale nelitoval jsem.
Byla tu spousta věcí, které jsem prostě chtěl, a byl by problém je sehnat normální cestou.
Byl bych blázen, kdybych toho nevyužil.
I Adrian se bavil. Stále se držel poblíž mě, s úsměvem se díval, jak diskutuji a smlouvám, občas jsem zacítil jeho tělo až moc blízko, a přísahal bych, že mě sem tam i nenápadně osahával.
Pokud to teda nebyl někdo jiný, protože tu bylo hodně lidí.
Ale že to byl on, se mi potvrdilo vzápětí, když mě stáhl na záchodky.
Byl jsem docela v šoku, věci mi popadaly na zem, a hned na to jsem měl ruku na jeho rozkroku, kde se rýsovala doslova hora Mount Everest, jak byl nadržený.
Netrvalo dlouho a já ho následoval. Myslel jsem si, že to nedám, ne tady, kde za těmi dveřmi stále někdo chodil a já musel být naprosto tiše.
Když do mě Adrian najel, zahryznul jsem se mu do ramene, abych ztlumil výkřik, který se mi dral přes rty.
No, po tomto zážitku bude mít na sobě Adrian tolik kousanců, že si to příště rozmyslí. Jen polibky pro utišení mi nestačily. A hlavně ne ve chvíli, kdy to na mě přišlo.
„Je… to… moc… Adriane…“ zavzdychal jsem tiše. „Dok…ko… dokonči… to… prosím…“ skučel jsem tak tiše, jak to šlo.
Nemožnost se projevit hlasově moje tělo doslova rozklepalo. Držel jsem se křečovitě Adrianova krku, přijímal jsem jeho polibek, nebo jsem ho kousal tak moc, že jsem mu nejspíš rozerval košili na rameni.
A když jsem pocítil to skvělé uvolnění, které bylo vzhledem k okolnostem neskutečně intenzívní, protáčel jsem oči na druhou stranu, jak moc dobře mi bylo.
Adrian
Nechápal jsem, proč je s Giannim všechno tak intenzivní. Nebylo to poprvé, co jsem to takhle na veřejnosti dělal, ale poprvé, kdy si to užil naplno.
A nejspíš proto, že se Gianni vůbec nebránil, spíš to naopak vypadalo, že je vzrušený ještě víc než normálně. Bolest od jeho kousanců se mísila s tím neskutečným pocitem, který se přeléval mým tělem, když Gianni ze sebe vydoloval ty slova, a o chvilku později, když jsem podle jeho přání několikrát tvrdě protáhl jeho dírku, se i udělal, byla to i poslední kapka pro mě.
Postavil jsem se, zády přitiskl Gianniho na dveře, a pak už stačilo jen málo, a já s vrčením do jeho rtů, plnil tu jeho těsnou dírku.
„Miluju tě… jsi úžasný…" zachrčel jsem Giannimu do rtů, když jsem se trochu uklidnil. „Stáhni zadek, zlato, ať ti nic nevyteče ven. Nebo příště koupím něco, co ti do té tvé dírky strčím, aby se nic nedostalo ven. Takže, teď budeš chodit s mou nadílkou v zadečku, dokud nedojedeme domů a pořádně tě nevylí… chci říct, neočistím."
Zazubil jsem se na Gianniho, když jsem ho pomalu postavil na zem, pohladil ho po zadečku, věnoval mu ještě pár polibků, slízal to, co ulpělo na jeho břiše, očistil mu penis, a pak ho oblékl.
Upravil jsem i sebe, posbíral věci ze země, které Giannimu vypadly z rukou, a pak už spolu vyšli z kabinky.
Pohledy těch, co zrovna byli na záchodcích jsem s úsměvem oplácel, zatímco Gianni měl hlavu pomalu vraženou v mé košili na hrudi.
„Mimochodem, nechci vidět ty modřiny, co na rameni od tebe budu mít," dodal jsem se smíchem, když jsme vypadli ze záchodků a chodbou se vraceli zpátky na výstavu.
Domů jsme se pak dostali někdy kolem šesté večer, kdy jsme se ještě v hotelu stavili na večeři.
Zabralo docela dost času to všechno projít, a hlavně když se člověk u každého druhého stánku zastavil na pár slov nebo jen ochutnávku.
Byli jsme bohatší o několik tašek nejen cukrovinek, ale i potřeb na pečení, letáků, brožur, vizitek, ale hlavně několika objednávek, které Gianni dostal, a pozvánek na večeři, oběd nebo nějaký ten večírek.
Ty poslední tři věci jsem samozřejmě rezolutně zamítl, pouze pod podmínkou, že tam budu já, ale nakonec jsem se smíchem svolil, a řekl Giannimu, že rozhodnutí je na něm.
Poté, co jsme vyklidili tašky, jsem odtáhl Gianniho do ložnice, kde jsem splnil svůj slib a pořádně ho očistil, přičemž samozřejmě nezůstalo jen přitom. Následná sprcha už pak byla jen završením úžasného dne.
„Ve středu a ve čtvrtek ti s učením pomůžu. Možná na to nevypadám, ale jsem docela chytrý. A můžeš si udělat nanečisto písemný a ústní test, co říkáš?" obrátil jsem se na Gianniho, když jsme spolu leželi v posteli, já na zádech, a Gianni si hověl na mé hrudi.
Hladil jsem ho jednou rukou po zádech, druhou po noze, vychutnával si ten příjemný dotek jeho hladké pokožky, a vdechoval jeho vůni.
Gianni
Jo, modřiny, ať si je má, neměl mi tohle udělat.
Ale…
Užil jsem si to. Vážně to bylo vzrušující, a hodně…
Ale když jsme vyšli z kabinky, myslel jsem, že se hanbou propadnu, protože podle pohledů těch, co tam právě byli, muselo jim být jasné, co se v naší kabince odehrálo.
Chtěl jsem se tam vrátit a zavřít se, a vylézt, až by skončil tenhle festival. Ale Adrian mě táhl ven, tak jsem jen sklopil hlavu a poslušně šel.
Jenže donutit se, abych celý den chodil se staženým zadkem, jsem fakt nedokázal. A tak, když jsem musel jít na záchod, stejně jsem se v kabince zavřel a očistil aspoň to nejhorší.
Byl jsem hodně unavený, když jsme se dostali domů. I když jsme měli přestávku a zašli si na oběd a chvíli poseděli, stejně to bylo náročné.
A taky mě hodně překvapila některá pozvání. Jen jsem mrknul po očku, co na to Adrian, a pak jsem poděkoval a odmítl s tím, že mi nezbývá čas kvůli škole a práci.
Naštěstí se nikdo neurazil, ale taky jsem měl stejně pocit, že ta pozvání byla hlavně kvůli Adriana, protože já jsem nikdo a mě nikdo ani nezná, tak proč by mě někam zvali, když ani tady nevystavuji a neví, co dělám.
Když jsme dorazili domů, myslel jsem, že se vybalíme, pojím, umyju se a padnu do postele.
Jenže to jsem zapomněl na to, že druhou stranu postele okupuje muž, který je nenasytný a stále nadržený. A tak nějak to začíná přenášet i na mě.
Prostě jsem nedokázal odmítnout.
„No, budu rád, když mi pomůžeš, ale nechci tě zdržovat od tvé vlastní práce,“ mohutně jsem zívl, když jsme pak leželi v posteli. „Chceš udělat něco na večeři? Já jíst nebudu, nemám hlad, ale něco ti udělám.“
Jo, hlad jsem neměl, protože jsem byl fakt utahaný. A když jsem až moc utahaný, tak do sebe nevpravím ani sousto, to bych se asi pozvracel.
„Co ti mám uvařit? Co by sis dal?“
Ale pro Adriho tu večeři udělám a rád. Zaslouží si to, Dělá toho pro mne tolik, a já ho každým dnem miluji čím dál víc.
Adrian
Vytáhl jsem Gianniho výš a něžně ho políbil.
„Ty mě nezdržuješ nikdy od ničeho. To si pamatuj. Rád ti pomůžu. Kdybych nechtěl, nenabízím ti to, to už bys mě za tu dobu, co jsi se mnou, vědět," usmál jsem se, a pak jeho tvář zasypal jemnými polibky.
„Nemusíš nic chystat. Odpočívej. Jsi hodně unavený a ráno musíš do práce. Já to vydržím," řekl jsem tiše, položil Giannimu hlavu na svou hruď a začal se probírat jeho vlasy.
Netrvalo dlouho a jeho pravidelné oddechování mě usvědčilo v tom, že byl nejspíš opravdu hodně unavený, zvláště, když jsem k tomu přidal svůj podíl.
Založil jsem si jednu ruku pod hlavu a zahleděl se do stropu.
Ještě chvilku musím vydržet. Nepřipravoval jsem se celé ty roky jen proto, abych to rychle ukončil.
Důvod, proč jsem tak dlouho čekal, důvod, proč jsem to odkládal, proč to celé vlastně dělám a odkládám to dál a dál, i když mu můžu kdykoliv zakroutit krkem byl prostý.
Vzít někomu život je velice jednoduché. Jako když sfouknete svíčku. Jako když lusknete prsty. Prostě lup a je konec.
Jenže to já nechtěl. Za to utrpení a zradu, co má rodina musela snášet, si rychlou smrt nezasloužil.
Nechtěl jsem mu vzít jen život. Chtěl jsem mu vzít duši, smysl jeho bytí, jeho štěstí.
Chtěl jsem mu dát všechno po čem toužil, dopřát mu to, co si žádal, a pak to nemilosrdně zašlapat do prachu a krve.
Podíval jsem se na něj a ruku přesunul zezadu na jeho krk.
Lehce jsem stiskl prsty. Jen tak málo by stačilo. Nedalo by mi moc práce ukončit to jen jednou jedinou rukou.
Musel jsem se hodně ovládnout, abych ruku zase přesunul do jeho vlasů, a snad automaticky ho začal hladit.
O několik minut později jsem s lehkým úsměvem na rtech usnul i já s myšlenkami na to, jaké to bude, až Giannimu stanu tváří v tvář ve své pravé podobě.