Gianni
Když jsem otevřel oči, bylo všude plno světla. Slunce nám svítilo až do postele, a já několikrát zamrkal a oči si protřel, jak mi z toho začaly slzet.
Pootočil jsem hlavu a díval se do spokojené tváře spícího Adriana.
Pohladil jsem ho po tváři a usmál se, když jsem si vzpomněl na tu vášnivou noc, kterou jsme spolu prožili.
Opravdu stálo za to, si na tohle počkat. I když jsem si ze začátku nemyslel, že bych s ním takhle skončil, stejně to tak dopadlo. Nejspíš nám to bylo určeno osudem.
Na moment jsem zavřel oči a znovu si vybavil všechno, co se v noci stalo. Tělem se mi protáhl příjemný pocit, při všech těch vzpomínkách.
Usnul jsem někde v polovině věty, kdy jsem se ho snažil ujistit, že ho opravdu miluji a nemusí mít strach, že bych mu utekl.
Znovu jsem otevřel oči a zadíval se na něho.
Nevěřil bych nikdy tomu, že by mě potkalo takové štěstí a já mohl být s jedním z nejhezčích chlapů ve Státech.
Možná bych se tak na něj díval, dokud by se nevzbudil, ale při menším protáhnutí, jsem zaskřípal zuby, jak mě zabolelo celé tělo. A taky jsem musel na záchod…
Opatrně jsem se vysoukal z jeho objetí. a pak se celý nakřivo došoural do koupelny. A jen co jsem si ulevil, už jsem stál pod sprchou a dával své namožené tělo aspoň trochu do kupy. A taky jsem si musel pořádně umýt vlasy, protože v jednu chvíli část Adrianova semene skončila v mých vlasech, a ty teď vypadaly, jako bych na ně použil to nejkvalitnější tužidlo.
Když jsem byl hotový, utřel jsem se, oblékl si Adrianův župan, v kterém bych se mohl schovat dvakrát, jak byl velký. S ručníkem v ruce, abych si ještě mohl vytřít vlasy a nedělal rachot s fénem, jsem se pak vrátil do pokoje a hotelovým telefon zavolal na recepci, ať nám přinesou snídani, ale ať zaklepou a nechají ji na chodbě, že si ji pak přeberu.
Nevadilo mi ani, že si teď budou o nás povídat, že jsme spolu spali, protože tohle už bylo víc než evidentní. Jen jsem se trochu obával, aby to nepokazilo reputaci jejich velkého šéfa…
Přitáhl jsem si křeslo k posteli, pohodlně jsem se usadil, nohy položil na postel, a zatímco jsem si utíral vlasy, pozoroval jsem spícího Adriana a znovu a znovu si opakoval, jaké mám štěstí, že mám po svém boku někoho takového…
Adrian
Spal jsem opravdu tvrdě. Aby taky ne, když jsem byl spokojený, a i plně uspokojený.
Probral jsem se až ve chvíli, kdy jsem zaslechl nějaký šramot.
Trochu jsem se zamračil a zabručel.
Natáhl jsem ruku vedle sebe a chvilku mi trvalo, než mi došlo, že je něco jinak.
Gianni vedle mě nebyl. To mě dokonale probralo, protože jsem se lekl, že zase utekl, a prudce jsem se posadil na posteli.
Zhluboka jsem si oddechl, když jsem si však všiml, že sedí u postele na křesle, nohy má natažené a opřené vedle mého boku, a podle vůně se nejspíš sprchoval.
„Dobré ráno," zabručel jsem a usmál se. „Příště mě takhle neděs."
Aby ale věděl, že se nezlobím, pohladil jsem ho po noze, a pak se sklonil s políbil ho na prsty.
Své rty se posouval výš, stejně jako své ruce.
„Myslím, že je ti ten župan až moc velký," zašeptal jsem a zaklekl mezi jeho nohy.
O chvilku později jsem ho zpracovával pusou, a ve chvíli, kdy jsem zaslechl, jak někdo klepe na dveře, přidal jsem na tempu, Giannovy nohy se přehodil přes ramena, najel do jeho dírky prstem a potrápil prostatu.
Dlouho jsem čekat nemusel.
Spokojeně jsem zabručel, všechno spořádaně spolykal a stejně důkladně Gianniho i očistil.
„Ještě jednou dobré ráno. Tohle bylo za to, že jsi mě hned po ránu tak vylekal, a tohle je za úžasný večer," s těmi slovy jsem se mu přitiskl na rty a začal ho líbat.
Pěkně pomalu, procítěně, až se i mě samotnému z toho zatočila hlava.
„Půjdu se opláchnout, a po snídani bysme mohli vyrazit domů, co říkáš?"
Pohladil jsem Gianniho po tváři a políbil ho na špičku nosu. Teprve pak jsem vstal, protáhl se a z vrchu se podíval na Gianniho.
Byl na něj vážně krásný pohled, a já znovu tak trochu zalitoval toho, jak to musí skončit.
Nakonec jsem mu věnoval ještě jeden polibek na čelo, a pak odešel do koupelny.
Gianni
Trhnul jsem sebou, když najednou Adrian vyletěl, jako by měl špatný sen.
Nemám ho děsit? To já jsem se lekl, když vyletěl, ještě teď mi buší srdce a málem jsem si vyrval polovinu vlasů.
Ale jako by to tušil, rozhrnul mi župan, začal mě laskat, a já za chvíli ani nevěděl, kdo jsem. Jen jsem mu pevněji sevřel vlasy, když se ozvalo zaklepání, ale vědomí, že někdo je tam za dveřmi, a já tady s nohama roztaženýma a hlavou jejich šéfa mezi nimi, mě jen popohnalo k tomu, že jsem se brzy ztratil v tom skvělém pocitu, který přinášel orgasmus.
Neprosil jsem se ho o to, ani jsem nic nenaznačoval, a o to víc mě potěšilo, když se takhle o mně postaral, i přesto, že jsme promilovali skoro celou noc.
Cítil jsem se opravdu dobře, a to nejen pro to, že mi opět dopřál další potěšení. Ale hlavně i proto, jaký ke mně byl. Cítil jsem se prostě milován…
Když pak odešel do koupelny a já se vzpamatoval natolik, že jsem mohl vstát, zašel jsem ke dveřím, abych mohl vzít připravenou snídani. Vtáhl jsem vozíček dovnitř, a protože jsem zaregistroval nějaký pohyb na chodbě, raději jsem se nerozhlížel a hned dveře zavřel.
Naservíroval jsem snídani na stolek, přitáhl zpátky křeslo od postele, usadil se, usrkoval výbornou kávu a čekal na Adriana. Už jsem chtěl vstát, a jít mu říct, že je snídaně nachystaná, když mi zazvonil mobil.
Vzal jsem ho a rozklikl zprávu…
Věděl jsem, od koho je, i když jsem to neměl uložené, jeho číslo jsem znal zpaměti.
Ale na jeho zprávu: „Chtěl bych si s tebou promluvit. Nico.“ jsem vůbec nereagoval a rovnou ji smazal. Mobil jsem hodil zpátky na stolek a znovu se napil kávy.
Mám teď někoho, o koho stojím, nechci se vracet k někomu, kdo mě už nechtěl…
Nicolas
Snažil jsem se to prostě přejít s tím, že bylo jen raněno mé ego, a až se vzpamatuju, zase to bude jako dřív. Jenže ani Remyho společnost mi nedala zapomenout na Gianniho. A to mě pronásledovalo jako noční můra.
Když mi poslal tu otázku, jestli ho miluju, jen jsem ho odpálkoval.
Do toho mi několikrát volal Adrian, ale toho jsem ignoroval. Riskoval jsem sice, že se naštve, což by mohlo způsobit problémy mému otci, ale já prostě cítil ukřivděn, aniž bych věděl proč.
Uběhl týden, a my měli podle plánu otevřít, když jsem se s Remym vrátil z lázní, kde jsme trávili víkend, během kterého opět k ničemu nedošlo.
Jenže k mé zlosti, jsem si později uvědomil, že v tom bylo i zklamání a smutek, a zjistil jsem, že Gianni podal nejen výpověď, ale sbalil si i všechny své věci.
A aby toho nebylo málo, nastěhoval se k Adrianovi.
Vlastně jsem ani nevěděl, proč mě to tak sere.
Remyho jsem poslal domů a řekl mu, že pekárna je na dobu neurčitou uzavřena, a já, že potřebuju být teď sám.
Zavolal jsem okamžitě Adrianovi, ale ten mě jako vždy seřval, a řekl mi, že se chovám jak zastydlá puberťačka, což mi na náladě nepřidalo.
Ten den jsem se opil skoro do bezvědomí, a druhý den, až jsem se vzpamatoval, jsem odjel domů.
Otec byl na nějakém důležitém setkání, které zpravidla trvalo týden a bylo mimo město, a bratr se mě naštěstí na nic neptal.
Měl jsem čas si tak urovnat všechny myšlenky, i když to, co mi pokaždé na konci vyšlo, se mi pranic nelíbilo.
Uběhl další týden, a abych se nemusel setkat s otcem, kterému bych musel všechno vysvětlit, odjel jsem v pátek zpátky do Prova, do svého bytu.
Do prázdného bytu, a když jsem tam byl tak sám, došlo mi, že pravdě neuteču.
A ta pravda byla, že jsem se do Gianniho nejspíš doopravdy zamiloval.
Adrian
Sprchu jsem si náležitě užil, nechal pořádně rozehřát svaly, a pak jen s ručníkem kolem pasu přešel do pokoje.
Na stole už byla snídaně a Gianni si spokojeně hověl v křesle.
„Chtěl jsem něco objednat, ale vidím, že jsi mě předešel. Jsi opravdu neuvěřitelný," pochválil jsem ho a líbl do vlasů.
Sedl jsem si naproti Giannimu, a s přáním dobré chuti se hned do snídaně pustil, protože mi po včerejším tělocviku opravdu vyhládlo.
Někde uprostřed mi zapípal mobil, ale ignoroval jsem ho.
Snídaně proběhla v klidném duchu, a když jsme nádobí naskládali zase na vozíček, a já ho pak vystrčil ze dveří, přitáhl jsem si Gianniho do náruče.
„Tak, co tenhle víkend podnikneme? Dneska bych klidně strávil doma, ať si odpočineš, a zítra bysme mohli vyrazit třeba na film, nebo někam zajít, co říkáš?"
Měl jsem Gianniho tam, kde jsem chtěl mít, ale to mi ještě nestačilo.
Chtěl jsem, aby mě zbožňoval. I když jsem mohl kdykoliv plán ukončit, potřeboval jsem víc.
Rozhodl jsem se proto, že neuškodí, když to ještě protáhnu až do doby, než se Gianni dostane na školu.
Navíc, mělo to i své výhody.
Jak jsem zjistil, v sexu se mu vyrovnal málokdo, a já toho hodlal využít do poslední minuty, co s ním budu.
Taky jsem byl docela zvědavý na to, jak si povede.
Zatím mě docela dost překvapil, protože jsem si ze začátku myslel, že to bude jen trouba bez mozku, který bude skákat tak, jak druhý píská, ale on používal mozek, což se mi líbilo.
Usmál jsem se, přitiskl se Giannimu na rty, abych si ho mohl vychutnat, a teprve pak ho pustil.
„Klidně si to můžeš nechat projít hlavou, co podnikneme, ale teď už bych vážně rád jel domů," mrkl jsem na Gianniho, sundal si ručník z boků a začal sbírat své věci.
Když jsem narazil na Gianniho roztrženou košili, uchechtl jsem se, hodil ji do koše a podal mu své triko.
„Sice ti bude větší, ale rozhodně nepůjdeš nahý, aby mi tě tu každý očumoval. Já tu mám náhradní košili, takže si obleču tu," vlepil jsem mu rychlý polibek.
Gianni
Díval jsem se na Adriana, když vyšel z koupelny jen s ručníkem kolem boků. A pozoroval jsem ho celou dobu i při snídani. Neubránil jsem se tomu, abych se občas pohledem nezastavil na ručníku, kde jsem jasně viděl, jak se rýsuje jeho výbava. Bezděčně jsem při té představě stáhl půlky, když jsem si vzpomněl, jak příjemný s ním je sex, jak příjemné je mít ho v sobě.
„Pokud by ti to nevadilo, rád bych šel do kina. Už jsem strašně dlouho nebyl. No, a pak bychom mohli zajít někam na večeři, co? Ale ne sem, připadal bych si, že jsem v práci a ty určitě taky. Co ty na to?“ dal jsem Adrianovi návrh a převzal jsem si od něj triko.
Shodil jsem ze sebe župan a natáhl si to triko. Měl jsem to skoro jako šaty. Rukávy jsem měl až u loktů a dole mi to končilo někde v polovině stehen. Musel jsem se zasmát, když jsem se viděl v zrcadle.
„Pamatuji si, když jsem byl ještě malý, mohlo mi být tak pět nebo šest roků, než táta odešel, nosíval jsem jeho trika. Měl jsem to jako noční košili, rád jsem v nich spal. Ale když odešel, tak máma všechny jeho věci dala pryč. Ptal jsem se, kam šel, jestli nás přestal mít rád, ale nikdy mi na to neodpověděla,“ pokrčil jsem rameny.
Natáhl jsem se pro spodky a kalhoty. Začal jsem se oblékat, ale v tom triku to vypadalo divně. Tak jsem sundal opasek z kalhot, který jsem spíš nosil jen jako doplněk, protože jsem ty kalhoty měl vypasované akorát, a zapnul jsem si ho přes triko a nechal ho volněji viset přes boky.
Když jsem byl oblečený, ještě jsem si pročesal vlasy, ale nechal jsem si je volně. Měl jsem je akorát po lopatky a rád jsem je nosil volněji, nebo jen stažené nahoře a spodní prameny volné.
Jen při vaření a pečení jsem je musel mít svázané a chované pod čepicí.
„Tak co? Můžeme jít?“
Na moment jsem se ještě přitiskl k Adrianovi, objal jsem ho a vyžádal si polibek.
Po koupeli, kdy se i oholil a použil nějaký parfém, příjemné hřál a moc hezky voněl.
„Mám rád tuhle vůni,“ otřel jsem se o něj nosem. „Něco mi připomíná, ale nemůžu si vzpomenout co…“
Adrian
Byl jsem skoro oblečený, když Gianni začal mluvit o svém otci.
Trochu jsem se napjal a zamračil se, ale naštěstí měl moc práce s natahováním spodků a kalhot, že si toho naštěstí nevšiml.
No, hochu, myslím, že se brzo dozvíš, co se stalo s tvým povedeným tatíčkem.
„Jestli se ti moje trika líbí, můžeš je doma klidně nosit. Stejně se nastěhuješ do mé ložnice, takže ti bude všechno k dispozici. A kromě toho," kousl jsem ho do ucha, když mě začal očichávat a řekl, že mu něco připomíná moje vůně, „aspoň se to bude rychleji svlékat."
Zazubil jsem se, plácl ho přes zadek, a pak už stačilo si posbírat jen věci a vypadnout.
Teď už nebylo třeba cokoliv tajit, takže jsme sešli na recepci ruku v ruce, a když jsem Giannimu otevíral dveře od auta, věnoval jsem mu krátký polibek.
Cestou domů jsme se dohodli, na jaký film zajdeme, a kam pak půjdeme na večeři.
Doma jsem pak pomohl Giannimu přestěhovat si jeho věci do mé ložnice, kde jsem mu ve své šatní skříni udělal místo, stejně jako v koupelně, aby si tam mohl naskládat své hygienické potřeby.
„Kdybys náhodou zapomněl, stejně, jako jsem ti to říkal prvně, je ti k dispozici celý dům. Pracovnu mám naproti ložnici, jak už víš, a když budeš potřebovat, můžeš kdykoliv za mnou přijít. Na tebe si čas udělám vždycky," přitáhl jsem si ho na klín, když jsme se spolu usadili v obýváku a já udělal rezervaci na film do kina.
„Mimochodem, když půjdeme zítra na tu večeři, musíš mi dneska upéct něco sladkého. Myslím, že začínám být na tvém pečení závislý," zasmál jsem se na nosem se otřel o Gianniho krk.
Gianni
Trochu jsem se styděl, když jsme tak před zraky všech šli ruku v ruce do Adrianova auta. A perličku tomu dal, když mě ještě políbil. Dobře jsem přes skleněnou výplň dveří viděl, jak se na nás ochranka s úsměvem dívala.
Ale nic jsem neříkal a raději rychle nastoupil.
Nejspíš si na to budu muset zvyknout, protože, jak znám Adrianovu umíněnost, zřejmě bych nepochodil, kdybych chtěl, aby tohle v hotelu před personálem nedělal. Jen jsem měl trochu strach, aby z toho nebyly nějaké škaredé klepy.
Doma jsme pak přestěhovali moje věci. Bylo mi trochu líto té košile, byla má oblíbená, ale co už nadělám. Budu si muset koupit novou. Ale zatím mám co nosit, a v hotelu si vydělám dost na to, abych mohl obnovit šatník.
Když Adrian zmínil, že mám něco upéct, hned jsem přikývl, a jak jsme byli hotovi se stěhováním, zamířili jsme do kuchyně. A zatím co Adrian chystal oběd, já jsem upekl asi tři druhy mini zákusků.
A když jsem později viděl, jak u televize do sebe cpe to sladké, začal jsem se mu smát, že s takovou bude brzy tlustý. A vysloužil jsem si za to naplácání po zadku…
Byla to skvělá sobota. V jednu chvíli mi to připomnělo i společné víkendy s Nicolasem, ale raději jsem tyhle myšlenky zahnal, protože jsem si nechtěl kazit den, a já se s tím už vyrovnal.
Když jsme šli potom spát, Adrian mi ani nedovolil si něco obléct. Bylo to zvláštní spát v jeho posteli a… nahý….
Ale věděl jsem, že to chce z jednoho jediného důvodu, a i když jsem to očekával, stejně jsem se styděl, když ležel na posteli a já pak nahý vyšel z koupelny, šel k němu a on si mě celou dobu prohlížel.
Opravdu nejlepší sobota za pěkně dlouhou dobu, a to ještě víkend neskončil…
Adrian
Musel jsem uznat, že na jednu stranu bylo docela fajn, trávit s Giannim volný čas.
Jenže kdykoliv jsem se zapomněl a zadíval se na něj očima, které chtěly jen pomstu, viděl jsem v něm jeho matku, což mi znovu připomnělo důležitost úkolu.
Ale i přesto, jsem se to snažil užít, abych z toho taky něco měl, když už tu hraju to divadlo.
A kromě toho, tak jako s Giannim, jsem si neužil dobrého jídla ani nepamatuju.
Když jsme šli spát, zamítl jsem jakékoliv oblečení a jasně Giannimu řekl, že u mě v posteli bude spát nahý, protože tak mu to sluší nejvíc.
Sledoval jsem ho pohledem šelmy, když pak vyšel z koupelny rovnou ke mně.
Samozřejmě, že jsem mu hned ukázal, jak praktické je spát nahý, a zároveň, že není důvod se obávat, že přiberu.
Vzal jsem si ho v nové poloze, díky které byl ještě těsnější, až se mi z toho dělalo černo před očima.
Už jsme ale nedivočili jako v hotelu, takže po jednom čísle se šlo spát.
Hned po probuzení jsem ale ukázal Giannimu, že mám dost často problém s ranní erekcí, a že bude teď jeho povinnost to napravit, protože je to stejně jeho vina, když je tak sexy.
„Půjdu se umýt, ty si ještě chvilku odpočiň, a než se umyješ ty, nachystám ti snídani, ano? Dnes si tě chci rozmazlovat," slízal jsem z jeho bříška sperma, co mu tam ulpělo, vytáhl se nad něj a vtiskl mu pořádný vášnivý polibek.
„A po obědě, bych chtěl dneska upéct něco já tobě. Neručím sice za výsledek, ale chci to zkusit," zatvářil jsem se zarputile, a pak se smíchem ještě jednou políbil Gianniho, než jsem se konečně vyhrabal z postele a zamířil do koupelny.
Gianni
Víkend jsem si opravdu užíval se vším, co k němu patří. Jak večer, tak v noci ale i ráno. Adrian byl jak nenasytná kudlanka, a já v jedné chvíli začínal mít i obavy o to, jestli pak v pondělí zvládnu jít vůbec do práce.
Jeho ranní erekce hned probudila i tu mou. Tomu se prostě nedalo odolat. A Adrian mi dal jasně najevo, k čemu jsem se to upsal. Ale nevadilo mi to. Věděl jsem, že delší dobu nikoho neměl, a navíc jsem ho posledních víc jak čtrnáct dní trápil tím, že jsem byl vedle a on se mě ani nedotkl. Tak jsem to bral tak, že to prostě musí dohnat, a já to pro něj rád udělal.
A navíc, sex s ním opravdu stojí za to.
Když Adrian řekl, že dneska něco sladkého upeče on, nechal jsem ho. Věděl jsem, že vařit umí, a chutnalo mi od něj, tak jsem si říkal, že na pečení nic zkazit nemůže.
Při vaření oběda jsem ho tentokrát já pozoroval, jak chystá věci na pečení, a popravdě jsem ze začátku ani netušil, co z toho vyleze.
Ale nakonec se vůně oběda smíchala se sladkou od Adrianova pečení. Ten řez, který upekl vypadal opravdu dobře, a dobře i chutnal. Sice jsem si v duchu říkal, že bych to trošku upravil, ale na to, že Adrian není pekař ani cukrář, byl jeho řez opravdu vynikající, a taky jsem mu to náležitě pochválil.
Když jsme si odpočinuli, začali jsme se chystat do kina. Adrian byl rychle oblečený, ale já stál bezradně před skříní a nemohl si vybrat. Prostě jsem chtěl být pro něho hezký.
Nakonec po skoro hodinové přípravě jsme mohli vyrazit.
Adrian
Pečení jsem nakonec zvládl, i když tohle byla moje skoro premiéra. Uvařit si, pro mě nebyl problém.
Tak nějak to patřilo k tomu všemu kolem. Ale pečení byla pro mě španělská vesnice.
Všechny ty prášky a postupy, co a jak se má kdy přidat, proč se do sladkého těsta dává sůl, jak všechno vyšlehat a našlehat, aby to po upečení bylo nadýchané, to nebylo nic pro mě.
Ale i přesto jsem se do toho pustil, možná i proto, abych udělal na Gianniho dojem.
Když mi pak řez pochválil, a já věděl, že to myslí upřímně, protože on prostě takový byl, odpověděl jsem mu, že mám toho nejlepšího učitele, a i díváním na něj se toho mnohému naučím.
Po vydatném obědě a odpočinku jsme se začali chystat do kina.
Musel jsem se Giannimu smát, jak tak stál u skříní a nevěděl, co na sebe.
Když už bylo čekání až moc dlouhé, řekl jsem mu, že ho klidně odnesu nahého, což ho popohnalo dopředu.
„Líbil by ses mi i v pytli od brambor. Sluší ti všechno, co máš na sobě," složil jsem mu kompliment, když jsem mu otevíral dveře od auta a přitáhl si ho pro polibek.
Kino bylo kousek od centra, takže bylo lepší jet autem, protože pěšky by to zabralo spoustu času.
Domluvili jsme se ale, že na večeři do vzdálené restaurace už půjdeme po svých.
Kdykoliv jsem měl příležitost, držel jsem Gianniho kolem pasu nebo mu věnoval krátký polibek.
Vybrali jsme spolu akční komedii, a musím říct, že i když jsem v kině nebyl už pěknou řádku let, docela jsem se i bavil.
Po kině jsme bok po boku šli do restaurace, počasí nám přálo, takže taková pěkná procházka jen zpříjemnila dnešní den.
Bavili jsme se o škole, o plánech do budoucna, zauvažoval jsem i nad tím, že bysme se mohli přestěhovat, a já bych zkusil koupit nějaký menší domek blíž hotelu a školy.
Jsem asi masochista, ale cestu do restaurace, vlastně i onu samu restauraci, jsem vybral tak, že se muselo jít kolem domu, kde Gianni býval, a kolem pekařství.
Sice jsme procházeli po chodníku naproti, ale i tak jsem se tam se smutkem podíval, trochu zvolnil krok a přitáhl si Gianniho víc k sobě.
„Je toho škoda. Lidé sem vážně rádi chodili," povzdechl jsem si a políbil Gianniho do vlasů.
Gianni
V kině se mi moc líbilo. Opravdu jsem nebyl už strašně dlouho, a tak jsem si to i užíval i s popcornem a colou. Dokonce i film, který jsme si vybrali, mě nezklamal. A líbilo se mi, když se Adrian smál.
Opravdu se moc hezky směje a jeho smích je nakažlivý.
Moje nálada se ještě víc zlepšila a já byl ten nejspokojenější člověk na světě.
Aspoň do té chvíle, než jsme procházeli kolem pekárny.
Měl jsem tendenci přidat do kroku, když jsme procházeli tou ulicí, jako bych měl strach, že potkám Nicolase. Zavřené dveře v neděli nebyly neobvyklé. Ale zarazil mě lístek na nich.
Adrianovi jsem neodpověděl, ale vymanil jsem se z jeho objetí, přeběhl jsem cestu, abych se podíval, co na lístku je.
Málem se mi zastavil dech, když jsem zjistil, že od momentu, kdy jsem odsud odešel, tak Nicolas neotevřel ani jednou. Dokonce tu měl napsané, že je zavřeno na neurčitou dobu.
To mě docela šokovalo, a já měl v tu chvíli chuť jít nahoru a pořádně ho zmlátit, aby se vzpamatoval.
Ale pak jsem si uvědomil několik věcí.
Za prvé – už nemám klíče a musel bych zvonit. A kdo ví, kdo by mi otevřel.
Za druhé – už nejsem zaměstnanec, takže mi může být jedno, co se s pekárnou stane. Ale uvnitř mě to jedno nebylo, protože ty lidi tady jsem měl rád a oni tu rádi chodili nakupovat.
A za třetí – nevím, co bych dělal, jak bych se tvářil, nebo choval, až bych Nicolasovi stanul tváří v tvář.
A já rozhodně nechtěl kazit tenhle hezký víkend, který patřil jen Adrianovi.
Tak jsem se jen vrátil k němu zptáky, chytl se ho a táhl ho odsud pryč.
„Je škoda, že to Nicolas zavřel. Lidi tuhle pekárnu mají rádi,“ povzdechl jsem si, ale pak jsem zpozorněl.
Procházeli jsme ulicí, kde byl kostel.
Od chvíle, kdy jsem tu poprvé Adriana potkal, jsem neměl čas a myšlenky do kostela zajít…
„Nebude ti vadit, když se tu tak deset patnáct minut zdržíme? Pokud je ti to nepříjemné, tak nevadí, půjdeme rovnou na večeři,“ ukázal jsem na kostel a čekal na Adrianovu odpověď.
Adrian
Zatajil jsem dech, když se mi místo odpovědi Gianni vytrhl a zamířil k pekárně.
Trochu jsem se obával jeho výbušné povahy a nepřekvapilo by mě, kdyby na Nicolase vyletěl.
V ten moment jsem si vlastně vzpomněl, že mi včera ráno psal, jen jsem si zprávu ještě nepřečetl, protože jsem na něj neměl náladu.
Už jsem vytahoval mobil, když se Gianni otočil a vracel se zpátky.
Pokrčil jsem rameny a dál to neřešil. Ať si počká.
Stejně určitě zase vymýšlí nějakou zhovadilost.
Když mě Gianni odtáhl z dohledu pekárny a zeptal se na kostel, zastavil jsem ho a otočil směrem k sobě.
Chytl jsem jeho tvář do dlaní a bez ohledu na to, kde jsme, Gianniho omluvně políbil.
„Omlouvám se. Nedošlo mi, že do restaurace půjdeme tudy. Nezlobíš se na mě?" zatvářil jsem se smutně, a pak ho objal. „Do kostela s tebou samozřejmě půjdu. Právě tomuhle místu vděčím za to, že jsem potkal lásku svého života a dokonalého muže, který mě vytáhl ze samoty a udělal ze mě člověka."
Kousek jsem Gianniho od sebe odtáhl, usmál se na něj, políbil ho do vlasů, a pak už sevřel jeho ruku ve své a pomalu jsme vykročili směrem ke kostelu.
Gianni
Byl jsem rád, že Adrian souhlasil. Nevěděl jsem, jestli do kostela chodí, to že tu tenkrát byl, mohla být náhoda. A když jsme vcházeli dovnitř a já smáčel prsty v kropence, vybavilo se mi, jak tu tenkrát stál, a že měl vlastně zbraň.
Na moment jsem se nad tím zamyslel. Je pravda že zbraň tu má kde kdo, ale zpětně se mi vybavuje, že jsem ji u něj pak ani neviděl, kromě toho, jak mi s ní šermoval před obličejem, když chtěl jít zabít Nicolase a Remyho.
No, možná měl tenkrát něco důležitého, nebo měl u sebe hodně peněz, kdo ví. No, teď je to už jedno, ale tenkrát, mi to pomohlo.
Pokrčil jsem nad tím bezděčně rameny a zamířil k oltáři. Poklekl jsem, krátce jsem se pomodlil, a pak jsem zamířil do lavice, hned před oltářem. Nechtěl jsem tu to zbytečně zdržovat, už kvůli Adriana.
V tichosti jsme tak poseděli asi deset minut, a pak se zvedli k odchodu.
Nahlas jsem však nepřiznal, že jsem se modlil i za to, aby měl Nicolas klidný život i beze mne. V duchu jsem mu odpustil a poprosil ho také o odpuštění, a o to klidněji se mi pak už z kostela odcházelo. Když jsme procházeli uličkou mezi lavicemi, zarazil jsem se.
Hleděl jsem na jednoho sedícího muže a přemýšlel, jestli ho mám oslovit. Nejdříve jsem chtěl, ale věděl jsem, že bych se neudržel, že by to nejspíš nedopadlo dobře, a my byli v kostele.
A když zvedl hlavu, jen jsem sevřel rty k sobě, abych mu něco neřekl, chytl jsem Adriana za loket a táhl jsem ho ven. Nechtěl jsem, aby i on něco neprovedl a nezkazili si tak krásný víkend.
Až teprve venku jsme se zhluboka nadechl, jako by ze mě opadlo to napětí, a usmál se na Adriana.
„Tak jdeme na tu večeři? Mám už docela velký hlad.“
Adrian
Už při vstupu jsem si moc dobře všiml toho kluka, který to táhl s Nicolasem. Gianni si ho naštěstí nevšiml, a já doufal, že to tak zůstane.
Nerad bych na tomhle místě vyvolal nějaký rozruch, a zbytečně tak na sebe přitahoval pozornost.
V tichosti jsme strávili několik minut, než Gianni zavelel k odchodu.
A pak si ho všiml. Viděl jsem to zaváhání, jako by nevěděl, co v první chvíli udělat, ale nakonec se rozhodl chytře odejít a skoro mě táhl za sebou ven.
Venku jsem mu oplatil úsměv, znovu ho objal kolem pasu, a pak už nebránilo nic tomu, odejít do restaurace na večeři.
Vybrali jsme si stůl trochu bokem od ostatních, abysme měli soukromí a objednali si.
Samozřejmě jsem opět zamítl jakoukoliv Gianniho snahu o vybrání si co nejlevnějšího jídla, protože večeře šla na mě.
„Než to přinesou, odskočím si," zvedl jsem se od stolu, a políbil Gianniho na ruku.
Ne, že bych nutně na záchod chtěl, ale hlodala ve mě zvědavost, co vlastně po mě Nicolas včera chtěl, a vzhledem k tomu, že jsem byl s Giannim teď téměř nepřetržitě, chtěl jsem využít situace, kdy budu mít dostatečné soukromí.
Zavřel jsem se do kabinky, sklopil sedátko a posadil se.
'Potřebuju s tebou nutně mluvit. Hodně jsem o tom přemýšlel a nemyslím si, že je potřeba zacházet tak daleko. Za hřích své matky nemůže. Promysli to, Adriane, vždyť je to tvůj příbuzný!'
Chvilku jsem nechápavě zíral na tu zprávu, a ještě několikrát si ji musel přečíst, abych význam těch slov pochopil.
Nevěděl jsem, jestli zuřit nebo se smát, jestli se sebrat a jet z něj ty nesmysly vymlátit, nebo mu zavolat a zeptat se, co to znamená.
Nemohl jsem se ale dlouho zdržovat, takže jsem nakonec jen naťukal odpověď a odeslal ji.
'Jdi do hajzlu, Nicolasi. Jsi nebetyčný kretén, a nevím, co to na mě zkoušíš.'
Myslím, že tahle odpověď mu jasně ukáže, co si o tom myslím.
Vylezl jsem z kabinky, opláchl se, a pak zamířil zpátky za Giannim.
Gianni
Naštěstí si Adrian Remyho nevšiml. Pokud ano, kdo ví, co by se stalo. A tak jsem si oddechl, a spokojeně jsme už potom dorazili do restaurace, abychom si dali výbornou večeři, kde jsem musel nechat výběr na Adrianovi.
Když viděl, jak vybírám a vybírám, nevydržel to, vyrval mi z ruky MENU a objednal sám.
Ale musel jsem uznat, že to chutnalo výborně. Měli jsem klidné místo, kde jsme měli soukromí, nikdo nás nerušil, a tak jsme si i povídali o všem možném. Nejvíc však teď moji hlavu zaměstnávala škola. Znovu jsme probrali to doučování, přičemž mi Adrian slíbil, že mi sežene a zaplatí učitele.
A já ho poprosil, jestli by hned v pondělí mohl zavolat i řediteli školy, abychom mu mohli říct, jak jsem se rozhodl a nemuseli čekat až do čtvrtka. Nejspíš bych do té doby moc nespal.
Cestu nazpátek k autu jsem vybral já. Nechtěl jsem se znovu vracet kolem pekárny, a vůbec mi nevadilo, že jsme si trochu nadešli. Pohyb navíc nikdy neuškodí, a aspoň nám večeře dobře slehla.
Ten den, až na to malé zaváhání u pekárny, byl další z těch úžasných.
A já si ho užíval plnými doušky. Byl jsem prostě šťastný. Moc šťastný a zamilovaný.
A tak, když jsme se vrátili, řekl jsem, že nachystám Adrianovi koupel, aby si jeho tělo trochu odpočinulo v horké vodě.
Vanu měl obrovskou, a s tryskami, tak jsme tam nakonec skončili oba dva.
Seděl jsem mezi jeho nohama, opíral jsem se zády o jeho hruď a spokojeně dělal na hladině vlny a nabíral jsem pěnu do dlaní a pak ji sfoukával.
„Byl to vážně skvělý víkend. Děkuji za něj,“ zaklonil jsem hlavu a jednu ruku Adrianovi zahákl za krk, aby se sklonil a já ho mohl políbit.
Adrian
Gianniho nápad na koupel byl skutečně dobrý nápad, a já se znovu utvrdil v tom, že za jiných okolností by byl skvělá partie.
Objímal jsem ho kolem pasu, užíval si tu pohodu a sledoval, jak si Gianni spokojeně hoví opřený o mou hruď.
Když mi pak zahákl ruku za krk, a vyžádal si polibek, víc než ochotně jsem mu vyšel vstříc.
„Pro toho, koho miluju, to byla maličkost. A… víkend ještě zdaleka nekončí…" zašeptal jsem mu do rtů a rukama zajel do jeho klína, kde jsem ho lehce podráždil.
„Víš, co bych teď chtěl? Pořádně projet tu tvou těsnou dírku. Jazykem, prsty, a pak něčím mnohem, mnohem větším," zašeptal jsem mu do kůže na krku a spokojeně mlaskl, když se zachvěl.
„Stoupni si," rozkázal jsem, a pak si ho otočil čelem k sobě.
S potěšením jsem zjistil, že jen tak málo stačilo, a jeho krasavec už začal ožívat.
Zanechal jsem mu pod pupíkem značku, trochu se posunul ve vaně níž, potáhl si Gianniho ještě víc k sobě a jeho ruce si položil na hlavu.
„Hlavně mě neskalpuj," ušklíbl jsem se, a pak nos zabořil mezi jeho nohy.
Miloval jsem jeho chuť i vůni. Miloval jsem, když mě pevně svíral svými stehny. Když mě svíral v sobě, takže jsem měl občas problém pohnout nejen prsty, ale i jazykem, když jsem v něm rejdil a užíval si ten tlak, když si tiskl mou hlavu víc k sobě.
Pořádně jsem ho roztáhl, pohrál si s jeho kuličkami, plácal ho po zadku, nebo svým jazykem dráždil jeho penis.
Poslouchat, jak se Gianniho steny rozléhají koupelnou, byla pro mě slast, stejně jako jeho svírání stehen, když mě tlačil víc a víc, sotva jsem stačil s dechem.
Věděl jsem ale, že tohle nemůžu dělat dlouho, jinak se mi udělá dřív, než chci.
„Hmmm, tak teď nevím… Vypadá to, že ti stačí jen mé prsty a jazyk a nic jiného už nechceš. Řekni, Gi… Chceš se udělat takhle? Mám tě jen vykouřit? Nebo chceš něco víc? Chceš se na mě nabodnout a udělat se s mým penisem ve tvé dírce? Chceš pořádně protáhnout, nebo se spokojíš jen s tímhle málem?" dráždil jsem ho svým hlasem, svými prsty, které kroužily po kůžičce kolem dírky, svými rty a jazykem, když jsem laskal jeho žalud a čekal, až z jeho pusinky vyjdou ty slova, které jsem chtěl slyšet.
Gianni
Ten polibek odstartoval něco, co mě doslova bralo do kolen. Já však musel stát, jak si Adrian poručil, a jen přijímat to, co mi dával. Neměl jsem se o co zapřít, nebo chytnout. Jen jednou rukou jsem se opíral o zeď, ale byla to chabá opora, protože mi ruka mohla kdykoliv po těch mokrých kachličkách sjet a já bych skonči na Adrianovi.
Mé steny, hlasité vzdychání se opravdu rozléhaly koupelnou, a bylo slyšet jen mě a občasné plesknutí ruky o můj zadek, kdy jsem se po každém takovém úderu stáhl a myslel, že se prostě udělám jen tak.
Sevřel jsem nohy k sobě, když to bylo nejintenzivnější, a snažil se to rozdýchat. Kohokoliv jiného bych snad už udusil, ale Adrian měl sílu a nedovolil mi nohy přirazit k sobě ještě víc, a já tak byl uvězněný ve svém vlastním chtíči, a svou nadrženost jsem přenášel do svých rukou, kterými jsem pak svíral Adrianovy vlasy.
„Chci… chci víc…“ zachrčel jsem, když jsem se podíval dolů, jak jeho penis trčí jak stožár. „Chci… tě v… sobě… co nejvíc… miluji to…“
Donutil jsem Adriana, aby mě pustil, a otočil jsem se k němu zády. Srazil jsem jeho nohy k sobě, rozkročil jsem se a doklekl jsem. Když jsem se snižoval, zastavil jsem se, když jsem ucítil jeho penis, jak se dotýká mé dírky a hlasitě jsem vydechl.
Bylo to tak intenzivní, tak moc se mi to líbilo, že jsem opravdu měl co dělat, abych se neudělal jen z toho.
Chytl jsem se za půlky, pořádně je roztáhl a pak jsem se pomalu, hodně pomalu snižoval.
Ten pocit, když se Adrianův penis pomalu, silným tlakem dostával do mě, byl něco, co bych mohl chtít každý den. Bylo to zvláštně vzrušující, ta představa, jak se na něj nabodávám, jak ve mně mizí kousek po kousku, ten příjemný tlak na prostatu, cítit jeho tvrdost hlouběji a hlouběji ve mě.
A až teprve když jsem se na něj zcela nasunul, když jsem dosedl na jeho klín úplně, jednou rukou jsem se chytil vany a druhou si přitlačil na břicho, abych ten pocit ještě víc umocnil.
Opravdu se tomuhle pocitu nic nevyrovná.
Adrian
Doslova jsem visel na Gianniho zádech, když na mě pomalu nasedal.
Nechal jsem ho.
Ten postupný tlak, který obaloval můj penis, to teplo, bylo něco, co mě samotného bralo k vrcholu.
Když dosedl, zasténal jsem, a na okamžik zvrátil hlavu dozadu.
Položil jsem ruce na jeho ramena a táhl je dolů po zádech, až k jeho kulatému zadečku.
„Jsi tak sexy…" zachrčel jsem, jednou rukou ho objal kolem hrudi a přitáhl na sebe.
Zvedl jsem mu ruce, aby je omotal kolem mého krku a zakousl se mu do ramene.
„A protože jsi tak sexy, udělám ti to tak, jak jsem ti to ještě neudělal," zašeptal jsem do jeho ouška, které jsem následně olízl.
Chytil jsem jeho nohy pod koleny, srazil je k sobě, a pak mu kolena přitáhl k hrudi.
Dostal jsem se tak ještě hlouběji, a víc se otíral o jeho prostatu. A nejen to. Sevření jeho dírky v téhle poloze bylo přímo omračující.
A protože jsem chtěl pořád víc a víc, jakmile jsem do něj začal tvrdě přirážet a voda cákala z vany ven, nacpal jsem se do toho těsného otvůrku ještě dvěma prsty.
Moje sténání, které se spíš podobalo řevu, se odráželo od stěn koupelny a mísilo se s Gianniho, který za mnou nezůstával pozadu.
„Naplním tě… až po okraj!" zachrčel jsem z posledních sil, víc ho na sebe přitiskl a zrychlil pohyby.
Z následujícího orgasmu se mi málem zatočila hlava, a já musel na chvilku zavřít oči, jak mě to vzalo.
Tělo se mi roztřáslo, funěl jsem Giannimu na krk nebo ho okusoval, a s každou další várkou, která opustila můj penis do něj tvrdě přirazil, jako bych toho do něj chtěl natlačit, co nejvíc.
Gianni
Lepší zakončení víkendu jsem si vážně nemohl přát. Myslel jsem, že to Adrian takhle nechá na mě, ale to, co potom nastalo…
Voda kolem nás šplouchala, byly to doslova přívalové vlny, a já se jen držel Adriana kolem krku, jak jsem měl strach, abych mu nevyklouzl z držení.
Ale je to silný muž. Ani na moment nezaváhal, a jeho přírazy byly tak důrazné, že jsem během chvilky byl doslova v rauši, zvlášť při téhle poloze. Oči se mi slastí protáčely skoro na druhou stranu, palce na nohou se mi skoro kroutily, a moje steny snad zanikaly v Adrianových. Nevím, kdo se projevoval hlasitěji, ale když skoro vítězně zařval jako šelma, co chytí svou kořist, věděl jsem, že můj zadeček nezůstane ochuzen o jeho vydatnou dávku sperma.
Následoval jsem ho snad ani ne minutu po něm. Na moment jsem sevřel jeho krk tak pevně, že jsem byl na něm doslova přilepený, když jsem neměl možnost se v jeho držení ani pořádně prohnout, a hýbat se tak, jak bych chtěl. Ale o to silnější ten prožitek byl a já jen nepřítomně zíral do stropu…
S třesoucím se tělem jsem nechal všechno proplouvat skrz mě, a užíval si to uspokojení, které mě bralo málem do mdlob.
Pamatuji si jen ten opravdu skvělý pocit a to, jak mi začaly povolovat svaly. Nevím, jestli to bylo tou horkou vodou, nebo tím, jak silné to bylo, ale vím, že se mi začaly dělat mžitky před očima, moje ruce povolily a začaly sklouzávat z Adrianova krku, a já jen z posledních sil zachrčel, že musím ven z vany…
Adrian
Užíval jsem si dozvuky orgasmu, stejně jako Gianniho vyvrcholení, který mě následoval téměř vzápětí.
Poslouchal jsem jeho sténání, cítil, jak se mě pevně drží a stejně tak jsem i vnímal to jeho šílené stahování zadečku.
Jenže pak se najednou všechno změnilo.
Cítil jsem, jak klouže v mém náručí, jeho hlas pomalu odezníval a začala mu padat hlava.
Trochu nechápavě jsem zamrkal a chvilku mi trvalo, než mi došlo, že se mi Gianni prostě nejspíš rozhodl omdlít.
„Gi!" vykřikl jsem, pustil mu nohy a jednou rukou ho zachytl na poslední chvíli, než sklouzl ještě níž.
Kruci! Jako, chci ho zabít, ale ne takhle! Zatraceně!
„Gi!" křikl jsem znovu, trochu s ním zatřepal a opatrně z něj vyjel.
Slabě zasténal, ale jinak nevypadal, že by mě vnímal.
Chytil jsem ho do náruče, a opatrně, ale zároveň, co nejrychleji to šlo, vylezl z vany a přešel do ložnice.
Položil jsem Gianniho na postel, otevřel okno a rychle zaběhl do koupelny pro ručník, který jsem namočil do studené vody. Lehl jsem si na postel vedle něj a začal ho studeným ručníkem otírat.
„Gi, jestli se mi neprobereš, tak asi zešílím. Nemůžeš se prostě rozhodnout po tak skvělém sexu odpadnout, to mi nedělej," zabručel jsem, políbil ho na rty, a když jsem pocítil slabou odezvu, oddechl jsem si.
„Gi, vyděsil si mě k smrti. Musím teda říct, že jsem doteď frázi: 'ošukat někoho do bezvědomí', považoval za nemožnou," krátce jsem se zasmál, když Gianni otevřel oči, a pak ho políbil na čelo.
„Ale byl jsi neuvěřitelný. Miluju tě," usmál jsem se, odhodil ručník, přitáhl si Gianniho k sobě do náruče a pevně ho objal.
Gianni
Ani nevím, jak jsem se dostal do postele, ale sám jsem tam rozhodně nedošel.
Po chvíli jsem ucítil závan čerstvého vzduchu, a pak něco studeného, co chladilo mé tělo.
Otevřel jsem oči, když se Adrian neodbytně dožadoval mé společnosti.
„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,“ zkusil jsem se usmát, ale nejspíš to byl jen nějaký škleb. „Asi moc horká voda. Nevím… Ještě se mi nic takového nestalo, v tomhle jsi první.“
Zvedl jsem ruku a pohladil ho po tváři. Cítil jsem se však slabě, tak jsem ji zase položil zpátky na postel.
„Dneska se mnou už asi nic nebude. Jsem fakt unavený. Mohl bys mi ještě, prosím, donést vodu? Mám strašnou žízeň,“ poprosil jsem ho, když jsem se chtěl posadit a jít se napít, ale zatočila se mi hlava a já si raději znovu lehl.
„Je mi líto, že to takhle skončilo. Vážně byl celý víkend ten nejlepší, jaký jsi mi mohl dát. Se vším všudy.“
S Adrianovou pomocí jsem se pak posadil, když mi donesl vodu, a na jeden zátah vypil celou sklenici.
Znovu jsem se uložil, a přikryl se jen lehkým přehozem, protože jsem potřeboval vychladnout, ale zase jsem nechtěl, aby mě střepla zima.
Pak jsem si vzpomněl na to, co říkal, a chtě, nechtě, jsem se začal uchechtávat.
„Prý… ošukat někoho do bezvědomí…“ přitulil jsem se k Adrianovi a opřel se o jeho hruď. „No… stejně… se ti to… povedlo… musím si na tebe… dávat… pozor… jsi v tomhle… nebezp…“
Adrian
Obskakoval jsem Gianniho jako poslušná ženuška.
Že já se na to nevyseru!
Pak jsem si ale vybavil právě prožitý sex a jen zabručel.
Když se mi Gianni stulil do náruče a začal se uchechtávat, myslel jsem si, že už je v pohodě, jenže on se mi rozhodl odpadnout znovu.
A to mě fakt dost vyděsilo, když zmlkl uprostřed slova.
Příště žádný sex nebude!
Kecám, to bych jinak s ním nevydržel. Jen to asi už nebudeme dělat ve vaně, protože s takovou ho fakt zabiju dřív, než chci.
Když načal slovo, že jsem nebezpečný, jen jsem se ušklíbl.
Jo, můj milý zlatý, kdybys jen věděl. Kdybys jen věděl…
Oddechl jsem si, když Gianni jen usnul a rozhodl se zůstat naživu, vymanil se opatrně z jeho sevření a vstal.
Zavřel jsem okno, Gianniho přikryl, aby se nevzbudil, až mu začne být zima a sešel dolů do obýváku.
Nalil jsem si do sklenky trochu skotské a vzal do ruky mobil.
„Nečekal jsem, že zavoláš," zabručel Nicolas bez pozdravu.
„Chci se ujistit, že ta zpráva, cos mi poslal, byla jen nějaké přechodné mámení," zavrčel jsem na něj.
Místo odpovědi si povzdechl a odmlčel se, což se mi vůbec nelíbilo.
„O co ti jde, Nicolasi? Co ti navykládal ten tvůj nový milenec? To je z jeho hlavy? Co, kurva, vyvádíš?" štěkl jsem po něm, když mlčel až příliš dlouho, a musel jsem se ovládat, abych po něm nezačal řvát.
„Není to můj milenec. Nejsme spolu, a vlastně jsme ani předtím spolu nebyli," odpověděl trochu trucovitě Nicolas.
Teď jsem se zase na chvilku odmlčel já, jak mě jeho slova šokovala.
„Počkej, počkej, počkej," promnul jsem si kořen nosu a zamračil se. „Chceš mi říct, že jsi měl po boku docela pěkné mladé maso a ani jednou sis nevrzl?"
„Ne."
Ta zpráva byla asi stejně šokující, jako kdyby mi teď na dveře zazvonil mimozemšťan.
A pak mi to došlo. Přišlo to jako kopanec do zadku.
„To snad ne! Ty ses zabouchnul. Ty ses do toho malého bastarda zabouchnul!" nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo zuřit, takže jsem ze sebe vydal zvuk, který vyjadřoval oba pocity.
„Jasně, že ne! Jen si myslím, že je ho škoda. Je chytrý, vychází s lidma, má šikovné ruce, a neříkej, že sis toho nevšiml. Mohl by se nám hodit," jeho rychlá odpověď mě v tom ještě víc utvrdila.
„Nicolasi, teď mě dobře poslouchej. Nehodí se nám na nic. Ano, uznávám, překvapil mě ve všech ohledech. Ale zapomínáš na jednu věc. Vlastně dvě. Za prvé, je až moc laskavý a hodný. Z něj nikdy nebude správný mafián. A za druhé, je mou povinností smazat hřích jeho matky. Dal jsem slib a ten nesmím porušit. To bys měl sám moc dobře vědět. Radím ti dobře. Hezky rychle se vzpamatuj, a pak si o tom povykládáme znovu."
Na odpověď jsem nečekal a rovnou zavěsil.
Nasral mě víc než dost.
Nakonec jsem se se zamračeným výrazem vrátil do ložnice a lehl si zpátky do postele ke spícímu Giannimu.
Nějak jsem ale nemohl spát, potřeboval jsem nějak ze sebe dostat to napětí a frustraci, tak jsem se svítáním Gianniho probudil, a s výmluvou, že se mu chci omluvit za vanový kolaps, a taky že potřebuju někde vyventilovat to napětí, když jsem se o něj bál a celou noc nespal, se s ním pomiloval.
Teprve pak jsem na chvilku zadříml, abych se aspoň trochu vyspal.