Adrian
Zapátral jsem v paměti, jestli mi někdo něco o speciální zakázce říkal, ale na nic jsem si nevzpomínal.
Je pravda, že jsem měl plno jiných starostí.
Nejen, že mě zaměstnával Gianni, ale Nicolas se mi od toho dne neozval, nereagoval na zprávy ani volání, a podle mých informátorů ani neotevřel pekařství.
Dokonce se zdálo, že snad odjel z města. A to se mi moc nelíbilo.
Nicolas byl trochu horká hlava. Nebyl takový kliďas jako já, a trochu jsem se obával toho, co by mohl vyvést.
Takže by mě ani nepřekvapilo, kdyby se mi o tom někdo mezi řečí zmínil, a já zapomněl.
Rezolutně jsem zamítl Gianniho nápad vzít si taxík, a řekl mu, že si aspoň udělám ještě nějaké papíry, co jsem dneska nestihl. Aspoň to nemusím odkládat na pondělí.
Spát jsme šli opět každý sám, a já se ještě víc ujistil v tom, že jen ruka už mi nestačí.
Až bude po všem, nejspíš strávím týden jen šukáním, abych nahnal deficit.
V sobotu ráno jsme podle plánu odjeli do hotelu, který se teprve probouzel a já doprovodil Gianniho do kuchyně.
Zatím tam nikdo nebyl, snídaně se začaly připravovat až na devátou, a bylo teprve šest ráno.
„Určitě se ti to povede. A až skončíš, přijď pro mě do kanceláře, ano?" krátce jsem ho objal, usmál se na něj a otočil se k odchodu.
V polovině cesty jsem se ale zastavil, dvěma kroky byl zase u Gianniho, sevřel ho v náruči a přitiskl své rty na jeho v krátkém polibku.
Rozhodl jsem se to risknout a vsadit všechno na jednu kartu.
„Gi… já… musím se ti k něčemu přiznat. Možná mě za to budeš nenávidět, možná mě pošleš do háje, ale já už to nevydržím. Už nedokážu skrývat tvé city k tobě. Bál jsem se ti to říct, potom všem, co se stalo, bál jsem se, abych tě od sebe neodehnal, ale ty jsi tak… neuvěřitelný a vůbec mi to neulehčuješ," zasypával jsem jeho tvář drobnými polibky, dýchal mu do vlasů a tiskl ho k sobě.
Pak jsem ho od sebe odtáhl a zadíval se mu pevně do očí.
„Gianni, já tě mi-"
„Jejda! Pardon!" přerušil mě Biančin hlas, když najednou vpadla do kuchyně. „Slíbila jsem Giannimu pomoc s dortem, pokud nevadí."
Lehce jsem se zamračil, pak si povzdechl a potřásl hlavou.
„Jasně… nechám vás pracovat," usmál jsem se, ale vzápětí posmutněl a trochu sklesle odcházel pryč.
„Stalo se něco? Vypadal nějak posmutněle. Neudělala jsem-"
Víc jsem neslyšel, protože za mnou zapadly dveře.
Došoural jsem se do pracovny, a jakmile za mnou zaklaply dveře, vydechl jsem a zakurvoval.
Můj výraz už nebyl smutný. Byl vzteklý.
Přešel jsem k baru, nalil si plnou sklenici skotské a na dva loky ji vyžahl.
Musel jsem se ale rychle uklidnit. Celá tahle akce mě stála víc než dost, dostal jsem se až tak daleko, takže teď to rozhodně nemůžu vzdát.
S povzdechem jsem se svalil do křesla za pracovním stolem a vytáhl si papíry, které bylo potřeba podepsat, a vyřešit nějaké obchodní transakce.
Gianni
Oddechl jsem si, že se Adrian dál nevyptával a řekl, že mě teda odveze. Na jednu stranu jsem byl rád, nejen pro to, že tam bude, ale i proto, že si tak může dodělat věci, které přes týden kvůli mně nestihl.
A ráno v sobotu jsem se už vážně nemohl dočkat. Sbalil jsem si do tašky své nejlepší oblečení, abych se pak mohl převléct a líbil se mu. Adrianovi jsem namluvil, že to jsou moje náhradní věci, protože jsem si ten den nechtěl oblíkat hotelové věci, abych se tím necítil svázaný a mohl péct přirozeně a v klidu.
Když jsem se převlékl a Adri mě doprovodil do kuchyně, myslel jsem, že hned odejde, ale to, co udělal, mě naprosto šokovalo. Nevěděl jsem, jak zareagovat. Měl na jazyku něco evidentně důležitého. Něco, co mi chtěl nutně říct hned teď, jako já tehdy, když jsem si uvědomil, že ho miluji.
Byl bych moc šťastný, kdybych věděl, že ta láska je opravdu opětovaná. Ale nejspíš bude, protože by se mnou tolik neztrácel čas…
Když Adrian odešel, Bianca do mě drcla loktem, že jsem málem přepadl do dřezu.
„Co se tak červenáš?“ zasmála se. „Už dávno je mi jasné, že ty a šéf…“
„Já a on?“
„Hele, dobře vidím, jak se na tebe dívá, a dobře vidím, jak se ty díváš na něj. Ještě mi chceš chvíli lhát, že ho nemiluješ? Vždyť je to evidentní jako pěst do oka,“ smála se dál, a málem si se zástěrou zauzlovala i prsty. „Tak jdeme na to, ať to stihnem. Kluci už se pustili do přípravy, aby stihli udělat snídaně i raut na šéfovu oslavu. Pokud sem bude chtít přijít, tak máme záložní plán. Ochranka se o to postará, nakecají mu, že jsou problémy s kamerami, nebo co, nevím, nerozumím tomu…“
A tak jsme začali. Sice tu v těch kuchyních byl normální běžný provoz, protože hostům člověk nemůže říct, že je sobota, a tudíž volný den, a taky musí jíst, ale všichni do toho dali maximum a dělali za dva. Bianca začala s pomocníky dělat dezerty a zákusky podle dnešního menu, a mě nechala dodělat pro Adriana dvoupatrový dort. Nakonec mi jen trochu pomohla s dozdobením.
A než měla přijít odpolední směna, měli jsme všechno nachystáno. Banketka byla připravená, slavnostní tabule, pití, a na všechno ostatní se složili zaměstnanci, včetně mě. Nechtěl jsem, aby to šlo z hotelového rozpočtu. Na jedné straně stál menší stůl, kde byly dárky, na které se také všichni složili, a samozřejmě nechyběla ani pořádná kytice a spousta pití.
Jen odpolední směna brblala, že přijdou o to nejlepší, ale že se rádi zastaví o přestávce, aby mohli šéfovi popřát, pokud jim teda nezmizne tak, jako minulý rok.
Když se blížila dvanáctá, zaběhl jsem se do šatny osprchovat, oblékl jsem si věci, které jsem donesl z domu. Ještě jsem mrknul do banketky, že už jdu pro Adriana a do pěti minut jsme dole. Ale raději ať počítají s deseti minutami, pokud by Adrian něco dělal.
Vyběhl jsem do patra, kde má Adrian kancelář, zaklepal jsem, a když jsem zaslechl jeho vyzvání, vešel jsem nadšeně dovnitř.
„To musíš vidět! Ten dort je naprosto… no… je krásný! Bianca mi s ním trochu pomohla, a fakt je ve zdobení dobrá. Mám se od ní co učit. Ale jinak jsem ho dělal celý sám. Ale chtěl bych, aby ses na něho podíval. Za chvilku ho mají odvézt, tak pojď, ať ti ho můžu ukázat, než ho odvezou! Honem… Pak si zajdeme na oběd a můžeme jet domů…“ začal jsem nadšeně drmolit a mezitím došel k Adrianovi a políbil ho na čelo.
Ale pak jsem se výmluvně podíval na jeho stůl.
„Aha,“ povzdechl jsem si sklesle. „Asi máš ještě hodně práce… škoda… promiň, nechtěl jsem tě zdržovat. Tak já ti ho aspoň vyfotím…“ pohladil jsem Adriana po ruce, a pak smutně odcházel ke dveřím.
Adrian
Už jsem měl defacto všechnu práci hotovou, když se ozvalo zaklepání na dveře.
Ani jsem si nevšiml, že ten čas tak rychle utekl.
Musel jsem se hodně soustředit, abych tomu Giannovu drmolení rozuměl a nechápal jsem, proč je tak nervózní. Ale přičítal jsem to tomu, že nejspíš nic tak velkého ještě nepekl a není si jistý sám sebou.
A je to vyděrač!
„Počkej, přece!" křikl jsem na něj, když byl skoro u dveří. „Papíry mám hotové, jen jsem si je nestihl uklidit.
Schoval jsem všechno do šanonů, založil, a pak přešel ke dveřím.
„Gi… chtěl bych ti něco doma říct. Trochu se bojím toho, jak to přijmeš, ale je to pro mě moc důležité, takže se podíváme na dort a pojedeme domů, ano?"
Pohladil jsem ho po tváři, políbil na čelo, a pak už ho vystrkal ven.
Zamkl jsem kancelář, chytl Gianniho za ruku a šel směrem ke kuchyni. V půlce cesty mě ale nasměroval do banketky, host si prý chtěl dort napřed prohlédnout a do kuchyně samozřejmě nemohl.
Bylo mi jedno, že na nás někteří zvědavě pokukovali, já se Gianniho pustit nechtěl.
„Tak ukaž ten svůj-"
Větu jsem nedořekl, protože při vstupu do banketky mi došlo, že je něco jinak.
„Všechno nejlepší!" zakřičelo asi tucet hrdel, co se odkudsi vynořilo.
Tleskali a práskali girlandy, až jsem musel zvednout ruku, abych si vyžádal ticho.
„Za tohle vás můžu všechny vyhodit," řekl jsem přísně. „Moc dobře víte, že bez mého svolení je v hotelu zakázané pořádat soukromé akce. Už vloni jsem vám o tom něco řekl. Taky jsem vám řekl, že si nepřeju, abyste slavili mé narozeniny, protože to nepovažuju za nic důležitého."
Přísně jsem se na všechny zadíval a všiml si, jak většina z nich znejistěla a začala po sobě nervózně pokukovat.
Byl jsem známý jako hodný, ale přísný šéf, který tvrdě trestal jakékoliv porušení pravidel a druhou šanci nedával.
Ucítil jsem, jak se Gianniho ruka zachvěla a samozřejmě mi došlo, že v tom celém má prsty nejspíš on.
On a Bianca.
„Šéfe, jen jsme chtěli-" ozvala se právě Bianca a postoupila kousek dopředu.
Zarazil jsem ji zvednutím ruky, tak jen svěsila hlavu a zamumlala omluvu.
Dlouho jsem je ale napínat nevydržel. Nakonec jsem si povzdechl, přitáhl si Gianniho k sobě a objal ho kolem pasu.
„Nic z toho ale neudělám," řekl jsem mírně a uchechtl se. „Ale měli byste se vidět. Měl jsem si vás nafotit."
Začal jsem se smát a okamžitě se na mě všichni slovně vrhli, a začali překřikovat jeden druhého, až jsem si musel zase sjednat klid.
„Nic z toho neudělám a zůstanu tady na oslavu, když už jste si s tím dali takovou práci. A za to vděčíte jen jedinému člověku. Tenhle mladý muž po mém boku dokázal téměř nemožné, a já jsem vděčný za to, že jsem ho poznal."
Políbil jsem rudého Gianniho do vlasů a zaslechl Biancu, jak šeptá Mikovi, že říkala, že se milujeme.
Pak už následovaly přípitky, potřásání rukou, rozbalování dárků a nakrojení dortu, který jsem si vychutnával a nešetřil pochvalami.
Celou dobu jsem se snažil být po Gianniho boku, často vyhledal očima ty jeho, a nakonec musel uznat, že to není tak strašné.
Aspoň si to jednou taky užiju.
Gianni
Klaplo to. Málem jsem radostí skoro nadskočil, když mě Adrian zastavil a řekl, že to má hotovo, a že půjde. Nervózně jsem přešlapoval, než to uklidil a zamkl kancelář. Chtěl jsem ho do té banketky doslova dostrkat. Vážně jsem se těšil na jeho reakci, na to překvapení. Měl jsem vždycky radost z toho, když jsem mohl někoho překvapit, ale u něj to bylo poprvé, a ještě jsem nevěděl, jak to dopadne. Adrian je podle všeho dost zásadový muž.
A tak, když jsme vešli do banketky, a on málem všechny seřval, zarazil jsem se. Vážně jsem dostal strach, že jsem to špatně odhadl, a i když to nebylo celé jen můj nápad, cítil jsem se zodpovědný za ostatní.
Adrian musel cítit, jak se mi třese ruka, protože mi ji stiskl o něco víc.
Ale opravdu jsem si oddychl a málem štěstím se rozbrečel, když to nakonec přijal. Všichni měli radost. Bylo vidět, že ho i přes jeho přísnost mají rádi, a opravdu to pro něj chtěli udělat.
Odpoledne pak ubíhalo ve spokojeném duchu a oslava se opravdu vydařila. Všichni jsme si pochutnali na výborném skopovém, které kuchaři připravili, nemluvě o dalších věcech, jako jednohubky, koláčky, obložené talíře a spousta jiného jídla.
Moc mě potěšilo, když se Adrianovi líbil i ten dvoupatrový dort. Už dávno jsem věděl, že miluje čokoládu, tak jsem se opravdu snažil. A i když byl původně jen pro Adriana, nakonec ten dort zmizel jako první, protože se na něj všichni vrhli jako hladové šelmy.
Ale jemu to nevadilo a mě potěšilo, že všem chutnal.
Když se blížil večer, společnost trochu prořídla, osazenstvo se prostřídalo s odpolední směnou, která se také přišla na chvíli podívat a ranní za ně na tu chvíli zaskočili v kuchyni.
Ale já po pár sklenkách kvalitního vína, dobrém jídle a zábavě začínal být trochu unavený. A navíc… Byl jsem nervózní z toho, že jsem pro Adriana neměl dárek. Vlastně měl, ale ten vzal za své.
„Půjdeme už domů?“ zeptal jsem se tiše, když jsme aspoň na chvilku stáli sami v koutku. „Nebo můžeme přespat tady? Ve tvém pokoji?“
Nechtěl jsem to odkládat. Teď, po tom úžasném dni, kdy jsem všechno pozoroval, jsem si i dobře srovnal myšlenky a poslední pochybnosti jsem dokonale zahnal.
Když Adrian souhlasil, za nespokojeného mručení ostatních, jsme se nakonec rozloučili a zamířili do jeho pokoje.
Adrian se posadil na postel a vypadal taky trochu unaveně. Věděl jsem, že mi chce něco říct, ale já chtěl být první. Nechtěl jsem to už odkládat…
„Adri,“ postavil jsem se mezi jeho nohy, položil jsem mu ruce na ramena a podíval se mu do očí.
Tohle byla jediná chvíle, kdy jsem se na něho já mohl dívat z vrchu.
Nebyl jsem nervózní, ani nejistý. Díval jsem se mu přímo do očí, aby věděl, že všechno, co řeknu, je naprostá pravda, protože já si tím byl už stoprocentně jistý.
„Líbil se ti opravdu ten dort? Víš, chtěl jsem ti koupit nějaký dárek, ale nevěděl jsem co. A to bylo jediné, co mě napadlo dát člověku, kterého miluji. Opravdu jsem se do tebe zamiloval…“ sklonil jsem se, a než se mohl vzpamatovat, políbil jsem ho.
Tentokrát to už ale nebyla jen pusa na rty. Byl to polibek. Opravdový polibek se vším, co k tomu patří.
Adrian
Nakonec to nebylo tak zlé, docela to uteklo, a taky mě to příjemně unavilo.
Když jsme pak s Giannim na chvilku osaměli a on navrhl přespání tady v hotelu, byl jsem zvědavý, co plánuje dál, tak jsem ani neprotestoval a během deseti minut dosedl na postel.
Nestačil jsem se ale ani nadechnout, a najednou jsem měl Gianniho až moc blízko u sebe, a jeho slova mi doslova vzala dech, stejně jako jeho polibek.
Když mi pořádně došel význam jeho slov musel jsem se od něj odtrhnout a začal se smát.
Smál jsem se radostí, vyskočil z postele, chytl Gianniho do náruče a několikrát se sním zatočil dokola.
Pak jsem ho chytl pod zadkem, vyhoupl si ho do klína a zase si sedl na postel.
„Bože, ani nevíš, jakou radost jsi mi udělal. Tohle, je pro mě ten největší dárek. Ty jsi můj nejlepší dárek," nedokázal jsem zabránit tomu, abych se přestal žulit a tisknout Gianniho k sobě.
Svou radost jsem nepředstíral. Jen jsem ji měl z jiného důvodu než Gianni.
„Víš," zvážněl jsem na okamžik a zadíval se mu do očí, „já se do tebe zamiloval během té večeře po festivalu. Myslel jsem si, že mě to nikdy nepotká, ale pak jsem potkal tebe. Můžu jen děkovat Bohu, že jsme se v tom kostele potkali. Chtěl jsem ti to už dávno říct, jenže… neměl jsem odvahu. Myslel jsem si, že mě nenávidíš."
Pevně jsem ho objal, vlepil mu rychlý polibek, a pak zase vstal a několikrát se s ním zatočil.
„Právě jsi ze mě udělal nejšťastnějšího chlapa," smál jsem se na celé kolo, a pak se i Giannim svalil na postel.
Položil jsem ho na záda a naklonil se nad ním.
„Nebudeš to mít se mnou ale jednoduché. Jsem starý mrzout a tvrdohlavý mezek," zakřenil jsem se, kousl ho do brady, a pak se sklonil k jeho rtům.
„Miluju tě, Gi," zašeptal jsem, a pak svá slova potvrdil hlubokým, vášnivým polibkem.
Nedržel jsem se zpátky. Dával jsem do toho všechno, co jsem v sobě musel za posledních čtrnáct dní držet.
„Mohl bych si svůj dárek rozbalit?" zachraptěl jsem a rty okopíroval jeho krk.
Gianni
Tím polibkem jsem mu chtěl dát najevo, že to, co jsem řekl, jsem myslel naprosto vážně. A taky jsem chtěl tím oddálit jeho případné námitky nebo odmítnutí. Jo, i na tohle jsem byl připravený. Sice by mi z toho bylo těžko, ale Adrian mi nikdy nic neslíbil…
Co jsem však nečekal, byla jeho následná reakce.
Nejdříve jsem se lekl, že se rozhodl mě udusit, nebo aspoň vyhodit z okna, když mě tak popadl. No, z druhého patra by to nebyl dlouhý let, ale ublížil bych si hodně, pokud bych to vůbec přežil.
Ale to, co udělal, mě naprosto dostalo.
Smál se, radoval se jak malé dítě…
A já…
Měl jsem radost s ním.
Točila se mi hlava nejen z toho, jak se se mnou točil po pokoji, ale i z toho návalu štěstí, které mě úplně zachvátilo. Byl jsem jak opilý… Opilý láskou k Adrianovi.
Bylo mi jedno, že o sobě říká, že je mrzout. A že je tvrdohlavý? To už jsem věděl od samého začátku, kdy se mě prostě nechtěl vzdát. Ale aspoň jsem věděl, že o mě opravdu stojí.
Když jsem dopadl na postel a jeho tělo mě zalehlo, okamžitě jsem si vzpomněl i na to, co jsme tu, v téhle posteli, spolu prožili. Věděl jsem, že nebudu litovat, zakusil jsem, jak úžasný je milenec.
A tak, když se zeptal, jestli si může rozbalit dárek, zatvářil jsem se překvapeně.
„Dá-dárek? Já žádný pro tebe nemám…“ zamumlal jsem a začervenal jsem se.
Jasně že jsem věděl, o co mu jde, ale to teplo ve tváři rozhodně hrané nebylo. Prostě mě těšilo, že má o mně takový zájem.
Ale dlouho jsem to hrát nedokázal. Pohladil jsem ho jednou rukou po tváři, druhou po zádech a usmál se.
„Rozbal si mě,“ zašeptal jsem do jeho rtů, a i já mu věnoval polibek plný citů k němu.
Adrian
Docela by mi ulehčil práci, kdyby nevypadal tak rozkošně.
Měl jsem pro tohle slabost, a od něj, aniž by si to uvědomoval, by se roztomilost mohli učit všichni ostatní.
Ale věděl jsem, že tentokrát to nebude jako při naší první společné noci.
No, co, řekl, že mě miluje, tak ať si zvyká.
Odtrhl jsem se od polibku, rozvázal mu kravatu, kterou si na oslavu oblékl, a začal rozepínat knoflíčky košile.
Dýchal jsem, jako bych zaběhl maraton a ruce se mi mírně třásly.
Někdy v polovině se mi jeden knoflík utrhl, a to pro mě byla poslední kapka, stejně jako Gianniho výraz.
„Kašlu na to. Koupím ti novou. Už se nedokážu ovládat," zavrčel jsem na něj, košili jednoduše roztrhl až se knoflíčky rozletěly po posteli, a pak se vrhl na Gianniho rty.
Byl to vášnivý a divoký polibek, během kterého jsem z něj strhával košili, a pak mu rozepl kalhoty, abych mohl dlaněmi zajet pod ně a sevřít jeho zadeček.
Sedl jsem si na postel, Gianniho si vytáhl do klína, tiskl ho k sobě, drtil mezi zuby jeho bradavky a zanechával na jeho hladké kůži důkazy mé vášně.
Našel jsem každou jeho erotogenní zónu a pěkně ji podráždil.
Pak jsem ho znovu položil na záda, serval z něj kalhoty, zalehl ho svým tělem a jedna má ruka neomylně zabloudila do jeho klína.
Okousával jsem jeho krk, bradu a ramena, až jsem se dostal k oušku.
„Ach, Gi…" zachrčel jsem. „Chci ti ho vykouřit, ochutnat tě, ale chci se ti taky udělat do toho tvého sexy zadečku, chci ti naplácat na zadek za to, že jsi mě tak dlouho trápil, chci, abys vykouřil ty mě, tou svou úžasnou pusinkou, chci, abys vzrušením křičel, prosil, chci abys mi řekl, co všechno s tebou mám dělat, chci vidět tvou vášeň a tvou touhu. Chci potrápit tvé sexy tělo tak, že tě ráno budu muset odnést, chci promilovat celou noc."
Můj hluboký, zastřený hlas se rozléhal pokojem, i když jsem mluvil tiše a ožužlával přitom Giho ucho. Sám jsem ze sebe nesundal ještě ani kousek oblečení, ale o to větší požitek jsem z toho všeho měl. Ještě chvilku jsem Gianniho trápil svými slovy, než jsem ho políbil, a pak se vydal po jeho těle dolů tam, kde mě to lákalo nejvíc.
Byl tak sexy, a já ho chtěl úplně rozpálit, aby zapomněl na všechny ostatní.
Lehl jsem si na záda, Gianniho si překulil na sebe a povytáhl nahoru, takže když klečel, měl svůj klín přímo nad mým obličejem.
Neváhal jsem, potáhl ho dolů a posadil si ho na tvář. Můj jazyk a později i prsty neomylně našly jeho dírku a začaly ji trápit.
Gianni
Věděl jsem, co přijde. Věděl jsem to a těšil jsem se na to, protože tentokrát jsem neměl žádné morální zábrany.
Ale to, co nastalo, předčilo všechna má očekávání.
Z Adriana se stala dravá šelma, rozhodnutá sežrat mě za živa. Trochu jsem na moment znejistěl, ale on mě přivedl brzy do takového stavu, že jsem veškeré zábrany nadobro ztratil.
Košile byla doslova na odpis, kalhoty… ty naštěstí přežily. Ale během chvilky jsem tu ležel nahý, rychle oddechoval, a jen nechal Adriana, aby okupoval mé tělo. Chtěl jsem to, chtěl jsem se s ním milovat, ale i přesto jsem se styděl, když jsem já byl nahý a on stále oblečený. Ale, i když jsem se styděl, tohle me vzrušilo ještě víc, když si mě tak prohlížel...
Už při našem prvním sexu mi došlo, že je skvělý a pozorný milenec. A teď mi jen potvrdil, jak moc vnímavý je.
Nedokázal jsem se soustředit na jedinou myšlenku, když si hrál s mými erotogenními zónami. Byl jsem během chvilky úplně mimo, a když k tomu přidal i svůj hlas, když říkal, co všechno chce, jen jsem vzrušeně oddechoval a sevřel jeho triko, až mu na něm zapraskaly nitky.
„Chci to všechno… Chci to…“ zasténal jsem, když si mě vysunul nahoru nad obličej, a já ucítil jeho jazyk.
V tu chvíli jsem byl úplně mimo. Musel jsem se chytnou pelesti postele, abych na něj nespadl, protože už jen tohle mě dovádělo na pokraj extáze. Ještě chvíli a udělám se mu na obličej…
„Poč-počkej…“ vykřikl jsem přerývaně, když jsem měl opravdu namále.
Posunul jsem se níž a přilepil se na jeho ústa.
„Chci tě taky ochutnat,“ políbil jsem ho. „Prosím… Aspoň trochu…“
Ruce jsem zasunul pod jeho triko a hrnul mu ho nahoru, až jsem se mohl posunout a políbit jeho mužnou hruď.
Byl jsem tak nedočkavý, že jsem se ale moc nezdržoval. Co nejrychleji jsem se přesunul k jeho kalhotám, rozepl mu je a potáhl dolů.
Přede mnou se ukázal jeho penis v celé své kráse. Byl tvrdý a stál hned jako stožár, když jsem ho zbavil kalhot a prádla. Strašně moc jsem chtěl to všechno, co mi předtím šeptal. Strašně moc jsem to chtěl…
Ale, i když jsem byl naučený, i když jsem věděl, co mám dělat, i tak jsem vždycky mírně cítil stud, když jsem se na něco takového chystal.
Znovu jsem se kousek posunul po jeho těle nahoru, dlaní se otíral o jeho rozkrok, a zadíval jsem se do jeho očí.
„Můžu?“
Adrian
Za chvilku jsem i já úplně na všechno zapomněl. Gianni mě dokázal rozpálit jako nikdo.
Možná kvůli tomuhle Nicolas tak vyváděl?
Netušil jsem a v tuhle chvíli mi to bylo jedno.
Než jsem mohl Gianniho přivést k vrcholu, přerušil to a svezl se dolů. Zasténal jsem, když se jeho drobné prstíky rozeběhly po mém těle a stáhl mi kalhoty.
„Gi…" zachrčel jsem, když se zeptal, jestli může.
Zahrábl jsem mu prsty do vlasů, jemně potahal a potlačil ho dolů.
„Kurva, Gi!" vykřikl jsem, když mě vzal do své pusinky a zároveň jsem ucítil i jeho prsty, když mě držel u kořene.
Tušil jsem, že mě celého do pusy nedostane, ale u něj mi to nevadilo.
Vjel jsem mu do vlasů i druhou rukou, a i když jsem nechtěl, po chvilce mi to nedalo, a začal jsem si sám určovat tempo. Sténal jsem čím dál hlasitěji a cítil, jak mě dovádí k tomu šílenému vrcholu.
Z posledních sil jsem Gianniho zarazil a vytáhl nad sebe.
„Chceš… chceš, abych se ti… udělal do pusinky… chceš… mě ochutnat…" vyrážel jsem ze sebe ochraptěle, zatímco jsem si bral jeho rty ve vášnivém polibku.
Gianni
Spokojeně jsem se nechal potlačit dolů a hned jsem se chopil Adrianova problému.
Byl opravdu velký, a měl jsem trochu obavy, jestli budu schopný ho uspokojit. Ale když jsem slyšel jeho steny a spokojené mručení, když jsem cítil jeho ruce ve svých vlasech a sám si začal určovat tempo, už jsem neváhal a pustil se do toho naplno.
Snažil jsem se, aby opravdu byl spokojený, a to, jak na mě reagoval, mě dostávalo taky. Čím dál víc jsem pociťoval vzrušení, měl jsem v jednu chvíli i na mále, ale já jsem stáhl ruku dolů, chytl svůj penis a trochu ho přidusil, aniž bych přestals zpracovávat ten Adrianův.
Moc jsem chtěl, aby se udělal do mě. A bylo mi jedno jak…
Nespojeně jsem zamručel, když mě Adrian vytáhl nahoru.
„Chci…“ nemohl jsem ani přikývnout, protože mě držel a stále útočil na má ústa. „Chci… Adriane…“ zachrčel jsem a otřel se o něho, abych ho vydráždil ještě víc.
A když po dalším polibku souhlasil, sesunul jsem se zpátky, abych dodělal to, co jsem začal.
Nechal jsem ho, ať si určuje sám tempo i hloubku, chvilku jsem měl problém ho pojmout, ale pak jsem přišel jak na to, a už to šlo do zdárného konce…
Polykal jsem jeho sperma, aniž bych ho jedinkrát pustil. A když jsem nemohl pohnout hlavou, používal jsem rty, jazyk, nasával jsem si ho, tak, aby si to užil až do samého konce, stejně jako já…
Miloval jsem ho a tohle, byla maličkost, kterou jsem pro něj mohl udělat, i kdyby mě měl přitom přidusit.
Adrian
Byl jsem z Gianniho úplně mimo, a to se mi u nikoho ještě nestalo.
Protáčel jsem oči slastí, když si mě sunul do pusy víc a víc, a snad jakoby mě vyzýval k tomu, abych si tempo určoval sám.
A já se zpátky nedržel. Ojížděl jsem tu jeho krásnou pusinku, vnímal každé otření jeho jazyka, rtů a občasný dotek zubů, což mě ještě víc vydráždilo.
„Gianni!" zařval jsem do ticha pokoje, když to na mě přišlo.
Narazil jsem si ho na sebe plnou silou a sevřel ho i svými stehny, jak silné to bylo.
A on mě ani na moment nepustil, což umocňovalo ty silné vjemy a prodlužovalo tu slast.
Teprve, až jsem se trochu uklidnil, povolil jsem své sevření, abych si ho náhodou neudusil, protože v tuhle chvíli jsem o něj opravdu nechtěl přijít.
Nechal jsem ho, ať mě očistí, a pak si ho vytáhl nahoru, abych sám sebe mohl z jeho úst ochutnat.
„To bylo… ach, Gi, dnes asi jen tak neskončíme," kousl jsem ho do brady a překulil ho na záda.
Znovu jsem ho zalehl, políbil ho, ale hned jsem se sesunul dolů.
Přetáhl jsem si triko přes hlavu, klekl si mezi jeho stehna a chvilku si ho jen prohlížel. Přejížděl jsem bříšky prstů po jeho hrudi, ale penisu jsem se zatím vyhýbal. Občas jsem mezi prsty stiskl jeho bradavky, nebo do nich ťukal nehtem.
Dráždil jsem ho, jak to jen šlo, až mi to samotnému nestačilo, a bez varování jsem se sklonil k jeho klínu a naráz si ho zastrčil do pusy.
Začal jsem ho rychle protahovat, a přitom z jeho tváře nespouštěl oči.
Chybělo mu už jen málo, stejně jako mě, a já za okamžik polykal jeho dokonalou chuť, přičemž jsem si ho na sebe víc narazil a jeho nohy si přehodil přes ramena, aby mě pořádně sevřel svými stehny.
Vychutnával jsem si ho do poslední kapky, poslouchal jeho slastné výkřiky, a nepřestal, dokud se neutišil.
Teprve pak jsem ho pustil, očistil ho, jazykem zajel k jeho dírce, kterou jsem taky protáhl, a pak se vytáhl nahoru.
„Miluju tě, Gi…" zašeptal jsem do jeho rtů, políbil ho, pak se znovu překulil na záda, a jeho si vytáhl na sebe.
„Chceš pokračovat v posteli? Můžeme se přesunout do koupelny, nebo tě můžu ohnout přes stůl, udělat ti to na gauči, kdekoliv si jen zamaneš, protože rozhodně nekončíme," zazubil jsem se na něj a zvedl hlavu, abych mohl olíznout jeho bradavky, které mě tolik lákaly.
Gianni
Opravdu jsem si nemohl vybrat lepšího milence. Netušil jsem, když jsem býval s Nicolasem, že někdo může být stejně dobrý jako on, nebo možná i lepší.
Ale i když mě na moment napadlo Nicolasovo jméno, okamžitě jsem ho zapomněl.
Adrian mě svými činy donutil zapomenout. Byl jsem úplně u vytržení, nestíhal jsem ještě s dechem, když si mě přitáhl nahoru a líbal. A vzápětí jsem byl na zádech a prožíval jeden z nejlepších orgasmů. A to nebyl ještě konec, jak říkal…
Celý roztřesený jsem měl nohy zauzlované kolem jeho těla, jak jsem byl v křeči a nedokázal se uvolnit po tom, co jsem i já jeho ústa během chvilky naplnil svým spermatem.
Nedokázal jsem ani zavřít pusu, z které mi unikaly hlasité vzdechy a steny, jen občas jsem si olízl rty, a po celou dobu se díval do Adrianových očí.
Úplně mě vtahovaly, byl jsem z nich, vlastně z celého Adriana a z toho, co proběhlo, tak mimo, že jsem jen jak idiot přikyvoval na všechno, co říkal.
„Chci… to… všechno…“ zachraptěl jsem, když mě konečně přestal líbat, já na něm seděl, a rukama se opíral vedle jeho hlavy.
„Chci tě mít v sobě,“ otřel jsem se zadečkem o jeho klín.
Sice se před chvílí udělal, ale i přesto, že mu trochu klesl, cítil jsem, jak znovu ožívá.
„Jsem tvůj dárek…“ začal jsem se o něj otírat čím dál víc, protože ani mě tohle jedno kolo rozhodně nestačilo, a kdykoliv se penisem otřel mezi mýma půlkama a narazil na mou dírku, tiše jsem zasténal, jak příjemně dráždivý pocit to byl.
Adrian
Myslel jsem, že se bude Gianni bránit, vymlouvat se na to, že se teprve udělal a potřebuje oddech, ale zase mě překvapil.
Když se začal otírat svým zadečkem o můj klín, zafuněl jsem a během pár vteřin byl zase tvrdý.
„Nabízíš se mi tu jako laciná děvka, a já tě teď jako děvku projedu, protože mi patříš. Patříš jen mě, a já ti to teď dokážu," zavrčel jsem na něj, sedl si, omotal si jeho nohy kolem pasu a vstal z postele.
Přenesl jsem Gianniho do koupelny a nacpal se s ním do prostorné sprchy. Pustil jsem teplou vodu, postavil Gianniho na zem a ihned ho přikurtoval na kachlíky.
Divoce jsem ho políbil, otočil ho, dlaněmi se zapřel vedle jeho hlavy a svým klínem se začal otírat o jeho zadeček.
„Tak sexy…" zavrčel jsem do zvuku tekoucí vody, svezl se do kleku a okamžitě se vrhnul na jeho dírku.
Chmátl jsem po gelu na polici, smočil prsty a okamžitě dva strčil do jeho dírky.
Třikrát jsem ho pořádně protáhl, než jsem z něj vyjel a zase vstal. Zatlačil jsem na jeho záda, aby se trochu prohnul a vyšpulil na mě svou prdelku. Naklonil jsem se nad Gianniho a kousnul ho do krku.
„Řekni, že jsi moje děvka," zavrčel jsem mu do ucha a plácl ho po zadku.
„Řekni, že mě miluješ," plesknutí se ozvalo koupelnou jako rána bičem.
„Řekni, že patříš jen mě," nebyly to tvrdé rány, ale přesně takové, které způsobí to příjemné mravenčení, co proběhne celým tělem a zkroutím vám i palce u nohou.
„Řekni, že mě chceš!" křikl jsem na něj, ještě dvakrát propleskl jeho půlky, a pak prsty zajel do jeho dírky a tvrdě zaútočil na jeho prostatu.
Gianni
Adrian neváhal ani chvilku. Hned mě popadl a odnesl do koupelny, kdy jsem se i po cestě přisál na jeho rty, a polibek přerušil až ve chvíli, kdy mě postavil na zem.
Voda mi příjemně masírovala tělo, uvolňovala svaly, a spojení s tím, co mi Adrian dělal, bylo opravdu tak úžasné, že bych to mohl klidně prožívat znovu a znovu a znovu…
Jen jsem se zapřel o kachličky rukama a hrudí, hlavu jsem pootočil na bok, abych mohl vůbec dýchat.
Vystrčil jsem na něj zadek a přijímal do sebe jeho prsty. Svíral jsem je v sobě, prohýbal jsem se proti nim, chtěl jsem, aby mě protáhl pořádně. Ale nebyl jsem schopen ze sebe vypravit jediné slovo, riskoval bych tím, že se zalknu vodou nebo se udusím, jak jsem nestíhal s dechem.
Ale ve chvíli, kdy chtěl, abych řekl, že jsem jeho děvka, jsem se zasekl…
Sevřel jsem ruce v pěst, až se mi klouby odřely o kachličky, a na moment jsem zavřel oči.
Jo, má pravdu, jsem děvka.
Kdybych nebyl, tak teď bych byl nejspíš s Nicolasem…
„Patřím jen tobě…“ zachraptěl jsem, když i přesto se na mě vyhrnula vlna slasti při dorážení na mou prostatu. „Chci tě… Chci jen tebe, protože… tě… opravdu miluji…“
Víc jsem se prohnul proti jeho prstům, když jsem měl pocit, že se zastavil, a já přitom tu slast chtěl cítit. Chtěl jsem, aby mě pořádně protáhl.
Adrian
Možná jsem to trochu přehnal, ale já se už nedokázal držet zpátky. A když jsem cítil, jak mě sám do sebe vtahuje, jak se mi sám vybízí, nedokázal jsem zastavit. Vytáhl jsem prsty, nastavil se proti němu a narovnal ho, abych si mohl vzít ještě jednou jeho rty. Jeho ruce jsem si zezadu omotal kolem krku, jednou rukou si ho přidržel kolem hrudi a druhou sjel do toho klína.
„Omlouvám se za tu děvku… Nemyslel jsem to tak… Jen jsi prostě strašně sexy, a já se nedokážu ovládat," zachraptěl jsem do jeho rtů a jemně ho políbil, jako bych se tím chtěl omluvit.
Tlačil jsem si jeho zadeček proti svému klínu, ještě ho chvilku dráždil, než jsem mu sundal ruce ze svého krku, a zatlačil mu na záda, aby se předklonil.
Už jsem na nic nečekal. Najel jsem do něj na jeden zátah a začal tvrdě a rychle přirážet.
Koupelnou se tak neslo nejen moje vrčení a sténání, stejně jako to Gianniho, ale i pleskání kůže o kůži.
Těsně před koncem jsem z něj vyjel, otočil ho čelem k sobě, vyhoupl si ho na klín a zase do něj najel.
A ani teď jsem nezmírnil své přírazy. I když jsme byli mokří, neměl jsem problém Gianniho udržet, protože byl pro mě lehký jako pírko.
Sténal jsem jeho jméno, nadzvedával si ho v pravidelném rytmu, a až když to na mě přicházelo, jsem ho opřel zády o kachlíky, protože se mi roztřásly nohy, a já se bál, že i s ním sletím na zem.
„Tohle… je jen… pro tebe…" zachrčel jsem mu z posledních sil do rtů, a pak už se koupelnou nesl můj úlevný výkřik, když jsem začal plnit jeho dírku.
Gianni
To mé zaváhání nejspíš bylo dost znatelné, protože se mi pak omlouval.
Na jednu stranu mi to bylo i líto. Vím, že to neudělal schválně, ale já se prostě nedokázal ovládnout.
Chytl jsem se ho pevně kolem krku a natočil hlavu, abychom se mohli líbat. Chtěl jsem se mu tentokrát já tímhle omluvit… Nechtěl jsem, aby se cítil špatně.
Když mě znovu potlačil ke zdi, prohnul jsem se tak, že do mě mohl najet na jeden zásun.
Vykřikl jsem, jak mě to vzalo, a musel jsem se opřít čelem, zavřít oči a rychlými výdechy a nádechy zvládnout ten nápor slasti, který mě málem složil k zemi. Poslouchal jsem, jak se zvuky roznáší po koupelně, a na moment mě napadlo, jestli to není slyšet na chodbu.
Ale i tohle jsem vzápětí zapomněl, protože jeho velikost, jeho tvrdé přírazy i péče jeho rukou, byla prostě tak neskutečná, že mě nenechal myslet na něco jiného.
Zašklebil jsem se, když mě však náhle opustil, ale na to jsem se ho pevně chytl kolem krku, když si mě vyhoupl nahoru.
Měl jsem strach, že spadnu, držel jsem se ho křečovitě, a přitom se mi tělo třáslo tou touhou, která byla čím dál silnější. Nemohl jsem se ho pustit ani ve chvíli, kdy jsem cítil, že to na mě jde, a já to rukou chtěl urychlit…
Takový pocit nebezpečí, vzrušení a slasti dohromady jsem ještě necítil.
Bylo to tak silné, že moje steny spíš připomínaly tichý nářek, a moje sperma stékalo po Adrianově břiše, odkud ho smývala teplá voda.
Chtěl jsem ho aspoň líbat, ale v tuhle chvíli jsem už nedokázal nic víc, než jen se ho křečovitě držet.
Adrian
Byl jsem sám se sebou spokojený, když jsem viděl a cítil, že téměř současně se mnou dosáhl vrcholu i Gianni, bez toho, aniž by se sám sebe dotknul, nebo mu dopomohl rukou já.
Užíval jsem si to jeho svírání zadečku, které jen umocňovalo dozvuky, a ani mi nevadilo, že mě křečovitě svírá kolem krku. Jeho sténání, spíš podobné nářku mě rozechvívalo a nutilo ještě chvilku přirážet, dokud ty nejsilnější pocity neodezněly.
Posadil jsem se i s Giannim na zem, hladil ho po zádech a zadečku, líbal všude, kam jsem dosáhl a šeptal mu slůvka lásky.
Bylo tak snadné někomu říct: 'miluju tě'!
Nechal jsem ho odpočinout, než jsem znovu vstal a pořád v něm zasunutý vypnul vodu a vyšel ven.
Nemělo smysl se utírat. Stejně za chvilku uschneme, protože jsem hodlal pokračovat.
A přesně, jak jsem slíbil na začátku, tak jsem i udělal. Vzal jsem si ho na gauči, a pak ještě na stole.
Promilovali jsme celou noc, a i přesto jsme znovu a znovu zažívali to vzrušení a silný orgasmus.
Teprve pak, až někdy k ránu, jsme padli oba do postele, unavení a šťastní, přitáhl jsem si Gianniho pevně do náruče a líbal ho, dokud mi dech stačil.
„Děkuju za nejkrásnější narozeniny… a… ne, že mi ráno zase utečeš. Teda, až vstaneš, protože ráno už je," zasmál jsem se ochraptěle a zadíval se mu do očí.
Bylo na něm vidět, že je sotva drží otevřené, ale jeho spokojený výraz mi stál za to.