Tiras
Nevím, z jakého popudu jsem koupil tu blond paruku, ale když se Efraim připravil, a pak řekl, že můžeme jít, v první chvíli jsem na něj beze slova hleděl.
Možná proto jsem ho ještě nevyhodil?
Nakonec jsem jen zabručel, popadl klíče a peněženku a mohli jsme vyrazit.
Začínalo se pomalu stmívat, nebylo už takové horko a vzduch byl tak o něco příjemnější.
Šel jsem mlčky vedle Efraima, užíval si tu pohodu a přemýšlel, kdy jsem si takhle s někým vyšel na večeři. Asi za deset minut jsme vcházeli do příjemné hospůdky a zapluli do vzdálenějšího boxu, kde byl nejvíc soukromí.
Objednal jsem sobě i Efraimovi pití, podle toho, co jsem u něj viděl za flašku, ale jídlo jsem už nechal na něm.
Když servírka odešla s naší objednávkou, vzal jsem do ruky skleničku a skrz ni se zadíval na Efraima.
„Pokud se nebudeš cítit dobře, kdykoliv odejdeme,“ zabručel jsem. „Vím, že tě to nejspíš překvapilo, ale nejsem zas až takový hajzl, jak možná vypadám. Jen… hodně jsem ztratil, právě kvůli tomu zkurvenému, zvrácenému systému a šlapkám, co si myslí, že si můžou dělat, co chtějí, a stačí když roztáhnou nohy a svět jim leží u nohou.“
To moje bručení přešlo v zavrčení, jak jsem se rozohnil a hodil do sebe obsah sklenice.
„Promiň,“ potřásl jsem hlavou, „nebylo to myšleno na tebe. Nejsi zase tak špatný. I proto jsem tě vzal ven a mám tě ještě doma. Kdyby to bylo jen kvůli tvojí prdelce nebo tvým informacím, věř mi, že už bys byl na ulici. Akorát mi prokaž laskavost. Až tohle skončí, nedělej znovu kurvu. Máš na víc. Jsi chytrý, hodný a překvapivě umíš používat ruce i na něco jiného než honění ptáků, což mi připomíná, díky za úklid bytu. No, ale dost už o tomhle. Můžeš to brát jako kecy během mé slabé chvilky a klidně na to zapomenout.“
Ušklíbl jsem se, pokrčil rameny a nechal si dolít sklenici, abych ji do sebe mohl rovnou kopnout.
Efraim
Tir se na mě chvíli díval, když jsem se před ním objevil.
Jen jsem doufal, že proto, že mi to sluší.
Když pak vzal peníze a klíče, mohli jsme konečně vyrazit.
I když jsem se víc rozhlížel kolem sebe, místy jsem se přiblížil víc k Tirovi, když jsem měl pocit, že nás někdo pozoruje, přesto to nakonec nebylo tak špatné. Hospůdka nebyla nějak blízko, ale ani moc daleko, takže to byla taková příjemná procházka, která však vesměs proběhla mlčky.
Až teprve, když jsme se usadili, objednali, a měli před sebou panáka, Tir konečně promluvil.
Bylo by to v pohodě. I to, jak mluvil o šlapkách mi nevadilo. Byl jsem na to zvyklý a nikdy jsem si to nebral osobně. Ale pak řekl, že se k tomu nemám vrátit.
Měl jsem najednou pocit, jako bych měl v žaludku hromadu kamení.
Sevřel jsem rty a v ruce sklenici, až mi nehty zaskřípaly o sklo.
„Mysli si o mě, co chceš, ale já jsem to dělat nechtěl. Jo, lehce se říká, že jsem mohl utéct, nebo jsem mohl to nebo tamto. Ale není to až tak jednoduché, jak si spousta lidí myslí. Teď se mi podařilo utéct jen proto, že Pablo musel odklidit mrtvolu Cordera a já už na to byl připravený. Tušil jsem, že se něco děje. A taky… Až uvidíš, odkud jsem slízal dolů, měl jsem štěstí, že jsem si jen odřel ruce a zvrtnul kotník, a že jsem si na tom vysokém plotu roztrhl mikinu a ne koule,“ promluvil jsem tiše, a tentokrát jsem já do sebe hodil pití na ex a mávl na servírku, aby mi podala další.
„Nemám dodělanou školu. Jen tak mě někde nevezmou. Ale i přesto jsem dělal brigády, než mě chytili. A jak tě má jednou mafie v merku, tak je potom těžké žít normálně. Vím, že jsem udělal tenkrát blbost, když jsem si opakovaně půjčil peníze. Ale takhle oni loví. Takové, jako jsem byl já. Poučil jsem se a dost draho. Ale vážně jsem dlouho odmítal dvě věci, prodávat drogy a prodávat sebe. Proto jsem byl v tom přístavu půl roku. Většinou z tama odchází tak po měsíci, po dvou…“
Zmlkl jsem, když mi servírka donesla dalšího panáka, a chvilku na to i objednané jídlo.
„Ale už o tom nechci mluvit. Nahoď jiné téma…“ vzal jsem do ruky příbor, popřál Tirovi dobrou chuť a sám se pustil do jídla.
Tiras
Evidentně jsem se dotkl citlivého místa.
Ale podle toho, jak Efraim zareagoval, znovu mě utvrdil v tom, že nebude patřit do té sorty, roztáhnu nohy a všichni se poserte.
Večeře proběhla mlčky a musel jsem uznat, že byla i dobrá, jako vždy. Velké porce, syté, ale nic, z čeho by člověku bylo těžko.
Sledoval jsem při jídle Efraima a znovu se ptal sám sebe, jak to mohlo dojít tak daleko.
Ale ať už to skončí, jak chce, nakonec to asi nebyl tak špatný nápad vzít ho k sobě domů.
Jídlo jsem zapil dalším panákem, po kterém jsem cítil, že se začínám správně rozehřívat a dopomohla k tomu i příjemná společnost.
Počkal jsem, až servírka odnese prázdné talíře a rovnou ji nechal přinést flašku pro mě a Efraima.
Pak jsem se přesunul vedle něj a pohladil ho po stehně a mezi prsty sevřel jeho bradu.
„Jsi zvláštní. A máš pravdu, změníme téma. Co bych chtěl studovat a dělat? Co tě baví? Pověz mi něco a já ti taky na oplátku povím co budeš chtít. Nebo i udělám,“ zašeptal jsem mu poslední slova do ucha a druhou rukou vjel pod jeho kalhoty na zadeček a s překvapením jsem zjistil, že nemá spodky.
Kousek jsem se odtáhl, prstem protáhl jeho rýhu a zavrtěl hlavou.
„Jestli někam spolu příště půjdeme, vem si spodky. Takhle mě jen dráždíš. A věř mi, že jsem klidně schopný naplnit ti tu tvou rozkošnou dírku i tady,“ ušklíbl jsem se, a pak si jednou rukou sáhl pro cigarety, abych si mohl zapálit, ale druhou ruku jsem z Efraimova zadku nestáhl.
Efraim
Byl jsem rád, že se k tomu Tir už nevracel. To, co jsem doteď dělal mi i bránilo se vrátit domů.
Párkrát jsem poslal rodičům nějaký neurčitý pohled, aby věděli, že žiju. Dokonce i u Grega, když jsem byl, tak mě donutili jim napsat pozdrav, aby mě neprohlásili za pohřešovaného, a nezačali mě hledat.
Večeři jsme však snědli mlčky. A já bych toho asi ani moc nenamluvil, protože to bylo tak dobré, že jsem se prostě soustředil jen na to.
Když se mě zeptal, co bych chtěl dělat, zamyslel jsem se.
Dokud budu mít v zádech lidi, co po mně jdou, tak toho nejspíš moc nenadělám. Nebo budu muset emigrovat. Ale tím bych si stejně nepomohl.
„Chtěl bych dodělat školu a pokračovat ve studiu, nějaké sociální zaměření a psychologie. Moc nevím, jak ty obory jsou, protože jsem z domu utekl necelý rok před maturitou. Ale možná se mi to jednou povede,“ stihl jsem odpovědět, než mi zasunul ruku do kalhot a já naprázdno polkl.
Jo, měl bych se naučit si spodky brát. Ale některým zvykům se člověk těžko odnaučuje a takhle se i cítím lépe, když mě nic netísní.
Myslel jsem si, že tu ruku vytáhne, když si chce zakouřit, ale on ani náhodou. Nejspíš se rozhodl mě pozlobit. Ukázat mi svou dominanci.
Bylo to, jako by říkal, že mu patřím.
Při té myšlence jsem se zachvěl, a hodil jsem do sebe dalšího panáka. Otřel jsem si dlaně o kalhoty, a pak ze svých stehen jsem přesunul ruku na jeho nohu.
„Vyhodili by nás odsud, a já si tu chci někdy zase zajít na jídlo,“ zašeptal jsem.
Olízl jsem mu ucho, stiskl jsem mu stehno a pak ho chytil za rozkrok a trochu mu ho mírným tlakem pomačkal.
Tiras
Musím říct, že mě u Efraima psychologie překvapila.
Nečekal bych zrovna tohle. Spíš něco obyčejnějšího jako barman nebo číšník.
To, že chtěl dělat zrovna tohle mi zase něco víc povědělo o něm, a já zjistil, že se víc a víc zaplétám do té jeho sítě, kterou kolem mne nevědomky roztáhl.
Budu s tím muset něco udělat.
Ale pro teď, jak jsem říkal, jsem se rozhodl všechno hodit za hlavu.
Zabručel jsem, když mi olízl ucho, a o něco víc roztáhl nohy, když mi tam zabrousil svojí ručkou.
„Až to všechno skončí, budeš mít klid se rozhodnout, co dál, aniž by ses musel ohlížet přes rameno. A věř mi, že to skončí. Já to s nima skončím,“ típl jsem nedopalek, hodil do sebe dalšího panáka, a pak se bez dalších keců vrhnul na Efraimova ústa.
Potáhl jsem si ho k sobě víc do klína, abych prsty mohl začít dráždit i jeho dírku a vklouznout dovnitř. Druhou rukou jsem pak obratně rozepnul Efraimovi kalhoty zepředu a sevřel jeho penis, který jsem hned několikrát protáhl.
„Když budeš potichu a hlídat, nikdo nás nevyhodí,“ zašeptal jsem do jeho rtů a hned na to sklonil hlavu, svou ruku vyměnil za ústa a pohltil jeho penis až po kořen.
Efraim
Myslel jsem si, že toho nechá.
A tak, když mi rozepl kalhoty a pak se sklonil k mému klínu, cuknul jsem sebou a trochu víc mu sevřel penis. Vzápětí jsem ruku povolil, jinak bych mu nejspíš ublížil i přes tu džínovou látku. Musel jsem, protože hned po jeho útoku na můj penis a mou dírku, hrozilo, že mu ten jeho rozmačkám. Přehodil jsem ruku na jeho záda a zatnul do nich nehty.
Chtěl jsem to rozdýchat, snažil jsem se, ale moc mi to nešlo.
„Tir…“ zaskučel jsem tiše a zvedl jsem pohled ke stropu, když mým tělem proletěly ty žádoucí vzruchy, které jen člověka jen donutí chtít víc.
„Nem… nemůžeme… tady…“ zavzdychal jsem, a přestal zírat do stropu.
Nenápadně jsem se rozhlédl. Když jsem viděl, že servírka si nás nevšímá, a každý si jinak hledí svého, povolil jsem o něco svaly, které jsem měl skoro v křeči a několikrát se zhluboka nadechl.
Přesunul jsem ruku do jeho vlasů, které jsem čím dál víc svíral, protože jsem cítil, jak to na mě jde.
Bylo to rychlé, ale jeho pusa to uměla dokonale. A to, že jsme byli na veřejném místě, jen popohnalo to správné vzrušení.
„Tire!“ zasyčel jsem mezi zuby. „Tire… já… už…“
Nedomluvil jsem. V tu chvíli jsem se prohnul, opřel se víc o zeď za našimi zády, a propnul jsem prsty na nohách skoro až do křeče.
Snažil jsem se nevzdychat, nesténat, šlo to těžko, a prsty druhé ruky jsem silně sevřel stůl, abych někam přenesl ten třes. Ale s tímhle vším, byť rychlý, přesto silný orgasmus doslova převálcoval mé tělo.
Zavřel jsem oči, přestal vnímat okolí, a klidně by mohla přijít servírka, a já bych se na ní jen usmíval jak idiot, protože teď jsem nebyl schopen vůbec nic… ničeho…
Tiras
Cítil jsem, jak je Efraim ztuhlý a nejspíš chtěl protestovat, ale nebylo mu to nic platné a po chvíli se tomu poddal. Bylo to ještě víc vzrušující, když jsem věděl, že ho mám takhle ve své moci a pro něj nejspíš taky, protože se udělal rychleji, než jsem čekal.
Přesto jsem všechno spolykal do poslední kapky, ještě ho důkladně olízal, a pak konečně zvedl hlavu, abych se na něj mohl zadívat.
„Jsi krásný, víš o tom?“ vypadlo ze mě dřív, než jsem to stačil domyslet a zbytek stenů si vzal z jeho úst svým jazykem, zatímco jsem se snažil ho nějak upravit.
Když jsem se odtrhl, mávl jsem na servírku a během pár minut už jsem tiskl Efraima venku na zeď, jeho nohy jsem měl omotané kolem svého pasu a vášnivě ho líbal, zatímco moje prsty roztahovaly jeho dírku a dráždily prostatu.
„Dezert byl výborný, ale nestačil…“ zachrčel jsem do jeho úst, když jsem ho pustil, abychom mohli jít zase dál, ale po pár metrech znovu skončil s mými prsty v zadečku, když jsem ho tentokrát opřel o lampu a nechal ho, ať na mě tu svou krásu vyšpulí.
Byl jsem vzrušený jako nikdy a tentokrát se hodlal s Efraimem promilovat až do rána.
Chtěl jsem to, on očividně taky, a dneska jsem prostě hodil všechno za hlavu a chtěl si jen užít.
Zatímco jsem teď už důrazněji dorážel na jeho dírku, když jsem mu stáhl kalhoty pod zadeček, okusoval jsem mu krk a do ucha šeptal všechny prasárny, které bych mu chtěl udělat.
Když jsem zaslechl vzdálené kroky, znovu jsem Efraima upravil, objal kolem pasu a táhl dál ke svému domu, ale nakonec jsme znovu skončili u líbání, když jsem dosedl na lavičku, Efraima si stáhl na sebe, povolil sobě i jemu kalhoty a společně je sevřel v ruce.
„Medvídku?“ zaslechl jsem vzdáleně, povzdechl si, že nás zase někdo vyrušil, upravil sebe i Efraima, chytl ho znovu kolem pasu a znovu se rozešel, abychom už byli doma.
„Medvídku?“ ozvalo se znovu za námi a já se podíval na Efraima, jestli ho třeba někdo nepoznal a není to jeho klient.
Paruku měl sice trochu nakřivo, ale byla tma a pokud by nestál nikdo až u něj, nevšiml by si toho.
„Medvídku? Kdo to je? Ty už mě nemiluješ? Já... upekl jsem ti dortík s jahůdkami a třešničkami, abychom ho mohli spolu spapinkat a udobřit se,“ teď už ten hlas byl až moc blízko a vzápětí jsem vyhekl, když se na mé záda někdo nalepil a doslova mě od Efraima odtrhl.
„Nesahej na něj! Medvídek patří jen mě!“ žduchl do Efraima a vzápětí jsem se málem udusil, když mě popadl za krk, stáhl dolů a vrazil mi jazyk do pusy.
Počáteční šok po pár vteřinách odezněl a já ho od sebe prudce odstrčil až zavrávoral.
„Co to, kurva, děláš?!“ zařval jsem a otřel si hřbetem ruky pusu. „Nejsem ničí, medvídek, kurva! A určitě ne takového buzeranta! Najdi si někoho jiného a neotravuj!“
Po těch slovech jsem se otočil a stáhl si do náruče Efraima.
„V pořádku? Pojď...“ objal jsem ho zase kolem pasu, nevšímal si toho blba na zemi, co začal popotahovat a něco žvanil, a rychlým krokem se rozešel k domu.
Efraim
Tak tohle bylo fakt něco.
Byl jsem hotový doslova a do písmene. Ať už hotový, že jsem se udělal, nebo hotový z toho, čeho je Tir schopný a já jsem ani nepípl. Neodporoval jsem.
Byl jsem naučený poslouchat, ale teď to bylo v něčem jiném. Doslova mě ovládl, tak, jak by to mělo být.
A že jsme ještě neskončili, bylo jasné, jakmile jsme vyšli ven a v první uličce mě hned opřel o zeď. A potom o lampu. A nešlo jen po polibky. To jeho dráždění mě znovu tak vzrušilo, že už jsem měl problém chodit. A kdyby mě nedržel kolem pasu, nejspíš bych se plazil a zanechával za sebou hlubokou rýhu, jak jsem byl tvrdý.
Myslel jsem, že nakonec skončíme na lavičce. Ale zase nás někdo vyrušil.
Tak tohle budeme muset nechat na doma… Ale milovat se s ním celou no? No, nějakou výdrž mám, i kdybych měl jen držet. Ale pro ten dnešní hezký večer mu klidně nastavím, i kdybych už z toho ani nic pořádně neměl. Možná mi bude stačit ten pocit, že mu můžu udělat dobře, a že to dělám proto, že chci. Ne proto, že musím.
Nakonec mi natáhl kalhoty zpátky a spěšným krokem jsme zamířili k domu. Oba jsme tam chtěli být co nejdříve, protože s tímhle vším jsme už byli na hraně…
Jenže najednou se ozvalo: Medvíku, a vzápětí jsem byl na zemi. Nestihl jsem ani pobrat, co se děje, jen jsem v šoku zíral na toho kluka, co jsem ho předtím viděl v té večerce.
Aha, tak už vím, kdo je medvídek. Ale nezdá se, že by k němu Tir nějak oplýval láskou. Nejspíš to bude jeden z těch, co mají problém sami se sebou a ve vztahu nikoho svými city neudusit. Nedivím se, že se Tir nasral. A nedivím se, pokud ho předtím někdy vykopnul. Vstal jsem, zvedl jsem paruku, která mi spadla, jak mě ten kluk odstrčil od Tira, a rychle si ji nasadil.
„Jsem v pořádku,“ přikývl jsem, když si mě Tir přitáhl k sobě, a pak už jsme rychlým krokem spěchali domů. Ještě jsem se asi třikrát ohlédl, jestli nás ten kluk nebo někdo jiný nesleduje, ale opravdu jsem si oddechl, až když se za námi zavřely dveře.
„Tak tomu se opravdu nedá říct jinak než buzerant,“ uchechtl jsem se, když jsem si sundával boty.
„Zajdu se osprchovat, a pak…“ přejel jsem dlaní po Tirovi hrudi, stoupl si na špičky a políbil ho. „A pak můžeme pokračovat. Cokoliv budeš chtít…“
Vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, co říkám. Měl jsem taky upito, a jeho péče mě opravdu dost nažhavila, abych chtěl pokračovat.
Tiras
Myslím, že nejen já, ale i Efraim si oddechl, když jsme konečně za sebou práskli dveřma.
Uchechtl jsem se nad Efraimovou poznámkou a vzápětí se ostře nadechl, když se otřel o mou hruď a zašeptal ta slova.
No, tak tohle si nechám líbit.
Okamžitě bylo pryč to, co se stalo venku, aniž bych si vzpomněl na jméno toho kluka, a jen, co jsem ze sebe serval hadry, zaplul jsem do koupelny za Efraimem a vecpal se do sprcháče.
Jo, ještě, že ho mám tak velký.
„Nepočkám, potřebuju tě hned…“ zachrčel jsem do jeho úst a natlačil na kachličky.
Přesto jsem vzal do ruky svůj sprcháč a začal mydlit Efraimovo tělo.
Pohrál jsem si s bradavkami, penisem i kuličkami, než jsem ho otočil k sobě zády a donutil ho se předklonit.
„Roztáhni si ty svoje krásné půlky, ať ti můžu pořádně vymydlit i tu tvoji dírečku,“ zavrčel jsem mu do ucha, a když poslechl, hned jsem zaklel a začal se jazykem činit.
Když jsem cítil, že je dost připravený, spláchl jsem zbytek pěny, otočil Efraima zase k sobě, vyhodil si ho do klína a vycouval z koupelny do obýváku, kde jsem měl velké zrcadlo.
Tam jsem zase pustil Efraima, otočil ho zády k sobě a poručil mu, ať se mě pořádně chytí kolem krku.
Skoro nic nevážil, tak pro mě nebyl problém podchytit ho pod koleny a zvednout.
„Podívej, jak jsi nádherný…“ zachraptěl jsem a nastavil si ho tak, že se můj žalud otíral o jeho dírku.
Chvilku jsem ho jen dráždil, okousával mu krk, než jsem s pohledem upřeným do zrcadla na jeho odraz začal pomalu pronikat dovnitř.
Ne, snad proto, že bych se bál mu ublížit, ale proto, že jen ten pohled, jak se pomalu nořím do jeho krásného těla byl nesmírně vzrušující.
A sotva jsem byl uvnitř, hned jsem začal přirážet, ale díky téhle poloze, byť byla sexy sebevíc, jsem se do toho nemohl pořádně opřít, takže jsme nakonec skončili na zemi, kde jsem si Efraimův zadeček bral tak, jak jsme oba nejspíš chtěli a zároveň rukama dráždil nejen jeho bradavky, ale i penis a částečně jsem své prsty nacpal i ke svému penisu do jeho nenasytné dírky.
Efraim
Tir byl tak vydrážděný, tak nadržený, že se vzápětí po mně nacpal do sprchového koutu, ani jsem se pořádně nestihl namočit. Ještě že jsem si stihl sundat tu paruku.
Dělal jsem všechno, co po mně chtěl. Ani jednou mě nenapadlo protestovat, protože jsem ani nechtěl. Bylo to něco naprosto úžasného, když mě umýval a přitom dráždil. Když mě potom přenesl do obýváku před velké zrcadlo…
Zahákl jsem ruce za jeho krk, abych si byl jistější, nechal se okusovat, a díval se do zrcadla, jak se do mě noří.
Kolikrát jsem tohle už viděl, ale málokdo si troufal mě takhle vzít pod koleny, udržet mě, a ještě přitom najíždět do mé dírky. Tir je opravdu silný, a já si to vážně užíval. Tentokrát jsem ani neměl potřebu zavírat oči, abych na sebe nebo na něho neviděl. Chtěl jsem se dívat. Vzrušovalo mě to ještě víc než normálně.
Když mě však potom položil na zem, nejprve jsem se zvedl na všechny čtyři, a přijímal jeho nájezdy.
Ale byl tak divoký a důrazný, že jsem měl co dělat se udržet. Přitáhl jsem taburet a horní polovinou těla se přes něj ohnul, opřel se rukama o zem a na Tira vystrčil ještě víc zadek, Doslova jsem se mu vystavil ještě víc, a já si to tak i víc užíval.
Ten večer, vlastně noc, dopadly tak, jak Tir vyhrožoval.
Milovali jsme se s přestávkami až do rána, kdy jsem úplně celý ulepený ještě stihl Tira vykouřit, ale pak, když jsem ho ještě čistil, a laskal, usnul jsem nakonec s hlavou v jeho klíně a s rukou mezi mýma nohama, s prsty zastrčenými do vlastní dírky, když jsem si ještě aspoň trochu chtěl přivodit ten příjemný pocit, který přináší to správné dráždění.
Mohl jsem s klidem říct, že mě Tir doslova odrovnal a nepotřeboval k tomu žádné pilulky nebo drogy.
Byl jsem tak jasný, že jsem ani nevnímal, kdy mě přetáhl nahoru, abych neležel tak skrčený, a mohli jsme se oba v klidu vyspat.
A když jsem pak ráno otevřel oči, nebyl jsem schopný si v první chvíli uvědomit, kde jsem, proč jsem tak dobitý, a proč mám Tirovu ruku mezi nohama.
No, to poslední mi bylo jasné velmi brzy, když se proti mně bezděčně pohnul, něco zamumlal a pak spal dál.
Jo, nejspíš má jeden z těch prasáckých snů.
A vzhledem k tomu, co ve mně vyvolaly vzpomínky na noc, netrvalo dlouho, a bez ohledu na to, že ještě spal, jsem si na něj opatrně nasedl, a hezky pomalu jsem si dělal dobře v zadečku, který to přivítal s nadšením, stejně jako moje hlava a tělo. Zapřel jsem se rukama o matraci vedle jeho hlavy, sklonil jsem se a pozoroval změny v jeho výrazu, když jsem začal pohybovat zadečkem a dělal dobře nejen sobě, ale i Tirovi.
A vzhledem k jeho ranní erekci, která se probouzí i bez ohledu na to, zda majitel penisu spí nebo ne, měl jsem brzy našlápnuto na ranní orgasmus.
Tiras
Tohle byla noc, na jakou asi jen tak nezapomenu.
Musím říct, že jsem si to opravdu užil ze vším všudy.
Efraim byl naprosto dokonalý milenec, a já prostě nedokázal přestat.
Když mi usnul hlavou v klíně, musel měl jsem co dělat, abych se nezačal smát, ale byl tak rozkošný, že jsem ho jen opatrně vysunul nahoru, jazykem ještě trochu polaskal jeho dírku, a pak už nás oba přikryl. Než jsem usnul, moje poslední myšlenka patřila k tomu, že nebýt té zdi mezi námi, mohlo by to být všechno jinak.
Spalo se mi opravdu dobře.
A aby taky ne, po tak úžasném večeru.
Ani nevím, kolik uběhlo času, ale začal jsem se cítit víc než dobře i na své obvyklé prasácké sny, a to nebylo samo sebou.
A o pár vteřin později, když jsem částečně zapnul mozek a pootevřel oči, mi došlo proč.
Krásnější pohled se mi ani nemohl naskytnout, a já chvilku zauvažoval nad tím, že ho to prostě nechám dokončit, aniž abych dal najevo, že jsem vzhůru, ale nedalo mi to.
Moje ruce se zvedly, pohladil jsem Efraimovy stehna, prohnětl prdelku, jemně přejel nehty po zádech, a přes ramena sjel na hruď, kde jsem cvrnkl do bradavek, a pak se posunul ještě níž.
„Ukaž mi ten svůj krásný sexy tanec,“ zachraptěl jsem, olízl si rty a víc pootevřel oči, zatímco jsem začal v ruce protahovat Efraimův penis ve stejném tempu v jakém přirážel.
Efraim
Myslel jsem, že skončím dřív, než se Tir stihne probrat. A neměl jsem k tomu daleko.
Ale to by nesměl být on.
Najednou jsem hleděl do jeho očí a v klíně jsem měl jeho ruku. Ještě chvilku jsem pohyboval jen boky a hleděl zblízka do jeho očí, což jsem doprovodil i polibkem,
Ale nakonec jsem se přestal opírat, zvedl jsem se a předvedl mu ten tanec, který si tak přál.
A i přes to krátké vyrušení nakonec netrvalo dlouho a já cítil, jak to na mě jde.
Ještě víc jsem se do toho opřel, abych si tu chvíli, kterou jsem tentokrát vedl já, užil na maximum.
Skoro jsem nedýchal, když to přišlo. Byl jsem tím vším jak omámený, a když jsem se konečně mohl nadechnout, přivítal jsem tohle skvělé ráno svými výkřiky a sténáním. Prožíval jsem to stejně intenzivně, jako když jsme to spolu dělali poprvé.
A není se čemu divit. Ten, kdo jednou bude mít štěstí, a tohoto alfa samce uloví, bude moct mluvit o tom, že měl to největší štěstí ze všech lidí, co po zemi kdy chodili a chodí…
Každý sex, ať už první nebo pátý, je s ním prostě pohádka, kterou bych nejraději četl stále dokola, jak jsem se toho pořád nedokázal nabažit.
Tir je jako droga. A ještě chvíli s ním zůstanu, a stanu se na něm závislým…
Ale všechno tohle varování, které vysílal můj mozek, jsem odsunul hodně hluboko a jen si užíval toho nejhezčího ranního vstávání.
Nakonec jsme spolu skončili tam, kde jsme včera večer začali. V koupelně, ve sprchovém koutu. A bylo to opravdu potřeba.
Byl jsem jak na obláčku. Nebo jak na drogách, které odmítám brát. Byl jsem jak přiopilý, a celé ráno i dopoledne jsem se pořád usmíval. I když jsem cítil snad každý sval, můj zadek dostal, co proto, přesto to byla příjemná únava, která mi vůbec nevadila, a klidně bych tak rozlámaný chodil třeba celý život, pokud by to bylo právě s ním…
Tiras
Musel jsem uznat, že pohodovější den jsem už dlouho nezažil, a na moment mě napadlo, že by se na to dalo i zvyknout. Po tom, co mi Efraim předvedl ten svůj sexy tanec, jsme se přesunuli do koupelny, kde jsem tentokrát já jemu ukázal svůj tanec. A že to byla paráda!
Během snídaně, a pak i po ní, kdy jsme jen seděli, pokuřovali a popíjeli kávu, jsem si všiml, že se Efraim pořád tak nějak culí. Musel jsem ale uznat, že mu to opravdu slušelo, a tak jsem i já pro dnešek hodil svou brblající náladu za hlavu.
Po snídani jsme se přesunuli do obýváku, pustili si film, ale nakonec jsme z toho ani jeden nic neměli, protože Efraim skončil na gauči na zádech a já něm.
A hned potom, co zaskučel kvůli bolavému zadku, jsem slíbil, že ho nechám odpočinout.
Do večera. Myslím, že takhle dobře jsem se už dlouho nezasmál.
Po úklidu ložnice, kdy jsme museli znovu převléknout povlečení, a uklizení prádla, jsme se přesunuli zase do kuchyně a společně začali dělat oběd. Vybral jsem schválně něco složitějšího, abych se mohl na Efraima dívat, jak s tím zápasí, přitom si povídali o blbostech, nebo spíš já se ptal a Efraim odpovídal, a já se tak o něm zase dozvěděl něco víc a utvořil si obrázek.
Můj mozek mě varoval, ať toho nechám, jinak se z toho už nevyhrabu, ale pro tentokrát jsem neposlechl. Den se nachýlil k večeru a já zjistil, jak ten čas letí, když je člověku dobře.
Večer jsme se zase pomilovali, i když tentokrát jsme si střihli jen dvě čísla a ráno jsem to pro změnu udělal já Efraimovi, když se probudil s mým jazykem ve své prdelce.
Den pak probíhal obdobně jako ten předchozí, jen s tím rozdílem, že jsme zajeli nakoupit, což se tentokrát obešlo bez problémů i proto, že v černé paruce mohl jít Ef se mnou, doma jsem pak nechal podle instrukcí udělat Efraima oběd, zatímco já se zavřel na chvíli do pracovny. Večer jsme si znovu vyšli do hospůdky, kde jsem Efovi ukázal, že to opravdu jde, ale sotva jsem zajel do jeho teplého domečku, byli jsme přerušeni, a tak nezbývalo nic jiného než to dokončit na lavičce v parku, který byl po cestě.
Efraim
Mám pocit, že Tir má nekonečnou zásobu sperma. Kdybych byl ženská, nejspíš bych byl už asi pětkrát těhotný, nebo bych přinejmenším ty paterčata čekal.
Moc jsme toho za ten den neudělali. Teda aspoň té Tirovy práce. Ale aspoň si odpočinul, a já vlastně taky. A nějak mi docházelo, že bych si na tohle opravdu mohl zvyknout. Že je mi vlastně v Tirově společnosti dobře, i když mívá bručounskou náladu.
Ale ve chvílích, kdy byl v pohodě, a dokonce se i usmál, hleděl jsem na něho jako na svatý obrázek. Měl moc krásný úsměv. Líbil se mi tak ještě víc.
Nejspíš ho něco dost poznamenalo, že se teď tak málo usmívá. A je to škoda.
Když jsme vyrazili znovu do hospůdky, zase si neodpustil provokaci. Tentokrát chtěl zajít ještě dál, ale naštěstí pro mne nás vyrušili. Ale moc jsem si neoddechl, protože byl nadržený i on a zatáhl mě na nejbližší lavičku v parku.
Trochu jsem se obával toho, že nás někdo načapá, a tak jsem se neustále kolem sebe rozhlížel. Ale nakonec i tak jsem si to užil.
Když se další den znovu pustil do práce, došlo mi, že bych i já mohl udělat něco víc než jen uklízet. Když teda nepočítám to, jak jsem se mordoval s děláním oběda.
Měl jsem na mysli něco, s čím bych mohl pomoct, i když jsem věděl, že pro mne to znamená riziko. Velké riziko a nejspíš mi půjde i o krk. Ale, tak nějak jsem to chtěl udělat. Už i proto, že bych jednou chtěl pracovat v sociální sféře, dělat psychologii, a začínal jsem uvažovat o práci u policie, jako konzultant v případě obětí. Zažil jsem toho celkem dost, a myslím, že tyhle zkušenosti, byť ne dobrovolné, by se mi hodily.
Nakonec jsem znovu vzal do ruky tužku a blok, a začal jsem psát. Brzy se stránky plnily tím, na co všechno jsem si vzpomněl.
I když Gideon si dával většinou pozor na pusu, až na ten poslední eror, kdy si myslel, že jsem mimo, přesto občas Gregovi něco uteklo. A taky klientům. A ti někdy mluvili víc, než bylo zdrávo. Občas jsem si s nimi povídal, stěžovali si, jak mají těžký život, a řekli i to, co by neřekli doma manželce.
A hlavně policejní náčelník, u něho tam bylo plno věcí, které podle mne byly pochybné.
Bylo to, jako bych psal paměti. Zvláštní, divné, stresující, ale svým zvláštním způsobem uvolňující.
Tiras
Třetí den jsem vesměs strávil celý den zahrabaný v pracovně.
Poslal jsem Tristanovi zprávu, zamlčel ale samozřejmě Efraimovo jméno, podle jmen jsem si zjistil, kdo jsou ti, co dělají ve Whitte Rose, včetně šlapek, protože až se bordel zavře, nejspíš budou muset jít zpátky k rodinám nebo někam do sociálních zařízení.
Bylo toho hodně, ale zdálo se, že Efraim se taky nějak zabavil, takže po celou dobu vesměs v bytě vládlo ticho, rušené jen mým občasným dotazem.
Oběd i večeři jsem si dal taky v pracovně, u toho popovídal něco málo z toho, jak jsem se dostal až k lovcům odměn, a večer, kdy jsem ještě neměl práci hotovou, jsem Efraima poslal spát, že brzo přijdu.
No, nakonec jsem vytuhnul s hlavou na stole, zakrytý dekou a mírně rozlámaný.
Po litru kafe a spoustě nikotinu jsem se dal tak trochu dohromady a pustil se znovu do práce.
Cítil jsem jakési vzrušení, protože už chybělo opravdu jen málo, a já počítal s tím, že tak do týdne bych mohl mít všechny detaily vyřešené a vyrazit do akce.
Jako lovec odměn jsem jednal čistě na vlastní pěst, takže jsem nikomu nic nemusel hlásit, ani se zpovídat. Ne, že bych Tristanovi nevěřil, udělal toho pro mě a Shaye hodně, když rodiče zemřeli, a pak i pro mě, když jsem přišel o Shaye, ale jak mi často říkal, systém nezmění a ten mu až moc svazuje ruce. A já věděl, že mluví pravdu.
Napadlo mě, že bych mu mohl zavolat a mohli bysme si zajít někam na skleničku. Už jsme spolu dlouho nikde nebyli a já ho taky poslední dobou pořád ignoroval. A tak jsem vytáhl mobil a napsal mu krátkou zprávu, že bych si s ním někam rád zašel, a až bude mít čas, ať se mi ozve.
Zbytek dne jsem měl pak trochu bručounskou náladu, kvůli tomu, že jsem chrápal s hlavou na stole, a tak jsem večer Efraima uhnal, ať mi udělá masáž.
No, masáž jsem pak dal i já Efraimovi, a to hned několikrát, než jsme oba spokojeně usnuli.
Efraim
Bylo vidět, že se do toho Tir pustil s plným nasazením. Vzhledem k tomu, jaké jsem mu dal zatím informace, se nejspíš posunul o kus dál. A já byl rád, že jsem mu mohl pomoct, a to jsem se svými poznámkami byl možná tak někde v polovině.
Další den ale prakticky skoro nevylezl z pracovny, pokud by nemusel na záchod.
Tak jsem se postaral o oběd, který byl sice takový divný, ale jedlý. A Tir na to nic neříkal. Možná při vší té práci ani pořádně nevnímal, co vlastně jedl.
Neustále se vařilo kafe, dokonce jsem i já sám zaběhl ven a nakoupil cigarety, protože mu už docházely. V pracovně jsem mu otevřel okna, protože ten smrad z cigaret šel už skoro do celého bytu, a už mi to i začínalo dost vadit.
Ale neřekl jsem mu nic. Je to jeho byt. Ale, aspoň že neprotestoval, když jsem ty okna otvíral.
Bylo zajímavé ho poslouchat, když mi vyprávěl, jak se dostal vlastně k téhle práci. A zjistil jsem taky, že jeho rodiče a mí rodiče si vlastně byli v mnohém podobní. I když já nebyl nucen chodit do kostela, přesto tam ta přísnost byla dost velká, a také byli věřící. A možná i proto, že jsem cítil ten tlak, tak jsem začal svým způsobem protestovat, až to skončilo mým útěkem.
Když usnul s hlavou na stole tentokrát on, jen jsem ho přikryl dekou. Nechtěl jsem ho naštvat tím, že bych ho vzbudil, a byl moc těžký na to, abych ho přenesl do postele.
Ale sám jsem do ložnice nešel. Lehl jsem si do obýváku a přes otevřené dveře jsem se na něho díval, dokud jsem i já neusnul.
Další den se to opakovalo, práce, práce… Já se zabavil tím, že jsem aspoň poutíral prach, vypral prádlo, a znovu se pokusil o něco jako oběd.
Později večer, když jsme tentokrát společně zalezli do ložnice oba, jsem si uvědomil, jak ty dny předtím rychle utekly. Od chvíle, co mě tu Tir přivedl, uběhlo skoro čtrnáct dní. A když se další den pustil znovu do práce, a spokojeně zabručel něco ve smyslu, že jim už brzy zatne tipec, sevřel se mi žaludek, protože jsem si uvědomil, že brzy budu muset odejít.
Nevím, ještě kam a kdy, ale ten odchod se pomalu blíží.
Proč by si mě tady taky nechával, když dosáhne toho, čeho chtěl a konečně to skončí?
Ale i přesto, že bych rád ty dny natáhl do nekonečna, sedl jsem si, a pokračoval se zápisky, abych mu to pomohl celé dořešit. Přeci jen na tom dělá už tři roky a musí z toho být pořádně unavený…
Tiras
Se zabručením jsem otevřel jedno oko a zamžoural na budík, který ukazoval něco málo po sedmé.
Protáhl jsem se, zívl, a pak se víc zavrtal do toho jemného a příjemného tepla, co mi leželo po boku, nehleděl na to, že jsem Efraima skoro zamáčkl do matrace.
Nakonec uběhlo deset dní od chvíle, kdy jsem se rozhodl, že na jeden den všechno hodím za hlavu a pozvu Efraima na večeři.
No, nějak se ten den prodloužil, ale ani jsem moc nelitoval. Sice tu byla ta překážka, a já to stále nedokázal překousnout, obzvlášť, když jsme najeli na tohle téma kvůli mojí práci a já si tak znovu připomněl, co Efraim je zač, a proč tu je.
Na chvíli se mi vždycky vrátila bručounská nálada a já se Efraimovi vyhýbal, tak jako jsem si říkal, že dneska se s ním bavím naposledy a spát bude v obýváku na gauči, ale nakonec to vždycky skončilo stejně. Spolu v ložnici, ráno společný budíček a pohodové chvíle, dokud zase nedošlo na téma kurvy.
Poslední den už jsme se tomu oba spíš vyhýbali, ani nevím proč.
Začínal jsem uvažovat i nad tím, že na tohle by se dalo opravdu zvyknout, a probouzet se každé ráno po boku někoho jako je Efraim by nemuselo být zas až tak špatné.
Dokonce, když jsem měl slabou chvilku, napadlo mě, že bych Efovi navrhl, aby tu zůstal, než se dostane z nejhoršího, a zašel jsem i tak daleko, že jsem si prošel několik škol, které by mohl Efraim studovat. Ale zatím jsme o tom nemluvili a já pak na to i zapomněl.
Byla neděle ráno a já se rozhodl, že tentokrát si dáme od práce pauzu, protože i díky Efraimovi se toho udělalo víc než dost a trochu se pobavíme.
A protože už se mi nechtělo spát, tak jsem vzbudil i Efraima, samozřejmě tím, že jsem měl prsty strčené v jeho zadečku a v puse jeho penis, krásně a divoce jsme se pomilovali, zopakovali to v koupelně, a pak se konečně přesunuli do kuchyně, kde jsem tentokrát nechal snídani na Efovi, zatímco jsem ho pozoroval. Znovu a znovu mě utvrzoval v tom, že je velice šikovný, chytrý a učenlivý.
Za těch deset dní už zvládl uvařit i lehčí jídla, a včera jsme dokonce pekli i čokoládovou bábovku.
Efraim
Až na některé výjimky, bylo uplynulých deset dní něco jako splněný sen.
Bylo to, jako bychom s Tirem žili jako partneři, a opravdu se mi to líbilo. Cítil jsem se vedle něho uvolněnější, víc v pohodě.
Jen kdyby nebyly právě ty výjimky. Nejčastěji to bylo právě proto, co jsem byl. Nebo jsem?
Pořád mě Tir bere jako šlapku, která mu nabízí zadek jen kvůli tomu, abych měl kde přespat a najíst se? Někdy jsem ten pocit i míval. Ne, přímo u sexu, ale když jsme probírali mé informace a on se netajil tím, jaký názor na kurvy má.
Tím mě vždycky vrátil zpátky na zem, a já se přestal vznášet na tom obláčku, který měl velmi chatrnou stabilitu.
Tak nějak jsem i tušil, že se opravdu blíží konec našeho společného žití.
A i když jsem si to nechtěl připustit, bylo mi z toho občas smutno. Ani nevím proč, když jsem byl tak dlouho zvyklý žít skoro jako bezdomovec, a pořád jsem se někde skrýval, dokud mě nečapli za křídlo a neodtáhli ke Gregovi.
A tak jsem ty dny aspoň využíval k tomu, abych se naučil něco víc. Něco, abych mohl přežívat jako normální člověk. A k tomu patřilo i vaření. Nebyl jsem žádný umělec, ale už jsem věděl, že si něco dokážu uvařit i sám, což znamenalo ušetřené peníze za kupování hotových jídel.
V neděli se pak Tir rozhodl, že si vyjdeme někam ven. A někam dál než do té hospůdky, kam jsem měl po poslední návštěvě už strach jít, že nás vyhodí hned mezi dveřmi.
A tak jsme nasedli do toho jeho bouráku a jeli do nákupního střediska, které mělo otevřeno prakticky pořád.
Moje první cesta však vedla do kadeřnictví. Podařilo se mi Tira přesvědčit, že potřebuji dát vlasy do pořádku. Když jsem sundal paruku, kadeřník se podivil, že schovávám tak hezké vlasy, ale nakonec raději mlčel, když viděl Tirův pohled. Umyl mi hlavu, zastřihl konečky a oživil melír. A já byl spokojený, že zas vypadám trochu jako člověk.
Oběd jsme si pak dali v nedaleké restauraci, ale paruku jsem už měl zase nasazenou, i když se mi moc nechtělo. Ale byla to nutnost.
A než jsme nasedli do auta, abychom se vrátili domů, ještě jsme dokoupili nějaké zásoby jídla a pití.
„Já to uklidím,“ donesli jsme tašky do kuchyně a já se hned pustil do uklízení nákupu.
Už jen proto, že to Tir vždycky hodil tam, kde bylo zrovna místo, a pak v tom nebyl přehled.
„Jestli chceš, teda… jestli nemáš strach, že tě otrávím, neboť tak něco, udělám večeři, co?“ ještě jsem se na něho otočil, když se chystal zase zavřít v pracovně.
Tiras
Jo, vážně bych si na to zvykl.
Nakonec jsme vyjeli s Efraimem ven a já i zalitoval toho, že se nemůže víc uvolnit, že nemůže sundat paruku. Rád bych podnikl i nějaký výlet, zašel do kina nebo někam, protože jsem pochyboval, že za poslední dobu se Efraim vůbec někam dostal, ale zatím to nešlo.
Opravdu, i když pořád jsem ho z části bral jako kurvu, jsem uvažoval o tom, že ho nechám u sebe ještě i po vyřešení případu. Možná to bylo tím, že jsem se někde v koutku duše bál, že až zase Efraim spadne do sraček, roztáhne nohy, aby si z nich pomohl?
Teda… ne, že by to před tím zrovna takhle udělal, ale…
Když jsme se pak odpoledne dostali zase domů a Efraim navrhl, že uklidí nákup, já zapadnul do koupelny, abych si ulevil a sundal ze sebe propocenou košili, protože dneska bylo fakt vedro.
Rovnou jsem se trochu opláchl a spokojenější se vrátil do kuchyně, která už byla uklizená.
„Pojď sem,“ kývl jsem na Efraima, přešel do obýváku, a tam si ho stáhl k sobě na klín, když jsem se uvelebil na sedačce.
Prohrábl jsem prsty jeho vlasy, když už měl paruku sundanou a políbil ho na rameno.
„Večeři udělej, pokud chceš, náhodou, jde ti to moc dobře, a i kdyby ses neuchytil jako psycholog, nebo co chceš dělat, myslím, že by si zvládl i kuchařinu,“ zašklebil jsem se na něj a na chvilku povalil na gauč, abych ho pomuchloval. „No, a když už jsme u té školy, rád bych ti něco navrhl. Přemýšlel jsem, dost dlouho, to mi věř, a napadlo mě, že bys tu mohl zůs-“
V polovině slova mi začal zvonit mobil, a i když jsem se ho snažil ignorovat a zanadával, nakonec mi to nedalo.
„Tristane!“ zlepšila se mi zase o něco nálada, když jsem ho uslyšel. „Jo, v pohodě… chápu… vím, že máš moc práce… ne… no, řekněme, že o něčem uvažuju… možná v tom někdo je… dnes? Jako rád bych tě viděl a víc si promluvil, ale dneska už něco mám. Ale zítra bych se mohl zastavit, co? Jo… jasně… tak zatím čau… A, Tristane? Díky…“
Dřív, než mohl okomentovat moje poslední slovo, zavěsil jsem a mrkl na Efraima.
Efraim
Nákup jsem uklidil, aniž by mi Tir odpověděl, co s večeří. Zapadl do koupelny, ale jak se vrátil, dotáhl mě do obýváku, a odpověď ohledně večeře mi nakonec dal.
No, možná mě chtěl potěšit, nevím, ale já osobně neměl pocit, že bych byl nějak skvělý kuchař. Spíš jsem byl rád, že jsem se naučil něco málo vařit, abych nechcípnul hlady.
Ale byl jsem i rád, že mi v tomhle Tir věřil.
Trochu mě pomačkal, a já si na moment pomyslel, jestli má vůbec někdy dost. Nejspíš ale asi ne, podle toho, jak se tvářil.
Ale pak, když promluvil, zpozorněl jsem.
Doslova jsem visel na jeho rtech. Měl na mysli, že bych tu mohl zůstat? Třeba ještě nějakou dobu? Nebo dokud se všechno úplně neuzavře, to znamená i u soudu? Určitě to požene tak daleko, aby ti zmetci před soudem nakonec skončili. Jen jsem mohl doufat, že se to zas nezamete pod stůl.
Jenže než to stihl domluvit, nakonec zvedl telefon, který už nějakou chvíli vyřvával a on ho zatím statečně ignoroval.
Když ho konečně položil, usmál jsem se na Tira, když na mě mrknul.
„Znáš nějakého Tristana?“ pohladil jsem ho po tváři a líbnul ho na rty. „Promiň, nechtěl jsem poslouchat, ale sedíš vedle mě. Já jen, že Tristan není zas tak obvyklé jméno. A jeden z klientů se taky jmenuje Tristan. Dokonce chtěl, abych mu občas říkal Trisi, že se mu to tak líbí víc. Pracuje u policie, je tam nějaké velké zvíře, nebo co. Ale asi to je jen náhoda. Tenhle Tristan se dost choval… no… neměl jsem ho rád. Byl na sado maso a často se nechával unést. A pak musel připlatit, buď penězi nebo inf-“
V tu chvíli jsme se zarazil. Neměl jsem o tom mluvit. Neměl jsem vůbec zmiňovat svou bývalou práci. Nechtěl bych zkazit dnešní den.
„Promiň,“ špitnul jsem. „Já… nechtěl jsem. Omlouvám se, že jsem o tom začal mluvit.“
Tiras
Chtěl jsem pokračovat tam, kde jsem skončil, včetně toho muchlování, ale předběhl mě Efraim.
A s každým jeho dalším slovem mi tuhla tvář a začal jsem vidět rudě.
Úplně všechno se mi v ten moment vykouřilo z hlavy.
A nejen proto, že Efraim začal mluvit o své práci, ale kvůli tomu, o kom mluvil.
Nechápal jsem to. Nechápal jsem, co na mě zkouší.
Myslel jsem si, že by to všechno mohlo být v pohodě, ale spletl jsem se? Nebyla to nakonec všechno jen past? Nechtěl mě zmást, abych se prozradil, s kým udržuju vztahy, a Gideon pak měl volnější ruce?
Prudce jsem vstal, myslím, že jsem i vrčel a nehleděl jsem na to, že Efraim spadl na zem.
Vážně jsem začínal vidět rudě, a to až tak, že jsem ho popadl za triko a zvedl ho ze země.
„Co to tu na mě, kurva, zkoušíš?! Tohle je nějaká vaše zasraná hra?! Jedeš v tom s nima a všechno jsi to na mě jen nahrál?! Že já kretén ti uvěřil! Tristan by nikdy do bordelu nešel! Nikdy by se nezahazoval s obyčejnou kurvou! Nikdy!“ řval jsem Efraimovi do obličeje. „Má super ženskou a dvě děcka, je skoro jako můj otec, a ty říkáš, že si chodil zašukat do bordelu?! To nikdy! Že já ti věřil! Všechny kurvy jste stejné! Jen roztahovat nohy a brát! A to jsem ti chtěl navrhnout, ať tu zůstaneš! Dokonce jsem ti chtěl zaplatit školu! Hovno!“ řval jsem na Efraima a vzteky se skoro třásl.
Pak jsem ho pustil, přešel ke skříni, kterou jsem otevřel tak prudce, až jsem vytrhl dveře z pantů, popadl tašku a do ní naházel všechno, co mi přišlo pod ruku.
Pak jsem se vrátil k Efraimovi, popadl ho za paži a dotáhl až ke dveřím, které jsem otevřel, vyhodil napřed tašku na chodbu, za ní letěl Efraim, a pak jeho boty.
„Vypadni! Vypadni dřív, než se neudržím a něco ti udělám! A vyřiď Gideonovi, že si příště má vybrat někoho lepšího! Kurva!“ zařval jsem na něj ještě na chodbě, a pak za sebou třískl dveřma.
Efraim
Že jsem měl držet pusu, se mi potvrdilo vzápětí.
Nejdříve jsem dopadl na zem a stihl si o stolek narazit ruku. Než jsem se zvedl, popadl mě Tir za triko a vytáhl mě na nohy.
Za tu dobu, co tu jsem, už jsem znal jeho špatné nálady. Ale tohle… Tohle bylo jiné. To byl ten Tir jako na začátku, když mě sem dotáhl a přivázal k židli.
Dostal jsem z něho strach, že jsem nebyl schopen ze sebe vypravit jediné slovo. Jen jsem se díval, jak hází mé věci do tašky, a než jsem se nadál, stál jsem na chodbě s botama v ruce a taškou u nohy.
Seběhlo se to tak rychle, že jsem nestihl opravdu nic říct ani na svou obranu.
Obul jsem si boty, a teprve na podruhé se mi je povedlo zavázat, jak jsem měl roztřesené ruce.
Držel jsem se jen tak, tak…
Ale ve chvíli, kdy jsem vzal do ruky tašku, se ve mně vzedmula vlna vzteku.
Cítil jsem, jak je mi z toho tak všelijak.
A znovu jsem zalitoval, že jsem tenkrát v sedmnácti utekl z domu. Teď dvakrát víc než kdy jindy.
Byl jsem smutný, bylo mi do breku, cítil jsem se ponížený, ale… současně jsem se i rozzlobil.
Zhluboka jsem se nadechl, a pak přistoupil blíž ke dveřím.
„Stejně ti šlo jen o to, aby si ze mě vytáhl informace a roztáhl ti nohy, hajzle!“ zařval jsem na dveře. „O nic jiného! Stejně si mě chtěl vykopnout! Byl jsem ti dobrý akorát na šukačku, na nic jiného! Jsi stejný zmetek jako ti, co za mnou chodili! Stejně jako ten Trisi! Každé úterý za mnou chodil, každé úterý mě trápil, a ještě se u toho udělal a měl z toho radost! A ty! Ty! Vymetáš jeden bordel za druhým, kde koho přetáhneš, a to že jsem byl tady, tě aspoň nestálo tolik peněz! Jsi stejný hajzl jako ostatní, a to jsem si myslel, že…“
V tu chvíli se mi zlomil hlas. Otočil jsem se a vystřelil od těch dveří dřív, než by je otevřel a rozmlátil mi hubu. Těch pět pater jsem seběhl snad v rekordním čase, a nezastavil jsem se ani venku.
Běžel jsem od něho, jak nejdál to šlo. A až teprve někde blíž centra, v jednom z parků jsem se zastavil.
Dosedl jsem na lavičku, tašku hodil vedle a během dvou vteřin se naplno projevilo to, co se teď ve mně pralo.
Vynadal jsem mu, vyřval jsem na něho to, co jsem ani nechtěl. Ale nedokázal jsem se zastavit.
Jenže je pozdě vzít svá slova zpět.
A vůbec…
Vyrazil mě opravdu jako nějakou kurvu.
Však nic jiného stejně nejsem.
Bylo mi jedno, že je ještě bílý den. Že kolem občas někdo projde. Bylo mi jedno, že vypadám jak ubožák. Já teď nedokázal nic jiného, než jen sedět a… brečet.
Tiras
Stačil jsem udělat jen dva kroky, a už jsem slyšel, jak na mě Efraim řve. Jeho slova jen přilila olej do ohně a utvrdila mě v tom, že v tom jede s Gideonem a byl nastrčený.
Vážně mě nasral! Mě bude něco předhazovat?! Mě?! Že mu to nevadilo, že vymetám bordely, když jsem ojížděl tu jeho prdel! To jsem mu byl dobrý! Otevřel jsem dveře, že mu vážně přes tu hubu dám, ale to už byl pryč, a já tak zase zabouchnul, snad ještě silněji než před tím.
Mé první kroky vedly do kuchyně, kde jsem z lednice vytáhl flašku a rovnou si mocně loknul. A pak znovu a znovu.
„Kurva! Kurva! Kurva!“ zařval jsem, a pak flaška letěla proti zdi.
Byl jsem úplně mimo. Takhle nasraný jsem nebyl ani nepamatuju.
A nevěděl jsem, jestli víc z toho, že jsem naletěl jako malý školák, nebo z toho, že tak odporně Efraim lhal, anebo snad proto, že… Myslel jsem, že mu můžu věřit, dokonce se pokoušel překousnout to kým je, chtěl jsem mu nabídnout společné bydlení i pomoc?
Nejspíš všechno dohromady, a to způsobilo, že jsem uvnitř úplně bublal.
V obýváku jsem si vzal novou flašku a rovnou si i zapálil.
Nedokázal jsem sedět v klidu a pořád mi běželo v hlavě všechno, co jsem Efraimovi řekl.
Doufám, že se s ním Gideon třeba zalkne! Klidně ať mu roztrhne prdel a vyšuká mu mozek z hlavy! Je mi to jedno! Všechny kurvy jsou stejné! Věděl jsem to! Věděl, a přesto se nechal oblbnout!
Pohled mi padl na skříň, kde zůstaly paruky a něco z toho, co jsem Efraimovi koupil.
Za chvilku bylo všechno v koši, včetně hygienických potřeb a jídla, které jsem koupil jen pro něj.
Jsem prostě kretén a idiot!
Příště si radši uříznu ptáka, než abych ho zase strčil do nějaké kurvy!
Znovu jsem vztekle zanadával, ale tentokrát se uhlídal, aby flaška zase neletěla proti zdi.
Už tak jsem jich měl málo.
Efraim
Na té lavičce jsem seděl až do tmy. Ani jsem nevěděl, kolik je hodin. Neměl jsem hodinky, telefon zůstal u Tira, a stejně bych si ho ani nevzal.
Ale podle toho, jak to tu prořídlo, a už v parku skoro nikdo nebyl, odhadl jsem to na pozdní večerní hodinu.
Vysmrkal jsem se do jedněch trenek, co mi Tir hodil do tašky, a pak jsem je zahodil do koše.
Posunul jsem se blíž k lampě a podíval se, co mi tam vlastně všechno naházel. Měl jsem tam dokonce i ty peníze, jak to všechno jedním rozmachem smetl z poličky. Vybral jsem je a strčil do kapsy.
Tašku jsem zase zavřel a vyšel jsem z parku ven. Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych zjistil, kde jsem to vlastně skončil.
A nedaleko na mě blikal neonový nápis hotelu. Barák to sice nebyl nic moc, ale pro mne to stačilo. Aspoň pro začátek. Pokoje tu určitě nebudou moc drahé, podle toho, jak hotýlek vypadal a jak vypadala i recepce. Jen jsem mohl doufat, že to tu není prolezlé štěnicemi.
Recepční se na mě díval zprvu podezřívavě. Ani jsem se nedivil. Neměl jsem ID kartu, a chtěl jsem platit hotově. Vypadal jsem otřesně potom, co jsem probrečel celé odpoledne v parku na lavičce.
Vysvětlil jsem mu, že mě přítel vyhodil z domu, a já nemám kam jít. Že aspoň na pár dní, než si něco najdu, bych potřeboval někam složit hlavu. Nakonec se nade mnou slitoval, a ještě si se mnou zanadával na bývalky. Vybral mi pokoj pod střechou, prý abych nemusel tolik platit.
„Všechno se vyřeší. Bude to v pořádku, uvidíte. Určitě je někdo, komu za to stojíte, aby si vás našel,“ poplácal mě ještě po zádech, když jsme došli k mému pokoji, popřál mi dobrou noc, a pak se vrátil zpátky na recepci.
Pokoj byl celkem malý, jedna postel, malá skříň, jeden stolek a křeslo. Koupelna s malým sprchovým koutem a záchodem. Ale byl čistý, a to mi stačilo.
Zamkl jsem za sebou dveře, a pak už dvěma kroky byl u postele. Tašku jsem nechal ležet na zemi, skopnul jsem boty a rovnou sebou hodil do postele.
To, co se dělo potom, se dalo čekat.
Znovu jsem se rozbrečel, znovu jsem slyšel ta slova, která na mě vyřval a já na něj. A znovu jsem si říkal, že jsem měl raději mlčet.
Ač jsem si to nechtěl připustit, zasáhlo mě to víc, než bych čekal.
Byl jsem zvyklý, že se mnou jednali jako s kurvou, však jsem ani nic jiného nebyl. Byl jsem zvyklý na nadávky a rány. Ale tentokrát… teď mě to bolelo. Strašně moc…
Tiras
Nakonec jsem vyžahl celou flašku.
Byl jsem z toho tak v hajzlu, že jsem se na férovku zliskal jako dobytek.
Pořád mi z toho bylo všelijak. Vážně jsem Efraimovi chtěl věřit, a on pak udělá tohle.
A ještě mi bude něco vyčítat? Mě?! Ano, možná že ze začátku jsem z něj chtěl jen vytáhnout informace a vyhodit ho. Popravdě to, že s ním budu šukat, mě ani nenapadlo, a když na to později přišlo, byl to jen takový bonus. Ale postupem času jsem v tom začal vidět víc a nechtěl jsem, aby si přesně tohle myslel.
Prý jsem stejný hajzl jako ostatní…
Svůj vztek a jakousi hořkost jsem utopil v další várce chlastu, i když jsem ho pil jen ze setrvačnosti.
Měl bych zavolat Tristanovi, ať si dává pozor, ale ta myšlenka se vytratila v záplavě alkoholu stejně rychle, jako všechno ostatní.
Jediné, co pořád zůstávalo byly poslední Efraimova slova.
Možná jsem hajzl, možná šukám, koho potkám a vymetám bordely, ale aspoň nikomu neubližuju!
I když se možná nechovám pěkně a nemám je rád, dělám to hlavně proto, abych je zbavil prasat jako je Gideon! Aby takoví jako Efraim a ti, co byli v tom přístavu, měli klid!
Nakonec jsem skončil na zemi v obýváku, jak už jsem ani nebyl schopný vstát, a pak ani zvednout flašku, abych se zase napil.
Hlava mi klesla na prsa a poslední, co jsem v alkoholem zmoženém mozku viděl, byla Efraimova tvář.