Efraim Honey
Když odcházel, už jsem se za ním nedíval. I když jsem to nutkání měl.
Ten chlap byl prostě dokonalý. Kdybych mohl, tak už nad ním slintám. No, slintal bych nad jeho pérem, kdyby k tomu byla příležitost.
Nakonec jsem neodolal, a v odraze zrcadla se na něho podíval ve chvíli, kdy otvíral dveře a vycházel ven.
Jak se jeho svaly na rukách napjaly, málem jsem zaskučel. Vysoký, dokonalá atletická postava, pevný zadek… I ty jeho, sice krátké, ale za to nádherně černé a husté vlasy, do kterých bych s chutí zahrábnul prsty… A když jsem si vybavil i ty jeho oči, jeho plné rty a jeho chuť, na moment jsem se musel zastavit v utírání sklenic a zhluboka se nadechnout.
Jo, tomu se opravdu říká alfa samec…
Ale, kdo ví, jestli vůbec se s ním setkám. Možná to vážně bylo jen pomatení smyslů a on nebude mít zájem. A taky… Nejdříve musí zjistit, jak získat kontakt na Grega a vstup do našeho bordelu.
No, nápovědu jsem mu dal. Takže snad nebude tak blbej a přijde na to.
Aspoň mně se jevil jako vcelku chytrý chlap.
„Střídání,“ ozval se najednou vedle mě Pablo, až jsem sebou trhnul, jak jsem byl ztracený v myšlenkách. „Cheri už je tady, takže se jdi naobědvat, a pak půjdeme nahoru. Budeš mít ještě chvíli si odpočinout, Gideon dorazí v pět hodin, tak ať jsi o půl čtvrté už připravený. A tím myslím připravený, Honey.“
Jen jsem přikývl, předal jsem Cheri pokladnu, a pak jsem zamířil do kuchyně, kde jsem dostal oběd. Klidně bych nahoru trefil sám. Ale musel jsem zadním vchodem vyjít ven, do velké tří patrové vily na druhém konci pozemku. Tam byl ten pravý důvod, proč jsem tady. Vila byla obehnána vysokými stromy z jedné strany, přes které nebylo na pozemek vidět. A mezi barem a vilou byla sice velký pozemek, ale z živého plotu vytvořeno jakési mini bludiště, kudy vedle cesta přímo do vily, aniž by kdokoliv viděl, kdo prochází a kam jde. A proto, že se šlo venkem, měl jsem vždy doprovod, aby mě nenapadlo utéct, jak jsem zpočátku vyhrožoval. Greg si byl moc dobře vědom toho, že jsem schopný to udělat, a proto mě nechával hlídat.
Když jsem po obědě pak dorazil na svůj pokoj, Pablo mi znovu připomněl, v kolik hodin mám být připravený, a raději mi nastavil budík na půl třetí, abych nezaspal a všechno stihl včas. Kompletní očista celého těla, zbavit se všech náznaků chloupků úplně všude, pořádně vyčistit zuby bez mentolové příchutě, a umýt si vlasy neparfemovaným šamponem. Tohle byla Gideonova podmínka.
Co se týká dalšího, klystýr mi zásadně dával on, snad aby měl jistotu, že před ním nic neskrývám, takže s tím jsem se nemusel trápit…
Tiras
S trhnutím jsem se probudil, když mi zapípal mobil.
Pohledem na budík jsem zjistil, že je skoro pět odpoledne.
No, aspoň budu mít večer sílu na to, abych si někam zašel.
A myslel jsem tím do skutečného baru, kde bych mohl sbalit skutečného číšníka nebo barmana, nebo skutečného kolouška, a pak si to s ním doma, nebo někde za rohem, či v parku užít.
Jo, sex prostě patřil k mému životu, ať už jsem chtěl nebo ne.
A teď, když už jsem měl i stopu, nebylo potřeba trápit svého macka v dírce nějakého prostituta.
Protáhl jsem se, mohutně zívl, podíval se na svého kámoše a zjistil, že se taky probudil.
Stáhl jsem si trenky, a za chvilku už se má ruka činila, a když jsem vyvrcholil, mé slastné uvolnění trochu zkazil fakt, že jsem si vybavil ksichtík toho kluka z White Rose.
S bručením jsem vstal, zaběhl do koupelny, abych se opláchl a vyčistil zuby, hodil na sebe zase trenky, a pak šel omrknout zásobu ve své lednici, protože jsem dostal hlad.
Úplně jsem zapomněl na to, co mě probudilo, ale ve chvíli, kdy jsem vytáhl cigaretu, abych si zapálil ke kávě, kterou jsem si uvařil, vzpoměl jsem si nejen na to, ale i na sirky, které mi ten kluk dal.
A než jsem dokouřil, pochopil jsem, co myslel tím, že první číslo je poslední.
Rafinované. To jsem musel uznat.
Pousmál jsem se, a pak se zadíval na mobil, kdo mě to vlastně vzbudil.
Šéf místní policie. Učil se u mého dědy a po smrti táty se tak trochu pasoval do jeho role, jenže já o pomoc nestál. Ne, když mi narovinu řekl, že se smrtí Shaye má svázané ruce a nemůže nic dělat, takže případ byl nakonec uzavřen jako nešťastná náhoda.
Odfrkl jsem si a poslal mu krátkou textovku, že nemám čas.
Možná to myslel dobře, ale já teď na něho neměl náladu.
Efraim Honey
Měl jsem chuť si ho vyhonit ve chvíli, kdy jsem stál pod sprchou, a stahoval ze sebe přebytečné chloupky. Ani nevím proč, ale vybavil se mi ten chlápek z baru. A jakmile jsem si vzpomněl na jeho oči, na jeho velké ruce, a co všechno dokázaly, vzrušení okamžitě nastoupilo, a já se málem říznul, jak se mi zachvěla ruka.
Musel jsem to rychle rozdýchat. Nemohl jsem si vytřepat pytlík teď, když mě čeká náročné odpoledne a večer. Věděl jsem, že Gideon se mnou zůstane tak minimálně pět hodin. A s přestávkami se udělá minimálně čtyřikrát až šestkrát. Vždycky říkal, že si to všechno schovává pro mou dokonalou pusinku a prdelku, a že to samé chce i ode mne.
Nikdy jsem nesměl mít ve stejný den dva klienty, když měl přijít on. A pokud to šlo, tak ani den předem. Což vlastně nebyl problém, když mě ten dement nenechal udělat, a dovolil mi to až na konec a jen jednou.
A s představou Tira rozhodně tentokrát nebudu mít problém se udělat podle přání Gideona.
Odložil jsem holící strojek, pořádně se umyl, včetně vlasů. A pohledem jsem se zastavil na klystýru. Raději jsem si to dělal sám, ale u Gideona jsem to musel přetrpět. A ještě jsem se u toho musel tvářit spokojeně a nadrženě, i když jsem to bral jako ponížení.
Ale raději tohle, než pak skončit s modřinami a jeho rukou obemknutou kolem krku,
Občas, když měl špatnou náladu, tak mě trochu přidusil, a že prý z toho pak budu mít lepší požitek. Jenže to by musel znát sílu, s kterou to může udělat, aby si to člověk opravdu užil.
Když jsem byl hotový a měl vysušené i vlasy, jen jsem si je pročesal a nechal volně. Rád mě za ně tahal, a nebyl jediný. Chtěl jsem se už i ostříhat, abych tomu předešel, ale Greg mi málem přerazil prsty, když u mě našel nůžky v ruce, a od té doby u mě na pokoji není ani jeden nůž nebo nůžky.
„Tady,“ podal mi Pablo tanga, když mě předtím ještě pořádně zkontroloval. „To ti posílá Gideon, máš to mít na sobě.“
Jen jsem protočil oči. I tohle byla jeho specialita. Pokaždé mi poslal nové prádlo. Tanga… teda spíš spodky s otvorem na zadku a upnutým předkem. Vzrušovalo ho to…
Přesto jsem si je oblékl za přísného Pablova dohledu, hodil jsem na sebe župan, nazul žabky, a pak už jsem s ním zamířil do pokoje, který byl určený jen pro mne a mé klienty, a dal se rychle upravit podle klientových potřeb.
„Za chvíli by měl dorazit, takže tu na něho hezky počkej,“ svlíknul mi Pablo župan, a ukázal mi na kozu, a odešel.
S povzdechem jsem si vyzul žabky, uložil je za dveřmi, a pak jsem si vylezl na kozu. Přehodil jsem nohy na podpěry, a pohodlně se uložil. Ležel jsem tam doslova jak děvka. Jak jinak, nic jiného nejsem.
Pootočil jsem hlavu ke stolku, co poblíž stál, a na kterém už byly nachystány věci na klystýr. Nervózně jsem mlaskl, a pak jsem zavřel oči a snažil se vybavit si něco hezkého…
Možná jsem na chvíli i zdřímnul, ale hezky rychle mě probralo klapnutí dveří a pomalé kroky směrem ke mně. Ten dotek na břiše, pohlazení po mém rozkroku, i kožené řemeny, kterými mi zpevnil nohy, jsem doprovodil lehkým povzdechnutím. A ve chvíli, kdy jsem ucítil, jak se mi do konečníku tlačí konec klystýru, sevřel jsem madla pod rukama, a pak už to bylo jen o mém hereckém výkonu, který měl trvat dalších pět hodin…
Tiras
Večeři jsem odbyl, jen tak abych zaplnil žaludek, ale zase mi nebylo těžko, což u mě většinou spočívalo ve velkém fláku masa, nějaké té zeleniny a trochu přílohy.
Stihl jsem vyžahnout ještě jedno kafe a zapálit si dvě cigára, přičemž mi mimoděk došlo, že si ten kluk z baru ani nestěžoval na cigaretový zápach z mých úst, ale nejspíš byl od klientů zvyklý na horší věci.
Zamračil jsem se, když mi došlo, že zase myslím na něj, proto jsem se rychle oblekl, posbíral potřebné věci a vyrazil ven.
Bylo potřeba se uvolnit a pořádně si to užít.
Kolem bylo barů víc než dost a já věděl samozřejmě i o těch, kde stojí někdo za hřích.
Zaplul jsem do Modré kočky a sotva jsem vypil dva panáky, už jsem měl takřka v posteli jednoho z barmanů, kterého jsem ani nemusel moc přemlouvat.
Podle jeho slov ho opustil právě přítel, a on bez nálady a zničený potřeboval podporu a vědět, že to není kvůli němu. Ne, že by mě to nějak extra zajímalo, ale pokud jsem chtěl zastrčit, musel jsem hrát stejnou hru. Ujistil jsem ho, že jeho přítel musel být nejspíš slepý, a jen doufal, že v posteli není opravdu dřevo a já nebudu muset na lov znovu.
Večer utíkal docela rychle, a i jsem se zabavil, než Erick konečně dostal padla, abych si ho odvedl domů.
No…
Ten jeho přítel byl fakt debil, nebo nevím.
Chlapec mi ho vykouřil už v autě, a že to uměl sakra dobře. Ještě jsme nevyšli ani do bytu a už mi nastavoval svou prdelku a sám si prsty roztahoval dírku, což jsem rozcházel jen horko těžko, takže následnou jízdu jsme si užili oba. Co už jsem skoro nedával, bylo, když mi pošeptal, že by chtěl, abych mu pořádně vystříkal dírku někde venku, taky chtěl spoutat, udělat se vibrátorem a jiné, různé prasárničky na které jsme si oba vzpomněli.
Bože, miloval jsem divoký, nezávazný sex, při kterém se můj milenec nedržel zpátky a nutil mě cítit se jako pořádný samec.
I když s mým bývalým přítelem jsme měli i něžnější chvilky, a ty jsem si užíval taky.
Každopádně, kluk by se jako kurva z fleku uživil, a nejspíš by ho to ještě bavilo.
Skončili jsme až někdy po svítání, zalepení, zpocení, udýchaní, ale rozhodně skvěle vytřepaní.
Než jsem usnul, zauvažoval jsem, jestli bych si na něj nevzal číslo, protože takhle si zašukat se mi poštěstí málokdy. Ale, než jsem stačil myšlenku domyslet, byl jsem v pánu.
Efraim Honey
Bylo to přesně jako vždycky. Důkladná očista, při které se Gideon udělal poprvé a já taky. Důkladná prohlídka, jestli nemám na sobě nic, co by se mu nelíbilo. Viděl jsem, jak se lehce zamračil, když kontroloval můj zadek, a já si v tu chvíli vzpomněl na Tira a jeho ruce, jestli mi tam nezanechal žádné otisky. Ale Pablo nic neříkal, tak nevím…
Nakonec to bylo v klidu.
Až na jednu věc.
Po chvíli jsem začínal být malátný, a i když stále nadržený, měl jsem problém se udržet v bdělém stavu. Teď mi nepomohl už ani můj herecký výkon…
Ale při pohledu na Gideona mi bylo jasné, že je to jeho práce, a pohled mi padnul na klystýr. Musel mi do toho něco přimíchat…
A taky že přimíchal, ale nejspíš to trochu přehnal.
Když mě ojížděl podruhé, už jsem se nedokázal udržet na kolenou, nohy se mi rozjely a já dolehl na postel. Hned jsem si vysloužil pořádný průplesk po zadku, až jsem vykřikl a zasténal tak hlasitě, že jeho nadrženost byla okamžitě zpátky, a i když jsem ležel bezvládně rozvalený na posteli, hned mě zprudka nabral a tentokrát bez servítek ojel můj zadek tak, že budu rád, když potom vůbec vstanu.
„Takhle to taky není špatné,“ dolehl na mě a dál dorážel na můj zadek s teakovou vervou, že mě skoro posouval po posteli. „Aspoň si s tebou můžu dělat co chci.“
Kousl mě do ucha, a kdybych ještě zvládal, znovu bych vykřikl, jak to zabolelo. Nevím, jak dlouho jsem byl potom mimo. Prostě jsem se už nedokázal udržet při vědomí a doslova jsem odpadl.
Když jsem začínal vnímat, první, co jsem si uvědomil, bylo, že mě bolí celé tělo. Opravdu celé. Ležel jsem na posteli, svázaný do kozelce s vystrčeným zadkem do prostoru. Vlhko jsem cítil snad všude, a podle toho, jak i na břiše, musel jsem se nejspíš taky udělat, a ani jsem si to neužil.
Už jsem chtěl otevřít oči a podívat se, kolik je hodin, když jsem zaslechl dva hlasy. Mluvili tiše a podle všeho stáli hned u dveří. Poznal jsem Gideona a… Grega?
Co ten tu dělá? Nikdy nechodil na pokoje, pokud tu byli klienti.
Nechal jsem oči zavřené a dál jsem dělal, že jsem mimo. Dostal jsem strach, že jsem něco podělal, a Gideon si teď stěžuje.
Ale to, co jsem útržkovitě zaslechl, ve mně vyvolal strach ještě větší.
„Jo, proklepl jsem si ho…“
„Jseš si jistý, že je to Killian?“
„Jo, Greyson Killian. Přišel sem nejspíš šmejdit. Už jsem dostal echo, že už nějakou dobu obráží bordely a hledá, kdo zabil jeho bráchu. Dřív nebo později zjistí, že v tom máš-“
„Ššt…“ rychle Grega přerušil Gideon. „Ale…To by mohl být problém. Domluv si s ním schůzku, zbavíme se ho…“
„A co…“
„V klidu, je úplně mimo…“
Musel jsem zatajit dech, abych zamaskoval, jak se mi zrychlil, stejně jako bušení srdce.
„Co jsi mu dal?“
„Jen trochu větší dávku, bude v pohodě, trochu jsem to neodhadl, ale takhle si s ním můžu dělat co chci,“ uchechtl se tiše Gideon.
„No, to vidím…“
„Vypadni, chci pokračovat, než se probere, mám už jen hodinu…“
Dveře zase klaply a nastalo ticho. Opatrně, velmi potichu jsem vydechl, a pak znovu začal pravidelně a jen lehce oddechovat, jako bych byl pořád mimo sebe.
„Tak pokračujeme, ty malá děvko,“ postel se zhoupla a jeho ruka mě surově popadla za vlasy. A zatímco mi okusoval krk, jeho druhá ruka se mi rvala do zadku snad až po zápěstí, a rozhodně si nebral servítky.
A to, co se mnou potom dělal… No, byl jsem rád, že jsem byl v bezvědomí nejspíš většinu doby, kterou jsem měl pro něho určenou.
Tiras
Nikdy jsem nebyl moc velký spáč. I po sebe větší únavě nebe sebe lepším sexu, mi vždy stačilo jen pár hodin. Proto jsem zprvu myslel, že je to jen sen. Nepředpokládal jsem, že by někdo mohl spát ještě míň než já.
„Vstávej, miláčku, snídaně je na stole,“ probralo mě zcela zašeptání do ucha, až jsem sebou trhnul, vzepřel se na loktech a trochu nechápavě zíral na… kurva, jak se jmenoval?
Stál vedle postele s rukama v bok a zástěře, kterou vyhrabal kdoví odkud.
„Musel jsem ti tu trochu pouklízet, ty nepořádníku jeden,“ zachichotal se a já nechápal nic z toho, co se tu právě dělo. „A ty cigarety! Víš, že je to škodlivé? Musíš se to odnaučit. Ale neboj. Spolu to zvládneme. Bydlím nedaleko a zatím, co jsi tak krásně spinkal, víš, že strašně roztomile pochrupuješ? No, zatímco jsi spinkal, přestěhoval jsem si sem některé své věci. Mám toho ale mnohem víc, čekal jsem však, až se vzbudíš, abychom to mohli udělat spolu. V práci jsem si vzal volno, takže budeme mít na sebe spoustu času!“
Znovu se zasmál, a pak ke mně hopsnul… Nekecám! Vážně hopsnul do postele, až jsem vyhekl, celého mě opusinkoval a pak mě prsty zaštípal do tváří.
Přitom u toho dělal jakési trapné ksichty, nejspíš podle něj roztomilé, a něco stupidního šišlal.
Oprava.
Jeho přítel není debil.
Já jsem debil.
„Tak pojď, ty můj medvídečku. Vyčurinkáme se, vyčistíme zoubky, pořádně umyjeme, a pak se napapkáme.“
Myslím, že jsem se ocitl na jiné planetě nebo v nějaké extra dementní telenovele, protože tohle se mi, kurva, nemohlo stát!!!
Vztekle jsem zavrčel a doslova vyletěl z postele, když jsem konečně popadl dech, zatímco ten, jak se, kurva, jmenoval… ze mě shazoval peřinu a pořád u toho mlel nějaké sračky.
„Zavři, kurva, už hubu!“ zařval jsem na něho a chytl ho pod krkem.
No, povedlo se. Ale místo huby teď začal používat výrazy.
Napřed se na mě podíval jako otec, co kárá svého syna, pak začal natahovat, a pak se hroutit.
Fakt super ráno!
Efraim Honey
Pomalu jsem se probíral, i když se mnou Pablo zase třepal jak s pytlem hrachu.
Byl jsem pořád mimo sebe.
Po chvíli, kdy jsem to Gideonovo trápení už nemohl vydržet, jsem znovu, už tentokrát opravdově, odpadl, a byl jsem za to rád.
Nevím, co to do něj vjelo. Nikdy se takhle nechoval. Ale nejspíš v sobě našel nějaké skryté zvrácené choutky, které se rozhodl teď vyzkoušet, když k tomu měl příležitost.
„Dost! Jsem vzhůru!“ odstrčil jsem Pabla, aby už se mnou přestal třepat.
„Měl jsem strach, že jsi skapal,“ slezl konečně z postele.
Opatrně jsem se posadil. Čekal jsem, že budu víc rozlámaný. Jo, bolelo mě snad skoro všechno, ale ne tak moc, jak jsem si myslel. Pomalu jsem se došoural do koupelny a hned se posadil na bidet. Pustil jsem si vlažnou vodu a úlevně zavzdychal. Na ten můj rozpálený zadek to bylo jako balzám na duši.
„Valerie ti v noci nacpala nějaké léky a strčila ti do té tvé prdelky nějaký čípek. Tady máš ještě jednu várku, tak to použij,“ hodil Pablo malý sáček na umyvadlo a pak se na mě zadíval.
„Nechápu, co to do Gideona vjelo. Nikdy se tak nechoval,“ povzdechl si zúčastněně. „Už jsem si myslel, že vletím na pokoj, ale Greg mi to zakázal a šel za ním sám.“
„No jo, fakt se choval divně,“ zavrtěl jsem hlavou a sykl jsem, když mě zaštípal zadek, a tak jsem si přidal chladnější vodu.
„Dneska máš volno, takže já jdu Zůstaneš v posteli a dáš se do pořádku. Klienta máš až zítra večer v osm, tak máš dost času,“ otočil se Pablo a odcházel z koupelny.
„Pablo! Počkejl!“ vykřikl jsem a vyletěl z bidetu tak rychle, že jsem se málem rozplácl na zemi.
„Gideon… Víš… On a Greg…“ začal jsem váhavě.
I když jsem věděl, že pro Grega udělá cokoliv, věděl jsem taky, že by Pablo nikoho nezabil. Aspoň jsem o tom nevěděl, a Greg na něho hodně dá.
Pablo se otočil a tázavě se na mě zadíval.
„Oni… když byl Greg na pokoji, slyšel jsem, jak se domlouvají, že zabijí nějakého Killiana, nebo Killena, nebo tak nějak. Myslím, že se jmenuje Greyson…“
„Jseš si tím jistý?“ popadl mě Pablo za loket a mírně se ke měn nahnul. „To je blbost, Greg by nic takového neudělal ani pro klienta.“
„Slyšel jsem je. Oni… Oni si mysleli, že jsem mimo. Neví, že jsem to slyšel. Nesmíš… prosím, Pablo, neříkej, že to víš ode mne. Ale… Udělej něco, prosím. Nemůžu vystát ten pocit, že vím, že někoho chtějí zabít… Já… bojím se…“
Pablo se na mě ještě chvíli díval, ale pak mi ještě jednou jemně stiskl ruku.
„Zjistím, co se dá. Ale ty drž hubu a nikomu to neříkej, jinak je po tobě, jasný?“
Přikývl jsem. Opravdu jsem se bál, a dokonce se mi i třásly ruce, když jsem o tom mluvil.
Když jsem osaměl, došoural jsem se zpátky do koupelny a tentokrát konečně zalezl pod sprchu, abych se mohl umýt a strčit si do zadku ten zatracený čípek. Měl jsem celý den, celou noc a druhý den na to, abych se pořádně vyspal a dal do pořádku. Dneska jsem neměl ani službu na baru.
Tiras
Musel jsem ho pustit, jinak bych ho nakonec uškrtil.
Když dopadl na kolena a začal zase normálně dýchat, zvedl ke mně oči a zatvářil se děsně ublíženě.
„Chápu, že je to pro tebe nové, ale tohle jsi nemusel! Opravdu jsem se snažil! Miluju tě a chci s tebou zůstat! Prosím! Jestli chceš, vezmi si zase mé tělo. Ano, to není špatný nápad! Uvolním tě. Líbilo se ti to, viď? Když jsem ti ho kouřil, udělám to znovu,“ přešel z hysterického vzlyku do šepotu, přiblížil se ke mně a hned se mi sápal po penisu.
Sevřel jsem jeho ruce za zápěstí a vytáhl ho na nohy.
„Nic nebude! Jak mě, kurva, můžeš milovat?! Byl to jen sex, ty idiote! Sbal si věci a vypadni! A nelez mi na oči! Hráblo ti, nebo co?! Jak si, kurva, můžeš myslet, že se do tebe někdo po jedné noci zabouchne?! A ještě se chováš jako… jako totální kretén!“ zasyčel jsem na něj a už ho tlačil ke dveřím.
„Nemůžeš mě vyhodit! Jestli mě vyhodíš něco si udělám! Musíš se mnou zůstat! Nebo řeknu, že jsi mě znásilnil! A mé tělo to potvrdí!“ zaječel na mě a začal natahovat.
Musel jsem s ním pořádně zatřepat a dál jsem ho nekompromisně táhl ven.
„Že já kretén s tebou vůbec šukal. Kromě toho, tyhle kecy na mě neplatí. A ještě jedna věc, pokud chceš někoho vydírat, zjisti si napřed kdo to je?“ zavrčel jsem na něj a po cestě ke dveřím, v předsíni ze své bundy vytáhl peněženku, ve které jsem měl svůj průkaz.
No, myslím, že jsem pocítil jakýsi pocit zadostiučinění, když jsem viděl, jako ksicht nahodil.
Pak už mi nedělalo problém vyhodit ho za dveře a přidat k tomu ještě jeho věci.
„A varuju tě. Jestli za mnou přilezeš, nebo jen náznakem zaregistruju, že se ke mně přibližuješ, nechám tě zavřít tam, kde tvá prdel i huba bude na rozervání,“ zavrčel jsem na něj, a pak už za sebou práskl dveřma.
Vzteklým dupáním jsem přešel do kuchyně, z lednice vytáhl flašku, pořádně si loknul, abych spláchl ten humus, a rozhodoval se, jestli si dám napřed sprchu nebo si zapálím.
Efraim Honey
Snědl jsem celou snídani, protože jsem měl hlad jako vlk. I když jsem byl většinou u Gideona mimo, přesto mě to stálo hodně energie. Výhoda toho, že jsem tu musel bydlet, bylo aspoň to, že jsem si nemusel vařit. A když jsem měl volno, dokonce mi donesli i oběd na pokoj.
Jakmile jsem dojedl a vypil čaj, hned jsem zase zalehl, protože jsem byl vážně unavený a potřeboval jsem se dospat. Usnul jsem prakticky hned, jakmile se moje hlava dotkla polštáře.
A když pak se mnou Pablo znovu zatřepal, myslel jsem, že ho vážně už zabiju. Měl jsem pocit, že jsem spal snad jen pět minut, tak jsem byl docela v šoku, když jsem zjistil, že už jsou skoro dvě hodiny a na stole mi chladne oběd.
„Promiň, ale změna plánu. Pořádně se najez, a pak si jdi ještě na chvíli lehnout. Ale v osm večer máš klienta.“
„Cože? Mám dneska volno! Co si ten zatracený parchant myslí! Jsem snad stroj, nebo co? Copak neví, co se mnou večer Gideon dělal? Měl by nastavit prdel on, ať si to taky jednou zkusí!“ začal jsem prskat, jakmile mi došlo, co Pablo říkal. „Nikam nejdu! Ať jde sám, nebo pošle někoho jiného!“
„Tak hele!“ zvýšil hlas i Pablo a výhružně se na mě podíval. „Ty máš akorát tak držet hubu a být rád, že tě Greg vykoupil od mafiánů. Je to nový klient a zdrží se jen dneska! Takže hezky k němu naklušeš, nebo se vyseru na to, co jsi po mně ráno chtěl! Nebo se chceš vrátit do přístavu?! Tam se tě nebudou ptát na to, jestli máš mít volno!“
V tu chvíli jsem zmlknul. Na to jsem neměl co říct. Ani na jednu věc.
„Stačí normální příprava, nic extra si klient nežádá, jen si chce zašoustat, a zaplatil si jen dvě hodiny, to zvládneš,“ dodal ještě Pablo, když jsem se uklidnil, a zabouchnul za sebou dveře.
Tolik k tomu, že jsem měl mít dneska volno.
Tiras
Vysrat se na to!
Jestli si budu příště chtít zase zašoustat, rozhodně si nikoho nevezmu k sobě domů!
Vrčel jsem v duchu a přehraboval se odpadky, kam mi ten malý sráč vyhodil cigára.
Jestli ho ještě někdy potkám, vážně ho zabiju!
I když teda, jedno plus to mělo. Nemusel jsem teď tak měsíc uklízet.
Stejně by mě zajímalo, jestli něco nebral.
Celé odpoledne i noc byl na nohou v práci, při šoustačce jsem si nebral servítky a docela ho zrasoval a on ještě stihl vysmejčit dokonale celý barák, udělat snídani, kterou jsem stejně vyhodil do koše, a přitom všem házel držky hodné módního časáku.
Zajásal jsem, když se mi konečně podařilo vydolovat nepoškozenou krabičku, a hned se svým úlovkem běžel zpátky do bytu.
Sousedka málem dostala infarkt, když mě viděla jen ve spodkách, s pohledem, kterým by se dalo zabíjet, ale naštěstí neřekla ani slovo.
Bydlel jsem v menším pěti patrovém domě, kde na každém patře byly pouze dva byty.
Větší soukromí, prostornější byty.
Hlavně měl dům podzemní garáž, což se hodilo pro mého miláčka, a taky prostornější zahradu.
Když jsem za sebou zabouchl dveře, úlevně jsem se svalil do křesla v obýváku a vytáhl hned tři cigára, než jsem se dostatečně uklidnil, abych se mohl jít osprchovat, a pak si sám udělat snídani. Vlastně skoro oběd…
Efraim Honey
Byl jsem vážně nasraný. Snědl jsem jen polovinu z toho, co mi Pablo přinesl, a zas jsem sebou mrsknul do postele.
Seru na přípravu. Klidně ať se nový klient posere, je mi to jedno.
A tak jsem usnul, aniž bych si nastavil budík. Vážně mi to bylo jedno…
Jenže Pablo byl dokonale přesný. Bylo sedm hodin, když vrazil do mého pokoje, a hned se mnou zase třepal, aby mě probral.
A i když mi předtím dal jasně najevo, co se může stát, přesto jsem si neodpustil poznámky ke Gregovi, a to už jsem Pabla vážně nasral.
„Přijdu za půl hodiny a ty budeš nachystaný, jinak tě tam dorvu za vlasy!“ zařval na mě ještě mezi dveřmi, a pak s nimi za sebou prásknul.
„Seru na tebe! Seru na všechny! Ať kurva nastaví prdel sám!“ vyletěl jsem ještě na chodbu.
Pablo jen mávnul rukou a zmizel na schodech.
„Neměl by ses tak rozčilovat,“ ozval se z druhé strany jemný hlas Petera. „Můžeš mluvit o štěstí.“
„Já? Netušíš, co se mnou Gideon včera dělal!“ obořil jsem se na něho, ale pak jsem se mu hned omluvil, když jsem viděl, jak se zatvářil.
„Slyšel jsem,“ popošel blíž ke mně a pak o dost ztišil hlas. „Ale nejspíš ti to chce Greg vynahradit. Říkal, že budeš mít dneska nového klienta, a pak dostaneš volno. A, ne, jeden den, ale týden. Prý pojedeš ještě v noci do Miami, aby sis odpočinul v jednom z nejlepších hotelů. A Pablo pojede s tebou. Jen doufám, že to Derek nějak překousne. Určitě Gregovi je líto, co se včera stalo. Kéž bych já dostal volno aspoň tři dny.“
Šokovaně jsem na něho hleděl. Volno celý týden? Tak najednou? Když mám mít zítra večer stálého klienta? A, pojedu hned v noci?
To nebylo samo sebou a já začínal mít zlé tušení.
Peter se zlekl, že mi vyzradil tajemství, překvapení, ale ujistil jsem ho, že se nemusí bát, že to nikomu neřeknu, a raději jsem rychle zalezl do pokoje.
A zatímco jsem se připravoval na nového klienta, přemýšlel jsem. A než Pablo přišel a spokojeně se usmál, že jsem si jeho slova vzal k srdci, stihl jsem si nachystat do malé tašky náhradní spodky, ponožky, triko, a hlavně peníze, co jsem si tu schovával. Měl jsem jich dost na to, abych nějakou dobu vyžil.
Ale, i když jsem byl rozhodnutý utéct, třeba i po cestě do Miami, pořád mi na tom všem něco nesedělo. Chtěl jsem se Pabla zeptat, ale musel jsem být zticha už kvůli Petera. Nechtěl jsem ho dostat do problémů.
A tak jsem mlčky došel na druhé patro, ale tentokrát mě Pablo nezavedl do mého pokoje, ale šli jsme na druhou stranu, do samostatného křídla, kde byl taky jen jeden pokoj, a dost velké soukromí.
Na moment jsem zaváhal, když otevřel dveře, ale on mě postrčil dovnitř, a hned za mnou zavřel se slovy: „Jen dvě hodiny, a pak už budeš mít klid.“
Zůstal jsem stát a všechno mi najednou dávalo smysl. Dostal jsem strach.
A strach mě přepadl ještě větší, když se otevřely dveře a dovnitř vešel Cordero.
Gideonův zabiják…
Tiras
Po snídani se mi zase o něco víc zlepšila nálada, a na nepříjemný zážitek z rána jsem už začal zapomínat.
Chvilku jsem si pohrával s myšlenkou zavolat na číslo na sirkách, ale řekl jsem si, že tomu dám ještě tak den čas, aby to nebylo až příliš nápadné.
Musel jsem začít být opatrnější, zvláště pokud jsem narazil na správnou stopu.
Tak, jako já tušil o nich, oni mohli začít brzy tušit i o mě.
Byl jsem docela známý lovec odměn, a i když na veřejnosti se o tom nikdy nemluvilo, v podsvětí se vědělo, že hledám vrahy svého bratra a půjdu klidně přes mrtvoly.
Na zbytek odpoledne jsem pak měl o zábavu postaráno.
Procházel jsem si všechno, co se mi doposud podařilo nashromáždit a pomalu utahoval smyčku.
Znovu jsem se ujistil, že všechny stopy nejspíše vedou k White Rose, a když jsem kolem osmé večer konečně skončil, byl jsem nachystaný hned druhý den zavolat a domluvit si schůzku.
Začalo se ve mně hromadit vzrušení, že bych konečně mohl uzavřít bratrovu smrt, a vybavila se mi i tvář Honey. Byl to on, kdo ho zabil, nebo to udělal někdo jiný?
I kdyby ano, byl vinen stejně jako všichni ostatní, co mlčeli.
Přesto mě na moment napadlo, že ho bude škoda, zvláště, když jsem si vzpomněl na naši aférku na záchodcích. Ale jen kvůli tomu jsem nemohl nechat vrahy uniknout.
Efraim Honey
Seděl jsem uprostřed pokoje, kam jsem dopadl, a celý rozklepaný jsem se díval na Cordera, ležícího kousek přede mnou a z břicha mu trčela kudla, kterou na mě vytáhl hned, jakmile vešel do pokoje.
Pod tenkým kobercem zašustil igelit, když jsem se pokoušel zvednout na nohy, ale dosedl jsem zpátky na zadek, jak jsem byl celý roztřesený a mimo z toho, že mě ten chlap chtěl zabít.
Mám život rád, a tak, jakmile na mě zaútočil, začal jsem se bránit. Byl sice cvičený zabiják, ale já jsem byl mrštný, podařilo se mi několikrát uhnout, vysmeknout se mu z držení, a v jednu chvíli i podkopnout nohy, což vůbec nečekal. Setrvačností letěl dopředu, a když dopadl, jen zařval, převrátil se na záda, a pak už jen chroptěl, zatímco jeho ruka svírala nůž, který si nešťastnou, ale pro mne šťastnou, náhodou zabodl při pádu do břicha.
A, i přes všechen ten šok jsem si uvědomil, že to opravdu nejspíš nachystal Greg. Věděl o tom. Musel to vědět. Proto ten igelit po kobercem, aby krev nezasrala dřevěné parkety.
„Pablo! Pablo! Já! Já nechtěl!“ vykřikl jsem se slzami v očích, když se rozletěly dveře a Pablo vpadl dovnitř.
Neřekl ani slovo. Porval mě za loket, vytáhl na nohy, a hned mě táhl ven z pokoje. Vedlejší chodbou mě dorval až do mého pokoje, kde se teprve zastavil.
„Gideon bude zuřit!“ zasyčel na mě. „Proč?“
„Napadl mě!“ vzlykal jsem a zašermoval jsem rukama. „Pablo! On! Byla to sebeobrana! Prosím! Já to vážně… Gideon mě chce zabít! Prosím! Udělej něco!“
„Zůstaň tady a nehni se odsud, dokud nepřijdu! Musím s tím něco udělat!“ postrčil mě víc do pokoje.
„Pablo Věř mi, prosím! Věříš mi?!“
Ale on neposlouchal.
„Neměl jsi poslouchat! Měl jsi držet hubu!“ zabouchl za sebou dveře, a pak už jsem slyšel jen cvaknutí zámku.
Myslím, že v tu chvíli jsem přestal brečet. Doběhl jsem ke dveřím a zkusil otevřít, ale bylo zamčeno.
Zalomcoval jsem s nimi, rval jsem za kliku, ale dveře nepovolily. Poprvé za tu dobu, co tu jsem, mě zamkli.
A v tu chvíli jsem věděl, další věc. Můj útěk se odkládat nebude. Do Miami se nejede. Mám mít volno, ale ne na týden, ale už napořád, a Pablo to věděl.
Adrenalin mi okamžitě stoupnul do neměřitelné hodnoty. Rychle jsem přeběhl ke skříni, narval na sebe kalhoty a černou mikinu, na bosé nohy nazul tenisky, vytáhl schovanou tašku a přeběhl k oknu.
Nebylo zamřížované, protože nikdo nepočítal s tím, že by si někdo troufnul utéct z třetího patra.
Ale to neví, co dokážu. Za dobu, co jsem se skrýval před mafií, jsem utíkal různými způsoby a z daleko horších míst.
Otevřel jsem okno tak rychle, že jsem vyrval i kliku. Podíval jsem se dolů, a když byl vzduch čistý, vyhodil jsem tašku ven.
Ještě jednou jsem se podíval ke dveřím.
Než odklidí Corderovu mrtvolu, bude to chvíli trvat. Nevím, jak dlouho, ale podle mého odhadu budu mít náskok tak hodinu, dvě.
A ve chvíli, kdy jsem opatrně šplhal po římsách dolů, jsem si uvědomil jednu věc.
Mám zatraceně štěstí, že se ve všech pokojích zatahují závěsy. A taky…
Proč jsem, kurva, nezdrhnul už dávno?
Křuplo mi v kotníku, když jsem doskočil konečně na zem. Ale dalo se s tím chodit, spíš utíkat. Popadl jsem tašku do roztřesených rukou, a kolem keřů, aby mě nebylo vidět, jsem se rozběhl dozadu, rovnou mezi stromy. Musel jsem překonat vysoký plot, ale to, oproti tomu, co by mě čekalo tady, byla procházka růžovým sadem. Tady už nešlo o nějaký pitomý dluh mafii.
Tady už šlo o můj bídný život.
Tiras
Bylo šest odpoledne třetího dne, když jsem nasedal ve svém nejdražším obleku do svého auta, a vyrážel směr White Rose. Všechno zatím klapalo, i když jsem měl neodbytný pocit, že je něco špatně.
Majitel bordelu byl podle hlasu o něco starší než já.
Chvilku se pokoušel se mnou na oko dohadovat, ale nakonec souhlasil, že dostanu toho nejlepšího. A i přesto, že byl prý velmi žádaný, podařilo se mu nakonec vměstnat mě hned na druhý den večer po mém telefonátu do jeho programu.
Byl jsem opravdu zvědavý, co mě čeká, a abych samozřejmě udělal dojem, nadupal jsem si nejen peněženku, ale vyfešákoval i sám sebe.
Podle pokynů jsem se dostal k zadnímu vchodu, kde na mě čekal ten vymaštěný kretén z baru s ksichtem jako prokopnutý pomeranč, a vedl mě do kanceláře majitele, abych mohl zaplatit.
A v té chvíli se můj šestý smysl rozeřval naplno.
Napětí těla toho blbce se dalo jen těžko přehlédnout, stejně jako mírné pocení, a přitom zde byla puštěná klimatizace. Všude bylo až moc velké ticho a hlavně přítmí.
Ve všech bordelech, které jsem doposud navštívil všechno zářilo a celkově to působilo mnohem živěji.
A ve chvíli, kdy mě ten debil pobídl, ať vejdu do kanceláře, ale sám zůstal na chodbě, mi bylo jasné, že je to v hajzlu.
Ale tak snadno jsem se nehodlal vzdát.
„Tiras Grayson Killian,“ ozvalo se vedle mě, a já jen tak tak uhnul ruce, která svírala dlouhý nůž.
Takže žádné pistole? Tím líp pro mě.
Kulce bych se těžko vyhnul, ale s mým tréninkem jsem měl šanci vyhrát, pokud bude používat jen nůž. Do tváře jsem mu neviděl. Měl ji schovanou pod šátkem a nenechal mě vydechnout. Byl rychlý a moc dobře věděl, co dělá.
Nečekal jsem ovšem, že budou dva.
Jednoho bych ještě vyřídil, aby to vypadalo jako nehoda, ale dva?
Ten hajzl tady má určitě kamery, a když je zabiju, budu mít sakra, co vysvětlovat.
A navíc, neměl jsem čas se tu zdržovat.
Budu muset vymyslet jiný plán, protože myšlenka, že bych tu pobíhal a hledal ty, kteří za tím stojí, byla nemyslitelná.
Podcenil jsem tu malou kurvu. Nejspíš to celé narafičili a teď se dobře baví, zatímco spolu někde šoustají. Ale můj čas ještě přijde.
Dobře mířenými ranami jsem je uzemnil, i když jsem sám nevyvázl bez zranění, a pak jsem vyrazil dveře, které ten krysí ksicht za mnou zavřel.
No, srazil jsem i jeho, jak nejspíš nečekal, že to budu zrovna já, kdo vyletí ze dveří, a byl jsem sotva v polovině, když jsem zaslechl hlasy, které jasně naznačovaly, co se mnou chtějí udělat.
Po cestě jsem srazil ještě dva nějaké poskoky, a pak už hodil šipku do auta a valil pryč.
Nejspíš budu muset koupit nové auto a chvilku se prohánět po městě něčím míň nápadnějším než mým Silvem. Ještěže byt není psaný na mé pravé jméno a nikdo mě tak nemůže vystopovat.