Efraim Morgan, druhé jméno Honey
25 let, vysoký 172 cm, štíhlý, vlasy světle hnědé po lopatky, s blonďatým melírem,
V uchu nosí náušnici, oči modré, drobný nos, plné rty, dívčí rysy
Efraim jako teenager byl na pěst, brzy utekl z domu a zapletl s mafií, u které si nadělal dluhy. Dlouho se před nimi skrýval, chtěl si vydělat a dluhy zaplatit, ale ty stále rostly a on to s obyčejnými brigádami nezvládal. Nemohl pracovat nikde na plný úvazek, protože by ho tak hned našli. Nedodělal střední školu právě proto, jaký byl. Mafie ho ale nakonec dopadla, a vzhledem k tomu, jak vypadá, ho nakonec prodali do bordelu na okraji Jacksonville. Majitel bordelu za něho dluhy zaplatil s tím, že si to u něho odpracuje. Ale vůbec nemá v úmyslu Efraima pustit, a proto mu tají, kolik už si přesně vydělal. Jako prostitut pracuje už druhým rokem. Je velmi žádaný právě proto, jak je krásný, a je jeden z nejdražších prostitutů v bordelu.
Tiras Grayson Killian
35 let, vysoký 195 cm, štíhlejší, mírně svalnatá postava, v kondici se udržuje kvůli své práci. Světle zelené oči, černé vlasy ostříhané nakrátko, aby mu nezavazely, ostřejší výrazné rysy, plnější rty.
Na výšce, díky své postavě, svému charisma a pěknému kukuči se několik měsíců živil jako model, než zjistil, že tohle opravdu není něco, co by ho bavilo.
Jeho děda býval detektivem, a když po smrti rodičů se svým o deset let mladším bráškou, který mu byl svěřen do péče, vyklízeli rodinný dům, aby se mohli přestěhovat do bytu v centru města, našel dědovy staré zápisky a spisy a naprosto ho to učarovalo.
Bohužel, kvůli péči o svého bratra Shaye neměl dostatek času a prostředků, aby prošel policejními testy. Nevzdával to však a zkoušel to různými cestami, přičemž mu pak začal pomáhat i Shay.
Nakonec, když bylo Shaymu 21 let a Tirase tak nesvazovala žádná povinnost, dostal možnost začít pracovat jako lovec odměn na volné noze.
O půl roku později dostal oficiální povolení, a hned jeho první případ ho uvedl v tom nejlepším světle.
Ve svých 32 dvou letech si myslel, že mu svět leží u nohou.
Měl práci, o které snil, jeho bratr šel v jeho šlépějích, měl přítele, kterého nade vše miloval.
Jenže stačila jedna noc, jedna jediná noc a on o všechno přišel.
Efraim Honey
Přede mnou přistálo pár bankovek a já se po nich hned natáhl. Šlo to trochu ztěžka, protože jsem měl spoutané ruce, ale co bych pro těch pár dolarů neudělal.
Zasloužil jsem si je. To, co jsem teď dostal, je jen moje. Jen proto, že jsem obsloužil klienta a udělal všechno, co mu na očích viděl. A to doslova…
Klečel jsem na všech čtyřech, a svíral bankovky v dlani. Hlavu jsem měl skloněnou a díval jsem se jen na ty nohy, které jsem ještě před chvílí musel líbat, než mi nasadil roubík.
Málem jsem se pozvracel, ale musel jsem to překonat a tvářit se, jak jsem štěstím úplně pryč, že vůbec můžu něco takového dělat.
Kožené řemeny kolem těla mi nevadily. Až na ten jeden, který mě držel dál od toho, abych si mohl konečně ulevit i já. Zatímco můj zadek byl celý červený od bičíku a důtek, a plný toho jeho hnusu, od kterého jsem měl ulepené i červená stehna, já se neudělal ani jednou.
Ještě že se udržuji v kondici a mám dobrou fyzičku, protože tohle by jen tak někdo nevydržel.
„Jsi nádherný, Honey,“ sklonil se přede mnou a popadl mě surově za vlasy, až jsem měl pocit, že mě skalpuje.
„A poslušný,“ olízl mi tvář, na které ještě byly zbytky jeho sperma, a já jen přivřel oči, abych se na něho nemusel dívat.
Povolil přezku a sundal mi roubík. Konečně jsem polkl sliny a mohl se pořádně nadechnout.
Sevřel jsem bankovky v ruce ještě víc, a pak si podle jeho příkazu poslušně sedl na paty.
„Za odměnu se můžeš udělat. A chci všechno vidět. Pěkně roztáhni nohy…“ usadil se na sofa, na kterém mě ještě před chvilkou klátil, jako by měl přijít konec světa.
Poslušně jsem dosedl na zadek a opřel se o sloup. Pokrčil jsem nohy a roztáhl je co nejvíc.
Musel jsem počkat, až mi milostivě sundá řemínky bránící mi se udělat, a sedne si zpátky. Samozřejmě že mě nezapomněl ochmatat, znovu mě olíznout na tváři, jako by si tím dokazoval, že on je tady pán. On je Alfa…
Přivřel jsem oči, když jsem začal obšťastňovat sám sebe. Věděl jsem jak na to, za ty dva roky v tomhle bordelu, jsem se hodně naučil, abych věděl, jak nejvíc klienty vzrušit, co na koho platí, jak se u toho tvářit a vzdychat, aby to nevypadalo hraně.
Ne oni, ale já jsem tady ten, kdo to vede.
„Dívej se na mě!“ vyštěkl najednou.
Na stehna mi se zasvištěním dopadl bičík, a já se rychle vrátil zpátky ze svých představ o hezkém chlapovi, který bude jen můj a já jeho…
Možná jednou…
Tiras
Seděl jsem na posteli, v jedné ruce cigaretu, v druhé tlustou sklenici do poloviny naplněnou jantarovou tekutinou, a zíral jsem do prázdna.
Ztratil jsem se v myšlenkách a úplně zapomněl na to, kde jsem, dokud se mi na záda nenalepilo druhé tělo a mé ucho ovanul horký dech.
Zamračil jsem se, popotáhl zbytek cigarety, nedopalek típl do popelníku na nočním stolku, a kopl do sebe obsah sklenice.
Otřásl jsem se odporem, když na mě to stvoření sáhlo, ale ono si to nejspíš vzalo po svém a začalo mi strkat ruku mezi stehna.
Docela surově jsem ji sevřel, až jsem uslyšel vyheknutí a odhodil to na postel.
„Nesahej na mě,“ zasyčel jsem a otočil se.
Mladý kluk, takový, jaké jsem měl přesně rád, štíhlý, něco málo přes dvacet, drobná postav, škádlivý kukuč, plné rtíky, dokonalost sama.
Užil jsem si. To jo. S tou svojí prdelkou uměl zázraky a nejspíš měl teď stehna slepená k sobě, vzhledem k tomu, kolikrát jsem mu tu jeho dírku naplnil, a nejspíš bych se k němu i vrátil, nebýt toho, že to byl prostitut.
Na první pohled to nebylo patrné, vzhledem k tomu, že jsem noc, co noc obrážel všechny bordely ve městě a nejspíš už mě všude znali. Ale ve skutečnosti jsem to dělal jen z jednoho důvodu.
Hledal jsem vraha svého bratra.
A když oficiální cesty nezabíraly, před rokem jsem sám začal chrápat s každým prostitutem na kterého jsem narazil.
Samozřejmě jsem si vybíral pouze ty z vyhlášených veřejných domů, protože to byla druhá indicie, kterou jsem k smrti bratra měl. Nikdy jsem si však nevybral dvakrát stejného prostituta, i když jsem třeba několikrát navštívil ten samý bordel.
Efraim Honey
Ještě jsem rychle oddechoval a tělem probíhalo to příjemné chvění, když jsem se konečně mohl udělat, a orgasmus jsem si opravdu užil už jen proto, že to nebyl on, kdo mě přivedl k vyvrcholení Pomalu jsem se uklidňoval, a přitom ho pozoroval, jak se upravuje. Nebyl to žádný krasavec. Jeden z těch tuctových chlapů, kterého by si člověk ani nevšiml, kdyby na sobě neměl drahý oblek od Armaniho, zlatý prsten a zlaté hodinky na ruce. To, že má prachy z něho doslova čišelo, a on to rád ukazoval. Rád se předváděl.
Jo, kdyby tak jeho žena věděla, co dělá každý úterní večer. Hodně by se divila, kdyby se dozvěděla, že nechodí na schůze policejní rady, ale do bordelu. Pravidelně už rok, pravidelně za mnou.
Jen ve výjimečných případech nepřijde, a to jen tehdy, kdy opravdu mají v práci něco urgentního.
Jako třeba příští týden.
„Mám služební cestu do Washingtonu, takže nepřijdu. Bude se mi po tobě stýskat,“ ještě ke mně došel, když už byl oblečený a nachystaný odejít.
Vzhledem k tomu, že už měl na sobě věci, jen mě znovu popadl za vlasy a vrazil mi jazyk do pusy, aby se mohl se mnou rozloučit tím, čemu on říká polibek.
Já to spíš viděl jako udušení jazykem.
Ale držel si už odstup, aby si náhodou nezašpinil svůj drahý oblek, a neměl na sobě jediný důkaz, že někde byl. Proto s sebou nosil i svou vlastní kosmetiku, šampon a gel na mytí. Nechtěl být cítit něčím jiným. Dával si na tohle sakra pozor.
„Ale když tu nebudu, víš, co máš dělat. Až se vrátím, chci se podívat na video, jak si to krásně děláš a jen pro mě, jasný?“
Ještě jednou mě přidusil svým jazykem, a pak mě konečně pustil a odešel.
Měl jsem chuť si odplivnout, jen co se za ním zavřely dveře. Ale nemohl jsem. Věděl jsem, že všechno, co se tady děje, nahrává skrytá kamera. Byla to Gregova pojistka, a občas s nahrávkami vydíral některé klienty, od kterých pak požadoval protislužbu.
Opřel jsem se o sloup, zavřel oči a čekal. Nic jiného se nedalo dělat.
Až teprve někdy snad po deseti minutách se otevřely dveře a dovnitř vešel Pablo, který se staral o naši bezpečnost.
„Už je konečně pryč,“ zašeptal, když si přede mnou dřepl a začal mi sundávat pouta a kožený postroj. „Nachystal jsem ti vanu a máš tam i večeři. Tak se dej trochu do kupy. A ty prachy si pořádně schovej. Na videu nebylo vidět, že ti je dává.“
Rychle jsem skrčil bankovky v dlani, aby nebyl vidět ani kousek, když mi pomohl mi vstát a přehodil přese mne župan.
Nahlédl do chodby, jestli se tam právě nepohybuje nikdo z klientů a teprve potom jsme mohli vyjít. Doprovodil mě na třetí patro, které bylo pod střechou, a kde jsme měli své pokoje. Teda někteří z nás, protože tohle byl pro mne poslední dva roky domov a málokdy jsem se dostal ven. A pokud už ano, tak vždycky v doprovodu Pabla, abych náhodu nezval do zaječích. Pablo mě doprovodil až do mé koupelny. Aspoň v tomhle na nás Greg nešetřil. Vždycky říkal, že se nebudu mít nikde tak dobře, jako u něho. Měl jsem apartmán, menší předpokoj, ložnici, a velkou koupelnu se sprchovým koutem, prostornou vanou, toaletou a bidetem, který byl povinnou výbavou pro všechny. A ten jsem využil hned jako první.
„Zítra má přijít Gideon, tak to budeš mít trochu volnější. Ale dej se pořádně dohromady, víš, že má výdrž a zůstává tu poměrně dlouho, takže se pořádně umej, najez a běž hned spát,“ přistoupil Pablo, ke mně a prohrábnul mi vlasy.
Zaklonil mi hlavu, aby zkontroloval, jestli klient neporušil pravidlo a nemám na sobě nějaké modřiny nebo cucfleky. Ještě mi zkontroloval stehna a zadek, i záda.
Když zjistil, že jsem v pořádku, řekl, že mi pošle Valerii, aby mě namazala, a fleky od bičíku a důtek zmizely co nejdříve, a pak spokojeně odešel, zatímco já si snažil vymýt zadek od toho hnusu policejního šéfa.
Tiras
Byl jsem lovec odměn a celý případ začal tím, že jsem si posvítil na nejbohatšího magnáta města Jacksonville, Gideona Bensona. Navenek působící jako slušný obchodník, který by mouše neublížil, žijící skromný život po boku mladé manželky a dvou dětí, kterému na srdci leželo jen blaho našeho velkého města.
Hovno.
Drogy, prostituce, obchod s bílým masem, násilí, vraždy.
Tohle byla jeho pravá tvář.
Narazil jsem na to čirou náhodou před třemi lety, kdy jsem k sobě přivzal i Shaye, protože nedal pokoj. Byl úplný opak mě.
Drobný, štíhlý, zlaté vlasy po pás, nebesky modré oči, pěkný zadek, a tak nebylo divu, že jsem od něj musel nápadníky odhánět pomalu lopatou, když si přiznal, že je taky na kluky.
No, na jednu stranu jsem byl rád, že se toho rodiče nedožili. Už tak těžce překousávali fakt, že ode mě se nikdy potomků nedočkají, a když by s tím přišel ještě i Shay, asi by je kleplo.
Byli docela pobožní, proto jsem byl i já pokřtěn, i když mě tohle nikdy nebralo, a do kostela jsem chodil jen do té doby, dokud mě s tama nevykázali potom, co jsem jim vypil všechnu svěcenou vodu.
No co, já měl žízeň, nikde nic nebylo, a ona chutnala docela dobře.
Týden jsem si tehdy nesedl na zadek, jak mě otec seřezal, ale mělo to aspoň účinek v tom, že už jsem do kostela nemusel.
Mí rodiče byli sice přísní, ale i tak jsem je miloval, a nad jejich hrobem slíbil, že ze Shaye vychovám poctivého chlapa, na kterého by mohli být hrdí.
Tenhle slib už nikdy nedodržím.
Zklamal jsem je, svého bratra, i svého milence, který mě odkopl poté, co údajně až moc slepě hledám vrahy svého bratra.
Efraim Honey
Kdyby mě neprobrala Valerie, nejspíš bych v té vaně usnul a utopil se. Ale aspoň bych měl klid už navždy.
Kecám…
Mám život rád, a jednou se odsud dostanu. Dodělám školu, a pokud to ještě půjde, tak zkusím vysokou. Nemusím mít sice doktorát, ale nějaký titul by se hodil, abych mohl konečně normálně začít pracovat, a hlavně normálně žít. Chci svůj vlastní byt, chci si vybírat sám, s kým se vyspím, a možná jednou narazím na hezkého, vysokého chlapa, se zelenýma očima, který by mě zaujal natolik a já jeho, že bychom už spolu zůstali.
Za ty skoro dva roky mou postelí a mýma rukama i mým zadkem prošlo tolik chlapů, že už jsem je i přestal počítat. Po půl roce, kdy jsem byl nucen si zvyknout, už jsem se nevzpíral a nezvracel pokaždé, když na mě někdo sáhnul, nebo mi vrazil svého ptáka do pusy nebo do zadku, jsem pomalu začínal být poslušný.
Nakonec jsem skončil tady v lepším baráku, se svým vlastním pokojem a svou vlastní klientelou, pro kterou není problém sáhnout hluboko do kapsy. Znal jsem jich spousty, věděl jsem, co jsou zač, a taky jsem věděl, že pokud by se někdo o tomto jejich druhém životě dozvěděl, měli by na krku velký malér.
Ale já mlčel, a oni to věděli.
Naučil jsem se spoustu věcí, co se „pracovní stránky“ týkalo. A taky jsem se naučil vnímat lidi. Jejich charaktery, jejich přání, už jen podle jejich gest a mluvení jsem vždy brzy věděl, s kým mám tu čest, i když za mnou přišli poprvé.
Nejednou se stalo, že jsme nakonec skončili u mluvení. Samozřejmě až potom, co si vyprázdnili svůj pytel…
A tak mi bylo jasné, jakou školu jednou budu chtít dělat, až se odsud dostanu ven.
Když jsem konečně vylezl z vany a utřel se, lehl jsem si na postel a Valerie mi namazala celé tělo, hlavně i proto, aby ty rudé fleky zmizely co nejdříve, protože Gideon neměl rád poškozené zboží. Nebyl to žádný sadista, měl sice své choutky, ale v momentě, kdy zjistil, že mám na sobě jediný flek navíc, začínal být nebezpečný, zuřil a hrozilo, že někoho zabije. A já byl většinou první na ráně.
Než jsme zjistili, o co mu vlastně jde, párkrát jsem skončil s přeraženými prsty a modřinami. Jediné, čemu se vyhýbal, byl můj obličej. Vždycky říkal, že když má mít poškozené zboží, tak jedině od něho.
Tiras
Z myšlenek na minulost mě vytrhl polštář, který mi přistál na obličeji.
„Hovado!“ zaječel ten kluk, jehož jméno jsem si ani neráčil zapamatovat.
Chtěl nejspíš ještě něco říct, ale vyšlo z něj jen zachroptění, když má ruka skončila na jeho krku.
„Drž hubu, ty špinavá, hnusná, couro! Líbilo se ti to v noci? Ano? Když jsem tě šoustal a plnil ten tvůj nadržený zadek? Líbilo se ti to? Protože mě ne!“ kecal jsem, ale co může vědět. „O nikoho z vás bych si neopřel ani kolo, a měl jsem pocit, že mi upadne, když jsem ho do tebe strkal.“
S funěním jsem ho odstrčil od sebe a jeho strach v očích potom, co soplil do polštáře a pokoušel se popadnout dech, byl nepřehlédnutelný.
No, měl jsem štěstí, že v tomhle pokoji nejsou kamery, jinak bych to asi těžko vysvětloval.
Jediná výhoda byla, že tihle kluci za prachy vždy mlčeli. A možná taky ze strachu.
I když jemu bych nejraději nezaplatil nic.
Jediné, co jsem se od něj dozvěděl, když na mě skákal a předváděl mi, co se svými boky dokáže, bylo jméno bordelu, na který jsem při svém vyšetřování už několikrát narazil a začínal jsem mít tušení, že můj bratr zemřel právě tam.
Rychle jsem se oblékl, abych byl co nejdříve pryč, a z kapsy kožené bundy vytáhl peněženku.
„Tohle je za sex, který nestál za nic,“ hodil jsem po něm bankovky v přesné výši, jakou si účtoval jeho majitel, „tohle je za to, že budeš mlčet,“ hodil jsem mu další, neméně tučný svazek bankovek a díval se na to, jak mě propaluje pohledem.
Jen jsem se ušklíbl.
I kdyby si chtěl stěžovat, nebylo by mu to nic platné. Takový byl prostě jejich život.
Ale já je nelitoval. Chtěli to, tak to mají.
Přitom většina z nich jsou pěkní kluci, chytří, které bych raději viděl slušně vydělávat prachy, místo toho, aby se noc, co noc kurvili a svalovali to na krutý osud.
Ale byli i takoví, kteří vyloženě tohle jen vyhledávali a nic jiného dělat nechtěli.
A těma jsem pohrdal nejvíc.
Efraim Honey
„Honey! Vstávej!“ zatřásl se mnou někdo tak silně, až jsem se málem zalknul.
Rozkašlal jsem se a konečně rozlepil oči.
Pablo se na mě díval s pochopením, ale věděl jsem, že by pro Grega udělal první poslední. Proč by taky ne, když se tu měl dobře. Jen výjimečně za něho dělal práci Derek. A to jen když dostal Pablo volno. A Dereka tu neměl nikdo rád. On sice taky byl Gregův muž, ale k nám se choval jako k odpadu.
Jo, jednou by mu měl taky někdo natrhnout prdel, aby věděl, že to není žádný med.
„Kolik je hodin?“ zachraptěl jsem, když jsem konečně přestal kašlat.
„Je osm a za půl hodiny už máš být na baru. Tak si pohni. Na stole máš snídani,“ ukázal ještě do druhého pokoje a pak už zamířil ven. „A ať přijdeš včas, nebo se Greg nasere!“
Jak já jsem nesnášel tyhle rána. S povzdechem jsem vstal a zamířil rovnou do koupelny. Pořádně jsem se prohlédl ve velkém zrcadle, a s uspokojením jsem zjistil, že fleky už nejsou skoro vidět. Do večera, než přijde Gideon, by to mělo být v pořádku.
Gideon byl vlastně někdo, kdo si tu mohl dovolit cokoliv a prošlo by mu to. I když sám měl co do činění s prostitucí, do svých bordelů nikdy nechodil, a nikdy si nenechával přivážet děvky k sobě domů. A vzhledem k tomu, že na povrchu to byl významný podnikatel s obrovským majetkem, a uvnitř byl prohnilý až na kost, všichni se ho báli.
Greg kolem něho skákal víc než kolem jednoho radního, který tu docházel za Peterem, blonďatým klučíkem, který měl pokoje hned vedle. Bylo mu dvacet pět, tak jak mě, ale svým vzhledem připomínal spíš kluka, který teprve dospívá. A to byla úchylka radního. Mezi sebou jsme mu říkali Pedofil s malým pérem.
Když jsem se konečně osprchoval, a nasnídal, mohl jsem se obléct. Nikdy jsem za barem nenosil spodky. Potřeboval jsem mít volnost, protože to byl můj pracovní nástroj, který taky potřeboval odpočinout. Ale taky jsme za barem nikdy nechodili oblečení jako děvky, jak by si jeden mohl myslet. Už jen proto, že to byl navenek seriózní bar, který měl otevřeno od devíti do půl noci. A do bordelu se chodilo jiným vchodem.
Když jsem sešel dolů, měl jsem vlasy stažené do jednoduchého culíku, na sobě pohodlné boty, lehké plátěné černé kalhoty a bílou košili. Tuhle barevnou kombinaci jsme museli dodržovat. Mohl jsem si dovolit chodit bez spodků, protože jsem neobsluhoval klienty, ale pracoval za barem.
Než jsem si všechno připravil, přišel nás ještě zkontrolovat Greg, a když byl spokojený, mávnul na Dereka, který tu oficiálně pracoval jako vyhazovač, když nezastupoval Pabla na pokojích, a ten konečně otevřel.
Netrvalo dlouho, a já nasadil svůj profesionální úsměv, abych mohl prvním hostům začít nalívat.
Tiras
Ani jsem se neohlédl, když jsem vycházel ven.
U majitele jsem se pouze zapsal, samozřejmě pod falešným jménem, nahlásil částku, kterou jsem zaplatil, a pak už vyšel ven.
Bylo kolem osmé ranní, a i přesto, že jsem skoro celou noc nespal, nějak jsem unavený nebyl.
Z kapsy jsem vytáhl krabičku Marlborek a jednu vyklepl.
Po zapálení jsem dlouze potáhl a na okamžik zavřel oči.
Přál jsem si to už mít za sebou. Přál jsem si dělat svou práci, přál jsem si zase mít přítele, který na mě čeká, až se vrátím domů, se kterým si zajdu do kina, na dobrou večeři, pěkně ho pomiluju, a nakonec si třeba pořídíme psa nebo kočku.
Místo toho už jsem necelé tři roky obrážel bordely a snažil se najít vraha svého bratra na úkor vlastního života.
Zatřepal jsem hlavou, abych vyhnal nechtěné myšlenky, a pak přešel k parkovišti na kterém stál můj Chevrolet Silverado.
Ne, že bych v přelidněném městě takhle velké auto potřeboval, ale měl jsem rád, když jsem mohl mít věci pod kontrolou.
V autě jsem típl nedopalek do popelníku a nadechl se svěží ovocné vůně z osvěžovače.
Jo, sice to tak u mě v bytě, nedaleko centra nevypadalo, ale moje auto muselo vždy vypadat, jako by právě vyjelo z továrny. Nesnesl jsem na něm jediné smítko prachu nebo škrábanec.
Jediné, co jsem si neodpustil bylo v něm kouřit.
Začínalo být docela horko, a tak, než jsem vyjel z parkoviště, sundal jsem si bundu, pod kterou jsem měl lehce uplé triko s krátkým rukávem, které zvýrazňovalo moji postavu i lehké opálení.
K tomu jsem měl obyčejné džíny a lehké tenisky.
Můj původní plán zajet domů a dát si pořádnou sprchu vzal za své, když mě na nedaleké křižovatce praštil do očí menší billboard s názvem baru, který byl ale ve skutečnosti bordelem.
Zatím všechny indicie směřovaly k němu a já se rozhodl, že sprcha počká.
Efraim Honey
Asi po půl hodině byl bar tak z poloviny zaplněný. Přímo u barových pultů sedělo několik hostů, ať už ženských nebo chlapů. I když některé ženské vypadaly jako šlapky, protože chtěly ukázat své „sexy“ tělíčko, přesto nebyly. Žádná si tu z ulice nedovolila přijít. A pokud už to některá zkusila, protože byl bar vyhlášený bohatou klientelou, skončila dost špatně. Většinou někde v příkopu a rozmláceným obličejem, nebo zlámanýma nohama.
Podezírali jsme z toho Pabla, ale nakonec jsem náhodou přišel na to, že je to práce právě Dereka, a někdy i Gideonových mužů. To byla jeho občasná výpomoc Gregovi Zbavit se nepohodlných lidí.
„Honey, máš v kalendáři volno na dnešní večer?“ tiše se zeptal jeden z klientů, který za mnou občas chodíval.
Byl z jiného města, a když sem náhodou zavítal, vždycky si mě vyžádal.
„Je mi líto, ale ne,“ rychle jsem mu odpověděl, a šel jsem míchat další drinky.
Jemu jsem nalil panáka Skotské, a než jsem stihl stáhnout ruku zpátky, chytl mě za ní a mírně si mě potáhl k sobě.
„Tak to zruš, zaplatím ti dvakrát tolik, Greg o tom nemusí vědět,“ mírně se pousmál.
„Měl bys tu ruku dát pryč, nebo ti ji Derek zlomí. A víš, že si nemůžu domlouvat kšefty tady za barem. Nechci mít zlomený nos,“ rychle jsem se vymanil ruku z jeho držení, a narovnal jsem se, protože Derek zmerčil, že se něco děje a už vstával, že půjde k nám.
Jen jsem na něho zavrtěl hlavou, že je všechno v pořádku.
„Neměl bys to už příště dělat. Ale pokud máš čas, zítra mám volno.“
„Zítra odjíždím,“ stáhl obočí a zamyslel se. „Zařídím to u Grega.“
Než jsem ho stihl zastavit, hodil na pult bankovku a vstal. Prošel dveřma pro personál dozadu, a mě bylo jasné, že šel rovnou za Gregem.
Neměl to dělat. Jen jsem mohl doufat, že vyjde celý a zdravý…
Uklidil jsem jeho nedopitou sklenici a utřel bar, když jsem si všiml, že na konci se usadil nový host. Hned mě zaujal. Byl to přesně ten typ, kterého jsem si představoval pro svůj život. No, ale já takové štěstí nemám, abychom spolu takhle někdy skončili.
„Co vám můžu nalít?“ došel jsem k němu a usmál se.
A můj úsměv se roztáhl ještě víc, když jsem uviděl ty jeho krásné zelené oči. Opravdu se mi líbil…
Tiras
Než jsem se propletl městem bylo skoro půl desáté, když jsem parkoval naproti baru na vyhrazeném parkovišti.
Do kapsy džínů jsem nacpal peněženku, mobil, cigarety i klíče od auta a vyrazil.
Na první pohled se to opravdu tvářilo jako ten denní bar, kterých tu bylo plno.
Ono, nejen v noci se lidi baví. Jsou tací, kteří raději zajdou na skleničku ve dne než v noci.
Všiml jsem si muže zhruba ve věku jako já, který všechno nenápadně kontroloval.
Nejspíš vyhazovač.
Interiér i hosté znovu poukázali na obyčejný bar, o něco méně už pak obsluha.
A už jsem pochopil, proč je White Rose považován za jeden z nejluxusnějších bordelů vůbec.
Osobně jsem tu ještě nebyl, nechtěl jsem zbytečně riskovat odhalení, ale nejspíš bylo na čase to změnit. Tušil jsem, že bratra zabili nejspíše tady, a nejspíše někdo z nejvýše postavených prostitutů.
Neměl jsem ale doposud jistotu, a jen tak si tu nakráčet a žádat toho nejlepšího, by asi nebyl zrovna ten nejlepší nápad. Kromě toho jsem si až do včerejší noci nebyl pořád jistý.
Sedl jsem si na kraj baru, abych měl dobrý výhled, a sotva jsem vytáhl cigarety z kapsy, už stál u mě mladík a ptal se, co si dám.
Pozorně jsem si ho prohlédl a přivřel oči.
Vypadal zatraceně dobře a usoudil jsem, že s tím svým tělem nejspíš dokáže zázraky.
Ale pořád to byla děvka. V tom mě můj nos nikdy nezradil.
Znovu jsem se ho pozorně prohlédl, a dokonce se mírně předklonil, abych nasál jeho vůni.
Musel jsem se hodně ovládnout. Že bych měl konečně po třech letech štěstí?
Že bych konečně našel toho, kterého hledám?
„Cokoliv mi doporučíš,“ zachraptěl jsem po chvilce hlasem, na který jsem kluky taky balil, protože jim přišel sexy. „A můžu? Jen jsem zapomněl zapalovač v autě, tak kdybys mi připálil.“
Ukázal jsem na cigaretu, a dokonce ze sebe dostal i něco jako omluvný úsměv.
Efraim Honey
Mírně jsem naklonil hlavu a přivřel oči, když promluvil.
Všiml jsem si, jak mě zkoumá, na to jsem měl čuch. Ale přesto jsem musel uznat, že je to zatraceně sexy chlap.
„Myslím, že pořádný panák Whisky k vám sedí dokonale,“ pokýval jsem hlavou.
Z pod pultu jsem vzal zápalky s logem baru. Normálně je hostům pokládám na bar, ale tenhle chlap mě docela zaujal.
Krásný, a přitom… Něco skrývá. Je v jistém slova smyslu nebezpečný.
Jo, toho dostat do postele, klidně bych mu dal i zadarmo. A já mám výzvy rád.
Odtrhl jsem sirku, škrtl, a přiblížil se s ní k jeho cigaretě, abych mu mohl připálit.
Znovu jsem mírně naklonil hlavu a přimhouřil oči.
„Tak bude to Whisky, nebo jsem se spletl?“ zeptal jsem se polohlasně.
Tiras
Nejspíš jsem opravdu narazil na zlatou žílu.
Ten kluk byl třída.
Sexy, nebezpečný, vyzývavý.
Věděl to o sobě a uměl toho využít.
Na malý moment jsem i zapomněl, proč tu jsem a kdo je on, když přivřel oči, naklonil hlavu a zeptal se, jestli to bude Whisky.
Zcela bezděčným, normálním gestem, které u nás kuřáků bylo běžné, jsem sevřel jeho ruku ve své, když škrtl zápalkou a přiblížil k ohni cigaretu.
Celou dobu jsem z něj nespouštěl oči ani ve chvíli, kdy jsem mu po hřbetu ruky přejel napřed bříšky prstů, a pak nehty.
„Nespletl jsi se,“ řekl jsem stejně polohlasně jako on, když jsem ho konečně pustil ze sevření poté, co jsem sám sfouknul zápalku a kouř z cigarety vyfoukl nosem, aby nešel přímo na něj.
Efraim Honey
Usmál jsem se, když mi potvrdil objednávku.
Hodil jsem sirku do popelníku, který jsem mu pak přisunul blíž.
„Hned to bude,“ otočil jsem se a odkráčel na druhou stranu, kde byly láhve, abych mu nalil tu nejlepší Whisky, kterou si rozhodně zaslouží.
Až teprve když jsem se trošku vzdálil jsem se konečně nadechl. To jeho bezděčné gesto mě málem dostalo do kolen, a musel jsem zatajit dech, aby nepoznal, jak jsem se zachvěl. Naučil jsem se ovládat své tělo, aby neprozradilo víc, než jsem chtěl.
Dával jsem si záležet, aby mě dobře viděl celého, když jsem kráčel na druhou stranu. Chtěl jsem ho nalákat, ale nechtěl jsem být přehnaně vyzývavý. Nechtěl jsem, aby to bylo tak okaté.
Sám jsem nesnášel tyhle typy, které kroutily zadkem, jako by chtěli snést přinejmenším pštrosí vejce.
Ještě po cestě jsem mrknul do schované kamery a nepatrně přikývl, aby Greg věděl, že se tu objevil potenciální zákazník.
Sehnul jsem se k lednici pro úplně novou láhev, kterou jsem hned otevřel, a s ní pak přešel zpátky k hostovi. Seděl a pokuřoval, a já s potěšením zjistil, že se na mě pořád dívá.
Postavil jsem před něj broušenou skleničku, otevřel láhev a nalil mu velkého panáka. Po celou dobu jsem se na něho díval, a pohledem jsem uhnul jen na kratičký okamžik, když jsem nalíval pití.
„Prosím, a…“ brknul jsem prsty o jeho ruku, když jsem před něj posunul skleničku, „dobře se bavte.“
Pak jsem s úsměvem odstoupil a šel obsloužit dalšího hosta.
Tiras
Sledoval jsem ho celou dobu a chvílemi nevěděl, kdo je lovec a kdo kořist.
Byl si moc dobře vědom toho, jak na mě působí.
To mě utvrdilo v tom, že je nejen krásný, ale i chytrý, a svých předností dokáže zatraceně dobře využít. Nejspíš to je nejnebezpečnější kluk, jakého jsem zatím potkal.
Musím ho nějak naťuknout víc a dozvědět se, jak se k němu dostat, a hlavně, jak daleko můžu zajít.
Na okamžik mě napadlo, jak se kluk jako on, mohl dostat sem, ale zase jsem tu myšlenku rychle zaplašil. Nebylo to nic, co by změnilo můj názor na ně.
Ale…
No, u něj bych nejspíš udělal i výjimku, a sex s ním si pořádně užil.
Když odešel obsluhovat další hosty, nenápadně jsem si prohlédl i okolí baru a zdejší lidi.
Ty kamery nešly přehlédnout, i když, kdo ví, kolik jich tu zůstává skrytých.
Hosté nejspíš netušili, nebo aspoň drtivá většina z nich, co se za zdmi toho baru odehrává, podle toho, jak se chovali a tvářili.
Dokouřil jsem, dopil sklenici a nalil si novou.
Když jsem si zvedal k ústům, naše pohledy se střetly, já se mírně usmál a ve vzduchu naznačil přípitek.
Musel jsem ale začít něco dělat.
Tím, že budu sedět, chlastat a blbě se culit nic nevyřeším.
Příležitost nastala asi po třetí sklenici, kdy se zvedl onen hlídač a zmizel někam do míst, kde jsem tušil záchody pro hosty.
Lehkým pokývnutím ruky jsem přivolal toho krasavce k sobě a naklonil se k němu přes pult tak, abych si zachoval správnou vzdálenost, ale přesto, abych ho víc navnadil upřeným pohledem do mých očí a blízkostí mých rtů.
Jo. I já se naučil za ty tři roky, jak svádět ostatní.
„Nechci být nezdvořilý,“ zašeptal jsem a prsty pravé ruky nenápadně, a hlavně zlehka přejel po jeho předloktí, „ale rád bych si odskočil, a u hostů je nejspíš nějaký problém. Zavedl bys mě, prosím, jinam?“
Lehce jsem přivřel oči a mírně se usmál.
Samozřejmě stačilo, aby mi jen řekl, kde mají třeba záchody pro personál, ale já mu tímhle dal jasně najevo, že chci možná něco víc, a bylo na něm, jestli se toho chytí nebo ne.
Efraim Honey
Věděl jsem, že se na něho Greg zaměří, a nejspíš už spřádá plány, jak ho pozvat do bordelu. Ale taky jsem věděl, že si ho nejdříve pořádně proklepne, už jen proto, že bez problémů přijal celou láhev nejdražší Whisky. Normálně by si klient dal jednu nebo dvě skleničky, ale on si láhev prostě přisunul, jako by to byla levná šťáva, a sám si potom už nalíval.
A na mě bylo ho ještě víc navnadit.
Občas jsem se na něho podíval, asi dvakrát jsem se u něj zastavil, jestli si bude přát i něco jiného, ale jinak jsem se věnoval dalším hostům, s tím, že jsem neopomněl, že se na mě dívá. Cítil jsem ty jeho pohledy.
A ať už něco skrýval, nebo si jen prostě chtěl užít, bylo mi to jedno.
Tohle zvláštní nebezpečí mě lákalo. Tohle mi zůstalo po těch všech problémech, a já se prostě nepoučil.
V jednu chvíli jsem zahlédl, jak se Derek rozběhl na pánské záchody a vzápětí za ním tam mířil i Greg, a dokonce i Pablo. Nejspíš se tam semlelo něco, u čeho byli potřeba všichni, a hlavně aby se nikomu z hostů nic nestalo. Musel to být někdo z pravidelných vážených hostů, jinak by nechali jen Dereka.
Když na mě ten zelenooký muž kývl, došel jsem k němu. Zadíval jsem se na jeho ruku, která se mě dotýkala, a byl jsem rád, že mám dlouhé vlasy, a neviděl, jak se mi zježily na zátylku ze vzrušení, které mě na moment ovládlo.
„Petere, pohlídej to tu, ukážu pánovi, kde si může ulevit,“ odskočil jsem k Peterovi, a pak už jsem vyšel z poza baru.
„Prosím,“ ukázal jsem tomu muži, aby šel za mnou.
Prošli jsme kolem stěny k závěsu na boku baru, kam měl přístup pouze personál. Kuchyně byla za druhými dveřmi, tak jsem věděl, že tu teď nikdo nebude. Byla tu jen toaleta a šatna pro personál, který tu nebydlel.
„Tady,“ otevřel jsem dveře a ukázal mu dovnitř na prostorné toalety, které i tady vypadaly docela luxusně, na to, že to bylo jen pro obsluhu. Dvě kabinky, velké umyvadlo, velké zrcadlo, a kvalitní mýdlo. Na tom si vždycky Greg zakládal.
Podržel jsem mu dveře, ale zůstal jsem stát tak, aby se musel kolem mne protáhnout.
Tiras
Zatajil se mi dech, když souhlasil.
Hlavně jsem teď nic nesměl pokazit. Nechal jsem na pultu cigarety i nedopitou sklenici, aby bylo jasno, že tady někdo sedí, a pak se zvedl.
Následoval jsem toho kluka dozadu a cestou si samozřejmě všímal všeho, co by se mi později mohlo hodit.
Na okamžik mě napadlo, jestli stejně uvažoval i Shay. Jestli taky seděl za barovým pultem a snažil se sbalit někoho z personálu, nebo naopak ze sebe udělat oběť.
Jo, uměl na city líp hrát než já.
Sevřel jsem na moment ruce v pěst, ale to už na mě ten mladík promluvil a otevřel mi dveře.
No, rozhodně se tu teda nemají špatně.
Za takové záchody by se nemusel stydět ani průměrný hotel v centru města.
Chtěl jsem jít dovnitř, ale pohled mi padl na toho kluka a nejspíš to byla chyba.
„Kruci,“ zavrčel jsem polohlasně a k tomu ještě slušně, když jsem ho za ruku vtáhl dovnitř, zabouchl za námi dveře, a pak ho přirazil zády ke stěně.
Chvilku jsem si ho jen tak prohlížel s dlaněmi opřenými o zeď vedle jeho hlavy, než jsem se nosem přiblížil k jeho krku a nasál tu podmanivou vůni.
„Lhal jsem,“ zašeptal jsem mu do ucha, které jsem následně zkousl, jazykem si pohrál s náušnicí, a pak za ni zatahal.
Jedna má ruka přejela po jeho boku až k pasu na jeho, kurva, to byla prdelka!
Měl jsem co dělat, abych nezaúpěl nahlas, zvlášť, když jsem zjistil, že nejspíš nemá spoďáry, pokud nenosil nějaké extra mini tanga.
„Nechtěl jsem na záchod. Chtěl jsem tě jen vytáhnout, kde budeme sami. Obvykle tohle nedělám a takhle nejednám, ale ty… jsi tak… nádherný…“ zašeptal jsem znovu, kolenem se napasoval mezi jeho nohy a mírně zatlačil na rozkrok, zatímco jsem rty mapoval jeho krk, než jsem se dostal až k jeho rtům.
„Chci tě ochutnat,“ zavrčel jsem mu do rtů, zatímco moje oči se vpily do těch jeho.
Nečekal jsem na odpověď, jazykem obkroužil konturu jeho dokonalých úst, a pak už jen čekal na pozvání, abych mohl dovnitř. A zatímco mé koleno pořád doráželo na jeho rozkrok, jedna moje ruka laskala jeho zadeček a druhá vklouzla pod košili, aby okusila jemnost jeho kůže.
Efraim Honey
Tušil jsem to.
V momentě, kdy mě přitlačil na zeď, a zapřel se rukama vedle mé hlavy, mě ani na moment nenapadlo, že bych přivřel oči. Díval jsem se do těch jeho přímým pohledem, a snažil se z nich vyčíst všechno co šlo.
To, že je to alfa samec, ani nemusel říkat. Cítil jsem to z něho, z jeho chování, pohledu, gest i mluvení, i když toho moc neřekl.
Jen jsem vzdychl, když se jeho jazyk dotkl mých rtů, a mým tělem projelo to správné mravenčení, které jsem už tak dlouho nepocítil.
Tohle byla ta správná touha po sexu. Ta pravá nefalšovaná, kdy je člověk ochoten si okamžitě lehnout na záda a roztáhnout nohy.
Jeho koleno taky nezahálelo, mé volné kalhoty nejspíš budu pro dnešek muset doplnit spodkami, protože z tohohle nevyjdu jen tak bez úhony. A nemůžu si dovolit, aby mi celé dopoledne stál.
Ale pro teď…
Jednou rukou jsem se mu zahákl kolem krku a vpustil jeho jazyk do mých úst. S přivřenýma očima jsem si užíval jeho doteky, každý, kterým stiskl můj zadek, a já začínal pociťovat touhu ho blíž poznat.
Zvedl jsem jednu nohu a zahákl mu ji kolem pasu. Volnou rukou jsem sjel do jeho klína a přes látku džín třel jeho krasavce, a s radostí zjistil, že opravdu jsem ho nenechal klidným. Prsty jsem kopíroval jeho penis, jeho délku, a cítil, jak mu tvrdne, až jsem to nevydržel, chytl jednu jeho ruku a zasunul si ji do kalhot, že jsem málem urval knoflík.
„Žádné značky,“ zachraptěl jsem, když jsem na moment opustil jeho ústa, abych se na ně vzápětí znovu vrhl v hlubokém polibku.
Tiras
To, že mám u něj šanci mi ukázal hned, jakmile si mě přitáhl pro polibek.
Jeho chuť byl úžasná, to jsem musel, chtě nechtě, připustit, stejně jako jeho tělo i doteky, které mi pak věnoval.
Začínalo se mě zmocňovat to pravé a nefalšované vzrušení, to, které ze mě dělá dominantního lovce, který svou kořist rozhodně jen tak nepustí.
Zavrčel jsem a skousl mírně jeho ret, když si mou ruku nacpal do svých kalhot a po své poznámce se znovu vrhl na mé rty.
To mi jen ukázalo, že je opravdu děvka, ale pro teď jsem to vypustil z hlavy.
Promnul jsem jeho krasavce, ale ruku vzápětí vyndal, vymanil se z jeho sevření a zády ho opřel o zeď.
Kousek jsem se odtáhl a olízl si rty.
„Nehýbej se!“ přikázal jsem mu chraptivě, a pak začal rozepínat knoflíčky jeho košile, než jsem došel až ke kalhotám, které jsem taky rozepnul a stáhnul mu je pod zadek.
Na moment jsem si ho otočil, abych se na tu jeho prdelku mohl podívat, sklonil se, abych mohl jazykem zajet do jeho rýhy, mírně ho plesknul, a pak ho otočil zase zpátky.
Dlaní jsem přejel přes hruď, zabrnkal na bradavky, protáhl v ruce jeho krasavce, bříškem prstu podráždil kůžičku kolem jeho dírky, a pak se odtáhl a sám si rozepnul kalhoty, které už mi byly těsné.
Během toho všeho jsem z něj nespouštěl oči, teda až na ten moment, kdy byl ke mně otočený zády, a sledoval jeho nastupující vzrušení i touhu.
Sám jsem si promnul penis, aby viděl mou velikost, a pak se na něj znovu vrhnul.
Podchytil jsem ho pod zadečkem, zády znovu natlačil na zeď, a zatímco jsem ho náruživě líbal, penisem jsem se otíral o ten jeho a prsty od sebe roztáhl jeho půlky, aby mohl dráždit jeho dírečku, do které jsem občas jen na článek prstu vklouzl dovnitř.
Kdo ví, jak daleko by to zašlo, kdybych na chodbě najednou nezaslechl něčí kroky, a to nastartovalo můj mozek.
„Nechal jsem se trochu unést... promiň,“ zachraptěl jsem zadýchaně, když jsem kluka pustil zase na zem a snažil se ho upravit, tak, abych nezničil jeho stojící parádu, kterou jsem mu cpal zpátky do kalhot.
Sám jsem měl dost problém nacpat svého kámoše do riflí, ale věděl jsem, že mě bude stačit jen pár vteřin, než zase klesne do normálu.
Efraim Honey
To teda bylo něco. Už dlouho jsem nebyl tak rychle vzrušený, jako právě s tímhle chlapem.
To, co se mnou dělal… Netrvalo dlouho a byl jsem skoro nahý. Musel jsem mírně rozkročit nohy, aby mi kalhoty nespadly úplně na zem.
Už jen když mi strčil prst do dírky, protočil jsem oči, když jsem si představil, jaké by to bylo, kdybych tam měl jeho krasavce, který rozhodně za to stál.
Promnul jsem ho v ruce, když se začal věnovat mně. A s každou další vteřinou jsem tomu víc propadal. Už jsem skoro zasténal a chtěl se mu nabídnout i přes riziko, že by na to Greg přišel, protože tenhle chlap mi za to rozhodně stál.
Pevně jsem stiskl zuby k sobě, když najednou přestal. A až když domluvil, jsem zaregistroval ty kroky na chodbě. Podle chůze se Greg vracel do své kanceláře i s Pablem a docela živě o něčem diskutovali.
Několikrát jsem se nadechl přes nos, promnul si penis a srovnal ho, abych vůbec mohl vyjít ven.
„Musím se vrátit,“ zachraptěl jsem, jak se mi ještě nedostávalo dechu, „nebo mě budou hledat.“
Rychle jsem přešel k umyvadlu, před zrcadlem se pořádně upravil. Na moment jsem si stáhl gumičku, protáhl jsem vlasy mezi prsty a zase je stáhl do culíku. Opláchl jsem si obličej studenou vodou, abych se vzpamatoval.
„Pokud nepotřebujete na záchod, půjdeme. Správně byste tu neměl být,“ ukázal jsem mu rukou.
Sám jsem otevřel dveře, a když jsem zjistil, že je tu klid, kývl jsem na něho, aby už šel.
„Doufám, že vás tu nevidím naposledy, pane…“ otočil jsem se na něho, když jsme se konečně zastavili u baru, a já si od něj držel bezpečnou vzdálenost, a čekal, zda mi poví své jméno.
Tiras
Profesionál každým coulem.
Ale na jednu stranu jsem byl za to rád, protože mě to rychle zase postavilo na zem, a ještě, než jsme vyšli ze záchodků, můj kámoš zcela lehl a mé vzrušení ustoupilo.
Přesto, když jsme mířili k baru, jsem si neodpustil pohled na jeho prdelku, kterou jsem ještě před chvílí mačkal v rukách.
Našeho odchodu si naštěstí nikdo nevšiml, a nic se nezměnilo, kromě toho, že mi ten vyhazovač přišel nasranější, než když jsem vcházel.
V duchu jsem se ušklíbl a doufal, že se s ním někdy setkám tváří v tvář, protože jsem zatoužil mu rozmlátit ten jeho odporný ciferník.
Takové jako on jsem snad nesnášel ještě víc než kurvy.
Ne, oprava. Ještě tu byla jedna sorta.
Tlustí upocení páprdové s malýma pérama, co si vydržovali kluky, kteří by mohli být jejich synové, a kupovali si je za prachy jen proto, aby si dokázali, že tu svou sirku ještě umí používat.
Tvářili se, jak jsou nad věcí, a že jen oni mají moc v rukou.
Právě kvůli takovým odporným prasatům, kteří si léčili tímhle způsobem mindrák ze svého malého péra, a že jsou hnusní jak deska od záchodu, vzkvétal obchod s bílým masem, a bordely rostly jako houby po dešti.
Úplně jsem se v myšlenkách ztratil, dokonce jsem se přistihl, že svírám sklenici tak silně, až mi zbělely klouby na rukou, a málem přeslechl i to, co ten kluk říká.
„Tir. Říkej mi Tir. A záleží na tobě,“ zabručel jsem, kopl do sebe obsah sklenice a slezl z barové stoličky.
„Tohle je za dobré pití,“ položil jsem na stůl bankovky za láhev, kterou jsem ani nevypil celou. „A tohle za… lepší než příjemnou společnost,“ pousmál jsem se a přihodil další čtyři jen pro něj.
Udělal jsem to schválně. Pokud mě sledují, pochopí, že nemám hluboko do kapsy, což museli i poznat, jestli se zaměřili na obsah mé peněženky, kterou jsem schválně nastavil, aby do ní bylo vidět.
Zlatá, platinová a diamantová karta, vizitek tolik, až mi to skoro trhalo peněženku a tolik bankovek, kolik se tam vešlo.
Všechno samozřejmě pravé. Jednak jsem dostával slušné prachy za svou práci, a taky jsem po rodičích zdědil majetek, za který by se nemusel stydět ani premiér tohoto města.
Ze Shayem jsme s penězi měli úplně jiné plány, ale když už tu nebyl, neměl jsem pro ně extra využití.
Efraim Honey
Stáhl jsem bankovky z pultu. Za flašku jsem dal do kasy a dýško do druhé krabice. Bohužel jsem si nesměl nechat nic z toho, co mi tu hosté dávali navíc. A já si to ani netroufal po jedné zkušenosti, kdy jsem ještě nevěděl, kde všude jsou kamery, a pak jsem skončil s naraženými žebry.
Bylo to dost, co mi ten Tir přihodil, ale bohužel, pro mne nejsou.
Ještě jsem před ním zůstal stát a posunul jsem k němu blíž zápalky a nenápadně jsem klepl prstem na telefonní číslo baru.
„Někdy je bílá vlastně černá. A někdy první číslo může znamenat poslední, pane TIre,“ řekl jsem a usmál se na něho.
Uklidil jsem nedopitou láhev, i jeho skleničku, a pak jsem vzal trochu nešikovně do ruky popelník, z kterého spadlo trochu popela na desku baru. Vzal jsem utěrku a víc se naklonil, abych to mohl dobře utřít a byl mu tak o něco blíže.
„A pokud máte dobré známé, vlivné známé, třeba na radnici nebo u policie, můžete říct, že vás někdo z nich doporučil. A pokud chcete ty nejlepší služby… Ptejte se po Honey,“ promluvil jsem polohlasně s pohledem upřeným na desku baru, aniž bych se na Tira jedinkrát podíval.
Věděl jsem, že nás Greg pozoruje, a nechtěl jsem, aby viděl, že si domlouvám klienty. Nejspíš by mi rozbil hubu a příště poslal jednoho z nejhorších klientů.
„Těšilo mě, a někdy se zase zastavte,“ narovnal jsem se a usmál se na něho.
Pak už jsem se otočil a věnoval se dál své práci, abych nezavdal příčinu k nějakému trestu. Stačilo, že se už Derek na mě podezíravě díval.
Tiras
Takže jsem měl pravdu.
Kdybych mohl, šklebím se teď od ucha k uchu.
Pocítil jsem jisté vzrušení, ale jiné než to sexuální.
Tohle bylo vzrušení z lovu.
Snažil jsem si zapamatovat si všechno, co říkal. Bez otázek, bez nějakých nápadných gest.
Pokývl jsem hlavou na znamení, že rozumím, i jako odpověď na pozdrav, sbalil zápalky i své věci, a pak se vydal zase ven.
Neunikl mi ten pohled vyhazovače, ale já se jen ušklíbl a v duchu ho poslal do hajzlu.
Když jsem nasedl do auta, opřel jsem se pohodlně o sedačku a zavřel oči.
Nejraději bych do toho bordelu vletěl znovu a chytil všechny pod krkem, aby se mi přiznali, ale to jsem bohužel nemohl.
Nad spoustou těch luxusnějších drželi ochranou ruku vysoce postavení policisté, politici, úředníci. Jen bych si zadělal na problémy a pravdu se tak už možná nikdy nedozvěděl.
Zapálil jsem si a sirky položil na palubovku.
Celou cestu domů jsem přemýšlel o klukových slovech.
Honey… Jeho skutečné jméno nebo jen jméno pro klienty?
Bílá je vlastně černá.
První číslo může znamenat poslední.
Přemýšlení jsem nakonec nechal na doma, kde jsem si konečně dopřál pořádnou sprchu, jídlo a postel. Neměl jsem velký byt, ale pohodlně zařízený, a i když mi občas trvalo, než jsem se dokopal k tomu, abych umyl týden staré nádobí ve dřezu nebo vypral, když už jsem neměl v čem chodit, nežil jsem vyloženě ve špíně a bordelu. I když s mým milovaným Silvem se to rovnat nedalo.
Založil jsem ruce pod hlavou, zadíval se do stropu, a aniž bych to možná chtěl, oči se mi sami zavřely a já usnul.