Držel jsem Gabriela opravdu pevně. Víc a víc jsem mu tiskl hrdlo, které lehce praskalo tím náporem. Gabriel se pod tlakem rozvlnil, jako had, ale nebylo mu to nic platné. Nepolevoval jsem. Můj vztek každou vteřinou rostl a nabýval na intenzitě. Všichni stáli okolo nás, jen udiveně koukali a nikdo z nich se neodvážil zakročit.
Nakonec se ke mně Derek rozběhl a pevně mi stiskl rameno, ve snaze uvolnit mé sevření. Nepovedlo se.
Uchopil jsem Gabriela jen jednou rukou a tou druhou odhodil Dereka na zem. Neovládal jsem se.
Ale Derek se nedal. Pokračoval v uvolňování Gabriela, který už jen sípal, jak se mu nedostávalo kyslíku. Přišel mu na pomoc i Jonathan a další z jejich party. Čtyři Night Walkeři se mě snažili odtáhnout, ale já běsnil, nehodlal jsem se této šance vzdát. Chtěl jsem ho zabít. V hlavě jsem měl jen jedinou myšlenku a to na jeho skon. Gabrielův obličej modral z nedostatku vzduchu a já mu ještě přitiskl palec na krkavici, abych mu zcela zabránil v dýchání.
„Razi dost! Nechej ho jít! On za to nemůže, nezabil ho. No tak Razi!“ žadonil Derek.
Velmi dobře jsem ho slyšel, ale v hlavě mi zněl jen vnitřní hlas, který říkal: „Zabij ho! No tak, přitlač!“
Jen pár sekund dělil Gabriela od smrti. Ten pocit sebeuspokojení ze zabíjení, byl pro mě zcela nový. Užíval jsem si ty vražedné úmysly, které my vpouštěly po dávkách adrenalin. Před očima všech přítomných se ze mě stával vrah.
Derekovi se nakonec podařilo dostat přede mne, aby mi viděl do tváře. Musel to být hrozný pohled, protože i já cítil, jak mám po celém obličeji naběhlé žíly. Zrak se mi vztekem mlžil a místy jsem viděl nejasné stíny.
Asi se mě lekl, protože sebou mírně škubl, ale vzápětí mě objal. Držel mě tak pevně, jako by mi tím chtěl říct, abych se probudil a všiml si ho. Konečně jsem na něj pohlédl a pocítil teplo jeho těla. Něco mě nutilo uposlechnout jeho prosbu. Jen jsem netušil co. Povolil jsem tedy sevření ruky, ale ve vzteku ještě odhodil Gabriela skoro přes celou místnost. Ten se rozplácl o protější stěnu a klesl k zemi. Držel si krk, na kterém měl rudě obtisklé mé prsty. Pokoušel se zvednout na nohy a já pocítil znovu tu touhu mu je podkopnout. Jenže Derek mě pevně svíral a otíral se o mé tělo, jako kdyby mě hladil vším, co má. Ostatní Night Walkeři povolili držení mého těla, ale nepouštěli mě z dohledu. Derek stále nevěřil v mé uklidnění, tak mě stále tiskl na svou mužnou hruď. Podíval jsem se na znovu dýchajícího Gabriela a pomalu se uklidňoval.
„Vypadněte! Všichni vypadněte! Všichni! Chci tu být sám,“ zaznělo z mých úst až žalostně.
Okolo stojící postavy pomalu mizely z místnosti a i Gabriel se zvedl ze země. Zamířil za mnou, což jsem považoval za špatný nápad, ale nechal jsem ho ke mně dojít. Chtěl nejspíš zjistit, proč jsem ho napadl. Ale když ke mně došel, zadíval se mi na rameno a zádumčivě přivřel oči. Otevřel pusu, jako kdyby chtěl něco říct, ale ani hláska z něj nevyšla, jen rychle proklouzl kolem mě a zmizel za dveřmi. To bylo i pro jeho život v tuhle chvíli lepší.
Chytil jsem Derekovy ruce a uvolnil sevření, kterým mě tak věznil. Zamířil jsem opět k Makiho hlavě, kde mé tělo kleslo tvrdě na zem. Ruce jsem si položil do dlaní a slzy mi začaly padat z očí na zem jako na povel, kde zkrápěly Makiho tvář.
Byl jsem bezradný. Tohle jsem nebyl já... Nikdy jsem nikoho nenapadl. Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy popral. Byl jsem vždy klidný, vyrovnaný, povahou spíš flegmatik. Ale teď... Ten pocit vroucí krve a hořká chuť se pomstít. Dalo se to porovnat s orgasmem. Tak stejně mě to zasáhlo.
Nechápal jsem, že dokážu být tak násilný. Ale nejspíš ano, podle toho, co jsem nyní udělal.
Derek se odvážil ke mně přiblížit a chytil mě za rameno tak nečekaně, až jsem se po něm ohnal rukou.
Minul jsem... Já minul a ruka mi proletěla naprázdno vzduchem.
„Razi, pojď, půjdeme domů. Teď tu nic nevymyslíš. Přenechej to pro dnešek Sandlerovi,“ promluvil ke mně vlídně Derek.
„Bež! Odejdi domů sám. Nevím, čeho jsem schopný a nechci ti ublížit. Zmizni!“ křičel jsem na něj, jako kdyby to byla otázka života a smrti.
„Jako kdybych tě mohl opustit. Sednu si tu na zem a počkám, až dokážeš odejít. Jako věrný a dobře vycvičený pes,“ odpověděl klidným tónem a posadil se vedle mě.
„Ty se mě nebojíš? Co když tě zabiju?“ zeptal jsem se a hlas mi mírně zakolísal.
„Hlupáku, já jsem z nás dvou Night Walker, tak čeho bych se měl bát? Chci tě jen odvést do postele.“
Derek se zvedl a zamířil pro ručník k umyvadlu, který následně přehodil přes Makiho hlavu. Popadl mě za ruku a pomohl mi na vratké nohy. Nakonec mě vystrkal ze dveří. Než jsme odešli, stihl se ještě otočit na Sandlera, který se opíral o zeď a říct mu: „Nechám to na vás. Prosím, zašlete materiály ke mně domů. Děkuji.“
Sandler kývnul hlavou na znamení souhlasu a zamířil zpět na místo činu.
Derek mě táhl k sobě do bytu, tak rychle, že jsem ani nestihl reagovat na cestu. Narval mě do pokoje a svlékl ze mě šaty. Strčil mé zkrvavené tělo pod sprchu, aby voda smyla ty děsivé stopy. Voda syčela, jak kdyby se hned vypařovala z mé pokožky. Omývala, mou rozpálenou kůži a snažila se mě přivést zpět ke smyslům. Chladila, ale moje duše hořela pomstou. Myšlenky se mi rojily v hlavě, kde mě ani na chvilku nenechávaly klidným. Dával jsem si vše za vinu. Neměl jsem ho tam posílat, když se tohle kolem nás dělo. Budu muset žít s pocitem viny po zbytek svého života.
Maki si takovou smrt nezasloužil. Kdybych nebyl posedlý Derekem, třeba bych mu dal šanci, aby mě svedl. Teď bychom spolu leželi v posteli a nic z toho by se nestalo. Byl jen dítě. Ještě k tomu kluk, který mě naprosto zbožňoval.
Moje nitro se trhalo na kusy. Ta bolest z tak zbytečné smrti mi žrala vnitřnosti. Opřel jsem se o zeď, abych neupadl a dál přijímal tu ledovou vodní masáž.
Stál jsem tam snad půl hodiny, protože mé tělo bylo zkřehlé zimou a nechtělo se pohnout. Bral jsem to jako svůj trest. Nakonec jsem přeci jen zastavil vodu a vylezl ven.
Sebral jsem ručník a zamířil za Derekem. Ten ležel v posteli. Na sobě měl jen trenky, jako by byl připraven mě zahřát. Uviděl mě a prohlédl si moje tělo takovým pohledem, že jsem se lehce zachvěl.
Stál jsem naproti němu, zabalen jen v ručníku a moje tělo bylo stále vlhké od vody. Pohledem jsem hned uhnul stranou, protože jsem cítil, že rudnu až za ušima. Zamířil jsem za ním a ulehl do vyhřáté postele.
Stočil jsem se okamžitě do klubíčka a natiskl se na Derekovu hruď. Ten to pochopil, protože mě pevně sevřel v náruči. Nehýbali jsme se, jen poslouchali tlukot našich srdcí, který nás oba uklidňoval. Derek mi začal přejíždět prsty po páteři a jemně obtočil, každý obratel zvlášť. Přejížděl po celé délce zad, dolů polštářky prstů a zpět nehty. Bylo to tak uklidňující, kdybych uměl příst, byl bych jako kočka.
Políbil mě do vlasů a zanechal svou hlavu položenou na té moji. O nic se nesnažil, jako by věděl, že na to není vhodná doba. Ale bylo cítit, že nedokáže zadržet svou touhu alespoň se mě dotýkat a já to velmi vítal. Slyšel jsem, jak mu rychle bije srdce a i moje touha po Derekovi byla znatelná. Začal jsem přejíždět přes jeho vypracované břišní svaly. Vždy jen tak nenápadně jsem ho pohladil konečky prstů v podbřišku. Derekova chlouba začala narůstat a krásně zpevňovat svůj tvar. Jenže on mě od sebe jemně odstrčil a položil na polštář. Zarazil jsem se a nechápavě se na něj podíval.
„Něco dělám špatně?“ zazněla má otázka.
„Ty ne. Jenom... Nemůžeš tohle dělat. Vzbudíš zvíře, které se potom nedokáže kontrolovat a já bych si tě opět vzal,“ odpověděl mi, ale nedokázal zamaskovat jeho vzrušený hlas.
„Jsem s tím smířený. Vezmi si, co chceš!“
„Mluvíš takhle jen proto, že jsi uvnitř zlomený. Necháme to na jindy, až to bude správné.“
„Řekl jsem, že si máš vzít, co chceš! Zatím si stojím,“ rozkázal jsem mu.
Derek pohlédl do mé tváře, jakoby se v ní snažil něco přečíst. Věděl moc dobře, že tohle vše je jen důsledek bolesti, kterou cítím, ale nevyjadřoval se k tomu. Byla na něm vidět ta touha, kterou ukrýval. Hlavně jsem se mu tak nabízel, že by byl blázen, kdyby si mě nevzal.
„Dobře, ale dneska to bude jinak, než minule. Dnes ti nijak neublížím,“ povzdechl si a dál to nekomentoval, protože by to bylo stejně zbytečné.
Naklonil se nade mne a políbil mě. Jemně se dotýkal svými rty těch mých a špičkou jazyka se hladově dobýval do mých úst. Pootevřel jsem je, abych mu usnadnil cestu a nechal jsem se unášet dokonalostí okamžiku. Derek přejížděl po mém jazyku až na patro. Dotýkali jsme se jazyky a zuřivě je proplétali mezi sebou. Pomalu přesouval svou pozornost níž a špičkou nosu sjížděl po mé tváři až na krk. Znovu mě políbil a jazykem hladil moji krční žílu. Jako kdyby se chtěl zakousnout a ochutnat mou sladkou krev.
Pokračoval... Sjížděl po ohryzku na klíční kost, odkud se přemístil na moje narůžovělé bradavky. Moje pokožka, bílá jako sníh, mu musela připadat jako povrch porcelánové panenky.
Jemně se mi zakousnul do bradavky a rukou dráždil druhou. Jazykem kroužil kolem dvorce, až se přesunul zpět na ten ztvrdlý výběžek, který posléze zatlačil dovnitř a opět zuby vytáhl. Propadal jsem jeho pozornostem a moje tělo bylo naprosto vzrušené. Poprvé v životě jsem toužil, aby byl někdo ve mně.
Jeho ruka, která dráždila mojí bradavku, opustila své místo a zamířila k mému rozkroku. Zastavila se u žeber a každé zvlášť, skoro jako po schodech, přejížděl Derek svými prsty. Užíval jsem si ten pocit a skučel touhou pod jeho doteky, jak nějaká nedočkavka.
Když dokončil mé týrání, pustil se prozkoumat můj klín. Přemístil své tělo mezi moje nohy a roztáhl mi je. Svá ústa směřoval na již tak moc naběhlý úd, který pohladil a olíznul mu špičku. Zajížděl velmi pomalu do svých úst tak, aby mě dokázal ovládat. Vždy když se dostal rty ke špičce, ji olíznul a poté vsál zpět, čímž mě naprosto týral. Nedokázal jsem kontrolovat své tělo. To, co mi Derek dával, bylo úžasné. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Vždy to pro mě byl jen sex, ale tohle byl jiný level.
Derek si před mýma očima smyslně olízl prsty a zamířil s nimi do mého otvoru. Velmi opatrně vnikal dovnitř, až už jeden prst dráždil moje nitro. Přidával další a další. Když jsem už byl skoro u vrcholu, vzal si Derek můj penis tak hluboko do svých úst, až jsem blaženě zasténal a prohnul se v pánvi. To mě pohltilo v pocitu naprosté extáze a dovedlo k orgasmu. Zhluboka jsem dýchal neschopen pohybu. Derek přemisťoval moje sperma ze svých úst na svůj penis. Ale když uviděl můj vystrašený pohled, v kterém se ještě odrážely vzpomínky na to, jak to se mnou dělal minule, tak se zasekl. Rozklepal jsem se a absolutně jsem netušil proč.
Derek mi chytil tvář a přiblížil si ji velmi blízko k sobě. Políbil mě. Spojil naše rty v nekončící polibek plný vášně a něhy.
„Jestli chceš, přestanu. Máš strach, chápu to. To, co jsem ti dnes udělal, bylo hrozné a nechci, aby ses mě bál. Počkám,“ šeptal mi do ucha, jako kdyby se mě snažil utišit.
Usmál jsem se a chytil Dereka za hlavu, okamžitě jsem mu vrazil dlouhý polibek. Uchopil jsem jeho chloubu, v ten moment jsem se trochu zalekl její velikosti, ale pokračoval jsem. Zamířil jsem s ní ke svému otvoru a zavedl ji dovnitř. Cítil jsem, jak mnou proniká, až do samého nitra potěšení.
Tentokrát to bylo jiné. Nebyla to bolest, ale slast. Ta dlouhá příprava nesla své ovoce.
Derek se začal pohybovat. Jen opatrně narážel do mého těla, ale já mu jeho pohyby opětoval. Tím jsem ho donutil, aby nadále přestal ovládat svou divokost. Přirážel víc a víc. Vášeň a chtíč rostly s každým pohybem v obou našich tělech. Cítil jsem, jak se jeho úd uvnitř otírá o mé stěny a to mě přivádělo k šílenství. Znovu to ve mně vyvolalo vzrušení a já začal zrychleně dýchat, když Derek zvýšil rychlost přírazů. Poslední veliký průnik do mé dírky a mým nitrem se rozlilo jeho sperma. Užíval jsem si všechno. Nebylo nic, čeho bych litoval. Tohle za to stálo.
Derek vyklouzl z mých útrob a vzal mě do náruče. Odnesl moje stále se chvějící tělo tím doznívajícím a zároveň uspokojujícím pocitem do sprchy a postavil pod ní. Pustil vodu a každou část mého těla umyl a následně osušil.
Přenesl mě do postele, kde si mě přitáhl do svého objetí a nehodlal mě pustit. Jemně mi zašeptal do ucha.
„Miluji tě. Patřím ti. Opovaž se zmizet, není šance, že bych tě nevyčmuchal.“
Víc jsem se na něj natiskl. Tohle jsem hledal... Pocit bezpečí a lásky. A v té dokonalé atmosféře jsem usnul.
Za dvě hodiny se ozvala siréna.
„Sakra, co to je Dereku?“ vyplašeně jsem se posadil a protřel si slepené oči.
„Útok… Musím do služby. Werevolfové se sem dostali. Zůstaň tu! Nikam nechoď!“ rozkázal mi a začal se strojit.
Zvedl jsem se z postele a v rychlosti se oblékl také.
„Půjdu s tebou!“ křikl jsem za ním, když už zavíral dveře a chtěl odejít sám.
Derek mě však narval zpět do bytu a zamknul dveře. Zapomněl však, že já jsem se tam už jednou vloupal. Po malé chvilce se mi podařilo dostat se ven. V celé centrále byl hluk. Po zemi se táhly krvavé stopy a na stěnách se rýsovaly stopy po drápech. Instinktivně jsem zamířil ke vchodu do budovy.
Vypadalo to, že před velitelstvím se odehrávala bitva, podle zuřivého vrčení a zvuku křídel. Čím víc jsem se přibližoval ke vchodu, tím víc byla cítit smrt. Procházel jsem kolem roztrhaného těla Night Walkera. Ještě dýchal a z jeho očí padaly slzy překvapení. Jeho smrt ho zasáhla nečekaně. Na zem vytékaly jeho vnitřnosti a já se sehnul dolů, abych mu zavřel oči. Blížila se válka. Tohle tělo dneska nebude jediné, které bude ležet v krvi.
Mým tělem se rozlil strach. Rozběhl jsem se na nádvoří a hledal Dereka. Rozplácl jsem se hned u dveří a vyválel se v kaluži krve, která podle všeho vytékala z člověka visícího přes zábradlí. Měl roztrhané hrdlo a chrčel bolestí. Nemohl jsem mu nijak pomoci. Během chvíle i z jeho očí odešel život.
Vyhrabal jsem se z krve a pokračoval v hledání.
Bitva byla v plném proudu. Bylo tam tak deset Werewolfů. Z Angelusů jen Gabriel a Michael, ostatní byli na misích. Všude lítala krev a kusy kůže.
Zahlédl jsem Gabriela, jak bojuje s Werewolfem. Veliké zvíře, mu dělalo problémy. Uchopil jsem dřevěnou tyč ze země a zlomil ji vejpůl. Vznikly dvě dýky, tak akorát ostré, aby pronikly kůží. V boji na blízko jsem byl nejlepší ze třídy, tak jsem se ho nebál. Zamířil jsem za Gabrielem.
To zvíře bylo o hlavu větší než já, ale pro mě to byla výhoda. Držel Gabriela za hrdlo a chystal se ho roztrhat. Jindy bych ho nechal, ale nyní ne...
Zabodl jsem dýky do zvířecích zad a prudce jimi otočil, v rychlosti jsem je vytáhnul. Krev stříkala všude okolo a zvíře padlo na zem. Znovu jsem zabodl dýky do jeho těla, ale tentokrát do hrudi. Zvíře jen zavilo bolestí a z jeho očí odešel život.
„Děkuji Razi,“zaznělo z Gabrielových úst. Kašlal jsem na to. Pro něj jsem to rozhodně nedělal.
„Kde je Derek?“ křikl jsem na něj a doufal, že ho viděl.
„Je u hlavní brány... Támhle je, vidíš?“ ukazoval Gabriel směrem k bráně.
Zaměřil jsem Dereka. Byl změněný. O trochu menší než Werewolf ale obratnější. Cupoval jeho tělo na cáry a bylo vidět, že vyhrává na plné čáře. Rozběhl jsem se k němu. Skoro jsem tam byl, když se objevil druhý Werewolf. Chytil Dereka zezadu za krk a stáhl mu ruce tak, aby se nemohl hýbat. Vřelo to ve mně jak v sopce. V hlavě se mi odehrával ten nejhorší scénář a já měl chuť zabíjet.
„Razi zmizni!“ vykřikl Derek přiškrceným hlasem.
„Razi Kanzaki?“ zavrčel Werewolf.
„Pojďte se mnou, přišli jsme pro vás,“ rozkázal mi ten kus odporně chlupatého zvířete.
„Co mi chcete?“ křikl jsem na něj.
„Náš velitel Mernok, si vás žádá,“ odpověděl mi vzápětí.
„Nikam nechoď!“ rozkázal mi Derek
„Klidně mě zabij, ty šmejde,“ zakřičel jsem na toho hajzla, co držel Dereka ve své moci.
Ten jen zavrčel a zmáčknul Derekovi hrdlo. Druhá ruka s drápy směřovala do jeho hrudi, přímo do místa jeho srdce. Zuřil jsem a nevěděl, jak Dereka zachránit. Bezmocně jsem se díval na popravu mého muže a vztek mi zaléval oči černou clonou.
Rozběhl jsem se za Derekem.
V jedné chvíli jsem stál daleko od Dereka a v druhé přímo u jeho těla. Z rukou mi kapala krev a moje hruď společně s obličejem, byly celé od krve. Nevěřícně jsem stál a nechápal, co se to tu dělo. Viděl jsem jen Derekovi vystrašené oči a vše ovládal pach smrti.