Jaden
Zapadl jsem do pokoje, vlezl do sprchy a na okamžik mě napadlo, jak jsem to tak dlouho dokázal vydržet, když jsem se třeba i týden nemyl.
I když bylo venku opravdu psí počasí, dům byl poměrně dobře vytápěný a já nepotřeboval nějakých třicet stupňů, aby mi bylo teplo, takže jsem na sebe natáhl nátělník a kraťasy.
Nejspíš budu muset z první výplaty nakoupit nějaké oblečení, protože to, co mi Fred sehnal bylo opravdu málo. Ale i za to jsem byl rád. Ostatně, potom, co jsem se ocitl na ulici, to bylo víc oblečení, než v co jsem mohl doufat.
Jenže teď, když budu s Chrisem, nemůžu si už dovolit chodit týden v jedněch hadrech.
Vlezl jsem do postele, lehl si na záda a mé myšlenky se stočili na Chrise.
Vážně mě ten kluk dostal.
Jako už dlouho nikdo.
Měl jsem potřebu ho chránit, protože byl mladší? Protože jsem v něm z části viděl Owena? Nebo jen proto, abych odčinil to, co jsem způsobil? Nebo jsem prostě už byl tak osamělý a jen si to nechtěl přiznat?
Vzpomněl jsem si na včerejší noc. Na to, jak jsme oba podlehli touze.
Nečekal jsem to. Myslel jsem si, že se bude víc zdráhat. Že se bude bát pustit si mě víc k tělu, ale ten kluk mě vážně překvapoval každý den víc a víc.
Nedokázal jsem zatím ale říct, co k němu vlastně cítím.
Za to, že mi dal druhou šanci, jsem mu byl vděčný. Zjistil jsem, že mě přitahuje, a taky jsem obdivoval jeho práci.
Ale ve víc jsem zatím ani nedoufal.
Povzdechl jsem si, přetočil se na bok a zaposlouchal se do deště.
Nevadilo mi tohle nevlídné počasí. Naopak. Měl jsem ho docela i rád.
Za normálních okolností bych při něm hned usnul, ale teď...
Na chvilku mě napadlo, že bych přece jen za Chrisem zašel, nehledě na to, jak by to skončilo, dokonce jsem i vstal z postele, ale pak jsem to zavrhl a zase si lehl.
Kdo ví, co by si myslel a jak by to vzal.
Nakonec jsem někdy nad ránem usnul.
Vzbudil jsem se s prvními paprsky slunce, a na to, že jsem spal jen pár hodin, jsem se cítil poměrně odpočatý.
Vítr se uklidnil, ale pršet nepřestalo, a když jsem na chvilku otevřel okno, ve vzduchu byla cítit zima.
Počítal jsem s tím, že nejpozději do konce příštího týdne napadne sníh.
V koupelně jsem si opláchl obličej, vyčistil zuby, převlekl se do lehkých kalhot, ale nátělník si nechal, a pak přešel do kuchyně, abych nachystal snídani.
Čerstvé koblížky plněné vanilkovým krémem a horká čokoláda by mohla udělat Chrisovi radost.
Aspoň jsem v to doufal a přistihl se, že při skládání jídla na stůl se usmívám.
Teprve pak jsem vyšel z kuchyně, opatrně otevřel dveře Chrisova pokoje a přešel k posteli.
Musel jsem ho vyhrabat z té vrstvy peřiny, do které byl zabalený.
„Vstávej ospalče. Snídaně je na stole,“ přiklekl jsem k němu a políbil ho do vlasů.
Chris
Myslím, že jsem nakonec na chvíli usnul. Pod peřinou mi bylo docela teplo, a když jsem si přitiskl ruce na uši, neslyšel jsem tolik ten hukot větru.
Když jsem nespal, přemýšlel jsem nad tím, co se za uplynulého půl roku stalo. Znovu mi přišel na mysl Jaden, a došlo mi, že kdyby mě tenkrát nezachránil před Galahanovými, nejspíš bych ho už nikdy nepotkal, a on by v téhle zimě spal někde venku v krabici.
Nikdy jsem na takové věci nemyslel. Byla to pro mne spodina, která si za to může sama, a vyhýbal jsem se jim obloukem. Nikdy jsem žádnému žebrákovi nedal ani pěťák, protože dle mého to jeho situaci nevyřeší. Ale teď, při představě, jak asi Jaden ty víc jak tři měsíce živořil, mi z toho bylo tak všelijak.
K ránu, skoro už svítalo, jsem znovu usnul. Ale měl jsem pocit, že jsem spal snad jen pět minut, když se mě Jaden snažil vyhrabat z peřiny.
Byl jsem unavený víc než večer, kdy jsem šel do postele.
„Dobré ráno,“ s lehkým úsměvem a vděkem jsem přijal jeho polibek do vlasů, a pak se konečně vyhrabal z postele. Byl jsem rád, že konečně nejsem sám.
Střepla mě zima, jak jsem byl nedospaný, a v peřině mi bylo dobře, tak jsem se hned natáhl pro župan.
„Chce to čaj, kafe nebo cokoliv horkého, a nejlépe velký kotel,“ zapřel jsem se o Jadena, abych mohl vstát a župan si hned obléct.
„Jen se opláchnu a přijdu do kuchyně,“ také jsem se k němu naklonil a lehce se otřel o jeho rty.
Udělal jsem to nějak automaticky a vůbec nad tím nepřemýšlel.
Jaden
Nevypadalo to, že by Chris měl dobré spaní. Ale neptal jsem se.
Když se otřel o mé rty, jen jsem překvapeně zamrkal.
Bylo to tak důvěrné gesto, jako bychom takhle vstávali už několik měsíců.
„Počkám v kuchyni. A máš tam kýbl horké čokolády,“ zabručel jsem jen, a pak ho už nechal samotného.
Nalil jsem mu hrnek horké čokolády, než přišel a nandal pár koblih na talíř.
Snídaně probíhala vesměs mlčky, ale bylo vidět, že horká čokoláda udělala Chrisovi dobře, a mě to z nějakého důvodu potěšilo.
Dopoledne jsme strávili zachumlaní pod dekou u televize, kdy mi Chris usnul na rameni, ale nechal jsem ho spát, dokud nebyl čas oběda.
To jsem si neodpustil ho probudit, protože mě včera zaujalo to, co říkal o svém umění vaření.
„Taky jsem v noci nemohl spát. Kdybys chtěl… A nebo ne, je to blbý nápad. Jak jsem říkal, nechci tě do ničeho nutit. A nevím… Kdybych byl s tebou… Nevím, jak by to dopadlo,“ zabručel jsem, když jsem si stoupl za Chrise, chytl jeho ruce do svých a ukazoval mu, jak vykostit kuře a připravit z něho roládu.
Chris
Ta horká čokoláda byla vážně něco. Co už nezvládla voda, když jsem se byl opláchnout, to dokončila tahle horká sladkost. Krev se mi rozproudila v těle, a já byl už konečně probraný a mohl zase fungovat.
Ale i přesto, když jsme se zase usadili v obýváku, jsem se přitiskl k Jadenovi, když v jeden moment vítr zafoukal tak silně, až jsem měl pocit, že se strom zlomí a rozbije okno.
A opřený o jeho rameno jsem nakonec usnul.
Snaha vyhnout se vaření obědu mi neprošla. A když mi do ruky vrazil kudlu, a plesknul na linku kuře, byl jsem z toho mírně zděšený. Absolutně jsem netušil, co mám dělat.
Prý vykostit… Ale jak?
Jaden se postavil za mě a chytil mě za ruce. Vedl mě, aby se kuře konečně změnilo na něco, do čeho se zabalí náplň. Ale já spíš než to, vnímal jeho ruce, které držely mé. Držel mě pevně, ale ne surově. Jeho tělo se tím o mě zapíralo, když se nade mnou skláněl a díval se, kde má říznout.
Byl jsem z něj nervózní, a když jsme konečně kuře dodělali, oddychl jsem si.
„Musím… musím si odskočit,“ zamumlal jsem a rychle vypadnul z kuchyně ven.
Vběhl jsem do koupelny, shodil desku dolů a posadil se na zavřený záchod. Předklonil jsem se, a snažil se rozdýchat ten nával, který jsem po Jadenově těsné blízkosti měl. Cítil jsem, jak mi tváře hoří, jak se mi třesou ruce… A snažil jsem se, aby krev zůstala tam, kde má, jinak bych si musel oblíct těsné kalhoty a dlouhé triko, abych to zamaskoval.
Jaden
Vdechoval jsem Chrisovu vůni, vnímal tlukot jeho srdce a přitom se snažil soustředit se na kostění, abych neřízl jeho i sebe.
Když bylo hotovo, chtěl jsem mu nachystat věci na naplnění rolády, ale on najednou zmizel dřív, než jsem stačil otevřít pusu.
Jen jsem zůstal zírat na dveře kuchyně za kterými zmizel, v jedné ruce držel šunku, v druhé listový špenát a snažil se pochopit, co se právě stalo.
Nakonec jsem jen pokrčil rameny, všechno naskládal na stůl, s tím že se tomu stejně nevyhne a zatím se pustil do škrábání brambor.
Ale když se ani po pěti minutách nevracel a já už měl doškrabáno, opláchl jsem si ruce, založil je na hrudi a zády se opřel o linku. Přemýšlel jsem, jestli jsem neřekl něco špatně nebo neudělal něco špatně.
Možná se lekl toho společného vaření?
Někteří lidé vaření opravdu v lásce neměli, jak jsem si stačil za ta léta všimnout, a on sám nejspíš nikdy v ruce nedržel ostrý nůž. Nebo si domyslel, co jsem mu chtěl navrhnout a než aby mi odpověděl, tak raději utekl?
Zatřepal jsem hlavou a rozhodl se zjistit příčinu.
Možná že mu nesedla třeba snídaně a potřebuje pomoct.
Vešel jsem do jeho pokoje, koupelny, zaklepal na dveře koupelny a zkusil kliku.
Chris seděl na sklopeném prkýnku a zíral před sebe.
Klekl jsem si před něj a položil mu ruce na stehna.
„Jestli se mnou nechceš vařit, nemusíš. Nechci tě do ničeho nutit. Nebo jsem řekl něco špatně? Nebo udělal? Jestli chceš, nebudu se tě dotýkat a klidně se přestěhuju na druhý konec domu,“ zadíval jsem se mu do očí a zamračil se, když jsem viděl, že má trochu zarudlé tváře.
Možná měl teplotu?
Dlaní jsem se dotkl jeho čela, abych zjistil, jestli ho neposlat rovnou do postele, ale nevypadalo to.
„Pokud ti není dobře, běž si lehnout, a já ti uvařím čaj,“ řekl jsem přesto, když jsem ruku oddělal a položil ji zpátky na stehno.
Chris
Snažil jsem se rozehnat to, co se na mě hnalo. Ale byl to marný boj. I když jsem se několikrát zhluboka nadechl, zkoušel jsem myslet na jiné věci, tak v momentě, kdy jsem zavřel oči, viděl jsem jeho… A to zvláštní chvění v břiše se okamžitě přihlásilo zpět.
Nechápal jsem to. Nemělo by to být, když vím, jak surový dokáže být, ale na druhou stranu… Je i jemný a snaží se ke mně chovat hezky. Už dlouho jsem neměl vedle sebe někoho, komu nešlo o mé prachy, a navíc tak pěkného chlapa.
Když vešel do koupelny, sklonil jsem hlavu, aby mi neviděl do tváře. Ale pro něj to nebyla žádná překážka. Jeho ruce na mých stehnech, jeho jemná dlaň na mém čele… A znovu na noze…
Cuknul jsem s nohou, a chtěl ho odstrčit, ale místo toho, jsem jen roztřeseně vydechl.
„Jsem… jsem v… pořádku…“ zamumlal jsem a snažil se mu vyhnout pohledem.
„Jen… nemůžu… teď… ne… nejde to…“ zavřel jsem oči, a sevřel ruce roztřesené mezi stehny.
Styděl jsem se za to, jak jsem na něj zareagoval. Styděl jsem se, ani nevím proč…
Jaden
Docela mě zarazilo, jak na mě zareagoval. Jakoby vážně nechtěl, abych se ho dotýkal.
Možná si uvědomil svou chybu? Že mě vzal k sobě? Možná si uvědomil, že jsme to vzali všechno moc rychle, a až teprve teď mu to začalo docházet?‘
Pustil jsem ho, vstal a prohrábl si vlasy.
„No… tak já jdu dodělat ten oběd… Jestli budeš chtít, tak přijď. Já pak půjdu k sobě, abys mohl být sám a neotravovala tě má přítomnost,“ povzdechl jsem si a vyšel ven.
Zavřel jsem za sebou dveře, a když jsem v kuchyni dodělával jídlo, na které jsem najednou neměl chuť, a dokonce mě to ani moc nebavilo, přemýšlel jsem, proč mi to najednou tak vadí.
Proč se cítím odstrčený a prázdný?
Proč mě tak zabolelo, když Chris ucukl nohou, jakmile jsem se ho dotkl?
A pak se ozval ten posměšný hlásek, ten malý šmejd ve mně.
Cos čekal, hlupáku? Je to jen kluk, co se nudí, a ty jsi něco, co ho na chvilku zabavilo.
Nikdy jsi u něj neměl šanci. Někdo jako ty se prostě k němu nehodí.
Zamračil jsem se a musel se dlaněmi opřít o linku, jak mě to sebralo.
Vytáhl jsem z lednice flašku bourbonu, kterou jsme včera načali a nalil si plnou sklenici, ze které jsem hned upil.
Alkohol zatlačil toho malého šmejda do pozadí, a já mohl tak dodělat konečně oběd.
Všechno jsem nachystal tak, aby si to v případě potřeby mohl Chris hned vzít, ale já sám už hlad neměl a rozhodl se odejít do pokoje.
Chris
Když Jaden odešel, konečně jsem se mohl zhluboka nadechnout. Okamžitě jsem vyskočil na nohy, shodil ze sebe věci a zapadl do sprchy. Pustil jsem na sebe chladnou vodu, a postupně teplou snižoval. I když jsem spíš zimomřivý, vydržel jsem tam docela dlouho. Prsty jsem měl celé zkrabatělé, penis už nešel skoro najít, mozek namrzlý a rty jsem měl úplně promodralé.
Byl jsem úplně ledový a vážně mi už začínala být zima. Zastavil jsem vodu, utřel se, trochu vytřel i vlasy. Ale s tím jsem se moc nezdržoval, abych se mohl co nejdříve obléct. Hodil jsem na sebe domácí kalhoty a triko. Na nohy jsem si natáhl hrubé ponožky a pak se ještě celý zabalil do županu, abych se zahřál.
Tentokrát jsem se už netřásl tím, že se mně Jaden dotýkal, ale tím, jak mi byla zima.
Vešel jsem do kuchyně, ale k mému údivu byla prázdná. A v té chvíli mi došly jeho slova, které řekl, než odešel z koupelny.
Vynadal jsem si do všeho možného. Jaden to nejspíš pochopil špatně. Ale na druhou stranu jsem se nedivil, po tom, jak jsem na něj ze začátku reagoval.
Jen jsem teď nevěděl, co mám dělat. Nerozhodně jsem přešlapoval na místě a koukal se na připravené jídlo. Chtěl jsem obědvat s ním…
„Jadene,“ došel jsem k jeho pokoji a zaklepal jsem. „Můžeš… Chtěl bych poobědvat s tebou.“
Měl jsem vážné obavy, že se na mě naštval. Zvlášť, když jsem viděl vytaženou flašku bourbonu.
„Nechtěl jsem tě urazit… Jestli jsem udělal něco špatně… omlouvám se…“ řekl jsem polohlasně a opřel jsem se čelem o dveře.
Kdy jsem se naposled někomu omlouval? Snad nikdy. Tak proč to dělám teď?
Jaden
V pokoji jsem sebou plácnul na postel a nějak neměl na nic náladu a myšlenky.
Trhl jsem sebou, když se ozvalo zaklepání na dveře, a pak jsem uslyšel Chrisův hlas.
Zvedl jsem se na loktech a chvilku zíral na dveře. Pokoušel jsem se pobrat to, co jsem slyšel, a hlavně...
Omlouval se...
Mě...
Byl jsem tak v šoku, že mi chvilku trvalo zapojit mozek a vyhrabat se z postele.
Ze strachu, že už Chris odešel, jsem prudce rozrazil dveře a vyhekl, když mi skončil v náruči.
„Neomlouvej se. Nemáš proč. Já jen prostě nevím, jak v takových situacích reagovat, protože vím, co jsem ti udělal, a i když to bude od někoho, jako jsem já znít divně, nechci ti už ublížit," zabručel jsem a odtáhl ho od sebe, abych mu viděl do očí.
Pak jsem ho postrčil před sebe.
„Tak pojďme jíst. Rád s tebou poobědvám."
U oběda nervozita pomalu opadávala, zvláště potom, když jsem Chrisovi do ruky strčil vařečku a tím, že si uděláme ještě nějaký zákusek.
No, víc toho bylo všude kolem než v míse, ale moc mu to slušelo.
Přesto jsem se k němu už nepřiblížil, a pokoušel se ho co nejmíň dotýkat, aby zase neutekl pryč.
Chris
Přepadl jsem dopředu, když Jaden otevřel dveře. Zachytil mě, a já jsem se ho také chytil. Na moment jsem se k němu přitiskl, protože od něj šlo příjemné teplo a mně byla pořád zima. Ale odstrčil mě a dostrkal do kuchyně, abychom společně poobědvali.
Byl jsem rád, že se přidal. Neublížil mi teď ničím. Jen jsem se styděl za to, jak moc na mě zapůsobila znovu jeho blízkost, a jak moc jsem v tu chvíli zatoužil, aby se mě dotýkal víc a víc a víc… Až tak, že jsem pak musel utéct do koupelny.
Na jednu stranu jsem si oddychl, když se držel dál, ale na druhou stranu jsem si chvíli připadal, jako bych měl lepru. Ale věděl jsem, čím je to způsobeno, a nemohl jsem se na něho za to zlobit.
Snad jednou nastane doba, kdy na to oba úplně zapomeneme.
„Zítra ještě budu doma, ale v úterý mám už naplánované setkání s radou akcionářů a budu se na to zítra muset připravit. Ale dopoledne bych s tebou chtěl jet do města. Chci s tebou jet nakoupit nějaké věci a potřebuji tě u toho,“ promluvil jsem, když mi strčil vařečku do ruky.
Hleděl jsem na mísu a netušil, co mám dělat. Ale nechal jsem to všechno na Jadenovi. Říkal, co tam mám dát, co zamíchat, a podobně, a nakonec jsem z toho vytvořil nějaké těsto a měl jsem i docela radost, že se mi to povedlo.
„Půjdeš spát ke mně?“ zeptal jsem se jakoby mimochodem.
Ani mi to nepřišlo, že se na to ptám. Prostě jsem se konečně cítil v pohodě a chtěl jsem, aby i ten den hezky skončil.
Jaden
Byla docela zábava Chrise sledovat, ale společnými silami jsme to zvládli, a nakonec z toho vyšel docela obstojný řez že šlehačkovou náplní a ovocem.
Uvařil jsem nám k tomu kávu a málem se zakuckal, když se mě Chris jakoby mimochodem zeptal, jestli s ním budu spát.
„Nejsem moc nakupovací typ, ale samozřejmě pojedu, kam budeš chtít. Přece jen jsem od toho placený," usmál jsem se, když jsem se vykašlal.
Pak jsem se na něj zahleděl a přemýšlel nad tím, jak mu odpovědět, než jsem nakonec vstal a stoupl se před něj.
„Víš, Chrisi, jsi hrozně pěkný kluk. Dokážeš být stejně laskavý jako nesnesitelný, a já… Jsem chlap.
Nejsem slepý a ani ze železa. A nechci, abys pokaždé utíkal na hajzlik, když se tě dotknu. Chci tím říct, že nevím, jestli zvládnu vedle tebe jen tak ležet v posteli bez toho, aniž bych se tě dotkl."
Zatajil jsem dech, protože jsem nevěděl, jak na tohle zareaguje, jestli zase neuteče, ale musel jsem to že sebe dostat.
Chris
Přikývl jsem, na jeho odpověď, že pojede se mnou, protože je to náplň jeho práce. Ale co už neví, je to, že nákup se bude týkat právě jeho.
A když zapřemýšlel, nad mou poznámkou, spíš žádostí o spaní v mém pokoji… Řekl jsem to sice jen tak jako by mimochodem, ale napjatě jsem čekal na jeho odpověď.
Měl jsem strach, že zas bude zamítavá, že se sebere a zavře se ve svém pokoji.
Byl jsem mírně zklamaný odpovědí, čekal jsem, že to přijme, bez podmínek. Ale nemohl jsem se mu divit. Netušil zřejmě, proč jsem dneska utekl na záchod. A při té vzpomínce, a tím, jak stál naproti mně a díval se na mě, jsem to už nevydržel.
„Možná budu občas váhat, ale já taky nejsem ze železa. Nechci, aby sis to pořád připomínal, a já na to chci taky zapomenout. Ale proč si myslíš, že jsem na ten hajzlík utekl? Proč? Právě proto, že jsem chtěl, aby ses mě dotýkal. Právě proto! A já tě do toho nechtěl nutit! Proč si myslíš, že mi je zima?! Proč mám mokré vlasy a nohy v těch nejhrubších ponožkách? Proč jsem byl celý rozpálený?! Kvůli tobě! Protože jsem tě chtěl a… chci!“
S posledními slovy jsem už zvyšoval hlas, jak to ze mě letělo ven.
„Stačí, když budeš opatrný, aspoň ze začátku, ale prosím… nevyhýbej se mi…“ dodal jsem, a v ten moment jsem si uvědomil, co všechno jsem řekl.
„Promiň,“ breptnul jsem, a sklonil jsem hlavu.
Chtěl jsem utéct, styděl jsem se za průchod mých emocí…
Jaden
Překvapoval mě víc a víc.
Trochu jsem couvnul, když po mě vyjel a chvilku mi trvalo, než mi došla jeho slova.
Ale to, co řekl…
„Jsi ten nejúžasnější a nejpaličatější kluk co znám a vůbec se v tobě nevyznám," zasmál jsem se po chvilce.
Hrozně se mi ulevilo, a ta trocha napětí, která se mě do teď držela, po jeho slovech úplně zmizela.
Poklekl jsem před ním a zvedl mu hlavu.
„Moc to pro mě znamená, Chrisi. Vážně hodně. Dal jsi mi víc, než sám možná tušíš, a jak už jsem řekl, neudělám nic, co by ti ublížilo. Jen už přede mnou neutíkej, ano?"
Pak jsem si znovu stoupl, vytáhl ho na nohy, podebral pod zadkem a vyhoupl si ho na klín.
„Vážně ti to sluší, když se červenáš. A jestli je ti zima, vím o způsobu, jak se zahřát," zašeptal jsem mu do ucha, a pak své rty táhl přes krk po linii spodní čelisti, přes bradu až k jeho rtům, o které jsem se otřel.
„Strašně moc tě chci, Chrisi. Chci se s tebou milovat," zachraptěl jsem mu do rtů, než jsem si je vzal v hlubokém polibku.
Jeho chuť, kterou jsem si mohl naplno vychutnat, mě málem odrovnala.
Snažil jsem se na něj nejít prudce, držet se při zemi, ale jeho tělo přitisknuté na mém, jeho slova, která mi pořád zněla v hlavě, mě nutila brát si jeho rty víc a víc.
Kalhoty mi začínaly být těsné jen z tohoto, a musel to pocítit i Chris.
„Ach, Chrisi… Nevím… Nevím, jak dlouho to vydržím," zachraptěl jsem a zadíval se mu do očí.
Chris
Bylo to divné slyšet, že jsem úžasný a přitom paličatý. Skoro nikdo mi neříká pravdu do očí. Všichni mi jen pochlebovali a mazali med kolem pusy. Jaden mi řekl, co si myslí, hned při našem prvním setkání. Tenkrát jsem to bral jako nebetyčnou drzost, ale přitom jsem věděl, že má pravdu.
Přitiskl jsem se na něj, když si mě přitáhl na klín. Už jsem ani neuvažoval nad tím, že bych zase zmizel, protože se mě začínalo zmocňovat vzrušení. Už jen to, jak jsme spolu pekli tu buchtu, nebo co to bylo. Je vždycky vaření tak vzrušující?
Asi ne. Jde jen o to, s kým to člověk dělá a jestli se u toho baví.
Jeho polibky na krku, na rtech, mě rozpalovaly ještě víc než ty letmé doteky předtím. Zapojil jsem se do toho polibku, a snad bezděčně jsem se o něj začal otírat, jak to příjemné chvění postupovalo mým tělem.
Chtěl jsem to… Chtěl jsem sex a chtěl jsem se s ním milovat.
Ruce? Ne… tentokrát by mi to nejspíš nestačilo.
„V… v pokoji nahoře… mám gel…“ zachraptěl jsem, když jsme přerušili polibek, a já se na jeho klíně znovu zavrtěl.
Dobře jsem cítil, že i on je vzrušený. A já na tom nebyl o nic lépe. Ale věděl jsem, jak je velký a nechtěl jsem, aby ho do mě vrazil natvrdo a hlavně nasucho… Nechci znovu zažít tu bolest, chci jen slast, která by tohle měla vždy provázet.
Jaden
Cítil jsem Chrisovo vzrušení, zvláště, když se pak začal ke mně víc tisknout a otírat se.
A po jeho slovech jsem neváhal.
Kdyby to teď ukončil, nejspíš bych ho asi přerazil, jak moc jsem po něm toužil.
Jak moc jsem chtěl, aby zažil jen slast a ne bolest.
Chtěl jsem jemu, a snad i sám sobě dokázat, že dokážu i něco jiného než být hrubý a vzteklý.
A z nějakého důvodu mi zvlášť u Chrise záleželo na tom, aby ve mě viděl i tu trochu, co zbyla z té mé světlé stránky.
Vešel jsem s ním do pokoje, zabouchl za námi dveře a teprve u postele ho postavil na zem.
Prudce jsem oddechoval, rty jsem měl jako v jednom ohni a penis naběhlý k prasknutí.
Nikdo mě takhle rychle nedokázal vzrušit, a nebylo to jen absencí sexu.
Tentokrát jsem nezaváhal a hned z Chrise sundával oblečení. Dával jsem si ale přesto na čas, aby si i on zvykl.
Každý kousek odhalené kůže jsem pohladil, a pak ho položil na postel.
Gel jsem našel v šuplíku v nočním stolku, položil ho vedle Chrise a sám se klekl nad něj.
Zadíval jsem se mu do očí, a pak se sklonil, abych ho políbil na rty.
Ale nezdržel jsem se dlouho.
Zlíbal jsem jeho krk, jazykem přejel po klíčních kostech, zuby se otřel o jeho bradavky a drobnými polibky zasypal jeho břicho, abych pak svým dechem zahřál špičku jeho penisu, který už taky krásně naběhl.
Chris
Chytl jsem se Jadena pevně kolem krku a znovu se přisál na jeho rty, když se i se mnou zvedl a zamířil hned do pokoje. Nohy jsem mu omotal kolem pasu a polibek nepřerušil, ani když jsme stoupali po schodech.
Přestali jsme se líbat až ve chvíli, kdy jsme byli u mě v pokoji, a on mě postavil na zem. Také já rychle oddechoval, a ani jsem se nesnažil popadnout dech. Každý pokus o hluboký nádech se zasekl někde na půl cesty, když mým tělem projela další dávka toho zvláštního vzrušení, kdy člověk očekává a těší se na to, co bude dál.
Lhal bych, kdybych řekl, že nemám strach. Pořád jsem měl v paměti, jak moc to tenkrát bolelo. Ale tentokrát jsem si to přál. Chtěl jsem jít až do konce, a věřil jsem Jadenovým slovům, že mi neublíží.
Jeho doteky a polibky na mém odhaleném těle byly tak úžasné, že jsem po chvíli byl schopen už jen vzdychat, a když se otřel o můj podbřišek a pak o můj klín, nedokázal jsem už zadržet mírné zasténání, jak moc jsem byl během té chvilky nadržený a přál jsem si pokračovat.
Přehodil jsem si paži přes oči, druhou rukou jsem svíral prostěradlo, a takhle jsem naplno vnímal každý jeho dotek. Všechno, co mi teď dával…
A když se jeho dech otřel o můj odhalený žalud, zasténal jsem a roztřásl se, jak moc jsem očekával to pokračování.
Chtěl jsem to nechat všechno na něm. Věřil jsem mu…
Jaden
Chrisovo sténání bylo pro mne jako rajská hudba a třes jeho těla se přeléval do toho mého.
Jen zlehka jsem políbil jeho žalud, ale pak se vytáhl zase nad něj.
„Nezakrývej svou krásnou tvář, Chrisi. Chci se na tebe dívat a chci, abys i viděl to, co ti dělám,“ zachraptěl jsem, povytáhl ho trochu výš a obě jeho ruce přitiskl na pelest postele.
Znovu jsem se sklonil k jeho rtům, ale opět jsem u nich nezůstal dlouho.
„Tak krásný...“ zašeptal jsem, když jsem dlaně táhl od jeho krku přes hruď a bříško až ke stehnům, které jsem od sebe roztáhl, abych mezi ně mohl zakleknout.
Sundal jsem si nátělník a přivřenýma očima sledoval Chrise, když jsem se sklonil k jeho pokladu a špičkou jazyka přejel po celé jeho délce.
Chtěl jsem slyšet víc těch krásných zvuků, které ze sebe vydával, vidět to vzrušení v jeho krásných očích, cítit zběsilý tlukot jeho srdce i chvění jeho těla.
Nechtěl jsem ho však dlouho trápit, proto jsem svým jazykem sjel níž, polaskal jeho kulky, a pak obkroužil kůžičku kolem jeho dírky, která se už nedočkavě chvěla.
Pak jsem se znovu vytáhl výš, vzal do ruky gel a nešetřil s ním, když jsem ho nanášel na prsty.
Lehl jsem si k jeho boku a přitiskl se mu na rty ve chvíli, kdy jsem jedním svým prstem zajel do jeho těsného zadečku.
Chris
Jak nemám zakrývat svou tvář? Nikdy jsem se nestyděl projevit, ale teď… Nevím proč, ale cítil jsem se trochu nesvůj. Styděl jsem se. A nechápal jsem, proč právě před ním, a proč vůbec, když to není poprvé, co s někým spím.
Nechal jsem ho však, ať si se mnou dělá, co chce. Už jen ta nevědomost, co udělá příště, mě vzrušovala. Chytl jsem tyčky pelesti, a s pootevřenými ústy, skrz jejichž rty vycházely mé vzdechy, jsem s napětím čekal, co bude dál.
V těle jsem pocítil to zvláštně příjemné mravenčení, a v penise mi zacukalo, když jsem ucítil jeho rty, jeho jazyk tam dole.
Byl jsem z něj úplně mimo, snažil se, byl opatrný, a přitom mi nedával vydechnout. Viděl jsem, jak bere do ruky gel a srdce se mi ještě víc rozbušilo.
Snad strachem, co bude následovat? Snad v očekávání? Nevím, co víc převládalo. Ale ve chvíli, kdy do mne zasunul prst, srazil jsem stehna k sobě a jeho ruku mezi nimi uvěznil i s prstem v mém zadku.
Křečovitě jsem sevřel tyčky pelesti, až mi zbělely klouby na rukách a snažil se tenhle pocit rozdýchat.
Nechtěl jsem ale, aby přestal. Chtěl jsem pokračovat… Moc jsem po tom toužil, i přesto, že se mi vracely vzpomínky i na to špatné.
Pustil jsem pelest, a i s jeho rukou mezi mými stehny, jsem se k němu natočil.
Krátce a rychle jsem oddechoval, jednou rukou jsem ho chytil kolem krku a přitáhl se k němu blíž.
Cítil jsem, jak se jeho prst v mé dírce otřel o stěny a ve chvíli, kdy jsem se přitiskl svými rty na jeho, neubránil jsem se hlasitému povzdechnutí.
„Pokračuj… prosím…“ zašeptal jsem do jeho rtů, a mírně povolil sevření mých stehen a uvolnil tak jeho ruku. „Bude to pohodě… Chci to…“
Jaden
Čekal jsem, že to přijde, proto jsem ho nechal, aby si sám rozhodl, jestli pokračovat dál.
I přesto všechno jsem byl odhodlaný to stopnout, kdyby se náhodou něco stalo, protože jsem chápal, jaké to pro něj musí být.
Jen lehce jsem se v něm pohnul, aby cítil, že ten tlak může být i příjemný, a oddechl si, když řekl, že chce pokračovat.
„Jsi neuvěřitelný,“ zamumlal jsem mu do rtů, tlakem znovu roztáhl jeho nohy a začal opatrně prstem pohybovat a otírat se o jeho stěny.
Když byl dost promazaný, přidal jsem i druhý prst a opět na chvilku počkal, dokud si nezvykl.
Tentokrát jsem podráždil i jeho hrbolek rozkoše a postupně zrychloval tempo.
Zároveň jsem prsty roztahoval od sebe, abych ho připravil na svůj vpád, a přitom všem neopomněl rty, jazykem nebo zuby, laskat jeho odhalenou pokožku všude, kam jsem dosáhl.
Když jeho vzdechy zesílily, a vypadalo to, že je i dost připravený dole, vysunul jsem prsty a stoupl si, abych si sundal ten poslední zbytek oblečení, co jsem měl na sobě.
Znovu jsem si přilehl k jeho boku.
Vzal jednu Chrisovu ruku do své a přitiskl si ji na svůj penis.
Chtěl jsem, aby pořádně cítil, co bude za chvilku v něm, a měl tak ještě poslední možnost si to rozmyslet.
„Chci tě, Chrisi… Strašně moc chci být v tobě…“ zašeptal jsem mu do ucha, které jsem jemně zkousl, zatímco jsem jeho ruku třel o můj penis.
Chris
Trochu jsem povolil, když jsem řekl, aby pokračoval.
Nechal jsem to na něm, a doufal, že to opravdu bude v pohodě. Chtěl jsem to, a byl bych hodně zklamaný sám sebou, kdyby to právě kvůli mně nevyšlo. Mám rád sex, a když nevyjde tak, abych byl spokojený, dokážu být potom velice nepříjemný.
Pohyby jeho prstů pomalu uvolňovaly mé svěrače a s pomocí gelu za chvíli už nic nebránilo v jejich pravidelném pohybu. Při každém doteku mě prostaty jsem jemně vzdychl, a přivíral oči.
Všechno mě to vzrušovalo čím dál víc, a to vzrušení se nedalo přeslechnout ani v mém dechu, a nedalo se přehlédnout ani v řeči mého těla.
Když jsem se dotkl jeho penisu, vydechl jsem překvapením.
Věděl jsem, jak je velký. Měl jsem tu čest ho už několikrát vidět a cítit. Ale přesto, když jsem ho teď držel v ruce a masíroval, znovu mě překvapila jeho velikost a pevnost. Představa, jak do mne proniká mě roztřásla snad ještě víc, a já se proti němu bezděčně prohnul, jako bych chtěl, aby už byl ve mně.
Chytl jsem gel, dal jsem si trochu do dlaně a pak letěl někam na zem. Znovu jsem uchopil jeho chloubu a dobře ji promazal pravidelnými tahy, až jsem cítil každou jeho žilku, jak moc naběhlý byl.
„Taky tě chci…“ znovu jsem se přitiskl na jeho rty a potvrdil svá slova polibkem.
Uvolnil jsem se, dolehl na záda a pokrčené nohy v kolenou jsem od sebe ještě víc, abych ho tím vyzval k další akci.
Už jsem se nebál. Teda… Měl jsem trochu obavy z toho, jak do mne bude vnikat, ale nebál jsem se toho spojení.
Opravdu jsem to chtěl a podvědomě jsem i tušil, že opravdu nebudu litovat.
Jaden
Přivřel jsem oči a vzdychl, když se Chris nezdráhal a gelem pěkně potřel mého krasavce.
A když si pak znovu lehl na záda a roztáhl nohy, na nic jsem nečekal.
Zaklekl jsem mezi ně, jednou rukou se zapřel o polštář vedle jeho hlavy a druhou nasměroval svůj penis k jeho dírce. Zadíval jsem se mu do očí a zatlačil.
Syknul jsem, když jsem překonal první odpor a žaludem zajel dovnitř. Chvilku jsem počkal, abych mu dal čas, a pak pomalými tahy vjížděl dovnitř. Nestíhal jsem s dechem, jak úžasný pocit to byl a přivíral oči blahem.
A pak, když už jsem viděl, že si Chris zvykl na mou velikost, s polibkem, který jsem mu věnoval, jsem zajel dovnitř až po kořen.
Zasténal jsem mu do rtů a lehce skousl ten spodní.
Znovu jsem mu dal chvilku čas, a když po mé otázce, jestli můžu pokračovat přikývl, zvedl jsem se do kleku, přichytil si ho za boky, a pak napřed pomalými a dlouhými tempy začal najíždět do jeho zadečku, abych ho vynesl do závratných výšin, a on poznal tu slast, kterou mu můžu dát.
Chris
Jako by ho svazovala minulost, pocit, že mi udělal něco špatného, Jaden šel na mě opravdu opatrně.
Vměstnal se mezi mé nohy, a já ho chtěl chytit kolem krku a přitáhnout si pro polibek. Ale v tu chvíli jsem ucítil, jak se začíná tlačit do mé dírky, a já se snad podvědomě znovu stáhnul. Nohy mi cukly, ale ovládl jsem se a nechal je od sebe.
Musím to nechat na něm. Neublíží mi. Nebude to bolet. Bude to jen lepší…
Chci to.
Všechny tyhle a jiné myšlenky rázem vzaly za své, když jsem ucítil ten silný tlak. I přesto, že se mě na to snažil připravit, nevjel do mě najednou. A byl jsem rád. Teprve teď, když jsem to dovolil, jsem si uvědomil, jak je velký a jak moc mě vyplňuje. A ty obavy vystřídaly myšlenky na to, že tohle bude nejlepší rozhodnutí za posledních několik měsíců. Na moment jsem zatajil dech, ale když byl ve mně celý, tak jsem zhluboka vydechl a uvolnil se.
„Dívej se… na mě… prosím…“ zachraptěl jsem.
Zaměřil jsem se na jeho nádherné oči, a ani na chvíli jsem se nepřestal dívat jinam.
Po slepu jsem našel jeho ruce a chytil se ho, když mě přidržoval za boky a začal pravidelnými pohyby přirážet. Prvotní nepříjemný tlak, mírná bolest při jeho vniknutí, a strach, jaké to bude, to všechno vystřídaly už jen příjemné pocity, a já s rozechvělým dechem, který přecházel v hlasitější steny, si užíval každý jeho pohyb.
Tváře mi zrudly, cítil jsem horko i mrazení zároveň, slyšel jsem sám sebe, jak sténám nahlas, když se to stávalo silnější, a já tomu naprosto propadl.
Stáhl jsem jednu ruku na penis, a když jsem cítil, jak přichází to slastné opojení, rychlými pohyby jsem se přivedl ke konci.
Díval jsem se stále do jeho očí i ve chvíli, kdy na mé břicho dopadl důkaz toho, že jsem spokojený.
Jaden
Jeho krásné oči mě svazovaly.
I kdyby mě nepožádal, ať se na něj dívám, stejně bych to udělal, protože to nešlo jinak. Jeho čím dál hlasitější steny, mě nutily postupně zrychlovat, a když jsem uviděl, jak stahuje jednu svoji ruku na svůj penis, pocítil jeho vzrušení. Nejen jeho vůně, ale i to nádherné stahovaní jeho zadečku, stejně jako výraz jeho tváře při orgasmu, i to, že ze mě nespustil oči, bylo pro mě samotného pomyslnou kapkou.
Jednu svou ruku jsem položil na tu jeho, kterou pořád svíral svoji chloubu a prožíval dozvuky orgasmu, druhou rukou si ho pevně chytil za boky, skoro z něj vyjel, a tentokrát prudčeji najel zpátky.
„Tohle… je pro tebe…“ zachrčel jsem, ještě párkrát jsem přirazil, a pak už s hlasitým sténáním plnil jeho nádherný zadeček.
Na chvilku jsem musel zaklonit hlavu a zavřít oči, jak moc mě to sebralo.
Ale i tak jsem se v něm stále lehce pohyboval, stejně jako jsem jemnými tahy masíroval jeho penis, aby si to užil až do konce.
Přišlo mi to jako věčnost, než jsem zase začal vnímat okolí.
Chrisovu ruku, na které ulpěla jeho nadílka, jsem vzal do své, přitiskl si ji ke rtům, a pořádně ji jazykem očistil.
„Chutnáš neskutečně…“ zachraptěl jsem, ruku mu položil kolem mého krku, a zvedl si ho do klína.
Zlíbal jsem jeho krk i ramena, než jsem se dostal k jeho rtům, do kterých jsem vzdychl, a pak už jazykem pohladil ten jeho.
Chris
Dívat se na Jadena, jak prožívá svůj orgasmus, mi na okamžik připomněl ten nepříjemný zážitek. Na moment jsem zavřel oči, zhluboka se nadechl, ale pak už jsem se znovu zaměřil na něj.
Bylo to jiné než tenkrát. Zvedl jsem ruku, abych se jeho tváře dotkl, ale v tu chvíli otevřel oči a sklonil hlavu. Stáhl jsem ruku dolů, ale to on chytl mou druhou, a očistil ji od mého uspokojení.
Mrazilo mě až v páteři a umocňovalo ten skvělý prožitek, když se jeho jazyk proplétal mými prsty. Byl jsem z toho úplně mimo, že jsem ani nepípnul, když si mě zvedl do klína, a já tak na něj nasedl ještě víc.
A ten polibek…
Kdyby mi někdo řekl už tenkrát při našem prvním setkání, že umí tak skvěle líbat, že chuť polibku je tak dokonalá, vysmál bych se mu do obličeje a okamžitě bych mu volal psychiatra.
Proč se tohle všechno vlastně stalo?
Museli jsme na sebe být hnusní, on mě málem přizabil, já ho na to připravil o jeho existenční jistoty a skončil na ulici… A to všechno jen proto, abychom nakonec skončili takhle? V jednom baráku, v jednom pokoji, v jedné posteli…
Tiskl jsem se na něj, místy jsem se ještě zavrtěl, abych cítil ten příjemný tlak na mou prostatu, a při tom všem se nedokázal odtrhnout od toho polibku.
„Nemám dojezený koláč,“ vydechl jsem s úsměvem, když jsme se nakonec od sebe trošku oddálili, abychom se mohli aspoň nadechnout.
Pak mi došlo, že mluvím nesmysly a začal jsem se od srdce smát.
Koho v tuhle chvíli zajímá koláč?
Jaden
Musel jsem se usmát, když Chris začal mluvit o koláči, ale když mi srdce poskočilo, jakmile jsem ho uslyšel se od srdce zasmát, zachmuřil jsem se.
Sex s ním byl úžasný, už dlouho jsem nic takového nepocítil, ale...
V tu chvíli jsem si uvědomil svou chybu.
Chris si zasloužil někoho lepšího. I kdyby to bylo jen o sexu, pořád byla mezi námi obrovská propast.
„Přál bych si mít přítele, jako jsi ty. Někoho, kdo by dokázal usměrnit mé kroky… Ale vím, že je to nemožné,“ vypadlo ze mě dřív, než jsem to stačil domyslet a zarazil se.
„Promiň… Jen… Jsi prostě fajn kluk,“ pokrčil jsem rameny, usmál se na něj, znovu ho políbil, a pak ho položil na záda, abych z něj mohl vyjet.
Potlačil jsem zbytečné myšlenky do pozadí a povzdechl si.
„Půjdu nachystat ten koláč a donesu ti ho sem,“ uchechtl jsem se a jemně ho plácnul přes bok.
Natáhl jsem se spodky, abych neběhal po domě nahý, slezl z postele a Chrise přikryl.
„Tak mě napadlo,“ poškrábal jsem se na hlavě. „Kdybys nechtěl v noci spát sám… rád budu s tebou.“
Odhrnul jsem mu vlasy z čela a věnoval mu polibek, než jsem konečně vstal.
„Za chvilku jsem tady,“ mrkl jsem na něj ještě, a pak zmizel za dveřmi.
Potřeboval jsem si to srovnat v hlavě.
Nechápal jsem, jak mě mohlo pár dní takhle změnit.
Jak mě mohl kluk, kterého jsem málem zabil, dohnat k tomu, že jsem teď toužil čím dál víc po jeho přítomnosti.
Možná stárnu? Možná si jen něco namlouvám? Možná se z hloubi srdce chci změnit? Jen prostě nebyl doposud nikdo, o kom bych věděl, že by toho byl schopný?
V kuchyni jsem bezmyšlenkovitě začal krájet koláč a vařit kávu, a po chvilce se přistihl, že jen tupě zírám do zdi, a jediné, co mi zní v uších, je Chrisův krásný smích.
Chris
Když jsem se dostatečně vysmál, Jaden se na mě podíval takovým zvláštním pohledem. A ten zvláštní pohled pak vysvětlil svými dalšími slovy.
Trochu jsem se zarazil nad tím, co říkal.
Já bych měl být někdo, kdo by byl jeho přítel? Vlastně, chtěl by přítele jako já? Bude to vůbec možné?
Tak jsem se nad tím zamyslel, že jsem ani nevnímal, co dělá a říká dál.
Že ležím sám v posteli, přikrytý až ke krku, mi došlo ve chvíli, kdy zmizel z pokoje. Stejně tak mi konečně došla jeho další slova.
Ale na odpověď si bude muset počkat, až se vrátí… Teď, po tom skvělém sexu, mi bylo tak dobře, že se mi ani nechtělo vstávat. Kašlal jsem i na sprchu, i když jsem cítil to vlhko mezi stehny, které mi kupodivu tentokrát nevadilo.
Snad bezděčně jsem promnul v ruce penis a prstem přejel po vlhké dírce, která se mi hned stáhla, a já znovu pocítil to příjemné chvění v břiše.
Až se vrátí, a řekne cokoliv, já už mám jasno.
Chci, aby vedle mne usínal. Chci, aby tu zůstal. Nejen v tomhle domě, ale i v mém pokoji…
Nechci už být sám… A jeho přítomnost, ať už se v minulosti stalo cokoliv, mi tentokrát byla příjemná a také mě uklidňovala, i když sám říká, že není dobrý člověk.
To možná bylo. Ale teď cítím, že je to jiné.
Jaden
Nakonec jsem stejně nic nevymyslel.
Byl jsem prostě starý osel, co si myslel, že ho mladý kluk může dostat ze sraček, do kterých se dostal vlastní vinou.
Chris taky nebyl neviňátko, ale jak jsem poznal, i on to neměl jednoduché, navíc pod tou arogantní slupkou se skrýval nádherný diamant.
Když jsem nad tím zauvažoval, na jednu stranu jsem jeho postoj chápal. Musel si sám probít cestu v tvrdém světě hyen a udržet otcovo jméno. V jeho věku to určitě nebylo jednoduché.
A právě proto by měl mít po boku někoho, komu může věřit, a na koho se může spolehnout.
A to já nebyl.
Co se stane, až se zase vyskytne nějaká krize?
Co se stane, až si lidé na mě nebo na něj budou ukazovat prstem?
Teď jsem byl možná v klidu, ale věděl jsem, že jakmile nastane problém, zase se neovládnu.
A největší strach jsem měl z toho, že zase udělám chybu, a když mě bude Chris nejvíc potřebovat, nebudu u něj.
Zamračil jsem se nad svými negativními myšlenkami a nalil do hrnků kávu.
Opláchl jsem si obličej studenou vodou, abych se trochu sebral, protože jsem Chrisovi po tak skvělém sexu nechtěl kazit náladu.
Nakonec jsem se musel pousmát a tělo se mi stáhlo tím příjemným pocitem, když jsem si vzpomněl, jak to Chris prožíval.
Všichni ti, kteří ho jen využívali a neviděli v něm to dobré, byli idioti.
Nakonec jsem vzal tác a s trochu přiblblým úsměvem se vrátil nahoru do pokoje.
Byl jsem rozhodnutý si s ním o tom promluvit, ale nechtěl jsem mu kazit náladu, a navíc záleželo, jak se rozhodne. Otázkou zůstávalo, jestli sdílet spolu jeden pokoj, je dobrý nebo špatný nápad, i když jsem si z hloubi duše přál, aby to vyšlo.