Chris
Nemohl jsem se uklidnit. A… začínal jsem dostávat hlad. Vyšel jsem z pokoje právě ve chvíli, kdy Jaden mířil do bazénu. Nechal jsem ho teda být. Bylo lepší, když něco dělal, než kdyby stál u baru a vychlastal všechno, co tam je. Zašel jsem do kuchyně a nabral si jídlo na talíř. Ani jsem si to neohříval, nechtělo se mi čekat.
Pomalu jsem žvýkal jednotlivá sousta, ale pak to na mě zase padlo. Byl jsem tu sám… Rozhlédl jsem se kolem sebe, jako by tu měl někdo být. Ale nebyl…
Odsunul jsem talíř a vstal jsem. Chtěl jsem se vrátit do pokoje, ale nakonec mě moje nohy zavedly k bazénu. Slyšel jsem to šplouchání vody, věděl jsem, že tam je. Možná bych si taky zaplaval?
Ale nakonec jsem zůstal stát mezi dveřmi a jen se na něho díval.
Nikdy jsem se na něho takhle nedíval, jako právě teď. Styl motýlka, který právě plaval, byl přímo ukázkový, a já měl možnost vidět jeho svaly na rukách, na zádech, jak se napínají při každém záběru. Když udělal otočku, schoval jsem se za dveřmi, a pak jsem tiše zase zmizel.
A tentokrát jsem to byl já, kdo zamířil k baru. Vytáhl jsem si to samé, co pil Jaden a pořádně si přihnul.
Už hezky dlouho jsem s nikým nebyl, víc jak čtyři měsíce, a na mě to začínalo doléhat. Ale pořád jsem si říkal, že právě on je ten, koho bych si neměl pustit k sobě, když mě…
Znovu jsem si loknul, když jsem si vzpomněl na to, jakou má sílu a jak velký vlastně je. Na to se nedá zapomenout.
Když jsem se napil potřetí, a slyšel, že se Jaden vrací, raději jsem flašku rychle vrátil a šel jsem zpátky do pokoje.
Snažil jsem se něco dělat. Ale alkohol mi rozehřál krev v těle, a já začínal stále víc myslet na to, že vedle je člověk, muž, s kterým bych mohl…
Ne… Nesmím!
Ale ani ta kniha mi nepomohla, kterou jsem si pak vzal. Půl hodiny jsem zíral na jeden řádek a ani nevěděl, co se tam píše.
A do toho ještě Jaden najednou vtrhnul do pokoje. Zprvu jsem se lekl, když jsem viděl, jak rázně jde k mé posteli. Ale když jsem slyšel, co říká, byl jsem v koncích.
Byl na tom stejně jako já…
Možná alkohol, možná to, že jsem dlouho neměl sex, možná to, že je Jaden vlastně hezký chlap… Nevím, co z toho, ale najednou jsem odložil knihu a s pocitem jasné touhy, a aniž bych nad něčím dalším přemýšlel, zvedl jsem se do sedu, chytl jsem ho kolem krku a přisál se na jeho rty…
Jaden
Když odložil knihu a zvedl se, myslel jsem si, že mi jednu flákne.
Ale pak jsem jen překvapeně vydechl a na moment ztuhl.
Když jsem se vzpamatoval, chytl jsem ho za ramena a odtáhl od sebe.
„Chrisi…“ zachraptěl jsem a měl pocit, že mi snad shoří rty.
Díval jsem se do jeho očí, hledal jakýkoliv náznak toho, že se prostě jen spletl, ale nakonec jsem jen táhle zasténal, přisunul se víc k němu, jednou rukou vjel do jeho vlasů, lehce za ně zatahal, a pak se přitiskl na jeho rty.
Otřel jsem se o ně jazykem, abych se mohl dostat dovnitř, a když jsem ho ochutnal, musel jsem zavřít oči, jak mě málem smetla obrovská touha.
Snažil jsem se nejít na něj moc zhurta, neplenit dravě jeho pusu, snažil jsem se být mírný, ale i přesto jsem jeho tělo tiskl víc a víc k sobě.
Rukou, kterou jsem měl položenou kolem jeho pasu, jsem zajel pod jeho triko, dotkl se jeho hladké kůže, a bříšky prstů se lehce otřel o jeho bradavky.
„Chrisi… já…“ zachrčel jsem, když jsme se od sebe odtrhli a já rychle oddechoval, jako bych zaběhl právě maraton.
„Chtěl bych… se tě dotýkat… chtěl bych tě vidět…“ zašeptal jsem a zatahal za lem jeho trika a tepláků, aby pochopil, že bych ho rád viděl nahého.
Chris
Nechápal jsem sám sebe, byl jsem zmatený, ale něco mě nutilo to dovolit, pokračovat dál…
Když si mě přitáhl k sobě, bylo to tak známé, ale přitom jiné. Byl silný, ale nebyl hrubý. A jeho polibek, jeho opatrné doteky… Nic z toho jsem tenkrát nezažil, a teď jsem tím byl tak překvapen, že jsem nebyl schopen ani protestovat.
Začínal jsem se lehce chvět, když jeho ruce zabloudily pod mé triko, a očekával jsem, kde se mě příště dotkne. Na moment jsem ztuhnul, když se jeho prsty otřely o mé bradavky, a já překvapením ze sebe dostal divné povzdechnutí, až jsem se zastyděl. Ještě pevněji jsem se ho chytil, ale vzápětí mě od sebe odtáhl.
Byl jsem už plný očekávání, touhy uvolnit se, jít do toho, ale v tuhle chvíli jsem dostal strach, že si uvědomil, co dělá, že si to rozmyslel, a půjde pryč.
Ruce se mi třásly, když jsem položil dlaně na jeho hruď. Rty mě brněly od polibku, celé tělo mi hořelo…
Ale i když jsem na moment zaváhal, nakonec jsem to udělal. Přetáhl jsem triko přes hlavu, odhodil ho a kalhoty jsem jen mírně potáhl dolů, ale ty se zastavily o penis, který se mi začínal plnit krví, a já už v tu chvíli přestal rozumně uvažovat. Položil jsem se na postel a Jadena si přitáhl k sobě.
„Taky tě chci vidět…“ zašeptal jsem rozechvělým hlasem tentokrát já, a znovu jsem okopíroval jeho pevné svaly na ramenou a na hrudi.
Jaden
Kdybych teď umřel, nejspíš by mi to nevadilo.
Roztřásly se mi nejen ruce, ale i celé tělo, když se mě Chris dotkl, svlékl si triko, a pak si lehl.
Jeho slova mi zněla v uších jako rajská hudba, a vidět, že se ho začíná zmocňovat vzrušení, podle toho, jak se mu nadouvaly tepláky, bylo pro mě jako dar z nebes.
Myslel jsem si, že už něco takového nezažiju. Po Owenově smrti jsem měl sex jen někde za bukem na stojáka, protože jsem s nikým nedokázal být, ale Chris…
Chris byl úplně jiný, a já poprvé skutečně z hloubi srdce zalitoval toho, co jsem tehdy udělal, a přál si vrátit čas.
Klekl jsem si nad něj a prsty lehce hladil jeho pokožku na hrudi, pažích, ramenou, břiše, bradavkách a celou dobu se mu díval do očí.
Když jsem doputoval až k teplákům, chytl jsem jejich lem, přetáhl je přes jeho boky a stáhl z jeho nohou.
Ruce jsem pak položil na jeho stehna a přejel po nich.
„Jsi tak nádherný,“ zašeptal jsem a sklonil se, abych mohl políbit obě jeho kolena.
Pak jsem si stoupl a stáhl si spoďáry, které mi začínaly být malé.
Znovu jsem si klekl, ruce zapřel o polštář vedle jeho hlavy a jemně se otřel o jeho rty.
„Strašně moc tě chci… Chrisi… Ani nevíš jak… Milovat se s tebou… Ale vím, že…“ na okamžik jsem se zarazil a trochu se odtáhl.
„Neudělám nic, co nebudeš chtít, ano? Nechci, aby ses mě bál, nechci, abys měl pocit, že to musíš udělat. Když nebudeš chtít, řekneš ne,“ usmál jsem se na něj, a pak se k němu znovu sklonil, abych si mohl znovu vychutnat jeho polibek.
Chris
Chvěl jsem se v očekávání. Moc jsem chtěl cítit doteky, které mě rozpálily, a které by mi přivodily to vytoužené, ten pocit, kdy člověk přestává úplně myslet.
Bylo zvláštní se takhle před ním položit a nechat to na něm. Bylo zvláštně vzrušující nechat ho zkoumat moje tělo, nechat si stáhnout i poslední kus oblečení, který jsem na sobě měl.
Jako bych byl panic, který tohle zažívá úplně poprvé.
Byl jsem si stále nejistý, jestli necouvnu, ale on mě svými opatrnými doteky a polibky po těle rozpaloval čím dál víc. A když se sám svlékl a já viděl celé jeho tělo, byl jsem v koncích.
Ale i přesto jsem po jeho slovech, které mi připomněly minulost, zaváhal…
Zvedl jsem ruce, jednou jsem se zapřel o jeho hruď, druhou jsem položil na jeho nohu a přejel jsem prsty po jeho stehenním svalu, který byl tak pevný, tak dokonalý, že se mi ruce roztřásly ještě víc.
Možná jsem měl strach, věděl jsem, pamatoval jsem si, jak to bolelo, viděl jsem teď to, jak opravdu je velký, když má penis naběhlý… Ale moje touha podpořená absencí sexu a vypitým alkoholem převzala vládu.
„Já… bojím se… mám strach…“ opatrně jsem se konečky dotkl jeho penisu a v tu chvíli se mi na moment zatajil dech.
„Ale… chci to… toužím po tom, aby ses mě dotýkal, Jadene,“ chytl jsem jednu jeho ruku a posunul jsem ji níž, aby se i on dotkl mého klínu.
A když jsem v tom místě ucítil jeho ruku, trhaně jsem se nadechl a snad bezděčně stiskl jeho penis o něco víc.
Jaden
Měl jsem co dělat, abych to ustál, když se mě dotkl.
Měl jsem co dělat, abych ustál i to, když si mou ruku navedl na svůj penis.
A jeho slova…
Jeho vzrušení…
Zatoužil jsem po něm ještě víc, ale tak nějak jsem vytušil, že to dnes bude spíš jen o opatrných dotecích a poznávání se navzájem než o skutečném sexu.
Kupodivu mi to ale nevadilo. Už jen tohle bylo pro mě dostatečnou odměnou.
„Chrisi…“ zasténal jsem, když víc stiskl můj penis.
Víc jsem na něj nalehl a když se mé tělo otřelo o to jeho, už jsem se nedokázal udržet.
Chytl jsem jeho ruku, ve které svíral můj penis a přitiskl si ji ke rtům.
Políbil jsem ho do dlaně, na každý prst, zápěstí, a pak se přesunul k jeho krku, hrudi a bříšku.
Líbal jsem jeho horkou kůži, hladil ho všude, kam jsem dosáhl, a když už jsem byl sám napjatý k prasknutí, znovu jsem se posunul nad něj, lehce ho zalehl, a pak se otřel svým penisem o jeho.
Hlasitě jsem zasténal, přitiskl se na jeho rty, a pak oba naše krasavce vzal do ruky a začal je masírovat.
Chtěl jsem sice, aby se mě dotýkal, ale tohle jsem chtěl udělat hlavně pro něj. Chtěl jsem, aby pochopil, aby věděl, že mu neublížím, a že se mě nemusí bát.
Napřed jsem je protahoval pomalými tahy, ale třes jeho těla, ta touha, která z něj sálala, stejně jako jeho tvrdost, která se otírala o tu moji, to všechno způsobilo, že jsem zrychlil tempo.
A možná proto, že jsem to tak dlouho neměl, možná proto, že to byl právě Chris, netrvalo dlouho a já pocítil to slastné opojení, které proběhlo mým tělem a vyneslo mě do výšin, stejně jako Chrise, který za mnou nezůstal o moc dlouho pozadu.
Chris
Chtěl jsem něco říct Cokoliv… Ale veškerá slova zmizela, a já se jen snažil nadechnout, abych neodpadl. Ne, jen nedostatkem vzduchu, ale i tím, co se na mě hnalo s takovou vervou, že jsem to už nedokázal ustát v klidu.
Byl jsem jak v transu, když se posouval po mém těle, a snad všude jsem cítil jeho ruce a vlhké otisky jeho horkých rtů. Už jsem se nechvěl, doslova jsem se třásl, jak mě to bralo, a z úst mi začaly vycházet tiché vzdechy, které začínaly postupně nabírat na hlasitosti.
Ruce jsem měl jak z gumy, jen se mi svezly podél těla a jediné co jsem dokázal, bylo, svírat v ruce prostěradlo.
A ve chvíli, kdy jsem jeho penis ucítil na svém, a pak ten jeho opatrný, ale pevný stisk, neubránil jsem se polohlasnému zasténání…
„Jadene… prosím…“ vzepjal jsem se proti němu, i když jsem moc prostoru neměl.
Byl jsem z něho, z těch doteků tak mimo, že když se jeho tělo najalo, a pak s mírným třesem propouštěl své uspokojení skrz ruku na mé břicho, znovu jsem zasténal. Párkrát se proti němu bezděčně prohnul, a pak jsem doslova okopíroval postel, když jsem se silným třesem po celém těle a krátkými roztřesenými nádechy a výdechy, zvedl ruce, zatnul mu prsty do ramen a s hlasitým sténáním dal volný průchod tomu, co jsem tak toužebně očekával, a co mi přineslo neskutečně opojné uvolnění.
Snad jen silou vůle jsem ho aspoň jednou rukou chytil kolem krku, a s přivřenýma očima jsem své poslední vzdechy, naplněné tím vzrušením, věnoval jeho ústům.
Byl jsem přesně tam, kde jsem chtěl. Měl jsem v hlavě prázdno, nad ničím jsem nepřemýšlel. Jen jsem si užíval ten nádherný pocit, který mě dokonale uspokojil, i když jsme nešli do konce, a zpočátku jsem měl mírné obavy.
Bylo to prostě dokonalé…
Jaden
I když jsem sám ještě vydýchával své vzrušení, dívat se na to, jak to Chris prožívá, bylo naprosto neuvěřitelné.
Několikrát, snad jako odpověď na jeho sténání, jsem promnul naše penisy a vydechl, když mi zaryl své nehty do ramen.
A když si mě přitáhl blíž pro polibek s chutí jsem ho přijal.
Bral jsem si jeho sténání do úst, otíral se o něj svým tělem a nedokázal se od něj odtrhnout.
„Ach, Chrisi… Jsi tak nádherný… Děkuju… Ani nevíš, co to pro mě znamená,“ zašeptal jsem mu do rtů, když jsem se konečně odtrhl, a i když nerad, zvedl jsem se do sedu.
Díval jsem se na jeho krásné tělo, lehce načervenalou tvář, rudé rty, které byly napuchlé od polibků, zadíval se mu do očí, ve kterých se ještě odrážel prožitek ze vzrušení.
Když jsem se dost vynadíval, sebral jsem své trencle z postele a otřel jak jeho, tak i sebe, aby mu to nebylo ráno nepříjemné, natáhl se pro jeho tepláky a navlékl je na něj.
Znovu jsem se k němu sklonil a opět se přitiskl na jeho rty.
Pak jsem se posadil, Chrise chytil kolem pasu, vysadil ho na sebe a začal ho hladit po zádech a cuchat mu vlasy.
„Dovolíš mi spát se tebou?“ zachrčel jsem, když jsem jeho ramena pokrýval drobnými polibky.
Bylo mi zatraceně dobře. Bylo to to nejkrásnější, co jsem za posledních pár měsíců zažil. Chris si snad ani nedokáže představit, co to pro mě znamená. Jen…
Doufal jsem, že až se z toho vyspí, nebude ráno litovat toho, co udělal.
Povzdechl jsem si a zvedl k němu oči.
Chris
Překvapilo mě, jak dobře mi bylo. I když jsem chtěl sex, byl jsem vlastně nadržený, proč si to nepřiznat, přesto ve mně zpočátku hlodaly pohybnosti, které on pak svým přístupem zcela vymazal. Aspoň pro teď.
Nebyl jsem schopen se odtrhnout od jeho polibků. Kdo ví, jak dlouho bych se s ním ještě líbal, kdyby to on sám nepřerušil.
Nechal jsem se otřít a obléct si tepláky. Usadil jsem se na jeho klíně a s příjemným pocitem vnímal jeho další uklidňující doteky a hraní si s mými vlasy.
Stále jsem cítil, jak je mi z toho všeho teplo, a musel jsem mít i tváře celé červené.
„Budu rád,“ odpověděl jsem tiše na jeho žádost a opřel si hlavu o jeho rameno.
Nechal jsem to všechno na něm. Byl to dost hloupý začátek dneška, ale skončilo to po tom napětí víc než dobře.
Byl jsem i unavený a jeho laskání, teplo a hřejivá náruč mě začínaly uspávat, až jsem se neubránil velkému zívnutí. Přivřel jsem oči a jen se o něj opíral, a i když jsem na něm stále seděl, pomalu se poddával příjemnému spánku.
Jaden
Když jsem viděl Chrisovo zívnutí, jen jsem se pousmál.
A než jsem nás stačil uložit a přikrýt, Chris už pravidelně oddechoval.
Tiskl jsem ho k sobě, pozoroval jeho spící tvář, ale sám nějak nemohl usnout.
Hlavu jsem měl plnou myšlenek, které mi vířily v hlavě jedna přes druhou, jak se rozum dohadoval nad mou bláhovostí.
Přemýšlel jsem, co všechno mi ještě soužití s Chrisem přinese.
Aniž bych to ze začátku možná chtěl, začal jsem se kvůli němu měnit. Jenže bude to mít nějaký smysl? Pořád jsem vyvrhelem společnosti. Ten odpad, co si nezaslouží chodit mezi lidmi, a dnešní výstup na stanici mě v tom utvrdil. A teď, když mám po boku Chrise, se to začne týkat i jeho.
Jak dlouho to vydrží? Až si na něj lidi začnou ukazovat prstem, s kým se to tahá?
Možná by bylo dobré říct mu, co jsem vlastně zač, dřív, než to uslyší od někoho jiného?
Jenže já nebyl zvyklý na to s někým si sednout a povídat si.
Ale měl právo to vědět. Zvláště, když jsem teď pracoval pro něj.
Povzdechl jsem si, políbil Chrise na čelo, pak zavřel oči, a nakonec usnul neklidným spánkem.
Ráno jsem se probudil s mírným trhnutím, kvůli snu, který mě pronásledoval.
Chvilku jsem tupě zíral do stropu, než mi vlastně došlo, kde jsem a co se stalo. Když jsem pootočil hlavu a viděl, že Chris pořád spí, a sledoval jsem jeho tvář, to napětí a obavy ze mě postupně vyprchaly.
Nechtělo se mi ho budit, ale když jsem ho tak sledoval, něco mě napadlo.
Byla sobota, takže jsem předpokládal, že žádné jednání nebo něco podobného mít nebude a doufal, že mu nebude vadit, když rozhodnu za něj.
Opatrně jsem se vysoukal z postele, abych ho neprobudil, zaběhl k sobě do pokoje, natáhl na sebe župan, a pak přešel do kuchyně.
Jak jsem si myslel, Fred už chystal snídani, ale já ho přerušil a řekl mu, že dnes se o všechno postarám já, a on ať jde domů a užije si sobotu.
Civěl na mě, jako bych spadl z višně, ale když jsem ho ujistil, že je všechno v pořádku a kdyby něco, tak ho zavoláme, nakonec s poděkováním přijal a odešel.
A já se tak mohl pustit do práce.
Za tu dobu jsem už zjistil, co má Chris rád a co ne, a za necelou hodinu už na tác pokládal talíř s borůvkovými lívanci s miskou omáčky z čerstvých borůvek, s další miskou, ve které byla omáčka ze zakysané smetany a bílé čokolády, miskou javorového sirupu a velkým hrnkem kakaa s našlehanou čokoládovou pěnou.
Obtěžkán nákladem jsem vešel do pokoje, odložil tác na noční stolek, vrátil se ještě pro talíře a příbory, a pak si vlezl do postele za Chrisem, kterého jsem svým příchodem probral.
„Nechci tě budit, ale přinesl jsem snídani. Snad ti bude chutnat,“ políbil jsem ho na rty, počkal, až mě začne vnímat a ukázal na noční stolek.
„Freda jsem poslal domů, pokud ti to nebude vadit. A kdybys chtěl, rád bych s tebou strávil dnešní den. Vím, že to nebude poprvé, co budeme spolu sami, ale… Po včerejšku… Potom, co se stalo ráno, i potom, co se stalo večer… Pokud toho teda nelituješ… Přemýšlel jsem…“ podrbal jsem se ve vlasech a povzdechl si, jak jsem nebyl schopen vyjádřit své myšlenky.
„No, prostě, pokud je něco, co bys o mě chtěl vědět, tak se zeptej, a já ti odpovím,“ pokrčil jsem rameny a usmál se. „Nejsem ten typ, co si sedne a vyžvaní na sebe i to, co sám neví. Takže pokud bys čekal na to, až sám začnu, nikdy by ses nedočkal. Ale myslím… Myslím, že máš právo vědět víc, takže… Pokud chceš, prostě se zeptej. Sice nevím, jestli to zvládnu, ale pokusím se ti na všechno odpovědět.“
Znovu jsem ho políbil, a pak sebral ze stolu tác a položil mu ho do klína.
Chris
Spal jsem jak zabitý. Neprobralo mě ani to, když mě Jaden ukládal do postele, ani to, když se ke mně přitáhl. Jen jsem se víc přitiskl k tomu příjemnému teplu a vůbec mi ani nevadilo, že nemám oblečené triko.
Bylo mi prostě dobře a dobře se mi i spalo.
A tak, když jsem ráno ucítil vedle sebe pohyb, a můj mozek zaregistroval tiché mluvení, měl jsem problém rozlepit oči. Mžoural jsem kolem sebe ve snaze zjistit, co se děje. Několikrát jsem si protřel oči a dlouze zívl, než jsem byl schopen se zvednout a posadit se. Zvedl jsem i postel, abych se mohl pohodlně opřít, a jen jsem zíral na tu skvělou snídani a snažil se ve svém rozespalém mozku přebrat všechno, co mi Jaden řekl.
na moment jsem zauvažoval, jestli jsem neudělal chybu, když jsem to večer dovolil. Ale nebylo možné to už vrátit, a on mě svou péčí i teď mile překvapil, tak jsem pochybnosti zasunul někam do koutku.
A navíc… polibek na dobré ráno… Jak dlouho už jsem něco takového neměl? Dokázal bych si na to zvyknout? A právě s ním? S někým, kdo mě málem zabil, a teď je úplně jiný? Nebude se to, co se stalo, opakovat?
A tak, když mi nabídl, že mi o sobě něco řekne, bral jsem to jako vstřícnost.
„Rád bych, kdybys mi o sobě něco pověděl. Ale nechci tě nutit. Chci být však připravený, kdyby na mě někdo vyrukoval s tvou minulostí. Nechci pak být překvapený a nevědět, jak zareagovat. Neodsoudím tě za nic, co řekneš, už jen proto, že jsi mi několikrát pomohl sám od sebe,“ přitáhl jsem si talíř s lívanci a pomalu se pustil do jídla.
„Jen jestli nevadí, zeptám se… To, co se stalo na stanici, týkalo se to toho mrtvého policisty?“
Jaden
Sledoval jsem Chrise a pátral po jakémkoliv náznaku, že by litoval toho, co se večer stalo.
Když ale promluvil, na moment jsem se po jeho otázce zarazil.
Teď jsem to byl já, kdo uvažoval, jestli jsem udělal dobře.
Sedl jsem si naproti němu, zkřížil nohy, upravil si župan, abych ho zbytečně neuváděl do rozpaků, a pak se zahleděl na své ruce, které jsem složil do klína.
Mlčel jsem, třídil si myšlenky, a občas zvedl hlavu, abych se podíval na Chrise, který se pustil do jídla.
„Týkalo se to jeho,“ promluvil jsem nakonec. „Jen, chci abys věděl, že toho, co se stalo večer nelituju. Ani tě do ničeho dalšího nutit nebudu, pokud sám nebudeš chtít. Já…“
Podrbal jsem se na hlavě, jak jsem najednou nevěděl, kde začít.
„Už je to dlouho, co jsem se takhle dobře cítil. Nevím, jak to bereš ty, nevím, co bude za pár hodin, natož zítra, nevím, jestli mě za pár dnů nevyhodíš, ale… Od doby, co jsem tě potkal, se hodně věcí změnilo. Víš, hodně lidí mě nesnáší a nejraději by mě vidělo pod drnem. A svou nenávist jsou schopní přenést i na druhé. Proto se nechci s nikým zaplétat. Nechci, aby do těch sraček, ve kterých jsem, zapadl i někdo jiný,“ rozvykládal jsem se nakonec pomalu.
V podstatě jsem si s nikým od jeho smrti takhle nepromluvil.
Sezení, které jsem měl nařízené jsem odmítal a nechodil na ně, protože jsem neměl zájem o to, aby si mě nějaký psychouš prohlížel jako prase na porážce.
„To, co jsem před třemi lety udělal… Nikdy si to neodpustím. On…“ roztřeseně jsem se nadechl a sevřel ruce v pěst. „Owen byl můj život, a já ho zabil. Byl to můj kolega, přítel a milenec. Potkali jsme se ve válce. Byl o něco mladší, právě nastoupil, a já byl plukovník. Byl přiřazen do mojí jednotky a postupně jsme si k sobě našli cestu. Když jsme se vrátili, rozhodli jsme se, že chceme být spolu. Nastěhoval se ke mně do domu, který mi zůstal po otci, a pak se spolu přihlásili k policii. Díky našim zásluhám netrvalo dlouho, a stali se z nás detektivové. Měl jsem našlápnuto k tomu stát se šéfem oddělení místo Nolana. Měli jsme s Owenem i společný sen, který jsme si na stará kolena chtěli splnit. Měli jsme spoustu přátel, i když s jeho rodinou jsem se moc nestýkal. Neměl jsem rád jeho sestru, která šla jen po jeho penězích, ale jinak jsme žili spokojeným životem.“
Když jsem o tom začal mluvit, když se mi to všechno začalo přehrávat v hlavě, když jsem si znovu uvědomil, co jsem udělal, roztřásly se mi ruce, a do očí najednou vstoupily slzy.
„Promiň…“ zahuhlal jsem, slezl z postele a zmizel za dveřmi do koupelny, jakoby mi za patama hořelo.
Musel jsem se uklidnit a nechtěl jsem, aby mě takhle Chris viděl.
Nechtěl jsem, aby mě považoval za slabocha, kterého dostanou vzpomínky na kolena.
Chris
Když se usadil naproti mně, a já se zeptal, bylo vidět, že jsem nejspíš trefil do černého, podle toho, jak zaváhal. A později mi to svými slovy i potvrdil.
Tiše jsem ho poslouchal, pojídal jsem výtečné lívance, a zapíjel to výborným kakaem. Snídaně mi rozproudila krev v těle, a já byl schopen lépe všechno vnímat.
Myslel jsem, že je to tvrdý chlap, že mi to poví bez přerušení, proto jsem byl překvapený, když mu najednou hlas selhal a on rychlostí blesku zmizel v koupelně.
Zarazil jsem se a málem zapomněl polknout hlt kakaa. Málem mi zaskočilo, tak sem hrnek odložil, vykašlal se, a pak se zadíval na dveře koupelny.
Nevím, co tam dělá, nevím, jestli chce nějak utěšit… Nedokážu lidi odhadnout, v tomhle jsem špatný.
Když se ani po dalších pár minutách nic nedělo, odsunul jsem stolek na druhou polovinu postele a vstal jsem.
Zašel jsem do salónku, vytáhl jsem lahev Bourbonu, u kterého jsem si všiml, že ho Jaden pije nejčastěji. Chápal jsem, že to pro něj nebude zrovna lehké, proto jsem tentokrát neváhal.
Vzal jsem ještě dvě skleničky a odnesl to do ložnice, kde jsem je postavil na noční stolek vedle postele.
Přešel jsem ke dveřím koupelny, trochu nejistě na ně zaklepal a jedním ramenem se o ně opřel.
„Jadene…“ zadíval jsem se dolů na své holé nohy, které mě trochu zábly. „Pokud nechceš… nenutím tě k tomu. Nemusíš pokračovat…“
Jaden
Stál jsem u umyvadla, o které jsem se opíral dlaněmi a nechápal, co se to se mnou děje.
Možná jsem měl podvědomě strach, že když mu to povím, kopne mě do prdele?
A, od kdy se vůbec starám o to, co si o mě, kdo myslí?
Ze zamyšlení mě vytrhlo až zaklepání na dveře a Chrisův hlas. Opláchl jsem si obličej studenou vodou, a pak vyšel ven.
„Promiň. Jen nejsem zvyklý na to si z někým takhle povídat," zabručel jsem a pohladil ho po tváři.
Pak jsem si všiml bourbonu na nočním stolku.
Postrčil jsem Chrise před sebe, aby si zase vlezl do postele, a sám si nalil plnou sklenici, kterou jsem hned z poloviny vypil, než jsem si sedl tak, jako před tím.
„Owen byl mezi všemi hodně oblíbený. Víc než já. Byli jsme takový ten příklad hodného a zlého poldy," pokračoval jsem po chvilce.
„A našli se takoví, kteří toho využili a začali Owena odrazovat od vztahu se mnou. Prý mu nepřinesu nic dobrého. Byli jsme spolu čtyři roky, a vlastně ani nevím, kdy se to začalo kazit. Kdy jsem to já, začal kazit…" na chvilku jsem se odmlčel, jak jsem se ztratil se vzpomínkách, a podíval se na sklenici s bourbonem, kterou jsem pak zvedl před Chrisovi oči.
„Tímhle to začalo. Nějak mi všechna ta práce a ten tlak začal přerůstat přes hlavu, a začal jsem pít. Ne moc, jen trochu, ale stupňovalo se to. A Owen to neviděl rád. Začali jsme se kvůli tomu hádat, začal jsem ztrácet přátele, rozzuřila mě každá maličkost," dopil jsem zbytek ve sklenici, a pak ji odložil na stolek.
„Měli jsme zrovna rozdělaný případ. Vlastně ani nevím, proč ho Owen vzal. Šlo o nevěru a vyhrožování, a něco takového bylo pod naši úroveň, nebo jsem si to tehdy myslel. Byla to primitivní sledovačka, kterou mohl zvládnout kde kdo. Ten den jsme se s Owenem strašně pohádali. Zase kvůli chlastu, jak jinak. Byla to nejhorší hádka za celou naši dobu, a snad hrozilo, že ukončíme náš vztah. Odešel s tím, že jde na tu sledovačku, a až se uklidním, mám se s ním sejít, a po práci si promluvíme," hlas se mi zadrhl a já se roztřeseně nadechl, jako by mi najednou došla na všechno síla.
Chris
Zalezl jsem pod peřinu, protože mi opravdu byla zima na nohy, i když podlahové vytápění bylo zapnuté. Ale zima byla opravdu už skoro tady a potvrdil mi to i silný vítr s deštěm, který se venku spustil. Najednou, když se zatáhlo, bylo to takové pochmurné ve spojení s Jadenovým vyprávěním. Jako by i to počasí vědělo, že nejde o nic hezkého.
Při slovech hodného a zlého poldy jsem se na moment i usmál. Okamžitě mi bylo jasné, kde byl ten zlý polda…
A zmínka o jeho pití… Mimoděk jsem se podíval na flašku, která stála vedle mne na stolku.
Uměl jsem si i představit jejich hádky. Spíš to, jak musel být Jaden vzteklý. A když zmínil, že ta poslední byla ošklivá, přitáhl jsem si kolena a opřel si o ně bradu.
Čekal jsem, že pokračování bude ještě horší než to, co mi řekl doteď. A chápal bych, kdyby mluvit přestal. Ale při jeho roztřeseném nádechu, jsem se neudržel a položil jsem ruku na jeho, o kterou se opíral.
„Jestli nechceš, nemusíš pokračovat,“ zopakoval jsem mu znovu.
Ale i přesto všechno vypadal, že je rozhodnutý to doříct do konce.
Jaden
To drobné gesto, kdy mi Chris položil svou ruku na mou, pro mě znamenalo víc, než si myslel.
Sevřel jsem ji a přitáhl si ho do náruče. Tvář jsem zabořil do jeho vlasů a zhluboka se nadechl.
„Jestli ti to nebude vadit, zůstaň tak, prosím," zašeptal jsem.
Pak jsem se kousek odtáhl, ale Chrise nepustil, a nepřítomně ho hladil po zádech.
„Když odjel a nechal mě doma naštvaného a samotného, nasralo mě to ještě víc. Odešel jsem do svého oblíbeného baru a začal chlastat. Owen mi k večeru několikrát volal, ale já to ignoroval. Nechtěl jsem s ním mluvit. Byl jsem naštvaný na něj, na svou práci, na jeho rodinu, na celý svět. A v chlastu jsem to všechno utopil. Když mi chlast nestačil, s jednou partičku vyhulenců jsem si šlehl, a pak nevěděl o světě. Ráno mě našli ležet na chodníku před domem. Odvezli mě na záchytku a teprve další den jsem se dozvěděl, co se stalo," odmlčel jsem se a zahleděl se do zdi, jako bych tam viděl tu scénu.
„Owena zastřelil podváděný manžel, který se zničehonic objevil doma a načapal svou ženu při nevěře. Owen mi volal, když zjistil, že se manžel chystá domů, ale když jsem mu to nebral, rozhodl se to vyřešit sám. Samozřejmě se hned rozkřiklo, proč zemřel. Byl mi přidělen psycholog, suspendovali mě, a zahájili řízení kvůli zanedbání povinnosti. Jen díky své minulosti a konexím jsem dostal pouze pokutu a mohl zpátky do práce. Jenže… Na pohřbu jsem se zase opil a napadl několik poldů, kteří si mě a Owena brali do huby. Ohrožoval jsem i Owenovu sestru, protože se chovala jako mrcha. Po Owenovi vše zdědila, jako jediný příbuzný, a že těch peněz nebylo málo, a myslela si, že si za prachy může všechno koupit," zamračil jsem se při té vzpomínce a tělo se mi napjalo.
„Po incidentu na pohřbu jsem začal chlastat, začal na všechno a všechny srát a zahrabal se do sebe. Několikrát jsem byl stíhán za ublížení na zdraví, když jsem neovládl svůj vztek, ale vždy se to nějak ututlalo. A mě bylo jedno, co se mi stane. Všichni se mě začali stranit, přehlížet mě, báli se mě, štítili se mně, nenáviděli. A já jen přiléval olej do ohně. A pak ses objevil ty. Prachatý hošík, který si myslel, že si za peníze může všechno koupit. V ten moment to, co jsem už zapomněl se vrátilo zpátky a já…" povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.
Pak jsem Chrise od sebe odtáhl, abych se mu podíval do očí.
„Pletl jsem se v tobě. Ale… No, pochopím, když mě teď vyhodíš," pohladil jsem ho po tváři a pousmál se.
Chris
Když si mě přitáhl Jaden k sobě, byl jsem překvapený, ale neprotestoval jsem. I když se kousek odtáhl, opřel jsem si hlavu o jeho hruď. V části, kdy začal mluvit o tom, jak Owen zemřel, jeho srdce začalo bít o poznání rychleji a dech se mu zkrátil. Možná si to ani neuvědomoval, ale já to slyšel a cítil.
Objal jsem ho aspoň jednou rukou, jako kdybych ho chtěl uklidnit, ale věděl jsem, že to nepomůže, protože to byla evidentně hodně bolestivá vzpomínka.
Já toho ještě moc nezažil. A nezajímal jsem se nikdy nějak moc o lidi kolem. Kdo se mi nelíbil, toho jsem odkopnul, a k cizím jsem se choval jako ke špíně, když se mi nelíbili.
Neměl jsem žádné zkušenosti s tím, jak se chovat k druhým, a jak se zachovat v téhle situaci.
Proto jsem se na něj po jeho posledních slovech jen víc přitiskl, jako bych ho tím chtěl uklidnit.
„Nechci tě vyhodit,“ zašeptal jsem, protože mi v tuhle chvíli bylo divné mluvit nahlas. „Zůstaň tu. Musel jsi ho hodně milovat… Ale nemůžeš si to vyčítat do nekonečna. Udělal jsi hodně dobrého. Pro mne určitě.“
Nezmínil jsem nic z toho, co zlého mi udělal. Tohle jediné mi došlo, že by se to teď nehodilo, a jen bych ho asi víc zdeptal. Ale měl jsem pravdu, že mi hodně pomohl, a neměl jsem už důvod ho nenávidět.
„Děkuji, že jsi mi to řekl,“ zašeptal jsem a položil dlaň na jeho hruď, přesně tam, kde rychle bilo jeho srdce.
Jaden
Sevřel jsem Chrisovu ruku, kterou položil na mou hruď a políbil ho do vlasů.
„Já díky, že jsi mě vyslechl,“ zabručel jsem.
Nějak se mi částečně ulevilo. Tím, že jsem mu to řekl, i tím, že chtěl, abych zůstal.
Chvilku jsem mlčel, jen ho hladil po zádech a vdechoval jeho vůni.
„Teď už víš, proč mě tak nenávidí, a proč jsem ti říkal, že není dobré se se mnou zaplétat. Vztek i chlast se mě drží pořád. Nebyl zatím nikdo, kvůli komu bych měl důvod přestat. A ano, Owena jsem hodně miloval. Nejvíc mě na celé té věci mrzí, že jsem mu ten den řekl hodně ošklivých věcí, a teď už to zpátky nevrátím,“ povzdechl jsem si.
Pak můj pohled padl na Chrisovu nedojedenou snídani.
„Doufám, že ti chutnalo, a že jsem ti nezkazil chuť k jídlu. Napadlo mě… Venku je stejně příšerně a nikam se nedá jít, co si spolu jít zaplavat, uvařím pak oběd, ty mi můžeš ukázat některé své návrhy, a třeba mi říct víc o tom, co tvá práce vlastně obnáší.“
Odtáhl jsem ho od sebe a zadíval se mu do očí.
„Rád bych dnešní den strávil v poklidu po tvém boku. A pokud se budeš chtít ještě na něco zeptat, odpovím ti. Z nějakého důvodu… Nevím, možná stárnu a senilním,“ zasmál jsem se. „Ale je mi s tebou vážně dobře. Cítím se v tvé přítomnosti klidnější. Asi bude sice chvilku trvat, než si zvyknu na určité věci, ale chci, abys věděl, že ti nechci ublížit.“
Chris
Pokud se nestane to, co tenkrát, když jsme se poprvé setkali, nebo to, co mi tu teď vyprávěl, nemám důvod ho vyhazovat. A pokud něco někdo řekne, jsem na to připravený.
„Myslím, že jsi už zjistil, jak umím být příjemný, když se mi něco nelíbí. Pokud se do mě někdo obuje, rozhodně mu to nedám zadarmo,“ zasmál jsem se, když jsem si vzpomněl na to divadlo u jeho domu a pak u něj v bývalé práci.
A rozhodně to umím dobře.
„V téhle společnosti musí mít člověk ostré lokty, jinak ho všichni převálcují,“ povzdechl jsem si nakonec, když jsem se přestal smát.
Ale tak nějak to uvolnilo to napětí, které vzniklo při jeho vyprávění. Opravdu jsem si cenil toho, že mi všechno povykládal, i když to nebylo něco, s čím by se člověk rád chlubil.
„Do bazénu bych i šel, ale asi jen takové nějaké čvachtání. Plavání bych asi nezvládl,“ narovnal jsem se a ukázal na modrá žebra.
Slezl jsem z postele a vzal jsem tác s nedojedenou snídaní.
„Bylo to opravdu výborné, a určitě to dojím. Ale s plným žaludkem se do bazénu prý nesmí,“ pousmál jsem se. „Vezmu to s sebou.“
Po těch slovech jsem zamířil rovnou k bazénu, kde jsem tác položil na stolek. Chtěl jsem hned skočit do vody, ale pak jsem si uvědomil, že plavky nemám a musel bych zpátky, což se mi už moc nechtělo. Občas jsem plaval i nahý, ale v těch případech jsem tu býval sám. Na moment jsem se zadíval na Jadena a přemýšlel, jestli se přeci jen nevrátit pro plavky.
„Snad ti to nebude vadit,“ řekl jsem opatrně a stáhl si kalhoty.
Hned jsem vlezl do vody, jako bych tím chtěl svou nahotu skrýt.
Namočil jsem se celý až po hlavu a pak jsem zkusil pár temp.
No, trochu to šlo, ale na kraula nebo motýlka jsem musel zapomenout. Jen tak trošku na zádech, kdy jsem se nechal unášet vodou, nebo jsem šlapal vodu jako pes.
Jaden
Musel jsem se začít smát, když jsem viděl, s jakými rozpaky leze Chris do bazénu.
Takhle od srdce, jsem se už dlouho nezasmál, ale díky tomu ze mě spadl i ten zbytek napětí, které se mě drželo od mého vyprávění.
Aby v tom nebyl sám, sundal jsem si župan, protože v něm jsem do vody rozhodně nechtěl jít, a skočil za ním.
Trochu jsem ho poškádlil, několikrát se jen letmo svým tělem otřel o to jeho, a pak si zaplaval pár bazénů.
Miloval jsem vodu, a taky to Chrisovi řekl, když se na mě díval.
Když jsem měl dost a viděl jsem, že on stejně toho moc nezmůže kvůli svým zraněním, vylezl jsem a pomohl i jemu.
Celý zbytek dopoledne, i po dobu toho, co jsem chystal a vařil oběd, jsem si od Chrise udržoval odstup.
Nechtěl jsem, aby si myslel, že tím, co jsem mu řekl, ho chci nějak vázat a hned se mu budu vrhat kolem krku. Potřeboval si to promyslet stejně jako já, a pořád, i přesto, co se stalo v noci, jsme se ještě vzájemně oťukávali.
Oběd jsem zvolil opět lehký, ale silný vývar se spoustou masa a zeleniny jsem si kvůli nevlídnému počasí neodpustil.
Spíchl jsem i lehký dezert v podobě karamelových řezů, a možná tím Chrise i překvapil.
Nejspíš nečekal, že někdo jako já bude takhle vařit.
Při obědě jsme si povídali a o všech možných blbostech, o tom, co se nám líbí, co máme rádi, a kdyby nás někdo viděl poprvé, nejspíš by si pomyslel, že jsme dva přátelé, co se sešli na obědě.
Když jsem uklízel nádobí na okamžik jsem zapřemýšlel nad tím, jestli bych mohl Chrise brát jako skutečného přítele, a jestli bude on někdy tak brát i mě.
Chris
Oddychl jsem si, když se i Jaden svlékl a vlezl do vody nahý. Necítil jsem se už tak trapně a nestyděl jsem se tolik. Když si pak šel opravdu zaplavat, a ne, jen se čvachtat ve vodě jako já, přistihl jsem se, že na něj opět hledím málem s otevřenou pusou.
Měl na sobě sice jizvy, ale jeho silné tělo, svaly a pevnost, bylo něco, co přitahovalo moje oči, a já si začínal uvědomovat, že se mi vlastně takoví chlapi docela líbí. Ti, co jsem s nimi něco měl, i když to byli za můj život tři, neměli takové proporce. A tohle… tohle opravdu byla radost pohledět.
Možná je to proto, že já sám jsem „malý“ se svou výškou oproti ostatním, a jsem štíhlý? Možná proto mě takoví chlapi přitahují?
Ale ať už to bylo, jak chtělo, sobotu jsem si opravdu užil na plno, a vůbec mi nevadilo, že nemám barák plný lidí a jsme tu jen my dva.
Oběd byl výborný, a když upekl zákusek, mohl jsem se blahem rozplynout. Překvapil mě, že umí něco takového. Vůbec mi to k němu nešlo, ale o to, to bylo milejší, když si dal tu práci.
Po obědě jsem ho znovu vzal dolů do suterénu, kde jsem před jeho očima z beztvarého kamínku vytvářel krásný diamant, vhodný k zasazení do šperku. Nestihl jsem ho sice vybrousit celý, ale i tak mě to bavilo, zvlášť, když to se zaujetím pozoroval.
Měl jsem radost, že můžu někomu ukázat co umím, kromě vytváření návrhů a šperků samotných.
Po večeři, kterou znovu připravil Jaden, jsem si nalil sklenku dobrého vína a společně jsme se usadili v prostorném obýváku, a pustil jsem televizi.
Upíjel jsem víno, díval se, ale nějak nevnímal, co hraje za film. Pomalu, snad únavou… určitě to bylo únavou… jsem se sunul k Jadenovi, až jsem se nakonec o něj pohodlně opřel a spokojeně se nadechl.
„Byl to hezký den. Někdy si to můžeme zopakovat. Třeba hned zítra?“ zvedl jsem hlavu a zadíval se mu do jeho krásných očí.
Jaden
Po obědě mě Chris vzal do suterénu, kde mi ukázal svou práci.
Znovu jsem musel obdivovat jeho šikovné ruce, pečlivost a preciznost s jakou se kamenům věnoval.
Pro mě to byl jen bezcenný kus šutru, i když jsem věděl, jakou to má hodnotu, ale šperky mi nikdy nic moc neříkaly. Nechápal jsem, co na tom lidi mají a docela mi vadilo, když ženské i chlapi chodili ověšeni víc než vánoční stromeček.
A samozřejmě to ukazovalo postavení těch dotyčných, což mě taky vytáčelo.
Večeři jsem taky opět udělal já, potěšilo mě, že Chrisovi chutnalo, a pak jsme se oba přesunuli do obýváku.
Chris upíjel červené víno, já si tentokrát nedal nic.
Film byl docela nezáživný a nudný a vnímat jsem ho přestal v momentě, kdy se Chris přisunul ke mně a opřel se o mě.
Posunul jsem si ho blíž. Přehodil jeho nohy přes jednu moji a objal ho kolem pasu.
Zatajil se mi dech, když se mi zadíval do očí a já si uvědomil, že už to není jen o absenci sexu, ale že mě ten mladý kluk přitahuje.
„Rád bych si to zopakoval. Co takhle uvařit oběd spolu?“ zašeptal jsem a palcem přejel po jeho krásných rtech.
Přivřel jsem oči, když jsem na kůži ucítil jeho horký dech, a nadechl se.
Viděl jsem ale, jak Chrisovi padá hlava únavou, proto jsem po chvilce vstal, a pomohl i jemu.
„Je čas jít do postele,“ usmál jsem se na něj a s rukou kolem jeho pasu jsme přešli k jeho dveřím.
„Možná bude lepší, když budeme každý sám. Nevím, jak by to dopadlo, kdybych byl s tebou v jedné posteli. Takže dobrou noc,“ postrčil jsem ho ke dveřím a plácl ho jemně po zadku.
„A zítra přijď na snídani do kuchyně. Nemysli si, že ti ji budu nosit každý den do postele,“ houkl jsem na něj ještě na oko přísně, než se za ním zavřely dveře, ale neubránil se spokojenému úsměvu.
Chris
Byl jsem rád, že Jaden neodmítl nabídku. Po dnešku jsem už skoro zapomněl na to špatné, protože byl vážně úžasný celý den.
Žádné vynucené chování, žádná přetvářka, prostě pohoda. Tajemství už nejsou, a já aspoň vím, co se stalo, a co od něj můžu očekávat.
„Pomůžu ti s vařením. Ale vážně to neumím, tak asi budu spíš jen na obtíž. Zvládnu si ale aspoň namazat housku,“ zasmál jsem se, když jsem si uvědomil, že v tomhle jsem absolutně neschopný.
„A pokud mám přijít na snídani do kuchyně, musíš mě vzbudit, protože jsme schopný vstát až na oběd.“
Trošku jsem se však zarazil, když mi sdělil, že dneska budeme spát odděleně.
Cítil jsem se trochu odstrčený? Zklamaný? Počítal jsem s tím, že po dnešku budu vedle něj znovu usínat v jedné posteli? A proč na to vlastně myslím?
Za tu chvilinku jsem si zvykl na to, že vedle něj se dobře usíná.
A tak, když jsem zaplul do svého pokoje, osprchoval se, oblékl si jen lehké kraťasy na spaní, a uložil se do postele, nemohl jsem usnout.
Převaloval jsem se, chvíli zíral do zdi, chvíli si pustil televizi, než jsem nakonec všechno vypnul a hleděl z okna, jak déšť bubnuje do skla, a kapky v proudech stékají dolů. Jak vítr ohýbá větve stromů, až to vypadalo, že se zlomí. Nemám silný vítr rád. Mám z něho strach, a vím proč. A tak jsem přetáhl peřinu přes hlavu a snažil se na to nemyslet.
Ale spánek nepřicházel a hukot větru se mi stále ozýval v uších tak moc, až mi z toho bylo všelijak.
Vstal jsem a vyšel na chodbu. Bylo něco kolem druhé ráno, když jsem mrknul na hodiny.
Zastavil jsem se u dveří Jadenova pokoje. Zaposlouchal jsem se, a s rukou na klice jsem zauvažoval, že bych šel k němu do postele. Stál jsem tam asi pět minut, než mi začala být zima, a já to nakonec vzdal. Třeba by mu to bylo nepříjemné…
Potichu jsem se vrátil do svého pokoje a hned zalezl do postele. Přetáhl jsem si peřinu přes hlavu a zacpal si rukama uši.
Snad to pomůže… Už jsem se nemohl dočkat, až bude ráno, a nebude to všechno tak tmavé, děsivé a depresivní. Jindy bych tu měl plný barák lidí a nemyslel nato. Ale teď… Je na čase se tomu postavit.