Chris
Nechtěl jsem Jadena pustit. Byl jsem skoro v křeči, když dovnitř vběhla sestra a začala nadávat.
Ale já ji neposlouchal. A až teprve, když hrozilo, že odpadnu, protože jsem se stále nemohl pořádně nadechnout, se jim podařilo mě od Jadena vyrvat z náruče, a on v tu chvíli dolehl na záda a nevěděl o světě.
I tentokrát musel přiběhnout doktor, a hned mi něco píchli, abych se uklidnil. Pořád jsem měl tendenci se vracet k Jadenovi, klepal jsem se jako ratlík, a nemohl se vzpamatovat.
Ruce jsem měl úplně celé červené, jak jsem si je znovu začat silně třít i bez ohledu na sádru.
Dovezli mě zpátky na pokoj i přes mé protesty, a zastlali mě do postele. Střídal se u mě Fred s Lukem, aby mě nenapadlo se sebrat a odejít. Horečka mi vyskočila, a já místo oběda dostal další kapačku.
Ale jednoho jsem později docílil, když jsem znovu později dostal záchvat paniky a dožadoval se Jadenovy společnosti.
Přemístili mě k němu na pokoj…
„Chrisi,“ posadil se druhý den Nolan mezi naše postele a otočil se na mě.
Nějak jsme si začali říkat jmény, a dokonce i Lory nás přišel navštívit. Teda, spíš ho přivezl Nolan.
„Hm?“ otočil jsem k němu hlavu a přestal se dívat na to, jak se Jaden v těch podmínkách, kdy nesměl vylézt z postele, snaží oholit.
Nolan mu přistrčil blíže misku s vodou a vzal od něho gel na holení, aby ho položil na stolek.
Pak sáhl do kapsy, odkud vytáhl vizitku a strčil mi ji do ruky.
„To je náš psychiatr. Přijde za tebou. A nechci slyšet nic o tom, že nemůžeš, a že jsi v pořádku, protože ty v pořádku nejsi. Abys neměl strach, že se to dostane na veřejnost, bude za tebou chodit domů s tím, že jde na návštěvu za Jadenem. Chci, aby sis s ním promluvil. Jasný?“
Podíval jsem se na Jadena, kterého ruka se na chvíli po těch slovech zastavila, a pak jsem se podíval na tu vizitku, kterou jsem chtěl okamžitě zahodit.
Ale možná měl Nolan pravdu. A předtím mi to říkal i Jaden.
„Není to o tom, že bys byl blázen, ale jsi oběť zločinu, a ne jednoho, a jako takový pociťuješ následky. Tohle je něco, co může potkat každého, jen někteří se brání pomoci…“ po těch slovech se Nolan výmluvně podíval na Jadena.
„Dobře,“ odložil jsem vizitku na stolek. „Možná by mohl přijít už sem, než nás pustí domů.“
„Hodný chlapec, přijde dneska ve dvě hodiny odpoledne,“ poklepal mě spokojeně Nolan po noze.
Jaden
Když jsem se probudil podruhé, byla už tma, kapačku jsem měl vyndanou, a k mému překvapení se mnou na pokoji byl i Chris. Ležel na boku čelem ke mně a klidně oddechoval.
Přistihl jsem se, že se přihlouple culím, když jsem ho tak sledoval, a nejspíš bych to vydržel do rána, kdyby nepřišla sestra mi vrazit léky, zkontrolovat Chrise a odebrat mi krev.
Když odešla, asi jsem po chvíli odpadl znovu, ale tentokrát už to byl řízený spánek, a když jsem se ráno probudil, cítil jsem se mnohem líp.
Když Nolan přišel s nápadem, aby Chrise navštěvoval policejní psycholog, uvítal jsem to, ale po jeho poznámce zavrčel a zašklebil se.
Později jsem dokonce mohl i vstát a jít na záchod, což bylo pro mě vysvobození, protože chcát do pytlíku přes hadičku fakt nebylo nic příjemného. I Chris už mohl chodit, tak jsme se pak prošli po chodbě, ale moc soukromí jsme si neužili, protože byl furt někdo kolem nás nebo v pokoji.
Když Fox přišel, jak Nolan slíbil, promluvil si s Chrisem. Seděl jsem u něj na posteli, držel ho za ruku, abych ho povzbudil, a nakonec jsem byl rád, že to Fox bral spíš jako kamarádské posezení, a Chrise do ničeho nenutil.
Já celou dobu mlčel, a když to zkusil i na mě, poslal jsem ho někam, což komentoval povzdechem.
Když odešel, zase jsme se s Chrisem prošli, a odpoledne nám doktor řekl, že druhý den už můžeme jít domů.
Večer jsem si vzal Chrise do postele, protože už nás nečekala žádná kontrola, a pořádně ho k sobě přitiskl.
„Brzo to všechno skončí," zašeptal jsem do ticha, a pak si Chrise vytáhl výš, abych ho mohl konečně po několika dnech pořádně políbit.
Chris
Trochu jsem měl obavy z toho psychiatra, a i když jsem souhlasil, byl jsem z jeho návštěvy docela nervózní. Ale nakonec to proběhlo v pohodě, a Jaden mě podpořil i tím, že se posadil ke mně a držel mě za ruku.
Už jsem z toho Foxe i přestal mít strach a souhlasil jsem bez problémů, že přijede k nám, až nás pustí z nemocnice.
„Taky se těším, až bude konec. Těším se domů,“ odpověděl jsem Jadenovi, když si mě pak přitáhl k sobě.
Nic víc ten večer neproběhlo. Jen jsme spolu leželi v jedné posteli, mačkali se na sebe, ale já byl spokojený i za tohle. Měl jsem Jadena vedle sebe a nic víc jsem nepotřeboval.
A hned druhý den jsme si vyslechli ještě poslední nadávky od sestry, když nás takhle ráno našla, ale my se jen s úsměvem sbalili a konečně jsme vyrazili domů.
Luke i Fred pro nás přijeli v Bentley, abychom měli pohodlí. Seděli jsme vzadu a drželi se za ruce, jako nějací puberťáci, celou cestu.
Doma nás čekala doslova hostina, kterou Fred připravil. A spokojeně se díval, jak to všechno postupně mizlo z talířů. Nebylo se co divit, po té nemocniční stravě.
Další dny ubíhaly v poklidu. Dávali jsme se s Jadenem dohromady, a až na nějaké mazlení, zatím nic dalšího neproběhlo. Teda až na jednu ruční práci, když už jsme to ani jeden nemohli vydržet a pomohli si aspoň tímhle.
Asi za tři dny, co jsme byli doma, přijel Nolan ještě s tím dalším policejním šéfem, aby nás informovali o tom, že macecha byla zatčená a teď sedí ve vyšetřovací vazbě.
Byl to zvláštní den. Jako by ze mě spadla veškerá tíha, která se mě doposud držela. A abych to ukončil celé, nechal jsem si zavolat právníky i Jafersona.
Myslím, že za celý jeho život nezažil takové překvapení, jako právě v ten den. Málem jsme ho museli křísit, když jsem mu řekl o svém plánu předat mu vedení společnosti a přenechat mu část svého podílu akcií, které ale musel ode mne odkoupit. Ale cenu, kterou jsem mu navrhl, prostě nemohl ignorovat, a já věděl, že na to peníze má.
A když potom pozdě večer odcházel, byli jsme domluvení, že za dva dny, až bude všechno potvrzené a orazítkované, a já budu mít peníze na svém účtu, a nebude už nikdo proti tomu moct nic namítat, svoláme mimořádnou schůzi managementu a akcionářů, a budeme je informovat o změnách…
„Jsem strašně unavený,“ přitiskl jsem se později k Jadenovi, když jsme seděli ve vířivce a užívali si společnou koupel s bublinami a vodními proudy.
Prohlížel jsem si jeho tělo, které se už dostávalo do normálu a modřiny už nebyly skoro ani vidět.
Já měl stále na ruce sádru, ale už mě ruka a ani prst tolik nebolely, přesto musel jsem ji mít obalenou v igelitu, abych si ji nenamočil. Jen menší jizva na mém i Jadenově krku a ta sádra už jen připomínaly, co se před tím stalo.
Jaden
Byly to náročné dny. Hlavně pro Chrise.
Já si ze zranění už nic nedělal, byl jsem na to zvyklý, ale Chris, ještě spolu s vyšetřováním, padl do postele, a kromě mazlení jsme si společné chvilky moc neužili. Sice mi to chybělo, ale věděl jsem, že naléhat nemůžu, a ani jsem nechtěl.
Dokonce ani v té vířivce, i když jsem viděl, jak si Chris prohlíží mé tělo, nakonec nic neproběhlo, stačili jsem se akorát trochu pomazlit, a sotva se dostali do postele, Chris odpadl.
Ale ani jsem se potom všem nedivil a za zlé mu to neměl.
Wilson, Greyson a Chrisova macecha byli ve vazbě, vyšetřování bylo v plném proudu a dohledávalo se spojení mezi nimi a Josefem Galahanem, který v tom byl taky namočený. Samozřejmě se prověřovali i všichni ostatní, kteří s těma čtyřma byli nějak spojení, ale kromě Chrisovy bývalé ochranky a mrtvého Walera to vypadalo, že v tom nikdo jiný, nejede.
Mně už zbývalo jen sehnat padne důkazy, aby byli spojení i s vraždou Chrisova otce, takže když jsem zrovna něco neřešil s Nolanem, nebo nebyl s Chrisem, makal jsem na případu. A smyčka se pomalu začala utahovat.
Z prozatímních výslechů se zdálo, že jediný, kdo spolupracuje je Wilson, který pod hrozbou doživotního vězení všechno ze sebe vysypal, ale macecha stále zapírala, a k vraždě se nechtěl přiznat ani jeden z nich. Greyson zatím na výslech čekal.
Uběhly další dva hektické dny, a třetí den ráno mi Nolan zavolal, že chce Greyson vypovídat, a že by bylo dobré, kdybysme s Chrisem podali i svou verzi výpovědi, jak se to všechno seběhlo.
Chris
Nakonec jsem v té vířivce skoro usnul. Podle mne za to mohly i prášky, které jsem bral, ale Fox mi slíbil, že je to jenom dočasné.
Původně jsem je ani nechtěl, ale když jsem znovu dostal záchvat, budil se s nočními můrami, které mi ukazovaly, jak jsem zastřelil Jadena a Greyson na mě ve snech stále útočil, dostal jsem skoro seřváno jak od Jadena, tak dokonce i od Freda, že takhle to prostě dál nejde.
Bylo to s nimi o dost lepší, a tak, když Jaden přišel s tím, že Greyson bude vypovídat a my máme taky, jen jsem pokrčil rameny, že teda jo.
Ale i přesto, když jsme dojeli na stanici, začínal jsem pociťovat nervozitu. Držel jsem se, snažil se, ale přesto se mi ruce třásly. Měl jsem pocit, že si mě a Jadena pořád někdo prohlíží a něco si šeptají. Tak jsem byl rád, když jsem zapadl do výslechové místnosti.
Trvalo to docela dlouho. Déle než předtím, když jsem tu už předtím vypovídal. Dokonce byl uvnitř i Fox, který musel moji výpověď v jednu chvíli přerušit, když jsem se skoro sesypal. Něco mi píchnul a až teprve po další půlhodině, když jsem se uklidnil, jsme mohli pokračovat.
Tentokrát, když jsem vyšel, jsem už neodmítl Nolanův návrh, abych šel na Jadena počkat do jeho kanceláře. Seděl jsem v sedačce, kterou tam měl, a byl jsem úplně mimo. Skoro jsem tam i usínal, a ani jsem nevěděl, co mi Nolan říká.
Měl jsem pocit, že to trvá věčnost, a skoro jsem usínal, než Jaden konečně došel.
Jaden
Tušil jsem, že to pro Chrise nebude nic jednoduchého, ale bylo potřeba to udělat. A čím dřív to bude mít za sebou tím líp.
Jeho výslech trval dlouho, a já by naštvaný, že jsem nemohl být u něj, když mu bylo nejhůř.
Když vyšel, stihl jsem se na něj jen povzbudivě pousmát, a byl rád, že přijal Nolanovu nabídku jít k němu do kanceláře.
Můj výslech netrval tak dlouho, hlavně proto, že mi v jednu chvíli ruply nervy a seřval jsem je na jednu hromadu, zvláště potom, co se mi pokoušeli podstrčit nějaké absurdnosti.
Od Farsona, který dovnitř vletěl, aby uklidnil situaci a ty rádoby drsné poldy, co vedli můj výslech a zřejmě byli Walerovi přátelé, protože mi jasně celou dobu dávali najevo, že za jeho smrt můžu já, jsem se o chvilku později dozvěděl, že Greyson přišel s historkou, kde jsem údajně já unesl a zmanipuloval Chrise, a Greyson na žádost Chrisovi macechy měl Chrise zachránit.
Samozřejmě mi to Farson objasnil, a řekl celou Greysonovu výpověď, což mě vážně nasralo a můj výslech tím skončil.
Nakráčel jsem do Nolanovy kanceláře, a nehledě na to, že Chris skoro spal, jsem ho vytáhl na nohy a pevně objal.
Potřeboval jsem se uklidnit. Potřeboval jsem cítit jeho blízkost a jeho vůni.
Byl jako droga, a mé napjaté tělo se po chvilce začalo uvolňovat.
„Pojedeme. Už nás tu není potřeba…“ odtáhl jsem Chrise kousek od sebe a zadíval se na Nolana.
Ten jen přikývl, řekl, že zavolá, a pak nás vyprovodil na parkoviště.
V autě jsem se pak otočil na Chrise, políbil ho a chvilku se na něj díval.
„Promiň, žes to musel podstoupit. Ale… No, napadlo mě teď, jak bych ti mohl třeba zlepšit náladu," usmál jsem se, když mě osvítil duch svatý, nečekal na Chrisův souhlas, a za chvilku mířil chovné stanici psů, kde jsme měli jednoho vybraného.
Zatím jsme usoudili, že si psa domů brát nebudeme, dokud se všechno neuklidní a majitelka souhlasila a slíbila, že se nám o psa zatím postará. Doufal jsem, že tohle aspoň trochu spraví Chrisovi náladu. Vlastně svého nového psa ještě neviděl, protože jsem to s chovatelkou domlouval tajně, a mělo to být pak pro něj překvapení, až by ho přivezli, ale už jsem nemohl čekat.
„Pojď. Chtěl jsem, aby to bylo jinak, ale snad tě to potěší aspoň takhle," chytl jsem Chrise za ruku, když jsme vystoupili z auta a zamířil k velkému domu.
Majitelka nás s úsměvem přivítala, a hned zavedla do zvláštní místnosti, která vypadala jako malý psí pokoj a uprostřed, na huňatém koberci si hovělo černobílé štěně, které začalo okamžitě vrtět ocasem, když spatřilo tolik lidí, nebo spíš tolik rukou na drbání.
„Tohle je pro tebe. Jméno zatím nemá, chtěl jsem, aby sis ho pojmenoval sám," pohladil jsem Chrise po tváři a nehledě na přítomnost majitelky, ho políbil.
Chris
Trochu jsem sebou trhnul, když Jaden vletěl k Nolanovi do kanceláře. Popadl mě a hned mě sevřel v náruči, a já nevěděl, jestli chce uklidnit mě, nebo sebe.
Ale cítil jsem, že i on je nervózní, ale napjatost v jeho těle postupně odeznívala, zatímco já byl skoro mimo. A tak jsem ani neprotestoval, když mě za doprovodu Nolana vyvedl ven. Raději jsem se ani neptal, co ho naštvalo, když bude chtít, řekne mi to sám, nebo se ho zeptám později. Tak, jako tak, se to stejně dozvím, protože mí právníci už v tomhle jeli na plno.
Za poslední dobu jsem Winkse a Breda zaměstnával víc, než bylo normální, a já jim slíbil odměnu navíc, pokud bude všechno v pořádku a nenechají nic náhodě. Zvlášť, co se macechy týče. Jen mi bylo líto Roberta. Byl chudák zmatený a netušil co se děje. Na jednu stranu jsem byl rád, že ho macecha z toho vynechala. Aspoň jsem byl takto informován…
Když jsme odjížděli, ani jsem si neuvědomil, že nejedeme rovnou domů. A tak, když jsme zastavili před chovnou stanicí, odkud jsem si měl původně vzít pejska, byl jsem překvapený, a celou dobu, kromě pozdravu majitelce, jsem mlčel a rozhlížel se kolem.
A pak jsem ho uviděl…
Snad okamžitě jsem se začal usmívat, rychle jsem opětoval Jadenovi polibek, a už jsem se hrnul k té malé chlupaté kouli, která na nás hleděla a vrtěla svým ocáskem.
„Můžu si ho vzít domů?“ nadšeně jsem ho hned začal drbat za krkem, a usmíval se, když mi hned vlezl na klína a začal mě olizovat a zkoušel mi svými zoubky okusovat sádru.
Byl tak nádherný, jemňounký, a já neodolal, a hned si ho vzal do náruče.
„Jak ti budu říkat? Musím popřemýšlet…“ trochu jsem ucuknul, když mi vylezl málem až na krk a kousnul mě do ucha.
Nebyl jsem schopný okamžitě vymyslet jméno. Jen jsem si s ním hrál, a už se moc těšil, až si ho odnesu domů.
Majitelka nám řekla, že jméno má v papírech, ale klidně ho můžu pojmenovat i podle sebe. Že to už záleží na mě. I s pejskem v náruči jsem vstal a došel k Jadenovi.
„Je moc krásný, děkuji,“ políbil jsem ho.
Měl jsem opravdu radost. Takovou, že mi až málem šly slzy do očí a já tomu ani nedokázal zabránit. Jen jsem tiskl to malé štěně a díval se celý šťastný na Jadena. Mít pejska byl vždycky můj sen.
„Miluji tě, víš to?“ znovu jsem ho políbil a pak se sklonil ke štěněti. „A tebe taky“ dal jsem mu pusu na hlavičku a hned se smíchem ucuknul, když mě chtěl kousnout do nosu.
Jaden
Myslím, že bylo na mě vidět, jak obrovsky se mi ulevilo, když se Chris najednou rozzářil a začal se muchlovat se štěnětem. Majitelka na mě jen pohlédla, přikývla a pousmála se.
Sledoval jsem ty dva, jak si okamžitě padli do oka a uchechtl se, když mi došlo, že teď nejspíš budu muset bojovat o Chrise se psem. Ale byl jsem vážně rád a už se těšil, až si ho vezmeme domů.
Když ke mně Chris přišel i se štěnětem v náruči, poděkoval mi a políbil mě, jen jsem zavrtěl hlavou.
„Nemáš mi za co děkovat. Tohle je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat."
Když mě pak Chris políbil znovu, objal jsem ho i se psem, který mi okamžitě olízl bradu.
Jednou rukou jsem ho podrbal za ušima a pohladil po hlavě.
„Jednu věc si ujasníme, kámo, budou chvíle, kdy páníčka budu mít jen pro sebe, a jestli nás vyrušíš, uvařím si z tebe polévku."
Na oko jsem se zamračil a nevím, jestli mi rozuměl, nebo jen poznal změnu v tonu hlasu, ale sklopil uši a zakňučel.
„Ehm, budu dělat, že jsem to neslyšela," ozvala se majitelka přísně, ale zároveň se usmívala.
Štěně, které jsem znovu podrbal, asi pochopilo, že nebezpečí je zažehnáno, a hned se nás s Chrisem na střídačku pokusil okusovat. Po chvilce jsem Chrise pustil a setřel mu slzy z tváře.
„Akorát si ho ještě nemůžeme vzít domů. Domluvil jsem se s majitelkou, že bude lepší, když ho nebudeme vystavovat stresovým situacím, které teď u nás vládnou a necháme ho zatím tady."
„Ale jestli chcete, můžete ho zatím chodit navštěvovat, než se u vás situace uklidní," dodala hned majitelka, když Chris posmutněl. „Ale jen tak obden a na hodinku. Aspoň si na vás pejsek zvykne. Ale zase, kdybyste u něj trávili každý den několik hodin, bylo by to pro něj těžké. Strádal by, smutnil po vás, a to by se mohlo podepsat na jeho zdraví a vývinu."
Pak nám ještě vysvětlila, jak budeme postupovat dál, jak se zachovat, až se budeme stěhovat, protože změna prostředí by mu mohla taky uškodit, a doporučila nám několik veterinárních klinik, které mají své pobočky všude, a se kterýma má dobré zkušenosti.
Asi za tři hodiny jsme nastupovali znovu do auta, a když jsem vyjel z parkoviště, měl jsem konečně po dlouhé době vážně dobrou náladu. A to tak dobrou, že jsem se odhodlal k vážnému rozhodnutí.
„Ani nevíš, jak moc jsem rád, že jsi se konečně usmál. A taky… Co Freda poslat domů, a něco si uvařit a upéct? A… No, kdybys chtěl… Pokud tě něco zajímá z mé minulosti, odpovím ti. Tentokrát neuteču.
Nechci už zbaběle utíkat. Nechci tě znovu vystavit nebezpečí."
Na červené jsem se otočil na Chrise, vzal jeho ruku do své a políbil ho do dlaně.
Chris
Štěně bylo tak úžasné, že jsem si ho hned zamiloval, a trvalo dlouho, než jsem byl schopen od něho odejít. Ale věděl jsem, že má Jaden pravdu. Nechtěl bych, aby se štěně něčeho bálo, a já taky nevěděl, jestli nedostanu nějaký záchvat, kterým bych ho mohl vyděsit. Ale i tak už jsem se moc těšil na to, až si ho jednou přivezu domů.
Chtěl jsem Jadenovi odpovědět, že toho s tou jednou rukou moc nenapeču, ale on vzápětí zmínil svoji minulost.
„Dobře, pošleme Freda domů. Ale upečeme něco, co bych mohl dělat i s jednou rukou. Teda, jsem levák, takže omezený v tomhle nejsem,“ zvedl jsem zasádrovanou pravou ruku. „Ale lepší je, když můžu použít dvě ruce. A pokud chceš, můžeš mi pak povědět, kdo byla ta žena. Ale nenutím tě do toho. Víš, přiznám se, že mě to přestalo zajímat, po tom, co jsem se tak naštval a utekl. Ale vzhledem k tomu, že chci s tebou zůstat, tak ji, asi počítám, můžeme znovu potkat.“
Jaden se chystal slevit, a vážně mi o sobě něco říct, ale nevěděl jsem, jestli mám na to tu správnou náladu. Ale lépe teď, než nikdy, a lépe mít to hned za sebou…
Dojeli jsme domů, a i když jsem po zbytek cesty moc nemluvil, tak doma jsem nezavřel pusu. Nadšeně jsem Fredovi vykládal o štěněti a ukazoval mu hned fotky, které jsem si s ním udělal. Ale pamatujíc na Jadenovy slova, jsem také Fredovi řekl, že si večeři uděláme sami, a může skončit. Stejně ženské také právě odcházely, tak je aspoň mohl svézt domů…
Jaden
Trochu jsem se bál, že jsem Chrisovi zkazil náladu, jakmile jsme však přijeli domů, nezavřel pusu.
Já se k tomu prozatím vracet nechtěl, takže jsme po odchodu Freda vybrali večeři a buchtu, a i se zasádrovanou rukou to šlo Chrisovi víc než dobře.
Po večeři jsme si s borůvkovou bábovkou sedli na chvilku k televizi, i když napřed jsme museli hodit do pračky oblečení, protože při jednom nepovedeném šlehání skončili borůvky na nás a všude kolem, místo v míse, ale nakonec jsem Chrise musel pochválit.
„Vedeš si čím dál líp. Za chvilku mě už nebudeš potřebovat," políbil jsem ho na tvář, když jsem mu ještě podal hrnek čokolády a sám se usadil vedle něj v sedačce.
I když jsme měli puštěný film, probírali jsme stěhování, psa, a jak to bude s firmou, a nakonec jsme u plánování vydrželi asi tři hodiny.
Já si pak šel ještě zaplavat do bazénu, zatímco se Chris posadil na okraj a jen si namočil nohy.
Nakonec jsem neodolal, trochu mu je promasíroval, ale nakonec jsem neodolal a za chvilku mi v uších znělo krásné Chrisovo sténání a já si užíval plnými doušky jeho lahodnou chuť.
Do postele jsme se dostali o hodinu později, a i když jsem si neužil, stačilo mi, že je spokojený Chris.
Ležel jsem na zádech, jeho hlavu položenou na svém rameni, jednou rukou jsem ho objímal kolem pasu, a prsty druhé ruky přejížděl po jeho páteři.
„Ta žena…“ promluvil jsem po chvilce ticha a zahleděl se do stropu. „Ta žena na hřbitově… byla moje mladší sestra Adele."
Chris
Musel jsem se smát, když jsem začal šlehat a všechny borůvky letěly z mísy ven. Měli jsme je i ve vlasech a byly všude po lince. Ale nakonec jsme zdárně dodělali večeři i bábovku a musel jsem uznat, že i když borůvky moc nemusím, tak bábovka byla výborná.
Snědl jsem ji asi půlku, když jsme potom leželi a plánovali, co bude dál. Už teď jsem ale věděl, že to bude hodně starostí a zařizování, než se budeme moct odstěhovat. Ještě jsem nevěděl, co udělám s rodinným sídlem, jestli si ho nechám, nebo prodám, jestli si nechám tenhle dům… Bylo toho hodně, co jsem si musel promyslet. Ale napadlo mě, že pokud by Nolan chtěl, mohl by se sem nastěhovat, protože to vypadalo, že si s Lorym padli do oka, a pro Loryho to tu bude dobré, pokud zůstane na vozíčku, protože je to tu prostorné a může to tu používat i pro rehabilitaci, když je tu bazén a tělocvična.
Ani nevím, kde se to ve mně bere. Dříve bych se nad takovým člověkem ani nepozastavil a poslal bych ho pryč, kdyby za mnou přišel s nějakou prosbou. Ale nejspíš to všechno, co se stalo s Jadenem, když jsme poznali, i potom, co všechno se událo, mohl bych říct, že jsem se nejspíš změnil. Nevím, jestli jsem tomu rád, nebo ne. Ale když mám po boku Jadena, cítím se opravdu dobře.
A ještě lépe, když se mi věnuje, jako například u bazénu.
Málem jsem za ním sjel do vody, když začal od masáže nohou, a nakonec skončil v mém rozkroku.
Bylo to krásné uvolnění, které jsem si opravdu užíval každým kouskem těla, a bylo mi jedno, kde právě jsme.
V duchu jsem si říkal, jestli budu mít vůbec odvahu mu říct, co bych po něm jednou chtěl. A tak jsem ležel v posteli vedle něj a přemýšlel, jak mu to naznačit a úplně jsem zapomněl na to, že mi chtěl něco říct. A když potom promluvil, opřel jsem se o loket a udiveně se na něho podíval.
„Tvoje sestra? Matně si ji vybavuji, ale mám pocit, že ti ani nebyla moc podobná. A navíc, byla protivná i ke mně. Chápu, že možná mezi sebou máte něco nevyřešeného, ale měla by být ráda, že má bratra, i když možná podle ní nepovedeného. Já byl vždycky sám, ale na Roberta, i když není vlastní, a jeho matka nadělala problémy, bych nedal dopustit. Nejspíš bych vynadal každému, kdo by se k němu choval škaredě…“
Lehl jsem si zpátky na záda a hlavu si opřel o Jadenovo rameno.
„Přerušil jsem tě, promiň. Jestli chceš, můžeš pokračovat…“
Jaden
Když si Chris lehl zpátky, na moment jsem měl chuť s tím přestat.
Ale slíbil jsem mu, že před minulostí už nebudu utíkat.
„Všechno zdědila po matce, takže si moc podobní nejsme. A co se týče našeho vztahu… Zradil jsem ji, a ona má právo mě nenávidět. Když jsme byli mladší, ochraňoval jsem ji, byl jsem ten starší brácha, co se stará o mladší ségru, když rodiče nejsou doma. Slíbil jsem jí, že nikdy nedovolím, aby jí někdo ublížil. A pak jsem ji ublížil nejvíc já sám," povzdychl jsem si.
„Když naši umřeli, měla jenom mě. Slíbil jsem ji, že se o ni postarám, že jí pomůžu. Bylo mi dvaadvacet a měl jsem za sebou první turnus na vojně. Jí bylo čtrnáct a smrt našich ji hodně vzala. Jenže… Já to neustál. Nezvládl jsem to. Nikdo z příbuzných nám nezůstal, takže Adele skončila v domově, a já se vrátil zpátky k válčení. Když jsem se o pět let později vracel, nechtěla mě ani vidět. O dalších šest let později se vdala a odstěhovala do Evropy. Má dvě děti, ale ty jsem nikdy neviděl."
Odmlčel jsem se, nepřítomně zíral do stropu a hladil Chrise po zádech.
„A důvod, proč byla taková i na tebe, je ten, že všechny, kteří se mnou ztrácejí čas, považuje za stejný odpad, jako jsem já, protože se mnou by normální člověk být nemohl."
Chris
Poslouchal jsem Jadena, jak mluví o své sestře. A nejspíš jsem asi vážně moc mladý, ale opravdu jsem to nechápal.
„Nemůžeš za to, že to takhle dopadlo. Pokud vím, tak vojáci si nemůžou jen tak říct, že končí, ne? Nebo se pletu? Pokud ano, tak se omlouvám. Ale i když chápu, že to pro ni bylo asi těžké, tak neměla důvod tě nenávidět. Rodiče vám zemřeli a s tím bohužel nic nenaděláte. Víš,“ znovu jsem se opřel o loket a zadíval se zblízka Jadenovi do očí. „Je to to samé, jako bych já měl nenávidět svého tátu. Nikdy jsem neměl mámu. Ani náhradní. Až teprve macechu, ale to už jsem byl v pubertě. No, je to asi podobné tomu, jako bych byl v děcáku jako tvá sestra, protože ona mě neměla ráda a já neměl rád ji. A měl bych tátu nenávidět za to, že jsem svoji vlastní mámu nikdy nepoznal? Pokud vím, měla by být naživu. Ale nevím, proč s námi nebyla. Vím jen to, že je odněkud z Evropy, a ani nevím z jakého státu. Ale i tak… Tátu jsem miloval, i když mi tohle nedopřál.“
Pak jsem se zarazil, když jsem viděl, jak se Jaden tváří. Povzdechl jsem si, pohladil ho po vlasech a políbil na rty.
„Netrápil bych se s tím. To ona je dospělá a pořád se tím užírá, místo toho, aby se snažila pochopit a odpustila. Ty se nemáš co omlouvat. Jak tě znám, určitě jsi to zkoušel, a pokud ti neodpustila a je pořád k tobě taková, tak si tě nezaslouží…“
Uvědomil jsem si, že mluvím nějak moc. Nemám právo dělat Jadenovi kázání. Na to jsem moc mladý a nezkušený. Lehl jsem si zpátky na jeho hruď a probíral se jeho chloupky.
„Promiň, nechtěl jsem být takový,“ zabručel jsem tiše.
Jaden
Musel jsem uznat, že se mi docela ulevilo, když jsem to ze sebe vysypal.
A ani jsem nestačil mrknout, a už zíral na to, jak mi Chris dělal kázání.
Když se pak zarazil, lehl si zpátky na mou hruď a něco zabručel, chvilku mi trvalo, než jsem to všechno pobral, a i přes vážnou náladu se začal nakonec smát.
Pevně jsem Chrise chytl a přetočil se s ním tak, že teď on ležel na zádech a já se skláněl nad ním.
„Jsi vážně úžasný. Jsi má paličatá, trucovitá, chytrá hlavička..." kousl jsem Chrise do brady. „Pravdou sice je, že bych byl rád, kdyby mi odpustila, ale teď když mám tebe, tak mě asi bude trápit spousta jiných věcí než trucovitá ségra."
Zazubil jsem se na něj, a pak se vrhl na jeho rty. Zároveň s tím, jsem jednu ruku vsunul do jeho tepláků a spodního prádla, abych mohl pohladit jeho krásné půlky a dostat se prstem mezi ně.
Druhou rukou jsem mu přetáhl triko přes hlavu, poškádlil jeho bradavky, a pak se znovu vrátil k jeho rtům.
S dalším polibkem, jsem se prstem opatrně na kousek natlačil na do jeho dírky a vydechl vzrušením.
„Zatraceně, Chrisi, moc bych chtěl-"
Mé další slova přerušilo náhlé zvonění mého mobilu, což jsem okomentoval nasraným zavrčením, ale pokud někdo volal takhle pozdě, musel to být jedině Nolan a muselo jít o něco důležitého.
Chris
V první chvíli jsem se lekl, že mi Jaden vynadá, ale oddychl jsem si, když se tak nestalo.
Nechtěl jsem vypadat jako nějaký rozumbrada, ale nevěděl jsem, co na to mám Jadenovi říct, a to, co jsem vlastně řekl, mě napadlo jako první.
A když mě potom zalehl, jen jsem povystrčil ruku se sádrou bokem a tou zdravou se ho chytil kolem krku hned potom, co mi svlékl triko.
Celý rozechvělý jsem si užíval těch jeho doteků. Opravdu jsem teď sex vlastně ani pořádný neměli, a i když mi to u bazénu udělal, on z toho nic neměl. A já… Já ho chtěl cítit v sobě.
I když stále mírně otupělý tím, co mi psychiatr píchnul, a těmi prášky, přesto jsem pocítil touhu se s ním milovat.
A tak, když jsem už roztřeseně čekal na to, až zasune prst víc dovnitř, a snad automaticky jsem i začal roztahovat nohy, neubránil jsem se sprostému zaklení, když začal zvonit jeho telefon. Ani jsem si neuvědomil, že jsem začal sprostě nadávat. Tohle vyrušení jsem nesl opravdu nelibě.
„Vem… vem to, kruci…“ zavrčel jsem a zavřel jsem oči, abych vydýchal to napětí, které okupovalo mé tělo.
Jaden
Vrčel jsem stejně jako Chris, ale po chvilce se musel uchechtnout, když jsem viděl, jaký to na něj má vliv. A to mě přivedlo na myšlenku, kterou jsem hned realizoval.
Slezl jsem z postele, abych z nočního stolku sebral mobil a ze šuplíku zároveň vyndal gel.
„Co je?" řekl jsem nevrle do telefonu, když jsem ho zvedl, vyhoupl se zpátky na postel a zaklekl mezi Chrisovi roztažené nohy.
„Co ti zase přeletělo přes nos?" zeptal se Nolan, ale já ho v tu chvíli už vnímal jen napůl, protože jsem se zrovna dobýval prstem do Chrisova zadečku.
S gelem to šlo už mnohem líp a já tak neměl problém zasunout ho nadoraz.
„Rušíš. Takže vyklop, co chceš," zachrčel jsem a přidal i druhý prst.
Zároveň s tím jsem na Chrise nalehl a začal okusovat jeho ucho.
„Chci tě ošukat. Hned!" zafuněl jsem mu do ucha a začal se dovnitř tlačit i třetím prstem.
„Cože?" zeptal se zmateně Nolan. „Vnímáš mě vůbec? Právě jsem ti říkal-"
„To nebylo na tebe. Mám rozdělanou práci, kterou potřebuju nutně dodělat. Zavolám ti ráno. Nebo je to smrtelně důležité?" přerušil jsem Nolana a sklonil se k Chrisovým bradavkám, které jsem začal trápit svými zuby.
„Jsi tak nádherně těsný! Projedu tě tak, že na to ještě dlouho nezapomeneš…" zavrčel jsem Chrisovi do rtů, a napůl vnímal Nolana, který mi oznámil, že doktor, co psal zprávu ohledně smrti Chrisova otce, byl nalezen mrtvý ve svém domě. Nejspíš uškrcený.
Byla to důležitá informace, ale já momentálně myslel úplně něčím jiným než mozkem, takže jsem ji odsunul stranou.
„Co si to tam pořád mrmleš?"
„Kurva, Nolane! Jsi zabedněný nebo co? Chci si zašukat s Chrisem, takže ti zavolám ráno! Nazdar!" vyštěkl jsem do telefonu, vytípl hovor, odhodil ho někam za sebe, zvedl se do kleku a své prsty vyměnil za svou parádu, se kterou jsem do Chrise najel až po kořen.
Oba jsme se potřebovali uvolnit, oba jsme to dlouho neměli, a tak to i vypadalo, když jsem si Chrise bral na všechny možné i nemožné způsoby a nedokázal jsem přestat.
Chris
Stiskl jsem zuby a dýchal přes nos. Snažil jsem se uklidnit, ale nešlo to. Takovou dobu jsme se nemilovali, a k tomu všechny ty nervy… Potřeboval jsem to. Strašně moc jsem to chtěl.
Chybělo mi to…
Když se Jaden vrátil s telefonem do postele, a hned se zapasoval mezi mé nohy, otevřel jsem překvapeně oči, a tak, tak jsem ztlumil svůj hlasitý vzdech, když do mě strčil prsty, aniž by přerušil hovor.
Cítil jsem, jak doslova hořím, a měl jsem pocit, jako by byl Nolan s námi v posteli.
Když mi Jaden nešeptal své oplzlé slovíčka, nebo mě nelíbal, držel jsem se za pusu, aby nebylo slyšet mé sténání…
Styděl jsem se, ale zároveň mě to tak strašně moc vzrušilo, že snad ještě ani neskončil hovor, už mi stál jak stožár, a své vzdechy a sténání jsem už nedokázal ani trochu utlumit, stejně jako výkřik, když do mě Jaden najel a začal si mě brát…
Na to jsem čekal. To jsem chtěl tak strašně moc, že mi už bylo všechno jedno. Klidně mohl být Nolan i přítomen, a já bych ho nevnímal, stejně jako po zbytek noci, kdy mě únava naprosto přešla…
Nechal jsem Jadena, ať si se mnou dělá, co chce, protože jen jemu patřím, protože to on mi dal druhou šanci, stejně jako já jemu. A věřil jsem, že jsme si prostě souzení…
Jaden
Ani nevím, kdy jsme vlastně usnuli. Nebo spíš odpadli. Prostě toho bylo na nás moc, a přesně tohle jsme potřebovali. Dával jsem Chrisovi jasně najevo, že patří jen mě, a on mi to s chutí potvrzoval.
Ráno jsem se probudil zase se svítáním, a když jsem zjistil, že ležím přitisknutý na Chrisovy záda, neodolal jsem.
Stačila mi jen chvilka, a už jsem ho připlácl na břicho a najížděl do jeho krásného zadečku.
Když se blížil můj konec, vsunul jsem ruku mezi jeho tělo a postel a dopomohl mu k vrcholu ještě pár tahy.
„Dobré ráno…" zachrčel jsem mu do ucha, když jsem se vzpamatoval a Chris se trochu probral. „Ještě spi, půjdu udělat něco na snídani a zavolat Nolanovi."
Ještě pár minut jsem se s Chrisem mazlil, než jsem z něj vyjel, slezl z postele a zamířil do koupelny.
Natáhl jsem na sebe akorát župan, sebral ze země mobil, který se jako zázrakem nerozbil, políbil Chrise do vlasů, a pak zamířil do kuchyně.
Hned jsem zavolal Nolanovi, vyslechl si kázání o tom, jak mám své nádobíčko držet na uzdě, když mi volá, a znovu mi zopakoval důvod, proč mi večer volal.
Domluvili jsme se, že se za ním odpoledne zastavím, a dáme dohromady to, co mám.
Když jsem zavěsil, nakoukl jsem do ledničky a zapřemýšlel, co udělat na snídani.
A protože se Chris v noci tak snažil, rozhodl jsem se mu udělat radost a začal si chystat věci na čokoládové croissanty.
Za hodinu a půl se kuchyní nesla z trouby libá vůně a já zapnul kávovar, abysme k tomu měli ještě horkou kávu.
Chris
Ráno jsem si lepší probuzení ani nemohl přát. Než mi došlo, že se něco děje, Jaden už okupoval můj zadek, a já se jen slastně prohnul a víc ho na něj vystrčil. A pak, když se chopil i mého ranního problému, stačila už jen chvilka, a prostěradlo pode mnou vlhlo od mé nadílky.
Přesně tohle bylo to, co jsem chtěl, ať to udělá, kdykoliv bude mít chuť, i kdybych spal. Protože takové probuzení se líbí i mně…
Byl jsem však ještě nedospalý, takže, jen co jsme skončili, a já se trošku uklidnil, znovu jsem se s úsměvem a Jadenovým polibkem ponořil do snu, ve kterém už nebyly žádné noční můry, ale jen to krásné, co jsem chtěl s Jadenem prožívat už napořád.
Nevím, jak dlouho jsem potom ještě spal. Ale vzbudil mě nakonec pocit hladu.
Vyhrabal jsem se z té naškrobené postele a doplazil se do koupelny. Ještě rozespalý jsem na sebe pustil vodu, a začal se mydlit. Natáhl jsem se po sprše, že ji ze sebe smyju, ale v tu chvíli mi sprcha vyklouzla z ruky někam na zem.
„Jade… Jady! Pomoz mi!“ začal jsem hulákat.
Ruku se sádrou jsem držel nad hlavou, a druhou rukou jsem poslepu šmátral po podlaze, kde jsem hledal sprchu, protože jsem měl oči plné mýdla.
„Pom… pomoc!“ zavolal jsem znovu a doufal, že mi Jaden pomůže, abych si nemusel namočit sádru.
Jaden
S úsměvem jsem vytáhl první plech z trouby a dal péct další, když se mi zazdálo, že slyším nějaký hluk.
Zpozorněl jsem a tentokrát jsem Chrisův křik o pomoc nepřeslechl.
Krve by se ve mě v tu chvíli nedořezal.
Odhodil jsem všechno, co jsem měl v ruce a rychlostí blesku vletěl do ložnice a vzápětí do koupelny.
„Chrisi!" zařval jsem na celé kolo a málem jsem vyrval dveře z pantů.
„Kurva, Chrisi!" zařval jsem znovu, když jsem zjistil, že je v pořádku, jen mu sprcha vyklouzla z ruky a on ji teď slepě naháněl po podlaze s rukou v sádře nad hlavou.
Nejspíš bych se tomu za normálních okolností zasmál, ale málem jsem právě prodělal infarkt a srdce mi tlouklo jako zběsilé.
Přešel jsem k Chrisovi, i za cenu toho, že jsem se trochu namočil, jsem sebral sprchu ze země, pořádně ho pocákal, vytřel mu vodu z očí, a pak ho na sebe přitiskl.
„Takhle… mě… už… nikdy… neděs!" zavrčel jsem na něj, plácl ho po zadku, ale pak jsem se s úlevným vydechnutí přitiskl na jeho rty.
Natlačil jsem se s ním dovnitř a prsty automaticky sjel mezi půlky.
„Právě jsem málem prodělal infarkt. To tě bude stát zadek," zabručel jsem a druhou rukou si začal pohrávat s jeho penisem.
Po chvilce jsem ho otočil, přitiskl na stěnu, klekl si a jazykem se nacpal mezi jeho půlky a polaskal kůžičku kolem dírky. Zrovna jsem ho chtěl pořádně vylízat, když jsem najednou ucítil podivnou vůni.
Trvalo mi pár vteřin, než mi došlo, co to je.
Vyskočil jsem na nohy a pleskl Chrise pořádně po zadku.
„Kurva, naše snídaně! Tohle tě bude stát víc než zadek!" zaklel jsem, políbil Chrise na záda, a pak padal z koupelny.
„Přijď pak dolů, než to vychladne!" křikl jsem ještě za dveřmi a tryskem seběhl do kuchyně.
Naštěstí jsem to stihl akorát, ale usmyslel jsem si v duchu, že to Chrisovi stejně spočítám.
Chris
Jaden mě zachránil. Mýdlo se mi už pomalu dostávalo do očí, i když jsem je měl zavřené, a už jsem uvažoval, že se vykašli na to, že mám sádru a prostě použiju obě ruce.
Bylo to vysvobození, když mi opláchl obličej, a já mohl konečně oči otevřít.
Ale ani jsem se nenadál, a byl jsem v Jadenově náruči a vzápětí nalepený na kachličkách, a jeho jazyk…
Skoro okamžitě jsem se tomu poddal. Začal jsem pociťovat tu známou touhu po uspokojení, to vzrušení, které mi umí přivést jen on. Chtěl jsem víc a začínal jsem se proti němu prohýbat, ale on najednou přestal.
Málem jsem zaskučel, když mě pleskl po zadku, což mě vzrušilo ještě víc, a pak odešel.
Snídaně? Kdo teď může myslet na snídani, sakra…
Ještě chvíli s ním budu žít a naučím se mluvit i sprostě.
Vypnul jsem vodu, a tak jak jsem byl, jsem se nasoukal do županu. Kašlal jsem na nějaké utírání a šel jsem rovnou do kuchyně.
„Co víc mě to může stát než jen zadek?“ zastavil jsem se vedle Jadena a díval se, jak skládá upečené croissanty na tác. „Vážně by mě to zajímalo…“
Jaden
Když se Chris vedle mě objevil, zrovna jsem skládal na tác croissanty.
Natáhl jsem jeho vůni a chtěl říct, že je snídaně hotová, když na mě vyrukoval se svou otázkou.
Byla to zcela nevinná otázka, ale díky Chrisovu výrazu to na mě zapůsobilo jako rudá vlajka na býka. Odložil jsem tác na linku a stoupl si za Chrise. Rozvázal jsem mu pásek od županu, který jsem pak protáhl poutky a Chrisovi ruce sevřel za zády.
„Opravdu by tě to zajímalo? Tak já ti to řeknu... Takhle bych ti svázal ruce," tak, abych mu neublížil, vhledem k tomu, že měl pořád sádru, jsem mu ovázal ruce páskem od županu. „A ty bys mi byl vydán na milost a nemilost."
Dýchal jsem mu na krk a okousával ucho, zatímco mé ruce brouzdaly v jeho klíně.
„Pohrával bych si s tvým tělem, bral bych si tě, jak já bych chtěl, ale nedovolil bych ti se udělat. Plenil bych ti tu tvou těsnou dírku, prsty, jazykem i svým penisem, a ty bys musel mít ruce pořád svázané. A pak bych ti to udělal tolikrát, dokud bys neprosil, abych přestal."
Stáhl jsem ruce dozadu prohmátl mu zadeček, a pak pásek zase rozvázal a vrazil mu ho do zdravé ruky.
„A teď snídaně. Nebo chceš speciální překrm?" odstoupil jsem od Chrise, plácnul ho po zadku a pocuchal mu vlasy.
Chris
Mám já to zapotřebí? Proč jsem tak zvědavý, když vím, jaký Jaden je.
Strnule jsem stál a nechal ho, ať mi sváže ruce za zády. Zkrátil se mi dech, zatímco mi tiše vykládal, co by se mnou dělal. Chlupy… vlastně pomyslné chlupy mi vstávaly na těle, a mrazení mi probíhalo po páteři, když jsem cítil jeho dech na svém krku a jeho zuby a rty na uchu. Jen jsem sklonil hlavu, když mě hladil po hladké pokožce v rozkroku a málem jsem nad tím slintal.
Trhaně jsem se pak nadechl, když mi prohmátl zadek, a pak mě pustil.
Ani netuší, co to se mnou dělá.
Byl jsem z toho úplně mimo a penis začal ožívat. Drtil jsem v ruce pásek od županu, když mi ho vrátil a jednou rukou si jen potáhl župan víc na ramena. Jako ve snách jsem se otočil, že si půjdu sednout ke stolu. Ale měl jsem těch představ tak plnou hlavu, že jsem cestou vzal roh linky a málem se přerazil o židli.
Ani nevím, jak se mi podařilo sednout. Ale jen jsem stále svíral ten pásek a hleděl před sebe na stůl.
„Dal… dal bych…“ málem jsem se zalknul, když jsem konečně promluvil roztřeseným hlasem. „Dal bych si kafe.“
Jaden
Vážně jsem si chtěl dát tu snídani.
Opravdu.
Ale když jsem viděl Chrise, jak je z toho úplně mimo, jak se cestou ke stolu málem přerazil, a jak už moc nechybí k tomu, aby byl tvrdý jako kámen, neodolal jsem.
„V tomhle stavu bych ze snídaně nic neměl. Takže speciální předkrm," zabručel jsem a přešel ke Chrisovi.
Vytáhl jsem ho na nohy, vyhoupl si ho do klína, a pak ho posadil na stůl.
O chvilku později jsem už okupoval jeho zadeček a kuchyní se neslo naše vzrušené sténání.
„Musím jet za Nolanem ohledně případu tvého táty. Nejspíš se nám to už podaří uzavřít. Důkazů jsem nashromáždil více než dost. Teď můžeme jen doufat, že obstojí," řekl jsem asi o hodinu později, když jsme oba znovu umytí už seděli u stolu a snídali sice studené, ale i tak docela dobré croissanty, a popíjeli k tomu horkou kávu.
„Vzal bych tě s sebou, ale bude to pro tebe zbytečně stresující, navíc, nevím, co všechno mě čeká, takže buď zavoláme Freda, ať je tu s tebou a počká, než se vrátím, nebo tě hodím na chovnou stanici. Majitelka sice říkala jen hodinu denně, ale snad to s ní nějak umluvím, a kdybych se fakt hodně zdržel, zavolám Lukemu, aby tě odvezl domů a počkal, než se vrátím."
Doufal jsem, že se opravdu zdržím jen krátce, ale byl to ošemetný případ, navíc Chrisova macecha pořád zapírala, a co víc, hrozilo, že ji pustí na kauci, ale to jsem Chrisovi zatím neřekl a donutil i Winkse s Bredem, kteří o tom taky věděli, aby mlčeli.
Greyson už čekal jen na rozsudek, Wilsonovi hrozila v lepším případě podmínka, stejně jako Josephu Galahanovi, ale pokud by se prokázalo, že mají prsty ve smrti Chrisova otce, šli by všichni sedět, a toho jsem chtěl docílit, protože jinak by Chris neměl klid.
Chrisova bývalá ochranka už měla soud za sebou, a všichni tři muži, byli odsouzení, byť Chrise nenapadli, ale byli to bývalí vojáci, a ti mají tresty mnohem tvrdší.
Chris
Ani jsem nepostřehl, kdy ke mně Jaden došel, a byl jsem během chvilky vyložený na stole, jako jeho snídaně. A taky jsem to přivítal, protože takhle bych opravdu nemohl fungovat, a nejspíš bych se ani nenajedl.
Ale užil jsem si to náramně. A taky jsem dal Jadenovi najevo, jak moc jsem byl spokojený, a hlavně uspokojený…
Když jsme pak později seděli u snídaně, a já měl v sobě už čtvrtý croissant, podíval jsem se na něho, a zapřemýšlel, jestli mám zůstat doma, nebo jet za pejskem. Ale druhá varianta byla lákavější.
„Chtěl bych jet za Jasperem,“ navrhl jsem a podíval se na Jadena. „Chtěl bych mu po cestě ještě něco koupit. A když tak bys potom teda zavolal Lukemu, pokud by ses zdržel.“
A pak jsem si uvědomil, že neví, kdo to je.
„No, myslel jsem, že bych tak mohl pojmenovat psa, co ty na to?“
A aby si to nerozmyslel, nečekal jsem na jeho odpověď, hned jsem vyskočil od stolu, rychle dopil kafe na jeden hlt, že jsem se málem zakuckal, a šel se rychle obléct.
„Můžeme jet?“ usmál jsem se na Jadena, když jsem se v rekordním čase oblékl a čekal, až i on bude oblečený a budeme moct vyrazit.
Jaden
Hraně jsem si povzdechl, když Chris najednou ožil, jakmile šlo o psa, a s povytaženým obočím se díval, jak do sebe chrstl kafe a hned vyběhl z kuchyně.
Já byl o poznání pomalejší, netoužil jsem potom se zadusit, a když jsem vyšel do ložnice, abych se oblékl, Chris už byl skoro nachystaný.
„Jasper je skvělé jméno," vzpomněl jsem si na to, co řekl Chris v kuchyni, když už jsme seděli v autě a mířili k chovné stanici.
Tam jsem ho vysadil, domluvil se s majitelkou, že si Chrise později buď vyzvednu já nebo jeho řidič, políbil ho, a pak už mířil na policejní stanici.
Nolan mě hned zatáhl k sobě do kanceláře, a já mu předal všechno, co jsem zatím zjistil.
Podle našich domněnek to Chrisova macecha táhla s Wilsonem ještě dříve, než si začala s jeho tátou. Potřebovala tupce, který by pro ni udělal první poslední. A protože milovala prachy, nabrnkla si později Davida Florese.
Jenže ten buď z prozíravosti, nebo proto, že na to později přišel, se rozhodl odkázat všechno svému synovi v případě, že se mu něco stane. Jenže to se macecha dozvěděla až potom, co ho nechala zabít. Ona dala typ, Greyson zajistil drogu a Wilson, který začal pracovat v Davidově firmě na příkaz macechy, mu drogu podal do kávy.
Měla to být perfektní vražda, vzhledem k tomu, že použili jed, který způsobuje selhání srdce, takže stačilo najít jen doktora, který jde snadno podmáznout, a který by jim podepsal papíry, že šlo o nehodu.
Poté se macecha zaměřila na Chrise. Chtěla ho zbavit svéprávnosti tím, že na něj poštvala Josepha Galahana, se kterým si také později začala, a který měl Chrise nervově zdeptat.
Jenže pak jsem se objevil já, což jim v první chvíli nahrálo, když jsem Chrise znásilnil, ale potom, už ani jeden nepočítali s tím, že se naše cesty znovu střetnou, a já budu ten, kdo začne Chrise chránit.
Bohužel, celý ten jejich úžasný plán měl jednu chybu. Zapletli do toho Greysona. A ten z čiré nenávisti ke mně se prostě neudržel a začal si jet podle sebe.
Jako první šel Nolan vyslechnout macechu. A protože jsem se neoficiálně na případu podílel, mohl jsem stát za sklem a celý výslech sledovat.
Samozřejmě, že zapírala, a pokusila se to všechno hodit na mě. Její právníci se taky snažili a výslech tak musel být přerušen, protože uvízl na mrtvém bodě.
O čtyři hodiny později jsme se nikam neposunuli, a já zavolal Lukemu, aby vyzvedl Chrise a zůstal s ním, než se vrátím. I Chrisovi jsem napsal krátkou zprávu, že se to neskutečně vleče a vůbec nevím, jak to dopadne, ale že se pokusím dorazit co nejdříve.
Následoval výslech Wilsona, který se dvakrát zhroutil, když jsme mu oznámili, že je obviněn z vraždy, pak výslech Josepha Galahana, který ale očividně se smrtí nic neměl společného, a ani o ni netušil.
Museli jsme vyslechnout i Roberta, Chrisova bratra, ale ten byl naštěstí všeho ušetřen. Znovu následoval výslech macechy a nejspíš okolní tlak a i to, že se Wilson nakonec doznal ji přimělo promluvit.
Po dlouhých deseti hodinách byl případ konečně uzavřen.
Už za tmy jsem dojel domů, a sotva vlezl do dveří, spatřil jsem Chrise, jak nervózně přechází sem a tam.
Ani jsem si ještě nesvlékl bundu a nevyzul boty, a už jsem ho držel v náručí a líbal ho.
„Je po všem. Konečně je po všem…" řekl jsem s úsměvem.
Chris
Byl jsem rád, že se Jadenovi líbilo jméno pro psa. A když jsme se zastavili ještě v obchodě pro zvířata, hned jsem mu objednal obojek, který bude nosit, až bude dospělý pes a nechal do něj vypálit jeho jméno. Koupil jsem mu nějaké dobroty a hračku, a už jsme jeli za ním.
Skoro jsem se ani nerozloučil s Jadenem, jak jsem spěchal, a byl jsem rád, že majitelka neprotestovala, že tam zůstanu déle. Stejně ten čas tak rychle utekl, že když potom dojel Luke, zklamaně jsem se rozloučil, a přes okousanou sádru jsem si stáhl rukáv.
Už jsem se vážně nemohl dočkat, až si ho odvezeme a bude jen náš.
Když jsme dojeli domů, myslel jsem si, že se Jaden brzy vrátí, i když mi psal zprávu, že se to trochu protáhne. Ale ta trocha nakonec bylo několik hodin.
Ani Fredovi se nevedlo mě uklidnit, a nepomohla ani horká čokoláda. Až teprve, když mi navrhl, že bychom mohli Jadenovi něco společně upéct, souhlasil jsem a konečně se zaměstnal, a na chvíli přestal přemýšlet o čase, kdy tu Jaden ještě nebyl.
Ale i tak…
Skončili jsme, a jahodové dortíky už stály nazdobené na stole, a přesto Jaden pořád nešel.
A pak jsem zaslechl auto a jeho kroky, které křupaly v čerstvě napadeném sněhu. Vyběhl jsem do chodby a netrpělivě čekal, až vejde dovnitř.
Když mě popadl, a ani se nesvlékl, bylo mi to jedno. Přitiskl jsem se na něj, i když z něj šla zima a pevně ho objal.
Byl jsem šťastný, že se vrátil, a byl jsem šťastný z toho, co řekl.
Je po všem…
Ještě zítra pojedu na firmu, abych oficiálně ohlásil změny s tím, že Jefersonovi předávám vedení firmy a stává se menšinovým vlastníkem.
Jaden má pravdu.
Je po všem… konečně…
Už můžu žít podle toho, jak jsem si vždycky přál, a hlavně – po jeho boku.