Chris
Bylo mi v Jadenově náruči dobře. Na chvilku jsem zapomněl i na ty nervy, co jsem na schůzi měl. A když řekl, že jsem výjimka, protože mu patřím, jen jsem se na něj víc přitiskl. Moc rád jsem to slyšel. Na chvíli mi bylo opravdu moc dobře…
Ani nevím proč, ale po tom rozčílení mě znovu začala bolet hlava, a tak jsem byl rád, když Jaden zavelel a jeli jsme domů. Vůbec jsem neprotestoval.
Toho vzrušení za jeden den bylo až moc, a já začínal opravdu uvažovat o tom, že jakmile se vyřeší Wilson, že předám komplet vedení společnosti do Jefersonových rukou. Byl jsem ochotný mu dát i část svého podílu, aby jeho slovo mělo větší váhu, a mohl rozhodovat o věcech, aniž by se musel dožadovat povolení. Aby mě větší pravomoce.
Když jsme dojeli domů, čekal už před domem Fred. Možná mu Jaden volal, že se vracíme, a chtěl mít jistotu, že tu nebudu sám. Přikývl jsem, že určitě mu zavolám, i kdyby mi bylo smutno.
Ale jen jsem vešel dovnitř a převlékl jsem se, usadil jsem se v kuchyni u pultu, abych nebyl sám, abych byl ve společnosti Freda. Vytáhl jsem telefon, a hned jsem volal Bredovi, aby sehnal Winkse, a oba dva přijeli ke mně domů, že s nimi potřebuji projednat důležitou věc.
A když mě ujistili, že do půl hodiny budou u mě, spokojeně jsem zavěsil, spolkl jsem prášek na bolení hlavy, a přitáhl si hrnek s horkým čajem, usrkoval jsem, a sledoval Freda, jak chystá večeři, a bavili jsme se o hloupostech.
I přesto jsem stále myslel na Jadena, co asi dělá a kde vůbec je, a kdy se vrátí, a očima stále nenápadně sledoval hodiny.
Jaden
Naštěstí se Nolan dál nevyptával, protože pochopil, že ze mě nic nedostane, a sám mě za Foxem zavedl. Než zmizel na chodbě, řekl mi, že za Lorym pojede se mnou, takže až skončím, mám se pro něj zastavit v kanclu.
Vešel jsem do Foxovi kanceláře a počkal, dokud něco nedoťukal na počítači a zvedl ke mně hlavu.
„Ale, to je mi návštěva," zhoupl se v křesle a propletl prsty.
„Nejsem tu kvůli sobě, takže to na mě nezkoušej," zavrčel jsem a trochu se ošil, jak mi tohle místo najednou bylo nepříjemné.
Fox si mě chvilku prohlížel, jakoby mě odhadoval, ale s výsledkem byl nejspíš spokojený, protože mávl rukou do křesla.
„Netýká se to mě, ale někoho, kdo je mi blízký," řekl jsem, když se usadil naproti mě.
„Nejspíš to nic nebude, ale chci vědět tvůj názor. Někdo, kdo je mi blízký, si v poslední době začal moc často a nepřiměřeně drhnout ruce. Nejvíce ve chvílích, když je napjatý nebo ve stresu."
„Hmmm… Myslíš Christophera Florese?" zeptal se mě a poklepal si prstem na bradu.
„Jak…" nadechl jsem se, ale pak zavrtěl hlavou. „No, to je jedno, si cvokař, takže ti to nejspíš už došlo, když si o mě slyšel."
Nad oslovením "cvokař" se zamračil, ale nakonec to nechal bez poznámky.
„Takže? Mám se bát, nebo se tomu dá nějak zabránit?"
„Opakuje mytí rukou několikrát denně?"
„Zatím jsem ho viděl jen dvakrát, ale nevím, jestli a jak často to dělá, když je sám."
„Trpěl někdo z rodiny OCD?"
„Netuším."
„Kdy to začalo?"
„Po posledním útoku."
„Hmmm…"
Fox vstal, založil si ruce za zády a několikrát se prošel tam a zpátky.
„Nejspíš se jedná o symptomy OCD. Pro OCD je typické, že se člověk zabývá nepříjemnými myšlenkami, kvůli kterým trpí silnou úzkostí či napětím. Lidé s OCD se proto snaží vyhnout situacím, které takové vtíravé myšlenky navozují. Svou úzkost se snaží neutralizovat opakovanými úkony nebo stereotypními myšlenkami, neboli kompulzemi. Tímto zabezpečovacím a vyhýbavým chováním se snaží vyhnout buď spouštěčům obsese, nebo domnělým katastrofickým následkům. Pan Florese byl v poslední době vystaven nervy zatěžujícím situacím, které si mohly vybrat daň, právě v podobě začínajícího OCD, které postihuje mladé lidi nejvíce do dvaceti pěti let. Je dobře, že jsi za mnou přišel, protože pokud to nezašlo příliš daleko, dá se s tím ještě něco udělat. Nejlepší by samozřejmě bylo vyhnout se stresovým situacím, ale to u něj nejspíše nebude možné. Napíšu ti nějaké léky, preventivně, které potlačí příznaky, ale ty nevyřeší všechno."
Posadil se za stůl a vypsal recept, který mi pak podal.
„Potřebuje cítit, že je v bezpečí. Že mu nehrozí nebezpečí, aby necítil úzkost a napětí. K tomu postačí běžné doteky, od blízké osoby, které mu dodají pocit bezpečí. A taky… Je alergický na zvířecí chlupy?"
„Pokud vím, tak ne."
„V tom případě mu pořiď psa. Hlavně žádné bojové plemeno, ale ani nějakého zakrslíka. Potřebuje nějakého aktivního psa, kterému by se mohl věnovat, a který by rozehnal jeho úzkost. Rozhodně bych doporučoval třeba plemeno Hokkaido-Ken, které by k vám dvěma sedělo i povahou nebo Severského huskyho či Aljašského malamuta. Shodou okolností sám malamuta doma mám, takže ti můžu dát několik kontaktů na chovné stanice, kde bys jedno z těchto tří plemen mohl získat."
Za necelou čtvrt hodinu jsem znovu mířil do Nolanovy kanceláře. Musel jsem se ušklíbnout, když jsem si vzpomněl na Foxův výraz, který nahodil, když jsem mu při odchodu poděkoval.
Myslím, že tohle si napíše do kalendáře a bude to oslavovat jako svátek.
„Takže psa…“ pomyslel jsem si a začal se usmívat při představě, jak se bude asi Chris tvářit, až se doma objevím se psem.
Pokud se mi teda ještě dneska podaří nějakého získat.
Vletěl jsem za Nolanem do kanceláře a popohnal ho s tím, že musím ještě něco zařídit, takže nemám čas, a o chvilku později už jsme byli na cestě do nemocnice.
Chris
Do půl hodiny opravdu Winks s Bredem dorazili, a já se s nimi hned přemístil do pracovny.
A když jsem jim řekl, co mám v plánu, myslel jsem, že jim budu muset volat sanitku, protože oba málem dostali infarkt. Zkoušeli mě přemluvit, abych si to rozmyslel, ale trval jsem si na svém. Nakonec jsme se dohodli, že tomu dám ještě čas, než se vyřeší záležitost s Wilsonem, a pokud si to nerozmyslím do té doby, že to rozjedeme na plno. Zatím, ale nesmí nikomu, a zvlášť ne Jefersonovi, nic říct.
A to jsem jim ještě neřekl, co všechno mám v plánu dělat dál, až společnost přenechám Jefersonovi. Budou zaměstnaní víc než dost.
Když odešli, oddychl jsem si. Nevadila mi jejich společnost, ale začínal jsem být znovu nervózní a únava byla poznat ještě víc. Měl jsem chuť vzít telefon a zavolat Jadenovi. Bylo mi po něm vážně teskno. A už jsem skoro mačkal předvolbu na něj. Ale pak jsem si řekl, že to zvládnu, odložil jsem telefon a raději se šel opláchnout, abych tu únavu trochu smyl.
Ale místo toho na mě únava padla ještě víc, a já skončil v hale na sedačce s vydrhnutýma rukama, které jsem si tiskl mezi stehny. Poprosil jsem Freda, aby mi večeři donesl sem, a pustil jsem si televizi. Ale než Fred došel s jídlem, tak já stihl usnout…
Jaden
Cestou do nemocnice jsem měl plnou hlavu Chrise.
Možná bych mu mohl zavolat, že se zdržím?
Nejspíš jo, kdyby náhodou. Fred je sice u něj, ten by mi snad dal vědět, kdyby něco, ale přece jen jsem chtěl slyšet Chrisův hlas.
Když mi došlo, na co právě myslím, povzdechl jsem si.
„Vzdycháš jako dědek nad hrobem," vytrhl mě se zamyšlení Nolanův hlas.
„Sklapni," zavrčel jsem na něj a raději se dál věnoval řízení.
„Máš pochybnosti?" otázka to byla nenucená, přesto však padla na úrodnou půdu.
„Ne… Nemám… Asi…" přiznal jsem nakonec. „Nevím, je to pořád takové zvláštní. Občas si připadám jako ve snu."
„Miluješ ho, ne? A on tebe. Tak, o co jde?"
„Bojím se dne, kdy mi řekne, že jsem na něj prostě moc starý a vyhodí mi věci z okna," vypadlo ze mě.
„Neříkal jsi, že na věku nezáleží?"
„Jo, to jo, ale prostě… Občas mě ta myšlenka přepadne a nechce se pustit," pokrčil jsem rameny a zajel na parkoviště u nemocnice.
Lory nás oba rád viděl, dokonce mi chvilkama připadalo, že spíš čekal jen Nolana a měl oči jen pro něj.
Začalo ve mě klíčit jisté podezření, a musel se nad tím pousmát.
V nemocnici jsme se zdrželi nakonec asi půl hodiny, přičemž jsem se dozvěděl, že pokud výsledky dopadnou dobře, mohli by Loryho do čtrnácti dnů propustit do domácí péče.
Nolan už byl s doktory i Lorym domluvený, že se na čas nastěhuje k němu, za což jsem byl jen rád.
Odvezl jsem Nolana zpátky na stanici, a pak zajel do střediska, které mi Fox napsal, a kde by mi mohli poradit s výběrem psa pro Chrise.
Starší paní, která to měla na starost, a kterou jsem odchytil těsně před odjezdem se na mě zprvu dívala nedůvěřivě, ale když jsem ji vysvětlil situaci a řekl od koho jsem dostal doporučení, její nedůvěra zmizela, a za chvilku jsem už seděl v její kanceláři.
Vysvětlila mi, že v takovém případě taky psa doporučuje, ale ne ty, co mi navrhl Fox. Jsou sice vhodná pro takového člověka, ale potřebují hodně pohybu a výcviku včetně neustálého kontaktu s páníčkem, což bylo při Chrisově vytíženosti na firmě zatím nemožné.
Nabídla mi ale alternativu jiných tří plemen psů, přičemž navrhla, že jednou týdně někdo od nich může ke Chrisovi přijet, aby psa vycvičili a ukázali mu jak na to, zvláště pokud bysme zvolili plemeno Border kolie. Dala mi všechny podklady, včetně fotek, abysme si to doma mohli v klidu projít, a až se rozhodneme, máme jí zavolat, a ona zařídí vše potřebné.
O dvě hodiny později jsem konečně zamířil domů, docela unavený, a došlo mi, že jsem Chrisovi zapomněl zavolat.
Bylo těsně po desáté, když jsem konečně dorazil domů a zjistil, že je všude až moc velké ticho a jen v kuchyni se svítí.
„Pan Chris usnul na sedačce," oznámil mi ve dveřích kuchyně Fred ještě, než jsem se stačil zeptat.
Jen jsem přikývl, rozloučil se s ním, nechal papíry a všechny věci v kuchyni na stole a přešel do haly.
Chvilku jsem se na Chrise díval, než jsem se nad ním sklonil a opatrně ho vzal do náruče, abych ho přenesl do postele.
Chris
Ani nevím, jak dlouho jsem spal, jen jsem podvědomě vnímal, že ke mně přišel Fred a zakryl mě dekou, aby mi nebyla zima, a na to jsem byl zase v pánu.
Až teprve když jsem se pohnul, jsem pootevřel oči. Viděl jsem jen silné paže a košili, ale ucítil jsem tu známou vůni, tak jsem se na Jadena jen víc přitiskl, když mě nesl do ložnice.
„Bylo mi smutno… ale… byl… jsem statečný…“ zamumlal jsem do jeho košile a otřel se o ní tváří.
Ale pořád se mi chtělo spát. Nejspíš za to mohly prášky, co jsem si vzal, a únava z celého dne.
Tak, než jsme došli nahoru, vnímal jsem všechno už jen napůl.
Nechal jsem se uložit do postele a chytl jsem Jadena za ruku, jako bych měl strach, že mi někam odejde.
Nechtěl jsem spát bez něho. Bylo mi jedno, že je z něj cítit zima z venku, že se vrátil, kdo ví kdy, ale teď byl tady, a já byl konečně spokojený.
Jaden
Chris se na chvilku probral, ale jen se na mě přitiskl a zamumlal pár slov.
Musel jsem se nad tím pousmát, a když jsem ho ukládal do chytil mě za ruku, jako by se bál, že mu uteču.
„Jsi můj statečný kluk, a já ti nikam neodejdu, jen se převleču a umyju, ano?" zašeptal jsem a sklonil hlavu, abych ho políbil do vlasů.
Vymanil jsem se z jeho sevření a zaběhl do koupelny.
O pět minut později jsem už zalézal pod peřinu ke Chrisovi, stihl si ho ještě přitáhnout k sobě a pevně obejmout, než jsem zavřel oči a v momentě byl tuhý.
I přesto, jak jsem byl unavený a vyčerpaný hlavně psychicky po tom, co se odehrálo na schůzi, jsem nedokázal spát dýl, než jsem byl zvyklý. Vzbudil jsem se proto zase za svítání a cítil se plně odpočatý.
Chvilku jsem Chrise pozoroval, prsty lehce přejel po jeho tváři a jizvě na obočí, a znovu si vybavil své včerejší pochybnosti.
Odhodil jsem je ale téměř okamžitě stranou, opatrně se vysoukal z postele, zaběhl do koupelny, a pak zamířil do kuchyně.
Hned jsem postavil vodu, a na snídaní tentokrát udělal tuňákové sendviče se zeleninou.
Mezi tím jsem vzal ze stolu složku, kterou jsem dostal od ženské z chovné stanice, a projížděl si znovu plemena psů, která doporučila.
Zaběhl jsem ještě z kapsy kabátu vytáhnout prášky pro Chrise, které jsem si vyzvedl v nemocnici, a když byla voda uvařená, udělal jsem si silné kafe, přešel k oknu, opřel se o stěnu a zadíval se ven.
Chtěl jsem s Chrisem mluvit ještě o jedné věci, ale netušil jsem, jak na ni bude reagovat, a já ho nechtěl zbytečně víc rozrušovat.
Chris
Něco jsem zamumlal, když Jaden řekl, že se jde osprchovat. A jako bych na něj opravdu čekal, neusnul jsem úplně, dokud se nevrátil. Přitiskl jsem se k němu, a jen vdechoval jeho vůni po sprše a přijímal jeho teplo. Bylo mi úplně jedno, že já sám osprchovaný nejsem. Hlavní pro mne bylo, že jsem byl v posteli vedle Jadena.
A taky že jsem prospal celou noc. Už dlouho se nestalo, že bych tak dlouho spal. Nevzbudilo mě ani to, že Jaden vstal a odešel z pokoje. Až teprve, když jsem zaslechl zazvonění telefonu, otevřel jsem oči.
Protáhl jsem se, a pak jsem po telefonu hrábnul, i když se mi fakt teď nechtělo nic řešit.
„Můžeš mi říct, proč sis nechal odvézt ten obraz? Proč jsi mi ho vzal? Starám se o celý dům, kdybych tu nebyla, nejspíš by už spadnul. A ty mi vezmeš jedinou památku na Davida. Vážně to nemáš v hlavě v pořádku. Slyšela jsem, co jsi včera udělal na schůzi, jak ses tam předvedl, měl bys navštívit psychiatra. Už jsem ti to jednou řík-“
Nevím, co ještě Chalsey říkala, protože jsem ji to uprostřed věty vypnul. Nejen že to na mě začala rozčíleně chrlit bez pozdravu, ale já byl ještě rozespalý a nebyl jsem schopný hned zapojit mozek.
A když jsem se konečně probral a telefon začal znovu vyzvánět, popadl jsem ho a celý ho vypnul.
Nechápu, proč mi nedá pokoj. Nejspíš ji nechám z toho domu vystěhovat.
Konečně jsem se ale trochu víc probral a moje první cesta vedla na toaletu a do koupelny. Potřeboval jsem to. Opravdu jsem večer usnul, aniž bych se osprchoval, což nemám rád. Ale byl jsem tak utahaný, tak mimo, že jsem neměl sílu do té sprchy dojít.
Když jsem byl osprchovaný a oblečený ve svém teplém županu a ponožkách, konečně jsem se vyhrabal z pokoje a zamířil dolů.
Měl jsem vážně hlad a žaludek si o to své říkal už delší dobu.
Jadena jsem našel v kuchyni, kam jsem neomylně zamířil, veden svým hladovým pudem.
„Dobré ráno,“ ozval jsem se, když jsem ho viděl stát u okna a koukat ven.
„Na co myslíš?“ došel jsem k němu, opatrně jsem ho objal a opřel se o něj, abych mu nevyrazil z ruky hrnek s kávou, která tak hezky voněla, až jsem na ni dostal chuť i já.
Jaden
Málem jsem nadskočil, když se vedle mě najednou objevil Chris.
Po jeho otázce jsem se lehce pousmál a pokrčil rameny.
„Na spoustu věcí, a některé z nich ti raději ani nebudu říkat," otočil jsem se k němu, podrbal ho ve vlasech a sklonil se, abych ho mohl políbit na čelo.
„A jinak dobré ráno," usmál jsem se, ale pak zvážněl. „Potřeboval bych s tebou probrat prozatím dvě důležité věci, které nepočkají. Ale až po snídani."
Nasměroval jsem Chrise ke stolu, nalil mu kafe a na talíř naskládal sendviče.
Celou dobu, co jedl, jsem ho pozoroval, jako bych se snažil odhadnout jeho reakce.
Když dojedl, a já uklidil nádobí, sebral jsem z linky složku a papíry o psech, a krabičku prášků.
Ty jsem posunul po stole před Chrise a vážně se na něj zadíval.
„Byl jsem včera u policejního cvokaře. Chtěl jsem si jen zjistit pár věcí… No, prostě nelíbí se mi to tvé mytí rukou. A jak jsem řekl už na firmě, že to budu řešit, tak jsem hned začal. Podle všeho máš náběh na OCD, kvůli všemu, čím sis prošel. Ale můžeme to ještě zvrátit. První věcí jsou tyhle prášky, které bys měl užívat po tabletě hned ráno po snídani. Nejsou nijak silné, ale měly by ti do začátku pomoct. A taky…"
Nadechl jsem se a otevřel složku.
„Bylo mi doporučeno… Prostě bych ti rád pořídil psa. Tenhle je podle mě nejlepší, ale můžeš se klidně podívat i na ty ostatní. V klidu si to pročti, a pokud se rozhodneš, mám zavolat té, co to má na starost, a domluvit se na předání psa. S výcvikem nám pomůžou a do začátku zařídí vše potřebné."
Odmlčel jsem se a zadíval se na Chrise. Jestli se na mě bude zlobit, pochopím to a víc to řešit nebudeme.
Ostatně ještě tu byla ta druhá věc, která bude mnohem horší než tohle.
Chris
Zarazil jsem se, když Jaden řekl, že myslí na věci, o kterých ani nechce mluvit. Moc se mi to nelíbilo, ale když řekl, že mi pro začátek řekne dvě, tak jsem mlčel. Doufal jsem, že mi pak řekne i o tom ostatním, až bude chtít.
A těmi tuňákovými sendviči mi udělal radost. Sice jsem je nenápadně rozdělal, když se Jaden na moment otočil, a zkoumal, jestli je tam vařené vejce, ale i když nebylo, i tak mi moc chutnaly. Tuňáka mám moc rád, a tuňákové sendviče dvakrát tolik.
Když jsem pak spokojeně odfukoval a popíjel kávu, zaměřil jsem se na to, co řekl.
Hned po prvních slovech jsem se nafouknul. Nelíbilo se mi, že o mně mluvil s nějakým cvokařem. A už jsem měl na jazyku, že mu něco řeknu. Ale tím, co potom přede mne položil, mě naprosto obměkčil.
Překvapeně, ale se šťastným úsměvem jsem se díval na fotografie štěňat, a už jsem měl jasno, že některé určitě chci.
Chvíli jsem si je prohlížel, a pak jsem vytáhl jednu fotku černobílého psa border kolie a posunul ji před Jadena.
„Ten se mi líbí. Moc,“ vstal jsem a přes stůl jsem ho políbil.
Posadil jsem se zpátky, opřel jsem se o lokty a bradu jsem si opřel o ruce.
„Co je to OCD?“ zeptal jsem se, abych se vrátil zpátky k prvnímu tématu. „Víš, nemůžu chodit ke cvokaři, nikdo nesmí vědět, že jsem s ním třeba jen mluvil, protože by macecha toho hned využila a snažila by se mě na tohle dostat. Řekla by, že nejsem způsobilý vést společnost a musím být v péči lékařů. Jinými slovy by ze mě udělala cvoka, to by ji prostě hrálo do karet. I dneska mě vzbudila telefonem, a hned spustila něco o tom, že jsem zralý na psychiatra, a že mi nějakého doporučí. Prý slyšela, jak jsem vyváděl včera na schůzi…“
Jaden
V první chvíli jsem se obával, že Chris bude protestovat, a nakonec to skončí hádkou, ale když uviděl složku, celý se rozzářil, a já si oddechl.
Usmál jsem se, když mě políbil a prohrábnul mu vlasy, když si zase sedl.
„OCD je obsedantně kompulzivní porucha. To je to tvé drhnutí rukou. Jsi prostě vystaven příliš velkému stresu a nervům, a tvé tělo to začalo řešit takhle. Nemusíme nikam chodit. Pouze v případě, že by se to nezlepšilo, ale já věřím, že to zvládneme. Prvním krokem je, aby ses cítil v klidu a pohodě. Vím, že to bude těžké, ale náš cvokař ti předepsal tyhle prášky na zklidnění, pořídíme ti psa, a taky mi doporučil, abych se ti víc věnoval. Takže od zítra zavádím nové pravidlo, a to sex třikrát denně," promluvil jsem zcela vážně, ale když jsem viděl, jak se na mě Chris po poslední větě skoro zděšeně podíval, neudržel jsem se a uchechtl se.
„No, nevím jak ty, ale já bych proti tomu pravidlu nic neměl," dodal jsem se smíchem, ale pak zase zvážněl.
„Jsem domluvený s chovatelkou, že si to promyslíme a do konce týdne ji zavolám. Navrhla mi, že by někdo od nich jednou týdně jezdil psa cvičit, a ukážou nám, co a jak."
Vstal jsem, abych si dolil kafe, protože jsem chtěl s Chrisem pořešit ještě jednu věc, zvláště, když řekl, že mu macecha dnes ráno volala.
„A co se týče té druhé věci," začal jsem, když jsem si zase sedl, „chtěl jsem ještě počkat, ale kvůli tomu, co se stalo včera a taky, co jsi mi řekl teď, chci se sejít s tvou macechou. Čím dřív tím líp. Vím, že žádám hodně, nechci tě vystavovat stresu a nervům, ale chci si něco ověřit. A taky ji chci trochu skřípnout, aby si nemyslela, že si může vyskakovat, jak se jí zachce."
Pozorně jsem se na Chrise zadíval a byl připravený to odpískat, pokud bych viděl, že se na to necítí.
Chris
Když jsem poslouchal Jadena, jak mi vysvětluje, co je to OCD, nějak podvědomě jsem měl tendenci si mnout ruce. Možná i proto, abych si je nešel znovu drhnout? Když jsem si to uvědomil, položil jsem ruce na stůl a zamračil se na ně.
Moc se mi nechtělo se setkat s Chalsey, ale když Jaden říkal, že je to důležité pro další vyšetřování, nejspíš budu muset souhlasit. A pokud to pomůže k tomu, že mě přestane otravovat svými kecy…
„Dobře,“ souhlasil jsem po chvíli s povzdechem. „Můžeme tram zajet třeba hned dnes. Nepotřebuji se ohlašovat, je to můj dům. Ale musím tě upozornit, že je trochu… no… Možná bych ji přirovnal trochu k té ženě, co jsme ji potkali na hřbitově. A taky… Mohli bychom tam potkat bráchu…“
Poslední slova jsem dodal skoro šeptem, opatrně, protože jsem měl obavy, jak Jaden na Roberta zareaguje.
„A ty prášky… Jen pokud nebudou dělat problém, protože nemůžu si dovolit být unavený. Musím být fit, musím reagovat rychle, nemůžu být pořád unavený. No, a… spíš by se mi líbila léčba sexem. Třeba i třikrát denně,“ začervenal jsem se nakonec, i když jsem byl prvně v šoku, když to Jaden zmínil.
Chtěl jsem ještě něco dodat, ale zaslechl jsem, že přišel Fred, tak jsem raději nechal otázku sexu otevřenou.
„Dneska nemám nic naplánováno, pokud nebude nic nečekaného, tak se můžeme oblíct a jet,“ vstal jsem a přešel k Jadenovi. „A jak se vrátíme, nejspíš budu potřebovat léčbu…“ zašeptal jsem mu poslední slova do ucha.
Jaden
Když Chris souhlasil, i když jsem viděl, jak je nerad, akorát přijel Fred.
Ušklíbl jsem se nad jeho zmínkou o léčbě sexem, a jakmile jsme vyšli do ložnice, abysme se převlékli, strhl jsem ho do náruče.
„Prášky by tě neměly nijak omezit, ale jako tvůj speciální doktor léčbu sexem schvaluju. A začneme už dnes večer," zašeptal jsem mu do ucha, a pak ho políbil.
Malinko jsem ho potahal za vlasy a vzdychl mu do úst, když se naše jazyky propletly.
No, nevím, kdo koho tady léčí.
Když jsem ho pustil a převlékli jsme se, otočil jsem ho ještě k sobě a zadíval se mu do očí.
„Ta žena ze hřbitova… Když budeš chtít, povím ti o ní. A s tvou macechou si poradím. S těmito typy umím jednat. Jen… Ta žena ze hřbitova je výjimka," pokrčil jsem rameny.
V kuchyni jsme ještě Fredovi řekli o rozhodnutí pořídit si psa, ale zatím jsme nezmínili hlavní důvod.
Ne, že bych Fredovi nevěřil, ale čím míň lidí o tom bude vědět, tím líp.
Dohodli jsme se, že uvaří oběd, a pak pojede domů. Stejně dnes nebylo nic v plánu, tak si kdyžtak večeři uděláme sami.
Chris mě navedl kudy mám jet a čím víc se blížili k jeho rodinnému baráku, tím větší nervozitu jsem cítil. Obával jsem se nejvíc toho, že se prostě neudržím.
„Co se týče tvého bráchy. Měl by si na mě dávat pozor. Dopředu říkám, že pokud na tebe něco zkusí, zlomím mu hnáty," zavrčel jsem, když jsem vjížděl na příjezdovou cestu.
Chris
Všiml jsem si, že Jaden začíná být nervózní, když jsme se blížili k rodinnému sídlu, a se mnou to nebylo o nic lepší.
„Zajedeme do garáže, abychom nemuseli ometat auto,“ ukázal jsem Jadenovi velkou garáž, když jsme čekali, až se otevře brána a znovu začal padat hustě sníh.
Sluha na nás už jako obvykle čekal u dveří. A když viděl, že zajíždíme do garáže, hned přiběhl za námi.
„Dobrý den, pane Floresi,“ otevřel mi dveře. „Jak se vám daří? Slyšel jsem, co se vám stalo, jste v pořádku?“
„Dobrý den,“ vystoupil jsem a usmál se na něj.
Nějak spolu moc nekomunikujeme od chvíle, kdy jsem se odstěhoval, ale byl ke mně vždy milý.
„Už jsem v pořádku. V rámci možností. Sem tam něco ještě zabolí, ale jinak je mi fajn. Tohle je pan Chase Jaden. Je to moje osobní ochranka, když tak dejte vědět ostatním, že kdyby potřeboval, tak sem bude mít přístup, i kdybych s ním nebyl. S Chalsey a Robertem to vyřídím sám, ano?“
Počkal jsem, až vystoupí i Jaden a vnitřním vchodem jsme vešli do domu.
„Macecha je doma?“ otočil jsem se ještě na sluhu, když mi pomohl z kabátu.
Nestačil ani odpovědět a už se ozval její hlas z druhé strany haly.
„A kde bych jako měla být? Víš, jakou mám o tebe starost? Položil jsi mi telefon, a už jsem se na tebe nemohla dovolat,“ řekla vyčítavě a blížila se k nám krokem, který spíš připomínal dravou kočku na lovu.
„Vzbudila si mě,“ odsekl jsem ji. „A ty mi nemáš co doporučovat nějaké doktory. Já sám uznám, jestli jsem na tom špatně nebo ne!“
Pak jsem se ale odmlčel, protože jsem nedokázal rychle vymyslet důvod, proč jsem tu přijel tak náhle…
Jaden
Zaparkoval jsem do garáže, kam mě navedl Chris, a když jsme vystoupili, představil mě jednomu ze sluhů. Pozorně jsem si ho prohlédl, ale vypadalo to, že má s Chrisem dobrý vztah, takže jsem kývl na pozdrav a dal si ho nevšímal.
Hned jak jsme vešli dovnitř a Chris se zeptal, kde je macecha, na odpověď jsme nemuseli čekat dlouho.
„Neučili vás, že lhát se nemá? Kromě toho, Chris je tu kvůli mně. To já jsem sem chtěl jet. A nelíbí se mi, jakým stylem s mým milencem a přítelem mluvíte," ozval jsem se a předešel před Chrise.
„Co to má znamenat? Vysvětli to, Christopher!" zaječela macecha, když mě uviděla a úplně mě ignorovala.
„Říkal jsem, že budeš mluvit jen se mnou!" zvýšil jsem hlas a strčil si Chrise za záda.
„S někým jako jste vy nemusím mluvit a okamžitě odejděte nebo vás nechám vyvést," vrátila mi.
„To bych neřekl. Být tebou držím hubu a krok, protože brzo budeš akorát čistit hajzlíky v base," zavrčel jsem na ni.
„Co se děje, mami?" ozval se hlas odněkud za jejími zády, a já zaťal ruce v pěst, když jsem uviděl Chrisova bratra.
„Chrisi?" popošel pár kroků dopředu, ale i já udělal krok v před.
„Ani se na něho nepodíváš!" vyštěkl jsem na něj.
Chris
Chalsey se podle mého předpokladu hned rozčílila, když na ni promluvil Jaden. Byl jsem docela v šoku, jak na ni hned vyjel. Ale ona se ho rozhodla ignorovat.
Už jsem ji chtěl odpovědět, ale on mě předešel a znovu na ni vyjel. A aby toho nebylo málo, objevil se tu Robert.
Když Jaden vyjel i na něho, začínal jsem mít pocit, že tohle špatně dopadne. Začal jsem se třást, a jen jsem Jadena chytil za bundu na zádech a sevřel ji v ruce.
„Jadene, prosím…“ ozval jsem se opatrně.
Pustil jsem jeho bundu a postavil se vedle něj.
„Je to, jak říká. Jaden je můj přítel a milenec,“ konečně jsem promluvil, a po posledních slovech se opatrně podíval na Roberta, který hned zatnul ruce v pěst. „Přišel jsem si pro nějaké věci. A vlastně… nemusím vysvětlovat, proč tu jsem. Je to můj dům, a už jednou jsem ti říkal, že tě odsud můžu kdykoliv vyhodit. Neudělal jsem to ještě jen kvůli Roberta. Ale příště mi už neříkej, že se staráš o dům. Kdy jsi naposledy chytla do ruky smeták nebo umyla nádobí?“
Chalsey se zarazila a nevěřícně na mě hleděla. Bylo vidět, že ji Jaden vytočil do běla, ale nejspíš nepočítala, že se ozvu.
„Říkala jsem ti, že tenhle,“ mávla rukou k Jadenovi, „s tebou manipuluje. Že potřebuješ klid. Nejsi sám sebou, a začínám mít obavy ohledně tvého zdraví. Už jsem kontaktovala doktora Franka, a říkal, že se přijde na tebe podívat. Vážně mám o tebe starost, Christophere.“
Její hlas se z naštvaného změnil na až přehnaně starostlivý, až mi z toho brněly zuby.
„Nevím, co se tu děje, ale chtěl bych si s tebou promluvit, Chrisi. Pokud možno o samotě,“ promluvil znovu Robert, který z toho všeho byl evidentně taky v šoku.
Hleděl na Jadena, pak na mě, nebo na svoji matku. Ale nejvíc si přeměřoval Jadena, u kterého pochopil, že je to pro něj vetřelec, který mu vezme jeho hračku na sex.
„Půjdu si vzít nějaké věci do svého pokoje, jestli chceš, pojď s námi,“ ukázal jsem ke schodům. „Ale Jaden bude s námi, pokud si teda nechce promluvit s tvojí matkou.“
„Nemám s ním o čem mluvit!“ znovu zvýšila hlas Chalsey.
„Tak hele!“ zvýšil jsem hlas už i já. „Jaden není jen můj milenec, ale i moje ochranka. A kdykoliv sem bude chtít přijít, třeba sám, ty ho odsud nevyhodíš, rozuměla jsi?! Jdeme!“
Zavelel jsem k odchodu a bylo mi jedno, co ta ženská udělá dál.
„Tvůj otec by byl nešťastný z toho, co teď děláš. Jak se chováš, a jak zacházíš s firmou. Kdyby žil, nic…“
V tu chvíli jsem se otočil, rychle přešel dva kroky zpátky, a už jsem se napřahoval, že ji dám takovou facku, že se nevzpamatuje do dalšího dne.
„Už nikdy o mém tátovi nemluv! Rozuměla jsi?!“ zařval jsem na ni a na poslední chvíli zastavil ruku, abych ji jednu nevrazil.
Jaden
Ta ženská mě fakt vytočila. A nejen mě. Ale nechtěl jsem, aby se Chris víc stresoval.
Když se napřahoval k raně na chvilku jsem zatoužil, aby ji fakt fláknul. Ale když se zarazil udělal jsem krok k němu a strhl ho do náruče.
„Už je to dobré," zašeptal jsem mu do vlasů, a pak se zadíval na ty dva.
„Měla by sis uvědomit, kde je tvé místo," řekl jsem poměrně klidně směrem k maceše.
„Vážně? Že to říká někdo jako ty. Násilník a vrah. Spodina společnosti," prskla na mě a zatvářila se, jako by mi právě vrazila facku.
„Hmmm… To je zajímavé, že to říkáš zrovna ty. Děvka, co má sama na rukou krev," zavrčel jsem na ni.
„Tohle si v mém domě vyprošuju. Roberte, zavolej ochranku a ty Christophe budeš-"
„Zmlkni!" zařval jsem na celou místnost.
Ta nána mi vážně lezla na nervy, a ten její spratek, co pořád pokukoval po Chrisovi taky.
„Dáš Chrisovi pokoj a ten tvůj spratek taky. A důvod? Právě teď se prověřuje tvoje spojení s Wilsonem a Josephem Galahanem. Jsi podezřelá z toho, že jsi je naváděla k útokům na Chrise, abys ho zbavila svéprávnosti. Kromě toho, jsou tu nejasnosti ohledně smrti Chrisova otce. Který, mimochodem, nejspíš věděl, proč všechno odkazuje právě svému jedinému synovi. Kdybys totiž vedla firmu ty, nejspíš by z ní byl brzo bordel, protože jsi jako hyena. Ošukáš všechno, co má mezi nohama ptáka, využiješ ho, a pak sežereš za živa. Cítila ses s Josephem Galahanem v posteli dobře? Slíbila jsi mu, že si ho vezmeš? Nebo místo ve firmě, když svede Chrise, pak se vychrápe s tou nádherou, aby je u toho Chris přistihl, a pak ho stačilo jen obvinit ze znásilnění? Tak by ti všechno padlo do klína, co? "
Tak trochu jsem vařil z vody, ale trefil jsem hřebíček na hlavičku podle toho, jak ji najednou sklaplo a zbledla.
„Vyhrožuješ mi?" zasyčela, když se vzpamatovala.
„Ne, jen tě upozorňuju, že od teď tě budeme hlídat," ušklíbl jsem se na ni.
„Mami, co to-"
„Zmlkni, Roberte!" zaječela.
„No, vyřiďte si své rodinné problémy mezi s sebou. Určitě si máte o čem popovídat. Já půjdu s Chrisem sbalit jeho věci a půjdeme," usmál jsem se a s Chrisem po boku prošel kolem ní.
„Necháš Chrise na pokoji. Jasné? Víš přece, co dokážu, ne? A mezi námi, nesaháš Chrisovi ani po kotníky. Jsi jen coura, co roztahuje nohy, ale jinak po tobě neštěkne ani pes. Jsi fakt ubohá," naklonil jsem se k ní a stiskl ji rameno až se zkroutila.
Její spratek nám raději ustoupil z cesty, i když to vypadalo, že chce ještě něco říct, ale když jsem po něm šlehl pohledem, zmlkl.
Chris
Tušil jsem, že nás macecha nenechá jen tak odejít. Ale to, jak se chovala k Jadenovi…
A když Jaden začal mluvit o Josephovi, že by to mohla být její práce, a že Joseph snad měl být i její milenec, málem mi tím vyrazil dech. A udělalo se mi z toho nevolno…
I když mě Jaden potlačil, abychom šli, stejně jsem se zastavil a otočil se na ni.
„Ty!“ ukázal jsem na ni prstem. „Ty nebudeš tady na nikoho volat ochranku! Ty tu nejsi paní domu! Ty tu nemáš právo nikoho vyhazovat! A ještě jednou se takhle budeš chovat k Jadenovi, tak tě odsud nechám vyvést ochrankou já! Ty tu nemáš právo na někoho zvyšovat hlas, dokonce ani na Roberta! Ty tu nemáš právo k ničemu! Jen z mé dobré vůle jsem tě tu nechal bydlet! A pokud mě nasereš, tak ty budeš první, kdo odsud vyletí! Robert tu klidně může zůstat, postarám se o něho, ale o tebe ne! Na to pamatuj! Už jednou jsem tě upozornil, že mám daleko lepší právníky než ty! A jen tak mimochodem! Jak se mohl Greyson dozvědět, že mě nesmí zabít? Říkal mi to, když mě přepadl v mém vlastním domě! Čekal na mě! Věděl, že přijdu! Jak to mohl vědět, když jsem tu měl původně zůstat až do druhého dne?! Jen proto, že měl příkaz mě nechat naživu, tak mě nezabil! Odkud se to asi mohl dozvědět, co? A ty moc dobře víš, o čem mluvím!“
I když mě Jaden držel, v tuhle chvíli jsem se roztřásl ještě víc, protože mi došlo, že nejspíš podezírá macechu, a taky, že nejspíš ona asi řekla někomu o té závěti. Byl jsem z toho úplně v háji. Nevěřil jsem, nechtěl jsem věřit do poslední chvíle tomu, že by byla něčeho takového schopná.
Už jsem se s ní nezdržoval a otočil jsem se ke schodům, abych vzal pár věcí, které jsem si odsud chtěl odnést, když už jsme tady byli. Hlavně jsem si chtěl odnést své alba, kde jsem měl fotky, protože jsem začínal mít o ně strach. Nemohl jsem věřit tomu, že můj pokoj macecha obcházela obloukem, když jsem tu nebyl.
Když jsme došli do pokoje a zavřely se za námi dveře, vrhl jsem se Jadenovi do náruče a křečovitě sevřel jeho bundu, ve které stále byl.
„Promiň, Jadene,“ řekl jsem roztřeseným hlasem. „Asi jsem řekl něco, co jsem neměl. Bude si teď dávat pozor, pokud v tom měla prsty. Nechce se mi věřit tomu, že by tohle udělala… Že ona a Joseph… Že by měla prsty ve smrti mého tá-“
Poslední slovo jsem nebyl schopen doříct, protože jsem se rozbrečel, když mi to všechno naplno došlo. Že žena, kterou můj táta miloval, by se mohla podílet na jeho smrti. Bylo to pro mne strašné poznání…
Jaden
Přivinul jsem Chrise víc k sobě, když se mi hned za dveřmi jeho ložnice vrhnul do náruče.
Cítil jsem, jak se chvěje a snažil jsem se ho uklidnit aspoň doteky.
„To já se ti omlouvám. Měl jsem to s tebou napřed probrat. Říct ti o tom podezření a připravit tě na
to, že se s ní budu chtít setkat," povzdechl jsem si a podal mu svůj čistý kapesník, aby se vysmrkal.
„Byl jsem tak zvyklý vždycky pracovat, i když to mě neomlouvá. Nechtěl jsem tě vystavovat zbytečnému stresu," vzal jsem jeho tvář do dlaní, setřel mu slzy a políbil na čelo.
„Sbalíme ti věci, pojedeme domů, a dnes už nikam nepůjdeme."
Pustil jsem Chrise a pomohl mu sbalit těch pár věcí, hlavně spíš osobních, jako alba s fotkama, nějaké deníky, a ještě pár dalších, abysme mohli co nejrychleji vypadnout. Sám jsem se tu nechtěl zdržovat víc, než bylo nutné už kvůli Chrisovi.
Když jsme odcházeli, narazili jsme v hale na jeho bráchu, který začal přeskakovat pohledem ze mě na Chrise, jakoby se nemohl rozhodnout, co dál.
„Chrisi, nemůžeme si o tom promluvit? Určitě je to všechno nějaké nedorozumění. Máma-"
„Chris jede se mnou domů. Vše podstatné bylo už řečeno," přerušil jsem ho chladně a zamračil se.
Najednou vypadal jako malý ztracený kluk, ale musel se s tím poprat sám.
Chris v tom po smrti otce zůstal taky sám.
„Může ti pak zavolat, pokud bude chtít, ale když spolu budete mluvit, budu u toho," řekl jsem nakonec, vzal Chrise za ruku, a zamířil ke dveřím.
„Tohle ti neprojde! Za všechno zaplatíš!"
Skoro jsem nadskočil leknutím, když na nás Chrisova macecha zaječela sotva jsme prošli dveřma a zamířili ke garáži.
„Fakt? Asi tě sere, že na mě neplatí, když roztáhneš nohy a ukážeš frndu. Sorry, ale o manipulativní coury, co si samy ani nedokážou utřít prdel, protože neví, co je to hajzl papír, bych si neopřel ani kolo," vysmál jsem se jí do ksichtu a dál si jí nevšímal.
„Ty odporný-"
„Užij si svobody, dokud můžeš! Dlouho to už nebude! A ve vězení mají strašně rádi takové, jako jsi ty!" mávl jsem na ni přes rameno, ale ani se už neobtěžoval otočit nebo zastavit.
Ještě něco hulákala, když jsme s Chrisem sedali do auta, ale mě to bylo fakt u prdele.
Chris
Byl jsem moc rád, že mám u sebe Jadena. Málem jsem mu posoplil i bundu. Vysmrkal jsem se, když mi podal kapesník, a ještě s uslzenýma očima, které jsem si občas otřel do rukávu, jsem si prošel všechny šuplíky a skříně, abych si pobral, co jsem nechtěl, aby dostala do spáru macecha.
Měl jsem strach, že by se mi mohla tím pomstít, kdyby mi pobrala například fotky. Měl jsem to udělat už dávno…
Když bylo všechno sbaleno, jen jsem se rozhlédl, a s myšlenkou, že se tu možná někdy vrátím, jsme vyšli z pokoje.
Sluha mi hned podal kabát, a já si ho oblíkal snad i za chodu, když mě Jaden táhl ke dveřím do garáže.
Neměl jsem náladu se na Chalsey ani otočit. Měl jsem toho dost. Ale když jsem viděl Roberta…
Bylo vidět, že je z toho v šoku a neví co se děje.
Bylo mi ho trochu líto, když tam tak bezradně stál, ale Jaden mě nekompromisně odtáhl do auta, a jen co jsme nastoupili, za macešiných výlevů a jeho odpovědí, tak jsme hned odjeli.
Seděl jsem v autě a celou cestu jsme si nervózně mnul ruce.
Vážně jsem začínal mít z macechy obavy. Věděl jsem, že to není dobrá ženská, ale netušil jsem, že až tak.
„Je mi na blití z toho, když si pomyslím, že Joseph spal s ní, a pak se mnou,“ povzdechl jsem si, a začal si škrábat hřbet ruky, když mě už začaly svědit od toho tření.
„Mám chuť na něco sladkého. Musíme něco uvařit nebo upéct. Něco rychlého, na co nebudu dlouho čekat. Zavoláš té paní hned jak budeme doma? Chtěl bych toho psa co nejdříve,“ otočil jsem se na Jadena, když jsme dojížděli k domu a čekali, až se otevře brána.
Jaden
Cítil jsem Chrisovu nervozitu během cesty domů a já na tom nebyl o moc líp. Viděl jsem, jak si tře a pak škrábe ruce, a zamračil se.
„Dáme si něco sladkého. Upečeme spolu, pak bysme mohli skočit do vířivky. A pak si uděláme večeři. A ohledně toho psa hned zavolám," otočil jsem se na Chrise, jednou rukou sevřel ty jeho a druhou ho pohladil po tváři.
„Zajdeš nám uvařit kafe? Já to mezitím všechno vyřídím," pocuchal jsem Chrisovi vlasy, když jsme vešli do domu.
Zůstal jsem v hale a zavolal rovnou paní ohledně psa. Slíbila mi, že nachystá všechno potřebné a zítra se ozve, kdy se sejdeme. Když jsem s ní domluvil, zavolal jsem ještě Nolanovi.
To byl i důvod, proč jsem nešel s Chrisem do kuchyně. Nechtěl jsem ho víc rozrušovat.
„Volám jen, abys byl v obraze. Nejspíš po mě teď půjde Chrisova macecha. Trochu jsem jí nejspíš pocuchal nervy," řekl jsem do telefonu místo pozdravu.
„Co jsi zase udělal?" povzdechl si Nolan.
„Nic," zavrčel jsem a pak mu ve stručnosti pověděl, co se stalo.
Slíbil, že na všechno dohlédne, a pokusí se to nějak ukočírovat.
„Tak jsem tady," zašeptal jsem Chrisovi do ucha, když jsem se hrudí natiskl na jeho záda a pevně ho objal.