Chris
Byl to náročný den. Od chvíle, co jsme odjeli z domu na horách, se pořád něco dělo. A tak, když jsme šli spát, ani jsem nic nenamítal, když nic nebylo. Možná jsem usnul i dříve než Jaden. Kdo ví, protože jsme byli oba docela utahaní.
Ráno, když jsem se probudil, bylo to s pocitem, že mi něco chybí. Že mám nějak moc místa v posteli, a i když jsem byl zvyklý spát v téhle velké posteli sám, tentokrát to bylo jiné.
Rozhlédl jsem se a zaposlouchal, jestli Jaden není v pokoji nebo v koupelně. Ale byl ticho. Teprve když jsem vstal, došel ke dveřím a pootevřel je, zaslechl jsem cinkot nádobí z kuchyně.
Nejspíš už je vzhůru delší dobu. Všiml jsem si, že často vstává ještě za tmy, jako by mu stačilo jen pár hodin spánku, zatímco já bych byl schopný prospat půl dne, kdyby to šlo.
Zaběhl jsem si na záchod a rychle se osprchovat. Ale když jsem se utíral, a ručník se třel o mou rozpálenou pokožku z postele i ze sprchy, cítil jsem, že nejen Jaden mi chyběl v posteli, ale i to mazlení se s ním.
Zahodil jsem osušku, popadl župan, který jsem si jen ledabyle zavázal, a spěchal jsem dolů.
Našel jsem Jadena opravdu v kuchyni, a podle času, tu ještě Fred nebude tak minimálně hodinu. A já toho chtěl využít.
Byl jsem nervózní z toho, co mě dneska mělo čekat, zvlášť, když byl Wilson nezvěstný. A tak jsem potřeboval aspoň trochu uklidnit, a trochu nastartovat do dnešního dne.
Nepřemýšlel jsem ani o tom, jestli bych se měl stydět nebo ne. Prostě jsem rychle přešel k Jadenovi, přitiskl se mu na záda a zabořil obličej do jeho županu.
„Chyběl jsi mi,“ zamumlal jsem do té froté látky, a ještě víc do ní zabořil obličej. „Chtěl bych… potřeboval bych…“
Jak jsem byl před pár vteřinami rozhodný, najednou jsem ztratil řeč, když jsem ucítil Jadenovu vůni, když jsem měl možnost se opřít o jeho mužné pevné tělo.
Zvládl jsem ho jen chytnout za ruku a stáhnout mu ji dozadu, mezi naše těla, kde jsem ji přitlačil na můj nabuzený rozkrok.
Jaden
Nevěděl jsem, jestli do sebe Chris něco dostane, protože jsem předpokládal, že bude hodně nervózní.
Rozhodl jsem se proto udělat lívance s ovocem a čokoládovou omáčkou.
Bylo to rychlé, a hlavně to dodá Chrisovi potřebnou energii.
Zrovna jsem to dochystal a přemýšlel, jestli udělat kafe, čaj nebo čokoládu, když se mi Chris přitiskl na záda. Ani jsem ho neslyšel přicházet.
Chtěl jsem mu popřát dobré ráno, ale jeho hlas mě zarazil. A co teprve pak, když si stáhl mou ruku do klína.
Jen jsem se ostře nadechl a víc sevřel jeho penis, který se očividně taky probudil. Stáhl jsem ruku a otočil se čelem k němu.
„Chrisi…" zachraptěl jsem, když jsem pohlédl do jeho očí a lehce zarudlé tváře.
Tak, jak jsem doteď nebyl vzrušený, Chris to na mě během vteřiny přenesl.
„Jsi tak nádherný. Chci tě vidět," zachrčel jsem, rozvázal pásek od jeho županu, a ten mu pak pomalu stáhl z ramen.
Podchytil jsem ho pod zadkem, vyhoupl si ho do klína, přešel s ním ke stolu, a na ten ho posadil.
Okamžitě jsem se sklonil k jeho rtům a vzdychl do jeho úst, když se naše jazyky otřely.
Pak jsem se sklonil, polaskal jeho bradavky a jazykem pomalu sjížděl níž.
Olízl jsem jeho žalud, který se dožadoval pozornosti, a pak se vrhl na jeho dírku, která se krásně stahovala pod mým laskáním.
„Strašně moc tě chci, Chrisi," vydechl jsem, když jsem se znovu narovnal, stáhl ze sebe župan, a pak se znovu přitiskl na Chrise.
Dvěma prsty jsem okamžitě zamířil do jeho dírky, abych ho ještě víc rozdráždil a slyšel jeho rozechvělý hlas.
„Jsi tak krásně nadržený… Ale nevím, nevím… Mám ti to udělat prsty, nebo pořádně vystříkat tu tvoji nadrženou dírku?" zašeptal jsem mu do ucha, a druhou ruku přesunul k jedné bradavce a začal si s ní hrát.
Bavilo mě Chrise provokovat, a hlavně mě to neuvěřitelně vzrušovalo. Teda spíš ty Chrisovy reakce na mou provokaci.
Chris
Jen jsem tiše vydechl, když mě Jaden stiskl a sám si jeho ruku víc na svůj penis přitlačil, jak moc jsem to chtěl.
A když se otočil a podíval se na mě těma svýma krásnýma očima, byl jsem úplně jak v transu. Dech se mi okamžitě zkrátil, a po těle mi přeběhla husina, která kompletně rozechvěla mé tělo, když mi stáhl župan dolů, a ta látka klouzala po mé rozpálené pokožce.
Chytl jsem se ho kolem krku, když mě vzal a přenesl na stůl. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, kde to bude, hlavně že to bude. Strašně moc jsem ho… jsem to chtěl.
A právě proto, že to bylo s ním.
„Asi… asi jsem se…“ zavzdychal jsem, když mě začal dráždit, a pak po několikerém nadechnutí jsem pokračoval. „na tobě… stal závislým… na… sexu… s tebou…“
Mumlal jsem, a ani jsem nevěděl, jestli je mi rozumět. Se zalíbením jsem si prohlížel jeho tělo, když i on ze sebe sundal župan, a už jen ten pohled, a teplo a vůně, které z něj sálaly, mě vzrušovalo čím dál víc. Ale vzápětí jsem zpozorněl, když se mě zeptal, jak to chci.
Stáhl se mi zadek, sevřel jsem jeho prsty v sobě, při představě, jak se do mě udělá, a na moment jsem musel zastavit jeho ruku, která dráždila mé bradavky, když jsem se nebyl znovu schopen pořádně nadechnout.
„Chci tě… v sobě…“ posunul jsem jednu nohu a zatlačil s ní na jeho rozkrok. „Ale… nemám tu… gel…“
Jaden
Jen jsem zavrčel, když Chris zmínil gel, nedobrovolně své prsty vytáhl z jeho zadečku a věnoval mu rychlou pusu.
„Ne, že mi utečeš…" rafl jsem ho do brady, a pak od něj poodešel.
Rychle jsem přešel ke skříňce, kde jsem věděl, že je ten nejkvalitnější přírodní olej a rychle oddechoval, když jsem si trochu ulil do dlaně.
Pak jsem se otočil k Chrisovi a pořádně si před ním svou chloubu protáhl.
„Tohle bude za chvilku v tobě…" nejen hlas, ale celé tělo se mi třáslo vzrušením, když jsem pomalými kroky šel zpátky k Chrisovi a propaloval ho pohledem.
Když jsem stál u něj, položil jsem mu dlaň na hruď a potlačil ho dolů. Sklonil jsem se nad ním a nasměroval svůj penis na jeho dírku.
„Naplním tě tak, že nebudeš vědět, jak se jmenuješ..." zavrčel jsem na něj a s těmi slovy se na něj doslova vrhl.
Sevřel jsem v druhé ruce jeho vlasy, trochu za ně zatahal, a s přírazem, kdy jsem do něj na jeden zátah najel až po kořen, se zakousl do jedné jeho bradavky. Zafuněl jsem a zaryl nehty do jeho boků, jak mě jeho sevření vzalo skoro do mdlob.
„Taky… jsem se na tobě… stal závislým…" zachrčel jsem po pár vteřinách, když jsem zvedl hlavu, narovnal se a vzal jeho krásný zadek útokem.
Sevřel jsem jeho pevné stehna, aby je držel krásně roztažené a zároveň si ho tím přidržoval, protože jinak by nejspíš sletěl ze stolu, jak jsem ho vůbec nešetřil.
Chris
„Ani by mě nenapadlo utéct…“ opřel jsem se o lokty a díval se na Jadena, kam jde.
Ale jeho cesta nebyla daleká. Jen k jedné skříňce a za chvíli se jeho krasavec leskl od oleje, který si na něho nanesl. Teď jsem věděl, že to bude klouzat jedna báseň, a jen jsem zavrněl blahem, když se ke mně se svými slovy přiblížil.
Doslova jsem se třásl na to, aby ho do mě už strčil. Vážně jsem se na něm stal závislým. Vyhovuje mi nejen jeho velikost, ale i to, jak si mě bere. Ať už jemně, nebo hruběji. Ale nikdy už to nebylo tak, jako tenkrát, když mě znásilnil, vždycky se postaral o to, abych se cítil dobře. A možná to způsobilo, že jsem čím dál víc začínal pociťovat, jak často po něm toužím.
Nemusel mě ani potlačit. Nejspíš bych na záda dolehl sám, protože jeho nájezd bych v sedě nejspíš neustál.
Opět mnou projela ta spalující touha, to zachvění v břiše, které rozprsklo ten nepřekonatelný pocit po celém těle... A ještě to umocnil tím, že mě chytl za vlasy, uvěznil mě tím, a já už jen mohl přijímat jeho důrazné nájezdy, na kterém jsem tak toužebně čekal.
Mé hlasité steny, vzdechy a občasný výkřik, kopírující jeho přírazy, se roznášely po kuchyni, a ve chvíli, kdy jsem cítil, že to na mě jde, chytl jsem se Jadenových loktů, křečovitě jsem je sevřel. Přitáhl jsem se do jeho klína na doraz. Vysmekl jsem nohy z jeho držení, zahákl jsem mu je za zadek a přitáhl jsem se na jeho klín na doraz, a zůstal tak pár vteřin nehybně, když mi v penise zaškubalo a já propouštěl svoji první várku sperma na své břicho…
Věděl jsem, že to půjde rychle, byl jsem nadržený a moc jsem to chtěl… Ale o to větší prožitek to byl…
Jaden
Přivřenýma očima jsem sledoval Chrise, poslouchal jeho steny a občasné výkřiky, které mě hnaly kupředu, vdechoval jeho vůni, a všechno to způsobovalo, že jsem se rychle blížil ke konci.
A když mě pak Chris sevřel a víc si mě na sebe narazil, byl jsem v hajzlu.
„Kurva, Chrisi!" zařval jsem na celou kuchyň, jak mě jeho vyvrcholení málem stálo infarkt.
Zafuněl jsem jak nadržený býk, sklonil se nad ním, jednou rukou si ho přidržel za rameno, druhou podchytil jeho zadek, potáhl ho trošku k sobě, takže jeho prdelka teď neležela na stole, ale trčela do vzduchu a zahryzl se mu do hrdla.
Vydával jsem zvuky, které snad ani nešly popsat, když jsem se břichem otíral o Chrisův penis. Cítil jsem jeho vlhkost, jeho stahy, jeho pevné sevření nohou, a jeho zadeček jsem si bral ještě tvrději, když jsem i já neměl daleko k tomu, abych došel vrcholu.
Když to přišlo, málem se mi podlomily nohy, jak se mi celé tělo roztřáslo, a já jen táhle skučel, když jsem plnil Chrisovu dírku.
Ani nevím, jak dlouho jsem tam na něm ležel, bezděčně najížděl do jeho zadečku a okousával mu krk.
Teprve až to všechno odeznělo, zvedl jsem hlavu, věnoval mu krátký polibek, protože víc jsem s dechem nezvládal, a zadíval se mu do očí.
„Jednou… mě zabiješ… Umřu, když budu ojíždět tvůj krásný zadek," vydechl jsem, pak se zvedl, podchytil Chrise kolem pasu a vzal ho do náruče.
„Musíme se… umýt… než přijde Fred…"
S těmi slovy jsem se vrhl na jeho rty a nepřestával ho líbat ani po cestě do koupelny.
Ve sprše jsem z něj vyjel, postavil ho na zem, otočil zády k sobě a hned se vrhl na jeho dírku, abych ho očistil.
Teplá voda, jeho blízkost, jeho vůně, zastřený pohled, to všechno ale způsobilo, že mé vzrušení neopadávalo. Natlačil jsem proto Chrise na zeď sprchového koutu, prohnětl jeho půlky a otřel se o ně svým krasavcem.
„Chci ještě… Teď hned…" zavrčel jsem mu do ucha a jednu ruku přesunul na jeho hruď, poškádlil bradavky, a pak polaskal jeho penis.
Chris
Byl jsem nadmíru spokojený. I když jsem měl své za sebou, stejně pořád ten příjemný pocit neopadával, když jsem viděl Jadena, jak to prožíval, a když do mě stále najížděl.
Jen jsem se ho držel, a díval se na něho.
Přijímal jsem ty polibky, které mi dával cestou do koupelny, a v duchu si pomyslel, že budeme muset umýt nejen sebe, ale i kuchyň, jinak nás Fred asi zabije.
Teplá voda byla jak balzám, který hladil mé roztoužené tělo. Ale Jaden mi nedal vydechnout.
Vzal mou očistu tak dokonale, že jsem měl z toho husinu po celém těle i pod tou teplou vodou.
A když jsem se na něho víc zaměřil…
Slyšel jsem, jak se mu znova zkracuje dech, jak se mu ruce mírně třesou. A moji domněnku, že by chtěl ještě, pak potvrdil i svými slovy.
I když jsem byl spokojený po rychlém kuchyňském sexu, jeho doteky a to, jak po mně toužil, mě znovu vzrušilo. Protočil jsem se v jeho rukách, a opřel jsem se hrudí a rukama o kachličky.
„Vezmi si mě,“ zachraptěl jsem a vystrčil jsem na něho svůj zadeček, který tak rád mačkal, a mně to dělalo dobře.
Byl jsem šťastný, že se mu líbím, že ho vzrušuji. Byl jsem rád, že mám někoho, jako je Jaden…
Jaden
„Chrisi..." zachrčel jsem do šumu vody, když na mě vystrčil zadek a vyzval mě k další akci.
Vážně mě jednou zabije.
Vždycky jsem miloval sex a nijak se tím nikdy netajil. Byl pro mě stejně důležitý jako vzduch, který jsem dýchal. A vždy se snažil si podle toho vybírat milence. Nestačil mi jen někdo, kdo se položil na záda jako prkno, a odmakej si všechno sám. Ale zase jsem netoužil po žádném divochovi, se kterým bych se musel hádat o každou pozici.
Když už bylo jasné, že s Chrisem dřív nebo později v posteli skončíme, trochu jsem měl obavy z toho, že bude právě to nečinné prkno. Ale on překvapil, a nejen poprvé, ale překvapoval mě stále.
Držel jsem se hesla, že sex utužuje vztah. Takže, pokud to takhle půjde dál, jakože nic nenaznačovalo tomu, že by se něco mělo měnit, ten náš bude tuhý víc než dost.
„Pohni tím svým zadkem!" zavrčel jsem znovu na Chrise, když jsem do něj najel, párkrát ho po půlkách propleskl, a pak se zastavil a čekal na reakci.
Ta na sebe nenechala dlouho čekat, a to, co Chris předvedl, mě ještě víc utvrdilo v předchozích myšlenkách.
„Chrisi!" křikl jsem na něj, když se stáhl, a já cítil, že nemá daleko k vrcholu stejně jako já.
Zatlačil jsem mu na ramena, aby se napřímil, a pak ho přirazil na stěnu.
Myslím, že tentokrát jsme orgasmu dosáhli snad oba skoro současně.
Když jsem se dostatečně vzpamatoval, svezl jsem se do sedu na zem a stáhl sebou Chrise. Vyjel jsem z něj, otočil si ho čelem k sobě, posadil do klína a znovu se na něj nasunul.
„Ještě chvilku… je to strašně příjemné…" vydechl jsem, posunul se tak, aby nám voda netekla do pusy, a pak Chrise políbil.
Chris
Nečekal na nic a hned se chopil mé výzvy, aby si mě vzal. Bylo mi jedno, jestli se udělám nebo ne.
Stačilo mi bohatě to, když si mě Jaden bral. Když jsem cítil, jak jeho penis ve mně klouže, naráží na mou prostatu… Už jen z toho jsem měl příjemné pocity, které se daly v pohodě daly srovnat s malým orgasmem.
Ale i přesto, když mi několikrát proplesknul zadek, a ten se mi pod tím vždy na moment stáhnul, začínal jsem opět pociťovat to správné vzrušení, a podle Jadenova rozkazu jsem se ještě víc prohnul a začínal mu vycházet vstříc. Zapíral jsem se rukama o stěnu, abych se do toho mohl víc opřít, a cítil ty tvrdé nájezdy do mého zadečku. A pak, když mě víc narovnal, opřel jsem se celý o kachličky, víc jsem tím Jadena v sobě sevřel, a pod tím pocitem jsem málem šel do mdlob…
„J-jo… je to… příjemné…“ vydýchával jsem se o pár chvilek později na jeho klíně, když i mně se podruhé podařilo přijít k tomu slastnému okamžiku, a ty bílé mršky teď odplavovala voda do odtokového kanálku.
„Je to… příjemný start… teď už jsem… klidnější…“ zamumlal jsem Jadenovi do rtů, na které jsem se vzápětí přilepil, abych mohl i já jemu věnovat polibek, a aspoň jednou zkusit vyhrát souboj jazyků.
„Ale asi bychom měli… jít dolů… slyším Fredovo auto…“ pootočil jsem hlavu ke dveřím koupelny, kde i přes šum vody jsem slyšel přijíždět auto.
Jaden
Pousmál jsem se, když Chris řekl, že i pro něj je to příjemné a dodal, že je klidnější.
Nechal jsem ho pohrávat si s mým jazykem, snad jako odměnu za ten úžasný start dne, co dopřál i mě, a trochu nevrle zavrčel, když jsem i já zaslechl přijíždět auto.
„Chci minimálně týden dovolené, kterou chci strávit jen tím, že tě budu ojíždět na možné i nemožné způsoby, o kterých se ti ani nesnilo," s brbláním jsem z Chrise vyjel, vstal, pomohl na nohy i jemu, znovu ho očistil, ale tentokrát už rychleji, abysme nezůstali trčet v koupelně ještě o něco dýl, a pak se na Chrise usmál.
„I já jsem klidnější. Bylo to od tebe krásné přání dobrého rána."
Políbil jsem Chrise na nos, plácl ho po zadku, a pak vylezl ze sprchy.
„Jdu napřed," mrkl jsem na Chrise, rychle se utřel, a pak vběhl do ložnice, abych na sebe natáhl tílko a kraťase.
Fred naštěstí ještě nevypl motor, takže nejspíš parkoval, a já tak měl možnost zjistit, jestli v kuchyni po našem řádění nezůstal důkaz.
Naštěstí stačilo setřít jen pár kapek ze země a stáhnou trochu oleje, co ulpěl na kuchyňské lince.
Rovnou jsem dal postavit vodu na kafe a nachystal tři talíře, na které jsem nandal lívance a přelil je čokoládou.
Zrovna, když jsem to dodělal, Fred vešel dovnitř, a když zjistil, že už je snídaně udělaná jen zabrblal, že za chvilku ho s takovou nebude potřeba.
Věděl jsem ale, že to nemyslí zle, a za chvilku jsme si už všichni tři pochutnávali na vydatné snídani.
Než jsme se dali do pořádku, převlékli, což samozřejmě trvalo dýl Chrisovi než mě, bylo něco po desáté hodině, a akorát čas vyrazit.
Tentokrát jsem si s sebou vzal i zbraň, protože teď už byl Greyson označen za hledaného násilníka, a já nechtěl riskovat, protože jsem měl tušení, že se spolu ještě setkáme.
Na firmu jsme jeli mým autem, Luke zůstal doma, ale v pohotovosti, kdybysme náhodou potřebovali jeho pomoc.
„Jestli se mi něco nebude zdát, nebo pocítím jen náznak ohrožení, stáhnu tě ze schůze, ať se ti to líbí nebo ne, a odvezu tě domů. A nebudu s tebou o tom diskutovat. Najal sis mě jako svou ochranku, a já nedopustím, aby se ti něco zase stalo."
Otočil jsem se na Chrise, když jsme zastavili na vyhrazeném parkovišti v podzemní garáži firmy, a zadíval se mu do očí.
Chris
Ani se mi z té sprchy nechtělo. Nechtělo se mi vlastně vůbec odcházet z domu. Venku byla zima a čekala mě docela náročná schůze.
Měl jsem trochu obavy, že v kuchyni zůstal bordel, ale Jaden to stihl uklidit, takže Fred ani nic nepoznal.
Posnídali jsme skvělé lívance, a dobrá káva mě postavila na nohy stejně dobře, jako ten skvělý sex, který jsme s Jadenem měli. A pak už nezbylo nic jiného, než se připravit a jet do práce.
Nic jsem nenamítal, když si Jaden vzal zbraň. Proto jsem mu ji koupil. Ale doufal jsem, že nebude potřeba ji vytáhnout. Věřil jsem tomu, že se nic nestane. Že jen prostě oznámím manažerům, jak se věci mají, a že je Wilson od teď zbaven své funkce oblastního ředitele, a je pro něj připravena výpověď.
Trochu mi trvalo, než jsem se oblékl. Ale byla to důležitá schůzka, a já chtěl i dobře vypadat. Nechtěl jsem tam přijít v mikině a riflích, zvlášť když šlo o tak důležitou věc.
Neprotestoval jsem, když mi Jaden řekl, že mě okamžitě stáhne a odveze domů, kdyby se něco stalo. Ale věřil jsem tomu, že to sice bude pro všechny nepříjemné, ale že jinak to bude v pohodě.
Přikývl jsem a krátce ho ještě políbil, než jsme vystoupili, abychom mohli vyjet nahoru do patra, kde byly naše kanceláře.
Paní Parksová už na mě čekala. Sice jsem tu nebyl každý den, ale ona no. Byla to vážně moje pravá ruka, šedá eminence, která věděla o všem. Tak jen, co jsme se pozdravili a zavřeli za sebou dveře, usadili jsme se na sedačku, a já ji pověděl všechno o Wilsonovi, aby byla připravená.
Šok v jejich očích byl znatelný. Zdálo se, že snad i bezděčně natáhla ruku, jako by mě chtěla pohladit, ale nejspíš si to uvědomila, a jen se víc narovnala a poslouchala, co dalšího pro ni ještě mám.
Bylo něco kolem půl jedenácté, když na dveře zaklepal Jeferson. Hned jsem ho pozval dovnitř, a i jemu jsem sdělil, že je Wilson nezvěstný. Čekali jsme ještě na Breda a Winkse, kteří měli také dorazit, abychom dali dohromady Wilsonovu výpověď a připravili na něj žalobu.
Sice Jeferson neměl všechno ještě zkontrolované, ale to, co mi zatím dal, na výpověď a žalobu bohatě stačí.
Jaden
Jakmile jsme vstoupili do budovy, můj klid zmizel. Všechno a všechny jsem bedlivě sledoval, abych v případě sebemenšího náznaku mohl Chrise okamžitě stáhnout.
Neoddychl jsem si ani v kanceláři, a kdybych mohl, přecházím sem a tam jako lev v kleci.
Chrisova asistentka z toho byla v šoku a já se jí ani nedivil.
Když dovnitř vešel i Jeferson, poslouchal jsem je už jen napůl ucha, protože se vesměs jednalo jen o záležitosti ohledně výpovědi.
Zazvonění mobilu mě proto docela překvapilo a chvilku mi trvalo, než mi došlo, že je to můj.
Vstal jsem ze sedačky a přešel kousek bokem.
„Co se děje?" zeptal jsem se místo pozdravu Nolana, když jsem mu to zvedl.
„Kde jsi teď?" odpověděl mi na otázku otázkou.
„Na firmě. Chris musí vyřešit něco ohledně Wilsona."
„Výborně, to se hodí. Ať svolá schůzku všech nejvyšších zástupců na firmě. Jedu tam s pár hochama. Ať někdo z ochranky zajistí Wilsonovu kancelář, než dorazíme, a jeho přímí podřízení, jestli měl nějakou sekretářku nebo účetní, ať se nehnou z místa. Do deseti minut jsme tam."
S těmi slovy mi to zavěsil a já stiskl zuby.
Schoval jsem mobil a slovo od slova to přetlumočil Chrisovi a ostatním.
Chris
Když nás vyrušil telefon, a Jaden mi pak řekl, o co jde, nervózně jsem mlaskl.
„Schůzka se mimořádně posune na…“ podíval jsem se na hodinky, které ukazovaly půl dvanáctou. „…na dvanáctou. Kdo tu ještě není, ať okamžitě přijede, můžete to zařídit?“
Pak jsem vzal telefon a zavolal Bredovi. Když mě ujistil, že jsou už na cestě a do deseti minut tu budou, řekl jsem mu krátce, o co jde, a ať se nikde nezdržují, že je budu potřebovat.
Ještě jsem zavolal Kronskymu, aby někoho poslal, kdo bude hlídat Wilsonovu kancelář, a konečně jsem odložil telefon. Začínal jsem z toho všeho být čím dál víc nervózní.
„Jen doufám, že se nebudou hrabat ve firemních věcech. Měli by mít povolení, ne?“ podíval jsem se na Jadena, když jsme šli do Wilsonovy kanceláře.
Jeferson s Parksovou zůstali u mě a zařizovali, aby se všichni sešli o dvě hodiny dříve.
Došli jsme k Wilsonovi, kde už byla jeho asistentka. Sdělil jsem ji, co bylo potřeba, pak jsem ji uklidnil, že se nemá čeho bát, a bude plně k dispozici policii. Byla šokovaná, a pronesla něco o tom, že nic takového ještě v téhle firmě nezažila, a že je ji líto, že Wilson byl schopný něčeho takového. Kdyby to věděla, už by mě sama dávno informovala.
Bylo mi jasné, že má strach, abychom i ji z něčeho neobvinili. Nechal jsem ji donést kávu a zákusek, aby se uklidnila, a pak jsme se vraceli zpátky do mé kanceláře.
Jaden
Nolan skutečně dorazil do deseti minut i s týmem techniků.
A samozřejmě měl s sebou i povolení.
Ale ujistil Chrise, že ho zajímají jen Wilsonovy věci.
Cítil jsem mezi nimi jisté napětí, ale oba byli profíci, takže jsem věděl, že osobní pocity odsunou stanou.
Jeden policista si vzal na starost Wilsonovu asistentku, a ostatní se vrhli na jeho kancelář jako supi.
Když dorazil zbytek vedení, Nolan všem sdělil, o co v tomhle případě jde, ale že nijak nenaruší chod firmy, a jde jim pouze o Wilsona.
Celé to trvalo asi hodinu, než si pobrali všechny potřebné věci, včetně asistentky, která musela na stanici podat výpověď.
Všechny to samozřejmě šokovalo a nebyli schopni to pochopit, byli takoví, kteří dokonce prohlašovali, že je to na Wilsona určitě jen ušité, ale Nolan jejich protesty zarazil.
Když se schůze rozpustila na pauzu, než si pak převezme slovo Chris, a probere firemní záležitosti, přešel jsem s Nolanem a Chrisem do kanceláře, aby se dořešily detaily.
„Hlavně buď opatrný a do ničeho se nežeň po hlavě. A zastav se za mnou, až to tu skončí," otočil se ještě na mě Nolan, když jsem ho doprovázel ke dveřím.
Jen jsem kývl, a pak se s ním rozloučil.
Když jsme s Chrisem osaměli, přešel jsem k němu a pevně ho objal.
„Zvládneš to. Jsi silný kluk. A já ti pomůžu…" políbil jsem ho do vlasů, a pak ho pustil, protože nás čekalo pokračování.
Chris
Breda a Winkse jsme potkali na chodbě. Ještě jsme nestihli ani dojít do mé kanceláře, a už tu byla i policie se vší parádou. Měl jsem pocit, jako by se jednalo o nějaký mezinárodní zločin, podle toho, jak se hned vrhli do Wilsonovy kanceláře.
Na schůzi se sešli tentokrát všichni s předstihem, a nechyběl nikdo. A stejně jako ostatní, i teď byli všichni v šoku, když se dozvěděli, o co jde.
Ale když jsem zaslechl názor, že to na Wilsona někdo nahrál, zamračil jsem se. Už jsem měl na jazyku, že řeknu něco peprného, když výkonný ředitel přerušil schůzi, aby Nolan mohl odejít.
Dal jsem pauzu hodinu, aby měli všichni možnost se naobědvat.
To, co bylo na chodbě, jsem tu vážně ještě nikdy nezažil. Bylo tu opravdu hodně živo, a víc lidí, než je obvyklé. Všichni však, i policisté, museli projít kontrolou a museli se nahlásit, ať už odcházeli, nebo přicházeli. Přeci jen jsme velká společnost, a já chtěl mít všechno podchycené, stejně jako to dělával táta. V tom by rozdíl nebyl.
„Půjdeme se naobědvat, ano?“ podíval jsem se na Jadena, když i paní Parksová odešla na oběd s kolegyněmi. „Mám vážně hlad. Velký. Asi je to tou nervozitou.“
Musel jsem si jít odrhnout ruce, abych se trochu uklidnil. Skoro jsem si i zamokřil košili, ale bylo mi to jedno. Jo, byl jsem hodně nervózní. Teprve vycházely najevo střípky toho, co Wilson prozatím ve firmě udělal. A ono toho určitě bylo víc.
Ale taky jsem musel setrvat nějaký čas vedle Aidena, a to mě stálo taky docela dost sil.
V duchu jsem mu stále zazlíval, že mi chtěl vzít Jadena, a zkoušel to minimálně dvakrát.
Jaden
Souhlasil jsem s obědem, i když já osobně moc hlad neměl.
Chris zaběhl ještě do koupelny, ale když se vrátil, zamračil jsem se.
„S tímhle budeme muset něco udělat," řekl jsem přísně a chytl ho za ruce, které byly celé červené od toho, jak si je nejspíš zase drhl.
Nechtěl jsem to ale rozebírat teď a v kanceláří, takže jsem ho prostrčil ke dveřím, abysme mohli jít na ten oběd.
Já si dal jen těstoviny, a trochu se v nich porýpal, protože jsem vůbec neměl hlad.
Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, jak Wilsona s Greysonem dostat, a jak zajistit Chrisovi bezpečí.
Doufal jsem, že se od Nolana dozvím něco víc, až se u něj zastavím.
Když byl po obědě i Chris, a nechali jsme si přinést do kanceláře kafe, zbývalo pět minut do schůzky.
I když už byl Nolan pryč, nervozita stále přetrvávala, a nešlo přehlédnout pohledy některých, kteří si mě podezíravě prohlíželi, jako bych snad já byl ten viník.
Budu vážně rád, až to skončí, a Chris bude v bezpečí.
Chris
Jen jsem se provinile podíval na Jadena, když mě chytl za ruce a řekl, že s tím musíme něco udělat.
Neměl jsem možnost se jinak teď uklidnit, a pokaždé po něm vyžadovat sex vážně nemůžu. A teď jsem na to stejně ani neměl pomyšlení.
Pořád se mi honilo hlavou spousta věcí, a hlavně… Nechápal jsem, jak Wilson mohl zradit naši společnost. Jak mohl takhle zradit tátu, protože on mu věřil.
Vážně to bylo tak, jak jsem na to už nejednou myslel. Někdo něco vybuduje vlastními silami, a druhý si přijde a chce mu to vzít. Oběd jsem sice snědl, ale moc jsem si to nevychutnal. Naházel jsem to do sebe jen proto, že jsem měl opravdu hlad. A jen jsem doufal, že mi pak nebude špatně.
Ale káva, kterou jsme potom dostali, mě docela uklidnila, a nejen žaludek.
Ve dvě hodiny jsme už zase seděli v zasedací místnosti, a já musel čelit nepříjemným otázkám těch, kteří se zastávali Wilsona.
V jednu chvíli jsem už vyletěl, a zeptal jsem se jich rozčíleně, jestli to mám brát tak, že i oni v tom jeli s ním.
V tu ránu bylo ticho, a myslel jsem si, že u bude klid. Ale přesto jsem se od jednoho manažera, který měl chvíli před důchodem, dočkal nepříjemné poznámky.
Prý jsem vůči Wilsonovi zaujatý proto, co se stalo na minulé schůzi, a samozřejmě stihl i poznamenat, že se to týká i Jadena, který měl výhrady vůči Wilsonově ochrance.
„Zaujatý?!“ vyskočil jsem na nohy, protože jsem toho měl právě dost.
„Měl byste umět přijmout kritiku a uklidnit se,“ s povýšeneckým úsměvem na mě pohlédl.
„Mám umět přijmout kritiku a uklidnit se? Zeptám se vás stejně jako Wilsona, víte, s kým mluvíte?!“ znovu jsem začal zvyšovat hlas. „Mám být klidný, když mám na sobě tohle?“
Odhrnul jsem si vlasy, aby bylo dobře vidět místo, kde ještě nebyly dorostlé vlasy, a kde byla vidět nezahojená jizva po ráně, kterou jsem utržil.
„A co tohle?“ popošel jsem k němu blíž a ukázal mu na rozbité obočí. „Chcete vidět mé záda? Nebo jinou část těla, kde mi zůstaly modřiny od teleskopického obušku? Málem mi přerazil páteř! Moje jedna ledvina funguje na padesát procent, protože mě o ni Greyson, ochranka Wilsona, málem připravil? Víte, jaké to je, když vás někdo zmlátí teleskopickým obuškem? Myslel jsem, že umřu! A neměl jsem k tomu daleko! Jen pro to, že si někdo usmyslel, že chce to, co táta vybudoval, nebo proto, že chce to, co jsem já vlastníma rukama vytvořil! Pořád chcete říct, že mám být klidný?!“
Narovnal jsem se, protože mi tím rozčílením začal docházet dech a zatočila se mi hlava. Musel jsem se jednou rukou opřít o stůl, abych se nevyvrátil. Paní Parksová vyskočila na nohy a hned mi nalévala vodu,
„Předávám slovo panu Jefersonovi, aby vám řekl, aspoň zhruba, co zatím zjistil. Tomu snad neřeknete, že je vůči Wilsonovi zaujatý. Nezávisle prověřuje Wilsonovu činnost za posledních pět let. Právníci už připravují výpověď, a podám na něho žalobu.“
Otočil jsem se na Jadena, jako bych u něj hledal oporu. Hlava se mi pořád točila a já měl strach udělat krok, abych se tu nevyvrátil. Ale potřeboval jsem tu zůstat do konce schůze. Už jednou jsem se tu vyvrátil, kdysi, chvilku předtím, než jsem Jadena poznal, a nechtěl jsem to opakovat.
A proto jsem raději zbytek schůze přenechal na Jefersonovi.
Jaden
Čekal jsem, že schůze bude probíhat v klidu, i když někteří budou mít nejspíš ještě spoustu dotazů.
To, co ale přišlo, mi tak zvedlo žluč, že jsem začal vidět rudě.
A když se na mě Chris otočil, a já viděl, jak zavrávoral, stačily mi k němu dva kroky, a jeho záda jsem si opřel o svou hruď.
„Teď mě dobře všichni poslouchejte," zavrčel jsem ještě, než stihl Jeferson otevřít pusu, když mu Chris předal slovo.
„Vím, že si o mě myslíte svoje. A popravdě, je mi to úplně u prdele. O mě si říkejte, co chcete, klidně mě nenáviďte, spánek mi tím nenarušíte a můžete se postavit do fronty k ostatním. Ale!"
Poslední slovo jsem zdůraznil a všechny přelétl pohledem.
„Jestli uslyším od kohokoliv z vás křivé slovo proti panu Floresovi, už tak jedno mi to nebude. Stará se o tuhle firmu stejně dobře jako jeho otec. Má víc rozumu a větší koule než vy tady všichni dohromady. To, co přežil on, většina z vás by se posrala strachy. Umíte se akorát ohánět slovy, obviňovat druhé, aby se náhodou na vás neukázalo prstem, ale abyste se podívali pravdě do očí, to vás ani nenapadne."
Můj hlas přecházel do tichého chrapotu, což byla známka toho, že začínám být fakt nasraný.
Posadil jsem Chrise do křesla, když mu asistentka podala sklenici s vodou a zůstal stát vedle něj.
„Měl byste si uvědomit, kde je vaše místo. Tahle schůzka se vás netý-"
Postavil se ten, co se nejvíc zastával Wilsona.
„Neříkej, že mě se to netýká, a sedni si nebo ti zlámu obě nohy tak, že se už nepostavíš!" zařval jsem na něho a třískl do stolu, až pomalu skleničky nadskočily.
Tipnul bych si, že si nachcal i do gatí, podle toho, jak se zatvářil.
„Nemáte právo-" pokusil se pípnout, ale hodil jsem po něm takový pohled, že raději zmlkl.
„Jsem bývalý polda, o právech toho vím víc než vy všichni tady,“ zavrčel jsem na něj, a pak se zase narovnal.
„Takže ještě jednou a naposledy. Jako ochranka pana Florese vám garantuju, že pokud z vaší strany pocítím sebemenší náznak toho, že se ho pokoušíte očernit, pomluvit, nebo mu záměrně budete házet klacky pod nohy a ztěžovat celé tohle vyšetřování, budete mít co dělat se mnou. Rozumíme si?"
Nevím, jestli byli ze mě tak vyděšení, nebo to prostě jen chtěli mít za sebou, ale sotva jsem domluvil, víc, než polovina z nich začala horlivě přikyvovat hlavami a vysvětlovat, jak si Chrisovy práce váží.
Asi čtyři z nich si mě ještě chvilku prohlíželi, jako by přemýšleli, jestli jsem opravdu schopný svou hrozbu splnit, než taky přikývli.
Ten dědek nakonec přikývl nejspíš jen proto, jak se na něj teď ostatní dívali, a Jeferson k tomu taky řekl svoje, čímž potvrdil moje i Chrisovy slova, a když schůze skončila, nejspíš už nebyl nikdo, kdo by chtěl Chrisovi odporovat.
„Kurva! Nesnáším je! Zasrané pracháče! Myslí si, že stačí slovo, a všichni se z nich poserou!" vrčel jsem nasraně, když jsme se vrátili zpátky do kanceláře, a já si rozvázal kravatu a vztekle s ní mrsknul do křesla.
Zůstali jsme v kanceláři sami s Chrisem, protože Jeferson ještě řešil něco s právníky, a jeho asistentka šla vyřídit nějaké záležitosti.
Opřel jsem se zády o stůl a pozorně si Chrise prohlédl.
„Pojď sem," mávl jsem na něj a roztáhl ruce.
Chris
Tentokrát jsem se Jadena ani nesnažil zastavit. Byl jsem rád, že se mě zastal, i když mu tu někteří nemůžou přijít na jméno. Vodu, kterou mi podala paní Parksová jsem vypil na jeden zátah, a musel jsem se na chvilku opřít a zavřít oči, a přitom jsem poslouchal Jadena, jak řádí.
Ani jsem se nemusel kolem sebe rozhlížet, představivost jsem měl dobrou na to, abych věděl, jak se asi ostatní tváří. Věděl jsem, že jen pan Jeferson byl naprosto v klidu. Byl profesionál, svoji práci dělal špičkově, a navíc už věděl o všem, co se dělo. A to právě teď vysvětloval ostatním, a zmínil taky mé přepadení, i když o tom podle mě už většina z nich četla v novinách.
Byl jsem rád, že konečně schůze skončila. Byly skoro čtyři hodiny, a s tím, že jsme měli i sezení navíc kvůli policii, jsem toho měl opravdu dost.
A tak, když se na mě Jaden otočil, a vybídl mně, abych šel k němu, neváhal jsem ani na okamžik.
Tři kroky mi stačily na to, abych ho objal a přitiskl se na něho, až jsme málem posunuli i ten těžký stůl, u kterého kdysi pracoval táta.
„Budu rád, až bude po všem. Tohle je bohužel jenom začátek,“ povzdychl jsem si.
Pak jsem si uvědomil, co řekl o zasraných pracháčích, a chtě, nechtě, jsem se musel pousmát.
„Taky mě nesnášíš? Přeci jen jsem pracháč…“ stoupl jsem si na špičky a políbil ho na rty. „Nebo mě miluješ jako já tebe?“
Vím, že ta otázka byla zbytečná, ale prostě jsem si nemohl pomoct. Tak nějak se to nabízelo úplně samo.
Jaden
Oddechl jsem si, když Chris neváhal ani na vteřinu a vzápětí se mi vrhl do náruče.
Měl jsem trochu obavy, protože jsem věděl, jak špatně snáší mé výbuchy vzteku, ale nejspíš to, že jsme teď byli pár, zasunulo do pozadí i ten strach.
Zabořil jsem mu tvář do vlasů a nadechl se jeho vůně, která mě okamžitě uklidnila.
„Ty patříš mě, takže jsi výjimka…“ zabručel jsem, když zmínil moji poznámku o zasraných pracháčích.
Ještě jsem ho stihl letmo políbil, když dovnitř se zaklepáním vstoupila jeho asistentka.
Očividně už tu Chrise nebylo potřeba, navíc toho měl už víc než dost, takže jsem nesmiřitelně zavelel k odjezdu domů.
Tam jsem Chrise vyložil s tím, že se pokusím vrátit, co nejdříve, ale zdůraznil, že pokud by se něco dělo, i kdyby mu bylo jen smutno, okamžitě mi má zavolat. Doufal jsem, že se opravdu rychle vrátím, ale chtěl jsem zajet ještě do nemocnice a vyřešit jednu záležitost.
Nolan mi však žádné nové informace, které by mě posunuly dopředu, neřekl. Spíš jen já mu sepsal všechno, co jsem zjistil, aby to měl zdokumentované, a měl v případě nouze nějaké svědectví.
Nakonec jsem se u něj v kanclu zdržel asi dvě hodiny.
„Chci zajet ještě za Lorym do nemocnice, ale potřebuju se zastavit ještě za Foxem. Je tady?" zvedl jsem se z křesla a oblékl si sako, které jsem předtím i s kabátem sundal.
„Chceš se vyzpovídat ze svých hříchů, nebo co?" zeptal se mě Nolan s obočím nahoru, když jsem zmínil jméno našeho "cvokaře", jak mu tady všichni říkali.
Oficiálně to byl doktor zabývající se případy policistů, které by mohly vést až PTSD. Měl jsem k němu chodit i já po smrti Owena, ale poslal jsem ho do patřičných míst, a od té doby ho potkával jen na chodbě.
Doufal jsem, že mě neodmítne a vyslechne mě, i když se to nebude týkat mě.