Jaden
Viděl jsem, jak se Chris zašklebil, když si upil bourbonu.
„Já zapomněl," pousmál jsem se na něj, sklenici od něj vzal, a pak ji na jeden zátah vypil.
Podle Chrisova výrazu si nejspíš bude stále myslet svoje, i když mu řeknu cokoliv, ale vzdát jsem to nehodlal.
„Nejspíš tě asi nepřesvědčím o tom, že Lory se zachoval podle svého nejlepšího uvážení, ale přesto ti to řeknu," vyslovil jsem svoji myšlenku nahlas.
Už jsem otevíral pusu, když se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vešel Fred s tím, že nese Chrisovi kafe. Chtěl mu prý napřed uvařit čaj na uklidnění, protože vypadal že to nejspíš potřebuje, ale musí odjet nakoupit, tak aby se nezlobil, že kávu nedostal hned, tak mu ji nese teď.
Chris si hrnek hned vzal, a s potěšením se napil.
„Bylo to asi před pěti lety, kdy jsem dostal na starost jeden případ," začal jsem, když Fred odešel.
„Šlo v něm o dobře organizovanou partičku zlodějů, co vykrádala domy. Neměli jsme jedinou stopu, nedařilo se nám je chytit. Bylo to jako začarovaný kruh a oni jakoby se pokaždé rozplynuli jako pára nad hrncem. Lidé se samozřejmě začali ozývat, měli strach, báli se nejen o svůj majetek, ale i o své životy, i když kromě lehčích zranění během loupeže k žádnému vážnějšímu naštěstí nedošlo."
Vzal jsem do ruky svou sklenku s bourbonem a trochu se napil.
„Byli jsme zoufalí a bezmocní, a já vlastně díku tomuhle případu se začal Owenovi vzdalovat. A pak jednoho dne přišel na stanici otrhaný kluk z ulice. Bylo mu třináct, matka se uchlastala k smrti a otec byl neznámý. Ze začátku ho nechtěl nikdo poslouchat, a tak se dostal ke mně. Já si vyposlechl všechno, co mi řekl, a přesvědčil ostatní, ať si ho taky vyslechnou. Díky tomu, co nám řekl jsme rozjeli pátrání a najednou jsme měli stopu. Podařilo se nám je chytit přímo při činu, když kradli u Rosevelových. Nejspíš bys je měl znát, možná si ten případ i pamatuješ. Zbohatlíci se dvěma dětmi, nóbl pracháči, co si myslí, že jim patří svět."
Zatnul jsem zuby a pevněji sevřel sklenici, když jsem si na to vzpomněl.
„No, abych to zkrátil. Ten kluk, Matthew se jmenoval, zemřel. Bylo mu pouze třináct let. A víš proč? Víš kvůli čemu? Protože mluvil. A něco takového se samozřejmě mezi lidmi, co žijí na ulici rozkřikne. I když jsem se snažil, poldové, co to pak převzali, ho obvinili, že v tom jede s nimi. Rosevelová řekla, že ho viděla, jak obchází ten jejich barák, aby si to tam obhlédl. Obvinili ho, že to on je vlastně strůjcem a vůbec se nikdo nepozastavil nad tím, že je mu teprve třináct a těžko by mohl velet dospělým chlapům. Že nikdy u baráku Rosevelových nebyl a jen si na ulici hleděl svého. Nebyl prostitut. Naopak, snažil se pomáhat lidem. Chodil do centra, kde pomáhal důchodcům a lidem z ulice, dostával za to nějaký peníz a snažil si našetřit. Byl to hodný kluk, věřil, že lidé by si měli pomáhat," zamračil jsem se a odložil sklenici na stůl.
Aniž bych to chtěl, začínala se mi vařit krev v těle a naštvanost se mi začala usazovat i na hlase.
„Tehdy jsme se s Owenem poprvé výrazněji pohádali. A má nechuť a odpor k zazobancům stoupla. I k sobě samému. Já tomu klukovi slíbil, že mu poskytneme ochranu, když bude mluvit. Jenže nakonec proti němu vznesli obvinění a nechali ho na ulici. Druhý den jsme ho našli umláceného k smrti a odhozeného v popelnici jako nějaké smetí."
Povzdechl jsem si a protřel si oči.
„Proto Lory nechtěl mluvit. A už vůbec ne, když se to týkalo tvého otce. Všichni znají vaše jméno. Vědí, jak zazobaní jste. On nemohl tušit, že by si ho třeba tvůj táta vyslechl. Pro lidi z ulice jsou všichni zazobanci stejní. Nikdo nechce skončit jako Matthew. A pokud chceš říct, že to mohl povědět mě, neměl k tomu jediný důvod. V době, kdy tvůj táta zemřel, už jsem začal mít problémy a moje nesnášenlivost k pracháčům byla pověstná. Proč by mi to v takovém případě říkal?"
Pokrčil jsem rameny a dopil zbytek sklenice, abych si mohl nalít další.
Chris
Pozorně jsem poslouchal Jadenovo vyprávění, které na moment přerušil Fred.
Konečně jsem dostal svoji kávu.
Spokojeně jsem se napil, a pak jsem hrnek držel v rukách a zahříval se o něj. Otočil jsem k Jadenovi hlavu, když pokračoval ve vyprávění, ale po chvíli jsem se odvrátil a díval se do hrnku.
Možná měl pravdu, ale v tuhle chvíli jsem to prostě nedokázal překousnout.
Začínal jsem mít i pocit, že být bohatý je vlastně špatně. Nejlepší by asi bylo, kdyby nikdo neměl nic, aby si nemohli závidět.
Kdo nic nedělá, nic nezkazí…
Pořád jsem se na Loryho zlobil. A nejspíš i dlouho budu, takhle jsem to prostě v tuhle chvíli cítil.
„Chápu, že nemohl vědět, že by si ho můj táta vyslechl. Ale kdybych byl na jeho místě, tak vědět, že někoho chtějí zabít… No… Prostě by mi to nedalo a snažil bych se to někomu říct. I když chápu, že jsme každý jiný,“ povzdechl jsem si nakonec.
Znovu jsem si upil kávy, a pak jsem hrnek odložil. Sundal jsem nohy dolů, a přešel jsem ke svému stolu.
„Jak se jmenuje Lory celým jménem?“ zeptal jsem se Jadena, a když mi odpověděl, zvedl jsem telefon a vytočil číslo na Winkse.
„Chci, abyste se postaral o výlohy za léčbu Loryho Nicklase, 20 let, leží v městské nemocnici. Všechno půjde na moji pojistku. A postaráte se prosím o to, aby měl svůj pokoj a zařiďte hlídání. Pořád u něj někdo bude. Ne… ta ochranka ne, s ní jsme měli problémy. Někoho, kdo je spolehlivý a vyřídíte s nimi, aby k němu nepustili nikoho, kdo se neprokáže jako Nolan Aiden, já nebo Jaden Chase. Pokud k němu půjde doktor nebo sestřička, budou s nimi v pokoji. Ten člověk je důležitý svědek v jednom případu, který se mě velice úzce týká a potřebuje ochranu. V pořádku, spoléhám na vás. Pokud se mu něco stane, jde to na vaši hlavu. Zařiďte to prosím hned.“
Když mi Winks potvrdil, že udělá všechno, oč jsem ho požádal, a dá mi vědět hned, jak to bude zařízeno, položil jsem sluchátko, a pak si šel sednout zpátky k Jadenovi.
Vzal jsem hrnek s nedopitou kávou, znovu se napil, a jen tak mezi loky prohodil, že bych si dal nějaký zákusek, nebo koláč…
Pak jsem se otočil na Jadena a vybídl ho, aby mi řekl, co zatím zjistil o tátově smrti…
Jaden
Jen jsem si povzdechl, když to dopadlo přesně jak jsem si myslel, a Chris se nejspíš na Loryho pořád zlobil.
Neměl jsem na to co říct. Chrise bych prostě jen tak nepřesvědčil.
Proto mě překvapilo, když se najednou zvedl a začal mluvit s Winksem.
Zíral jsem na něj s otevřenou pusou ještě, když si sedl, vzal do ruky kafe, řekl, že by si dal něco sladkého, a pak mě vybídl, abych mu řekl víc o tátovi.
Teprve pak jsem pusu zavřel, a tentokrát to byl já, kdo vstal.
Strčil jsem ruce do kapes a přešel k oknu.
„Nemám ještě žádný důkaz, a bez toho nechci nikomu nic říkat, ale…" otočil jsem se a zadíval se na Chrise.
Přešel jsem k němu, ale tentokrát si nesedl. Zůstal jsem stát nad ním a zhluboka se nadechl.
„Podle všeho byl tvůj táta otráven. Silným jeden nazývaným jako "královny jedů". Je prakticky nezjistitelný a na první pohled se dá otrava zaměnit se selháním srdce. Zjistil jsem i to, že lékařská zpráva byla zfalšovaná. Ten doktor, co správu sepsal je nezvěstný. Nolan po něm vyhlásil pátrání, ale moc nadějí si nedělá," na chvilku jsem se odmlčel a zadíval se někam za Chrisovu hlavu.
„Nejspíš v tom má prsty Greyson a někdo další. Greyson nejspíš sehnal jed, ale zatím nevím, kdo ho tvému otci podal. Waller se ke Greysonovi přidal nejspíš jen proto, že byli milenci, ale myslím si, že v té vraždě prsty neměl. Zatím podle všeho za nitky tahá Wilson. nebo to má aspoň tak vypadal, ale osobně si myslím, že je v tom ještě někdo další. Někdo, komu byl tvůj otec, i ty, trnem v patě. Chrisi…"
Přidřepl jsem si a položil dlaně na jeho kolena.
„Potřebuju vědět všechno. Každou maličkost. Cokoliv, co by se ti mohlo zdát bezpředmětné nebo to považuješ za hloupé. Potřebuju vědět, jestli a kdo neměl tvého tátu rád. Nepamatuješ se na nějaký incident, nebo že by mluvil o něčem, co se ve firmě stalo? Musí to nějak souviset s Wilsonem, i když ho třeba jen ten, kdo stojí v pozadí chce využít. Neslíbil mu táta třeba nějaký větší podíl ve firmě? Nějakou lukrativnější pozici? Neurazil ho třeba před někým? Zkus si vzpomenout, cokoliv pomůže…"
Chris
Pozorně jsem poslouchal, co Jaden říká.
Když mluvil o tom, že tátu někdo otrávil, sevřel jsem ruce v pěst a měl jsem chuť ten bourbon vypít, i kdyby mi mělo být blbě.
Tušil jsem, že je na tom něco divného Ale že zajdou až tak daleko, a dokonce i doktor je nezvěstný…
A někdo v pozadí? Ale kdo?
A Wilson? Podle toho, jak se teď chová, bych řekl, že chce firmu zničit než ji získat. Ale…
„Wilson pracuje pro naši společnost už osm let. Byl dobrý, původně nedělal oblastního ředitele, ale osvědčil se, a postupně, během tří let se dostal na svou nynější pozici. No, výkonný ředitel, teda pan Jeferson, byl asi před pěti lety nemocný. Vypadalo to, že se možná už ani nevrátí, a Wilson se nabídl, že to převezme. Ale táta to odmítl s tím, že to místo patří Jefersonovi. A pokud se bude chtít vrátit, tak to místo prostě nikomu jinému nedá, a raději za něho dělal všechno sám. Tenkrát mě hodně zapojil, a hodně jsem se o naší společnosti naučil, protože táta potřeboval pomoc. Sice jsem byl mladý, a musel jsem se hlavně učit, protože to byla pro tátu priorita, ale když byl volný čas, pracoval jsem s ním.“
Znovu jsem zapřemýšlel, co bych víc mohl vědět, ale v tuhle chvíli mě nic nenapadlo.
Ale o to víc jsem byl rozzlobený, když mi došlo, že policie opravdu nedala na má slova, a vyšetřování tátovy smrti prostě odbyli. V tu chvíli jsem se už ani nedivil, že Lory nechtěl o tom policii říct. Protože by to vlastně bylo jako házet hrách na stěnu.
A ve stejné chvíli, kdy jsem si na něho vzpomněl, začal zvonit telefon. Došel jsem ke stolu a zvedl sluchátko. Pozorně jsem naslouchal, poděkoval jsem, a pak zavěsil.
„O Loryho je postaráno. Bude mít tu nejlepší péči. Potřebuje ochranku už i proto, že pokud by došlo k soudu, byl by klíčový svědek. Až ho propustí, může být chvíli tady, než všechno skončí.“
Nechtěl jsem ho mít poblíž, když jsem věděl, jak je to mezi ním a Jadenem. Ale protentokrát šla osobní zášť stranou. Já už se s tím nějak poperu.
Jaden
Zauvažoval jsem nad tím, co mi Chris o Wilsonovi řekl. Mohl by to být motiv, ale přesto mi tam ještě něco chybělo.
Chtěl jsem se ho zeptat ještě na jednu věc, ale v té chvíli zazvonil telefon.
„Jsi vážně neuvěřitelný," usmál jsem se na něj, když mi řekl o Lorym, přešel k němu a objal ho.
„Myslím, že si Loryho nakonec oblíbíš a on tebe. Můžeš mu dělat staršího bráchu?" zasmál jsem se při představě těch dvou v jedné místnosti.
Chvilku jsem ještě stál, mačkal Chrise u sebe, než jsem ho kousek odtáhl a zadíval se mu do očí.
„Podívej. Nebudu ti říkat, že to bude dobré, a že to přebolí. Nikdy to nezmizí. Ale nechci, aby ses tím užíral. Myslím, že ani tvůj táta by to nechtěl. Vrahy najdu a donutím je, aby za to zaplatili. Ale ty mi slib, že ať už tě napadne cokoliv, ať přijdeš na cokoliv, nebo se dozvíš něco, co se týká tvého táty, hned mi to řekneš a nebudeš se do ničeho vrhat sám. Nespustím teď z tebe oči a požádám Nolana, aby určil ještě někoho spolehlivého, kdo tě bude sledovat z dálky. I ty potřebuješ ochranu, protože se teď nejspíš zaměřili na tebe."
Pocuchal jsem mu vlasy a hned zvedl telefon, abych to s Nolanem domluvil. Taky jsem mu řekl všechno o Lorym a slíbil mu, že se za ním zítra zastavím na stanici.
„Tak… Vím, že to není jednoduché, ale teď dost o práci. Nechci se dívat na ten tvůj depresivní obličej. Chci vidět tvůj krásný úsměv. Takže si uděláme nějakou sladkou dobrotu, a pak bych si rád skočil do bazénu," plácl jsem Chrise jemně po zadku, a pak už ho nasměroval ke dveřím a do kuchyně.
Povytahovali jsme věci z ledničky a spíže, abychom věděli, jaké máme zásoby, a vzhledem k tomu, že jediné, čeho bylo hodně, byla čokoláda, rozhodl jsem se, že uděláme jemné čokoládové rohlíčky plněné vanilkovým krémem.
Zavolal jsem ještě Fredovi, aby přikoupil čokoládu, a za chvilku už se zase bavil na Chrisův účet, který byl samozřejmě zaliskaný od hlavy až k patě.
„Ještě párkrát a půjde ti to samo," zasmál jsem se, když Chris právě muchlal rohlíčky a olízl jsem z jeho tváře těsto.
Chris
Loryho starší brácha, jo? Já? Ani náhodou… Jednoho už mám a ten mě uhání, abych se s ním vyspal, jako by sám neměl dost svých milenců.
„Nemám se tím užírat?“ usmál jsem se ještě, než jsme šli do kuchyně. „A to mi říkáš právě ty?“
Vážně mi to přišlo vtipné, když jsem si vzpomněl, jak se zrovna Jaden utápěl v minulosti tak moc, že málem skončil hodně špatně.
Ale byl jsem rád, že se mnou Jaden mluvil na rovinu, že mi řekl všechno, co zatím zjistil. A dokonce jsem ani nenamítal nic proti sledovačce. Pokud o nich nebudu vědět, tak mi to nebude vadit.
Jaden si dokonce i vzpomněl na to, že jsem řekl, že bych si dal něco sladkého. A tak mě brzy nacpal do kuchyně a začali jsme péct nějaké čokoládové rohlíčky.
Proč musí vymýšlet tak složité věci?
Mračil jsem se na každý kousek, který nechtěl držet tvar. Jo, s diamanty to umím, ale tohle… Tohle je něco jiného.
Ale zarputile jsem u toho setrvával, dokud se mi nepodařilo udělat aspoň pár hezkých.
Fred, který už taky došel, jen seděl a pil kávu, nebo postával vedle a díval se s úsměvem, jak se s tím trápím. Občas něco uklidil, když už to v kuchyni začínalo vypadat jako na bojišti.
A když jsme z trouby vytáhli upečené rohlíčky, málem jsem skákal radostí.
Hned jsem řekl, ať dá pár kousků bokem pro ženské, které měly druhý den přijít uklízet.
„Běžte do toho bazénu, uklidím to,“ začal nás Fred vyhánět, když jsme už byli hotoví i s krémem, a já ho měl snad i ve vlasech.
Podle mě jen nechtěl, abychom tu udělali ještě větší zmatek. Zakládal si na tom, že je kuchyň čistá, skoro sterilní. Ale měl trpělivost a neřekl nic, když viděl, jaký bordel jsem udělal.
„Musím se nejdříve osprchovat, jinak bude voda v bazénu mastná,“ stáhl jsem si z vlasů trochu krému a olízl si prsty.
Jaden
Někdy v polovině se vrátil Fred a nechal nás, ať to doděláme.
Stejně jako on, i já se neubránil úsměvu pokaždé, když Chris stáhl obočí nebo našpulil rty.
Když nás pak Fred vyhodil a Chris řekl, že se musí nejprve vysprchovat, beze slova jsem ho vzal za ruku a odtáhl do ložnice.
Pomohl jsem mu z oblečení, pak svlékl i sebe, a oba nás nacpal pod sprchu. Zatímco jsem umýval jeho záda a občas se sklonil, abych ho políbil na rameno, vybavilo se mi všechno.
„Nemůžu tomu uvěřit," zašeptal jsem do šumu vody.
„To, že tu s tebou stojím, že neležím někde na ulici, že jsme vlastně teď už pár. Osud je vážně nevyzpytatelný," pousmál jsem se, otočil Chrise k sobě, a pak ho strhl do náruče a věnoval mu hluboký polibek.
„Příště musíme upéct ještě něco víc extra. Hrozně se mi u toho líbíš," zazubil jsem se na něj, plácl ho po zadku, a pak vyšel ze sprchy.
Hodil jsem na sebe jen župan, počkal, až vyleze i Chris, a vrátili se dolů, kde jsme si naložili pár rohlíčků na talíř, džus a sklenice, všechno dali na tác a odešli k bazénu.
Aniž bych na Chrise počkal, okamžitě jsem ze sebe stáhl župan a nahý skončil do bazénu.
Úlevně jsem vykřikl, když jsem se vynořil na hladinu, a hned začal plavat délku, abych rozehřál svaly.
Chris
Jo, miluji Jadena, ale asi mi pořád nedochází, že jsme vlastně pár. To, jak jsme se k sobě chovali, mi prostě přišlo přirozené, jako bychom to tak měli celý život. Ale asi to k tomu patří.
Ještě jsme nebyli ani za dveřmi kuchyně, a Fred už běhal kolem linky a všechen ten bordel začal uklízet. Počítám, že než vylezeme ze sprchy, on už bude mít všechno hotovo, bude sedět ve svém pokoji v křesle, spokojeně popíjet kávu a dívat se na televizi.
Nebo už začne chystat večeři, protože už byl stejně nejvyšší čas. Venku už byla delší dobu tma, a hodiny ukazovaly už šestou.
Nebyl jsem tak odvážný jako Jaden, abych hned skočil do bazénu. A ani se mi nějak nechtělo, protože mi bylo po té teplé sprše dobře. Ale nakonec jsme ze sebe taky shodil župan a opatrně jsem sestoupil po schůdcích, a ještě opatrněji se namočil, zatímco jsem pozoroval Jadena, jak plave.
Opravdu to byla hezká podívaná… Jeho tělo za to vážně stálo.
Skoro mi drkotaly zuby, když jsem se nakonec ponořil celý. Ale byl jsem statečný. A po chvíli jsem si na teplotu vody zvykl.
„Ještě že není studenější, asi bych jinak dostal infarkt,“ zašklebil jsem se, když jsem si taky zaplaval dvě délky, a pak se zastavil vedle Jadena u břehu.
A v tu chvíli, kdy jsem pomyslel na svou smrt infarktem ze studené vody, mi to došlo.
„Na něco jsem si vzpomněl,“ vyprskal jsem vodu, když mi podklouzly ruce a já se svezl pod hladinu. „Když mě přepadli, no, jeden z nich, myslím, že to byl Greyson, říkal, že kdyby to bylo na něm, že by mě hned z fleku zabil, ale že nesmí. Tenkrát mi to nepřišlo na mysl, ale později ano. Jenže pak jsme se pohádali, a já na to zase zapomněl. Neřekl jsem ti jednu věc o tátově závěti.“
Vyšplhal jsem se po schůdcích na břeh, trochu se otřel a oblékl si župan.
Posadil jsem se do jednoho z křesel a nalil jsme si džus. Začal jsem popíjet a do toho jsem pojídal ty rohlíčky, které sice byly občas divného tvaru, ale jinak výborné.
„V tátově závěti je jedna podmínka. Nenapadnutelná. Odkázal mi všechno, co se týká jeho majetku a společnosti. Jsem jediným vlastníkem, včetně domu, rodinného sídla, ve které teď žije Chalsey s Robertem. Ti dva dostali doživotní rentu. Není to nic, co by společnost přivedlo na mizinu, ale můžou si do konce života žít jako v bavlnce. No, a co se týká té podmínky, vzpomněl jsem si na to později, a i Fred s Lukem mi potvrdili, že je to divné, jako by o tom někdo věděl. Pokud zemřu násilnou smrtí, při autonehodě, sebevraždě, nebo smrtí, která by měla nejasný původ, a nebyla by příčina například nemoc, nebo smrt stářím, i kdybych nešťastnou náhodu spadl ze schodů a zlomil si vaz, tak veškerý majetek, který mi odkázal dostane do rukou vybraná charitativní společnost, která by ho spravovala, a veškeré příjmy by šly na její činnost. Jediní, kdo o téhle podmínce ví, jsou právníci, Fred a Luke, Chalsey a Robert, a samozřejmě teď ty. Nikdo jiný by o tom neměl vědět. Neví o tom ani ta charitativní společnost. Ti by se to dozvěděli až v případě mé smrti. I proto jsem nepotřeboval, kdo ví, jakou ochranku, protože jsem se cítil v bezpečí. Ale v poslední době je to jiné… A kdyby v tom měli prsty Galahanovi, rozhodně by na mě nevytáhli nůž, a hned dvakrát. Takže ty můžeme hned vyškrtnout.“
Jaden
Musel jsem se usmát, když jsem viděl, jak Chris leze do bazénu. Nakonec si taky zaplaval, i když dlouho ve vodě nepobyl.
Když vylezl z bazénu a usadil se v křesle, opřel jsem se o okraj a pozorně ho poslouchal.
Tak odtud vítr vane? Mohla by v tom mít prsty jeho macecha?
Takové věci se stávaly, takže na tom nebylo nic neobvyklého. A to, že vydržela tak dlouho čekat svědčilo o její vypočítavosti.
Ostatně, kdybych do toho nezačal šťourat, a kdyby nebylo Loryho, nejspíš bysme se tak do roka dozvěděli o tom, jak je na tom Christophe Florese špatně a všechno zdědila jeho macecha.
Galahanovi do toho byli zapojeni taky, i když možná nepřímo. Jestli na Chrise vytáhli zbraň, i přes rozkaz ho nezabít, mohlo nás to jen zmást a odlákat naši pozornost.
Odrazil jsem se od okraje bazénu, a ponořen do myšlenek začal pomalu plavat.
Tohle byl možná ten chybějící kus skládačky, který jsem potřeboval.
Jeho macecha nejspíš byla spojená s Wilsonem. A Greyson byl jen voják, pěšák, kterého využívali na špinavou práci. Waller se do toho zapletl kvůli vztahu s Greysonem, Galahanové nejspíš ze závisti, a Chrisova bývalá ochranka kvůli pomstě.
Vylezl jsem z bazénu a začal se zamyšleně utírat.
Všechno ostatní jsem úplně vypustil, a v hlavě se mi začal rodit plán, jak je všechny spojit dohromady.
Chris
Bylo vidět, že potom, co jsem to Jadenovi řekl, tak nad něčím usilovně přemýšlí. Taky jsem se zamyslel nad tím, kdo s tím má, co společného. Ale nejsem policajt, nedokážu uvažovat jako oni, a i z maličkostí si dělat závěry a pospojovat si to dohromady.
„Pane Floresi,“ ozval se náhle Fredův hlas.
Podíval jsem se na Jadena, který právě plaval, a rychle zapřemýšlel, jestli na něho zavolat, aby se schoval. Ale nejspíš to bylo zbytečné, když Fred o nás dvou věděl.
Otočil jsem se na Freda, který ke mně přicházel s telefonem v ruce.
„Volá vám pan Jeferson, prý je to důležité,“ podal mi telefon a pak se hned zase vzdálil.
Okamžitě jsem si ho přiložil k uchu, protože jestli mi volá výkonný ředitel, tak to bude důležité. Zvlášť teď na večer, když má volno, a navíc se máme sejít až druhý den ráno.
A nemýlil jsem se. Neřekl mi nic konkrétního, ale potvrdil mi, že je to důležité, a že by bylo vhodné, abych to věděl ještě teď, dřív, než budeme mít schůzi s manažery. Domluvili jsme se, že pro něho pošlu řidiče, a přijede do hodiny ke mně.
Jen co jsem zavěsil, volal jsem Lukemu, aby hned zajel pro Jefersona a přivezl ho ke mně. S tím, že počká, a zase ho odveze zpátky, abych měl jistotu, že v pořádku dorazil domů.
„Jadene,“ zavolal jsem na toho plavce, který snad ani nevnímal svět okolo sebe. „Mám práci, do hodiny tu bude Jeferson, prý má nějaké zprávy. Zřejmě našel něco, co se týká Wilsona. Jdu se obléct, možná bys u toho měl být taky.“
Nečekal jsem, až se utře a šel jsem hned do ložnice, abych se oblékl. Když jsem sešel dolů, poprosil jsem Freda, aby hned pana Jefersona přivedl do pracovny, nachystal večeři i pro něj, a donesl nám ji tam. Pak jsem už rovnou šel do pracovny, kde jsem si vytáhl jednu složku.
„To je ta zpráva od geologa, kterou jsem chtěl. Přivezl mi ji tehdy, když… no, když jsi často nebyl doma,“ položil jsem složku na stůl, aby se Jaden, který už taky došel, mohl podívat.
Bylo jasné, že Wilson nehraje čistou hru, protože ta zpráva říkala něco jiného, než mi tvrdil on. A podle toho, co jsem měl na stole, nebylo nutné důl zavírat. Naopak. Našly se místa, kde bylo naleziště bohatší, a zaměstnanci pracovali úplně v jiné části, kde sice něco našli, ale bylo toho podstatně méně, než bylo obvyklé.
Jaden
„Chrisi já-" ozval jsem se, když jsem se konečně utřel a oblékl se do županu.
Když jsem se ale rozhlédl, Chris nikde nebyl. Napřed jsem jen překvapeně zamrkal, a pak si vybavil slova, které na mě volal, když jsem se utíral.
Lehce jsem se zamračil, a pak vyšel do ložnice, abych se převlékl a sešel zpátky dolů do pracovny.
„Hmmm…" zabručel jsem, když mi Chris ukázal složku, a jen zběžně ji prolétl.
Nebylo moc těžké si domyslet, co se ve zprávě píše.
Vzal jsem do ruky laptop a sedl si do křesla.
„Musím si něco napsat, ale budu vás poslouchat," zabručel jsem znovu na Chrise, aniž bych zvedl hlavu od obrazovky, a pustil jsem do práce.
Byl jsem ve svém světě, kde všechno a všichni ostatní šli stranou. Vnímal jsem jen to, co jsem chtěl vnímat. Hned jsem si napsal poznámky, co jsem se dozvěděl od Loryho v nemocnici, i to, co mi prozradil Chris. Jediné, co mi tam pořád nezapadalo, byli Galahanovi.
Jak se do toho zapletli? A co bylo přesně jejich cílem?
Nevypadalo to, že by to dělali kvůli penězům. Těch měli víc než dost. Pomsta Chrisovi? Ale za co?
Zamračil jsem se víc, když mi došlo, že v podstatě i to, že se Joseph Galahan vychrápal s tou holkou, byla nejspíš nastražená past na Chrise.
Zřejmě ho už v té době chtěli odstranit z cesty. Nebo, lépe řečeno, byl to jejich první pokus.
Kdyby ho zavřeli za znásilnění, závěť by byla napadnutelná. Jenže nikdo nepočítal, že se do toho zamíchám já.
Otázkou však zůstávalo, proč to Joseph udělal. Chodil s Chrisem několik měsíců před tím, a během té doby se nestalo nic, čím by si ho Chris proti sobě poštval. Aspoň jsem o ničem nevěděl.
Ale nejspíš se na to budu muset zeptat Chrise.
Chris
Jaden jen zběžně prolétl tu zprávu, a pak ji odložil s tím, že si musí něco zapsat.
Chtěl jsem mu říct, aby si sedl ke stolu, že to bude mít lepší, ale právě v tu chvíli se ozvalo zaklepání a Fred, který přišel oznámit, že pan Jeferson přišel.
Usadili jsme se všichni na sedačce, aby případně i Jaden slyšel, co si budeme povídat.
Ale nevěděl jsem, jestli vůbec vnímá, podle toho, jak byl zabraný do psaní svých poznámek.
„To je v pořádku,“ uklidnil jsem Jefersona, když jsem vidět ty jeho otazníky v očích. „Důvěřuji mu a pomáhá mi taky prošetřit Wilsona, protože toho je nejspíš víc, co má ten chlap na svědomí. Můžete mi teda říct, co jste zjistil?“
„Nemám toho zatím moc, protože jsem neprošel úplně všechno. Sám víte, že procházet pět let zpátky je docela dost práce, a často jsem některé zprávy, či výdaje musel porovnávat s jinými zprávami a účetnictvím. No, a vzhledem k tomu, že na tom pracuji sám, je to zdlouhavé. Ale, mám pocit, že jsem na něco přišel. Teda je to zatím jen jedna věc, ale velmi důležitá. A možná by nebyl špatný audit, projít oficiálně všechno, na čem Wilson pracoval. Některé zprávy mají podle mne zkreslené výsledky, jsou upravené. Potřeboval bych se dostat ke všemu, co má v kanceláři nebo doma, co se týká společnosti. Zvláštní však je, že poslední tři roky si Wilson veškeré finance, které si vydělal, nechává posílat na dva účty. Jedna menší část na jeho běžný účet, který má od začátku, a druhou větší část na jiný. Nechal jsem si to zjistit. Nebojte,“ hned se narovnal, když viděl, že jsem se zamračil. „Zaonačil jsem to tak, aby nikdo neměl podezření. Nechal jsem si vytáhnout výplaty od všech zaměstnanců s jistým odůvodněním. Tedy i moje výplaty.“
Pobídl jsem Jefersona, aby si dal večeři, a když si vzal, sám jsem si také naložil na talířek. Pohodlně jsem se opřel a přemýšlel nad tím, co mi řekl.
„V dnešní době není nic divného na tom, když má někdo více účtů,“ zamyslel jsem se nahlas. „To ještě o ničem nevypovídá.“
„To ano, to samo o sobě není podezřelé, pokud by ta banka nepatřila státu, který je zařazen mezi země daňového ráje. A není to zrovna malá částka. Nechává si tam posílat tak osmdesát procent svého platu. A proto, že jeho výplata není zrovna malá, tak mu těch dvacet procent na žití bohatě stačí.“
„Jenže já nemám možnost zjistit, na co ty peníze posílá právě tam a na co je chce použít. Kolik si tam už nechal poslat?“
„No, vzhledem k tomu, že se tak děje už tři roky, tak ta částka je…“
Málem mě omylo, když jsem tu sumu slyšel. Není to sice nějak obrovské jmění, absolutně nedosahuje ani čtvrtiny toho, co mám já, ale i přesto je to už suma na slušné podnikání ve velkém…
Jaden
Poslouchal jsem rozhovor Jefersona a Chrise na půl ucha, ale když zmínil posílání peněz na účet, zbystřil jsem.
Ano, jak říkal Chris, nebylo to nic neobvyklého. Zvlášť u pracháčů. Většinou si nějakou částku nechávali posílat na zvláštní účet někde do zemí bez daňového zatížení, aby měli pojistku.
Nebo z jakéhokoliv jiného důvodu.
To, co mě však zarazilo bylo množství, které si tam nechával posílat.
Osmdesát procent bylo až moc.
„Má milenku…" přerušil jsem ty dva, zamračil se a laptop zaklapl.
Položil jsem ho na stůl a vstal.
„Musím si zavolat..." kývl jsem na Chrise a vyšel z pracovny.
V ložnici jsem se posadil na postel a zavolal Nolanovi.
„Wilson s Greysonem jsou nezvěstní!" vybalil to na mě místo pozdravu.
„Kurva!" zasyčel jsem a přejel si prsty po čele.
„Začíná se mám to rozjíždět. Nejspíš jsme jim nechtěně šlápli na kuří oko. Každopádně, proč ti volám. Potřebuju, abys nechal hlídat Chrisovu macechu. Nechal ji sledovat, prověřil její účty, klidně pod nějakou záminkou nechej prohledat její dům."
„Proč?"
„Myslím, že má prsty ve vraždě Chrisova otce a chce odstranit i jeho."
„To je… Závažné obvinění. Víš, kdo ta ženská je? Jediný náznak, že po ní jdeš, a sežere tě zaživa. Je jako žralok."
„Jo. A právě proto musím najít dost velkou harpunu, která by ji složila. Podívej, vím, že žádám o hodně, ale… Nechci, aby někdo další dopadl jako Lory. Mluvil jsi s ním už?"
„Jo, před chvilkou jsem odešel z nemocnice. Je to chytrý kluk. Jestli nebude po všem, až ho pustí z nemocnice, vezmu ho k sobě."
Překvapeně jsem zamrkal a odtáhl telefon od ucha, jako bych snad mohl na displeji vidět, jak se Nolan tváří. Pak jsem jen zavrtěl a přiložil si ho znovu k uchu.
„…tam?"
„Jo jsem tu. Vím, že je to risk, ale byl bych rád, kdyby ses na to podíval. Zvlášť teď, jestli jsou ti dva nezvěstní. Jo, a ještě něco. Mrkni se mi i na Josepha Galahana."
„Toho jsme už prověřovali při tom údajném znásilnění."
„Jo, vím, ale chci, abys prověřil jeho spojitost s Chrisovou macechou."
Tentokrát to byl Nolan, co na chvilku zmlkl.
„Ty myslíš…?"
„Jo. Zítra se zastavím a dám ti všechny podklady, co jsem zatím zjistil. A mám plán, jak je všechny dostat."
„Zapomeň, že budeš-"
„Zatím čau…"
Zavěsil jsem, než Nolan začal mít připomínky ještě dřív, než můj plán uslyšel, ale nejspíš si domyslel, co chci udělat. Přece jen mě znal víc než dobře.
S povzdechem jsem dopadl na záda na postel a paží si přikryl oči.
Věděl jsem, že se musím vrátit za Chrisem, ale nemohl jsem přestat myslet na to, jaké musel mít těžké soužití s macechou, a můj obdiv k němu znovu vzrostl.
Ten kluk byl bojovník. Mnohem větší, než jsem byl já.
Chris
Když Jaden promluvil, já a Jeferson jsme se na něho udiveně podívali.
Ten pupkáč by měl mít milenku? Proto posílá tolik peněz bokem, aby nebylo jasné, kam ty peníze jdou? Ale pořád to je moc velká částka na to, aby si tím vydržoval milenku. V tom musí být ještě něco jiného.
Ale už jsme měli nějaký posun.
Když Jaden odběhl s tím, že si musí zavolat, jen jsem hodil podezíravý pohled na jeho záda, když mizel za dveřmi. Nejspíš bude volat Lorymu nebo Nolanovi. Určitě jo… Ti dva byli první, kdo mě napadl.
Do reality mě vrátilo až výmluvné Jefersonovo odkašlání. Otočil jsem se zpátky na něho. Vytáhl z aktovky to, co zatím měl. Odsunuli jsme tác s jídlem, a začali jsme postupně procházet to, na co zatím přišel.
A když jsme byli už asi v polovině, měl jsem jasno v tom, že mé rozhodnutí bylo správné.
Vzal jsem telefon a hned jsem volal Bredovi, jestli už mají připravenou výpověď pro Wilsona tak, jak jsem po nich požadoval. Jeho potvrzení, že ano, mi stačilo.
„Zítra přijdete na schůzi. Ve dvě odpoledne, chci, abyste to donesli ale ještě předtím, než schůze začne. Budu v kanceláři asi tak od desíti, takže přijďte za mnou tam, no? Dobře… A Brede… děkuji.“
Musel jsem se usmát, když jsem pokládal telefon. Při mém poděkování Bredovi jaksi došla řeč, a nebyl schopný mi říct ani na shledanou.
Jaden
Když jsem se vrátil zpátky do pracovny, Jeferson už byl pryč.
Chris mi řekl o plánované schůzce na zítra, a i to, že má pro Wilsona nachystanou výpověď.
„No… S tou výpovědí budeš muset počkat. Volal jsem Nolanovi, abych si nechal něco prověřit. Wilson a Greyson jsou nezvěstní," sebral jsem flašku bourbonu, co zůstala na stole a pořádně si lokl.
Pak jsem přešel ke Chrisovi a objal ho.
„Bude to teď hodně těžké, ale jsem tu s tebou, ano?" políbil jsem ho do vlasů a pustil.
Zůstal jsem s Chrisem v pracovně, dokud si nenachystal všechny papíry na zítřejší schůzi, a pak si šli spolu lehnout.
Tak jak ten den krásně začal, tak poměrně mizerně skončil, ale s tím jsem počítal.
Věděl jsem, že dokud nebude celá věc uzavřená, nebudu mít klid já, a ani Chris.
Nějak jsem večer neměl ani náladu na ten sex, jen jsem si Chrise přitáhl k sobě, popřál mu dobrou noc, a pak zavřel oči.
Ráno jsem se samozřejmě probudil se svítáním, opatrně vstal z postele, přešel do koupelny, abych se oholil a umyl, a pak zamířil rovnou do kuchyně.
Fred ještě nedorazil, tak jsem to byl tentokrát já, kdo nachystal snídani.