Chris
Nádherné probuzení, a vůbec mi nevadilo, že teprve svítalo. Cítil jsem se naprosto vyspaný a svěže po takové rozcvičce. Bylo mi tak fajn, že jsem prostě chtěl ještě zůstat v posteli. A Jaden podle všeho taky.
Když jsme si trochu vydechli, stejně mě pak nenechal na pokoji. Mazlili jsme se, a on se tak hezky a důkladně věnoval mému tělu, že jsem po chvíli začínal mít znovu chuť. Už jsem se těšil, že mi ho znovu vykouří, protože to uměl opravdu dokonale, když mu začal zvonit telefon.
Sice ho v první chvíli ignoroval, ale když mu pak začal zvonit podruhé, už to nevydržel a skočil po něm.
Podepřel jsem se na loktech a díval se na něho, jak se tváří.
Ani nemusel říkat s kým mluví. Fred a Luke by mu jen tak nevolali, to by prvně zavolali mně. Takže jediný padl do úvahu Nolan.
A podle toho, jak se Jaden tvářil, nebyly to nejlepší zprávy.
Začínal jsem z toho mít nepříjemný pocit. Naše krásné dny skončily o pár hodin dříve, než jsme původně plánovali.
Posadil jsem se za Jadena, omotal jsem kolem něj nohy, které jsem mu poskládal v jeho klíně. Přitiskl jsem se mu na záda a políbil ho mezi lopatky.
„Co se stalo? Musíme odjet?“
Jaden
Povzdechl jsem si, když mě Chris objal, jednou rukou ho začal hladit po noze a druhou sevřel jednu jeho ruku a přitáhl si ji ke rtům.
„Než se vrátíme, musím ti něco říct. Chtěl jsem s tím počkat, nikdy jsem neměl v plánu ti něco zatajovat, ale…" pokrčil jsem rameny.
„Ještě před tím… Volal mi Nolan. Waller, ten, který mě chtěl u tebe zastřelit, spáchal sebevraždu. Vystřelil si mozek. Ukázalo se, že do toho přepadení byl namočený, a kromě toho vyšlo najevo, že jel v obchodu s drogami, prostituty, a kdo ví čím ještě. A hádej, kdo byl nejen jeho parťák v nelegálních činnostech, ale i jeho milenec? Greyson..."
Na chvilku jsem se odmlčel, jako bych sbíral odvahu pokračovat a znovu políbil Chrise do dlaně.
„A taky… Když to mezi mnou a Owenem začalo skřípat, začal jsem chodit za jedním prostitutem. I po Owenově smrti jsem ho navštěvoval. Pěkný kluk, zkušený, mladý, který to neměl v životě jednoduché. Byl jsem u něj i tu noc, co tě přepadli. Ale nic jsem s ním neměl. Kromě toho, že byl dobrý v sexu, byl to taky skvělý informátor, protože k němu chodilo pár zajímavých lidí. A od něj jsem se dozvěděl jisté informace ohledně smrti tvého otce. A to se mu nejspíš stalo osudným. Někdo ho surově znásilnil a zmlátil. Prý nejspíš skončí na vozíku a oslepne na jedno oko. Nechtěl jsem ti to zatajovat, jen… Prostě nebyla vhodná příležitost, a taky jsem ti nechtěl přidělávat zbytečné starosti. Nolan chce se mnou projednat nějaké věci kolem toho, i když slíbil, že mě od toho bude držet dál, takže se za ním budu muset zastavit."
Během slov se mé tělo snad automaticky napjalo, jak jsem se obával Chrisovy reakce.
Chris
Poslouchal jsem Jadena, co říká, a i když jsem byl informací o Wallerovi a jeho nelegálním podnikání celkem překvapen, protože bych to nečekal, zvlášť když byl policajt, nějak jsem tušil, že by v tom mém přepadení mohl mít prsty. Zvlášť když se tak tenkrát zachoval a byl ochotný Jadena zastřelit, když vyběhl na Greysona. Což potvrzovalo teorii o tom, že byli milenci. Nejspíš ho chtěl chránit před Jadenem.
Nevím proč, ale zmínka o tom, že si prostřelil hlavu mě nechala celkem chladným. Ne, že bych byl necita, ale toho člověka, i když jsem ho potkal asi jen dvakrát, jsem prostě neměl rád. Nelíbil se mi, a myslím, že jsem se ho trochu i bál, stejně jako Greysona.
Ale ve chvíli, kdy promluvil o tom, že byl v noci u Loriho, zpozorněl jsem. Oddychl jsem si, když řekl, že spolu nic neměli, ale na druhou stranu… Nemusel mi už říkat, že Lori byl v sexu dobrý. To jsem fakt slyšet nemusel. A když to řekl, jen jsem zaskřípal zuby.
„Vím, že se to do toho moc nehodí, ale taky chci, abys něco věděl. Tu noc, co mě přepadli, jsem byl v rodinném sídle. Chtěl jsem ti to zavolat, ale nebral jsi mi telefon. No, ale jde spíš o to, že…“ na moment jsem se odmlčel, než jsem sebral odvahu mu to říct, a sevřel jsem ruce v pěst, když jsem pokračoval. „Brácha, Robert, občas se mnou kdysi spal. A zkoušel to i tu noc. Ale vyhodil jsem ho, protože jsem si uvědomil, že patřím jen tobě, a jel jsem domů, abych ti to řekl. Abych ti řekl, že tě miluji. Jen by se mohlo stát, že se někdy Robert objeví a bude se dožadovat mé společnosti, protože mi to tenkrát řekl.“
Povolil jsem napětí v těle, ještě jednou jsem políbil Jadena na záda, a pak jsem se od něho odsunul.
Na sex teď už nebylo ani pomyšlení…
„Vypadá to tak, že bychom se měli sbalit a jet. Říkal jsi, že se chceš ještě někam zastavit, tak ať to všechno stihneme. A taky by bylo fajn, kdybys od Nolana měl ty informace co nejdříve. Protože se to hodně týká mně, a já se nechci pořád ohlížet a dívat se, za kterým rohem stojí Greyson, aby tentokrát on vystřelil mozek mně. I když… Ví, že to nesmí udělat, ale nevím, jak se zachová teď, když se jeho milenec zabil a vinu určitě dává nám dvěma.“
Jaden
Docela jsem si oddechl, když to Chris vzal celkem klidně.
Cítil jsem však jeho napětí, když promluvil o svém bratrovi, a zamračil se.
Ne, že by mi vadilo, co Chris dělal, než mě potkal, to, co bylo mezi ním a jeho bratrem byla minulost, kromě toho to byla jeho věc, ale už se mi moc nelíbilo, když říkal, že by ho mohl navštívit a dožadovat se jeho společnosti.
No, to si může zkusit. Teď už byl Chris můj a já se o něj s nikým dělit nehodlal.
Otočil jsem se čelem k němu, když se odtáhl, a ještě ho strhl do náruče.
„Jestli se tvůj bratr objeví, vysvětlím mu jasně, že na tebe mám nárok jen já… A taky… Chci, abys věděl a pochopil jednu věc. Nebyl jsem v minulosti žádný svatoušek, a možná o mě uslyšíš hodně nepříjemné a špatné věci. Ale to je minulost, ano?"
Usmál jsem se na něj a políbil ho.
Pak už jsme se konečně vysoukali z postele, zašli se osprchovat, já nachystal ještě rychlou snídani, abysme nebyli hlady, kdo ví jak dlouho, sbalili se, a kolem poledne mohli vyrazit.
Místo, které jsem chtěl navštívit bylo při cestě, takže žádná velká zajížďka to nebyla.
Většinu cesty jsme tentokrát mlčeli, já hlavně proto, že jsem přemýšlel, co bude dál, a Chris byl nejspíš ztracen ve svých myšlenkách.
Netušil jsem, jak Chris bude reagovat na to, kam jsem chtěl jet, ale potřeboval jsem něco vyřešit.
Něco osobního.
I když… Čím víc jsme se blížili k městu, tím víc jsem chtěl zajet ještě na jedno místo.
„Jestli chceš, počkej v autě," otočil jsem se na Chrise, když jsem zastavil před velkou bránou hřbitova.
„Doufám, že ti to nebude vadit, ale chtěl jsem sem jet z osobních důvodů. A taky… Jak jsem řekl, nechci ti nic tajit, proto bych se rád ještě zastavil v nemocnici. Nemusíš jít se mnou, jen chci, abys to věděl."
Chris
Potěšilo mně, když Jaden řekl, že by si Robert mohl něco zkusit. Ještě víc mi srdce štěstím poskočilo, když zmínil, že na mě má nárok jen on. Jako by mi tím dával najevo, že patřím opravdu jen jemu a nikomu jinému, a že si mě bude hlídat.
Nejspíš se ani já neubráním občas projevům žárlivosti, ale nejsem schopný rozbít někomu pusu tak, jak by to nejspíš udělal Jaden.
„Ať si na tebe někdo z tvých bývalých něco zkusí. Víš, že se neumím prát, ale dokážu je umlátit slovy. V tom jsem nepřekonatelný,“ stejně jsem nakonec upozornil Jadena, co by se mohlo stát, kdyby si ho nárokoval nějaký jeho bývalý milenec.
Víc jsme to už nerozebírali. A možná dobře. Nechtěl jsem si kazit náladu ještě víc, než bylo zdrávo. Už teď jsem byl k ničemu, když jsme se sprchovali a pak se museli sbalit, abychom odjeli. Nejraději bych tu zůstal napořád. Bylo mi tu s Jadenem moc dobře.
Krb jsme tentokrát nečistili, a s úklidem si taky nějak nehráli. Měli jsme naspěch. A tak netrvalo dlouho, a seděli jsme v autě a já přemýšlel, kam vlastně Jaden chce jet.
Budu mu muset říct, jak to přesně je s tátovou závětí., aby věděl všechno. A možná ho i něco napadne. A já už začínal tušit, že někdo z rodiny v tom mohl mít prsty. Právníkům jsem stoprocentně věřil, ale o té závěti věděla, kromě Freda a Lukeho už jen rodina. Takže, buď někomu něco řekli, nebo oni to v tom jedou taky.
Ale proč Greyson a Waller? S nimi jsem neměl nikdy nic společného…
Když jsme zastavili před hřbitovem, udiveně jsem se na Jadena podíval a přemýšlel, jestli mám s ním jít nebo ne. Ale když už mám s Jadenem žít, chci o něm vědět víc.
„Půjdu s tebou, pokud ti to nebude vadit. A do nemocnice taky. Ale záleží… No, jestli to nebude vadit Lorimu,“ řekl jsem opatrně, a pak jsem si nasadil kulicha a rukavice, a vystoupil jsem z auta.
Jaden
Byl jsem rád, že Chris souhlasil. Jednak by mi bylo blbé ho nechávat samotného v autě, a taky jsem chtěl, aby viděl kousek mé minulosti.
Ale zase bych nenaléhal, kdyby jít nechtěl.
A co se týkalo nemocnice, měl jsem trochu obavy, ale vzhledem k tomu, co se děje, tak bych stejně předpokládal, že by se ti dva dříve nebo později setkali.
Povzbudivě jsem se na Chrise usmál, taky vystoupil, auto zamkl, a pak vzal Chrise za ruku a spolu jsme vešli na hřbitov.
„Leží tady mí rodiče. Nebyl jsem tu… už strašně dlouho, ale teď… Chtěl jsem sem zajít hlavně s tebou, ale nechtěl jsem tě do ničeho nutit," pousmál jsem se omluvně a políbil ho na špičku červeného nosu.
Museli jsme jít kousek dál, protože rodiče měli hrob až skoro na konci na větším prostranství, které by se s trochou štěstí mohlo považovat za rodinnou hrobku.
Když jsem však zašel za stromy, které oddělovaly tu soukromou část od zbytku, zarazil jsem se na místě a trochu víc stiskl Chrisovu ruku.
U hrobu stála vysoká žena, která by i bez svých bot na vysokém podpatku hravě strčila Chrise do kapsy.
Světlé vlasy měla svázané do přísného drdolu, na sobě zimní šedý kabát až po zem, a kolem krku bílou šálu.
Udělal jsem krok vzad a potáhl za sebou Chrise, protože to vypadalo, že si mě zatím nevšimla, jenže v té chvíli někde nad našimi hlavami zavřískal pták.
Žena se otočila naším směrem, a její oči, které měly stejnou barvu jako ty moje, se střetly s mými.
Chvilku jsme na sebe zírali, než stočila pohled ke Chrisovi a její pěstěné obočí vyletělo vzhůru.
„Nevěděla jsem, že zakládáš mateřskou školku."
Pohrdání a arogance v jejím hlase nešla přeslechnout.
Byla stejná jako vždy. V ruce sevřela černou kabelku, nejspíše nejnovější značku, která stála víc než dva moje vojenské platy, a udělala krok směrem k nám.
„To není-"
„Nemáš tu co dělat!" vyštěkla po mě a její rudě zbarvené rty se stáhly do rovné přímky.
„Nepřerušuj mě, kurva!" vrátil jsem jí stejným tónem a málem rozdrtil Chrisovi ruku, kterou jsem pořád svíral.
„Neřvi na mě! Takhle se mnou jednat nebudeš! to si zkoušej na toho vedle sebe, ale na mě ne! Já se tě nebojím!" vystrčila bojovně bradu, a kdyby mohla pohledem vraždit, nejspíš bych byl mrtvý na všechny možné i nemožné způsoby.
Pustil jsem Chrisovu ruku a strčil ho za své záda.
„Dávej si pozor na jazyk!" zasyčel jsem na ni. „Je to můj přítel, a ty s ním budeš jednat s úctou a respektem."
Cítil jsem jisté zadostiučinění, že se mi ji podařilo vyvést z míry.
„Tvůj přítel? Děláš si ze mě srandu? Ach jistě, už chápu. Potřebuješ někoho mladého a hloupého, kdo ti sežere všechny ty nesmysly a bude na tebe hledět jako na hrdinu, dokud ho nezradíš nebo nezabiješ," odfrkla si, když zase našla řeč, a popošla ještě kousek blíž.
Zadívala se na Chrise a zavrtěla hlavou.
„Mladý muži, radím vám dobře, nevím, co vám tenhle muž navykládal nebo čím si vás získal, ale odejděte od něj, dokud můžete. Pak vám zbydou oči jen pro pláč. Tenhle muž si nezaslouží vůbec žít. Slíbí spoustu věcí, a pak zbaběle uteče, nebo se zahrabe do vlastních hoven. Sám to poznáte. Až budete skutečně potřebovat pomoc, on nepřijde."
Ukázala na mě prstem a zatvářila se tak, že by Chrise nejraději vzala s sebou, aby ho přede mnou ochránila.
Chris
Tušil jsem, že mě Jaden povede na hřbitov. Jinak by tu nezastavil. A byl jsem rád, že mi ukáže další kousek jeho života, i když je to smutné místo. Ale on viděl hrob mého otce, povykládal jsem mu o něm spousty věcí, a rád bych se seznámil s těmi jeho, i když mi odpovědět nemohou.
Pousmál jsem se, když mě políbil na studený nos, a ještě víc se pak zachumlal do kapuce a šály. Pomalu jsme kráčeli směrem k jejich hrobu, a podle všeho jsme už byli nedaleko, ale najednou se Jaden zastavil a potáhl mě zpátky, jako by chtěl odsud utéct.
A nejspíš věděl proč.
Ta žena se mi vůbec nelíbila. Nelíbila se mi svým vystupováním, nelíbila se mi ani tím, co říkala. A Jaden nebyl jediný, kdo začal soptit. Takže jsem mladý a hloupý? Mladý jo, ale hloupý?
Když se na mě podívala a pronesla tu svou řeč, málem jsem zůstal stát s otevřenou pusou.
I já sevřel Jadenovi ruku, a když skončila, aby se mohla nadechnout, udělal jsem krok vpřed.
„Už jste skončila s těmi urážkami? Nevím, kdo jste, ale máte štěstí, že mám dobrou náladu. Ne!" zvýšil jsem hlas a zvedl jsem varovně prst, když se nadechovala, že něco řekne. „Nepřerušujte mě. Měla jste dostatečný prostor se vymluvit. Urazila jste mě, aniž byste si zjistila o mě něco víc. Další věc, nechápu, jak taková dáma je schopná mluvit vulgárně jak nejhorší dlaždič. No drahé oblečení a drahé kabelky jsou asi jen pro parádu, co? Vy se vlastně ani neumíte chovat jako dáma, podle toho, jak jste se vyjadřovala, a ještě jste stihla nás oba urazit."
Se svými slovy jsem postoupil o několik kroků, až mezi námi nebyla moc velká mezera. Nevím, jestli jsem ji překvapil, nebo čím to bylo, ale opravdu, když jsem znovu na ni ukázal, aby mlčela, jen zírala s otevřenou pusou.
„Jaden je dobrý člověk, To jen vy máte všichni pokřivený pohled, protože nechcete vidět nic jiného. Nechcete ho vidět z jiné strany. Nezradí mě. Minimálně dvakrát mi už ten život zachránil. Takže... Pokud se s ním nebo se mnou, protože my dva patříme k sobě, budete chtít někdy setkat," pustil jsem Jadenovu ruku a stáhl jsem si kapuci i čepici z hlavy, aby mě dobře viděla.
Stáhl jsem si i rukavici, a hrábnul jsem do kapsy pro peněženku, odkud jsem okázale vytáhl svou vizitku, chytl ji mezi dva prsty, a podával ji s výrazem, jak je pro mne ta žena podřadná a že ji tím vlastně dělám dobrou službu.
„Tady mě můžete kontaktovat a domluvit si schůzku. Ale nezaručím vám, že na vás budeme mít čas. To víte, jsem v jednom kole. Pořád vám připadám hloupý? Vedla jste někdy společnost téhle velikosti? A teď, jestli dovolíte, jsme na hřbitově, tady by se měl člověk chovat slušně a s úctou k mrtvým."
Znovu jsem si nasadil čepici, schoval peněženku a chytl Jadena za ruku.
„Můžeme jít?" stoupl jsem si na špičky a s úsměvem ho políbil.
Jaden
Musel jsem uznat, že Chris se s tím nesral.
Bohužel, věděl jsem, že i když ji na chvíli překvapil, což byla radost pohledět, ona se jen tak nenechá.
A tak když mě Chris chytil za ruku, že půjdeme, a pak ještě políbil, zůstal jsem stát a jen ho sevřel v náruči.
„Co tady vůbec děláš?"
Zamračil jsem se, ale ona se očividně mě rozhodla zcela ignorovat, protože když se dostatečně vzpamatovala, začala se nahlas smát.
Sevřel jsem Chrise víc v náruči a napjal se.
„Jaden je dobrý člověk? Dobrý? A to jste vzal kde?" pronesla, když se trochu uklidnila, a odhrnula si pramen vlasů z čela.
„Nevím, co s vámi udělal, ale on není dobrý člověk. A nezajímá mě, kdo jste, nebo jakou firmu vedete. Buďte si klidně prezidentem, to je mi u zadku. A co se týče mé mluvy, mluvím tak jen proto, aby mi ten zaostalec rozuměl," zamračila se, pohlédla na vizitku, kterou pořád držela v ruce, a pak ji prostě pustila na zem.
„Když nevíte, kdo jsem, svědčí to o mnohém. Mimo to, právě já, ze všech lidí na světě, bych chtěla vidět jeho druhou stránku, ale už jsem se vzdala všech nadějí. Milovala jsem ho. Byl mým vzorem, byl pro mě hrdinou. Ale to už je dávno pryč. Jen se ho pak zeptejte, kdo jsem, a proč o mě nemluví. Jsem zvědavá, jestli se takhle bojovně a hrdinsky budete tvářit i pak. Jestli se ho i potom budete tak vehementně zastávat," odfrkla si a pohrdavě se na mě podívala.
Kdybych mohl, tak jí jednu vrazím, jenže ona byla jediný člověk, na kterého bych nevztáhl ruku, protože...
Jsem si až moc bolestně uvědomoval, že má ve všem pravdu.
„No, musím jít. Čeká mě rodina. A co se týče té schůzky, pane... Ach, promiňte, jméno někoho, kdo se tahá s tím individuem, co vás drží si fakt pamatovat nebudu, tak se obávám, že na ni nikdy nedojde. Létám sem s rodinou pravidelně jen v den výročí smrti, a dnes večer se vracím zpátky do Evropy. Já se totiž na rozdíl od někoho aspoň starám."
Přitáhla si šálu ke krku a oba nás znovu sjela pohrdavým pohledem.
Chris
Díval jsem se na ni a přemýšlel nad tím, jak moc musí Jadena nenávidět. Ale asi hodně, jinak by se takhle nechovala.
„Nedivím se, že jste nepoznala jeho druhou stránku,“ znovu jsem se na ni otočil. „Protože vy ji nechcete vidět. Nevím, co se stalo, a ani to nechci vědět, ale vy jste zaslepená tím, co se stalo a nechcete mu dát druhou šanci. Nikdo z vás mu nechce dát druhou šanci. Kdykoliv ho vidíte, jen mu nadáváte, a to je všechno. Měla byste přehodnotit své priority, ale to zřejmě neumíte. Já je přehodnotil, a právě díky Jadenovi,“ znovu jsem stiskl Jadenovi ruku a víc jsem si ho potáhl k sobě.
„Neznáte mě, a víte co? Po tomhle, co jste předvedla, o to ani nestojím. A nestojím ani o tu schůzku. Takže se vraťte za svou rodinou, která tu, kdo ví proč, není. A létáte sem jen jednou za rok? Jen na výročí smrti? Trochu málo, ne? Letenka do Evropy není zas tak drahá… Já chodím svému otci na hrob pravidelně, protože jsem ho miloval. Možná jsem mladý, ale nejsem hloupý. A jedno vím určitě. Opravdu nemám zájem se s vámi ani už bavit, protože nejste ani trochu na mé úrovni. Jste nevychovaná a drzá. Neumíte se chovat, a já začínám mít pocit, že starší ženy jsou vážně někdy hodně protivné. Nejspíš máte málo sexu. No, v tom vám nepomůžu. My totiž máme na práci něco jiného, než tu s vámi stát. A tohle,“ ukázal jsem na zem na moji vizitku. „Tohle si ukliďte. Jak říkám. Nevychovaná, děláte nepořádek na hřbitově. Že se nestydíte.“
Potáhl jsem Jadena k sobě, abychom už šli. Nechtěl jsem se s tou ženou zdržovat už ani o minutu déle. Ať už by řekla cokoliv, určitě bych ji na to dokázal odpovědět. Na to jsem docela machr. Ale… Nestojí mi za to.
Jaden
Jen jsem zůstal hledět na to, jak se s ní Chris vypořádává.
Ten její výraz jsem znal.
Zuřila, protože narazila na někoho, kdo se jen tak nenechá. A ona neměla ráda, když jí někdo odporoval.
„Tak si tu svoji idylku užijte. Uvidíme, kdo se bude smát naposledy," zasyčela na Chrise, pohodila hlavou, a pak se otočila a rychle odkráčela.
Když odezněl klapot jejich podpatků, vydechl jsem a čelem se opřel o Chrisovu hlavu. Najednou jsem byl jak z rosolu, a ani si neuvědomil, jak se mi třesou ruce.
„Tak pojď. Představím tě," usmál jsem se nervózně na Chrise, když jsem se zase odtáhl a chytil ho za ruku.
Dovedl jsem ho k velkému náhrobku a žulové desce, která byla uklizená a obložená květinami.
Na náhrobku pod dvěma velkými fotkami a jmény bylo zlatým písmem vyryto "navždy v našich srdcích".
A když jsem se zadíval na jejich usměvavé tváře, hlavně na matčinu, něco se ve mě zlomilo.
Najednou jsem viděl rozmlženě a na tvářích cítil vlhko.
Klesl jsem na kolena a pěstí třískl do zmrzlé trávy kolem cestičky.
„Kurva!" zařval jsem na celé kolo, a bylo mi v tu chvíli úplně jedno, kde jsem.
Chris
Nemůžu říct, že bych byl klidný. Ta ženská mě rozpálila do běla. A že to ve mně bublalo neskutečně.
Nejen proto, že urazila mě, aniž by mě vůbec znala. Ale i proto, že urazila Jadena. Snažila se ho přede mnou shodit, nadávala mu, a neměla vůbec snahu ho vyslechnout, či zkusit to znovu od začátku.
Možná jsem jen já takový naivní, takový blbec, že stále věřím tomu, že jsou lidi fajn, že jsou dobří, i když mi vlastně ublížili? Možná proto jsem Jadenovi začal věřit a i přesto, co se mezi námi skoro před půl rokem stalo, jsem ho přijal?
Věřil jsem jeho očím. Mluvily na mě, a já jim věřil.
Ale ta žena… Ne… Její pohled byl jiný. Nenávistný, a beze snahy pochopit druhého. Byla uzavřená ve své vlastní zlobě, tak jako kdysi Jaden. Jenže ten se, kdo ví proč, změnil. Vyloupl se z té slupky, a já jsem pyšný na to, že stojí po mém boku.
Ještě jednou jsem se ohlédl za tou ženou, když mě Jaden vedl dál k jednomu hrobu.
A když jsme se před ním zastavili, a já viděl ty fotky, trochu se to ve mně sevřelo, když mi to připomnělo mého tátu.
Nikoho jiného jsem vlastně neměl. Matku jsem nikdy nepoznal a macecha je pro mne cizí člověk.
A když Jaden klesl na kolena, a já viděl, jak ho to zasáhlo, jen jsem mu stiskl rameno, aby věděl, že jsem tu s ním. Chtěl jsem mu otřít slzy, ale netušil jsem, jak by to vzal, jestli by mu nevadilo, že ho lituji.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Kdybych věděl, že jdeme na hřbitov, koupil bych kytku, nebo aspoň svíčku, ale takhle…
A pak mě něco napadlo.
Poodešel jsem od Jadena dál, do míst, kde nebyl žádný hrob. Na chvíli jsem si tam dřepl… A jen se sem tam otočil, jak na tom Jaden je.
Po chvíli jsem se vrátil zpátky a dřepl jsem si vedle něho. Trochu jsem poodsunul jednu kytici a na tu žulovou desku jsem postavil malého sněhuláka, kterého jsem uplácal, a který měl místo očí a pusy kamínky. A do jedné ruky jsem mu zapíchl malinkou větvičku, aby byl dokonalý.
„Myslíš, že se jim líbí?“ podíval jsem se konečně na Jadena.
Stáhl jsem si rukavice, chytl ho oběma rukama a jeho tvář si otočil k sobě. Palci jsem otřel jeho vlhké tváře, a pak jsem ho políbil.
„Vím, že není dokonalý. Chybí mu klobouk a šála, a nemá mrkev místo nosu, ale to by bylo větší než samotný sněhulák. Asi se chovám jako dítě, ale nic lepšího mě nenapadlo, a já jim chtěl něco dát,“ znovu jsem Jadena políbil.
Jaden
Na chvíli jsem se úplně ztratil ve vzpomínkách, a jen jsem překvapeně zamrkal, když na mě najednou Chris promluvil.
Zadíval jsem se na toho malého sněhuláčka, a pak zpátky na Chrise. Nadechl jsem se, ale pak ho prostě objal a strhl ho k sobě do náruče.
Bylo mi úplně jedno, že jsem dosedl na studenou zem.
Chytil jsem Chrisovy ruce do svých, a začal je líbat a zahřívat svým dechem.
„Nevím, čím jsem si to zasloužil. Čím jsem si tebe zasloužil. A nechápu, jak to, že ostatní nevidí, jak jsi úžasný," zachraptěl jsem a zamrkal, abych rozehnal zbytek slz.
Ještě chvilku jsem Chrise objímal, než jsem se postavil a pomohl i jemu.
„Líbí se jim. A ty by ses jím líbil taky. Hlavně mé mámě. Miloval jsem ji. Byla pro mě jako anděl, a když jsem byl malý, tak jsem pořád tvrdil, že se nikdy neožením, protože lepší ženu než mámu nikdy nenajdu," krátce jsem se nad těmi vzpomínkami zasmál a přitáhl si Chrise blíž.
„Když jsem později zjistil, že pokud se někdy ožením nebude to za ženu, máma to přijala s nadhledem. Otec byl ze začátku hodně proti, ale máma ho nakonec zpacifikovala. Často jsem měl dojem, že to ona je hlavou rodiny, i přesto, že otec byl vysloužilý plukovník," povzdechl jsem si a zahleděl se na okamžik k nebi.
„I ona to přijala," zašeptal jsem spíš pro sebe, a pak zavrtěl hlavou.
„Máma by tě donutila vařit, a otec by tě unudil svými historkami z vojny a ze služby," zasmál jsem se a trochu se uvolnil, když jsem si vzpomněl, co se stalo, když jsem si domů dovedl prvního kluka.
„Strašně moc mi chybí. Hlavně máma. Ale… Nevím, jestli by mě potom všem chtěla vůbec vidět.
Nejspíš se teď za mě stydí. A ani se jí nedivím. Zklamal jsem ji."
Povzdechl jsem si a otočil se.
„Půjdeme. Ještě se stavíme v nemocnici. Nechci tě nutit, ale budu rád, když půjdeš se mnou.
Vzhledem k tomu, že je do toho Lory už zapletený, stejně by se jednoho dne mohlo stát, že se potkáte. A já chci… No, prostě nechci ti nic tajit. Nechci…"
Stiskl jsem rty a zamračil se.
Jo, to jsem sice říkal, ale budu ochotný mu říct i o ní?
Chris
„Rád jsem vás poznal,“ otočil jsem se ještě jednou k náhrobku, než jsme nakonec ruku v ruce odcházeli zpátky do auta.
Myslel jsem celou dobu na to, co mi Jaden řekl. Své rodiče určitě hodně miloval podle toho, jak hezky o nich mluvil. Je škoda, že nejsou na živu, protože bych je opravdu rád poznal. A nejspíš má od mámy i táty něco z jejich povahy.
Ale když si vzpomenu na jeho úsměv, který teď zůstal schovaný, tak jsem měl jasno, po kom se tak hezky směje. Byl hodně podobný mámě, ale měl i tátovy rysy. A táta byl taky voják. A možná i proto se jím stal i Jaden. Věřil jsem tomu, že kdyby žili, vůbec by ho neodsuzovali.
„Ať už se stalo cokoliv,“ chytl jsem Jadena kolem pasu a přitiskl ho na auto, když jsme k němu došli, a sebe pak na Jadena.
„Ať to bylo cokoliv, určitě by tě rodiče nevyhodili ode dveří. Podle očí tvé mámy, podle toho, co jsi mi o ní vyprávěl, nedovolila by, aby se něco takového stalo. Milovali tě. Kdyby ne, nepustili by tě přes práh už v momentě, kdy jsi jim řekl, že jseš na kluky. Ani můj táta to nikdy neudělal, i když byl taky překvapený. Myslím, že se na tebe nezlobí. Spíš teď spolu sedí nahoře v houpacím křesle, dívají se na nás a společně popíjejí whisky a tvoje máma třeba horký čaj. A společně diskutují o tom, kdo z nás je hezčí a komu dříve rupnou nervy z toho druhého.“
Musel jsem se sám zasmát nad tou mojí hypotézou. Ale ta představa se mi opravdu líbila, a já si ji vzal za svou. Prostě jsem to tak chtěl, a věřil jsem, že by si jeho rodiče a můj táta dobře rozuměli.
„U Loryho… Myslím si, že to zvládnu. Budu se snažit. Říkal jsi, že je pro tebe minulost. Ale nevím, jestli on zvládne mně, zvlášť, když je teď zranitelný… Pokud mě nebude chtít vidět, odejdu z pokoje a nechám tě to s ním vyřídit, ano?“
Jaden
Jen jsem vydechl, když mě Chris přirazil na auto. Poslouchal jsem jeho slova a v duchu si to představil.
Chtě, nechtě jsem se pak musel začít pochechtávat.
„Kdyby máma slyšela to o tom houpacím křesle, nejspíš by tě pěkně sjela a řekla by ti, že není žádná stará baba, co usrkává čajíček. A máš pravdu, možná by mi všechno odpustili, ale nejspíš ne to, že jsem nesplnil slib, který jsem jim dal," pohladil jsem Chrise po hlavě, a pak se sklonil, abych ho mohl políbit.
„Pojedeme, ať to máme za sebou. A co se týče Loryho, nedělej si starosti. Vím, jak na něj," ještě jednou jsem Chrise políbil, a pak už ho pustil, abysme mohli vyjet.
Cesta do nemocnice probíhala vesměs mlčky z mojí strany, zejména proto, že jsem si potřeboval srovnat myšlenky.
V nemocnici nás nechali chvilku čekat, než se objevil doktor, který nám povolil maximálně deset minut. Když jsem vešel do pokoje s Chrisem za zády, Lory seděl na posteli opřený o polštáře.
Ostře jsem se nadechl, když jsem si ho prohlédl, protože se na něm opravdu vyřádili.
„Jadene, lásko, tys přišel?" zašeptal, ale pak odvrátil hlavu k oknu.
„Ne, neměl bys tu být. Měl bys odejít. Nesmíš mě takhle vidět," vzlykl. „Strašně moc jsem se bál. Bál jsem se, že tě už nikdy neuvidím. Když mě… přepadli… myslel jsem jen na to, ze bych te chtěl ještě vidět. Abych ti řekl… abych ti řekl, ze te miluj-"
Slova mu odumřela na rtech, když se otočil a uviděl i Chrise. Zamračil se, a pak sklonil hlavu.
Ze zdravého oka na peřinu dopadly jeho slzy.
„Chápu. To je on? Ten, který mi tě ukradl?" usmál se smutně, když znovu zvedl hlavu.
Pak se zadíval na Chrise, třesoucí rukou si otřel tvar a jeho výraz ztvrdl.
„Nikdy ti neodpustím, jestli kvůli tobě bude nešťastný. Nikdy. Nevím, jak se ti podařilo získat jeho srdce, ale kvůli tobě se změnil. Nebudu vám stát v cestě, ale jestli uděláš jeden chybný krok, vezmu ti ho."
Lory mluvil tiše, a hlas se mu trochu třásl, ale já věděl, že to myslí vážně.
Chris
Taky jsem se usmál, když mluvil o své mámě. Musela to být rázná žena, i když vypadala jemně a byla moc hezká. Takovou bych si představoval jako svou mámu. Jen jsem to bohužel nikdy nezažil.
Přemýšlel jsem po cestě, co to muselo být za slib, že si to tak Jaden bere.
Ale nebudu vyzvídat. Možná mi to jednou řekne sám. Musím si zvyknout, že není tak upovídaný jako já a nevysype na sebe hned všechno, na co si vzpomene.
Když jsme dojeli do nemocnice, mírně jsem znejistěl. Ještě na chodbě jsem zapřemýšlel, jestli vůbec mám jít do toho pokoje, kde je člověk, který si dělá nárok na Jadena.
Ale slíbil jsem mu, že tam s ním půjdu, a nemůžu couvnout. Byl bych srab a já se musím postavit všemu, co se kolem Jadena děje.
Když jsem Loriho uviděl, všechno se ve mně sevřelo. Vypadal opravdu hrozně, a já si v tu chvíli uvědomil, jaké jsem měl štěstí, že po Greysonově útoku jsem nedopadl ještě hůř. Sice mám na sobě ještě pár modřin, ale jsem naživu a můžu chodit po svých. Kdežto Lory… Kdo ví, jak na tom bude.
Po jeho slovech o tom, že jsem mu Jadena ukradl, jsem sevřel ruku v pěst, ale hned jsem ji zas povolil, když jsem si to uvědomil. Nevěděl jsem, co mu mám říct na to, že mi ho jednou vezme, kdyby se něco stalo. Tak jsem jako idiot jen přikývl, a raději jsem dál mlčel.
Ale v duchu jsem si říkal, že to se nikdy nestane, že to nedovolím…
Nechal jsem to na Jadenovi, ať si s ním promluví. Já jen stál kousek za nimi, aby měli prostor, ale chtěl jsem to slyšet už jen proto, že se to týkalo vlastně i mně a zřejmě i mého táty…
Jaden
Docela jsem si oddechl, když Chris zůstal tentokrát zticha. Ne, že by se mi jeho bojovnost nelíbila, ale nechtěl jsem, aby si tady vjeli do vlasů.
„Vím, že to není jednoduché, ale musím s tebou mluvit," přešel jsem k posteli a opatrně si přisedl k Lorymu.
Když přikývl a chytil mě za ruku, malinko jsem ji sevřel, abych mu dodal odvahy.
„Pamatuješ, jak jsem se tě tehdy ptal na Davida Florese?"
„Nic jsem on tom rozhovoru poldům neřekl. Stejně si nejspíš myslí, že si za to můžu sám. Kdo by se taky přetrhl pro prostituta," pokrčil rameny.
„No, je tu jeden, který tě vyslechne. Nolan Aiden. S ním můžeš mluvit o čemkoliv. Ale… Ten, co tě přepadl, nebyl to ten samý, co jsi ho slyšel mluvit o smrti Florese?"
„Nejsem si jistý. Já… Seběhlo se to strašně rychle a byli tři. Měli kukly, ale ten velký… Myslím, že by to mohl být on. Já jsem… Když si ode mně tu noc odešel, trochu jsem se napil, a nejspíše jsem řekl něco, co jsem neměl," povzdechl si.
Pak se otočil na Chrise a upřeně se na něj zadíval.
„Je to jeho syn? To proto vyšetřuješ jeho vraždu?" zeptal se mě.
Když jsem přikývl, jen si povzdechl.
„Nevím víc než to, co jsem ti tehdy řekl. Myslím, že ti tři, určitě ten velký ano, co mě přepadli, mají v té vraždě prsty. Nejspíš mě chtěli jen zastrašit. Předpokládají, že někomu, jako jsem já, nebude nikdo věřit, ať řeknu cokoliv," usmál se hořce.
„Já ti věřím a Nolan ti taky uvěří," natáhl jsem ruku a pohladil ho po tváři.
„Mrzí mě to…" vzlykl.
„Nemusí. Pomohl jsi mi víc než dost. Teď se musíš hlavně šetřit a odpočívat, ano?" zvedl jsem se.
„Přijdeš se na mě zase podívat?" zvedl ke mně uslzené oko.
„Můžeš mi kdykoliv zavolat. Nebude to jednoduché, ale jsi silný kluk. Zvládneš to," usmál jsem se na něho povzbudivě a poplácal ho po ruce.
„Když to říkáš ty, tak to dokážu," oplatil mi úsměv.
Chtěl jsem ještě něco říct, ale do pokoje vběhl doktor a nemilosrdné nás vyhnal ven.
V autě jsem se na chvilku opřel o sedačku a zavřel oči. V takových chvílích jsem se cítil fakt starý.
„Až přijedeme domů musíme si promluvit. Nechtěl jsem ti nic zamlčovat, ale nebyla vhodná doba a ani žádné důkazy, kterými bych mohl svoji domněnku podložit, ale když se stalo tohle, měl bys to vědět," otočil jsem se na Chrise, než jsem nastartoval, a prohrábnul mu vlasy.
Chris
Byl jsem zticha, jen jsem pozorně poslouchal. A když zaznělo jméno mého táty, bezděčně jsem udělal krok dopředu, ale včas jsem se zabrzdil.
Podle všeho ten Lory toho věděl hodně, a já začínal mít zlost. Pokud něco věděl, proč s tím za někým už dávno nešel? Pravda, je to prostitut, ale možná, by se našel někdo…
A já bych už dávno mohl vědět, spíš… Někdo by mi mohl už dávno potvrdit, že mám pravdu, a možná by se do toho vyšetřování i někdo pustil.
Byl jsem naštvaný.
Zlobil jsem se na to, že všichni mlčí, a někdo to pak odnese. Zlobil jsem se na to, že jsem už dávno mohl vědět pravdu. Zlobil jsem se na to, že možná i táta nemusel zemřít. Jen záleží, kolik toho Lory věděl, a kdy měl jaké informace. Ale to jsem netušil.
Ale pokud by nevěděl nic, nikdo by ho jen tak nepřepadl.
Mlčel jsem cestou k autu. Mlčel jsem i ve chvíli, kdy mi Jaden prohrábnul vlasy, a jen jsem sklonil hlavu dolů. Mlčel jsem i po cestě domů, protože jsem v tuhle chvíli opravdu neměl na nic náladu.
Byl jsem rozzlobený, byl jsem zklamaný… A nejvíc mě štvalo to, že vrah, protože jsem si už byl jistý, že tátu někdo zabil, běhá na svobodě. Jen tak si prostě řekl, že se zbaví táty, a jen pro majetek, na který se on celý život dřel. A jen tak si někdo usmyslí, že mu ho prostě vezme. Bez toho, aniž by se trochu zasloužil.
Zuřil jsem, jak jsou někteří lidé, tak hnusní a závistiví…
„Frede, udělejte mi, prosím vás silnou kávu,“ promluvil jsem konečně, když jsme dojeli domů, a já vešel dovnitř.
Fred už na nás čekal, a hned pomáhal vytáhnout věci z auta. Když viděl, v jaké jsem náladě, jen se podezíravě podíval na Jadena, pak na mě, ale nakonec přikývl a šel udělal kávu.
„Převleču se, a pak si o tom můžeme promluvit. Možná by bylo lepší to probrat v pracovně.“
Chtěl jsem už jít nahoru, když jsem se zarazil.
V mezipatře stál u stěny opřený velký obraz. Podobizna, která ještě před pár dny visela v rodinném sídle. Zastavil jsem se před ním, a když jsem se na tátu zadíval, najednou to na mě dolehlo, a stejně jako předtím Jaden u hrobu svých rodičů, teď jsem to byl já, kdo stál a jen slzel, a díval se na podobiznu svého otce.
Jaden
Chrisova mlčenlivost mě krapet znervózňovala.
Znal jsem už jeho výrazy tváře natolik, abych poznal, že je rozzlobený, když jsme u domu vystoupili z auta.
Když si pak vyžádal od Freda kávu, a ten se na mě zadíval, jen jsem zavrtěl hlavou.
„Dal bych si taky kávu," poprosil jsem Freda, když jsme vycházeli s Chrisem z kuchyně a mířili do jeho ložnice, aby se převlekl.
Když jsme se zastavili v mezipatře, kde byl opřený o stěnu velký obraz, který jsem si nepamatoval, že bych kdy v domě viděl, srdce se mi sevřelo nad Chrisovou reakcí.
Přešel jsem k němu, pevně ho objal a jeho hlavu si položil na hruď.
„Promiň, že jsem ti to neřekl, měl jsi právo vědět všechno hned, co jsem zjistil. Ale je to můj zvyk z práce, promiň," zašeptal jsem v domnění, že je naštvaný na mě, protože jsem mu zamlčel informace o otci.
Hladil jsem ho po zádech, líbal do vlasů, a po chvilce i s ním v náruči přešel do ložnice, kde jsem se posadil na postel s Chrisem na klíně.
„Prosím nebreč. Vím, že je to těžké, ale bolí mě to a trápí, když tě takhle vidím. Můj slib nejspíš nemá žádnou váhu, ale já zjistím, kdo tvému otci takhle ublížil a donutím ho za to zaplatit," promluvil jsem po chvilce ticha.
Když nám Fred přinesl kafe a čaj, Chrise jsem pustil, otřel mu tváře od slz, a pak vstal, abych se taky převlékl.
Chris
Opravdu mi to bylo líto. A teď, když jsem viděl tátovu podobiznu, tak dvakrát tolik. Obraz byl namalovaný tak dokonale, že to vypadalo, jako by přede mnou opravdu stál.
Když mě Jaden sevřel v náruči, jen jsem si o něj hlavu opřel a nic neříkal. Neměl jsem na to sílu.
Až teprve, když mě v ložnici usadil na postel, a po chvíli vstal, aby se převlékl, otřel jsem si ještě jednou oči a zadíval se na něho.
„Nezlobím se na tebe. Zlobím se na to, jak dokážou být lidí zlí. No,“ na moment se mi pozvedly koutky úst ve smutném úsměvu, „já mám co říkat. Taky nejsem žádná výhra. Ale táta celý život dřel, aby dosáhl toho, co tu po sobě zanechal. Nikdo si neumí představit, kolik to bylo práce, nervů, kolik času tomu věnoval. A pak si někdo přijde a řekne si, že tohle chce a prostě ho zabije. A Lory… Něco podle všeho věděl, aspoň jsem to tak pochopil, a on mlčel. Proč něco neřekl? Táta by možná byl naživu. Zlobím se na něho i přesto, že je tak domlácený. Zlobím se na všechny, kteří se rozhodli tátu odstranit jen proto, aby si vzali to, co on vybudoval. Jsou jak středověká církev. Někoho obviní, zabijí, umučí, jen aby si vzali jeho majetek.“
Ani nevím proč jsem si vzpomněl zrovna na historii, kterou jsem nikdy moc v lásce neměl. Ale v tuhle chvíli to bylo jediné přirovnání, které mě napadlo.
Vytáhl jsem několik papírových kapesníků a pořádně se vysmrkal. Měl jsem plný nos, a nebylo se co divit, vzhledem k zimě, a tomu, že jsem teď brečel. Ale málokdy jsem měl rýmu i přesto, že zimu nemám rád a jsem zimomřivý.
„Vezmeme si kávu do pracovny, ano?“ postavil jsem se nakonec, a vytáhl jsem si věci na převlečení.
Ale ve chvíli, kdy jsem se chtěl svléct, jsem si uvědomil, že jsme byli venku, a navíc v nemocnici. Zaběhl jsem do koupelny a začal si drhnout ruce, abych je zbavil veškeré špíny, která na nich mohla ulpět. A ta teplá voda na rukách, které se mi tím začínaly prokrvovat, mě i začínala uklidňovat…
Jaden
„No, ani já nejsem žádný svatoušek," zabručel jsem, když Chris zmizel v koupelně.
Byl jsem už převlečený a popíjel kafe, ale Chris pořád nevycházel, tak jsem vešel do koupelny, abych zjistil, jestli se něco neděje.
„Hej, hej, hej, no tak… Už je to dobré… Chrisi, zlato…" promluvil jsem na mě nezvykle konejšivým hlasem, když jsem uviděl, jak si Chris zuřivě drhne ruce, které už měl celé červené.
Zastavil jsem vodu, ruce mu utřel do ručníku, a pak ho na citlivou pokožku několikrát políbil.
Pohladil jsem ho po tváři, dal mu pusu ještě na čelo, a pak ho vystrkal ven z koupelny.
Počkal jsem, dokud se nepřevleče, pak vzal i jeho hrnek s čajem, a zase ho vystrkal z ložnice, kdyby měl náhodou ještě nějaký podobný nápad jako sedřít si ruce do krve.
V pracovně jsem se posadil na sedačku a stáhl Chrise vedle sebe.
Natočil jsem se tak, abych na něj viděl a jeho nohy si přehodil přes jedno stehno.
„Víš Chrisi, nechci tě nějak urazit nebo se zastávat Loryho, ale měl důvody, proč o tom, co věděl nikomu neřekl," začal jsem a prsty přejížděl Chrisovi po noze.
„Někdo jako ty, kdo měl už od začátku všechno na co si vzpomněl, nemůže prostě vědět, jaké to je žít na ulici. To, co ty považuješ za naprosto běžnou věc, jako teplá postel, střecha nad hlavou, teplé oblečení, to třeba Lory, když byl malý nepoznal, protože matka ho vyhodila na ulici, když mu bylo asi šest let. Než se stal prostitutem, a i chvilku potom, několikrát žádal o pomoc, když slyšel nebo viděl něco, co bylo v rozporu se zákonem. jenže nikdo ho neposlouchal. A není to jen on, je to spousta takových. Takové jako on prostě nikdo neposlouchá a nechce poslouchat," odmlčel jsem se, abych se napil kafe a na chvilku se ztratil ve vzpomínkách.
„Jednou jsme vyšetřovali sériového vraha, a byl to právě Lory, který mě dovedl na stopu a podařilo se nám ho zatknout. Já jsem mu věřil. Každé slovo, které mi řekl. A tak se později stal mým informátorem a… občasným milencem. Nechci říct, že se zachoval správně, ale i to, že teď leží v nemocnici je důvod, proč raději lidé z ulice mlčí. Proč by měli nastavovat krk za někoho jiného, když v konečném důsledku nakonec skončí ještě hůř než oběť?"
Pokrčil jsem rameny, pustil Chrise, vstal a přešel k baru, abych vytáhl něco silnějšího než čaj, protože najednou jsem se potřeboval napít.
Vytáhl jsem i dvě sklenice, postavil je na stůl a do obou rovnou nalil.
Pak jsem si zase sedl a přehodil si Chrisovi nohy přes stehno.
„Pamatuju si na jeden případ. Nech mě, prosím, ať ti ho povím. Vím, že tě to nejspíš nezajímá a chceš informace o tátovi, ale chci, abych pochopil, jak to chodí tam venku. Proč se děje, co se děje, a proč tvého tátu nikdo nezachránil. To, co zaslechneš nebo se dočteš v novinách nebo slyšíš ve zprávách není to, co se tam venku skutečně děje. A já chci, abys znal pravdu, protože vím, že ty ji pochopíš. Dovolíš mi ti to povědět?" zadíval jsem se upřeně na Chrise a chytil jednu jeho ruku do své.
Chris
Jaden mě zastavil a otřel mi ruce. Mírně jsem se zamračil, ale když mě na ně políbil, povolil jsem stáhnuté obočí a jen jsem si povzdechl. Nakonec jsem se převlékl, a pak jsme společně šli dolů do pracovny.
I když jsem chtěl kávu, tak z nějakého mě neznámého důvodu mi Fred udělal čaj. Nejspíš mu budu muset koupit naslouchátko, pokud má potíže se sluchem.
A navíc jsem na ten čaj ani neměl chuť.
A tak, když jsme seděli, a Jaden začal mluvit, jen jsem trošku usrkoval, aby se neřeklo.
Naslouchal jsem Jadenovým slovům, ale stejně jsem si myslel své. Chápal jsem, že život na ulici není lehký, ale ne druhou stranu, kdyby to Lory řekl Jadenovi, nebo by dal vědět mému tátovi, jakkoliv, tak ten by to nehodil za hlavu. Vždycky každého bral vážně a všechno si prověřoval.
Ne, ať už se na to dívá, jak chce, tohle prostě nejspíš nedokážu odpustit. Muselo by se stát něco hodně závažného, něco, co by dokázalo přehodnotit mou zlobu…
„Povídej,“ usrkl jsem si nakonec bourbonu.
Ale vzápětí jsem ho rychle odložil na stolek, jak mě z toho prvního usrknutí natáhlo.
„Nejspíš je tohle už pro mne zakázané pití,“ zašklebil jsem se.