Jaden
Zhluboka jsem se nadechl, když mi Chris odpověděl poměrně neosobně, a pak uhnul pohledem.
Jeho krásné oči mě pořád svazovaly, ale tu odtažitost jsem z něj cítil.
„Fajn. Nejspíš nemáš náladu si povídat. Chápu to. Jsi asi na mě naštvaný a nechceš mě vidět. Chtěl bych zůstat tvůj přítel, ale to záleží i na tobě. Přestěhuju se zpátky do vedlejšího pokoje, abych tě neobtěžoval, a budu pracovat na případu s tvým otcem. I když si nejspíš už vystačíš jen s Fredovou pomocí, přesto, kdybys něco potřeboval, stačí říct," zvedl jsem se z postele a bez dalšího slova odešel.
Možná jsem byl na něj až moc tvrdý, ale byl jsem taky unavený a měl toho všeho už plné zuby.
Na okamžik jsem i zauvažoval, že zavolám Nolanovi a přijmu jeho nabídku na přespání, ale pak jsem to zavrhl a skončil v pracovně, kde jsem se pokoušel zahrabat do případu.
Nakonec to však skončilo tak, že jsem usnul na pohovce.
Ráno mě vzbudily hlasy z kuchyně, a když jsem vešel, Fred už chystal snídani pro Chrise.
„Nebudu rušit. Jen si uvařím kafe. Musím ještě zajet do města, ale budu na telefonu, kdyby něco," zabručel jsem směrem k Fredovi.
Když jsem procházel kolem Chrise, automaticky jsem zvedl ruku, abych mu prohrábl vlasy, ale pak jsem ji zase se zamračením stáhl dolů.
Ve městě jsem se nakonec zdržel až do večera, a když jsem se vrátil, zašel jsem zcela automaticky do Chrisova pokoje.
„Promiň, spletl jsem si dveře," zabručel jsem a pokrčil rameny, když jsem zůstal stát na prahu.
Chris
Oddychl jsem si, když Jaden odešel. I když bych byl rád v jeho společnosti, cítil jsem se tak nějak svázaný tím, že jsem nevěděl, jak se mám chovat.
Nemůžu se tvářit jakoby nic. Nemůžu být jeho přítel, když jsme měli mezi sebou důvěrnosti. Nikdy u nikoho jiného mi to nevadilo. Ale u něj… Je to něco jiného.
Další den probíhal v podobném duchu. Jaden se mě stranil. Aspoň jsem to tak vnímal. Byl spíš zavřený v pracovně, zatímco já ležel v posteli, nebo seděl v salonku a díval se na televizi.
Když mě přestala tolik bolet ruka, odvážil jsem se vzít skicák a tužky a začal jsem malovat návrhy.
A právě jsem dokončoval návrh šperku, který jsem chtěl vyrobit pro Jadena, když se náhle otevřely dveře a on vešel dovnitř.
Rychle jsem obrátil skicák, aby to neviděl, a pak jsem se na něho zaměřil, jako bych chtěl z jeho pohledu vyčíst, kde byl a co dělal.
Ale po jeho slovech…
Nejednou jsem tu zavřený brečel, když jsem ho slyšel vedle v pokoji, nebo jinde v domě, a já si moc přál, aby přišel za mnou. Aby mi řekl, že to nebyla pravda a má mě rád. Ale ani jednou do pokoje za mnou nepřišel. A teď, když otevřel tyhle dveře, tak řekne tohle?
„Jo, tvůj pokoj je tam,“ ukázal jsem tužkou za sebe na stěnu, za kterou byl Jadenův pokoj.
„Pane Floresi, máte nachystanou večeři,“ ozval se za ním Fred. „Mám vám ji donést sem, nebo půjdete do jídelny?“
„Půjdu do jídelny,“ odložil jsem věci na bok, a pak jsem shodil peřinu a vstal jsem.
„Jestli chceš, můžeš povečeřet s námi. Pokud jsi teda zase nejedl venku,“ dodal jsem mírně jedovatě, když jsem se zastavil před Jadenem a čekal, až ustoupí, a já budu moct projít.
Jaden
„Nebudu jíst," odsekl jsem mírně naštvaně, a pak odkráčel vedle do pokoje.
Po dalších dvou dnech, které probíhaly v podobném duchu, kdy jsme se vyhýbali jeden druhému, a když už jsme se náhodou potkali, jen jsme na sebe zavrčeli, mi došlo, že je jen otázkou času, než to skončí tak, že mě odsud Chris vyhodí.
Bylo mi z toho všelijak, že to takhle dopadlo, ale Nolan, se kterým jsem trávil teď většinu času, měl nejspíš prostě pravdu ve všem, co řekl.
Chris byl pro mě moc mladý. měl jiné priority než já, jiný způsob a styl života, prostě jsme byli úplně z odlišných světů.
A mé přání, že bysme zůstali aspoň přáteli, se mi nejspíš už taky nevyplní.
Přesto, zvláště v noci, kdy jsem ležel sám v posteli, jsem se neubránil myšlenkám na Chrise. Myslel jsem si, že to zaženu, když budu makat na případu, ale ani s tím jsem poslední dny vůbec nepohnul.
Spíš jsem jen bloumal po městě, chodil za Nolanem do kanceláře, chodili jsme spolu na obědy, večeře, skleničku, a při té poslední jsem se neubránil tomu, abych ho letmo nepolíbil na rty.
Nevím, kdo z nás dvou byl překvapenější. Neřekl bych, že se mé city k Nolanovi nějak změnily, ale asi jsem jen potřeboval něčí oporu, a Nolan mi ji poskytoval.
Fred ze mě a z Chrise moc velkou radost taky neměl, a dost často se na mě přísně zadíval, nebo mi něco řekl, ale já ho většinou jen odbyl.
Chris
Bylo to všechno na prd. To, co bylo mezi námi, teď bylo jako nějaký film, který jsem viděl kdysi dávno a nemohl si teď vzpomenout na název a ani na děj. Člověk to má na jazyku a nedokáže to pojmenovat.
A tak jsme se sobě čím dál víc vyhýbali, a já už k tomu začínal být spíš apatický, nebo jsem prostě rezignoval. Jaden evidentně nechtěl upustit od návštěv u Nolana. Byl každou chvíli pryč, a i když jsem věděl, že se snaží vyřešit případ mého otce, věděl jsem taky, že nejen kvůli tomu zůstával často venku.
Začínal být čím dál víc mrzutý, a já se čím dál víc zavíral ve svém pokoji.
To ráno, kdy jsem měl jet do nemocnice, jsem ho chtěl nejdříve vzbudit. Ale podle Freda se vrátil pozdě v noci, asi něco zjišťoval, nebo byl u Nolana… Tak jsem raději Freda požádal, aby ho nebudil a zavolal mi Lukeho, že pojedu s ním. Chtěl jsem tam být co nejdříve, abych se mohl brzy vrátit, a tak jsme vyrazili hned po snídani…
Jaden
Chris se pomalu uzdravoval, už nepotřeboval ani oporu nebo kolečkové křeslo, a i když to bylo teď mezi námi všelijaké, chtěl jsem ho doprovodit do nemocnice, kam měl jet šestý den od přepadení.
Večer před tím jsem se vrátil od Nolana hodně pozdě, ale spoléhal jsem na to, že mě Fred vzbudí, až bude Chris připravený.
Když jsem se však to ráno vzbudil, zjistil jsem s hrůzou, že je skoro jedenáct, a když jsem vletěl do kuchyně, Fred jen pokrčil rameny, řekl, že si Chris nepřál, aby mě budil, a odjel do nemocnice s Lukem.
„Podívej, Jadene, nejsem hlupák ani slepý. Cítím to napětí, co mezi vámi je. Proč si spolu nesednete a rozumně si o tom nepromluvíte? Určitě se to dá nějak vyřešit. Pan Chris tě má moc rád, ale je teď z toho všeho zmatený a-"
„Zmatený? Je to rozmazlený smrad! Sakra, ještě pořád jsem jeho ochranka a on mě tak vyšachuje?! Co si, kurva, myslel?!" přerušil jsem Freda, který se mi snažil domluvit, a pak práskl dveřmi od kuchyně a zamířil do svého pokoje, kde jsem se začal oblékat s cílem do té zasrané nemocnice jet, a pěkně si klidně i tam Chrise podat.
Chris
Tentokrát to v nemocnici netrvalo už tak dlouho, jako prvně. I když jsem musel absolvovat opět všechna vyšetření, jako tenkrát, vzali mě přednostně, a navíc jsem se uzdravoval, tak ani kontroly už nebyly tak dlouhé. Modřiny začínaly pomalu mizet, otoky už dávno splaskly. Nejvíc času jsem strávil stejně tím, že mi vytahovali stehy z rány na hlavě a sešitého obočí.
Budu tam mít už navždy jizvu, která to obočí rozdělila skoro na polovinu.
Ale co. Stejně o mě nikdo nestojí, tak proč bych se tím zabýval…
Byl jsem rád, když jsme se vraceli domů. Ale, ani nevím proč, najednou jsem požádal Lukeho, aby zajel do jedné boční ulice. Myslel jsem si, že sice jedu zbytečně, že tam tak brzy nebudou, ale nakonec jsem byl mile překvapen, že jsem ucítil tu příjemnou sladkou vůni, jen co jsem vystoupil.
Hned jsem si koupil velké balení té skořicové dobroty a snad automaticky jsem koupil i jeden pytlík pro Jadena. Měl jsem chuť to sníst už po cestě, ale řekl jsem si, že to tentokrát vydržím, a když si s Jadenem dáme společně, tak snad se udobříme a začneme se zase normálně bavit.
Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem otevřel dveře a zaslechl jsem Jadenovy slova, než za sebou prásknul dveřmi.
V tu chvíli pro mne všechno skončilo. Zatemnil se mi svět, který jsem chtěl vidět v hezkých barvách. Roztřásl jsem se a nevěděl, jestli vzteky, nebo z lítosti. Mlelo se to ve mně všechno dohromady…
Došel jsem do kuchyně a hodil jsem pytlíky na linku.
„Někam to schovejte, rozmazlený smrad si to dá později, až tu nebude takové dusno. Aby ochranka neměla problém, zůstanu dneska doma, v posteli, jako poslušný pes u boudy,“ otočil jsem se na moment na Freda.
„Řekněte mu, že už nemusí nikam chodit, že jsem se vrátil, a nic špatného se mi nestalo. Nikdo mě nepřepadl, jsem celý a skoro zdravý,“ dodal jsem ještě s roztřeseným hlasem.
I když jsem se snažil být nad věcí, nakonec jsem cítil, jak se mi do očí tlačí slzy. Raději jsem se rychle otočil a utekl do svého pokoje.
„A pokud mu tak vadí hlídat rozmazleného smrada, tak se nemusí namáhat! Obejdu se bez něho!“ křikl jsem ještě, než jsem za sebou zabouchnul dveře, a pak se hned zavřel v koupelně, kde jsem se po dveřích sesunul na zem.
Jaden
Chris se vrátil dřív, než jsem se stihl dooblékat.
A jeho slova spustila lavinu, kterou jsem v sobě teď šest dní držel.
Vletěl jsem do jeho pokoje a práskl za sebou dveřmi. Slyšel jsem ho z koupelny, a tak jsem zkusil vzít za kliku, ale nešlo mi otevřít, tak jsem na ně zabušil.
„Otevři!" křikl jsem.
Když se ale nic nedělo, prostě mi ruply nervy.
„Fajn! Jak chceš! Očividně mě tu už nechceš! Nejspíš sis tu lásku ke mně jen vymyslel, a pak sis to rozmyslel, protože sám nevíš, co vlastně chceš! Opravdu jsem chtěl být tvůj přítel, Chrisi! Chtěl jsem ti být po boku, ale ty o mě očividně už nestojíš! Já idiot věřil tomu, že by to mezi námi mohlo skutečně vyjít, ale nejspíš jsem se spletl, a udělal ze sebe akorát pitomce! A když jsi mě dnes tak pěkně vyšachoval, tak už o mě nejspíš nestojíš ani jako o ochranku!" řval jsem po celém pokoji, jak jsem to prostě nedokázal v sobě už udržet.
„Jadene..." ozval se ode dveří Fred, který vypadal zkroušeně.
„Už v tomhle baráku nejspíš nejsem vítán. Rád jsem tě poznal Frede. Odjíždím za Nolanem a zůstanu u něj přes noc. Ráno se vrátím, abys mě mohl vyhodit jako smetí, co už nepotřebuješ!" křikl jsem ještě směrem ke dveřím koupelny, a pak už nasraně prošel kolem Freda, který se mě ještě pokoušel zastavit.
Hodil jsem na sebe akorát kabát, vzal mobil, peněženku a klíče, a za chvilku už seděl v autě a mířil k Nolanovi, o kterém jsem věděl, že je doma, protože si bral tří denní dovolenou.
„Na nic se neptej a nalej mi velkého panáka," zabručel jsem sotva mi otevřel dveře a překvapeně se na mě zadíval.
Nakonec jsem se v jeho přítomnosti i docela uklidnil, uvařil jsem nám oběd, podívali jsme se na film, kecali jsme o všem možném, a večer si otevřeli flašku a popíjeli.
„Neměl by ses už vrátit?" ozval se Nolan, když bylo asi kolem deváté večer, a já už měl v sobě asi pátou sklenku.
„Dnes ne. Dnes zůstávám s tebou," zavrtěl jsem hlavou.
„Opravdu?" povytáhl obočí a zkoumavě se na mě zadíval.
Chvilku jsem se na něj díval, než jsem to nevydržel, odložil sklenku, vstal a přešel k němu. Vytáhl jsem ho z křesla, objal ho a zaútočil na jeho rty. Cítil jsem jeho napětí i krátké zaváhání, ale pak už mi vyšel vstříc.
„Jadene…" zachrčel, když jsme se od sebe odtrhli, a já mu přetáhl triko přes hlavu.
„Zmlkni. Aspoň pro jednou to neřeš," zavrčel jsem na něj, chytl ho pod zadkem a vyhoupl si ho do klína.
Znovu jsem se mu přisál na rty, a pak ho odnesl do ložnice a hodil na postel. Okamžitě jsem ho zalehl, chvilku se s ním mazlil, než jsem si klekl, abych mu mohl sundat i kalhoty. Když jsem ale zvedl hlavu, abych se na něj zadíval, zarazil jsem se.
Najednou tam neležel Nolan, ale Chris.
Zaúpěl jsem a čelem se opřel o Nolanovu hruď.
„Promiň. Já..."
„Miluješ ho…" řekl Nolan a zvedl mi hlavu, aby se mi zadíval do očí.
Chris
Strašně jsem se lekl, když Jaden vzal za kliku. A když zabouchal na dveře, jako by je chtěl vyrazit, rozbušilo se mi srdce.
Cítil jsem ten jeho vztek, slyšel jsem ho i v jeho hlase, a já si okamžitě vzpomněl na to, jak zuřivý umí být a co dokáže, když je vzteky bez sebe.
Opřel jsem si hlavu o kolena a zakryl ji rukama. Měl jsem strach, že ty dveře snad vyrazí, a že se neudrží a něco se stane. V tuhle chvíli jsem už nemyslel na nic z toho, čemu se říká láska. V tuhle chvíli jsem mu nevěřil ani slovo z toho, co říkal.
Jak může říkat, že chce být můj přítel, když dělá tohle? Nechápe, že já prostě jeho přítel být nedokážu, když ho miluji?
Seděl jsem tak docela dlouho, dokud všechno neztichlo, a po delší chvíli se ozvalo opatrné zaklepání.
„Pane Floresi, Jaden odešel, můžete vyjít ven. Nelíbí se mi, že jste tam zavřený. Mám o vás starosti, jestli jste v pořádku. Pane Floresi…“ mluvil na mě Fred svým klidným hlasem.
„Jsem v pořádku, Frede. Nebojte se. Někdo takový, někdo, kdo je rozmazlený a neví, co chce, si přece jen tak něco neudělá. Byl bych blázen, a to by se hodilo do karet Chalsey. Okamžitě by mě prohlásila za nesvéprávného a zbavila by mě celého rodinného dědictví…“ konečně jsem se ozval.
Snažil jsem se mluvit pevným hlasem, ale nohy se mi třásly, když jsem se na ně konečně postavil.
Otevřel jsem dveře, a dost jasně jsem slyšel Fredův oddech, když viděl, že jsem si nepodřezal žíly.
Ale napuchlé oči od pláče jsem bohužel nedokázal skrýt.
„Udělám vám něco dobrého, ano? Nebo si dáme ty skořicové hrudky, co jste donesl…“ vyšel se mnou Fred z pokoje a společně jsme zamířili do kuchyně.
„Klidně je snězte sám. Už nemám chuť. Myslel jsem, že si je dáme s…“ zarazil jsem se, a pak jsem jeden pytlík smetl rovnou do koše.
„Chci být dneska sám. Nebojte, budu v pořádku. Klidně mi můžete volat co půl hodiny, ale vážně chci být sám,“ požádal jsem Freda, aby mě nechal samotného, a pokud možno hned odešel.
Chtěl jsem, aby šel hned, dokud se ještě držím…
Jaden
Po těch slovech jsem se zamračil a trochu se narovnal.
„Už zase začínáš. Říkal jsem ti, že nemám právo-"
Nedořekl jsem, protože mi přistála taková facka, až jsem vyhekl.
„Ty zatracený, zabedněný kreténe!" vyjel po mě Nolan, až jsem překvapeně zamrkal.
„Tak mi teď a tady řekni, přímo do očí, že ho nemiluješ, vyspi se se mnou a zůstaň u mě! Nevracej se k němu, zapomeň na něj! No? Tak co bude!"
Po jeho slovech jsem dosedl na paty a nadechl se.
„Já ho nem-"
Zarazil jsem se uprostřed slova a sklonil hlavu. Proč jsem to nedokázal říct? Proč jsem se zarazil? Proč jsem zaváhal?
„Můj ty smutku. Mám si otevřít manželskou poradnu nebo co? Zatraceně, vždyť i slepý by to viděl. To, jak se na něj díváš, jak se ho dotýkáš, jak se na tebe dívá on. Miluje tě a ty jeho." protočil očima Nolan a sedl si naproti mně.
„Ale já…" pokusil jsem se chabě zaprotestovat.
„Co? A hlavně neříkej, že si lásku nezasloužíš, jinak tě zmaluju tak, žes to neviděl. Podívej, víš moc dobře, co k tobě cítím, a asi hned tak se z toho nedostanu. Ale tvé srdce už dávno patří tomu klukovi. A já tě chci hlavně vidět šťastného," povzdechl si Nolan a natáhl ruku, aby mě pohladil po hlavě, jako jsem to já dělal Chrisovi.
„Jenže, už je stejně pozdě. Posral jsem to. Řekl jsem věci, které mu nejspíš ublížily. Ublížil jsem mu a nevím, jestli mi odpustí," povzdechl jsem si a chytl Nolanovu ruku.
„Pokud tě skutečně miluje, tak ti odpustí. Láska je někdy těžká, to bys měl sám nejlíp vědět, ale od toho jsou na ni dva, aby se s tím vzájemně poprali."
Seděl jsem, přemýšlel, všechno si srovnával v hlavě i srdci, a když jsem po pár minutách zvedl hlavu a zadíval se na Nolana, měl jsem už konečně jasno.
„Miluju ho," přiznal jsem nahlas, strhl Nolana do své náruče a pevně ho objal, abych někam přenesl ten šílený třes, který najednou zachvátil mé tělo.
„Šíleně ho miluju…" vydechl jsem Nolanovi do vlasů a musel pevně zavřít oči, do kterých mi najednou vstoupily slzy.
„Tak bys měl jet za ním a nemačkat mě tady," zahučel mi Nolan do ramene.
Chris
Fred sice chvíli namítal, že mě nenechá samotného doma, ale nakonec viděl, že se mnou prostě nehne, tak s povzdechem souhlasil.
„Přijedu brzy ráno, abych vás zkontroloval, ano? A kdyby něco, okamžitě volejte. A zamkněte si za sebou,“ ještě mi připomínal mezi dveřmi, když odcházel.
Jen jsem přikyvoval, a když odjížděl ještě jsem mu s úsměvem zamával, aby neměl strach.
Ale v momentě, kdy se za ním zavřela brána, můj úsměv zmrznul. Můj výraz byl stejně ledový, jako tohle mrazivé počasí. Přitáhl jsem si župan víc ke krku a zadíval jsem se do nebe, odkud začala padat další várka sněhu.
Stál jsem na těch schodech docela dlouho, než mnou zima začala lomcovat tak moc, až jsem začal drkotat zuby. Se sklopenou hlavou jsem vešel dovnitř, a hned za sebou zamknul, jak mi přikázal Fred.
Dům byl najednou tak divně tichý. Prázdný a tichý…
Kolikrát jsem takhle byl sám doma a nikdy mi to nepřišlo. Ale teď…
Cítil jsem se strašně osamělý. Nepotřeboval jsem nikoho. Chtěl jsem jen jednoho člověka, ale on odešel. A ráno se vrátí jen proto, aby si sbalil věci.
Došel jsem do salónku a zastavil jsem se před barem. Otevřel jsem ho a zíral jsem dovnitř na ty flašky. Ale můj pohled přitahovala jen ta jedna konkrétní.
I tohle mi připomínalo Jadena.
Sáhl jsem po bourbonu a láhev postavil na stolek. Zašel jsem do kuchyně, vytáhl jsem z koše ten pytlík, a položil ho na linku.
Chtěl jsem si to s ním dát. Chtěl jsem to všechno urovnat a zkusit znovu od začátku, Měl jsem radost, když mi řekli v nemocnici, že jsem v pořádku, a chtěl jsem se o tu dobrou zprávu s ním podělit.
Ale řekl, co řekl…
A pro mne to znamenalo konec všem nadějím.
Jsem pro něho jen rozmazlený smrad. Nemá mě rád a zůstává se mnou jen proto, aby splnil svou povinnost. Asi jen proto, aby odčinil to, co mi tenkrát udělal.
Nasypal jsem skořicové hrudky z jednoho pytlíku do mísy a vrátil jsem se s tím do salonku.
Stáhl jsem teplotu, protože i to teplo mi najednou vadilo. Jako bych tady chtěl prostě umrznout, zamrazit tu bolest, která se ve mně usadila.
Protože všechno, co se stalo, mě bolelo. Mám jen vzpomínky, nic víc.
Moji lásku zase na moment přebil strach, že mi něco udělá. A přitom jsem tak strašně moc chtěl být s ním. Strašně moc mi chyběl, i když mě jeho slova zabolela.
Co mě však nejvíc bolelo, byla jeho slova o tom, že jsem si svou lásku k němu vymyslel.
Tohle jsem prostě nedokázal ustát.
Láhev bourbonu se pomalu vyprazdňovala, když jsem si každou chvíli přihnul, a ani se neobtěžoval si nalít do skleničky. Skořicovou hrudku jsem několikrát vzal mezi prsty, ale nakonec ji vždy hodil zpátky do misky, protože jsem si vždy připomněl, jak to bylo fajn, když jsme tohle spolu jedli poprvé.
A sladkost na mých prstech vystřídala slanost na hřbetě ruky, když jsem si stíral slzy, a pak se znovu a znovu snažil zahnat ten neskutečný smutek dalším nahnutím z lahve.
Ani nevím, jak dlouho jsem, tak seděl a pil. Ale když flaška dopadla na zem, a já chtěl vstát, bych si vzal novou, nohy se mi náhle podlomily a já se skácel zpátky na sedačku a od té chvíle se už nebyl schopen hnout…
Jen jsem díval kolem sebe, jak se se mnou celý pokoj točí a rozmazává se do barevných šmouh, a dokola opakoval Jadenovo jméno a slova: Miluji tě… Stýská se mi… Vrať se…
Jaden
Myslím, že takhle rychle jsem od Nolana ještě nevypadl.
V ložnici jsem sebou sekl na zem, jak jsem spěchal a zamotal se do peřin, několikrát se musel vracet, protože jsem zapomněl peněženku, mobil i klíče, málem se netrefil do bot, a kabát si ani neoblékal.
Nolan se po chvilce začal pochechtávat, za což jsem ho seřval, ale samozřejmě jsem to nemyslel vážně.
„Jsi úžasný chlap," řekl jsem ještě ve dveřích a pohladil ho po tváři.
„Jo, a teď už padej, než si to rozmyslím a nechám si tě tu," vyhnal mě Nolan, a já už za chvilku seděl v autě a mířil za Chrisem.
Domů jsem dorazil v rekordním čase, málem zalomil klíče v zámku, jak jsem chvátal, a když jsem vletěl dovnitř a odhodil všechno, co jsem měl v ruce, včetně bot, lekl jsem se, protože byla všude tma a ticho.
Už jsem měl namířeno k Chrisovu pokoji, když jsem uslyšel nějaké mumlání směrem od salonku.
Vběhl jsem dovnitř a srdce se mi skoro zastavilo.
Chris ležel na pohovce, třásl se, očividně byl opilý, ale těm slovům jsem rozuměl dokonale.
Přešel jsem až k němu a klekl si.
Opatrně jsem ho stáhl ze sedačky dolů a sevřel ho v náruči.
„Už je to dobré. Už jsem s tebou. Jsem tady, Chrisi. Nevím, jestli mě vnímáš, ale prosím, odpusť starému, zabedněnému hlupákovi. Zatraceně… Vždyť já tě miluju, Chrisi. Šíleně, jen jsem se bál si to přiznat nahlas. Nechtěl jsem ti ublížit… Bál jsem se…" mlel jsem jedno přes druhé, i když jsem nevěděl, jak moc Chris vnímá, ale už jsem to nedokázal držet v sobě.
Chris
Bylo mi blbě, byla mi zima a zároveň i horko z vypitého chlastu.
Třásl jsem se, ale nedokázal jsem se nikam pohnout. Když jsem se zapřel, abych se zvedl, podlomily se mi ruce a já znovu skončil na sedačce.
Jediné, co jsem věděl, bylo, že to, co jsem stále dokola mumlal, jsem myslel vážně. To jediné jsem byl teď schopen vnímat, to, že strašně moc jsem chtěl být s Jadenem.
Chtěl jsem se zvednout a jít za ním. Najít si ho a přivést ho zpátky domů ke mně…
Mumlal jsem už z posledních sil, jak mě začínal přemáhat opilecký spánek, když se mé tělo náhle samo od sebe pohnulo.
Sesunul jsem se ze sedačky dolů a vzápětí jsem ucítil to hřejivé teplo, tu náruč, která mi tak moc chyběla. Slyšel jsem ty slova, které Jaden říkal a roztřásl jsem se ještě víc.
„Mysl… slel js… že nep… nev… atíš… se… strš… ně… moc… sem… se bál… že zůs… nu… sám… mil… tě… je mi… to… l-lí… líto… necht… těl… jsem… na… teb…“ mumlal jsem tou opileckou hatmatilkou, a aniž bych to chtěl, rozbrečel jsem se.
Tiskl jsem se na Jadena tak moc, jak jen to v mém stavu šlo.
Možná bych se na něj tak tiskl, dokud bych nevystřízlivěl, ale můj žaludek na to měl jiný názor…
„Je m… mi… blbě…“ kopnul mě ten orgán vší silou, a já už se jen snažil najít místo, kam se vyzvracím.
Natáhl jsem se přes Jadena pro misku na stole, že to hodím do ní, ale ruka se mi svezla, miska se převrhla a vysypala se, a já zůstal viset Jadenovi v náručí a snažil se ho nepozvracet.
Jaden
Málem jsem se rozbulel s Chrisem, když jsem pochopil to, co se mi snažil říct.
Ale musel jsem zbytek nechat na jindy, protože to vypadalo, že Chris nemá daleko k tomu, aby mě obhodil.
Opatrně jsem ho zvedl, přešel do kuchyně, sebral koš, odpadky vysypal na zem a svezl se i s Chrisem do kleku. A sotva jsem mu strčil kýbl pod nos, vyvalilo se to z něj, a já jen na poslední chvíli shrnul jeho vlasy.
Vyzvracel snad svůj týdenní oběd, a když už to po chvilce vypadalo, že skončil, odsunul jsem kýbl stranou, znovu Chrise zvedl a přenesl ho k umyvadlu, abych mu opláchl obličej.
Pak jsem ho přenesl do pokoje a posadil do postele. Odběhl jsem do koupelny pro lavor a položil ho vedle Chrise na postel.
„Hned se vrátím, ano? Slibuju. A až ti bude zítra líp, zajedeme koupit nové koblížky. Anebo si je uděláme. Slíbil jsem ti to," políbil jsem Chrise na zpocené čelo, a pak odběhl pro prášky, které mu v takovém případě uleví a sklenici čisté vody.
Ráno mu uvařím vývar, ale teď by to nemělo cenu.
Vrátil jsem se k Chrisovi, sedl si na postel a počkal, dokud prášek nezapije.
„Zůstanu tady s tebou? Chceš? Já už tě nechci nechávat samotného. Nechci být bez tebe," znovu jsem ho opatrně objal a políbil do vlasů.
Chris
Bylo mi jedno, co se se mnou děje. Pro mne bylo důležité, že je se mnou Jaden. Že se vrátil.
Když jsem tu byl sám, myslel jsem, že umřu, jak to na mě všechno, tak strašně padalo. Ale teď, i když jsem se neukázal v nejlepším světle, když jsem zvracel do odpadkového koše, a vypadalo to, jako když řve raněný jelen… teď tu byl on a řekl mi, že mě miluje.
Chtěl jsem mu několikrát odpovědět, znovu a znovu mu říct, že ho miluji, ale vždycky místo slov vyšly z mé pusy další divné zvuky a zvratky, z kterých se mi pak už zvedal žaludek ještě víc.
Ještě že ten koš odsunul a vzal mě k umyvadlu, protože by to jinak byla nekonečná smyčka.
Když mi oplachoval obličej, ještě jsem vyplazoval jazyk, jak jsem se snažil nabrat trochu studené vody a svlažit si tím tu hnusnou pachuť v puse.
Strašně moc jsem ho chtěl políbit, ale nedovolil jsem si to, už jen proto, co všechno ze mě šlo.
Když mě pak usadil na postel, snažil jsem se neskácet dolů. Byl jsem naprosto slabý jak moucha, a sotva jsem udržel i tu skleničku s vodou, kterou mi dal. Myslel jsem si, že i ta voda a prášek ze mě vyletí ven, ale snažil jsem se to v sobě udržet, i když jsem měl nutkání popadnout ten lavor vedle sebe.
Nakonec jsem se už v sedě neudržel, ani když mě držel, a já se sesunul na jeho klín.
„Zůst… staň… se mn…“
Víc jsem nedokázal říct, protože se najednou všechno kolem mne ztratilo.
I přesto, že mě alkohol totálně umrtvil, v noci jsem se ještě několikrát vzbudil. Ne, jen proto, že se mi zas udělalo zle, ale i proto, že jsem měl strach, že tu Jaden není. Že odešel.
Ale byl vedle mne… Zůstal se mnou. A když jsem se ještě asi dvakrát vyzvracel, i když už ani nebylo pořádně co, stihl jsem se aspoň doplazit na záchod. Při poslední návštěvě koupelny jsem si aspoň vypláchnul pusu ústní vodou, a pak jsem si lehl zpátky k Jadenovi, spokojeně se k němu přitiskl, a konečně jsem usnul spokojeným spánkem.
Jaden
Sice jsem se Chrise ptal, ale stejně bych zůstal, i kdyby mě odmítl. V takovém stavu jsem ho prostě nemohl nechat samotného. Hlídal jsem jeho spánek, pomáhal mu, když se v noci vzbudil, a nakonec ani ten lavor nebyl potřeba, protože to vždycky stihl na záchod.
Někdy nad ránem, když už šel z koupelny trochu jistějším krokem a svalil se vedle mě na postel, to vypadalo, že usnul klidným spánkem.
Chvilku jsem byl ještě s ním, abych se ujistil, že se nevzbudí, a pak se opatrně vymotal z jeho náruče, políbil ho do vlasů a vstal.
Musel jsem uklidit ten bordel, co zůstal v salonku a v kuchyni, a taky jsem chtěl Chrisovi uvařit vývar, aby se mu zklidnil žaludek a udělalo líp. V salonku jsem napřed pustil topení, protože tam začala být zima, uklidil prázdnou flašku a až teprve teď si všiml, že si vzal značku, kterou mám nejraději.
Kdyby nebyl ve stavu, v jakém je, vyběhl bych za ním a nepustil ho z náruče, dokud by mi neodpadl únavou.
Chtěl jsem ho aspoň políbit, ale netušil jsem, jak by na to reagoval, když vyhodil do koše všechno své jídlo.
Koblížky jsem taky vyhodil, protože byli poválené po zemi a už dost oschlé, setřel masné fleky z podlahy, uklidil i misku, skočil se ještě podívat do pokoje, jak na tom Chris je, pustil tam taky topení, protože byl zachumlaný do peřiny až po uši a začala tam být taky zima, a pak se pustil do úklidu kuchyně, která byla zaneřáděná mnohem víc.
Trvalo mi to delší dobu, než jsem ji pořádně vyklidil, protože jsem každou chvilku odbíhal kontrolovat Chrise, ale ten naštěstí spokojeně spal, takže jsem nakonec u něj zavřel dveře, abych ho nerušil, až budu vařit, a když jsem konečně byl hotový, zaběhl jsem se osprchovat k sobě do pokoje a převléknout se do kraťasů a nátělníku.
Už svítalo, když jsem se vrátil znovu do kuchyně, uvařil si kafe a namazal aspoň housku máslem.
Nachystal jsem si všechny potřebné věci na vaření, a už se chtěl do toho pustit, když jsem uslyšel rachocení klíče v zámku a o chvilku později se v kuchyni zjevil Fred.
Ten jeho výraz, když mě uviděl vážně stál za to, až jsem se musel uchechtnout.
„To vypadám tak blbě?"
„Jadene," vydechl Fred a položil na stůl věci, které už stihl nakoupit.
„Hele, vím, že jsem se nezachoval nejlíp, ale… No, prostě stalo se pár věcí, a už mám jasno v tom, že chci s Chrisem zůstat."
„Tohle se nesmí pan Chris nikdy dozvědět, a budu za to trpět do konce života, ale oba dva jste neuvěřitelní zabedněnci a pitomci," povzdechl si, ale já viděl ten jeho spokojený a úlevný úsměv, který mu přeletěl přes rty.
„Chris teď spí, trochu se nám zliskal, tak mu dělám vývar," mávl jsem rukou. „A jestli by ti to nevadilo, klidně můžeš zůstat doma. Rád bych byl s Chrisem sám. Myslím, že si toho máme hodně co říct."
„Chápu. Tak kdyby cokoliv, okamžitě volejte, ano? A pak to musíme nějak oslavit."
Asi po půl hodině, kdy mi ještě popřál hodně štěstí, znovu mi vynadal, udělal mi kázání, ohledně Chrise, a znovu zopakoval, že kdyby cokoliv, máme mu zavolat, jsem se konečně mohl pustit do vaření opravdu silného vývaru, který Chrise postaví na nohy.
Chris
Nakonec jsem opravdu usnul spánkem, který pro mne konečně znamenal odpočinek.
Bylo mi už podstatně lépe. Teda… Neměl jsem už tendenci zvracet pokaždé, když jsem se pohnul.
A tak jsem se tiskl k Jadenovi, protože mi u něj bylo příjemně a teplo. Když jsem se v jednu chvíli ještě na moment probral, vzpomněl jsem si, že jsem stáhl teplotu, ale vůbec se mi nechtělo vstávat, abych to napravil, tak jsem se jen víc zachumlal do peřiny a znovu usnul.
Když jsem znovu otevřel oči, spíš vzbudilo mě mé vlastní chrápání, měl jsem okamžitě pocit, že je něco jinak. Rozhodně bylo tepleji než v noci. Nejspíš se vrátil Fred a nastavil teplotu, aby tu nebyla zima. Ale tohle nebyl ten pocit, který se mě držel.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a chvíli přemýšlel, co je jinak.
Snažil jsem si v hlavě vybavit, co všechno se večer stalo, když Jaden odešel, a když jsem si ty střípky skládal kousek po kousku, vzpomněl jsem si, že se Jaden vrátil a…
„Jadene,“ okamžitě jsem se posadil a znovu se kolem sebe rozhlížel.
„Jadene,“ znovu jsem se opatrně ozval, protože jsem dostal strach, že nakonec přeci jen odešel.
Že by to nakonec bylo jinak, a já si to všechno vysnil jen ve své opilecké představivosti? Ale nikdy jsem se neopil tak, že bych měl totální okno.
Rychle jsem slezl z postele, přičemž jsem si narazil koleno, jak jsem dopadl na zem, ale hned jsem se zvedl a kulhavým krokem se hnal ke dveřím, které byly zavřené.
Sám jsem se do postele nedostal. A byl u mě, když jsem zvracel v kuchyni do odpadkového koše. Takže to musel být on. Proč tu teda není?
Pomohl mi, ale to, že řekl že mě miluje a že zůstane, jsem si už jen představoval?
Svíravý pocit kolem žaludku se ozval s plnou silou. Měl jsem pocit, že snad budu zase zvracet, ale tentokrát to bylo jiné. Tentokrát to nebyl ten pocit na zvracení, ale znovu ten strach, že tu není. Že odešel…
Vyběhl jsem z pokoje a chtěl na něho znovu zavolat, ale ucítil jsem vůni vaření.
A když jsem ho pak uviděl stát v kuchyni u linky, musel jsem se opřít o futra a zhluboka dýchat, jak jsem se začal třást úlevou a neměl jsem daleko k tomu, abych se rozbrečel štěstím, že neodešel. Byl převlečený a zřejmě i osprchovaný, podle toho, jak mu ještě pořádně nedoschly vlasy. Byl zabraný do vaření, a dokonce bylo i uklizeno…
Strašně moc jsem si oddechl, když jsem ho tu viděl.
Ruce se mi třásly, když jsem k němu došel, přilepil se mu na záda tak, že málem přepadl na linku, a pevně jsem ho chytil kolem pasu.
„Bál jsem se, že jsi odešel…“ zamumlal jsem do trika na jeho zádech a zabořil do něj obličej.
Jaden
Zabral jsem se do vaření, protože jsem to hlavně chtěl rychle stihnout, abych Chrise nenechával moc dlouho samotného, takže když se na mě najednou Chris zezadu nalepil, jen jsem vyhekl a měl co dělat, abych to ustál.
Jeho dech mě na zádech zahřál i přes oblečení, a já musel na chvilku pevně zavřít oči, jak se mi roztřásla brada úlevou, že si nejspíš pamatuje na všechno, co se v noci odehrálo.
Měl jsem z toho trochu obavu, znám takové, kteří si nepamatují vůbec nic, a pak to končí fiaskem, ale tohle nejspíš Chrisův případ nebyl.
Zhluboka jsem se nadechl, otočil se v jeho objetí a pevně ho sevřel v náruči.
Už jsem se prostě nedokázal ovládnout.
„Chrisi… Já… Zatraceně… Byl jsem idiot, hlupák, zabedněný pitomec, co si něco jen nalhával. Omlouvám se… Ublížil jsem ti… Já…“ mlel jsem jedno přes druhé, mačkal ho, líbal do vlasů, na tvář, oči, krk, všude, kam jsem dosáhl.
Teprve po chvilce jsem ho od sebe kousek odtáhl, pohladil po tváři a pousmál se.
„Vařím silný vývar, který tě postaví na nohy. Poslal jsem Freda domů, pokud ti to nevadí. Až ti bude líp, mohli bychom si udělat ty koblížky."
Ruce se mi třásly, jak jsem z toho všeho byl úplně mimo, až jsem úplně zapomněl na polévku, která se vzápětí sama ozvala, když mi vytekla trochu z hrnce.
Pustil jsem Chrise, a obrátil se ke sporáku, ale jednou rukou ho pořád objímal kolem pasu, jako bych se bál, že mi uteče.
„Dal jsem tam i česnek, hodně zeleniny i masa, ale napřed sníš jen čistý vývar a suchou housku, aby se ti zklidnil žaludek. Dám ti ještě prášek na uklidnění, a pak se teprve najíš," vývar jsem dochutil, vhodil do něj pokrájené uvařené maso a zeleninu a sporák vypnul.
Znovu jsem se otočil k Chrisovi a objal ho.
„Chtěl bych tě políbit. Strašně moc…" vydechl jsem a sklonil se k jeho rtům.
Bylo mi jedno, že nevoní zrovna po fialkách, potřeboval jsem to. Potřeboval jsem to, jako vyprahlá poušť potřebuje vodu.
Chris
Na moment jsem musel povolit ruce, když se Jaden otočil ke mně, ale hned jsem se ho zase pevně chytil.
Poslouchal jsem, co mi říká, a konečně se mi úplně ulevilo, že to vážně nebyla jen má představa, ale že se to opravdu stalo.
„Taky… taky se omlouvám. Nevěděl jsem, co mám dělat, nebo říct. Myslel jsem to vážně, když jsem říkal, že tě miluji… Vážně jsem si to jen tak nevym-“ snažil jsem se ho znovu ujistit, že to, co jsem říkal, byla pravda, ale umlčel mě tím nejlepším způsobem.
Ani jsem nepřemýšlel nad tím, že jsem si ještě nestihl umýt zuby. Bylo mi to v tu chvíli jedno. Pro mne bylo důležité, že ten polibek byl od něj. Že tím potvrdil slova, která mi řekl nejen v noci ale i teď ráno.
„Musím se osprchovat, dát se dohromady,“ konečně jsem promluvil, když jsme se od sebe odlepili, a já si o něj spokojeně opřel hlavu.
„Musel jsem vypadat hrozně, co?“
A pak mi došlo, že jsem tu zvracel, kde se dalo, a právě před Jadenem. I když mě už viděl vyhodit obsah žaludku na Wilsonovy nohy, ale tentokrát to bylo jiné.
„Rád si dám polévku, vážně bych si něčím chtěl zahřát žaludek. Ale ty koblížky… No, nejspíš bych to teď nedal, kdybych cítil olej, jak bychom to smažili. Takže asi opravdu až později odpoledne, nebo na večer. A kde je Fred? Nepřišel? Říkal, že mě přijde hned ráno zkontrolovat, a počítal jsem s tím, že mi bude i v noci volat…“ zamyslel jsem se. „To jsi uklízel ty? Promiň, že jsem tu udělal takový binec. A no… Děkuji za všechno, Jadene.“
Znovu jsem se na něj přitiskl, jak nejvíc to šlo, a stoupl si na špičky, abych mu mohl dát ještě aspoň malý polibek, než se půjdu osprchovat.
Jaden
Musel jsem se usmát nad Chrisovou roztržitostí. Převzal jsem od něj malý polibek, a pak už ho pustil.
„Fred tu byl, ale poslal jsem ho domů, jestli ti to nevadí. Chtěl jsem být s tebou sám. No, musím ti pár věcí vysvětlit, ale to zatím počká. A koblížky si můžeme dát i zítra, stejně máme před sebou volný víkend, nebo chceš snad pracovat?" trochu přísně jsem se na něj zamračil a jemně ho plácnul po zadku.
Přešel jsem k lednici, abych vyndal maso, protože jen polévka pak stačit nebude, a taky těstoviny, které tak nezatíží Chrisův žaludek.
„A jo, vypadal jsi hrozně, ty můj opilče," zasmál jsem se, znovu přišel k Chrisovi, a ještě jednou ho objal a krátce políbil. „A vůbec mi nevadí, že jsem po tobě uklízel. Nevadilo by mi, i kdybys mě obhodil, hlavně… Měl jsem strach, že mě odmítneš. Že až se vrátím a přiznám ti svou chybu, že mě nepřijmeš."
Vyslovil jsem svou největší obavu, ale pak už ho skutečně pustil a postrčil dopředu.
„Šupej se umýt, nebo ti pomůžu, a v tom případě se ze sprchy jen tak brzo nedostaneme. Nachystám zatím jídlo, uvařím ti bylinkový čaj, a pak si třeba zalezeme do postele nebo si sedneme k televizi."
Když Chris po pár polibcích odešel, otočil jsem se znovu ke sporáku s úsměvem na rtech.
Bylo tu pořád hodně proti, proč by náš vztah neměl pořádně fungovat, ale nějak jsem to už nevnímal.
Kecal bych, kdybych řekl, že nemám strach, a že nenastanou situace, kdy budu litovat, že jsem vstoupil Chrisovi do života a ublížil mu, ale pro teď jsem byl asi nejšťastnější chlap na světě.
Chris dokonale zbořil tu zeď kolem mého, srdce a dost neodbytně se tam narval.
I když jsem věděl, že na Owena nezapomenu, teď už byl pro mě jen vzpomínkou. Prostě jsem se rozhodl jít dál.
Uvařil jsem čaj, nakrájel maso, opražil ho na pánvi s kapkou oleje, přihodil rajčátka a zrovna, když jsem postavil vodu na těstoviny, vrátil se Chris, umytý, zabalený do županu, a i když vypadal líp než včera, byl ještě pořád bledý.
„Tak tady to máš. A všechno to sníš," nalil jsem mu pořádnou porci vývaru a podal mu k tomu dvě housky.
Chris
Málem jsem se pleskl po čele, jak mi došlo, že Jaden už vlastně o Fredovi mluvil. Nějak mi to úplně přes všechny ty myšlenky vypadlo z hlavy. A i když se mi moc nechtělo od Jadena odcházet, nakonec jsem se šel osprchovat, protože i já sám na sobě cítil, že to fakt potřebuji jako sůl.
Pořádně jsem se nahřál v teplé sprše, vydrbal se, dokonce jsem byl schopen se zbavit i chloupků, které už začaly rašit, aniž bych se pořezal. Ale i přesto jsem se cítil pořád trochu slabě, a žaludek o sobě už dával pomalu ale jistě vědět.
Bodejť by ne, když všechno, co v něm bylo, skončilo v koši nebo v záchodě.
Vyfénoval jsem si vlasy, abych nechodil s mokrou hlavou, hodil na sebe jen lehké tepláky a triko, a pak se zabalil do hrubého županu, a na nohách samozřejmě nesměly chybět obvyklé teplé ponožky.
Nejspíš z toho jednou Jadena klepne, jak tu mám pořád zatopeno, a jak jsem pořád zabalený.
Usmál jsem se, když jsem si uvědomil, na co jsem právě pomyslel.
Bral jsem to už tak, že tu se mnou Jaden opravdu zůstane…
Ještě jednou jsem se na sebe kriticky podíval do zrcadla. Obličej byl sice bledý, ale v pohodě, kruhy pod očima zmizí… Pusa už byla zahojená, jen mi stále zůstával menší červený flek kolem rozbitého obočí, ale to se taky spraví. Je to jen podrážděné, jak mi vytahovali stehy.
Bezděčně jsem si sáhl na hlavu, kde jsem měl malé vystříhané kolečko, a i tam jsem cítil vystouplou hojící se jizvu. Ale kolem už mi rašili nové vlasy, a mohl jsem se spolehnout na to, že i kadeřník to nějak dokáže spravit, aby to nebylo tak viditelné.
Vrátil jsem se do kuchyně a hned jsem se usadil u stolu. Nechtělo se mi jíst v jídelně, tady to bylo takové lepší, a bylo tu příjemné teplo od vaření.
Podíval jsem se na to, co mi Jaden naložil, a i když jsem pochyboval, že to do sebe nacpu, nakonec to začínalo ubývat takovou rychlostí, že by mi nikdo další nestíhal.
„Bylo to dobré, vážně. Je mi o mnoho lépe,“ pohodlně jsem se opřel, a pohladil se po břiše.
Cítil jsem, jak se mi pěkně rozproudila krev, a teplo mi stoupá i do tváří. Nakonec jsem si musel rozvázat i župan, protože mi vážně začínalo být horko.
„Chtěl bych se jen tak válet. Nic nedělat. Nejlépe v posteli. Nebo si rozložíme sedačku a budeme se z tama dívat na televizi. Jo, jestli ti to teda nevadí…“ podíval jsem se na Jadena, a čekal, jestli bude souhlasit.
Opravdu jsem si chtěl užívat jeho blízkost a nic nedělat.
Jaden
Nestihl jsem ani uvařit těstoviny, a Chris už měl jídlo v sobě.
Když se spokojeně rozvalil na židli, jen jsem se pousmál a vzal od něj prázdný talíř.
Podal jsem mu čaj a prášek, a otočil se znovu ke sporáku, abych dodělal těstoviny, smíchal je s masem, vložil to do pekáčku, zasypal vrstvou sýra a hodil do trouby.
Nastavil jsem teplotu a čas, abych se už nemusel o to víc starat, přešel k Chrisovi a dřepl si vedle něj.
Pohladil jsem ho po tváři a jizvě, která mu zůstala na obočí a usmál se.
„Ach, Chrisi. Už jsem ti někdy řekl, jak krásný jsi?"
Vstal jsem, políbil ho do vlasů a na jizvu, a podebral ho do náruče.
„Jdeme do postele," zavelel jsem nesmlouvavě, a za chvilku z něho sundával župan se slovy, že teď už ho potřebovat nebude, a lehl si i s ním do postele.
Pořádně jsem ho k sobě přivinul, vdechoval jeho vůni, poslouchal tlukot jeho srdce, a to všechno způsobilo, že jsem vytuhnul.
Všechen ten nahromaděný stres, nervy a nedostatek spánku během těch šesti dnů si prostě vybral svou daň, a i když jsem si chtěl s Chrisem povídat, někde snad uprostřed věty na téma volno a přemýšlení, jestli by nebylo dobré odjet zase na chatu, jsem usnul na jeho rameni.