Jaden
Tentokrát jsem nevstal dřív jak Chris, ale vzbudil se ve chvíli, kdy se pohnul a pak něco zabručel. Ležel vedle mě na zádech, jak se nejspíš v noci skulil z mé hrudi, takže jsem ho převrátil na bok a natiskl se na jeho záda.
Objal jsem ho kolem pasu a druhou rukou si zapřel hlavu.
„Mě se taky nechce zpátky,“ zabručel jsem a políbil ho do vlasů.
Ještě chvilku jsem si užíval jeho blízkosti a jeho tepla, než jsem z mohutným zívnutím vstal a odšoural se do koupelny.
Pak jsem se vrátil zpět ke Chrisovi, posadil se na postel a políbil ho na rty.
„Jdu připravit snídani a uklidit krb. V noci napadl nový sníh, tak ještě trochu odhážu příjezdovou cestu ke garáži, abych mohl vyjet. Zatím se v klidu prober, pokud budeš chtít, tak zavolej, pomůžu ti,“ pohladil jsem ho po vlasech, ještě jednou políbil, a pak už jsem vstal, abych se oblékl do teplých kalhot a svetru.
Rychle jsem vyběhl ven, abych jako první odházel sníh a vrátil se do domu, kdyby Chris něco potřeboval.
Chris
Jen jsem zabručel spokojeně, když mě Jaden přitáhl k sobě a políbil. Ale vzápětí jeho teplo zmizelo, a já si asi po třetím převalení uvědomil, co vlastně říkal.
Podíval jsem se z okna… Jo, napadlo, a sněží pořád. Nejspíš bude i nejvyšší čas vyjet, abychom nemuseli vytahovat sněhovou frézu.
Nakonec jsem zaplul do koupelny, rychle se osprchoval, zabalil se do hrubého froté županu, a oblíkl ty nejhrubší ponožky, co jsem našel.
Sešel jsem dolů, přičemž to vypadalo, jako by tu šla trefená laň, a zamířil jsem rovnou do kuchyně.
Když Jaden odhazuje sníh, mohl bych taky něco udělat. Není můj sluha, a nemusí dělat úplně všechno, i když mám rád, když mě někdo rozmazluje, když si mě někdo tak hýčká. Ale předchozí milenci nikdy nehli prstem, a všechno nechávali na Fredovi, jako by mu tím museli ukázat, že jsou něco víc než on.
Kávovar jsem obsluhovat uměl, mělo to jen pár tlačítek, a nebyl to pro mne problém. Tak jsem začal chystat kávu, aby si mohl Jaden dát na zahřátí, až se vrátí zpátky.
Na moment jsem se na něho zadíval z okna, jak odklízí sníh, a když se ohlédl zamával jsem mu, jak nějaká připitomělá zamilovaná puberťačka.
Když jsem si to uvědomil, rychle jsem dal ruku dolů a celý rudý se otočil. A když jsem začal vytahovat věci z lednice a spíže, abychom se mohli nasnídat, přemýšlel jsem, proč jsem to vlastně udělal.
Proč se tak spokojeně a s úsměvem poslední dobou na Jadena dívám, když jsem ho před pár měsíci měl chuť zabít.
Možná je to proto, že mi dal to, co se zatím nikomu doposud nepovedlo. Protože se vedle něj cítím bezpečně a nemusím si na nic hrát… A taky je to ten nejlepší milenec, a já tak spokojený po dokonalém sexu vlastně ještě nikdy nebyl.
Jo, nejspíš je to tím. Nic jiného mě nenapadá…
Nevěděl jsem, co bude chtít Jaden snídat, tak jsem na stůl připravil všechno, co šlo. Přidal jsem talířky, příbory, a uprostřed tomu vévodila konvice s čerstvou kávou, která voněla po celé kuchyni a hale. Sedl jsem si, nohy jsem zkřížil na turka, podepřel jsem si rukama bradu, a trpělivě, pohroužený do svých myšlenek, jsem čekal, až se vrátí Jaden.
Nechtělo se mi snídat bez něj.
Jaden
Odhazování sněhu mi nakonec zabralo víc času, než jsem si myslel.
V jednu chvíli se mi totiž tělem rozlil zvláštní pocit, a když jsem se ohlédl k domu, uviděl jsem Chrise v kuchyni, který mi zamával.
Docela překvapeně a nevěřícně jsem zůstal hledět, i když on svou ruku hned sundal a otočil se.
Pak jsem se usmál a celou dobu, co jsem sníh odhazoval, jsem se culil jako zastydlá puberťačka, které její kluk právě vyznal lásku.
Bylo mi s Chrisem vážně moc dobře.
Možná tak dobře, jako s Owenem, když jsme spolu začali chodit, a než se to všechno posralo.
Úsměv mi zmizel z tváře, a já si povzdechl, když mi mysl na okamžik zatemnily černé myšlenky.
Kdyby to bylo za jiných okolností, kdyby okolnosti byli jiné, dokázal bych si představit s Chrisem náš společný život.
Jenže…
Nolan měl pravdu. Žili jsme v jiných světech. Nemohl jsem Chrisovi nic nabídnout a jen skvělý sex by náš vztah neudržel. Byl mezi námi čtrnáctiletý… ne, vlastně už patnáctiletý věkový rozdíl. Což nebylo zrovna málo.
Znovu jsem se zadíval na dům.
Úplně jsem na svoje narozeniny zapomněl, ale to nebylo nic neobvyklého.
Zatřepal jsem hlavou, rychle odházel zbytek sněhu, sklidil lopatu do kůlny, zamkl ji, a vrátil se do domu.
Halou se nesla vůně silné kávy, viděl jsem prostřen stůl a Chrise, jak sedí zamyšleně a…
Čekal ze snídaní na mě?
Na okamžik se mi zatajil dech. Tohle gesto, byť pro někoho zcela obyčejné, pro mě v tuhle chvíli znamenalo víc, než si možná myslel.
Svlékl jsem si bundu i svetr a potichu přešel k Chrisovi. Dřepl jsem si před něj a pohladil ho po tváři.
„Udělal jsi snídani, a ještě jsi na mě počkal. Nemusel jsi, ale je to ten nejhezčí dárek k narozeninám…“ políbil jsem ho na čelo, a pak si uvědomil svá slova.
„Dělej, že jsi nic neslyšel,“ zabručel jsem a vstal, abych se usadil vedle Chrise a nalil si plný hrnek kafe, které mi rozproudilo krev v žilách.
„Vynikající…“ vydechl jsem blaženě, a pak se s chutí pustil do jídla, protože po Chrisově boku mi chutnalo mnohem více.
Chris
Byl jsem tak zamyšlený, že jsem ani neslyšel Jadenův návrat. Když ke mně došel, trochu jsem sebou cuknul, ale pak jsem ho s udiveným pohledem poslouchal.
Mám dělat, že jsem nic neslyšel? A to mám udělat jak? Podepisoval jsem jeho smlouvu a ani se pořádně nepodíval, kdy má narozeniny. A bylo mi teď hloupě, že jsem to prošvihl.
V hlavě se mi už ale okamžitě rodil nápad, jak to odčinit. Nahlas jsem však nereagoval, nejspíš bych ho tím uvedl do rozpaků, a to já nechtěl.
„Jsem rád, že ti chutná, ale uvařil jsem akorát kávu. No… to spíš zvládl kávovar, já jenom mačkal tlačítka,“ pousmál jsem se. „Ostatní jsem jenom povytahoval na stůl. Nevěděl jsem, co by sis dal, takže…“
Rozhlédl jsem se po stole a musel se zasmát, když jsem si uvědomil, že jsem vytáhl vlastně skoro všechno, co jsme tu měli k jídlu.
Pustil jsem se taky od snídaně. Jedl jsem z každého něco, jako bych si nemohl vybrat. Slané i sladké, střídal jsem to jako těhotná žena, ale byl jsem spokojený, když jsem konečně zaplnil můj věčně hladový žaludek.
I táta mi kdysi říkal, že mně je lepší šatit než živit. Že nechápe, kam to všechno cpu, když vypadám jako vyhublá kočka.
Po dobré snídani nastalo uklízení a balení.
Původně jsem chtěl nechat úklid na hospodyni, ale když Jaden začal umývat nádobí, přidal jsem se k němu. Balit jsme teda moc nemuseli, protože jsme moc věcí nevytáhli, ale i tak nám zabralo trochu času, než jsme byli připraveni na odjezd.
Cítil jsem se trochu smutně, když jsme pak seděli v autě, a já ve zpětném zrcátku viděl, jak nám dům mizí z dohledu.
Určitě tu s ním zas budu chtít přijet. A pokud možno, tak co nejdříve. Bylo mi tu vážně moc dobře.
Ale teď… Zítra už zase nervy, problémy s firmou, obavy z toho, co bude… Jako první, ale budu muset zařídit ten průzkum dolu, abych měl co nejdříve nějaké konkrétní výsledky v ruce.
„Zastavíme se ještě u toho geologa, o kterém mluvil předák. Než mu tu práci dám, chci ho nejdříve vidět, abych věděl, s kým mám tu čest, a jestli ho o to můžu vůbec požádat,“ ukázal jsem Jadenovi vizitku, když jsme vjížděli mezi první domy nejbližšího města, kde ten člověk taky bydlel.
Jaden
Byl jsem rád, že to Chris nijak nekomentoval, neblahopřál mi, neskákal mi kolem krku a neobviňoval se z toho, že mi nic nedal.
Nic jsem ani po něm nechtěl. Nikdy jsem narozeniny vlastně neslavil, pro mě to nic neznamenalo. Když jsem chtěl někomu udělat radost, koupil jsem mu dárek i během roku a nečekal až na nějaký svátek. Owen mi za to ze začátku dost často nadával, protože on byl v tomhle přesný opak, ale když viděl, že se mnou nehne, zvykl si.
A v podstatě mi ani nevadilo, že Chris, jakožto můj zaměstnavatel, který se mnou sepisoval smlouvu, si nepamatoval datum mého narození. Kdyby si měl pamatovat všechno, nejspíš by měl hlavu jako dýni.
U snídaně jsem se musel zasmát, když jsem viděl, jak se Chris cpe, jako by týden nejedl, ale sám jsem nezůstával pozadu.
Když jsme odjížděli od domu, všiml jsem si, jak na něho padla melancholie, a já na tom nebyl o moc líp. Kdoví, jestli se sem ještě někdy vrátím.
Celou cestu jsem mlčel, a promluvil, až ve chvíli, kdy mi Chris ukázal vizitku a poprosil mě, ať zajedu za geologem, který by se měl podívat na těžbu v dole.
„Nechtěl jsem o tom mluvit na chajdě, ale když už se bavíme o práci... Neměl bys nějaký volný pokoj, který by se dal předělat na pracovnu? Když se po nocích krčím v salonku na sedačce nad stolkem, není to nejpříjemnější,“ zasmál jsem se. „Ale pokud ne, tak to samozřejmě přežiju. Nenechám toho jen kvůli pohodlí.“
Natáhl jsem ruku a pohladil ho po vlasech. Pak jsem k němu na křižovatce otočil hlavu a trochu překvapeně se na Chrise zadíval.
Tohle gesto jsem už poslední dobou dělat tak automaticky, jako bysme byli milenci už několik let.
Hřbetem prstu jsem Chrise pohladil po tváři, pousmál se, a pak ruku zase stáhl a věnoval se řízení.
„Taky se musím podívat, jestli mám některý den volno, protože potřebuju někam zajet, ale nechci to dělat, když budeš ve firmě. Doma, když tam bude Fred a Luke, budeš přece jen ve větším bezpečí.“
Vyslovil jsem nahlas svou myšlenku, a pak už parkoval před menším rodinným domkem, kde měl bydlet ten geolog.
Chris
Ani mi nedošlo, že by Jaden potřeboval pracovnu. Na co jsem myslel? Chci po něm, aby mi pomohl zjistit něco víc o tátově smrti, a přitom k tomu nemá ani vyhovující podmínky.
Nejspíš jsem to tak dělal vždycky. Chtěl jsem po lidech práci, ale už se nezajímal, jak se dohrabou k výsledkům, které očekávám.
„Není problém. V domě je místností dost volných. Mohl bys do technické místnosti ochranky, ale to bys musel chodit mimo dům. Klidně můžeš použít kterýkoliv pokoj chceš. Mám tam taky pracovnu. Ale moc v ní nebývám. Využívám hlavně můj ateliér s brusírnou v suterénu. Tak pokud ti nebude vyhovovat jiný pokoj, můžeš být tam. Jen si to upravíš, akorát tam musí zůstat věci ve skříních, tak jak jsou. Jsou to věci z firmy, které tam mám uloženy.“
Líbilo se mi, jak mě pohladil. Dělal to poslední dny častěji, a já se přistihl, že se mi to líbí. Nejraději bych vrtěl ocasem jako pejsek, kterého pohladil jeho páníček.
Mírně jsem se přesto začervenal, a raději otočil hlavu k oknu. A na jeho zmínku o volnu jsem jen přikývl.
Dotyčný pán, ke kterému jsme přijeli, byl naštěstí doma. Spíš, měl svůj dům rozdělený na soukromou a pracovní část. V druhé polovině domu, kam nás zavedl, měl dvě velké pracovny, a všechno, co bylo potřeba k jeho práci. Měl jednoho zaměstnance, který tam sice právě nebyl, ale říkal, že za něho se může zaručit. Ukázal mi i to, na čem pracují nebo kdy pracovali. A když jsem zmínil diamantový důl, zkoumavě se na mě zadíval.
Byl opatrný, nekritizoval nic, a jeho odpovědi byly opravdu opatrné, jako by teď zase on zkoumal mě.
A tak jsem šel s pravdou ven. Byl překvapený, když zjistil, že jsem vlastně majitel, poděkoval jsem mu za zájem a diskrétnost, co se dolu týče. Líbilo se mi, jak se chová, jaké má názory, a přitom nikoho neurazil nebo nepomlouval.
A tak jsem uzavřel dohodu, kterou jsem s ním hned i sepsal a podepsal.
Hlavní a zásadní bod smlouvy byl: naprostá mlčenlivost, a požadavek, aby ohledně výzkumu nic nebylo zatajeno a všechno dopodrobna sepsáno. Žádal si standartní cenu za práci, ale já mu přidal s tím, že chci, aby mi zprávu pak do Edmontonu přivezl osobně, a nikdo ji nesmí vidět, a nesmí ji prostě dát z ruky. Až to bude mít hotové, pošlu pro něj auto…
Asi po dvou hodinách jsme konečně mohli vyrazit domů. Přesto jsme se cestou stavili v restauraci na oběd. Chtěl jsem si s Jadenem užít ještě chvíli, než budeme zpátky, prostě tu pohodu a klid, kterou jsme ty uplynulé dva dny měli.
Jaden
Celou dobu, co se Chris domlouval s geologem jsem mlčel a musel v duchu znovu uznat jeho schopnosti. Na to, že byl tak mladý, mu to šlo vážně dobře. Problém byl však v tom, že jeho věku hodně lidí zneužívalo, a proto měl teď takové problémy jaké měl.
Když se konečně domluvili a sepsala se i smlouva, a po chvilce jsme znovu vyjeli, Chris navrhl, ať se stavíme někde na oběd.
Napřed jsem chtěl odmítnout, ne, že bych se s Chrisem nikde nechtěl ukazovat, ale nechtěl jsem, aby si na něj lidé ukazovali, že je se mnou. Ale pak jsem si uvědomil, že jsem na místě, kde mě nikdo nezná, tak jsem se uvolnil a souhlasil.
A když jsme vcházeli do restaurace, zcela automaticky jsem položil ruku kolem Chrisova pasu a přitáhl si ho blíž k sobě.
Oběd probíhal zcela v klidu, bavili jsme se o blbostech a já zase poznal Chrise o něco víc.
Cesta k jeho domu však už probíhala v tichosti, snad kvůli tomu, že jsme oba věděli, že nás čeká zase spousta práce a problémů.
„Díky, Chrisi…" otočil jsem se k němu, když jsme zastavili před domem a přitáhl si ho k sobě.
Věnoval jsem mu jeden z těch hlubokých polibků, kterými se člověk snaží vyjádřit to, co nedokáže slovy.
Já mu od srdce děkoval, protože ty dva dny pro mě znamenaly vážně hodně.
Chris
Než jsme dojeli domů, byl už skoro večer. Hodně rychle ty poslední tři dny utekly. I když jsme ten první společný den strávili spíš pracovně, přesto jsem byl rád, že jsem s Jadenem. Cítil jsem se uvolněnější, a lépe se mi jednalo i s lidmi na dole. A taky u toho geologa, když jsem viděl, že Jadenovy reakce na něho nejsou zamítavé, potvrdil mi tím, že jsem toho člověka dobře odhadl, což byla jinak má Achillova pata.
„Taky bych ti měl poděkovat,“ promluvil jsem, když jsme se přestali líbat. „Cítím se vedle tebe dobře, a hodně mi to pomáhá.“
Dal jsem mu ještě rychlou pusu na rty, a pak ještě rychleji vypadl z auta, div jsem se nepřerazil, protože jsem nebyl zvyklý takhle vyjadřovat své city, a docela jsem se zastyděl.
A přitom jsem toho moc ani neřekl…
Ale je to jiné, než se pořád ohánět lokty a dělat si své místy ostrými slovy.
Fred už na nás čekal s připravenou večeří. Vzal mi kufr, a šel mi ho vybalit. Přebrat prádlo a čisté hned zase uložil do skříně, a špinavé hned nachystal na praní.
„Ráno přijedou děvčata, takže to budete mít hned i vyprané,“ požádal i Jadena, aby i on mu dal špinavé prádlo.
Když jsme pak seděli u večeře, Fred se ptal, jak bylo na horách, a bylo vidět, že je spokojený, podle toho, jak se usmíval, když jsme s Jadenem povykládali, co všechno jsme dělali, kromě toho, že jsme vynechali zmínku o sexu. Ale nejspíš mu to bylo jasné.
Po dlouhé době jsem ho viděl se smát z plných plic, když mu Jaden vykládal, jak jsem sekal dřevo, čistil krb, nebo chystal večeři…
Po jídle jsem ještě Jadena zavedl do mé pracovny v přízemí, kde jsem mu ukázal, co musí zůstat na místě, ale pokud by to pomohlo ve vyšetřování, klidně může do papírů nahlédnout. Jinak si tu může dát, co bude potřebovat, stačí požádat Freda, většinou tyhle věci dokázal zařídit v rekordním čase.
Byl to příjemně zakončený den, spíš poslední tři dny…
Jaden
Zůstal jsem zírat na prázdné místo vedle sebe, když Chris promluvil, a pak vystřelil z auta pryč, jako by mu za zadkem hořelo.
Nakonec jsem se krátce zasmál a taky vystoupil.
Na Fredovi bylo vidět, že nás rád vidí, i když jsem trochu brblal ohledně toho, že by mi někdo měl prát prádlo.
Ale hádat jsem se nechtěl, a nakonec ho uložil do koše.
Při večeři panovala uvolněná atmosféra a já se neubránil vyprávění toho, co Chris na chatě všechno zvládl.
Když mě pak Chris po večeři zavedl do své pracovny, slíbil jsem mu, že všechno nechám, jak je, a že mi stačí akorát stůl a místo, kde si budu moct ukládat své poznámky.
Hned jsem si tam odnesl složku i papíry s poznámkami, které jsem si už udělal, a zamkl to do menšího příručního trezoru, který tam Chris měl, a byl skoro prázdný.
Pak jsme ještě zašli do bazénu, trochu se protáhnout, protože teď jsme vůbec necvičili, ale chtěl jsem se do toho zase pustit.
V bazénu jsme se ještě chvilku mazlili, a i když bych si Chrise rád vzal, věděl jsem, že si potřebuje za ty dva dny pořádně odpočinout a zítra bude brzo ráno vstávat.
Chris
Sice se mi nechtělo, ale nakonec jsem do toho bazénu šel. A to byla poslední věc, která mě úplně utahala. Stihl jsem se pak už jen osprchovat a zalehnout, a nevěděl jsem o světě. Myslím, že jsem tentokrát usnul dřív, než se osprchoval Jaden, protože ani nevím, jestli stihl za mnou dojít do postele.
Když jsem ráno vstal, byl už zase vzhůru.
Fred už taky přišel a chystal nám jídlo, a když jsem sešel dolů do kuchyně, uslyšel jsem hlasy, jak se bavil s děvčaty, co tu chodily na úklid. No, jedna paní byla věkem blíž právě k Fredovi, a už dávno jsem si všiml, že to mezi nimi trochu jiskří. Ale chodili kolem sebe jako kočka a myš, nebyli schopní se k ničemu rozhoupat, až jsem z toho měl kolikrát legraci.
Jakmile jsem se ukázal, hospodyně hned šly po své práci, aby nepřekážely. Nevadila mi jejich přítomnost, ale neměl jsem rád, když jsem jedl, a ony mi tu chodily se smetákem nebo hadrou.
Upozornil jsem je, že v pracovně teď nebudou uklízet, že to obstará Fred nebo Jaden, protože tam teď budou věci, s kterými by neměly hýbat.
Měl jsem jistotu, že tam teď nevlezou, dokud jim to zase neřeknu. V tomhle jsem se na ně mohl spolehnout.
Když jsme jeli do práce, tentokrát jsem odmítl oblek. Nebylo potřeba, když jsme neměli žádné domluvené schůzky s obchodními partnery, nebo akcionáři. A já se tak i cítil pohodlněji.
I přesto jsem si nechal zavolat některé lidi, abych se jich poptal na určité věci.
A v podobném duchu, kdy jsme přijeli zpátky domů až na večer, a já skoro padal na pusu, byly i následující dny.
Strašně moc jsem chtěl udělat Jadenovi ten dárek, který jsem měl stále v hlavě, ale ani jednou mi nezbyl čas na to, abych se do toho pustil. Pokud jsem nebyl v práci, tak jsem musel doma ještě dodělat rozdělané šperky, aby je mí odběratelé dostali včas. Jedinou chvíli, kterou jsem si vyhradil, byla hodina pro naše cvičení, protože jsem slíbil, že to budu dodržovat.
Jaden
Hned druhý den jsem Chrise brzo ráno vzbudil a šlo se cvičit. Pak to bylo vesměs stejné každý následující den.
Ráno vstát, deset minut se protahovat, pak na firmu, nespouštět z Chrise oči, a nejen z něho, pak domů, hodina cvičení, kdy jsme ke konci týdne už
začali nacvičovat základy sebeobrany, večeře, uložení do postele, počkat až Chris usne, a pak do pracovny.
Za ten týden jsem naspal asi čtyři hodiny, ale posunul jsem se o hodně dál a pomohl mi i Nolan, který pro mě vyšetřil pár věcí.
Čím dál víc jsem byl přesvědčen o tom, že Chrisův otec byl zabit. A měl jsem podezření, že byl otráven, a lékařská zpráva zfalšovaná. Jenže mi chyběly důkazy.
Naštěstí byl ale jinak celkem klid, ve firmě už si na mě nikdo nedovolil, a Graysona jsem od té chvíle neviděl. Jenže jsem měl pocit, že je to jako klid před bouří, a ta nejistota a nervozita, stejně jako nedostatek spánku, Chrisova vytíženost a málo společných chvil, způsobila, že jsem zase začal pít.
Od návratu z chaty jsme, kromě desetiminutovky ráno a hodiny cvičení večer, neměli s Chrisem chvilku pro sebe, protože večer býval tak unavený, že sotva lehl, tak usnul a já šel pracovat na případu.
„Takhle to dál nejde. Musíme s tím něco udělat," poškrábal jsem se na třídenním strništi to ráno u snídaně.
Vlasy mi trčely do všech stran a kruhy pod očima ukazovaly na nedostatek spánku.
„Potřebuješ si odpočinout, když takhle pojedeš, skončíš dřív, než něco uděláš," mírně jsem se na Chrise zamračil a automaticky v lednici sáhl po načaté flašce bourbonu.
Chris
Zamračeně jsem se podíval, jak Jaden vytahuje flašku. Všiml jsem si, že pití zase začíná ubývat, a Fred mi i potvrdil, že musel dokoupit zásoby, když jsem se ho na to zeptal.
Nechtěl jsem, aby Jaden začal zase pít ligu, tak jako kdysi.
„Měl bys to nechat v lednici,“ neodpustil jsem si poznámku.
Byl jsem vážně unavený, a začínal jsem se tím pádem i nervózněji chovat. Přistihl jsem se, že začínám mít manýry jako kdysi.
„Zítra nic nemám, takže si můžeš vzít volno,“ zabrblal jsem a vstal od stolu.
Při snídani jsem ho pozoroval, a byla i na něm vidět únava, jako by pořádně nespal. Ale přesto mu to pořád slušelo, a s tím strništěm na bradě byl docela sexy.
Jenže už pár dní ani nevím, co to sex je… Nejspíš jsem si to vybral v horách, a pár let si zase ani nevrznu.
Vyšel jsem nahoru do pokoje, abych se oblékl a mohli jsme vyrazit do práce. A když jsem se vrátil dolů, podíval jsem se znovu na Jadena.
„Klidně můžeš zůstat doma a odpočinout si. Dneska jedu jen na chvíli do firmy, a budu brzy zpátky. A může se mnou jet Luke.“
Nebyl jsem dneska moc dobře naladěný, a ať jsem se snažil, jak chtěl, nedokázal jsem to skrýt.
Jaden
Chris byl dneska příjemný asi jako osoba v zadku, a já si to díky stresu a únavě začal zase brát osobně.
Ani nevím proč, ale štvalo mě to, že nemůžu být s Chrisem víc. Že se mu nemůžu věnovat, že si nemůžeme udělat stejnou pohodu jako na chatě, že jsme ani jednou za ten týden spolu ještě nevařili.
Bral jsem to nelibě, a přitom jsme si vlastně s Chrisem zase až tak blízcí nebyli. Nebo ano?
Když řekl, že mám flašku nechat v lednici na moment jsem se zarazil a uvědomil si, že začínám dělat stejnou chybu jako před několika týdny.
Teď už ráno nemůžu chlastat, když řídím.
Zavrtěl jsem hlavou a strčil flašku do lednice.
Místo toho jsem si uvařil silné kafe, a když se vrátil Chris zpátky do kuchyně a řekl, že si mám vzít volno, zamračil jsem se na něj.
„To vypadám tak neschopně, že mě musíš vyměnit za Luka? Pokud vím, je to moje práce, a dokud nebudeš mít volno ty, nebudu ho mít ani já," zavrčel jsem podrážděně a odešel, abych se oblékl a mohli jsme vyjet.
Chris
Fred jen pozvedl obočí, když slyšel naši diskuzi. Kdo ví, co si o tom myslel.
Ale fakt je ten, že jsem hodně unavený, a ani nemůžu dělat to, co mě baví. Cítím se jako ve vězení…
Byl jsem nervózní a neuměl jsem s tím nic udělat.
Oblékl jsem si kabát, a šálu si omotal kolem pusy, snad aby nebylo vidět, že nemám náladu. I když nevím, jestli se to dá skrýt.
Posbíral jsem si věci, a nakonec počkal u Jadenova auta, než dojde.
Cesta do práce proběhla mlčky, jako bychom si najednou neměli co říct. Byl jsem úplně rozhozený, a ještě víc mě naštvalo, když jsem zjistil, že přijel Wilson, a je teď ve své provizorní kanceláři.
„Co tu, sakra, dělá, když nemá schůzku? Měl by snad být u sebe a postarat se o to, aby to tam všechno klapalo, a dal dohromady tu zatracenou zprávu, ne? Chci okamžitě vidět všechny podklady k finančním výdajům, a jak to tu budu mít, tak mi sem pošlete finančního. Chci to s ním všechno probrat!“ zvýšil jsem hlas dokonce už i na paní Parksovou.
Ale ona naštěstí mé nálady znala a věděla, že to není mířeno proti ní.
Jen přikývla a šla zařídit potřebné, zatímco já se rozčíleně posadil, a zapnul si počítač, abych zkontroloval mejly.
Jaden
Když jsem pozoroval Chrise v kanceláři, došlo mi, jak blbě jsem se ráno choval.
Svou únavu, nervozitu a stres neuměl vůbec zamaskovat, a já se přistihl, že bych mu chtěl pomoct, ale nevěděl jsem prostě jak.
V tomhle ohledu jsem byl jak slon v porcelánu. Neuměl jsem utěšovat lidi.
Když jeho asistentka odešla a Chris si sedl do křesla, přešel jsem k němu, prohrábl mu vlasy a políbil na čelo.
„Říkal jsi, že tu dnes nemusíš být dlouho. Co kdybychom pak zbytek dne strávili spolu? Freda pošleme domů, uvaříme si oběd, a pak se zahrabeme třeba do postele. Potřebuješ si odpočinout," pousmál jsem se na něj a pohladil po tváři.
Ani nevím, proč mě tak štvalo vidět Chrise v tomhle stavu.
Věděl jsem, že takový dokáže být. Věděl jsem, že tohle je jeho druhé já. Ale víc se mi líbil ten pohodový Chris, který mi teď prostě chyběl.
Chris
Málem jsem rozházel papíry po celém stole, jak jsem byl nasraný a chtěl jsem si udělat prostor.
A když na mě Jaden promluvil, chtěl jsem ho poslat do prdele. Opravdu jsem neměl na nic náladu.
Ale když přistoupil, a ještě mě políbil na čelo, uvědomil jsem si, že to nejspíš přeháním.
„Ne, nebudu tu dlouho, jen se ještě sejdu s finančním a můžeme odejít. Vážně bych chtěl strávit odpoledne v klidu a doma,“ povzdechl jsem si.
Chytl jsem Jadena za ruku a políbil ho na klouby. Ale pak, jako bych to najednou nutně potřeboval, cítil tu potřebu, jsem vstal, pevně ho objal a přitiskl se mu na hruď.
„Promiň, že jsem byl protivný, jsem asi vážně moc unavený,“ zabořil jsem obličej do jeho košile a zhluboka dýchal, abych se uklidnil.
„Proč jste si dal vytáhnout všechny podklady?“ ozvalo se náhle ode dveří.
Lekl jsem se. Pustil jsem Jadena a prudce se otočil za hlasem.
„Prosím?“
„Proč jste si-“
„To jsem slyšel! Jen nechápu, jak můžete být tak drzý, vtrhnout do mé kanceláře bez zaklepání, bez podzravu, navíc bez ohlášení! Jak můžete být drzý na mě tady zvýšit hlas! Kdo si myslíte, že jsem! Vaše sekretářka?!“ zařval jsem, jak mě ten chlap vytočil. „Uvědomujete si, že jsem majitel této firmy?! Uvědomujete si, že držím v rukách největší podíl akcií, a že tuhle firmu můžu kdykoliv zavřít?! Uvědomujete si, do hajzlu, že vás můžu na minutu vyhodit?!“
Wilson se zarazil, a jen se na mě díval. Nevím, jestli si uvědomil, že to přepísknul, nebo byl mimo z toho, že jsem začal nadávat i sprostě. Za ním stála ta jeho gorila, a jeho zaujatý pohled lítal ze mě na Jadena a zpátky.
„Máte hotovou zprávu, že jste tady?! Máte snad nějaké smluvené schůzky?! O ničem nevím, a já vás sem nepozval, tak co tu, kurva děláte?!“ vyšel jsem zpoza stolu a došel jsem až před něj.
„Takže znovu! Jsem majitel této společnosti, a když si vyžádám informace o tom, kolik jste použil toaleťáku na ten váš zadek, tak mi to bez řečí přinesete! Máte ještě nějaký problém?! Jestli ne, tak odejděte, a tu zprávu chci mít do dvou dnů!“
Jaden
Podle toho, jak se Chris zatvářil, když jsem na něj promluvil, jsem už čekal, že mě pošle do hajzlu a zbytek dne strávíme odděleně, já zavřený v pracovně s flaškou v ruce a on v ložnici.
Překvapilo mě proto, když najednou vstal, objal mě, a ještě se přitiskl.
Jen jsem ho stihl pohladit po zádech, když se ve dveřích objevil Wilson s tím svým psiskem.
A Chris vyletěl.
Nejspíš mu ruply prostě nervy, a on si to vybil na prvním člověku, kterého uviděl.
Teda ne, že by mi bylo Wilsona líto.
Ale nechtěl jsem, aby se Chris ještě víc nervoval, nebo řekl v zápalu zuřivosti něco, co by mu mohlo později ublížit.
Když se na chvilku odmlčel, aby nabral dech, a Wilson nevypadal, že by hodlal uposlechnout, stoupl jsem si před něj.
„Jestli jste neslyšel, pan Florese vás požádal, abyste odešel. A příště buďte tak laskav a klepejte, než někam vejdete. A pokud to neumíte nebo nechápete, určitě existují kurzy slušného chování. Myslím, že i ten váš čokl za vámi by to potřeboval," mluvil jsem klidně, ale byl jsem napjatý jak struna, a v očích měl nebezpečný lesk.
„Co si to dovolujete?! Takové jednání-"
„Ano, dovoluju. Pokud si to neuvědomujete jsem ochranka pana Florese. Jste v jeho firmě a jemu jedinému se zpovídám," přerušil jsem Wilsona, ale než ten stačil něco říct ozval se Greyson.
„No, tahle firma se nejspíš dlouho neudrží, když její majitel zaměstnává vrahy a násilníky, a ještě se mají k sobě tak důvěrně. Myslím, že by se váš otec obracel v hrobě, kdyby to viděl. Ani se nedivím, že to tu jde všechno do kytek."
Po jeho slovech zavládlo v místnosti takové ticho, že by šlo slyšet spadnout špendlík na zem.
První jsem se vzpamatoval já a udělal něco, co nejspíš nikdo z nich nečekal, podle toho, jak se zatvářil.
Prostě jsem Greysonovi jednu natáhl. Akorát jsem ve vzteku trochu neodhadl sílu, a podle zvuku mu nejspíš zlomil nos.
„Tohle je napadení! Tohle-" začal ječet Wilson.
„Zavři hubu!" zařval jsem na něj až o krok couvl a nejspíš hodil bobek do trencli.
„Být tebou, tak držím tu svou nevymáchanou klapačku, seberu si toho svého čokla a vypadnu vypracovat tu zprávu, kterou po tobě pan Florese chce. Mohlo by se totiž taky stát, že se všichni v téhle firmě dozví, jak to bylo se smrtí Chrisova otce," v tom rozčilení jsem mu začal i tykat a Chrise nenazval panem Floresem, ale bylo mi jedno, jak to ten úlisný hajzl bere. Bylo vidět, že jsem nejspíš uhodil hřebíček na hlavičku podle toho, jak zbledl, začal koktat, rozhazovat rukama, zatímco si Greyson držel rozbitý nos, sbíral se ze země a zabíjel pohledem.
Nakonec se Wilson sebral, vykoktal, že zprávu vypracuje a zmizel za dveřma.
„Říkal jsem, že ti přinesu jen problémy," otočil jsem se s povzdechem na Chrise.
Pak k němu přešel a bez ohledu na to, kde jsme byli, ho objal a přitiskl si ho na hruď.
„Pojedeme domů rovnou, co ty na to? Stejně dnes nemáš žádnou schůzku, a papíry zvládne i tvoje asistentka," promluvil jsem tiše a políbil ho do vlasů.
Chris
Byl jsem v šoku. Ani ne tak proto, že se Jaden přede mne postavil. Nebo proto, že praštil toho chlapa za Wilsonem. A ani ne proto, že Wilsona seřval jako posledního poslíčka. Ale proto, že mi Jaden svými slovy potvrdil mou domněnku, že se smrtí otce není něco v pořádku, a taky to, co řekl Greyson o mém tátovi…
Když ke mně Jaden přistoupil a objal mě, byla to pro mne poslední kapka.
Začal jsem mokřit jeho košili slzama, které se valily jak z protržené hráze.
„Táta… táta to o mně věděl. Ne… nevadilo mu, že jsem gay. Nikdy mi to ne-vyčítal,“ vzlykal jsem do jeho košile a nedokázal se zastavit.
Prostě mi to najednou přišlo strašně líto.
„Vždycky… se… o tuhle firmu staral… o všechny lidi i Wils…ona… měl je rád… Nikdy nikomu… nic nevyčítal… tak proč... musel umřít? Strašně moc mi chybí…“
Stál jsem tak asi dalších pět minut. Jen jsem si utíral oči i nos do rukávu od mikiny, a brečel.
Bylo to poprvé, co jsem se před Jadenem takhle rozbrečel, ale prostě jsem si v tu chvíli nemohl pomoct.
A možná bych tak stál i celý den, kdybych nezaslechl, že se vrací paní Parksová.
„Omlouvám se,“ zamumlal jsem, a odstoupil jsem od něho dál, abych paní Parksovou neuváděl do rozpaků.
„Na ty papíry se chci podívat, tak jen chvilku a půjdeme. Chci zjistit, jestli tam je nějaký výdaj za průzkum na tom dole,“ řekl jsem ještě rychle, aby věděl, co hledám.
Šel jsem rychle do koupelny, abych si opláchl ubrečený obličej. A když jsem vyšel, snažil jsem se tvářit neutrálně.
„Zavolejte mi, prosím, ještě výkonného ředitele, chci s ním mluvit, ale dlouho ho nezdržím,“ poprosil jsem ještě paní Parksovou.
Ještě jsem ji požádal, aby finančnímu vyřídila, že už nemusí chodit, a hned jsem se začetl do papírů, které mi donesla.
Nemusel jsem hledat dlouho. Vybral jsem ty, které měli datum starý měsíc, plus mínus deset dní…
A když jsem skončil, zavřel jsem složky a zamračeně jsem se v křesle opřel a spojil ruce na klíně.
Žádný požadavek, žádná smlouva či dodatek, žádné výdaje, které by napověděly, že se na dole průzkum konal…
Jaden
Poslouchal jsem Chrisovy slova i jeho vzlyky, a jediné, na co jsem se zmohl bylo pevně ho držet a hladit po zádech.
Proč mi z jeho slz bylo tak těžko?
Proč mi bylo tak smutno z toho, že mi tu soplí do košile?
Proč jsem nechtěl, aby byl smutný?
Nechápal jsem to. Nechápal jsem, jak se mohl můj postoj a mé pocity takhle změnit po několika týdnech strávených s klukem mladším o patnáct let.
Chtěl jsem mu něco říct, ale vzápětí mi zmizel v koupelně, a pak přišla jeho asistentka.
Když si pročítal zprávy, nakukoval jsem mu přes rameno, i když jsem tomu moc nerozuměl, pochopil jsem, jak špatné to je.
Když asistentka opět odešla, přidřepl jsem si vedle Chrisova křesla a vzal jeho ruku do své.
„Podívej, nejsem utěšitelský typ. Ani nevím, co v takových případech dělat. Neznám tvého tátu, ale jedno ti říct můžu. Kdybych ho potkal, řekl bych mu, že na svého syna může být hrdý, protože je to báječný kluk. Sice někdy na pár facek, když se chová jako rozmazlený spratek, ale jinak úžasný mladík, ze kterého bude skvělý chlap. A já udělám všechno proto, abys zjistil pravdu, jak to s tvým tátou bylo, protože si to zasloužíš. A i když to ode mě bude znít možná blbě, i když mi nemusíš věřit, chci, abys věděl, že jsem tu pro tebe. Chci tu být pro tebe. Takže, pokud budeš mít nějaký problém, pokud se budeš chtít svěřit, zanadávat si, nebo si prostě jen pobulet a říct, jak všechno stojí za hovno a všichni jsou hajzlové, budu tu pro tebe a nastavím ti vždycky náruč. Jsi ještě moc mladý na to, aby sis zničil život. Nedopadni jako já, Chrisi. Neudělej stejnou chybu. Nemysli si, že všechno zvládneš sám a nikoho nepotřebuješ. Já tu jsem. A smát se ti nebudu, když dáš najevo své pocity…“
Políbil jsem ho do dlaně, a pak vstal, protože se ozvalo zaklepání na dveře.
Ani nevím kde se to ve mně vzalo. Nikdy před tím jsem takhle nemluvil. Možná to bylo tím, že mi na Chrisovi záleželo a nechtěl jsem, aby se zahrabal?
Nebo...
„Zamiloval ses do něj?“ zazněla mi v hlavě znovu Nolanova slova.
Zamračil jsem se a zavrčel, až se po mě výkonný ředitel ohlédl, ale když viděl můj pohled, raději zase otočil hlavu k Chrisovi nejspíš v domněnce, že to patřilo na něj.
Chris
Nevěděl jsem, co mám na to Jadenovi říct. Překvapil mě tím, ale hodně moc mě to potěšilo. Mít po boku někoho, kdo je upřímný a záleží mu na mě, bylo pro mě něco nového.
Ale i kdybych nacházel nějaká slova, nestihl bych to, protože se ozvalo zaklepání, a já musel pozvat výkonného ředitele dál.
Promnul jsem si pod stolem ruce, abych se uklidnil, a pak jsem se na něho upřeně zadíval.
„Pane Jefersone, vím, že si tu o mně většina myslí, že jsem mladý a ničemu nerozumím. Nemám dostatečné zkušenosti s vedením takové společnosti. Musím přiznat, že opravdu spoustu věcí nevím, a proto tu mám vás a ostatní manažery, kteří tuhle společnost držíte na nohou,“ začal jsem svůj proslov a bedlivě sledoval jeho reakce.
Zatím mlčel, aby bylo vidět, že ho má slova zaujala, a mírně se usmál. Zřejmě nečekal, že ode mne něco takového uslyší, a byl evidentně potěšený.
„Přiznávám, je pro mne těžké pracovat pod někým tak mladým. Ale s vaším otcem jsem byl skoro od samého začátku, a v téhle společnosti jsem nechal kus svého života a nikdy toho nebudu litovat. Pomůžu vám se vším, s čím budete potřebovat,“ nakonec promluvil, když jsem se na chvilku odmlčel.
„Je to divné, že vám šéfuje někdo, koho znáte, když byl ještě malé dítě, co?“ usmál jsem se tentokrát já. „Nedivím se vám, že si na to těžko zvykáte, a nedivím se, že máte o firmu strach. Vy víte… Nebo vám už možná došlo, že jsou tu věci, které se mi nelíbí, a vám zřejmě také ne. Dobře jsem si toho všiml. A to, co vám řeknu, chci, aby bylo jen mezi námi. Jste jeden z mála, komu tady můžu věřit a vím, že nezradíte, protože byste zradil firmu, kterou jste vybudoval s mým tátou. Jsou věci, které zůstanou mezi námi,“ ukázal jsem na sebe, na něj a pak na Jadena a paní Parksovou, která byla zpravena o všem. „Chci, abyste se podíval blíže na aktivity pana Wilsona…“
Podle jeho pohledu mi bylo jasné, že jsem trefil do černého, Taky ho nejspíš z něčeho podezíral.
„Nechci dělat u něj audit, vyvolalo by to podezření. Ale chci, abyste prošel všechno, co se jeho týká, a to za posledních pět let. Vím, že máte hodně práce, ale rozumíte vedení firmy víc než já, nebo kdokoliv jiný. A pokud byste přišel na něco podezřelého, chtěl bych, abyste mi to hned nahlásil. A taky… Připravíte pro něj výpověď. Zatím to bude jen nachystané, takže o tom taky nikdo nebude vědět, a tu výpověď zkonzultujete s právníky, aby Wilson neměl tendenci připravit naši společnost o peníze, protože můj dojem je, že se bude hodně cukat a bude dělat problémy. Nevěřím mu, a proto se ho chci zbavit hned, jakmile budu mít v ruce pádné důkazy o tom, že naši společnosti škodí. Pokud se nic nenajde, v pořádku. Zameteme to pod stůl a osobně se mu omluvím. Ale zatím se nesmí nic dozvědět. Můžu vám věřit?“
Hodně jsem riskoval, když jsem to takhle na něho vybalil. Doufal jsem, že jsem se v něm nespletl jako v jiných lidech. A když potom asi po půl hodině odcházel, kdy jsem mu vysvětlil, co přesně hledám, věřil jsem, že tohle bude člověk, kterému budu moct tuhle společnost jednou přenechat, aby ji vedl stejně dobře, jako to dělal táta.
Paní Parksová dostala instrukce, a jako šedá eminence přesně věděla, co má dělat. Nebylo potřeba ji o ničem extra ujišťovat, v tomhle byla dokonalá.
„Můžeme jít?“ konečně jsem se zvedl z křesla a začal se oblíkat.
Byla jedna hodina a já se vážně už těšil domů.
Jaden
Výkonný ředitel se zdál být nakonec jako fajn chlap, a já se po chvilce uvolnil, a když odcházel, kývl jsem mu na pozdrav.
Bylo vidět, že mu věří i Chris, a dokázal jsem si ho představit, že by mu jednou mohl předat firmu a dělat jen to, co ho baví.
Taky jsem si o tom s ním chtěl při nejbližší příležitosti promluvit, ale ne dneska.
Jakmile řekl, že jdeme domů, přistoupil jsem k němu a začal mu pomáhat.
Vím, že to nepotřeboval, ale chtěl jsem mu být co nejblíž.
Neodpustil jsem si letmý polibek na rty, ale nic víc, a vzápětí jsme vycházeli z kanceláře.
Byli jsme ti zase mým autem, takže jsem mu otevřel dveře u spolujezdce, protože jsem chtěl, aby v mém autě sedával vedle mě, a zabouchl za ním, když se posadil.
V ten moment se mi zježily vlasy na zátylku, a když jsem se prudce otočil, čelil jsem hněvivému Greysonovu pohledu a jeho oblepenému nosu.
„Za tohle tebe i toho malého zmetka dostanu. Stejně nejspíš stojí za hovno i při šukání, ale-“
Dál se nedostal, protože jsem ho chytl pod krkem a zmáčkl, až začal chrčet.
Naštěstí kolem nikdo nebyl, a od vchodu budovy to vypadalo, že se spolu jen bavíme.
Jediný, kdo toho byl svědkem byl Chris, který nejspíš slyšel každé slovo.
„Ještě jedno slovo. Jedno křivé slovo na Chrise a vyrvu ti srdce z těla a narvu ti ho do prdele. Rozumíme si?“ zavrčel jsem na něj a pro jistotu ještě víc zmáčkl.
Z očí mu vyhrkly slzy, ale nakonec přikývl a já ho pustil.
„Dám si na tebe pozor, Greysone,“ dodal jsem ještě, a pak obešel auto abych mohl nasednout a my konečně vyjeli domů.
Tentokrát jsem sral na nějaké předpisy a byl doma snad v rekordním čase.
Ještě, než jsme vystoupili z auta, chytil jsem Chrise za bradu a otočil si ho k sobě.
„Až vejdeme, nebudeme se bavit o práci ano? Chci, aby sis odpočinul. Chci s tebou uvařit dobrý oběd, a pak si zalézt do postele a pořádně se pomilovat, ano?“