Chris
I když jsem řekl, že se půjdeme sbalit, stejně se mi nechtělo a pleskl jsem sebou na postel. Ale Jaden byl jiného názoru. Na chvilku si mě k sobě přitáhl, a když zajel rukou pod můj župan, zatajil jsem dech…
Byl jsem rád, že neměl nic proti tomu, že jsem se zbavil zbytečného porostu. A myslel jsem na pokračování, protože dotek jeho teplé ruky v tom místě, mi přivodilo jemné chvění kolem žaludku, a myslel jsem si, že se mi snad hned postaví…
Ale Jaden to utnul a nahnal mě sbalit si věci. Nespokojeně jsem zafuněl, ale měl pravdu. Tak jsem vstal a rychle si sbalil.
Ani potom to nemělo pokračování. Únava na mě najednou padla, a když jsem podruhé lehl do postele, okamžitě jsem usnul, ani jsem nestačil popřát dobrou noc.
Ráno jsem byl trochu nervózní. Nerad jsem jezdil na takové inspekce, ať už hlášené nebo ne. Připadal jsem si pak vždycky divně, ale věděl jsem, že je to opravdu potřeba.
Na tom dole jsem s tátou byl dvakrát. Vždycky se tam k němu chovali uctivě, stejně jako on k nim. Ale když pominu první návštěvu, kdy jsem tam byl po tátově smrti, abych jim sdělil, jak co bude, tak jsem tam od té doby nebyl. A to je možná chyba…
„Nechal jsem si zjistit, že Wilson tam nebude. Má naplánované schůzky na ředitelství. To je lepší pro mě, v klidu si budu moct promluvit s lidmi, a i když nejsem odborník, chci se podívat přímo do míst, kde se teď těží. Včera jsem zjistil, že některá místa se odstavila a netěží se tam. Nelíbí se mi to.“
V duchu jsem si už představil tu obrovskou jámu, která vypadá jako ďáblovo oko… Vždycky na mě z toho padala hrůza, tak jsem se raději zdržel těch návštěv přímo v jámě, ale dnes je to jiné…
Cesta ubíhala, a já se díval ven, nebo jsem sledoval Jadena. Znovu jsem začal přemýšlet nad tím, že mám vlastně štěstí, že nás osud, i když trochu pochybně, svedl dohromady. Paradoxně jsem se s ním cítil nejvíc bezpečně.
Jaden
Cesta to byla poměrně dlouhá, a kromě jedné zastávky na kafe, jsme bez problému dojeli až do cíle.
Byla zima jak v ruském filmu, ale pohled na Chrise zabaleného od hlavy až k patě mi na tváři vykouzlil úsměv.
Museli jsme kousek dojít pěšky, protože přímo u dolu se zastavit nedalo, ale nevadilo mi to.
Po příchodu byli poměrně překvapení, že nás vidí, Chris mě hned představil předákovi, který tomu šéfoval, a vzápětí jsme se už soukali do ochranných obleků a nasazovali helmu na hlavu. Klel jsem u toho jak špaček, protože moji velikost neměli, a já si připadal jak sardinka v o číslo menším.
Návrh předáka, abych teda zůstal nahoře, jsem ale rezolutně zamítl s tím, že nenechám Chrise samotného.
Bylo to zvláštní, ale čím dýl jsem s Chrisem trávil času, tím víc jsem mu chtěl být po boku.
Chtěl jsem o něm vědět víc. Chtěl jsem s ním prožívat radosti i starosti, smát se s ním, když ho něco rozveselí, utěšovat ho, když ho něco rozbrečí, zanadávat si s ním, když ho něco nebo někdo nasere.
Zamiloval ses do něj?
Znovu mi v hlavě zazněla Nolanova slova.
Na moment jsem se zamračil a potřásl hlavou, abych tu neodbytnou myšlenku vyhnal, a raději se soustředil na oblékání toho kokonu.
Když bylo vše připravené, přešel jsem k Chrisovi, abych mu upravil helmu a má dlaň na chvilku spočinula na jeho boku. Cítil jsem jeho nervozitu, která stoupala každým okamžikem.
„Neboj se. Jsem tu s tebou. Ochráním tě,“ zašeptal jsem a usmál se.
Mrkl jsem kolem sebe, a pak mu věnoval rychlý polibek na zmrzlý nos.
„Mysli na to, jak tě budu zahřívat, až odsud pojedeme,“ pokusil jsem se zavtipkovat a zvednout mu náladu, ale nejspíš se mi to moc nepovedlo.
Pak už nás předák zavolal s tím, že je všechno připravené, a já tentokrát neváhal, a jakmile jsme vstoupili do dolu, objal jsem Chrise kolem pasu a přitáhl si ho blíž.
Chris
Klidně bych zůstal nahoře. Už když nás auto sváželo níže, byl jsem nervózní a snažil jsem se dívat jen na stěnu vedle auta, nikoliv na druhou stranu, kde nebylo nic. Jen hluboká jáma…
Předák byl překvapený, když mě viděl přijet. Prý tam není nikdo z vedení, že mají schůzi na ředitelství.
Ujistil jsem ho, že je to v pořádku, a že ani nechci, aby někdo, pokud možno, věděl, že jsem tu byl.
Podle toho, jak se zatvářil, se mi zdálo, že taky něco tuší, a snad by mi chtěl i něco říct, ale neměl moc odvahu, protože nevěděl, proč jsem vlastně přijel.
Přitiskl jsem se blíž k Jadenovi, když jsme se přiblížili k místu, kde se naposledy těžba zastavila a přesunula se jinam.
„Proč se tady netěží?“ ukázal jsem před sebe.
Kdybych byl aspoň geolog, který by tomu rozuměl, nemusel bych se ptát takhle. Rovnou bych si sám zjistil, co je za problém.
Předák se podrbal na helmě, jako by to byly jeho vlasy, podíval se na mě, na Jadena, pak se rozhlédl kolem a vrátil se pohledem ke mně.
„Je pravda, že teď se tu těží jen prach,“ začal opatrně.
„Ale i z toho prachu my žijeme, tak kde je problém? Nejde všechno jen do šperků, to snad nemusím připomínat,“ přerušil jsem ho.
„No, já vím, říkal jsem, že je hloupost to tu ukončit, ale prý se to nerentabiluje, prý na tom proděláváme…“ pokrčil rameny. „Dívejte se, dělám tu už několik let, váš otec mě osobně najímal, a já jsem mu za to vděčný, i když tu už není. A za tu dobu jsem se leccos naučil… Rozhodně třeba to, že tu bude něco víc než jen prach, nebo nekvalitní diamanty,“ mávl rukou za sebe. „A taky mi bylo divné, proč se tu dělaly sondy, a pak se najednou řeklo, že se to zavře. A výsledky z průzkumu tu nikde nejsou.“
„Kdy tu byli?“ zpozorněl jsem.
„Je to asi tak měsíc zpátky. Jo, přesně měsíc… Bylo mi to divné, tak jsem chtěl požádat známého, co se v tom vyzná, ať se tu podívá a udělá sondy, ale je to strašně drahá záležitost a já na to nemám.“
„Dejte mi kontakt na toho vašeho známého. Můžeme mu věřit? Pokud ano, zaplatím to, chci někoho nezávislého. Ale nikdo se to nesmí dozvědět, zajistím, aby tu nikdo z nich nebyl, až tu bude, aby měl na to klid…“
Bylo vidět, že předák hned ožil. Jako by mu svitla naděje, že to bude v pohodě, a že už předtím měl pravdu, když se ptal, proč to chtějí zavřít, že je to hloupost. A pochopil, že tu nejspíš někdo hraje nečistou hru…
Přislíbil mi, že bude mlčet a na jeho známého je stoprocentní spoleh.
Když jsem se domluvili, co a jak, ještě jsme se podívali na další místa, a když jsme se měli vracet, zastavil se a ukázal na díru ve stěně, vedoucí do chodby dolu.
„Chcete si vykopat svůj diamant?“ pousmál se na mě, a já se tázavě otočil na Jadena, co on na to.
Přeci jen je moje ochranka…
Jaden
Poslouchal jsem každé slovo, a i když jsem tomu moc nerozuměl, instinkt mi napovídal, že tu něco šeredně smrdí.
Když se na mě Chris otočil po předákově otázce ohledně diamantu, chvilku jsem zapřemýšlel, ale mohla to být nová a dobrá zkušenost pro nás oba, takže jsem jen přikývl a za chvíli už sledoval zručnou práci horníků, když Chrisovi ukazovali, jak velké množství horniny je potřeba vyvrtat, aby se z toho dalo něco získat.
Vypadalo to, že jsou potěšeni zájmem svého šéfa, kterého zajímá i jejich práce nejen konečný výsledek v podobě lesklého šperku.
A já si opět uvědomil, jak moc jsem se z počátku v tom klukovi mýlil.
Když jsme pak po několika hodinách vycházeli s předákem ven, protože si Chris chtěl ještě zajít do kanceláře šéfa v nevelké budově vedle dolu, a já svlékal svůj ochranný oblek, vzpomněl jsem si na jejich rozhovor a na to, co jsem se chtěl původně zeptat.
„Nechci vypadat jako úplný blbec, ale pokud to dobře chápu, když se nějakým měřením zjistí, že se zde už nedá těžit, budete muset důl zavřít, a vy přijdete o práci.“
Když předák přikývl pokračoval jsem.
„Jaká je možnost, že by důl pak někdo odkoupil? Nějaká jiná společnost? I kdyby věděla, že je důl nepoužitelný? Jde to vůbec?“
Předák se na mě zamračeně podíval, a pak se otočil na Chrise, jakoby potřeboval souhlas, jestli může odpovědět. Když Chris přikývl, trochu se uvolnil a otočil se zase na mě.
„Nestává se to moc často, protože odkoupit důl ve kterém se nedá těžit, je jako koupit si auto které nejezdí, nebo dům, ve kterém se nedá bydlet a pořád do něj musíte investovat, aby vám nespadl třeba na hlavu. Ale občas se stane, že se za pár let nějaká žíla znovu objeví. Nevím, kolik toho víte, ale diamant v podstatě vzniká vlivem sopečné činnosti v hloubce kolem sto padesáti kilometrů, za teploty vyšší než tisíc pět set stupňů Celsia, a tlaku přesahující sedmdesát tisíc kilogramů na centimetr čtverečný. Diamanty se poté dostávají na povrch prostřednictvím silných vulkanických erupcí skrze takzvané kimberlitové komíny. Těžba pak probíhá z tohoto kimberlitového komínu, jak to vidíte tady, v povrchových dolech či v důlních chodbách. Kimberlit se získává odstřelováním, kopáním, nebo lámáním, v místě zpracování se kropí vodou, jak jste si zkusili a následně je vystaven atmosférickým vlivům, díky nimž se rozpadá a z něj tak vypadávají právě diamantové krystaly. A proto se může stát, že se nějaký důl, který byl dříve bohatým nalezištěm docela snadno odkoupí nějakou společností, protože je šance, že se znovu otevře,“ vysvětlil předák, a já začal mít jisté podezření.
Chris
Každý zaměstnance, který tu pracuje, tak při odchodu je podroben důkladné kontrole, aby se zabránilo vynášení suroviny z dolu. Ale vzhledem k tomu, že jsem to já, měl jsem možnost si něco vykopat, a pak si to hned vzít s sebou domů, pokud by to stálo za to.
Z toho, co jsme za ty čtyři hodiny našli, jsem si pak vybral dva celkem ucházející diamanty, a jakmile je pořádně prohlédnu, a pokud budou čisté, nejspíš je použiju v jednom ze šperků, které právě dělám.
Zabalil jsem si je do malého pytlíčku a hned strčil do kapsy.
Rozloučili jsme se se zaměstnanci, a vydali se směrem ke kancelářím.
Zatímco jsme se svlékali z těch špinavých věcí, Jaden se začal vyptávat. Také jsem pozorně poslouchal. Základní věci jsem věděl, to mě už naučil táta, ale bylo dobré slyšet to i od někoho jiného, kdo má na věc jiný názor než pan Wilson.
„Jenže, i když se to dá koupit, jak říkáte „levně“, přeci jen to musí být někdo, nějaká společnost, která je schopna to odkoupit, protože to nestojí dvacet dolarů, ale strašnou spoustu peněz,“ zamyslel jsem se. „Nemůže to koupit jen tak někdo. Nemohl by to být například oblastní ředitel, ani náš výkonný ředitel by nedal dohromady tolik peněz. A není to jen investice na nákup, ale i investice na údržbu, a provoz. Pokud by se nakonec ukázalo, že se vážně přestane těžit, tak společnost, která by takový důl odkoupila, by na tom mohla sakra prodělat.“
Odložil jsem věci na korbu dodávky, kterou jsme tu přijeli, a když byl i Jaden svlečený, nasedli jsme a vydali jsme se zpátky k budovám.
Přemýšlel jsem, co by za tím mohlo být. Ale napadaly mě jen dvě věci. A jestli je jedna z nich pravdivá, to ukáže průzkum, na který se chystám…
Když jsme dojeli k barákům, nechal jsem si odemknout kancelář provozního ředitele, abych se mohl podívat do papírů, jestli najdu něco, co by mi mohlo napovědět, nebo něco, co by mi mohli tajit…
Ale vypadalo to, jako by opravdu tu nikdo nic nedělal, žádné sondy, žádný průzkum. Nic, co by napovídalo tomu, co říkal předák…
Byl jsem hodně unavený z toho dolování pár kousků diamantů, a začaly mě docela bolet ruce i záda. Na oběd jsme nakonec nikam nešli, jen jsme si dali to, co nám nechal předák objednat a dovézt. Tak když se blížilo k večeru, dal jsem povel k odchodu, abychom byli co nejdříve na hotelu a mohli se pořádně osprchovat a vyspat.
Jaden
V kanceláři jsem nakukoval do spisů společně s Chrisem, a stejně jako on, ani já z toho nebyl moc nadšený.
Ale...
Pokud se tu jednalo o spiknutí, muselo se to táhnout mnohem déle, než jsem si myslel, a začít to mnohem dřív, než se smrtí Chrisova otce.
A už jsem i věděl, co udělám.
Když Chris konečně zavelel k odchodu, nijak jsem neprotestoval. Sám vypadal, že je utahaný jako pes, takže za chvilku jsme byli na cestě k hotelu.
K mé nelibosti nechala Chrisova asistentka zamluvit dva pokoje, ale nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem se nasáčkoval do Chrisova. Postel byla dost velká, abychom se na ni vyspali oba, a aspoň bude mít hotelová služba o starost míň při úklidu pokojů.
Chris už stál sotva na nohou, takže jsem mu pomohl s oblečením, sám se svlékl, a pak spolu přešli do sprchy, kde jsem ho pořádně umyl a namasíroval ztuhlé svaly na zádech, ramenou a pažích. Každou chvilku jsem sklouzl pohledem k jeho nádherně hladkému klínu, a několikrát se mlsně olízl, ale na víc jsem se neodvážil, protože Chris vypadal, že by mi vytuhl někde uprostřed čísla.
A já jsem se po těch pár dnech beze spánku taky potřeboval vyspat, pokud jsem chtěl být k něčemu, až si budeme na chajdě užívat ty dva dny pohody.
Po vysprchování jsem uložil Chrise do postele, který byl v limbu snad dřív, než jsem mu stihl popřát dobrou noc, ale já ještě vešel do vedlejší místnosti, vytáhl mobil a zavolal Nolanovi, protože jemu jedinému jsem věřil, a na to, co jsem potřeboval zjistit, jsem byl nucen, požádat ho o pomoc.
Vysvětlil jsem mu, že je potřeba to udržet v tajnosti, a nikdo nesmí ani náznakem pojmout podezření, že se něco děje. Poprosil jsem ho, aby se podíval na bankovní účet Gilla Wilsona a Olivera Greysona, aby mi zjistil, jak dlouho Greyson pro Wilsona pracuje, a co oba před tím, než nastoupili do Florese Company dělali.
Věděl jsem, že se nebude vyptávat, dokud nebudu mít pádný důkaz v ruce, abych mohl na někoho ukázat prstem, a byl jsem za to rád.
Ještě chvilku jsme se bavili o všem možném, ale ani jednou nestočili hovor na Chrise a na to, co se odehrálo u něj doma před dvěma dny, než jsem se rozloučil a zavěsil.
S mohutným zíváním jsem přešel do ložnice a zachumlal se k Chrisovi pod peřinu, kterého jsem si přitáhl k sobě a snad během vteřiny usnul.
Ráno jsem se tentokrát probral dřív než Chris, který ještě spokojeně odfukoval, tak jsem ho jen políbil do vlasů, opatrně se vymanil z jeho náruče, a přešel vedle, abych objednal snídani na pokoj, protože jsem nechtěl vyrážet s prázdným žaludkem, a nechtělo se mi stavovat hned po ránu někde po cestě, abychom se najedli.
Navíc jsem počítal s tím, že se někde budeme muset stavit nakoupit jídlo, protože jsem pochyboval, že Chris bude mít něco na chajdě, a zbytečně bysme se pak zdržovali ještě stavováním se někde na jídlo.
Chris
Když jsem ráno otevřel oči, chvíli jsem nevěděl, kde vlastně jsem. Ale když jsem se lépe rozhlédl, vzpomněl jsem si, že jsme v hotelu, a Jaden se nacpal ke mně do pokoje.
Ale teď tu nebyl.
Byl jsem večer tak utahaný, že poslední, co jsem si pamatoval, byla společná sprcha s masáží, cesta k posteli, a pak už nic. Nejspíš jsem usnul ještě předtím, než se moje hlava dotkla polštáře.
Pořádně jsem se protáhl a zaposlouchal se. Z vedlejšího pokoje se ozývaly hlasy… A podle toho mi došlo, že Jaden právě přebírá snídani.
Pomalu jsem vstal, a proklel každý sval, který mě bolel. I když mi udělal Jaden tu masáž, stejně se to v noci rozleželo, a já opravdu teď cítil celé tělo.
„Dobré ráno,“ zazíval jsem, když jsem konečně došel do předpokoje.
Ještě že právě Jaden za hotelovou službou zavíral dveře, protože jsem si ani neuvědomil, že jsem nahý. Otočil jsem se a zaběhl jsem si aspoň pro župan. No, zaběhl… Vypadalo to spíš jako… Ani jsem to neuměl popsat.
Vrátil jsem se k Jadenovi a hned se usadil do křesla a nalil si kávu, která nádherně voněla, a vážně jsem se potřeboval probrat.
„Zastavíme se cestou už jenom do obchodu, sice tam bude zatopeno, a připravené postele, ale říkal jsem Fredovi, že si uvaříme sami, tak ať nezařizuje jídlo. Že si nakoupíme. Chodí tam hospodyně jednou týdne to kontrolovat a uklízet, a když tam jsme delší dobu, tak dochází co dva dny,“ vysvětlil jsem, jak to na chalupě vypadá a chodí. „Ale v krbu si zatopíme sami. Sněhu ještě moc není, takže by se tam mělo i v pohodě dojet.“
Když jsem se trochu zahřál horkou kávou, popadl jsem housku a začal jíst, abychom se dlouho nezdržovali a mohli co nejdříve vyrazit.
Jaden
Chrisovi to nesmírně slušelo, když se rozespalý přišoural do předpokoje, a pak znovu zmizel v ložnici, aby si oblékl aspoň župan.
Zavrtěl jsem hlavou a pozvedl obočí, když mi řekl, jak to u něj na chalupě chodí.
Kdo si sakra na úklid chajdy najímá hospodyni?
Zadíval jsem se na něj, když se usadil v křesle a popíjel z hrnku kávu.
Víc než kdy jindy, mi připomněl prince z pohádky, až jsem se nad tou představou musel uchechtnout.
Jo, kráska a zvíře.
To dokonale sedělo.
Přešel jsem k němu, odhrnul mu vlasy z čela, a pak ho na něj něžně políbil.
„Dobré ráno. A… Půjdu se obléknout, tak zatím v klidu pojez.“
Původně jsem myslel, že se najíme spolu, ale když jsem se na něj díval, potřeboval jsem na chvilku pryč.
Vletěl jsem do koupelny, rychle se opláchl, oblékl se do teplých kalhot, trika a roláku, a vrátil se za Chrisem. Stoupl jsem si za křeslo a položil mu ruce na ramena. Začal jsem je pomalu hníst a vychutnával si dotek jeho horké pokožky.
„Promiň, že jsem tak utekl. Ale chci, abys věděl, že se těším na ty dva dny strávené s tebou. Můžeme si i zacvičit, a taky…“ naklonil jsem se k jeho uchu, rukou zajel pod župan a prsty pohladil tu hebkost, „ještě musím něco otestovat.“
Políbil jsem ho na rameno, a pak se znovu narovnal, sedl si do křesla naproti, a než stihl Chris sníst housku, co měl v ruce, já do sebe naházel to, co na mě zůstalo a vyžahl hrnek kávy.
Nakonec jsem musel já čekat na to, než se Chris vyprdelí, i když se snažil být poměrně rychlý, a za necelou hodinu jsme vyráželi na nákup do nedalekého obchoďáku.
Chris
Jen jsem přivřel oči, když mi Jaden začal masírovat ramena. A že jsem to potřeboval, jak jsem byl celý ztuhlý. Ale když mi zajel rukou pod župan, tak jsem už ani nedýchal…
Má tak příjemně teplé a jemné ruce, a ani si to zřejmě neuvědomuje. Nechal bych se v těch místech od něj hladit snad celou noc… Nebo by mě tam klidně mohl jen držet, a já bych jen spokojeně odfukoval.
Raději jsem zahnal ty nestydaté myšlenky, a šel se osprchovat a obléct. Snažil jsem se být rychlý, abychom mohli už vypadnout, a on dlouho nečekal.
Když jsme se pak odhlašovali a platili pokoj, nedalo mi to a otočil jsme se a rozhlédl se po hotelové hale. Měl jsem pocit, jako by se na nás někdo díval, ale nikoho známého jsem neviděl. Možná se mi to zdálo. Možná jsem paranoidní už kvůli tomu, co se děje.
Ale na druhou stranu jsem měl vedle sebe Jadena a věděl jsem, že jsem u něj v bezpečí.
Nikdy dřív jsem si tolik neuvědomoval, že by mi mohlo něco hrozit, jako právě teď… A to mě trochu děsilo.
„Budeš muset říct, co koupit, protože nevím, co budeme vařit,“ vylezl jsem z auta, když jsme dojeli k nákupnímu středisku a zaparkovali jsme.
„Nikdy jsem se o to vlastně ani nestaral. Ale s vozíkem umím jezdit,“ zasmál jsem se, když jsem vytáhl vozík a hned s ním naboural do vedlejšího.
Vešli jsme do obchodu, a já se nechal navigovat a jen tlačil před sebou vozík, který se postupně zaplňoval.
„Nezapomeň, prosím tě, na čokoládu. Moc mi chutnala, tak budu rád, když mi ji zase uvaříš,“ dodal jsem ještě, když jsme procházeli kolem regálu se sladkostmi.
Jaden
I když jsem normálně nerad nakupoval, s jídlem to bylo jiné, a zvláště teď jsem si to skoro užíval.
A čím víc věcí v košíku přibývalo, tím víc uvolněněji jsem se cítil, a občas se o Chrise otřel, když jsem něco vkládal do košíku, nebo se přes něj pro něco natahoval.
„Čokoládu, jo?“ mlaskl jsem spokojeně a naklonil se k jeho uchu, „Chceš slyšet můj speciální recept? Koupím ji kilo, nechám ji rozpustit a zchladnout, pak jí poleju tvé dokonalé tělo, a všechno do poslední kapky slížu. Ještě bych mohl koupit šlehačku a celou ji vystříkat na tvůj nádherně vyholený klín.“
Uchechtl jsem se, odstoupil, hodil do košíku všechno potřebné, a pak se vydal do vedlejší uličky.
Než jsme došli k pokladně, utrousil jsem ještě pár šťavnatých poznámek na to, co všechno Chrisovi udělám, a docela se bavil jeho rozpaky.
Po cestě autem jsem si pak občas neodpustil, aby mi ruka sjela po jeho stehně, ale musel jsem se spíš soustředit na cestu, protože v těchto končinách jsem nebyl.
Asi za hodinu jsme byli na místě, a když jsem vjížděl do menšího dvora, nahlas jsem si hraně povzdechl.
„Čekal jsem chajdu, ne palác...“ zabručel jsem.
Ale musel jsem obdivovat okolí, a několikrát se nadechl čerstvého, svěžího horského vzduchu.
Bylo tam vážně nádherně, a já doufal, že si Chris odpočine. a aspoň na chvilku tady zapomene na všechny starosti.
Pomohl mu s věcmi z auta a vzápětí si prohlížel interiér, když mě tam provázel.
Bylo to menší než jeho dům, ale i tak dost velké na to, že by v tom mohli žít klidně tři rodiny.
Každopádně byl vytopený, uklizený a připravený, takže jsem ze sebe shodil teplé věci, oblékl se do něčeho pohodlnějšího a přešel do kuchyně, abych vyndal věci, ze kterých budu dnes vařit.
„Uvařím něco k jídlu, a pak bysme mohli zatopit v krbu, co říkáš?“
Chris
Myslel jsem, že vyletím z kůže, když se o mně Jaden neustále otíral, a pak mi šeptal ty sprosťárny do ucha.
„Pohni, je tu horko,“ popoháněl jsem ho, když jsme už byli za pokladnou.
Opravdu jsem potřeboval zchladnout, a snad poprvé jsem měl chuť si venku svlíknout i bundu.
Ale nakonec jsem nastoupil a nechal na něm, aby hodil nákup do kufru, abych mohl být od něj aspoň chvíli dál, jinak bych mu asi roztáhl nohy už v autě na parkovišti.
I přesto si po cestě nedal pokoj. Jen jsem sevřel madlo, a snažil si toho nevšímat.
Když jsme dojeli k domu, udiveně jsem na něho pohlédl. Neměl jsem pocit, že je to palác. Tenhle dům byl poloviční, a bylo tu jen pět ložnic. A garáž jen na tři auta. Ale měl jsem moc rád tu velkou halu, která sousedila s kuchyní, kam vedly veliké zasouvací dveře, takže když se vařilo, celé se to odsunulo, abychom nebyli od sebe izolovaní.
Nebyly tu klasická okna. Byly tu velká okna, s prosklenými dveřmi vedoucími na krytou verandu. Když byla moc velká zima, dala se veranda zavřít, a tím pádem to tam potom bylo jako v zimní zahradě. Ale rád jsem se díval buď do krbu na oheň, nebo přes ty okna ven, jak tam sněží, a já si tu hověl pěkně v teple.
„Kdybys někdy chtěl, tak asi pět kilometrů odsud je sjezdovka, takže klidně můžeš někdy přijet a jít lyžovat. Ale já tam nechodím, protože… No, však víš, jak jsem na tom s fyzičkou a lyžování mě nikdy nebavilo.“
Taky jsem se šel převlíct, a pak jsem odsunul ty velké dveře, abychom měli přehled po obou místnostech. Došel jsem k Jadenovi, který mezitím uklidnil nákup.
„Co budeme vařit? Já bych rozdělal ten oheň, ale…“ trochu váhavě jsem se otočil směrem do haly a podíval se na krb. „No, možná bych to mohl zkusit…“
Jaden
Když se Chris otočil směrem do haly, zanechal jsem vybalování, otočil ho směrem k sobě a natiskl si ho na hruď. Dlaní jsem přejel po jeho zádech a zastavil se na boku.
„Chtěl bych tyhle dva dny dělat všechno s tebou,“ naklonil jsem se k němu. „Teda, skoro všechno. Na záchod budeš chodit sám.“
Usmál jsem se a jen letmo ho políbil. Nemohl jsem víc, protože jinak bych si ho vzal hned v kuchyni a nic dalšího bysme neudělali.
„Takže spolu uvaříme oběd, a pak zatopíme. Klidně to můžeš zkusit sám, ale chci být u toho, ano?“
Políbil jsem ho na špičku nosu, pustil a vybalil zbytek věcí. Řekl jsem mu, co má dělat, a co budeme vařit. Volil jsem snadné jídlo, maso zapečené na houbách a bylinkové brambory.
Po chvilce mi začalo být horko, takže jsem si svlékl triko a dál pracoval jen v lehkých kalhotách.
„Počkej, krájíš to moc tenké. Tak se to vysuší a ztratí to veškerou lahodnou chuť,“ zastavil jsem Chrise, stoupl si za něj a ukázal mu, na jakou tloušťku nakrájet brambory, které se pak osmahnou na másle a bylinkách.
„Štáva, která z toho vyteče, je ta nejlahodnější,“ zašeptal jsem mu do ucha menší provokaci, přejel po jeho pažích, sjel ke stehnům, a jen mimoděk se otřel o jeho klín.
Pak jsem odstoupil, abych dodělal maso, a spolu s houbami ho hodil do trouby.
I když jsem měl občas strach, že se mi Chris pořeže, spolu jsme to nakonec zvládli, a za hodinu sedali k jídlu, které mi chutnalo mnohem víc než kdy dřív.
„Tak… Teď ten krb a já nám pak udělám tu čokoládu,“ mrkl jsem na Chrise, když jsme si po dobrém obědě odpočinuli, a mlsně jsem si olízl rty.
Chris
Bylo náročné nakrájet brambory, aby byly velké tak, jak chtěl Jaden, a navíc, aby byly přibližně stejné. Nejraději bych si na to vzal pravítko a šupleru, aby to bylo perfektní. Snažil jsem se, to jo, ale nakonec musel Jaden zakročit a ukázat mi, jak to mám krájet, jinak to prý nebude k jídlu.
Jako, on si myslí, že to zvládnu levou zadní, když tu navíc chodí bez trika? Málem jsem se pořezal, když jsem se v jednu chvíli zahleděl na jeho široká záda a pevné svaly.
A hlavně když se zase o mě otíral… Kdo to má vydržet?
Nakonec jsme ale oběd zvládli, a já zjistil, že mě to i dokonce začínalo bavit. Nejspíš s ním budu vařit častěji.
Jen jsem mlaskal, když jsem to do sebe házel. Vážně mi to chutnalo víc, než když mi oběd chystal Fred, ale to možná bylo i tím, že jsem se na tom podílel, a Jaden taky uměl dobře vařit.
Sklidili jsme po obědě nádobí, uklidili linku i stůl, abychom se nemuseli dívat na ten bordel, a pak jsme se zastavili před krbem.
Hospodyně zapomněla připravit dřevo…
Takže ani třísky na podpal nejsou.
„Budeme muset pro dřevo, ale asi budeme muset nasekat třísky, jinak nevím. Většinou to mám nachystané, ale hospodyně asi zapomněla,“ omluvně jsem se na Jadena podíval, a zamířil jsem do chodby, abych si vzal bundu, obul se, a mohli jsme jít do přístěnku, kde se skladovalo dřevo na podpal.
„Neumím sekat dřevo, dělal to vždycky táta,“ odemkl jsem přístěnek a vešli jsme dovnitř.
Byla to spíš taková malá hospodářská budova, kde byla uložena i sekačka na trávu, sněhová fréza, fukar na listí, uloženo dřevo na topení i uhlí na grilování, včetně dalších potřebných věcí, jako je třeba sekera a pila…
Nerozhodně jsem se postavil k velkému špalku a díval se na sekeru, která byla na něm položená.
Jaden
Vážně jsem toho kluka žral.
Ve své práci tak rozhodný, tvrdý, paličatý a panovačný, ale jakmile došlo na obyčejné věci kolem domácnosti, nerozhodný, nemotorný a roztržitý.
Ani nevím proč, ale moc se mi to na něm líbilo.
Teda, spíš to, že měl skutečně snahu něco dělat a na něčem se podílet.
Kdyby to tak nebylo, nejspíš bych se na něj už dávno vykašlal a maximálně mu skutečně dělal jen tu ochranku.
Musel jsem se usmát, když nerozhodně stál u špalku a koukal na sekeru. Sundal jsem si bundu, protože v té se blbě sekalo, a stoupl si vedle něj.
„Ne, že bych ti nevěřil, ale dneska to udělám sám. Pak si to třeba můžeš zkusit. Dívej se.“
Ukázal jsem mu, jak postavit poleno na špalek, jak uchopit sekeru, nechal jsem ho, ať si to zkusí, a pak od něj sekeru zase převzal a nasekal několik třísek. Rovnou jsem nasekal i několik větších polen na menší, vzal koš, který tam měli na to připravený, všechno naskládal dovnitř, a pak se s Chrisem vrátil zase zpátky do domu.
„Základem je měkké a suché dřevo. Papír je nejlepší čistý ne ten lesklý z časopisů, zbytečně se tím zanáší komín,“ začal jsem vysvětlovat, když jsme vedle krbu do nerezového koše naskládali polena a pár třísek si nechal bokem.
Natrhal jsem pár novin, a třísky poskládal do menší pyramidy.
„Není dobré to tam nahrnout všechno. Mohlo by to hodně kouřit, což není zrovna nejlepší,“ zapálil jsem oheň a počkal, až plameny olíznou měkké dřevo a rozpálí ho.
Pokračoval jsem ve vysvětlování, kdy, co přidat, a za chvilku už spokojeně přikývl, když se oheň rozhořel poctivým plamenem, který jen tak neuhasne.
Znovu jsem si svlékl triko, uklidil před krbem, a prohrábl Chrisovi vlasy.
„Zítra si to můžeš zkusit sám. Můžeme to klidně celý den trénovat,“ zasmál jsem se a vstal, „Teď půjdu udělat tu čokoládu. Jestli chceš, můžeš se dívat.“
Chris
Když jsem držel v ruce sekeru, docela jsem měl obavy o své i Jadenovo zdraví. Nakonec mi ji přeci jen vzal a dřevo nasekal sám. Divil jsem se, jak mu to tak dobře jde. Ale on uměl víc věcí, a to mi na něm imponovalo. To, že si umí poradit skoro v každé situaci, i když sám se sebou měl kdysi velký problém…
A když potom rozpálil oheň v krbu, ani se mi do té kuchyně nechtělo. Bylo mi u krbu moc dobře, a oheň jsem měl vždycky rád, protože vydávalo tak příjemné teplo.
Ale nakonec jsem se zvedl a šel jsem za ním, abych se podíval, jak dělá čokoládu.
Venku už se pomalu začínalo stmívat, jak je tohle dobou obvyklé, a tak jsme museli rozsvítit, abychom na to dobře viděli.
Ale když byla čokoláda horká, všude jsem zase pozhasínal, nechal svítit jen malé světlo nad linkou a šli se usadit na sedačku před krbem.
Dalo se tam sice sedět i na zemi, ale hrozilo by, že bych tu čokoládu vylil, a já ji chtěl vypít už jen proto, že ji dělal on, a moc dobře vypadala a voněla. A už jsem měl tu čest ji jednou ochutnat, tak jsem věděl, že bude vynikající…
Mohli jsme si pustit třeba televizi, nebo rádio, ale takhle se mi to líbilo víc. A kolikrát, i v minulosti, jsem se tu posadil, a celá ta atmosféra mi za chvíli vnukla plno nových nápadů na šperky, stejně jako teď. Už jsem v duchu viděl ty návrhy…
Po očku jsem se ale pořád díval na Jadena, který si už to triko ani neoblíkl.
Stále mě ten pohled na něj přitahoval, a nedokázal jsem tomu odolat. Byl to prostě kus chlapa. Krásného chlapa…
A to bych si kdysi o něj ani kolo neopřel, jak jsem mu jednou řekl. Ale teď…
Jaden
Už to bylo dlouho, co jsem naposledy zažil takovou pohodu.
Cítil jsem na sobě Chrisovy pohledy, vnímal praskání dřeva i to teplo, které se linulo z krbu, a sledoval obrazce na stěně, které vydával oheň, když se všude pozhasínalo a jen v kuchyni svítila zářivka nad linkou.
Natáhl jsem se na záda před krb, kde leželo několik kožešin a zíral do stropu, zatímco Chris se usadil za mnou na sedačku.
Užíval si to příjemné ticho, tu pohodu a ten pocit, že jsem tu zrovna s Chrisem.
Občas jsem se přetočil na bok a zvedl na lokti, abych upil čokolády, kterou jsem miloval už od dětství, a byl rád, že Chrisovi taky chutnala.
Můj původní plán zeptat se Chrise na pracovnu u něj doma vzal za své, když jsem viděl, jak je klidný, spokojený a uvolněný. Nechtěl jsem mu připomínat nic z práce, ani nic, co by se týkalo smrti jeho táty.
Nemuseli jsme si ani povídat, stačilo jen tohle, i když nakonec mi to nedalo, a já se zeptal na pár věcí ohledně toho, kam by se rád podíval, nebo kam by se přestěhoval, kdyby měl možnost, protože jsem si vzpomněl, jak říkal, že moc nemusí zimu a odstěhoval by se nejraději někam do tepla.
Během povídání jsem si sedl na turka, čelem k němu, sundal jsem mu ponožky, položil si obě jeho chodidla na své stehna a začal mu je jemně masírovat.
Díval jsem se mu do očí, které nádherně zářily a odrážel se v nich oheň z krbu, a znovu se zeptal sám sebe, jak někdo jako on, může trávit čas s někým, jako jsem já.
Chris
Když tak Jaden ležel před krbem, a čím víc jsem se na něho díval, měl jsem chuť se položit k němu. No, spíš na něho… Byl jako medvěd, a už jsem i věděl, jak příjemně hřeje, i když nemá kožich.
Čokoládu jsem měl skoro vypitou, ale stále jsem držel v ruce hrnek, abych je nějak zaměstnal.
Nakonec jsem ho odložil, když se Jaden přede mne posadil a začal mi masírovat nohy.
„Měl by sis ty ruce nechat patentovat,“ vzdychl jsem, jak příjemné to bylo.
Vážně by to měl udělat. Registrovat je jako zbraň, a patentovat proto, že umí spoustu věcí, a příjemná masáž patří rozhodně mezi ně.
S přimhouřenýma očima jsem se na něho z vrchu díval. Vlastně to bylo poprvé, kdy jsem nemusel zaklánět hlavu, abych na něj viděl.
Po chvíli jsem ale neodolal, nahnul jsem se k němu a prohrábnul mu vlasy. Lehce mě zašimraly do dlaně a do prstů, a já to prostě musel zopakovat.
A ještě několikrát potom… A tak dlouho, až jsem to prostě nevydržel, když se mi začal krátit povážlivě dech, a já stáhl nohy z jeho stehen, a sám jsem se sesunul k němu na klín.
„Ani nevíš, jak moc krásný jsi,“ zašeptal jsem, chytl jsem ho kolem krku, a hned se přisál na jeho rty, jak moc jsem zatoužil po jeho polibku, chutnajícím po čokoládě.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Pozn: těžba prachu – diamanty pro šperkařství bezcenné (špatná barva, špatná čistota), diamantový prach a průmyslově vyráběné diamanty se využívají v průmyslu, kde je spotřeba mnohonásobně vyšší než ve šperkařství. Vyrábějí se z nich řezné, vrtné a brusné nástroje, prášky a pasty. Díky extrémním fyzikálním vlastnostem se diamanty používají také pro řadu speciálních elektronických součástek a v laboratorním výzkumu.