Chris
Ze začátku, i když se Jaden snažil být opatrný, mě to docela bolelo. Ale s každým dalším tlakem a pohybem, se mi svaly začínaly uvolňovat, a já věděl, že je to na dobré cestě. I když jsem taky věděl, že budu mít problémy i druhý den, ale nejspíš to chce čas, než si na to zvyknu.
Užíval jsem si každý jeho dotek, a vlastně jsem po celou tu dobu ani nepromluvil.
Oddal jsem se svým myšlenkám, a on nejspíš také…
Ale aspoň jsem si to tak užil naplno.
Když jsem se otočil, zadíval jsem se na Jadena, jak se nade mnou sklání. A k červené, prokrvené pokožce po masáži se přidaly i červené tváře.
Měl jsem na sobě sice ručník, ale i tak… Zvlášť, když mi masíroval ramena, a já se mohl dívat na ty jeho, na jeho hruď, sice schovanou pod nátělníkem, ale přesto dobře viditelnou jeho mohutnost a pevnost svalů. A když mi masíroval stehna…
Ani jednou nepřejel přes můj rozkrok, ale ten si stejně o tom myslel své, podle toho, jak se mi mírně nadzvedával ručník.
Když se ke mně přiblížil a díval se mi do očí tak zblízka, byl jsem už tak mimo, že jsem bez řečí přikývl…
Jaden
Srdce se mi rozbušilo o něco rychleji, když Chris přikývl, a já si všiml, jaký názor má jeho tělo na mou masáž.
Nelenil jsem, na nic nečekal, vyhoupl jsem se na postel a zaklekl mezi jeho stehna, které jsem roztáhl a strhl z něj ručník.
Nechtěl jsem jít na něj zhurta, ale přesto jsem se tomu neubránil, když takhle krásně ležel připravený.
Zajel jsem rukou do jeho rozkroku, pohladil penis a sklonil se nad něj, abych si vzal jeho rty při tichém zasténání.
Když se můj jazyk otřel o ten jeho, vydechl jsem do jeho úst a bříškem prstu lehce zatlačil na jeho dírku. Dovnitř jsem ale nezajel, pouze poškádlil okolí, a pak se začal věnovat masáži jeho krasavce.
„Jsi tak nádherný, když jsi vzrušený…“ zašeptal jsem mu do ucha, a pak zlíbal jeho krk i hruď a zamířil niž.
Zvedl jsem k němu oči, když jsem si ho celý nasunul skoro až do krku, protože jsem chtěl vidět jeho reakci, a zároveň pořád dráždil jeho zadeček.
Po chvilce mé péče byl krásně tvrdý, a já si neodpustil drobné skousnutí jeho žaludu, než jsem se nadzvedl a přetáhl si nátělník přes hlavu.
Chytl jsem ho kolem pasu a zvedl si ho do klína, aby se můj penis otřel o ten jeho, a pak o jeho zadeček.
Zakousl jsem se mu do brady a skousl spodní ret a lehce zatahal.
„Chceš se mi udělat do pusy, nebo chceš, abych se ti udělal do tvého krásného zadečku?“ zachraptěl jsem mu do kůže na krku.
Byl jsem na hraně. Dokázal mě vydráždit na maximum, a to se mě ani nedotkl.
Něco takového jsem nezažíval ani s Owenem.
Chris
Jaden nečekal na žádnou mou další reakci. Moje přikývnutí mu stačilo na to, aby se do toho hned pustil.
Během vteřiny se naše jazyky otíraly o sebe, jeho ruka zpracovávala můj penis, a když zatlačil na moji dírku, vzrušením se stáhla a já hlasitě vydechl. Nejspíš to bylo i tou masáží, ale stačilo jen pár těchto malých doteků a já byl úplně mimo.
Nadzvedl jsem hlavu, když si mě potom vzal do úst, a v tu chvíli se na mě podíval i on. Bylo to zvláštní vidět, jak jsem takhle v něm, a během chvilky jsem snad ani nemohl být tvrdší, jak mě to dokonale vzrušilo. Ale když mi potom položil tu otázku…
Nedokázal jsem se hned rozhodnout. Chtěl jsem oboje… Chtěl jsem, aby mi ho vykouřil, chtěl jsem, aby i můj zadek i moje prostata pocítily to příjemné dráždění a já tu plnost, která prostě byla dokonalá. Ale když jsem se zavrtěl na jeho klíně a pocítil jeho pevnost, měl jsem rozhodnuto.
„Chci tě v sobě,“ vydechl jsem a znovu se přilepil svými rty na jeho.
Zapřel jsem se o jeho ramena a mírně se nadzvedl v kolenou. Jeho penis se okamžitě zvedl, když jsem ho netlačil dolů, a hned jsem cítil, jak se mi tlačí mezi půlky.
Pustil jsem se ho, svezl se dolů a klekl jsem si. Vystrčil jsem na něj svůj nadržený zadek, a horní polovinou těla si lehl na matraci, abych byl víc prohnutý, a on měl lepší výhled a lepší přístup tam, kde jsem ho tak moc teď chtěl.
Jaden
Byl jsem zvědavý, jak se rozhodne.
Sám jsem neměl jasno, co z toho chci víc, proto jsem nechal rozhodnutí na něm.
A když mi pak vydechl svoji odpověď do rtů, stiskl jsem jeho zadeček a prohnětl ho.
Nestačil jsem ani cokoliv dalšího udělat, a už jsem hleděl na tu nádheru, když na mě vystrčil prdelku.
Zafuněl jsem a okamžitě se na něj vrhl.
Kousal jsem ho do půlek, nehty zarýval do jeho kůže na bocích, jazykem jsem rejdil v jeho dírce nebo jejím okolí, a v ruce protahoval jeho chloubu.
Jazykem jsem pak přejel po celé jeho páteři až ke krku a posadil si ho do klína.
„Chrisi… Nedokážu to… Jsi tak strašně sexy… Nedokážu se držet při zemi,“ zachrčel jsem, zatímco jsem okusoval jeho krk.
Pak jsem se znovu přesunul k jeho zadečku, sebral do ruky gel, který byl vhodný i pro tohle použití a strčil Chrisovi do dírky napřed jeden prst a vzápětí druhý.
Hned jsem podráždil jeho prostatu, ale dlouho jsem se nezdržel, protože jsem měl sám dost.
Stáhl jsem si kraťase, ještě několikrát se svým penisem otřel o rýhu mezi jeho půlkami, aby se připravil, a pak se do něj začal tlačit.
Přesto, že to nebylo tak pomalé, jako při našem prvním milování, i tak jsem na něj šel opatrně a nenasunul se do něj okamžitě celý.
Když jsem byl konečně uvnitř, zaklonil jsem hlavu, poslal pár vzdechů do stropu, chvilku počkal, a pak ho pevně chytil za boky a začal přirážet.
Netrvalo dlouho a nasadil jsem rychlejší tempo s krátkými přírazy, aby si to pořádně užil.
A když to na mě začalo jít, jednou rukou jsem ho podebral pod břichem, víc se na něj natiskl a druhou rukou sevřel jeho penis a sladil pohyby.
Chris
Čekal jsem, co udělá, ale v první chvíli jsem zatajil dech, když jsem ucítil jeho zuby na svých půlkách. Nakonec jsem hlasitě vydechl, když mě jeho jazyk začal dráždit.
Kdo nezažil, nepochopí, jak skvělý tenhle pocit je.
Doslova jsem vrněl blahem, a možná bych se udělal jen z toho, ale Jaden měl jiný názor.
Na moment jsem zahákl ruce za jeho krk a otočil k němu hlavu, když si mě zvedl do klína. Vzrušení v jeho tváři bylo tak evidentní, že jsem nedokázal odolat, a krátce ho políbil, než začal okusovat můj krk.
Ani netuší, jaké to je, sedět mu takhle na klíně, vystavený celému světu. Ale ani tohle mi dlouho nedopřál. Ale nezlobil jsem se. Protože to, co nastalo potom, předčilo všechno ostatní.
Hlasitě jsem sténal s každým jeho zásunem, když mě plnil víc a víc, a sevřel jsem v ruce deku, když byl ve mně úplně nadoraz.
Překotně jsem dýchal, když se mé tělo roztřáslo, jak se to na mě všechno hrnulo s každým jeho pohybem, přírazem, které byly dostatečně tvrdé na to, abych se během chvilky, kdy začal protahovat v ruce můj penis, s hlasitým sténáním udělal.
Málokdy se mi stávalo, abych se udělal první. Skoro vždycky to byl můj protějšek, který si s velkou parádou bral můj zadek, kdo byl první, a já pak nespokojeně musel čekat na to, aby mě udělal dodatečně, nebo jsem si ho pak musel vyhonit sám, a přitom se dívat, jak ten druhý spokojeně odfukuje.
Ale tady… S Jadenem… Mám s ním sex podruhé, a nemůžu si ani trochu stěžovat.
A taky jsem mu svými projevy dával jasně najevo, jak moc spokojený jsem, když jsem skrz jeho ruku špinil deku pod sebou…
Jaden
Stejně jako poprvé, i teď to bylo rychlé.
A nejen pro Chrise, ale i pro mě.
Cítit jeho vlhko na mých prstech, slyšet jeho sténání, cítit třes jeho těla…
Nikdy mě nic takového nebralo. Nikdy to nemělo na mě žádný účinek.
Ale u Chrise…
„Chrisi…“ zasténal jsem nahlas jeho jméno, když jsem věděl, že nemám daleko k tomu, abych ho následoval.
Stačilo mi už jen pár přírazů, a já se sevřel ve chvilkové křeči, po které následovalo to krásné uvolnění.
Musel jsem na okamžik povolit sevření, jinak bych nejspíš Chrise rozmačkal, a do pokoje vypouštěl své úlevné vzdechy, stejně jako jsem plnil Chrisův zadeček.
Pak jsem se opřel čelem o jeho záda, stále mírně se v něm pořád pohyboval a snažil se ho úplně nezalehnout.
Když jsem se trochu uklidnil, vyjel jsem z něj a přetočil ho na záda.
„Ještě chvilku…“ sklonil jsem se k jeho rtům, které jsem si vzal v momentě, kdy jsem do něj znovu vnikl, a tentokrát celý najednou.
Lehce jsem na něj nalehl a mírnými pohyby roztíral jeho semeno mezi našimi těly.
„Takový závěr masáže, bych si dal klidně každý den,“ zachraptěl jsem, usmál se a políbil ho na bradu.
„Jsi vážně skvělý,“ znovu jsem ho políbil a musel přivřít oči, jak mě pořád dostávala jeho chuť.
Chris
Ještě jsem se nestihl ani vzpamatovat, a Jaden mě následoval. Pootočil jsem hlavu a koutkem oka se zadíval, jak to prožívá.
Byl, a to jsem si přiznal v tomhle poprvé, krásný, zvlášť, když měl svou chvilku.
Předtím by se mi hnusil, nadával bych na něj, ale teď…
Když mě otočil a znovu do mě najel, opět mnou projel příjemný pocit, který tohle vždycky provází, a já jen spokojeně vydechl a hned se připojil k polibku.
„Taky… taky bych to bral… Ale nesjpíš bych pak nic neudělal, jen bych se válel v posteli,“ pousmál jsem se. „Ale jako masér jsi úplně dokonalý…“
Omotal jsem kolem něj ruce i nohy, a spokojeně přivíral oči, když jsme se líbali, a on si hrál s mými vlasy.
„Měli bychom jít dolů, nebo nás Fred seřve,“ pohladil jsem ho po tváři, a svým tělem mu naznačil, že bychom opravdu měli vstát.
Jaden
Ještě chvilku jsem se s Chrisem válel v posteli, než jsem se zabručením vstal a přešel do koupelny, abych se trochu opláchl.
Chris mě následoval, a já mezitím shrnul deku, která už na posteli nebyla potřeba.
Po zákusku, pak nad hrnkem kafe, Chris vypracoval svůj pracovní plán, a uložil mi to do telefonu, který mi dal.
Vysvětlil mi, co jaká poznámka znamená, a co ho v příštích minimálně čtrnácti dnech čeká.
Později jsme si dali ještě lehkou večeři, a pak se vrátili do pokoje.
Ležel jsem na zádech, Chrise na sobě, jednu svou ruku položenou na jeho noze, a druhou jsem ho hladil o zádech.
„Bude lepší, když teď nějakou chvíli budeme pořád spolu, když budeš vycházet z domu. Znám typy jako jsou Galahanovi. Nenechají tě na pokoji. Budou to zkoušet znovu a znovu, i když stokrát prohrají, zase se zvednou. A jednou by se jim to mohlo podařit. Nevím, jak doteď fungovala tvoje ochranka a na čem jsi s nimi byl domluvený, a ni nevím, na co jsi zvyklý a jestli tě moje přítomnost nebude rozčilovat, ale když už jsi mi tuhle práci nabídl, udělám ji pořádně. A nedovolím, aby se ti něco stalo. Už nechci…“ na okamžik jsem se odmlčel a přestal Chrise hladit. „Možná mi to nevěříš, ale už nechci moji vinou ztratit někoho, na kom mi záleží.“
Povzdechl jsem si, políbil Chrise do vlasů, a pak ho zase začal hladit.
Chris
Po zákusku jsme strávili čas tím, že jsme pořešili můj pracovní program, a já se pak ještě podíval na to, co jsem potřeboval projít. Většinu z toho mi stejně ještě bude referovat moje asistentka, ale nechtěl jsem být úplně nepřipravený. Bylo potřeba vědět, jak na tom jsme, jak si stojíme na burze, jestli jsou někde nějaké problémy, nebo šlape všechno, jak má.
Ve většině jsem se spoléhal na šéfy jednotlivých oddělení. Přeci jen to byla velká firma a zaměstnávala spoustu lidí, ale táta si vybíral pečlivě, a doposud se nestalo, že by ho některý z nich zklamal, a on k nim byl také štědrý. A ve stejném duchu jsem pak pokračoval já.
„Ochranka, která tu byla, tak se nestarala o mé schůzky a můj doprovod,“ uvelebil jsem se Jadenovi na hrudi, když jsme se konečně dostali do postele. „Ti měli na starost jen dům a bezpečí tady. Hlavně, když se tu pohybovalo často dost lidí. Ale vyhodil jsem je potom, co… No, prostě byli na houby. Doprovod mi dělal většinou řidič, pokud to bylo nutné. Je na to cvičený, ale nebral jsem ho všude s sebou. Určitě se mu uleví, když ví, že mě teď budeš doprovázet ty. Pokud budeš chtít, můžeš být na všech sezeních, poradách, nebo schůzkách. Možná do začátku by to nebylo špatné, aspoň by sis o každém, s kým přijdu do styku, udělal svůj názor. Jen tě chci požádat o jedno. Abys nikdy nezapomněl mobil. Mám tam rychlou volbu, kdyby se něco stalo. Hned ti to začne vyzvánět, a taky mě to bude lokalizovat.“
Docela se mi začalo zívat. Byl jsem za celý den unavený, ať už z nákupu, cvičení, nebo odpolední práce. Pohodlně jsem se o Jadena opřel a jednou rukou ho objal.
„Promiň, ale jsem unavený,“ znovu jsem si zívnul. „A ráno musím být vyspaný a odpočinutý, abych to zvládnul. Bude to náročné. Odpoledne ještě pojedeme do banky, kde jsou uloženy diamanty. Potřebuji si některé vybrat pro sebe, a některé pro prodej odběratelům mých šperků. Taky budeme ten prodej chystat. Bude za dva dny v naší firmě. Tam tě určitě chci mít…“
Jaden
Ani jsem se nedivil, že si na Chrise každý dovoloval, když jeho ochranka stála za hovno. A vlastně jsem to sám i poznal, což mi Chris, i když nepřímo, připomněl. A co jsem stačil vypozorovat, jeho řidič byl sice nejspíš taky vycvičený, ale pořád na tom nebyl jako já…
„Spi. Potřebuješ si odpočinout. Navíc ráno tě vzbudím o něco dřív, abychom si protáhli těla. A pak i někdy v průběhu dne, jestli si najdeš volný čas na cvičení,“ řekl jsem ještě, i když nevím, jestli mě ještě vnímal.
Za chvilku už jsem poslouchal jeho pravidelné oddechování, a sám po chvilce usnul znovu s myšlenkami na to, co bude zítra.
Ráno jsem probudil Chrise o něco dřív, vyhnal ho do koupelny, a i když se mu nejspíš moc nechtělo, zašli jsme do tělocvičny a dali si půlhodinovou rozcvičku.
Potom jsme zašli do kuchyně, dali si lehkou snídani, vrátili se do pokoje, dali si společnou sprchu, aby to bylo rychlejší, a pak se nachystali na dnešní den.
Chris
Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Zvlášť, když mě Jaden budil dřív, než musel. Celkem neochotně jsem vylezl z postele, a za chvíli už jsem byl v teplákách a dělal všechno, co mi Jaden nařídil.
Když už jsem se k tomu jednou upsal, tak nemůžu nic namítat. A Jaden nevypadal na to, že by mi něco odpustil. Na druhou stranu cvičil se mnou, a určitě mu to taky prospěje.
Myslel jsem si, že budu unavený, bolavý, ale ku podivu mi bylo lépe, než předešlý den.
Po snídani jsme se ještě osprchovali a oblékli se. Jadenovi to v obleku opravdu moc slušelo. I když… Jemu to sluší asi ve všem, pokud to nejsou staré hadry z popelnice, a je umytý a oholený. Nejspíš ještě zajdeme k holiči, aby mu zastřihnul vlasy, protože je měl delší, což by tak ani nevadilo, ale za tu dobu strávenou venku na ulici vzaly za své, a potřebovaly trochu oživit.
Bylo toho naplánováno na dnešek opravdu hodně. Řidič už čekal, tak když jsme konečně vyšli ven a nastoupili, hned jsme vyjeli do centra, kde jsme měli ředitelství naší firmy.
„Zařídím ti ještě všude vstupy,“ ukázal jsem Jadenovi na skener otisků, bez kterého se dovnitř nedostane. „Berou se otisky ze čtyř prstů, kdyby se náhodou někomu něco stalo, a o nějaký prst přišel. Jen já a řidič máme přístup všude, a teď to budeš i ty.“
Prošli jsme dovnitř a zamířili k výtahu, který nás potom vyvezl do pátého patra, kde se, kromě mé, nacházely kanceláře čtyř manažerů.
Moje kancelář bylo hodně prostorná a sousedila s kanceláří mé asistentky. Vlastně se muselo kolem ní projít, tak jakmile jsme vešli, hned vyskočila na nohy a pozdravila se s námi.
Představil jsem ji Jadena a vysvětlil ji, jakou úlohu teď má, a že ho bude potkávat častěji.
Jen, co jsem si odložil věci, zvedl jsem telefon a zavolal šéfa ochranky.
„Pan Kronsky ti vezme otisky, aby ti mohl povolit přístup, a pak tě provede po budově a ukáže, co kde je, a jak to tu funguje, abys měl nějakou představu. Budu tady, tak nemusíš mít obavy,“ ukázal jsem na asistentku, která už objednávala kávu a malou svačinu pro nás oba. „Provedl bych tě tu sám, ale musím projít všechno, co bude na schůzi, a nestihl bych to.“
Trochu jsem se zatvářil provinile, že ho od sebe posílám pryč, ale musel jsem. Měl jsme hodně práce…
Jaden
Když jsme vstoupili do budovy, a v kanceláři začal Chris všechno zařizovat, měl jsem chvilku na přemýšlení, než přišel šéf ochranky.
Musel jsem si přiznat, že k Chrisovi začínám cítit respekt.
V nějakých dvaadvaceti musel převzít obrovskou firmu po otci a probít se vším tím svinstvem, co se na něj určitě navalilo.
Jako mladíček, to nejspíš neměl jednoduché, a to z části vysvětlovalo i jeho dosavadní chování.
Netušil, komu může věřit, i když chtěl mít přátele. Nevěděl, kdo se kdy proti němu postaví, a co bude následovat.
Jako to obvinění ze znásilnění.
„V pořádku, máš dost práce. Ale kdyby cokoliv, hned jsem u tebe,“ přikývl jsem, když přišel šéf ochranky a Chris nás představil.
Z jeho reakce jsem usoudil, že nejspíš ví, kdo jsem, ale nic na to neřekl.
Provedl mě po budově, ukázal všechno potřebné, a pak mě zavedl do operační místnosti, aby mi zajistil přístupové kódy.
„Nechápu přístup pana Florese, ale je to jeho věc. Osobně si na vás ale dám pozor,“ promluvil Kronsky, když bylo všechno zařízené.
„Máte pravdu. Je to jeho věc. A stejně tak si dám pozor i já na vás,“ vrátil jsem mu.
Nechtěl jsem se hádat hned první den v práci, ale nesnášel jsem tenhle přístup.
A bylo vidět, že ani on není zvyklý na to, aby s ním takhle někdo mluvil, protože se hned naježil, a i když byl asi o půl hlavy menší než já, jeho široká ramena nenechala nikoho na pochybách, že je schopný uštědřit pořádnou ránu.
„Nemám čas na kraviny. Mám práci. A pokud se vám nelíbí, že jsem tady, je to vaše věc. Nehodlám se nikomu zpovídat. Co bylo, bylo. Chris, chci říct, pan Florese, ví nejlíp, co je pro něj dobré.“
Sice jsem na okamžik zapochyboval o tom, jestli nabídnout mi tuhle práci je skutečně dobrý nápad, ale to on nemusel vědět.
„Pan Florese je mladík, který stále neví, co od života očekávat. Staral jsem se o bezpečnost téhle firmy ještě za jeho otce, a nedovolím, aby nějaký vrah a násilník pošpinil jeho památku,“ zasyčel a jeho tváře zbrunátněly.
Zaťal jsem ruce v pěst a musel se hodně ovládnout, abych tomu namyšlenému chlapovi jednu nevrazil.
„Musím zpátky,“ procedil jsem skrz zuby nakonec, a pak se s razancí rozzuřeného býka vracel zpátky ke Chrisovi.
Věděl jsem to. Věděl jsem, že lidi budou mít blbé kecy.
To, že mě nazývali vrahem a násilníkem, zpochybňovali schopnosti mé práce, to bylo něco, na co jsem si už zvykl, ale způsob, jakým to lidé říkali, a hlavně, jací lidé to říkali, mi pořád vadil.
„Jsem zpátky,“ zavrčel jsem, když jsem vrazil do Chrisovi kanceláře.
Chris
Bylo toho hodně, co jsem potřeboval s paní Parksovou probrat.
Byl asistentka mého táty, a znal jsem ji prakticky od chvíle, kdy u něj začala pracovat. A tak když jsem přebral firmu, ujistil jsem ji, že lepšího člověka jako je ona, rozhodně nenajdu a ani nemíním hledat. Zůstaly ji všechny pravomoce, které měla, i její plat a odměny, které s ní sepsal ve smlouvě táta. Jen jsme tu smlouvu opravili, aby tam bylo už mé jméno, jako jejího zaměstnavatele a šéfa.
Když viděla Jadena, pozorně si ho prohlédla, a pak se na mě tázavě zadívala, když Jaden odešel.
Ujistil jsem ji, že je to v pořádku, že se nemusí bát. Neublíží mi a jí také ne, pokud mě nebude chtít napadnout.
Aspoň jsem ji rozesmál. Byla to drobná žena, středních let, doma měla tři děti ve věku od čtrnácti do dvaceti let a hodného manžela, který se staral o domácnost, protože ona vydělávala dost na to, aby mohla v pohodě uživit celou rodinu.
Věděl jsem, že se Jaden tak rychle nevrátí. Přeci jen to byla velká firma, velký barák. A než mu pan Kronsky všechno ukáže, uběhne minimálně hodina, hodina a půl. A tak, když jsem ve zkratce paní Parksové povykládal, co se u mě za těch pár dní dělo, jsme se pak pustili do práce.
Ale čas opravdu letěl, a já už začal být nervózní, že se Jaden nevrací. Právě jsme dávali na hromádku složky se zprávami, které nám tu nechali šéfové jednotlivých oddělení, a chystali se k odchodu na schůzi, když konečně Jaden vešel.
Spíš dovnitř vrazil jako rozzuřený buldok.
„Děje se něco, pane Chase?“ zadívala se na něj hned moje asistentka.
Taky jsem se na něho zadíval… Bylo vidět, že ho něco naštvalo.
„Půjdeme do velké zasedačky. Už je to tam nachystané, a lidi se pomalu začínají scházet,“ ukázal jsem bradou ke dveřím, kterými právě přišel, nasadil jsem si na ruku zpátky své zlaté hodinky a oblékl si sako.
Pomalu jsem už nastavoval svůj pracovní mód, kdy se můj klid a odstup změní. Kdy budu vystupovat tak, aby mě ti žraloci nesežrali za živa. Jen jsem doufal, že to nebude Jadenovi vadit, ale neměl jsem čas mu to vysvětlovat… Snad to pochopí…
Jaden
Neměl jsem ani čas odpovědět Chrisově asistentce na její otázku, a už jsem byl nasměrován do zasedačky. Sledoval jsem Chrise, jak si obléká sako a nasazuje hodinky, a neuniklo mi, že se začíná pomalu měnit. Počítal jsem s tím, věděl jsem, že se na veřejnosti nemůže chovat tak, jako jsem ho viděl já doma, přesto se mi najednou sevřel žaludek, když jsem si vzpomněl na naše první setkání.
Ale ať je to, jak chce. I kdyby si na mě otevřel hubu, tady na to má právo.
Trochu jsem se uvolnil, a má ruka zajela automaticky ke kravatě, abych ji povolil, ale naštěstí jsem se včas zarazil.
Jo, tohle je jedna z věcí, kterou na téhle práci nesnáším, a ještě jsem ji nezačal pořádně dělat.
Vešel jsem spolu s Chrisem a asistentkou, která se mi zatím zdála ze všech nejmilejší po Fredovi a řidiči, kteří se motali kolem Chrise, a když se Chris usadil do křesla v čele velkého oválného dřevěného stolu, zůstal jsem stát po jeho boku a pozorně si prohlížel příchozí.
Chris
Viděl jsem, že je Jaden trochu nesvůj. Ale pokud mi má dělat ochranku, bude si muset zvyknout. Určitě je to něco jiného, než být voják nebo policajt. Ale, i když většinou bývá klid, i tahle práce někdy může být nebezpečná. Řidič by mohl vyprávět…
S manažery jsem se pozdravil, ale s příchozími největšími akcionáři jsem se musel přivítat osobněji a podat jim ruku, prohodit pár neformálních vět a frází, jak se komu vede, a podobně. Byla to slušnost a součást mé práce, i když jsem to neměl rád.
Každý, kdo už tam byl, nebo ještě vešel, se zvědavě podíval na Jadena. Počítal jsem s tím, ale nebylo mi to moc po chuti. Jako kdyby ho skenovali a říkali si, nakolik mě tenhle člověk ovlivní, nebo co tu vlastně dělá, jestli jsem se snad nezbláznil.
Nevím, kdo z nich ho znal. Nikdy, na žádné schůzi či setkání, nepadlo o něm jediné slovo, ať už z mé strany, či jejich, i když věděli, že mě někdo napadl. Ale nespecifikoval jsem to nikdy blíže. Jenže… Stačilo si přečíst bulvární plátky, kterým jsem asi měsíc po znásilnění plnil titulní strany, než to vyšumělo. Fred a řidič, Luke, museli dokonce vyhazovat novináře od mého domu a volat hlídky, když se mi cpali do zahrady a div mi nevlezli do domu.
Konečně, když jsme se všichni sešli, jsme se usadili. Vedle mě seděla paní Parksová, a Jaden stál po mém druhém boku.
„Můžeš se posadit, bude to na delší dobu,“ pootočil jsem se k němu a ukázal mu na křeslo, které stálo opodál.
I ostatní bodyguardi, a jedna ženského pohlaví, což mě vždycky udivovalo, protože jsem ji už znal, se také posadili poblíž svých zaměstnavatelů, když se rozhlédli kolem a ujistili se, že je všechno OK.
A pak si vzal slovo manažer, který ostatním šéfoval. Vlastně výkonný ředitel. Vždycky jsem si vedle něj připadal, že jsem jen do počtu, a on vlastně celou firmu vlastní a řídí. Věděl o všem, o všech, věděl první i poslední… Ale měl jsem v něj důvěru.
Jaden
Trochu jsem se zamračil na křeslo, které mi Chris ukázal. Ale nechtěl jsem vyčnívat ještě víc, tak jsem se nakonec posadil.
Nebylo to snad z toho důvodu, že bych nechtěl poslechnout, ale proto, že v případě potřeby, člověk zareaguje mnohem rychleji když stojí, než když sedí, leží nebo klečí.
Když si převzal slovo výkonný ředitel, znovu jsem si prohlédl všechny v místnosti.
Už když přicházeli sledoval jsem jejich pohyby, gesta, vyjadřování, způsob chování, a docela jsem si dokázal utvořit jistý obrázek.
Zrovna jsem se zaměřil na druhou ženu v místnosti, která dělala ochranku jednomu z akcionářů, a přemýšlel, jestli je schopná, nebo své místo dostala kvůli vzhledu, nebo proto, že spolu chrápou, když jsem ucítil, jak se mi ježí vlasy na zátylku. Prudce jsem obrátil hlavu a zjistil, že zírám do očí dalšímu z ochranky, který mě propaloval nenávistným pohledem.
Už když vešel mi byl povědomý, ale nedokázal jsem ho nikam zařadit. Ale teď, když se na mě díval…
Překvapením jsem vydechl, a pak zaťal ruce v pěst.
Znal jsem ho, a nebylo divu, že jsem ho hned nepoznal.
Oholil si vlasy, přibral asi deset kilo a v ramenou byl snad ještě širší než já.
Oliver Greyson. Asi půl roku byl v mé jednotce, než jsem ho nechal vyhodit nejen z jednotky, ale nechal ho prohlásit za nesvéprávného vykonávat jakoukoliv vojenskou činnost.
Byl agresivní, nesoustředěný, výbušný, vyvolával jen konflikty a rvačky.
Už tehdy mě za to nenáviděl a nijak se tím netajil.
A vypadalo to, že ho jeho nenávist nepřešla ani po těch letech.
Zamračil jsem se na něj a on se v tu chvíli naklonil ke svému chlebodárci a něco mu zašeptal do ucha.
Chris
I když bylo na stole občerstvení, nalil jsem si jen vodu. Myslel jsem, že to bude v pohodě, ale po delší chvíli, kdy jsem se musel opravdu soustředit na každé slovo, abych mohl hned správně reagovat, jsem začínal být unavený. A to nás ještě čekal pracovní oběd s manažery.
Akcionáři zůstávali na oběd většinou jen když šlo o výroční schůzi, což tohle teď nebylo. Přesto pozvání na schůzku přijali skoro všichni už jen proto, že měli informace o tom, že se u mě něco dělo, a mírně poklesly akcie.
„Jeden z dolů se bude muset zavřít,“ dal jeden z manažerů jasné vysvětlení, jak chceme zmírnit náklady a zvýšit produktivitu.
Popadl jsem jednu ze složek a znovu si začal prohlížet zprávy a výsledky jednotlivých těžeb.
Měl pravdu, těžba diamantů šla dolů…
„Nejdříve chci s nimi mluvit,“ zavrtěl jsem hlavou, že nemíním hned zavírat důl, když ještě nevím, proč se snížila těžba.
Moc tomu sice nerozumím, co se týká dolů, kde a v jakém podloží se diamanty nacházejí, kde je vhodné kopat, a proč právě tam jsou nebo nejsou. Ale…
„Proč ta zpráva není kompletní?“ zamračil jsem se a prstem jsem výmluvně poklepal na složku.
Výkonný ředitel se zarazil. Nejspíš mu to uniklo, podle toho, jak i on hned otevřel svoji složku a začal v ní rychle listovat a pročítat si ji.
„Chtěli jste mě obelhat? Mysleli jste, že jsem tak hloupý?“ ještě víc jsem se zamračil. „Máte tuhle část na starosti, tak chci vědět, co se děje. Proč ten důl má tak špatné výsledky, proč to není tady víc rozepsané? Kde to je?“
Narovnal jsem se v křesle a s nepříjemným pohledem jsem se otočil na oblastního manažera, který měl na starosti doly na východní straně.
„Nebo snad potřebujete radu od své ochranky?!“ zvýšil jsem hlas, protože jsem si jasné všiml, jak se k němu naklání jeho bodyguard a něco mu šeptá. Neunikl mi ani pohled k Jadenovi…
„Pane Floresi,“ narovnal se i on a také se mi zpříma zadíval do očí.
„Ano? Copak chcete říct?“ zeptal jsem se dost arogantně, protože jsem se nemínil stáhnout při jeho nepříjemném tónu.
„Zpráva je kompletní,“ neubránil se posměšku. „Nic víc není potřeba. Prostě důl nemá těžbu, jakou by měl mít. Takže-“
V zasedačce to zašumělo, když jsem ho přerušil vzteklým bouchnutím pěstí do stolu.
„Radím vám, abyste ze mě nedělal hlupáka. Nebo jsem snad jediný, koho zajímá, proč se netěží tak, jak by mělo? Prvotní plány, průzkum, a všechno ostatní jasně mluvilo o těžbě minimálně na dalších deset let. Tak, kde je problém?! Nebo chcete tyhle lidi připravit o jejich peníze?“ rozmáchl jsem rukou kolem sebe.
„Co máte za problém?!“ prsknul jsem po jeho ochrance a víc jsem se naklonil, abych na něj viděl. „Něco se vám nelíbí? Máte pocit, že je váš zaměstnavatel v ohrožení? Je tu snad někdo, kdo by vás chtěl napadnout?!“ vrátil jsem se pohledem k manažerovi.
Začínal jsem být vzteklý a začínal jsem být dost nepříjemný. Byl zpátky ten protivný, arogantní a namyšlený Christophe Florese.
„Měl byste se uklidnit, nic tak špatného se neděje, jen…“
„Měl bych se uklidnit? Zapomněl jste, s kým mluvíte, potřebujete to připomenout? A, co jako mělo znamenat to… jen?“
„Můj bodyguard jen vyslovil obavu z člověka, který sedí za vámi…“
„Prosím?“ vyskočil jsem na nohy, že mě ani paní Parksová nestačila stáhnout zpátky.
„Víte vůbec, koho máte na svou ochranu? Je to člověk, který by tu ani neměl být. Jste mladý a nezkušený v odhadování lidí, a měl byste-“
Manažer přešel do útoku a já začal pěnit.
„Chcete snad zpochybňovat mé rozhodnutí?!“ křiknul jsem na něho, a ostatní z ochranky se začali pomalu stavět na nohy, když jsem odsunul křeslo a popošel k němu blíže.
„Měl byste znát své místo. Zahříváte to křeslo už pěkně dlouho, a pro mne není problém vám ho vyškubnout z pod zadku! Nechtějte mě ještě více rozzuřit! Chcete o všechno přijít? Není problém! Pro mne ne! Vám může být jedno, kdo je moje ochranka! Vám to může být jedno, protože jemu věřím víc než vám! Radím vám, abyste dal dohromady zprávu co nejdříve, a za týden bude mimořádné zasedání, kde ji chci mít kompletní a podrobnou, do posledního diamantu! Rozuměl jste?!“
Všichni kolem ztichli a jen se dívali na to, jak řádím.
„Schůze je u konce!“ vrátil jsem se ke svému místu a podíval se na paní Parksovou. „Najděte vhodný termín pro mimořádnou schůzi a informujte ostatní.“
Popadl jsem své věci a s omluvou akcionářům jsem vyrazil ze zasedačky. Bylo to na hraně. Ale jestli mi tenhle člověk ještě jednou něco blbýho řekne, přísahám bohu, že ho připravím o všechno.
Jaden
Když Chris začal běsnit, jako jediný jsem zůstal seděl a se zamračením si prohlížel celou scénu.
Chris byl možná v právu, ale tímhle tempem si nadělá víc nepřátel, než dokáže zvládnout.
Jistě, musel si nějak sjednat pořádek, ale tohle nebyl nejlepší způsob.
Kromě toho...
Moc jsem se v těchto věcech nevyznal, ale z toho mála, co jsem věděl, jen tak, z ničeho nic, se ze dne na den rapidně nesníží těžba natolik, aby bylo nutné důl zavřít. Částečně mi to potvrdil i fakt, když Chris promluvil o prvotních plánech. Navíc se mi nezamlouval manažerův přístup ani jeho gesta a pohledy.
A samozřejmě to, koho měl za zády.
Když Chris odešel, nastal zmatek, všichni se dohadovali navzájem, ale já si jich nevšímal, protože jsem musel za Chrisem.
„Jen si jdi za tím svým rozmazleným fakanem. Klesl jsi hodně hluboko, ale já vždycky věděl, že jsi pěkný parchant,“ ozvalo se mi za zády, když jsem stál u otevřených dveří a chtěl vyjít ze zasedačky.
Prudce jsem se otočil a čelil Greysonovu nenávistnému pohledu.
„Cos to řekl?“ zavrčel jsem na něj.
„Co myslíš? To, že jsi parchant nebo to o rozmazleném harantovi?“ ušklíbl se a vzápětí vyhekl, když jsem ho chytil pod krkem.
„Co se děje?!“ ozval se výkonný ředitel a já si najednou uvědomil, že je v místnosti až moc velké ticho.
Všichni teď zírali na nás a neunikl mi pohyb rukou směrem ke zbraním u některých bodyguardů.
„Vidíte? Říkal jsem to… Jen jsem ho chtěl pozdravit, protože se známe z jednotky a on-“ zachrčel Greyson, když jsem mu ještě víc zmáčkl krk, ale neodpustil si vítězoslavný úšklebek.
„Pane Chase. Tady násilí nestrpíme. Nejspíš si budu muset o vaší práci promluvit s panem Floresem,“ zadíval se na mě přísně výkonný ředitel, a já si v tu chvíli uvědomil svou chybu.
Pustil jsem Greysona a zhluboka se nadechl.
„Moje chyba. Omlouvám se. Už se to nebude opakovat,“ vydoloval jsem ze sebe, otočil se na patě a konečně vyšel ven.
Dostali mě.
Došlo mi, že jakákoliv moje chyba se vrátí Chrisovi dvojnásob. Budou to dávat za vinu jemu, co si to pořídil a jestli se nezbláznil, a sníží to jeho důvěryhodnost.
Jenže…
Na něco takového jsem neměl. Nedokázal jsem držet hubu a krok, přikyvovat jako osel a nechat ze sebe dělat boxovací pytel.
Práskl jsem za sebou dveřmi zasedačky a rázným krokem se vydal na hajzlíky na konci chodby.
Tak jsem pěstí rozmlátil několik kachliček, abych ze sebe dostal ten vztek a zašpinil si rukáv košile od krve, která mi stekla k zápěstí z poraněné kůže.
„Kurva!“ zasyčel jsem vztekle.
Sundal jsem si sako i kravatu a dlaněmi se opřel o umyvadlo, a pokoušel se o hluboké nádechy a výdechy.
Chris
Vrazil jsem do své kanceláře a vztekle jsem hodil věci na stůl. Stejně jsem tam polovinu nechal.
Ale paní Parksová mi to donese.
Měli jsme domluveno, a dělala to tak i u táty, že když nečekaně odejdu, tak zůstane na místě až do chvíle, kdy odejdou i ostatní, aby mě mohla případně referovat o tom, co se tam dělo po mém odchodu.
Chodil jsem po kanceláři jako vzteklý lev. Serval jsem ze sebe i sako a mrsknul s ním na sedačku.
Otevřel jsem si i okno a několikrát se zhluboka nadechl, abych se uklidnil. Ale moc to nepomáhalo.
Nevím, proč jsem tak vyletěl. Stávalo se, že jsem kolikrát řekl něco, co ostatní rozhodilo, že je to naštvalo, ale nikdy jsem nezuřil tak, jako dneska a mluvil jsem s ostatními spíš s povýšeneckým, a hlavně arogantním tónem, až to lidi, do kterých jsem se obul, pěkně vytáčelo.
Ale dneska…
Bylo to snad tím, že se ten zmetek začal trefovat do Jadena? Bylo to právě proto, že zpochybnil mé rozhodnutí, nebo proto, že ho urazil?
V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem v kanceláři sám. Jaden za mnou nedošel… A kdo ví, kde je… Jen jsem doufal, že se něco tam v zasedačce ještě nestalo.
Abych nemusel vylézat z kanceláře a mluvit s akcionáři a některými manažery, zvlášť výkonný ředitel by mi nejspíš chtěl promluvit do duše, popadl jsem telefon a vytočil jsem Jadena.
„Kde jsi?“ ozval jsem se hned co telefon zvedl. „Přijď za mnou do kanceláře. Oběd se ruší, chci hned odjet do banky. Potřebuji… Potřebuji se uklidnit…“
Zavěsil jsem mu telefon a hned vytočil číslo na paní Parksovou, které jsem sdělil, ať vyřídí manažerům, že pracovní oběd se ruší, protože není co projednávat, dokud nebudu mít kompletní zprávu.
Jaden
Úplně jsem zapomněl, že mám u sebe mobil, tak jsem sebou škubl, když najednou začal zvonit.
Nestačil jsem Chrisovi ani odpovědět a on už zavěsil.
Jo… Já se taky potřeboval uklidnit.
Přesto jsem asi ještě deset minut strávil na toaletě, než jsem si zraněnou ruku ovázal čistým kapesníkem, oblékl si sako a kravatu strčil do kapsy.
Z chodby vepředu jsem zaslechl hluk, takže mi bylo jasné, že všichni ze zasedačky se už odebrali pryč, zvlášť, jestli Chris zrušil oběd.
Vešel jsem do kanceláře, kde už byla i Chrisova asistentka.
„Pane Chase…“
„Kašlete na to,“ zabručel jsem a mrkl na Chrise, který nevypadal zrovna v pohodové náladě, „Jdeme.“
Podržel jsem dveře dokud Chris nevyšel a mávnutím ruky se rozloučil s jeho asistentkou.
Nedíval jsem se na něj, nesnažil se k němu přiblížit, nebo mu cokoliv říct. I stěny měly oči, a po tom, co se stalo v zasedačce, mi bylo jasné, že mám zase o jednoho nepřítele víc. A došla mi i absurdnost toho, co dělám.
U auta jsem se dlouho nerozmýšlel. Podržel jsem Chrisovi dveře, počkal, až nastoupí, a pak je zabouchl.
Sám jsem si pak sedl vedle řidiče, Luka, který se na mě jen tázavě podíval, ale když jsem prudce zavrtěl hlavou, na nic se neptal a vyjel. Neujeli jsme ještě ani deset minut, když mi začal zvonit mobil.
Překvapilo mě to, protože Chris seděl za mnou, a nikdo jiný, snad kromě Luka, Freda a teď Chrisovy asistentky a šéfa ochranky mé číslo neměl.
Jen jsem zavrčel do telefonu, a pak překvapením zamrkal.
„Nolane? Jak, zatraceně…“
„Jsem šéfem detektivního oddělení, zapomněls? Navíc šéf ochranky pana Florese je známý mého známého.“
„Hmmm… Ne, že bych tě rád neslyšel, ale to mi voláš jen tak?“
„Slyšel jsem o tom napadení v-“
„Nikoho jsem, kurva, nenapadl!“ zařval jsem vztekle a nenechal ani Nolana domluvit.
Zraněnou rukou jsem třískl do okýnka u dveří auta, které bylo naštěstí nerozbitné.
„Jen jsem ho chytl pod krkem, protože mě blbé kecy!“
„Ano! Jen! Zatraceně, Jadene, uvědom si, že ty sám jsi chodící zbraň! Uvědom si svou minulost! A uvědom si, pro koho pracuješ! Chceš zničit tomu klukovi život?!“
Po Nolanových slovech jsem se zarazil a ruka mi sjela po skle do klína.
Svěsil jsem ramena a veškerý vztek vystřídala frustrace.
„Nechci mu zničit život,“ řekl jsem tiše.
„Jsi dobrý chlap. Vím to líp než kdokoliv jiný, ale prosím tě, nedělej to. Nech toho kluka být, vykašli se na tu práci. Něco ti najdu u nás, i kdybys měl pro začátek pracovat jen v archivech. I u mě doma se pro tebe najde místo, než si seženeš něco vlastního, ano?“
Nolanův hlas zněl naléhavě, a já vlastně věděl, že má pravdu.
„Dobře. Promluvím si o tom s Chrisem, a pak ti zavolám,“ povzdechl jsem si, a aniž bych čekal na odpověď, zavěsil jsem.
Zbytek cesty jsem pak mlčky zíral z okna a přemýšlel, co bude dál.
Chris
Jadenovi trvalo docela dlouho, než se vrátil za mnou do kanceláře. Už jsem ho chtěl jít hledat, ale mezitím přišla paní Parksová. Na můj tázavý pohled mi hned řekla, co se stalo, a na kdy domluvila další mimořádnou schůzi.
Poslouchal jsem ji však už jen jedním uchem, protože jsem přemýšlel nad tím, co se vlastně stalo. A proč vůbec Jaden vyletěl na toho chlapa. Viděl jsem, jak se na sebe dívali…
Když se Jaden vrátil, byl úplně jiný, než když jsme sem přišli. Cítil jsem v něm tu naštvanost a agresivitu, nedokázal to skrýt. A pokud se nenaučí tyhlety hloupé poznámky ignorovat, bude pořád stejný. Nelíbilo se mi, jakým způsobem se teď choval. Jako bych byl úplně cizí, jako by mu vadilo, že se mnou je, že se mnou musí být. Jako by litoval toho, že se k tomu vůbec upsal.
A když potom v autě telefonoval, a vyletěl na svého bývalého šéfa, začínal jsem mít nepříjemný pocit.
Posunul jsem se na druhou stranu sedačky, abych seděl dál od něj.
Nelíbilo se mi to… I když jsem nechtěl, přesto se na moment vrátil ten nepříjemný pocit strachu, který ve mně někde zůstal po jeho útoku schovaný. Podvědomě jsem se snažil být od něj dál.
O čem si chce se mnou promluvit? A jak to, že mu pan Aiden volá na mobil, který má teprve krátce? Proč mu vlastně volá? Je náhoda nebo úmysl, že se tak stalo hned potom, co nastal ten problém v zasedačce?
Ať už to bylo jakkoliv, tohle mi na uklidnění rozhodně nepřidalo. Byl jsem rozhozený ještě více, a nedokázal jsem se soustředit na jedinou myšlenku.
Měl jsem pocit, jako by mě opouštěl další člověk.
Ale proč, když je tady? Nebo to byla taky jen přetvářka, a jen samé lži, když říkal, že mě chce chránit?
„Jadene, počkej tady, Luke, pojďte se mnou,“ ozval jsem se, když jsme zastavili před bankou.
Najednou jsem ani neměl chuť být v jeho společnosti, protože jsem cítil, že se něco děje…