Chris
Zdálo se mi to dlouho, co Jaden nešel. I když jsem se cítil dobře, a spíš jsem se v posteli spokojeně válel, byla mi bez něj dlouhá chvíle.
Rozhlížel jsem se po pokoji, jako kdybych tu byl poprvé, a znovu si v hlavě přemítal tu úžasnou chvíli nás dvou, a Jadenova slova.
Dovedl bych si taky představit jeho jako přítele? Mělo by to vůbec budoucnost? Co když je to jen chvilková záležitost, protože oba dva někoho potřebujeme? Ať už je to, jak chce, s největší pravděpodobností jsme jeden druhému změnili život. Poslali jsme se na skoro samé dno, abychom, se z něj navzájem pak vytáhli. A to na tom bylo tak zvláštní. Možná to je to pouto, které nás nutí být vedle sebe, i když se známe vlastně chvíli.
Nakonec, abych přestal myslet na blbosti, jsem vyskočil z postele. Odestlal jsem i druhou polovinu postele, pak jsem si vytáhl župan ze skříně a natáhl si ho na sebe. Posadil jsem se na kraj postele a čekal…
Hleděl jsem trpělivě na dveře, dokud se neotevřely a Jaden konečně vstoupil.
„Ptal ses mě, jestli bys tu mohl spát,“ postavil jsem se, abych na něho nemusel hledět v hlubokém záklonu.
„Tady máš odpověď,“ ukázal jsem za sebe na odestlanou postel. „Budu rád, když tu zůstaneš.“
Jaden
Když jsem vešel do pokoje, Chris už na mě čekal.
A když mi dal odpověď, jen jsem na něj chvilku hleděl a pak se ušklíbl.
No co. Nějak bylo, nějak bude. Býval jsem na tom hůř, a i kdyby to mělo být jen chvilku, budu za ní rád, pokud ji budu moct strávit s Chrisem.
Odložil jsem tác na stůl a přitáhl si Chrise k sobě, abych ho mohl pořádně obejmout, a pak ho líbat tak dlouho, dokud nám nedošel dech.
„Měl bys vědět, že jsem strašný bordelář, občas v noci chrápu, a i když jsem starší pán, ty jsi sexy koloušek, kterého budu mít při ruce, když dostanu chuť na sex," zasmál jsem se, a ta nervozita i napětí ze mě najednou opadla.
„Teda… Samozřejmě, pokud si budeš chtít ještě ten dnešek zopakovat," zadíval jsem se mu do očí, a pak se sklonil k jeho uchu, které jsem jemně skousnul a kolenem lehce zatlačil na jeho rozkrok.
„Já bych si to rád zopakoval. Jsi strašně sexy, když ti tváře zčervenají vzrušením, tvůj hlas z ní tak krásně, když sténáš, a co teprve tvá chuť. Doufám, že tě budu moct někdy ochutnat pořádně." zašeptal jsem mu do ucha, a pak zvedl hlavu a olízl si rty.
Políbil jsem Chrise na špičku nosu, pustil ho a přešel ke stolku.
„A teď si dáme ten koláč," mrkl jsem na něj.
Chris
Poslouchal jsem, co říká, a bral jsem to automaticky jako souhlas. Potěšilo mě to. Byl jsem rád, že nemusím spát sám. Samoty jsem si užil dost. A když bude hodně chrápat, přesunu se do druhého pokoje.
„Na bordel tu máme Freda a dvě paní, které si vlastně ještě neviděl, protože teď, když jsem byl doma, tak měly volno,“ posadil jsem se do jednoho z křesel vedle stolku.
Musel jsem si však nejdříve srovnat nádobíčko. Pořád jsem na klíně cítil ten tlak, a rozhodně mě to i s jeho slovy nabudilo, a už jsem v duchu přemýšlel, jestli bychom zvládli další číslo.
Možná jo, ale teď jsem měl chuť na ten koláč, s kterým jsem se tolik natrápil. A vzpomněl jsem si i na ten binec, co zůstal v kuchyni. Fred mě nejspíš zabije.
„Jinak ty dvě hospodyně,“ nabral jsem na vidličku kousek koláče, „přijdou zítra. Stejně se s nimi musíš seznámit. A na ten nákup pojedeme hned ráno. Nemám rád nakupování v poledne, nebo později. To je vždycky všude moc lidí, a často potkávám takové, co by chtěli na kus řeči jen proto, aby mohli ukázat, že se se mnou znají. Nechápu to, nejsem žádná filmová celebrita. A já bych se tomu chtěl vyhnout. Už mi to nějak začíná vadit. Zvlášť potom, co se na mě všichni vykašlali, když mě Nataly obvinila z toho znásilnění. Všichni se mi vyhýbali, jako bych měl prašivinu. A když bylo po všem, už se zase chtěli kamarádit,“ zamračil jsem se, když jsem si na to vzpomněl.
Jo, najednou se ke mně všichni hlásili, ale já je vyhodil. Nestáli mi ani za jediné slovo.
Pustil jsem se do toho koláče nakonec s takovou vervou, že jsem si ještě musel přidat, jak moc mi chutnal. Byl jsem na svůj výrobek náležitě pyšný a rozhodl jsem se nechat kousek i Fredovi.
Než jsme usnuli, ještě jsme se mazlili, ale než došlo k něčemu konkrétnímu, usnul jsem Jadenovi na rameni.
Ráno mě vzbudilo zaklepání na dveře a zavolání mého jména.
Fred už přišel a zjišťoval, jestli jsem v pohodě, hlavně když nenašel dole ani mě a ani Jadena.
„Jsem OK,“ zavolal jsem na dveře. „Za chvíli jsem dole. Jen se osprchuji. Mohl byste připravit snídani pro dva?“
Fred odpověděl, a pak už jsem slyšel jeho kroky dolů do kuchyně. Já jsem se přetočil zpátky k Jadenovi, a dotkl se jeho ramene.
„Měli bychom vstávat. Je osm hodin, a já bych chtěl tak do hodiny vyrazit,“ opatrně jsem na něho promluvil, protože jsem si nebyl jistý, jaký bývá, když se ráno probere.
Nebo spíš, jaký je, když ho budí někdo jiný.
Jaden
Nakonec jsem se nechal strhnout pohodovou Chrisovou, a zbytek dne jsme si v klidu užili. Večer už to vypadalo na opakování, a docela mě to navnadilo, ale než jsem stihl udělat víc, Chris odpadl.
Měl jsem co dělat, abych se nezačal smát, ale nakonec jsem to chvilku po něm zabalil i já. A po hodně dlouhé době se konečně pořádně vyspal, a ráno mě vzbudil až povědomý hlas.
V polospánku jsem zabručel, zafuněl, přitiskl si ten zdroj vyrušení víc k sobě a překulil se na bok.
Přehodil jsem přes něj nohu a natáhl tu povědomou smyslnou vůni.
Teprve po chvilce mi začal mozek dostatečně fungovat, a já rozlepil jedno oko.
Pustil jsem Chrise, který byl na mě skoro slisovaný, a přetočil se na záda.
Zazíval jsem na celé kolo, promnul si oči, a pak se zadíval na Chrise.
„Dobré ráno. A jak je libo, jsem schopný vyrazit i za deset minut,“ zabručel jsem, a pak konečně vstal.
Odšoural jsem se do koupelny, abych se trochu probral.
Když jsem se neprobudil sám, a bylo jedno, jak dlouho jsem spal, ale vzbudil někdo jiný, chvilku mi trvalo se probrat a začít fungovat.
Navíc měl Chris v plánu jet do města, což mi na náladě moc nepřidalo, i když jsem samozřejmě souhlasil. Pořád jsem si prostě nebyl jistý tím, co bude, a dokud jsem byl v domě, bylo to všechno celkem v pořádku, jenže jakmile jsem měl jít mezi lidi, začalo se ozývat mé druhé já.
Vyvenčil jsem se, osprchoval, vyčistil zuby, a za pět minut, jen s ručníkem kolem pasu vycházel z koupelny a trochu protahoval ztuhlé svaly.
Chris
Nakonec se mi Jadena povedlo probudit, ale hned jsem skoro zalitoval. Přetočil se, a já byl v tu chvíli zmáčknutý jak sardinka v plechovce. Ale nakonec mě pustil a vstal. I přesto jsem během té lisovací chvilky stihl přivonět k jeho tělu. Jeho vůně byla jiná než od mých předchozích milenců, a tak nějak mě i vzrušovala. Nebyl cítit parfémem ale sám sebou. Ale přesto nesmrděl. Byla to jeho přirozená vůně, které jsem se nemohl nabažit.
Když vlezl do sprchy, hned jsem vstal a vytáhl jsem si věci na oblečení. A potom, když vyšel z koupelny, raději jsem kolem něj rychle prošel do sprchy já. Přesto jsem si neodpustil pohled na jeho úžasné tělo a málem jsem díky tomu vrazil do futer.
Ale po uplynulých dvou dnech, a hlavně včerejším večeru, byla atmosféra o dost uvolněnější, a já byl za to moc rád. Ranní hygiena mi ale trvala podstatně déle než Jadenovi. Ale když jsem vylezl z koupelny a oblékl se, byl jsem konečně spokojený. Chtěl jsem vypadat dobře. ne snad proto, abych ukázal že mám plno peněz. Ale proto, že jsem šel právě s ním. Těšil jsem se do města, i když on nevypadal, že by byl moc nadšený.
Posnídali jsme, a s uklidněním Freda, že na oběd budeme zpátky, jsme vyrazili ven. Vzal jsem pro jistotu řidiče, už jen proto, že Galahanovi byli na svobodě, kdyby se náhodou někde objevili. Seděl jsem vzadu s Jadenem a lehce jsem se o něj opíral.
Jako první jsem mínil pro něho nakoupit zásobu oblečení, aby nemusel nosit dokolečka stejné věci.
A pak… jako překvapení, zbraň…
Byl jsem hodně zvědavý, jak se na to bude tvářit.
Jaden
Chrisovi to slušelo, a já si vedle něj připadal trochu nepatřičně, ale má práce byla ho chránit, takže bych rozhodně neodmítl, i když jsem nebyl ve své kůži.
Když se ale o mě Chris v autě opřel, zabořil jsem tvář do jeho vlasů a vdechl jeho vůni, která mě uklidňovala.
Nejspíš to dlouho nevydrží, ale byl jsem rád aspoň za tu chvilku.
Když jsme vystoupili v centru města a zamířili do obchodního domu, kde byla spousta obchodů jen s hadrama, a kam bych se za normálních okolností v životě nepodíval, zamračeně jsem se rozhlížel kolem a následoval Chrise.
Nakonec, i když s brbláním, jsem si něco málo vybral.
Sice jsem si chtěl jít nakoupit věci, ale chtěl jsem to udělat až za své peníze.
Nelíbilo se mi, že Chris platí za mě, i když řekl, že je to součást výbavy do práce, když jsme přešli do obchodu s obleky a já si musel vybrat rovnou dva.
Strávili jsme tam víc času, protože něco mé velikosti, aby mi to padlo, bylo těžké vybrat.
A čím dýl to trvalo, tím většího nerva jsem chytal, zvláště, když se na mě prodavačky soucitně dívaly, jakoby byl Chris nějaký rozmazlenec, co si vydržuje starého chlápka.
S vrčením a brbláním jsem popadl nákup a počkal na Chrise, dokud nezaplatil.
„Promiň. Jen na tohle nejsem zvyklý,“ zabručel jsem u auta, kam jsme naskládali všechno oblečení, protože Chris chtěl ještě někam zajít, a já se s tím vším nechtěl tahat.
A taky jsem nechtěl, aby si myslel, že jsem naštvaný na něj, nebo mu to zazlívám.
Chris
Bylo vidět, že to Jadenovi není moc po chuti, ale já se nedal. Trpělivě jsem ho tahal po obchodech, kde jsem věděl, že mají kvalitní zboží. A bylo potřeba, aby mu to vydrželo i v případě, že by musel zakročit.
Když jsme byli u sportovního oblečení, koupil jsem si i něco pro sebe. Rozhodl jsem se, že zkusím sportovat, i když jsem na to moc nebyl. Ale už mě přestalo bavit, jak si se mnou každý dělá, co chce. Chystal jsem se požádat Jadena, aby mě něco naučil i ze sebeobrany.
Ještě, než jsme nasedli znovu do auta, řekl jsem řidiči, kam má jet. Chtěl jsem, aby to bylo pro Jadena překvapení. Jako moje ochranka by měl být ozbrojený. Povolení má, to mu odebráno naštěstí nebylo, jen zbraň, po všech těch problémech mu chyběla.
A tak, když jsme dojeli před zmiňovaný obchod, vystoupili jsem, a já ho vedl dovnitř. Bylo jasné už když jsme zaparkovali, co je to za obchod. Byl jsem napjatý, zvědavý, co na to Jaden řekne, a jakou zbraň si vybere. Jen jsem doufal, že neodmítne, protože to už bych protestoval já, a nechtěl jsem se s ním dohadovat.
Jaden
Myslel jsem si, že jen hodíme věci do auta a půjdeme koupit třeba další nebo něco pro Chrise, který si vybral nějaké sportovní oblečení. Místo toho jsme ale nasedli a přejeli o kus dál.
Co budeme kupovat mi došlo v momentě, kdy jsme vystoupili a Chris zamířil do jistého obchodu.
Teď už jsem se skutečně mračil.
„To není dobrý nápad,“ chytl jsem Chrise za loket a zastavil ho, než jsme vešli dovnitř.
„Nejsem sice takový kretén, abych na veřejnosti mával zbraní, když mě někdo na sere, ale pro ty, co mě nesnáší, to bude jako přilévat olej do ohně. Sám Nolan mi před rokem a půl zbraň nechal vzít, protože mi nevěřil.“
Upřeně jsem hleděl na Chrise a snažil se ho přesvědčit, že to opravdu není dobrý nápad, ale když jsem viděl jeho nesmlouvavý pohled, jen jsem si povzdechl a pustil ho.
Chápal jsem, že je to nejspíš součást mé výbavy coby ochranky, ale dokázal jsem si poradit i beze zbraně.
„Ať je po tvém,“ zabručel jsem nakonec a vešel s Chrisem do obchodu.
A i když jsem nechtěl, jakmile mě do nosu udeřila charakteristická vůně pro tyhle místa a viděl vystavené všelijaké kousky, neodolal jsem a popošel před Chrise.
Prodavač nejspíš pochopil, že nejdeme jen očumovat, ale skutečně nakupovat, takže hned přiběhl, a když jsem mu řekl, že potřebuju krátkou palnou zbraň, hned povytahoval všechny modely, co tam měl.
Měl v nabídce hodně značek od revolverů po pistole, ať už jednoranné, samonabíjecí, či automatické.
Pro první vyřazení mi stačil jen krátký pohled.
A nakonec na pultu zůstalo pět zbraní, které jsem buď už držel v ruce, znal je, nebo o nich slyšel.
I když jsem byl v armádě, krátké pistole jsem moc nepoužíval.
A kromě toho, válka a ochranka byly dvě rozdílné věci.
Beretta 92 byla velmi spolehlivý poloautomat, který se celosvětově používal, se zásobníkem na patnáct nábojů, moc nevážící, ale neseděla mi moc do ruky.
Browning High-Power, byla další spolehlivá zbraň, používaná už za druhé světové války, lehčí než Beretta, na třináct nábojů, ale od kluků z jednotky, jsem na ni slyšel i spoustu negativ.
Colt Python byla těžká hračka s delší hlavní, přesná, kvalitně zpracovaná, ale nosit ji jako ochranka, by asi nebylo to pravé ořechové.
Auto Mag 44, největší legenda, velkorážní samonabíjecí pistole, přesná, zato velmi drahá hračka, která dokázala nadělat pěknou paseku. Cena téhle krasavice se pohybovala okolo 4000 dolarů, a i když nebyla vhodná pro běžné nošení, pro fandy a sběratele to byl slušný kousek.
Nakonec jsem se zastavil u Coltu 1911. 45 ACP, samonabíjecí pistole se zásobníkem na sedm nábojů. Byla přesná, spolehlivá, a i když trochu těžší, pro mou práci jako stvořená.
Byl jsem z ní nadšený a zapomněl na svou dosavadní nevraživost, i když jsem si v duchu přísahal, že donutím Chrise, aby mi její cenu strhl z výplaty.
Nechal jsem si ji zabalit i s příslušenstvím a několika sadami nábojů, a pak s mnohem lepší náladou vyšel s Chrisem ven.
V autě jsem si ho přitáhl k sobě a nenápadně políbil do vlasů.
„Ani nevíš, co to pro mě znamená,“ zašeptal jsem mu do ucha a usmál se na něj.
Chris
Nikdy jsem zbraň nedržel v ruce. I když… Pro mne je zbraň i nůž, a když ho držím, je nebezpečný i pro mne.
Ale vidět Jadena, jak i přes své brblání, náhle ožil, bylo milé. Úplně zapomněl i na mě, a skoro mě odstrčil na druhý konec obchodu, jak se hnal k pultu.
Sice mě zarazilo, když řekl, že mu Nolan vzal zbraň. Ale doufal jsem, že to nebylo proto, že by byl nebezpečný někomu jinému, ale spíš proto, aby něco neudělal sobě.
Podle toho, jak si vybíral, jak bral každý kousek do ruky a skoro s nimi mazlil, bylo vidět, že tomu opravdu rozumí, a je nakonec i potěšený, že jsem ho donutil si jednu koupit.
A taky mi to potvrdil svými slovy a letmým nenápadným polibkem.
Myslel jsem, že společně i s řidičem zajdeme někam na oběd. Ale nakonec jsem to zamítl. Ulice i obchody se pomalu začínaly plnit, spíš přeplňovat lidmi, a byla velká pravděpodobnost, že bych tu mohl potkat někoho ze svých starých známých. A to já nechtěl. Neměl jsem náladu se s nikým z nich dávat do řeči, když se zachovali tak hnusně. A mohli to vysvětlovat, jak chtěli. Prostě mi nevěřili, a to mi stačilo.
A tak, když jsme se vraceli domů, bylo skoro poledne, protože jsme nákupy strávili opravdu docela dost času.
„Pomůžu ti to všechno odnést,“ vzal jsem do ruky zavěšené obleky, vystoupil a postavil se ke kufru, kde už i řidič vytahoval věci, i když nemusel.
„Víš,“ popadl jsem tašku, ve které byly i mé věci, „chtěl jsem tě požádat, jestli bys mě něco naučil ze sebeobrany. Můžeš to třeba brát jako součást své práce, nebo třeba dobrou vůli…“
Myslím, že jsem poslední slova zamumlal, jak jsem si nebyl jistý, jestli bude souhlasit, a možná jsem měl i trochu strach, že odmítne. Jsem nemehlo, co se týká i hloupého vaření, jak mě může teda naučit se bránit?
Jaden
I Chris vypadal, že se uvolnil.
Možná se podvědomě bál, co udělám?
No, nakonec to nebyl tak špatný nápad, i když jsem byl pořád nesvůj z toho, že to za mě všechno platil a nebylo to jen pár dolarů.
Když jsme z auta vytahovali věci a z Chrise vypadl dotaz ohledně sebeobrany, zarazil jsem se v půli pohybu a zahleděl se na něj.
Ale vypadalo to, že to myslí skutečně vážně.
Nic jsem mu na to neřekl, jen pobral zbytek věcí a vešel do domu. Fred už nás očekával a hned nám sdělil, že oběd bude tak do půl hodiny. Vyšli jsme proto s Chrisem do jeho pokoje, kam jsme uložili věci, a já se převlékl do volných kalhot a trika a celou dobu přemýšlel nad Chrisovou žádostí.
Když byl převlečený i on, posadil jsem se na postel a stáhl si ho k sobě do klína.
„Jsi si jistý, že chceš abych tě učil já? Chci tím říct… Něco takového je hodně o důvěře a můžeš si najmout skutečného profesionála. Samozřejmě, že mě to na jednu stranu těší, ale, no… Jediné, co jsem někoho učil, je zabíjet,“ pokrčil jsem rameny a zadíval se mu do očí.
Nejspíš bych to rovnou i zamítl, ale Chris byl celkem učenlivý, jak už jsem poznal a hlavně…
Pořád tu byla ta záležitost s Galahanovými, a i když si mě najal jako svou ochranku, budou možná chvíle, kdy s ním nebudu moct být.
Chris
Docela mě už bolely nohy, když jsme se konečně dostali do pokoje, a tak jsem ani neprotestoval, když si mě Jaden stáhl k sobě na klín.
Opřel jsem mu ruce o ramena a zadíval jsem se mu do očí.
„Nechci žádného profesionála. Ty sám jsi profesionál,“ mírně jsem se zamračil, ale pak jsem se pousmál.
„Chci to od tebe. Vlastně…“ zasekl jsem se, když mi došel ten dvojsmysl. „Chci abys mě učil ty. Už jen proto, že jsi můj bodyguard, a aspoň budu vědět, co čekat, jak se zachováš, a co mám případně dělat já. Opravdu už nechci být ten, koho vždycky někdo zmlátí:“
Povzdechl jsem si, jednu ruku nechal sklouznout po jeho paži dolů, a o volné rameno si opřel hlavu.
„Vážně to už nechci,“ zamumlal jsem do jeho trika. „Mohli bychom zkusit už něco teď? V posilovně je dost místa i na cvičení. Táta tam kdysi trénoval box, ale mě to nikdy nenaučil. Prý na to nejsem ten pravý typ. Ale snad něco jiného bych mohl… Prosím…“
Jaden
Zapřemýšlel jsem nad Chrisovými slovy.
Vypadal vážně odhodlaně a hlavně...
Kdy řekl, že ho otec neučil bojovat, protože prý na to není ten pravý, mírně jsem se zamračil.
Každý to v sobě má, jen někteří musí překonat ten strach a možná i odpor k tomu, že by mohli někomu ublížit.
A v jednom měl pravdu.
Nemohl se pořád nechat mlátit.
Pohladil jsem Chrise po zádech a zhluboka se nadechl.
„Tak dobře. Ale žádné stížnosti," chytl jsem ho za bradu a usmál se na něj, když se na mě podíval.
„Hmm, jen mě tak napadá, budu za lekce sebeobrany dostávat speciální odměnu?" zazubil jsem se na něj, položil mu jednu ruku na stehno a táhl jsem ji až ke klínu.
Lehce jsem ho kousl do brady a políbil na krk.
„Klidně můžeme začít hned. Myslím s cvičením. Pokud teda neumíráš hlady. Lepší to bude před jídlem a nebo potom později po obědě. Navíc, nejsi nejspíš vůbec vytrénovaný, takže napřed se budeš muset pořádně protáhnout, což s plným žaludkem jde těžko," začal jsem hned vysvětlovat.
„A taky nečekej žádné učebnicové cvičení. Můžu tě naučit jen to, co sám umím. To, co mě naučila válka, ulice a život. A hlavně, musíš mít na paměti, že bráníš sám sebe, a nepřítel nebude čekat, až se rozhodneš, jestli mu ublížit nebo ne. Samozřejmě to není ani o tom, jak z toho druhého vymlátit duši. V tomhle si ze mě nikdy neber příklad," pousmál jsem se na něj. „A taky to neznamená, že když tě to naučím, budeš se vrhat po hlavě do nebezpečí. Pořád jsem tu já od toho, abych tě chránil."
Když mi došel význam svých slov na okamžik jsem se zarazil.
Pak jsem si povzdechl, sepjal své ruce pod Chrisovým zadečkem a přisunul si ho ještě blíž.
„Kdyby mi někdo před čtyřmi měsíci řekl, že budu chránit prachatého kloučka, poslal bych ho do hajzlu. Kdyby mi někdo řekl, že se s ním vyspím, vytřu s ním podlahu, a kdyby řekl, že kvůli němu začnu přehodnocovat svůj život, utrhnul bych mu hlavu. Nevím, jak dlouho nám to vydrží ani, co se stane, až si třeba najdeš někoho lepšího a hodnějšího nebo až si na tebe lidí začnou ukazovat prstem, že zaměstnáváš vraha. Nevím, jestli potom zase neskončím na ulici zahrabaný ve sračkách. Ale… No, řekl bych, že teď jsem rád za každý den strávený s tebou," díval jsem se mu do jeho krásných očí a přemýšlel, jestli mě někdy pohled na něj omrzí.
Teď, když jsem ho spatřil i z druhé strany, jsem se divil, proč vlastně nikoho nemá.
Chris
Taky bych si nemyslel před těmi čtyřmi měsíci, že bych s Jadenem vůbec ztrácel čas. Nikdy bych si nepomyslel, že někomu takovému podám ruku, že ho o něco požádám, natož abych s ním vlezl do postele. Jen bych nad ním ohrnul nos, řekl bych něco jedovatého a obešel ho obloukem.
Nevím, co mě změnilo. A jestli jsem byl pořád takový, jaký jsem teď a změnil jsem se předtím… A pak jsem našel zpátky sebe…
„Vím,“ hlesl jsem. „Jsem rozmazlený bohatý spratek. Možná jsem takový byl i předtím, nebo ne, a jen jsem se choval jako idiot… Ať si na mě lidi ukazují. Jsem na to zvyklý. Pamatuji si, že mě jednou opravdu unesli, byl jsem ještě děcko, teda jestli počítáš čtrnáct let jako děcko. Sice nás hned našli, tak to nemělo dlouhého trvání, ale tenkrát, místo toho, aby mi někdo pomohl se s tím vyrovnat, tak jsem poslouchal kecy, že si za to můžu sám, že jsem to domluvil, protože jsem chtěl z táty dostat prachy. Ale nebyla to pravda. Jen do dneška nevím, jestli to tak vnímal i táta. Jistá osoba se mu to snažila namluvit, že jsem to celé připravil já.“
Na moment jsem zaváhal. Nechtěl jsem to zmiňovat, ale tak nějak mi to samo vyletělo z pusy. No… Když už, tak ať ví i tohle.
„Jo, byl jsem zavřený v jakémsi kumbálu starého baráku asi jeden den, a v noci nás našli, ale to mi stačilo na to, abych se začal bát silného větru, protože tenkrát byla strašná vichřice, byla zima, a já měl strach, že z tama vůbec nevylezu. Buď že mi něco udělají, nebo mi ten barák spadne na hlavu.
Měl jsem na sobě jen věci ze školy, moje školní taška bylo to jediné, na čem jsem mohl sedět, aby mi neumrznul zadek. Psycholog mi říkal, že prý proto mám pořád pocit, že je mi zima. Nebo něco takového. No… Dost o tom,“ utnul jsem to, když se mi znovu začínaly připomínat ty nepříjemné pocity z těch dnů.
Zadíval jsem se do Jadenových očí a musel se hořce pousmát.
„Stejně je to paradox. My dva, každý jiný, ještě nedávno bychom se navzájem nejraději zabili, a teď? Hele, řekl jsem, že to chci,“ líbnul jsem ho letmo na rty, aniž bych si uvědomil, že to dělám. „Půjdeme hned. Jen řeknu Fredovi, ať s obědem nespěchá, že budeme dole.“
Seskočil jsem z jeho klína dolů, zaběhl jsem do koupelny pro ručníky, a už jsem stál u dveří a čekal, až se zvedne a půjdeme. Jeden ručník jsem mu hodil a druhý si převěsil přes krk.
„Tak jdeme? Jsem vážně zvědavý, co vydržím. Ale možná padnu po deseti minutách. Tak snad budeš mít se mnou trpělivost, protože jsem děsné dřevo,“ zasmál jsem se nad tím, co jsem řekl.
Jaden
Zpozorněl jsem, když Chris začal mluvit o tom, co se mu přihodilo.
Před očima mi vyvstal obraz vyděšeného kluka krčícího se někde v koutku, jak čeká, až pro něj někdo přijde.
Dokázal jsem si i představit, jak se k němu lidé chovali. Někteří dokázali být pěkně hyeny jen proto, aby sami na sebe upoutali pozornost, a bylo jim jedno, komu svým postojem zničí život.
Když Chris vstal a odešel pro ručníky, ještě jsem chvilku zůstal sedět a přemýšlel nad nevyzpytatelným osudem.
Když mi hodil ručník, přehodil jsem si ho přes rameno, ale Chrise ještě zastavil, chytl ho za paži a přetočil k sobě.
„Teď už vím, že nejsi jen rozmazlený fracek. A věřím tomu, že to zvládneš. Jsi silnější, než si myslíš. Věř mi, poznám to," políbil jsem ho na čelo, a pak už ho vystrkal ven.
Fredovi jsme řekli, že obědvat budeme později a přešli do tělocvičny.
Zatím nebylo potřeba se převlékat, chtěl jsem napřed vidět, jak na tom Chris je, takže jsem si jen svlékl triko a ukázal mu pár cviků na protažení.
„Bylo by dobré, kdybysme ten první týden každé ráno poctivě aspoň půl hodiny cvičili, aby se ti zpevnilo tělo. Kdybych tě hned začal učit, nějaký styl boje, ublížil bys sám sobě. Všechno tohle musíme zpevnit," přejel jsem dlaněmi po jeho lýtkách, stehnech, pažích a bříšku.
Chris
Byl jsem rád, že Jaden nějak nerozebíral to, co jsem mu řekl. Těch sezení u psychologa jsem měl víc než dost a stejně to k ničemu nevedlo. Nejspíš chtěl na naší rodině vyrýžovat prachy. Stejně jsem měl často i pocit, že se snad domluvil s macechou, aby mě mohli vyšachovat a prohlásit za nesvéprávného.
Když jsme došli do tělocvičny, zůstal jsem stát uprostřed, protože jsem nevěděl, co po mně bude Jaden chtít. Jo, ve škole jsme měli tělocvik, byl jsem se svými výsledky vždycky tak nějak uprostřed, ale tohle bylo něco jiného. A ano, moc jsem se sportu, kromě plavání, nevěnoval. Kdyby šlo o to, utéct útočníkovi plaváním, nejspíš bych vyhrál. Ale na souši jsem úplné dřevo. Aspoň to o mně vždycky všichni říkali, tak jsem se ani nějak nesnažil.
Když mi Jaden řekl, že budeme cvičit postupně, povzdechl jsem si. Myslel jsem si, že mi ukáže hned nějaké triky. Možná jsem hr, ale nějak jsem se na to už těšil.
„Když budeš tohle dělat, tak se zpevní něco jiného“ začal jsem se smát, když přejel svýma rukama po mém těle, a raději jsem o krok couvnul.
Vím, že se v tomhle případě tělesnému kontaktu nevyhneme, tak si na to budu muset zvyknout a oddělit jednu stránku od druhé. Tohle je prostě cvičení a ne sex…
„Tak jo, co mám dělat?“ zvědavě jsem se na něj podíval.
Děj se vůle boží…
Jaden
Podle Chrisova výrazů jsem usoudil, že si nejspíš myslel, že se hned vrhneme na věc, a on bude zítra schopný zliskat na hromadu deset takových, jako jsou Galahanovi.
Chtěl jsem něco namítnout, ale v momentě, kdy odstoupil o krok a začal se smát, jen jsem si povzdechl.
Nakonec mě ale napadlo, že neuškodí, když mu ukážu aspoň teorii.
Neútočil jsem na něj fyzicky, pouze mu ukazoval způsoby útoku a jejich obranu. Ukázal jsem mu, co by mu velký chlap jako já dokázal s klidem udělat. Kravata, zlomení ruky nebo nohy, zlomení žeber a mnohé další. Chtěl jsem, aby viděl, co to s člověkem udělá, když nezpevni tělo a pořádně se nevytrénuje.
Nešel jsem do toho naplno, ale i tak jsem věděl, že ho za chvilku bude kurevsky bolet celé tělo.
Tentokrát se kontaktu se mnou nevyhnul a za chvilku se válel i po zemi.
„Takhle nějak to vypadá. A teď si vem, že bych do toho šel naplno. Už chápeš, proč se potřebuješ roztrénovat? Vím, že bys do toho nejraději skočil hned, ale tohle potřebuje čas," usmál jsem se na něj, když se i mě hruď leskla potem, a já se rozhodl to ukončit.
„Teď dáme oběd, pak sprchu a hned potom ti udělám masáž, aby ti nezatuhly svaly. Souhlasíš?"
Vzal jsem ručníky, co zůstaly na lávce, jeden podal Chrisovi a jedním se rovnou utřel.
Sice bych šel nejraději do sprchy hned, ale to by pak Chris od jídla vůbec nemusel vstát.
Chris
K čemu jsem se to upsal? Ani jsem nevěděl jak, během vteřiny jsem se válel na zemi, a ne jednou.
Z jeho prvního útoku na mě, kdy to myslel vážně a chtěl mě minimálně přizabít, jsem věděl, jakou má Jaden sílu, a tak jsem poznal, že se držel zpátky. Ale i tak mi to stačilo.
Nestačil jsem ani uhnout, ani pípnout, a zase jsem byl dole.
Po chvíli, asi po desátém pádu, jsem začínal pociťovat, jak je to náročné, a na moment zalitoval, že jsem se do toho pustil. Ale pak jsem si znovu připomněl všechny ty zmetky, kteří si ze mě dělali boxovací pytel, a zatnul jsem zuby.
Jo, opravdu budu muset začít cvičit. Nikdy mi to nepřišlo, ale teď jsem krásně poznal, jaká jsem sračka. A když se já do něčeho zakousnu, když se pro něco rozhodnu, snažím se toho držet a mít to nebo to dokončit za každou cenu.
Stejně jako Jadenovo auto…
Na moment, když jsme šli zpátky do jídelny, jsem se nad tím zamyslel.
Jak se bude tvářit, až ho uvidí? Já osobně ho chtěl opravdu jen proto, že se mi líbí, a je to kousek, který byl vyrobený v limitované sérii. A taky proto, abych se Jadenovi pomstil.
Má cenu si ho pořád nechávat, když v něm ani vůbec nejezdím? Pokud půjde všechno OK, tak mu ho nejspíš vrátím. Stejně potřebuje i své auto.
Ale teď…
„Mám hlad jako vlk, takže jsem pro oběd a potom sprchu. Myslím, že Fred to pro jednou přežije a já taky, že nevoním u oběda jako chodící parfumerie,“ popoběhl jsem po schodech nahoru ale vzápětí jsem proklel všechny svaté, když mě zabolely nohy a já šel k zemi.
„Tak jo,“ vyšplhal jsem se po stěně zpátky na nohy. „Jdeme obědvat.“
A padalo to do mne jako do bezedné jámy. I Fred se usmíval, když viděl, jak to do sebe láduji, až mě Jaden brzdil, ať zpomalím, jinak mi prý bude špatně.
Jaden
Měl jsem tak trochu škodolibou radost, když jsem viděl, jak se Chris sbírá ze země, potom, co se snažil vyběhnout schody.
Ale obdivoval jsem jeho výdrž. Tak trochu jsem čekal, že mi řekne, že na to nemá. Nevysmíval bych se mu, ani mu to nezazlíval.
U oběda jsem ho musel i trochu krotit, protože se cpal jako najatý.
„Myslím, že to zvládneš. Zítra ráno se trochu protáhneme, a pak jestli bude odpoledne čas, ukážu ti základy. Bylo by ale dobré ze začátku cvičit vážně každý den, aspoň hodinu," řekl jsem mu, když jsme se konečně dostali do pokoje, a já se svlékl.
„Půjdu jako první, abys byl co nejvíc nahřátý ze sprchy, a pak ti udělám masáž, abych ses zítra ráno vůbec postavil," stoupl jsem si k němu a prstem mu zvedl bradu.
Chris
Tak jo, musel jsem s obědem brzdit, nebo bych se nejspíš poblil. Zpomalil jsem, ale nakonec jsem to stejně celé nedojedl. Nechápal jsem, proč mi Fred naložil tolik masa. Nikdy to nedělal.
Ale na druhou stranu, bylo to opravdu moc dobré.
Když se šel Jaden sprchovat a znovu připomněl masáž, začal jsem přemýšlet, že bych mohl koupit masážní lůžko. Asi by to nebylo špatné, když už tu mám tělocvičnu, bazén i saunu. A pokud budeme pravidelně cvičit, tak tu masáž nejspíš budu potřebovat častěji.
Sedl jsem si do křesla, otevřel si laptop a hned jsem začal brouzdat po e-shopech a hledal jsem. Natrvalo dlouho, a já už zadával platbu. A bylo to nejen lůžko, ale i ostatní věci, které jsou při masáži potřeba. Sice nějaký ten krém nebo gel mám v koupelně, ale co já vím, jestli se to k tomu hodí. Pokud už jsem svolil k masáži, většinou jsem šel do nějakého salonu, kde se na to specializovali.
A když už jsem si ten laptop otevřel, mrknul jsem i na mejly. A po přečtení dvou jsem už věděl, že druhý den bude hodně náročný. Akcionáři se zlobili, že se nestarám, že šly akcie dolů. Sice jen o malinko, ale jim to stačilo. A taky mé návrhy, prý nebylo slušné opustit after párty po vernisáži a nedát vědět. Ale i přesto se už polovina vystavených věcí prodala, a bylo by vhodné doplnit prázdné vitríny. Ale mně spíš zajímalo, jestli je mají dobře zabezpečené, protože tolik svých šperků na jednom místě jsem ještě neměl. A trochu jsem se toho bál… Sice jsem to měl dobře pojištěné, ale nikdo nenahradí tu půlroční práci, kterou jsem tomu věnoval.
„Pokud budeme ráno cvičit, teda jestli se postavím,“ zasmál jsem se, když Jaden vyšel ze sprchy, „tak budeme muset vstát aspoň v šest hodin. Musím se připravit na schůzku se správní radou a přijdou i někteří akcionáři.“
Zaklapl jsem laptop a zadíval se na Jadenovo tělo, na kterém se ještě místy svezly kapky vody.
„Musím být na firmě v devět, protože si musím projít spoustu věcí, než v jedenáct začne schůzka, a potom ve dvanáct se přesuneme na pracovní oběd. Je to v té samé budově, takže nebudeme muset nikam jezdit.“
Se skučením jsem se postavil, jak jsem cítil všechny svaly, a pak se šoural do koupelny.
„Za chvilku jsem tu. A kdyby ne, tak mě přijď zachránit,“ prohmátl jsem si stehna, kde jsem to cítil asi nejvíc.
Jaden
Byl jsem osprchovaný celkem rychle, hlavně jsem nechtěl dlouho zabírat koupelnu. Oblékl jsem si kraťasy a triko a nachystal postel. Odhrnul jsem peřinu a na matraci natáhl deku. Ještě jsem stihl zaběhnout do kuchyně a uvařil horké kakao, které Chrise povzbudí.
Mezitím jsem přemýšlel, jaké to vůbec zítra bude.
Oficiálně budu vystupovat jako jeho ochranka, a v jeho kruzích nebude trvat dlouho a rozkřikne se to.
Byl jsem zvědavý, jak na to zareagují ti, co mě znají, ale pozitivní reakce jsem nečekal.
Čím víc jsem na to myslel, tím víc se ozývalo mé druhé já, které mě nabádalo, ať s tím seknu. Jenže, pak jsem si vybavil Chrisova slova a představil si, jak mu asi bylo při tom únosu.
Před pár měsíci by mi to bylo jedno, ale teď...
Možná to ale bylo jen tím, že jsem sám sobě chtěl něco dokázat. Nebo mi na Chrisovi tak záleželo?
Zachmuřil jsem se, a když Chris vyšel ven, zaběhl jsem do koupelny pro gel, který tam měl, a který se pro masáž hodil, i když to nebylo nic profesionálního, a hlavně, abych se trochu uklidnil.
„Budu se zítra snažit, abych ti neudělal ostudu. Bylo by možná i dobré, kdybys mi třeba vypracoval nějaký týdenní plán, abych se v tom mohl trochu orientovat. Přece jen, o tomhle vím prd," promluvil jsem, strčil mu do ruky hrnek kakaa a poplácal na postel, aby si sedl.
„Až budeš připraveny řekni. Ale jestli máš strach, že ti ublížím, klidně můžeme zavolat nějakému profíkovi. Já jsem spíš jen takový uvolňovač svalů, žádný odborník," pousmál jsem se na něj a prsty mu prohrábl jeho jemné vlasy.
Chris
Pustil jsem na sebe horkou vodu, a po celé koupelně se ozvalo moje spokojené hlasité vydechnutí.
Klidně bych tam stál třeba i hodinu, nebo dva dny, bylo mi jedno jak dlouho. Ale prostě jsem měl rád teplo a horkou sprchu nejvíc. A zvlášť teď, když jsem začínal čím dál víc cítit ty namožené svaly.
Ale věděl jsem, že nemůžu stát pod sprchou tak dlouho. Potřeboval jsem dneska ještě projít nějaké věci do práce a čekala mě navíc masáž.
A na tu jsem se docela těšil.
Umyl jsem se, a utřel. Hlavně vlasy jsem si narychlo profouknul fénem, aby mě nestudily, a už jsem se s ručníkem omotaným kolem pasu vrátil do pokoje.
Posadil jsem se na postel a přivřel jsem oči, když mi prsty zahrábnul do vlasů.
„Jo, máš pravdu. Na to jsem úplně zapomněl. Dostaneš telefon, kde budeš mít celý můj pracovní rozvrh, všechny schůzky a podobně. Podle toho si aspoň budeš moct naplánovat i volno pro sebe, kdybys třeba někam chtěl jít. Všechno, co si zaznačím do kalendáře v telefonu, tak se hned odešle na Fredův mobil,“ zamyslel jsem se nad tím, co říkal.
Vážně jsem na to zapomněl, a nemůžu chtít, aby Jaden čekal poslušně jako pejsek, až na něho zapískám.
„I řidič má telefon, kde má zaznačeny schůzky, na které mě vozí. Ale občas se stane, že ho zavolám mimo plán. Ale bydlí nedaleko, takže není pro něj problém tu do pěti minut dojet. No, a pokud chce volno, tak si to rozplánujeme tak, abych ho nepotřeboval. Jen… zítra by sis měl dát oblek. Chci tě mít na schůzce, aby si na tebe všichni zvykli. Nebudu sám, kdo tam bude mít bodyguarda, takže můžeš být klidný. Ale probereme to, a já ti ukážu co a jak, aby ses v tom vyznal. Nebo ti klidně může do začátku pomoct i řidič,“ vypil jsem asi polovinu výborného kakaa a odložil hrnek na stolek.
Nejen sprcha, ale i kakao mi rozproudilo krev v těle, a začínalo mi být dost teplo. No, nejspíš jsem dost vyhřátý, tak jak Jaden chtěl.
Ještě jsem ale zavolal Freda a poprosil ho, aby zajistil Jadenovi telefon, a když s přikývnutím odešel, konečně jsem ukončil pracovní mód a zadíval se na postel.
„Tak jo, dost práce. Teď je to už na tobě,“ lehl jsem si na připravenou deku, čelo si podložil menším srolovaným ručníkem a zavřel jsem oči, v očekávání příjemné masáže.
Jaden
Když Chris začal mluvit o práci, obavu začala nahrazovat zvědavost.
Zatím jsem měl tu čest vidět Chrise jen při jednom jednání, které stejně netrvalo dlouze a dle mého názoru to byly malé ryby. Začalo mě ale zajímat, jak si kluk jako on, dokáže poradit se skutečnými žraloky. Bylo mi jasné, že musí mít hodně ostré lokty, jinak by do teď nepřežil. Sice jsem s jeho jednáním už měl tu čest, ale to bylo něco jiného.
Když si lehl na postel, postavil jsem se k boku postele, nalil jsem si na ruce vrstvu gelu a mnul je tak dlouho, dokud se nezahřály.
Pak jsem položil ruce na Chrisova záda a od páteře směrem na bok, začínal promasírovávat jeho záda.
Jakmile jsem se dotkl jeho horké pokožky, rázem bylo všechno zapomenuto, a já se jen soustředil na to, abych mu nijak neublížil.
Od zad jsem přešel k ramenům a pažím, lehce promasíroval i krk, a pak se přesunul k nohám, které to potřebovaly nejvíc.
Cítil jsem, jak sebou Chris občas cukl, když jsem se zaměřil na nějaké obzvláště bolavé místo, ale celkově jsem se snažil, aby pro něj masáž byla i příjemná.
Asi po půl hodině, kdy jsem byl dostatečně spokojený a Chrisova kůže pěkně narudlá a nikde nebyl cítit žádný zatuhlý sval, pomohl jsem mu otočit se na záda, abych promasíroval ramena a paže i ze přední strany a hlavně stehna.
Celou dobu jsem se snažil soustředit jen na masáž, ale jakmile jsem se zahleděl na jeho tvář a do přivřených očí, zatajil se mi dech.
Ale svoji práci jsem hodlal dokončit.
U stehen jsem si dal obzvláště záležet, a nakonec namasíroval i jeho chodidla a prsty u nohou.
Když jsem byl spokojený, utřel jsem si ruce do připraveného ručníku, dlaní přejel po jeho hrudi a sklonil se k jeho tváři.
„Doufám, že to bylo příjemné. Ale jestli chceš, namasíruju ti i něco jiného…“ zašeptal jsem a rukou sjel ke kraji ručníku, kde jsem se zastavil.