Agares
Ráno jsem nakonec ty dva musel z postele vykopat.
Teda ne doslova. Kdybych to měl vzít doslova, řeknu, že jsem je musel vyplácat na zadečky z postelí.
Ale byli vážně rozkošní, jak tam tak spali, skoro přitulení na sobě.
Moje nutkání skočit za nimi, jsem musel na chvilku rozdýchat, než jsem se konečně dopracoval k tomu, abych je vzbudil.
Mezitím, než se vyhrabali, umyli a oblékli, já jsem udělal snídani a kafe.
Už jsem si připadal, jak nějaká zatracená hospodyňka.
„Tak co? Připraveni na výlet? Trochu si věř, Elwine, ano? Budu pořád poblíž. Až se zneviditelním, ty mě, Jonasi, neuvidíš, ale El ano. Kdyby něco, stačí zavolat moje jméno. Zkuste jít někam, kde se lidé seznamují. Oslovte někoho. Původně jsem to chtěl udělat já, ale nejspíš by to dopadlo katastrofálně. V tomhle ohledu budeš ani lepší učitel, Jonasi," mrkl jsem na něj a svázal mu ty jeho zlaté vlasy do copu.
Když oba souhlasili, oblékl jsem se ještě i já, kdybych se musel zviditelnit, a pak už nechal zbytek na Jonasi a Elwinovi.
Elwin
Nakonec jsem se dobře vyspal. I Jonas. Ani jednomu z nás se vůbec nechtělo vstávat.
Hodil jsem do sebe snídani, a chtěl se jít učit, protože den předtím jsem na to jaksi vůbec neměl čas, ale oni mě oba hned donutili se obléct.
Hodil jsem na sebe rifle a triko, ale sotva jsem vylezl z pokoje, Jonas mě hned otočil, natlačil zpátky a sám mi vybral něco na oblečení. Pak ještě zaběhl k sobě do tašky, něco vytáhl a vrátil se zpátky. Chvilku si hrál s mýma vlasama, a když konečně řekl hotovo, mohl jsem otevřít oči a kouknout se do zrcadla.
Ve vlase mi gelem spravil účes, a oblečení…
Byl jsem z toho nesvůj, protože nejsem žádný manekýn, a to co jsem viděl…
Jako jo, líbilo se mi to, ale měl jsem strach, že budu přitahovat nežádoucí pozornost.
A chtěl jsem se převlíct do svého zpátky, ale to už jsem byl vytáhnutý z bytu ven.
„A co jako budeme dělat?“ ošíval jsem se, když jsme pak kráčeli po chodníku a Jonas mě táhl někam k nákupnímu centru.
„Půjdeme obnovit tvůj šatník, klidně ti na to přispěju, o peníze nemám nouzi. Tak to ber jako poděkování za to, že ses o mě postaral, ano?“ musel rychle uskočit, když málem vrazil do reklamního sloupu.
„Ale já mám věcí dost,“ namítl jsem a teď já musel přeskočit psa, který se mi připletl pod nohama a málem jsem přes něho přeletěl.
„A mám si jako zkoušet věci? Tam v obchodě? Když to… Dívají se na mě všichni,“ shrbil jsem se, jako bych se před všema chtěl schovat.
„To je v pohodě, pojď, jdeme sem,“ potáhl mě Jonas za ruku do prvního butiku tak rychle, že té reklamní tabuli u vchodu jsem se už vyhnout nestihl a rozplácl jsem se přes ní jak dlouhý, tak široký.
Agares
Satane!
Ti dva se mi fakt jen zdají!
Šel jsem kousek za nimi, abych jim dal prostor a nemysleli si, že je nějak ovlivňuju, ale zároveň tak, abych rychle přiskočil, kdyby něco.
Koutky úst mi cukly, když se Jonas vyhnul na poslední chvíli reklamní ceduli.
Jít do obchodu pro nové oblečení nebyl špatný nápad.
Mě by to nejspíš ani nenapadlo. Ale když jsem tak nad tím zapřemýšlel, byl to dobrý způsob.
Koutky mi cukly podruhé, když se Elwin jen stěží vyhnul sloupu a přeskakoval psa.
Opravdu ti dva se nejspíš hledali, až se našli, a doufal jsem, že i když já odejdu, zůstanou přáteli.
Ale když u obchodu Elwin nabral ceduli napřímo, už jsem to nedokázal vydržet.
„Vy dva se mi fakt jen zdáte!" hýkal jsem smíchy, zatímco jsem Jonasovi pomáhal Elwina zvednout, i když mě Jonas nemohl vidět. „Na tomhle budeme muset taky zapracovat. Těžko budeš někomu v nemocnici platný, když každou chvilku zboříš futra. Ale teď už běžte."
Plácl jsem Elwina po zadku a zase se vzdálil.
Jo, práce je ještě víc než dost, ale myslím, že to půjde.
A co nezvládnu já, tak Jonas. Sice je to taky poděs, zmatkař a nemehlo, ale aspoň má trochu víc sebevědomí, i když je to nejspíš zase na druhou stranu větší cíťa než Elwin.
Ale můžou si pomoct navzájem.
Počkal jsem, až vejdou dovnitř a po chvíli je následoval.
Elwin
Panenko skákavá, než se dostanu ke zkouškám, tak nejspíš umřu.
Myslel jsem si, že když už nemusím nosit brýle, že to bude v pohodě, ale nejspíš ne.
Málem jsem si narazil nos, když jsem spadl na zem, a když jsem otevřel oči, hleděl jsem nějaké ženské přímo na kozy v podprsence.
Ještě že to byla reklamní fotografie.
Ale i tak jsem se snažil vyhrabat co nejdříve na nohy, a byl jsem rád, že mi Agares pomohl.
Všiml jsem si, jak se Jonas rozhlíží a hledá Agarese, nenapadlo mě, že ho nemůže vidět.
Ale než jsem stačil domyslet, co s tím udělat, měl jsem náruč plnou oblečení a byl jsem vtlačený do kabinky.
„Hele, neměj strach, není to žádný šunt, ale není to tak drahý, abychom to nezvládli. Takže zkoušej, já ti budu podávat věci, ty si je oblečeš, a pak se mi přijdeš ukázat, ano?“ začal mě Jonas netrpělivě svlíkat, že mi málem urval všechny knoflíky.
Nakonec se mi to podařilo ukočírovat, Jonase jsem vyhodil ven, a on mi jen podával oblečení, které jsem si měl zkoušet.
Nesnáším nakupování hader. Fakt že jo. Vůbec nějak nemám moc rád obchoďáky. Plno lidí, furt někdo kouká, někdo drcá…
Už po vyzkoušení pár oblečení jsem byl zpocený až na prdeli, ale nemohl jsem ani zdrhnout.
Jonas mě vždy zatáhl zpátky, a v jednu chvíli i Agares stál u dveří, aby mi zamezil odchod.
Ty tašky, které jsme pak měli, když jsme odcházeli, byly nakonec plné.
Nevím, kdy to všechno vynosím. Proč tolik věcí? Jsem doktor, přece, ne? Budu nosit bílý plášť.
„Mám žízeň,“ zakňoural jsem, když jsme konečně zaplatili.
Byl jsem z toho utahaný, bolely mě nohy, a měl jsem fakt žízeň.
„Tak zajdeme na džus a něco zobneme, co?“ ukázal Jonas na nedalekou kavárnu.
Odevzdaně jsem přikývl a rovnou tam zamířil.
Agares někam zmizel, prý viděl něco zajímavého, a podle toho, jak mu jiskřily oči, beztak to byla nějaká prdelka.
Oddechl jsem si, když jsem konečně dosedl na židli, u stolku zastrčeném v koutě.
Na stole nám už stály sklenice s džusem, a já se zrovna natahoval po menu, abych si vybral něco malého k jídlu. Měli tu dobrý výběr sendvičů.
„Asi bych si dal…“
„…něco sladkého, voňavého, nebo naopak něco velkého, silného… s velkým pérem…“ ozval se najednou nějaký hlas.
Zježili se mi chlupy na zátylku, protože ten hlas se ozval těsně za mnou.
Divoce jsem se začal kolem sebe rozhlížet. Stejně jako Jonas, který v první chvíli nechápal, co se děje.
Agares
Asi půjdu nakupovat s Elwinem ještě jednou.
Byla to vážně zábava, ale musel jsem uznat, že má Jonas cit pro tyhle věci, nebo jak tomu lidi říkali.
I když, jak už jsem jednou poznamenal, Elwinovi by nejspíš slušelo všechno.
Ale byl rozkošný, když se snažil několikrát utéct.
Vážně nechápu, za co se styděl. Tohle ale celkově u lidí nepochopím nikdy. U nás s tím nemáme žádné problémy.
Myslím, že si to víc užil Jonas než Elwin, ale nakonec oba odcházeli s plnou taškou, a já je chtěl následovat, ale pak jsem si všiml něčeho, co upoutalo mou pozornost.
Spíš někoho.
Dvojčata byla zrovna taky na nákupu, a když jsem je tak spolu viděl, neodolal jsem.
Počkal jsem, kam zapadnou, a kde zůstane Elwin s Jonasem, abych se od nich moc nevzdálil.
Naštěstí šli jen do nedaleké cukrárny a dvojčata zase do parku, který byl kousek vedle.
„Ale, ale, kohopak to tu máme," ozval jsem se jim za zády, když si sedli na lavičku pod stromem.
Vzápětí už jsem seděl i já, s Elamem na klíně, Liama si tiskl k boku a moje ruka neomylně zajela pod jeho kalhoty.
„Agare… si… někdo nás může… vidět…" zavzdychal Liam, když mé prsty zajely do jeho dírky.
„Hmmm…" zabručel jsem a druhou rukou si obratně rozepl kalhoty, pomohl jsem i Elamovi, a vzápětí i v něm zmizely mé prsty, abych si ho připravil.
Občas jsem musel utlumit jejich vzdechy polibkem nebo přestat, ale nakonec se oba do toho tak ponořili, že nejspíš zapomněli na všechno kolem sebe.
A já se aspoň trochu uvolnil, i když to nebylo to, co bych přesně chtěl.
Elwin
„Čichám, čichám, člověčinu,“ ozval se znovu ten hlas.
To už jsem vyskočil na nohy, a začal se divoce otáčet a rozhlížet se ještě víc.
Ale tichý smích mě jen víc mátl. Chvilku byl tam, potom jinde…
A Jonas už se tvářil mírně zděšeně.
„Kde jste!“ vykřikl jsem, až se servírka otočila.
Jonas na ni mávl, že je to v pohodě, ale i on už stál na nohách, ale po chvilce ztuhnul, napjal se, a pak se docela viditelně otřásl.
„Jsem tady,“ ozvalo se najednou z druhé strany a my se oba prudce tím směrem otočili.
Na jedné židli u našeho stolku seděl muž. Měl narudlé vlasy, hodně krátké, v uších náušnice, hnědé oči a celkově byl hezký. Jeho pohled však byl takový… divoký…
Muž… No… Už jsem si nebyl ničím jistý.
Teda, byl jsem si jistý, že to není člověk. Společnost Agarese mě dost poučila.
Ale proč je tady? Vždyť jsem nikoho nevyvolal.
Podezíravě jsem se podíval na Jonase. Ale ten jen pokrčil rameny, protože evidentně taky nic nechápal.
„No, mám tu nějaký kšeft,“ povzdechl si ten muž teatrálně. „A u satanových koulí, za moc to nestojí.“
U Satanových koulí?
„Ale jak jsem se tady, tak procházel, ucítil jsem známou vůni. Už docela dlouho suším, a nějakých pár dní tu ještě ztvrdnu. Kde je můj cukroušek Agy?“
„Co?“
„Co, co?“ postavil se a přiblížil se ke mně.
„Voníš krásně,“ nosem mi přejel po krku.
„A ty taky,“ otočil se a postavil se těsně k Jonasovi, kterému udělal to samé.
„Je v posteli skvělý, co? No, jste oba hezké kousky. Nedivil bych se, kdyby vám už několikrát protáhl tu vaši prdelku,“ plácnul Jonase po zadku, a pak se vrátil ke mně a udělal to samé.
„Naučil vás toho dost? Nebo nebylo potřeba? Ách, ta jeho vůně. Jen to cítím, už mi stojí. Chci Agyho, zavolejte ho. Nebo si pomůžeme sami? Zvládnete to, určitě. Vidím, že za to stojíte. Já chci šukat! Zatraceně, jak já chci šukat. Vzít si vaše prdelky, nebo tu moji nabídnout Agymu. Mít jeho Juniora ve své dírce… Už teď se mi chvěje, jen si na to vzpomenu. Kruci… Kde je Agy? Agaresi!“
Dosedl jsem na židli a popadl sklenici s džusem. Chtěl jsem se napít, ale v tu chvíli se ke mně sklonil a olízl mi krk. Lekl jsem se.
A nechtěl jsem to udělat. Ale sklenice džusu mi vyletěla z ruky a toho muže jsem slil od hlavy až ke kolenům.
Vážně jsem se lekl.
„Promiňte!“ vykřikl jsem a vyskočil na nohy, abych ho otřel.
Ale jen jsem mu dal hlavičku do nosu, když jsem vstával, a on se nade mnou skláněl.
Agares
Kurva!
Satanovy koule i s jeho ptákem dohromady!
Proč nemám chvilku klidu?!
Zrovna jsem chtěl zasunout do Elamovi roztoužené dírky, když jsem to uslyšel.
Akorát to nebylo Elwinovi volání, ale někoho jiného.
Taky jsem pocítil mírný Elwinův strach a jeho napětí.
„Musím jít prdelky. Budete se muset dodělat sami," pleskl jsem je oba po zadečku, zapl se a vzápětí byl pryč.
Přicházel jsem k cukrárně právě ve chvíli, kdy Elwin oblil Aima, a pak mu dal čenichem do nosu.
Co ten tady, u Satanových koulí, dělá?
Myslel jsem, že poblíž nikdo kromě mě není. Nebo jsem aspoň nikoho necítil.
I když je pravda, že poslední dobou mám v hlavě jen Elwina a to, jak se dostat do jeho zadečku.
„Do Satanovy řitě! Kluku! Snažíš se mě zabít?!" uslyšel jsem Aimovo prskání.
To nebylo dobré. On zrovna nebyl ten typ, který by měl s Elwinem trpělivost.
Jo, šukačka s ním byla skvělá, ale byl to divoch. Rebel. Pro ránu nešel daleko.
Vlastně, tak jsem ho dostal do postele, když jsem ho zpacifikoval potom, co po mě vyjel.
„Aime!" ozval jsem se dřív, než stačil Elwina chytit pod krkem.
A sotva jsem se dostal k jejich stolu, už jsem měl Aima pověšeného kolem krku a jeho nohy omotané kolem pasu.
„Agy! Já věděl, že tu jsi! Cítil jsem tě! Jak se má Junior? U Satana! Cítíš, jak jsem tvrdý? To jen z toho, že tě cítím! Pojďme šukat, nebo to už nevydržím! Potřebuju se uvolnit, a to tvé štěně mě taky pěkně nasralo! Je div, že ještě žiješ! Je vůbec v posteli použitelný? A závidím ti! Máš dokonce dva!" vyhrkl to na mě, a hned se začal o mě otírat svým klínem.
„Aime, jsme na veřejnosti," zabručel jsem, protože jsem byl nedodělaný z parku a Juniorovi se Aimovo škádlení moc líbilo.
„Jakoby ti to někdy vadilo. No tááááák, stejně by nás uviděli jen ti dva, když bysme se zneviditelnili. Agy!!! má prdelka čeká na Juniora!" zavyl a kousl mě do krku.
Zadíval jsem se na ty dva, kteří stáli a jen vyjeveně čučeli, hlavně teda Jonas.
„Tohle je Aim, a kdyby vám to ještě nedošlo, tak je to taky démon a máme tak trochu společnou minulost. Je to divoch a neřízená střela, a Satan dík, že jsem dorazil včas, než tady z toho udělal kůlničku na dříví. Aime, co takhle si sednout a něco si dát?" sundal jsem ho ze sebe a zarazil do židle, stejně jako Jonase a Elwina.
A když jsem objednal pro nás všechny, posadil jsem se vedle Aima, abych ho měl co nejblíž.
Jednak proto, že jeho přítomnost nejspíš stejně využiju, a taky proto, že jsem nechtěl, aby mi osahával Elwina.
„Proč jsi vůbec tady?" zeptal jsem se Aima, když nám servírka přinesla objednávku, pití a pohár pro všechny, a já pak kolem nás postavil neviditelnou bariéru, aby nás nikdo nerušil.
Elwin
Viděl jsem ten naštvaný pohled. Mávl rukou a v tu samou vteřinu byl úplně suchý, jako by se před chvíli do něho žádný džus vůbec nevsakoval.
Udělal krok ke mně a už natahoval ruku k mému krku, když se konečně ukázal Agares a zachránil mi život.
V první chvíli jsem mu já chtěl skočit kolem krku, ale ten muž byl rychlejší a doslova na něm visel.
A to, co říkal…
Rudnul jsem snad víc než Jonas, když jsem to slyšel.
Ne, tak to, co to bylo, ale že se vůbec nestyděl to takhle říkat na veřejnosti.
Ten… Aim… opravdu vypadal, že by to tu klidně srovnal se zemí, pokud by Agares nedošel.
Ale bylo vidět, že Agarese poslouchá.
Mají v pekle nějakou hierarchii? Agares je něco jako generál a tenhle Aim je jen nějaký vojín?
Nakonec jsme se s Jonasem usadili a oba jsme na ně nechápavě hleděli.
Evidentně spolu určitě něco mají…
„Ále… to nestojí za řeč… Vyvolal si mě nějaký pošuk, který chce sbalit jednu uvaděčku v kině. Fuj, ženská,“ otřepal se Aim. „No, je to takový balík, který neví, co je růže a co kopretina. Málem donesl kytku z kopřiv. Fááákt nudááá… Sehnal jsem mu pořádnou kytici a strčil jsem ho tý holce do náruče. Myslím, že jsou teď spolu někde v zaměstnaneckých šatnách, nebo tak.“
Na moment se odmlčel, narovnal se, zadíval se jedním směrem, a bylo vidět, že naslouchá.
„Tak jo, u Satanových koulí, fakt je to nemehlo. Ale v tom mu radit nemůžu. Právě ho ta mladá učí, jak ji má sundat podprsenku. Bléé,“ protočil očima a odfrknul si znechuceně.
„Agy… Agy, Agy, Agy…. Chci juniora… Agy, prosííííím,“ zakňoural a nalepil se na Agarese.
Já za tu chvilku stihl sníst celý pohár, jak jsem z něho byl vykolejený. A když takhle zakňoural, tak jsem to byl tentokrát já, kdo protočil oči.
Ale v tu samou chvíli on vyskočil na stůl, dřepl si a popadl mě za triko.
„Neser mě, štěně, nebo tvoje prdel bude první, kterou si tady vezmu!“ zavrčel mi docela výhružně do tváře, když si mě přitáhl těsně k sobě.
Co na tom, že jednou nohou stál v talíři a druhou shodil sklenici na zem.
Agares
Jo, tak Aim se s tím opravdu nepáral. Měl jsem pravdu, když jsem řekl, že Elwin by to s ním neměl snadné. Vlastně by jejich pouto asi skončilo dřív, než začalo.
Jen jsem si povzdechl a zakroutil hlavou.
Vážně je to poděs. Ale je skvělý bojovník, a taky stratég, což tu jeho negativitu vyvážilo.
Navíc, pro nás démony jeho chování nebylo zase tak nezvyklé, jako třeba pro lidi.
Když se však na mě nalepil a vzápětí zase vystartoval po Elwinovi, když si všiml jeho protočení očí, nemohl jsem to ignorovat.
Zvedl jsem se a uvolnil část své démonické síly.
„Aime," zavrčel jsem, „okamžitě pusť mou prdelku a sedni si, nebo ta tvá už nikdy Juniora neuvidí."
„Ale on-"
„Aime!"
„Když-"
„Aime!"
„Fajn," zabručel nakonec, a pak si konečně sedl, i když se tvářil trochu uraženě.
„Musíš být vážně něco, když se tě takhle zastává," otočil se pak na Elwina. „Agy je jeden z nejvyšších vládců Pekla a ten nejlepší bojovník a taky milenec. Měl bys jeho přítomností poctěn."
Teď jsem to byl já, kdo protočil očima a vzápětí se na mě Aim už zase tiskl.
Zadíval jsem se na Elwina, jestli je v pořádku, a pak mu objednal ještě jeden pohár, aby se uklidnil, zatímco Aim do mě hustil, co všechno by chtěl se mnou dělat.
Elwin
Kdybych neměl v kalhotech, jak na mě Aim vyskočil, nejspíš bych se teď smál, když mu Agares domlouval. Přesto mi v koutcích cuklo, ale raději jsem zabodl pohled do nového poháru, který mi přinesla servírka.
Trochu vyjeveně na nás koukala, ale raději se pak rychle uklidila do bezpečné vzdálenosti.
„Mám hlad,“ zamrčel jsem tiše a olízl jsem lžičku, když už jsem vyškrábal poslední zmrzlinu z poháru.
„Fakt hlad. A musím se učit…“ podíval jsem se na hodinky.
Snažil jsem se tvářit, jako by tu ten Aim ani nebyl. Neviděl jsem ani, jak se tváří Jonas, protože jsem teď neměl odvahu zvednout hlavu, aby to ten Aim nebral jako útok.
„Pche… suchar… proč tě vůbec vyvolal? Vždyť je sním nuda. Je nudný, strašně moc nudný, ještě nudnější než nudný. Ale ten druhý…“ zpozorněl Aim.
Když jsem na něho po očku mrknul, už jsem viděl, jak se pomalu přibližuje ke strnulému Jonasovi.
„Nechej ho!“ vyhrkl jsem a plácnul jsem dlaní o stůl.
Kde se to ve mně vzalo?
A byl jsem to vůbec já?
„Ale, ale, ale… no, no, no… Tady někdo vystrkuje růžky, co?“ začal se zvedat Aim, ale po Agaresově pohledu si zas rychle sednul na zadek.
„Jeden z nejmocnějších vládců pekla, rozuměl jsi, co jsem říkal?“ zavrčel na mě z bezpečné vzdálenosti.
„Jo!“ křiknul jsem na něho. „A co má být?! Já jsem zas nejmocnější nemehlo a taky se s tím nechlubím!“
V tu chvíli jsem si uvědomil, co jsem říkal. Ale co, je to pravda. Aspoň v něčem exceluji.
„Jonasi, půjdeme někam na oběd?“ otočil jsem se k Jonasovi a tvářil se, že Agy a Aim tam vůbec nejsou. „Vážně mám hlad, a pak bych už šel domů. Tohle dnešní učení už skončilo, takže-“
V tu chvíli jsem se zasekl.
O kousek dál kolem kavárny právě procházeli čtyři kluci. A jeden z nich byl Doyle. A docela živě se bavil. Stáhnul se mi žaludek, když jsem ho viděl, a už se nedalo zabránit ani tomu, aby se naše pohledy střetly.
Může ten den být ještě horší?
Agares
Proč se musí vždycky všechno tak posrat?
Když Elwin vyjel po Aimovi, a pak se rozhodl trucovat, jen jsem si povzdechl a protočil očima.
A tak dobře to začalo.
Aim se zamračeně a trochu nevrle zadíval na Elwina, když vyskočil na nohy s tím, že se půjde někam najíst, a pak se podíval na mě, jestli to myslím vážně, jakože já jsem zrovna s tímhle klukem.
Jonas nejspíš nevěděl, co dřív zpracovávat a tvářil se trochu vykuleně.
Pak se ale všechno ještě víc posralo.
Viděl jsem, jak Elwin zbledl a cítil jeho napětí.
I Jonas vyskočil na nohy a zadíval se na ty čtyři kluky, co se k nám blížili.
„Ahoj panici Winnie. Vlastně už nejsi panic, co? I když..." zapředl úlisně Doyle, a pak se otočil na své kamarádičky. „Bylo to fakt poleno a moc jsem si to neužil. To jeho ach, och, taky nestálo za nic. A líbat se s ním bylo jako lízat mokrou houbu. Ale byl jsem jediný, komu se podařilo-"
Co chtěl říct už jsme se nedozvěděli, protože v ten moment jsem stál u něj a zmáčkl mu toho jeho pindíka tak silně, až zařval.
„Jonasi, postarej se o Elwina. Aime, ať nás nikdo neruší," zavrčel jsem a vzápětí pocítil lehké mravenčení, když nás Aim oddělil od ostatních silnější bariérou, která nás všechny udělala neviditelné.
„Teď mě dobře poslouchej, ty jeden čokle," zavrčel jsem na toho smrada, a ještě víc ho zmáčkl. „Tomuhle ty říkáš péro? Tomuhle? Pochybuju, že jsi vůbec věděl, jak ho do Elwina zastrčit. S tím tvým malým pindíkem bys nevytřel ani hrdlo lahve. Kromě toho, Elwin nádherně sténá a líbá ještě líp. Ale to ty nemůžeš vědět, protože jsi to maximálně dělal tak sám ze sebou."
Svíjel se mi pod rukama, nakonec prosil a brečel, ale já ho nepustil.
Jeho kámoše si vzal do parády Aim, jen jsem ho musel trochu kočírovat, aby vůbec pak odešli po svých.
„Teď se Elwinovi hezky omluvíš a okamžitě odvoláš všechno, co jsi o něm všem řekl. Jestli ne, tak si tě najdu, urvu ti ptáka a narvu do prdele, rozumíš mi?" zasyčel jsem na něj a mrskl s ním před Elwina.
„Tak, kurva, rozumíš?!“ zařval jsem, když se neměl k odpovědi a nakopl ho do prdele.
„Roz-rozumím!" zakňoural a zvedl se na čtyři. „Om-omlouvám se. Jen… jen jsem… Dan-Daniel o tobě furt mlu-mluví… má tě pl-plnou hlavu a na… na mě se ani ne-nepodívá… myslel jsem, že… že se mu zhnu-zhnusíš, ale on… se tě je-ještě víc zas-zastával… popravdě… ne-nenávidím tě, Elwine… jsi chy-chytrý, pěkný… mohl… mohl bys mít koho-kohokoliv, ale ty… nic ne-nevidíš! Nedíváš se ko-kolem sebe a ži-žiješ jen v tom svém po-posraném světě a furt se vy-vymlouváš a om-omlouváš svou ne-neschopnost. Mu-musel jsem to udělat…"
Takže, takhle to bylo? Ty lidské vztahy. Vážně je nechápu.
„Myslím, že půjdeme. Aime, už je nechej," otočil jsem se na Aima, ještě přišlápl Doyla k zemi, a pak přešel k Elwinovi. „Přenesu nás domů, ano?"
Pohladil jsem ho po tváři a mírně se pousmál.
Elwin
Nahrnuly se mi slzy do očí, když se k nám Doyle přiblížil a ostatním začal vykládat, co bylo.
A hlavně, když začal o tom, jak jsem špatný, že jsem mokrá houba…
Skrčil jsem se a sklonil hlavu. Na zem dopadaly moje slzy, a ještě chvilku, a mohl bych se v tom rybníku utopit.
A kdyby nezačal Agares na Doyla vrčet, nejspíš bych do konce života hlavu nezvedl.
A najednou se přede mnou objevil Doyle.
A začal se mi omlouvat.
Nevěděl jsem, jak se mám tvářit. Pořád mi bylo do breku. Hlavně před těmi ostatními.
Jonas už věděl, co se stalo. Ale netušil jsem, že Doyle to bude takhle roznášet po kamarádech. Kolik lidí to už o mně ví? Kolik lidí se mi už směje?
A když ke mně Agares přistoupil a pohladil mě po tváři, najednou se ve mně něco zlomilo.
Sice jsem ho tu původně nechtěl. Pořád s tím mám problémy, a stále mu utíkám a ztěžuji mi ten jeho pobyt tady. Ale… Už zase se o mě postaral.
Otřel jsem si oči a pak jsem se na Doyla podíval.
Nechtěl jsem přijmout jeho omluvu, ale…
„Nebyl jsi jediný,“ řekl jsem polohlasně, ale za to o něco pevnějším hlasem.
Aspoň jsem se o to snažil.
„Tohle je můj přítel, a je v posteli daleko lepší než ty. A to, co umí se svým Juniorem tak to ty zdaleka se k tomu nepřiblížíš. A už vůbec ne svou velikostí. Víš, proč jsem byl takový, jak říkáš? Protože jsi byl úplně marný. Ten tvůj prcek… toho jsem skoro ani necítil. Ani nevím, kdy ses udělal. Nestál jsi vůbec za nic.“
Na moment jsem se zády opřel o Agarese, jak se mi zatočila hlava.
„Půjdeme domů. Určitě. Jonasi?“ zvedl jsem tašky, a otočil jsem se na Jonase, ale ten nějak snad ani neměl čas pobrat, co se děje.
Jakmile Aim skončil s Doylovými kamarády, už stál u Jonase a docela ho pořádně obíral.
Agares
Jednou rukou jsem objal Elwina kolem pasu a musel se pousmát, když se Doyle zatvářil, jakoby mu uletěly všechny včely.
Přeskakoval pohledem ze mě na Elwina, a huba mu spadla až někam pod kolena.
„Om-omlouváme se!" přerušilo tok mých myšlenek nepříjemné zapištění, když se kamarádíčci toho šukálisty konečně vzpamatovali a začali se hrabat na nohy.
V tu chvíli jsem je úplně vypustil z hlavy, vzal si od Elwina tašky a znovu ho objal kolem pasu.
„Byl jsi úžasný," zašeptal jsem mu do ucha, které jsem následně políbil.
Jo, během těch pár vteřin, aniž by si to možná Elwin sám uvědomoval, ukázal víc sebevědomí než za celou dobu, co s ním jsem.
A postavil se tomu, co ho trápilo nejvíc.
„Myslím, že už se o svou pověst bát nemusíš. Ti Doylovi kamarádíčci se postarají o to, aby o tobě Doyle už neřekl jediné špatné slovo," usmál jsem se a mrkl na Jonase, kterého dost řádně obíral Aim.
Jonas vypadal dost... No, vypadal, že neví, jestli se mu to líbí nebo ne, zatímco Aim se očividně dost bavil.
„Budeme čekat doma. Sleduj mou stopu, Aime. A jestli toho nenecháš, žádný Junior," zavrčel jsem na něj a jeho ruka, která právě mířila do Elwinových kalhot sebou cukla, a když se na mě otočil, jeho oči doslova svítily.
Jen jsem si povzdechl, zavrtěl hlavou, a pak se i s Elwinem přenesl.
Nasměroval jsem ho do jeho pokoje, posadil na postel a tašky uložil na zem.
„Chceš něco přinést? Počítám, že každou vteřinu se tady objeví Jonas s Aimem, kterého budu muset nejspíš trochu zabavit, aby dal pokoj, tak se s Jonasem můžete učit. A…" přiklekl jsem k němu a pocuchal mu vlasy, „zvládl jsi to skvěle. I když... rád bych teda, kdyby to byla pravda. To. Co jsi řekl."
V tu chvíli jsem uslyšel z obýváku hlasy a cítil, jak se ti dva vrátili, tak jsem vstal, abych Jonase vysvobodil.
„Udělám vám kafe," mrkl jsem na Elwina, a pak vyšel z pokoje, abych místo sebe poslal Jonase a Aima s sebou stáhl do kuchyně.
Elwin
Ani mi v tu chvíli nepřišlo se pozastavit nad tím, že jsme se přenesli. Byl jsem prostě rád, že jsem z toho místa pryč.
Když jsme se objevili v bytě, ještě jsem trochu rozdýchával ten nával, co z přenášení mám. Ale už to nebylo tak hrozné, jako zpočátku. Nejspíš si na to začínám zvykat. A možná mi to jednou bude i chybět, až Agares zmizí.
Jo, ušetří to spoustu času, to je pravda.
Ani jsem nestačil odpovědět na Agyho otázku, jestli chci něco přinést, když se ozvaly zvuky z pokoje a on šel rychle vysvobodit Jonase z Aimových spárů.
Jenže mi taky došlo, že i Aim má nějakou povinnost a nějaké pouto.
Než se Jonas stačil rozkoukat, vběhl jsem do kuchyně a ukázal prstem na Aima.
„Nemáš náhodou nějaké pouto? Jsi daleko od obchodního centra. Co se stane s tím klukem, který si tě vyvolal?“
Jo, jsem doktor. A zdraví lidí je pro mne na prvním místě. Dobře jsem si pamatoval, jak mě samotnému bylo špatně, hodně špatně, když jsem poprvé Agaresovi utekl.
Agares
Sotva jsme se ocitli s Aimem sami v kuchyni, už jsem ho zase měl kolem krku a jeho jazyk v puse.
Jen jsem spokojeně zabručel a nechal se tím unést, protože už dvakrát jsem ostrouhala, u Aima jsem věděl, co můžu čekat.
Ještě, než mi jeho ruka ale zajela do kalhot, pustil jsem ho a olízl si rty.
„Napřed práce, pak zábava," zachrčel jsem a přešel k lince, abych udělal to kafe.
„Můžeme-"
Co můžeme už Aim nedořekl. V tu chvíli se totiž objevil ve dveřích Elwin a hned to na Aima vychrlil.
Než se Aim, kterému cukalo obočí, pohnul, aby Elwina zabil, já už stál u té své prdelky a mačkal ho v náručí.
„Jsi tak rozkošný. Satane! Chci si tě vzít s sebou do Pekla a muchlovat tě každý den."
Aim jen protočil očima a odfrkl si.
„Za prvé, tu chvilku to vydrží. Za druhé, měl by ses starat víc o sebe, za třetí, má plné ruce práce s přednostma té holky, co se jí snaží fiknout, za čtvrté, už si chci konečně zašukat s Agym, tak co kdybyste se vy dva konečně někam odporoučeli a dali nám pokoj? Nebo se klidně můžete dívat. Agymu to nevadí. Pamatuju si, jak mi jednou projížděl dírku na stole uprostřed Baalovi oslavy," zavrněl Aim a vmžiku byl zase u mě. „Agy… už to nevydržím… potřebuju tvého juniora."
Dýchl mi do kůže na krku a jeho ruka okamžitě zajela do mých kalhot.
Jo, Juniorovi se to sakra moc líbilo, vždyť chudák ještě před chvilkou měl na dosah pěkný zadeček, a pak zase ostrouhal.
Elwin
Po kolikáté jsem už dneska protočil oči?
Ten Aim nemyslí snad na nic jiného než na to, jak se někomu dostat do kalhot.
„To jste všichni ďáblové tak věčně nadržení?“ odfrkl jsem si.
Ale pravda byla, že tentokrát jsem ani neucuknul, když mě Agares chytl do těch svých ruk.
Jo, vím, že mi stoupnul trochu adrenalin, a tak asi ani nebylo divu.
Ale v momentě, kdy Aim řekl, že se můžeme dívat, zarazil jsem se.
„Já… já ne… nechci se… dívat…“ odstoupil jsem od Agarese o krok. „Tam… je volný… pokoj… já budu vedle…“
Ukázal jsem jim k pokoji kluků, a pak jsem rychle zmizel ve svém pokoji, kde jsem se málem srazil s Jonasem, který stepoval u dveří.
„Musím se učit,“ odfrkl jsem si, když jsem se posadil na postel.
Nešťastně jsem si vydechl. Od chvíle, kdy se objevil Agares je to jedna katastrofa za druhou.
I když…
Kdyby tu nebyl…
Nemůžu zas říct, že to bylo jen špatné. Byly i věci, které jsou dobré.
Už jen to, že nemusím nosit brýle.
A já… já mu ještě nezaplatil.
„Půjdeme uvařit oběd?“ podíval jsem se na Jonase.
Když přikývl vstal jsem společně jsme šli do kuchyně.
„Klidně si běžte… zašukat… my uvaříme oběd.“
Raději jsem se ani nedíval na to, jak se Aim plazí po Agaresovi, zatímco Jonas se od nich nemohl odlepit pohledem.
Agares
Vážně jsem začal uvažovat o tom, že si ho vezmu do Pekla.
„No, všichni ne, ale drtivá většina jo," ušklíbl jsem se nad Elwinovou poznámkou a nechal se ohrabávat Aimem, který už byl tvrdý jak beton a vyrýval mi rýhu do stehna.
„Ten tvůj asi není moc akční, co?" zabručel Aim a kývl směrem k pokoji, kde zmizel Aim. „I když já mám co povídat. Ten můj snad ani neví, na co ho má."
Odfrkl si a během vteřiny už mi protahoval penis v ruce, a já rázem zapomněl na všechno.
Když se pak Elwin s Jonasem znovu objevili v kuchyni s tím, že uvaří, ani jsem už neměl sílu Aima odstrčit. Sice bych byl radši, kdyby se po mě plazil někdo jiný, ale tělo si řeklo svoje.
Hlavně teda Junior.
Všiml jsem si ale, jak se na nás Jonas dívá, a jak se mu povážlivě nadouvají kalhoty.
„Nechceš se přidat," zavrněl na něj Aim, který si toho taky všimnul a stáhnul ho k nám.
„Já… slíbil jsem… ach!" zasténal hlasitě, když Aim skončil na kolenou a vrhl se na jeho penis.
Jen poslední silou vůle jsem nás dotáhl do pokoje, protože jsem věděl, jak se k téhle věci Elwin staví, a Jonas se mezi vzdycháním Elwinovi omlouval za to, že mu nepomůže, ale prý se tohle nedá vydržet, a on se chce na nás dva dívat.
O pár minut později se už Aim svíjel pode mnou, křičel vzrušením a Jonas jen zíral s otevřenou pusou.
Elwin
Trošku napjatě jsem čekal, jak Agares zareaguje na můj návrh.
Nechtěl jsem, aby mě zas táhl s nimi do pokoje.
Naštěstí se to tentokrát obešlo bez problémů. Teda, mých problémů.
A vlastně i Agaresova. Nezmizel, jako už to dvakrát udělal, ale zatáhl Aima a Jonase do ložnice kluků.
I když… Jediný zatáhnutý byl asi jen Jonas, ale i tak neprotestoval.
Jo, to jsou ti umělci. Volný život, pohoda… Jen si užívat.
Ale nezazlíval jsem mu to. I takoví lidé jsou na světě potřební, abychom si my ostatní mohli při pohledu na jejich krásné výtvory oddechnout od denních starostí a stresu. A čím víc jsou free, tím lepší jsou jejich díla.
Zaběhl jsem do pokoje, rychle jsem se převlékl, pobral jsem si věci na učení, a ty jsem si pak rozložil v kuchyni na stole. Umyl jsem si ruce…
Proč ne? Byli jsme venku, sahal jsem na plno věcí, všude je plno bakterií a přenosných nemocí.
Nevěřili byste, ale nejméně infekčních chorob chytnete na záchodovém prkýnku. Divný co? No, ale v případě, že se o záchod staráte.
Ale i tak, kliky, tlačítka ve výtahu, jo, tak to je dokonalá pohroma.
A já prostě nechtěl do jídla nanést nějaké ty potvory, které by nám mohly způsobit žaludeční obtíže.
Zapřemýšlel jsem, jak dlouho jim to bude trvat, než se z pokoje dostanou. Podle těch zvuků jsem ani nedokázal odhadnou, jestli jsou na začátku, uprostřed nebo budou končit.
Tak jsem nakonec vybral špagety carbonara.
Nevím, jak se na to budou tvářit pekelníci, ale já to měl rád, a Jonas určitě nepohrdne…
A tak jsem začal vařit, a mezi tím a učením jsem byl nucen naslouchat těm výmluvným zvukům, které šly z pokoje…
Agares
Konečně jsem si to užil se vším všudy.
Aspoň, jak to v rámci toho, že jsem neklátil Elwina, šlo.
Aim byl víc než nenasytný, a kromě toho, po chvilce k sobě zatáhl i Jonase a začal ho učit pár triků, jak dostat chlapa úplně na kolena.
I když jsem pokaždé nahoře, nechat si od někoho olízat dírku, je právě pro nás mnohem víc vzrušující.
A Aim to se mnou uměl jako nikdo. Jen jsme se k sobě moc často nedostali, jednak kvůli našim pozicím, a taky proto, že Aim měl svou práci a byl věčně v trapu.
Když jsem jim věnoval svou lahodnou chuť, pro změnu jsme zase Jonasovi ukázali, jaké to je, když ho kouří dva démoni.
Myslím, že tentokrát mi ani nevadilo, že křičí, protože se jeho hlas dal aspoň poslouchat.
A když jsem konečně Aima nabral tak, aby měl Jonas pěkný výhled, a začal ho klátit, jen jsem úlevně zasténal, jak Junior konečně dostal to, co chtěl.
Ukázali jsme Jonasovi pár možných i nemožných poloh. Když Aim odpočíval, nabral jsem ho, aby z toho taky něco měl, a když se pak začal mít Aim k Jonasovi, a já byl konečně jakž takž uspokojený, nechal jsem je a vyšel z pokoje.
Jo, nejspíš budeme muset tak týden větrat, a to povlečení se bude moc vyhodit, jak je už teď naškrobené, ale aspoň něco.
Zapřel jsem se mezi dveřma o futra a zadíval se na Elwina, který si mě nevšiml.
Pozoroval jsem ho a vybavoval si všechno, co jsem s tímhle klukem už prožil. Vážně mi po něm bude docela smutno. Nejspíš ho občas navštívím.
Vypadal soustředěně, když pobíhal mezi vařením a učením, kuchyní to začalo vonět, a aniž by si to uvědomoval, občas si po nose pošoupnul neexistující brýle.
Mimoděk se mi vybavila Doylova slova o tom, proč to udělal.
Jo, tak ten Daniel, Elwinův spolubydlící...
Dokázal bych si je spolu představit. Vypadalo to, že má o Elwina skutečný zájem, a dokázal by se o něj postarat. Už jsem se chtěl ozvat, když jsem si uvědomil, že jsem nahatý a celý olepený.
Přemístil jsem se do koupelny, opláchl se, nahodil na sebe trenky a triko, a zase se přemístil zpátky mezi dveře.
Elwin zrovna zápasil s hrncem špaget, kterých nejspíš uvařil hodně, tak jsem k němu přistoupil, vzal hrnec do ruky a na něm nechal cedník.
„Pomůžu ti," usmál jsem se na něj a podrbal ho ve vlasech.
Elwin
Chvílemi jsem měl nutkání se jít podívat, jak to vypadá vedle. Už podle zvuků.
Ale pak jsem po nějaké chvíli dokázal všechno vypustit, a koncentraci jsem soustředil jen na učení a na vaření.
Netušil jsem, kolik, koho ti dva sní. Ale nejspíš hodně, podle toho, jak Agares jedl předtím, tak toho bude potřeba kotel.
Už jen té slaniny a sýra kolik jsem použil.
Když jsem dodělával špagety, musel jsem nakonec upustit i od učení, aby se mi nerozvařily.
Potřeboval jsem je scedit a hned přihodit do pánve, aby se to udělalo dobře.
Málem mi to vypadlo z ruky, když se za mnou objevil Agares.
Když si vzal ten těžký hrnec, popadl jsem cedník, a společně jsme pak špagety slili. Museli jsme nadvakrát, protože těch špaget bylo opravdu hodně, ale zvládli jsme to, a naštěstí jsme s klukama koupili obr pánev, do které se to v pohodě vlezlo.
„Jak dlouho jim to ještě bude trvat?“ pohodil jsem hlavou ke dveřím pokoje. „Já jen, ať to nemají studené.“
Pomíchal jsem a prohřál pořádně špagety s omáčkou, aby byly, jak mají být, a pak jsem pánev stáhl z plamene.
Začal jsem uklízet učení ze stolu, abychom mohli prostřít.
„Víš, Agaresi… Ani jsem ti vlastně ještě ani nepoděkoval. Za všechno. Teda jako… Vím, že za něco bych měl správně zaplatit, ale i tak… Děkuji…“
Přistoupil jsem k Agaresovi, stoupnul si na špičky a věnoval mu krátký polibek.
Pak jsem rychle odstoupil a pokračoval jsem v prostírání.
„Pohněte si! Jídlo už je hotové!“ křiknul jsem k pokoji.
Od kdy jsem tak důrazný? Jsem to vůbec já?
Agares
Musel jsem se začít smát, když Elwin najednou všechno vzal do svých rukou a stal se z něj rázný otec domácnosti.
Jo, tak mi na moment připadal. Ale líbilo se mi to. Opravdu, že jo.
„Hned je vyženu. Přece nedopustím, aby tvá dobrota přišla nazmar," vydechl jsem, když mě Elwin sám od sebe políbil.
I přesto jsem ještě chvilku zůstal stát na místě a jen na něj zíral.
I to jeho poděkování. Nevím. Nejspíš by mi už ani nevadilo, kdyby mi nezaplatil, i když pokud k ničemu nedojde, asi toho budu litovat a dlouho vzpomínat na to, jaké to mohlo být.
No, každopádně rozhodně nelituju toho času stráveného s Elwinem.
Na moment jsem si tentokrát přitáhl já jeho a krátce políbil.
„Nemusíš děkovat. Rád jsem ti pomohl, i když, občas to se mnou není jednoduché. Ale jsi úžasný kluk, a jsem rád, že jsi mě vyvolal právě ty."
Ještě jsem ho líbnul na čelo, a pak už mazal do pokoje pro ty dva.
Napřed jsem je teda odpinknul do koupelny, hlavně Jonase, který měl naše semeno i ve vlasech a sotva stál chudák na nohách, ale ten spokojený úsměv mu asi dlouho nikdo nesmaže.
A zatímco Aim pomáhal Jonasovi s umýváním a oblékáním, já pomohl Elwinovi s prostíráním.
A za chvilku už jsme si s Aimem doslova chrochtali, jak dobré to bylo.
„U Satana! Vezmi ho k nám! Tohle je…" ládoval se Aim, až se mu dělaly boule za ušima, a vypadalo to, že sežere celou pánev sám.
Já mu teda zdatně sekundoval, protože to bylo opravdu zatraceně dobré, a jen jsem přikyvoval na Aimovy slova.
„Vždyť jsem ti říkal, že je úžasný," zabručel jsem mezi sousty a spokojeně se zakřenil.
Elwin
Právě jsem nakládal na talíře, když se všichni vrátili a posadili se u stolu.
Jonas vypadal, že snad mele z posledního. Ale měl tak spokojený a šťastný výraz, že jsem se musel usmát. Skoro mu padala hlava do talíře, ale statečně se držel při vědomí, aby se mohl najíst.
Po očku každou chvíli sledoval Aima, a já ho začal podezírat, že by se nejraději sebral a klidně s ním odešel do pekla.
Jsou všichni umělci vážně takoví?
Ale sám jsem si vzpomněl na Agaresova slova, když říkal, že jsem úžasný kluk.
A když Aim řekl, že mě má s sebou Agares vzít, začervenal jsem se. Jo, styděl jsem se, ale rád jsem to slyšel. Byla to vlastně pochvala od někoho jiného než Agarese. A hlavně, Aim určitě nebyl ten, který by pochvaly rozdával na každém kroku.
„Bylo… to moc… dobré…“ zamumlal Jonas a tentokrát už jeho hlava padla na stůl.
Vyskočil jsem, jak jsem se lekl, že se mu něco stalo, ale když jsem se na něho podíval blíže, oddychl jsem si a pak se usmál.
„Usnul,“ odstoupil jsem, když ho Aim podebíral do náruče. „Nejspíš jste mu dali zabrat. Ale myslím si, že si rozhodně nestěžuje.“
Při pohledu na hodiny jsem zjistil, že denní doba postoupila, protože už bylo víc odpoledne, zatvářil jsem se nešťastně, jak ten čas rychle běží.
Začal jsem sklízet nádobí, abych se mohl jít ještě učit.
I když jsem se chtěl jít ještě proběhnout, abych se provětral a mohl se pak večer ještě trochu učit, stejně jsem tomu chtěl nějaký čas věnovat i teď.