Agares
Nedělalo mi problém ho vysledovat. Vlastně by to nebyl problém, ani když odjel, ale to se mi do toho nechtělo.
Cítil jsem jeho vůni, a navíc mě k němu táhlo to naše malé pouto.
Přesto jsem nespěchal. Možná tohle bude způsob, jak pochopí, že mluvím pravdu.
A pokud ne, vážně se na něho vyseru. Najdu si něco lepšího, budu si užívat, možná občas někoho fiknu, než mě Sáťa zavolá zpátky, protože pochopí, že jsem nepostradatelný.
Spokojený se svým plánem jsem se blížil nejspíš k místu, kde kluk bydlel, podle toho, jak tlak na hrudi ustával. Jemu bude blbě nejspíš ještě chvíli, ale dobře mu tak.
Nemá dělat herečku a má poslouchat, když mu někdo něco říká. Myslí si snad, že na to mám celý den? A taky, že mě baví ho nahánět po všech Satanech?
Leda hovno.
Konečně jsem nejspíš dorazil na místo a povzdechl si. V tomhle mám jako bydlet?
Vážně? Prošel jsem zdí a šel podle vůně do prvního patra, kde jsem zamířil k jednomu bytu. Slyšel jsem hluk, nejspíš nějaká párty, a když jsem vešel dovnitř, docela pobaveně jsem sledoval, jak si to kluci užívají.
Ale to nemehlo mezi nima nebylo. Prošel jsem kuchyní, nakoukl do koupelny, zhodnotil to jako nic moc, ale lepší než drátem do oka, a pak se málem vyvrátil, když jsem viděl tu klukovu špeluňku. To mám jako chrápat tady? Vždyť se tam skoro ani nepohnu!
Rázem jsem však na všechno zapomněl, protože můj pohled padl na postel.
Ležel na ní, brýle na nose nakřivo, vypadal jako mrtvý, ale já věděl, že není.
Vyhoupl jsem se nad něj, až postel pod mou vahou zaskřípala, a sklonil se k němu.
„Já ti to říkal. Cítíš to, viď?" zašeptal jsem. „Ten podivný tlak. Bylo to proto, že jsi byl moc daleko ode mně. Ale neboj. Vím, jak ti ulevit."
Po těch slovech jsem se přilepil na jeho rty, jednou rukou mírně sevřel jeho hlavu, abych mohl polibek prohloubit, a tou druhou zajel na jeho hruď, abych ho pohladil a uvolnil bolest.
Elwin
Tlak na hrudi se stupňoval, a já už sotva dýchal.
Už jsem chtěl zavolat na kluky, aby mi doktora přeci jen zavolali. Ale pak ten tlak začal ustupovat, a i když mi bylo pořád blbě, mohl jsem aspoň dýchat.
Ale vzápětí zas ne.
Myslel jsem, že se mi rozmáčkne hrudník, jak jsem na něm ucítil tu tíhu.
Otevřel jsem oči a zděšeně hleděl do tváře toho chlapa.
No, aspoň že už není nahý.
A než jsem to stihl domyslet, měl jsem v puse jeho jazyk.
Může přelud líbat? Můžu to cítit? I tu jeho ruku?
Sevřel jsem čelisti k sobě. Myslím, že jsem ho kousnul do jazyka.
„Nem-nemůžu dýchat…“ zasípal jsem ztěžka.
Ale nebyl jsem schopný hnout ani jednou rukou, abych ho odstrčil.
A šlo by to vůbec?
A ta jeho ruka na mém břiše?
Může to být ještě horší?
Agares
Fajn. Zabiju ho sám. Myslím, že je to dobrý nápad. Větší herečku jsem v životě fakt neviděl.
U Satanových chlupů, to je tak těžké uvěřit?!
„Můžeš trochu spolupracovat?! A poslouchat, co ti říkám?!" vyjel jsem na něj a odtáhl se. „To si tak zabedněný, nebo úplný trotl?! Říkal jsem ti, že když se ode mě hneš, tak zemřeš! Co je na tom k nepochopení?!"
Slezl jsem z něj úplně a hodil po něm jeho tašku, kterou jsem před tím pustil na zem.
„Tak ještě jednou. Ty kniha, kterou jsi četl v sobě ukrývala vyvolávací formuli. Nic neobvyklého. Tím, žes ji přečetl nahlas, jsi mě k sobě přivolal. To znamená, žes mě k sobě přivázal. To je taky normálka. Nikdo jiný než ty, mě nemůže vidět, ani slyšet, pokud sám nebudu chtít. Nemůžeš se mě zbavit, jinak sám zemřeš. Až po určité době, kdy vyvolávací kouzlo vyprchá, se můžu vrátit zpátky. Do pekla. Jsem démon. To je ale překvapení!" velmi pomalu a zřetelně jsem mluvil, kdyby mě náhodou zase přeslechl.
A pak mě napadlo, že je ještě způsob, jak ho přesvědčit.
I když jsme vypadali jinak než, jak si nás lidé představovali, s trochou námahy jsme dokázali na sebe vzít podobu, jakou nám přisuzovali.
Trvalo mi několik vteřin, než jsem na sebe vzal podobu rohatého a naklonil se nad prckem.
„Pokud se přestaneš chovat jak puberťačka, a konečně si budeme moct normálně promluvit, zjistíš, že naše spojenectví ti ještě bude ku prospěchu," zavrčel jsem na něj, a pak se zase rychle změnil zpátky.
Pokud ani tomuhle neuvěří, tak fakt nevím.
Elwin
Popadl jsem svoji tašku a pevně ji sevřel, když ji po mně hodil.
Poslouchal jsem, co říká, a nic z toho mi nedávalo smysl.
Co to je za blbost někoho vyvolat? Jsme snad v pohádkách nebo fantasy filmech?
Blbost. Nic takového neexistuje.
Ale pravda byla, že mi už bylo o něco lépe, když přišel.
Ale ve chvíli, kdy se ten přelud změnil v něco divně rohatého, jsem vyjekl a vyskočil jsem na nohy.
„Jdi pryč! Jdi ode mě pryč!“ popadl jsem kabelu za popruh a s pořádným rozmachem jsem toho chlapa nabral taškou.
Mával jsem s ní ve snaze se toho chlapa zbavit, hulákal jsem, aby odešel, aby ta halucinace zmizela, ale on se tu držel hůř než samotné vteřinové lepidlo.
„Co to tu nacvičuješ?“ ozval se Bredův smích ode dveří.
Pustil jsem tašku, která setrvačností letěla na toho chlapa a skončila v policích s knihami.
Pár jich spadlo na zem a taška skončila zavěšená na polici.
Ani nevím, jak se mi to povedlo.
„Nacvičuješ nějaké představení, nebo hod kladivem? Jedeš na závody? Nevěděl jsem, že jsi tak sportovně založený,“ smál se Bred dál, a tím svým smíchem upoutal pozornost.
Za ním se brzy objevil Daniel, ještě s jedním z kluků, a zvědavě nakukovali Bredovi přes rameno, co se děje.
„By mě zajímalo, co jsi chlastal!“ nedokázal Bred zastavit svůj smích.
Ale volání z jejich pokoje ho nakonec donutilo se otočit a odejít.
„Přijď raději za námi!“ zavolal ještě Daniel, když se taky vracel do jejich pokoje.
„Hele, Winie…“
Leknutím jsem nadskočil, když se mi kolem pasu omotala ruka Freda.
Ani jsem nezaregistroval, kdy vešel, kdy za sebou zavřel dveře, a kdy se přiblížil až ke mně.
„Jsi zbytečně vystresovaný,“ potlačil mě až k posteli, i když jsem se snažil dostat z jeho držení.
Popadl mě za ruku, otočil čelem k sobě, a pak mě svalil na postel.
„Na co pořád čekáš? Na nějakou hezkou holku, nebo nějakého prince na bílém koni? Je ti dvacet dva, už je čas, abys okusil i něco jiného než jen do hlavy cpát tu doktořinu.“
Po svých slovech se vrhnul na mé ústa.
Byl silný, držel mě pevně za bradu, a já nedokázal ani otočit hlavou či stisknout čelisti k sobě.
Mohl jsem jen hučet do jeho pusy, aby mě pustil, ale bylo to fakt jen hučení, mrmlání, kterému nebylo skrz jeho jazyk rozumět.
To nevidí toho chlapa? Je mu jedno, že tu nejsme sami? Vážně ho nevidí? Vážně?
Je to halucinace, tak jak by mohl…
„Nevzpírej se, ukážu, jak ti, jak na to. Uvidíš, že nebudeš litovat,“ přestal mě na moment líbat, ale jen proto, aby se trochu nadzvedl.
Přestal mě držet za bradu, ale za to mi zacpal pusu, protože jsem se už nadechoval, abych zakřičel na kluky. Druhou rukou mi rozhrnul košili, až mi odletěly knoflíky, pohladil mě po břiše a vzápětí mi začínal rozepínat kalhoty a už se cpal dovnitř.
Myslí to vážně… On to, sakra, myslí vážně…
Nemůžu! Nedokážu se bránit! Je silný!
Nechci! Já to nechci!
Chtěl jsem ho aspoň kousnout do ruky, ale měl jsem problém se nadechnout, natož ho ze sebe shodit…
Agares
Satan aby to spral!
Mám já tohle za potřebí?!
Byl to idiot. Opravdu. Žádné smysluplnější přirovnání mě nenapadlo. To mu to mám jako dát písemně, bo co? Požádat osobně Sáťu, aby sem dovalil tu svou prdel a tomu cucákovi ukázal, jak se věci mají?!
Myslím, že tohle je naposledy, co jsem zavítal do lidského světa. Seru na to. Fakt. Sem v důchodovém věku a nepotřebuju se ještě rozčilovat. Neprospívá to spermiím. A těch se rozhodně vzdát nehodlám.
Nechal jsem skrz sebe proletět tašku a bojoval s touhou toho kluka vyhodit tím pidi oknem, co tu měl, anebo odejít, aby se nakonec odrovnal sám.
S tím jeho vřískotem, nejspíš ho brzy někdo obsadí do nějakého béčkového hororového filmu, přilákal pozornost ostatních. A kdyby jen to.
S pobavením jsem sledoval, jak se ten jeden na něj začíná i přes protesty sápat.
„Kdybys nedělal herečku, tak se tohle nestalo," pronesl jsem za zády toho, který se akorát vecpal klukovi do kalhot.
Vypadalo to opravdu docela zajímavě, ale já potřeboval, aby kluk byl při smyslech a dostal rozum. A tenhle mi to tímhle moc neusnadní. Natáhl jsem se, sevřel zezadu jeho krk, a pak ho zvedl do vzduchu.
„Co-co se to děje?! Co-co to je?! Winnie?" začal panikařit a zmítat se v mém sevření, zatímco visel ve vzduchu pár centimetrů nad zemí.
Ještě několikrát zakřičel a zazmítal se, než jsem si ho otočil čelem k sobě a na vteřinu se zviditelnil.
„Bu," houkl jsem na něj a pustil ho.
Za mého pobaveného chechotu se rozječel, jako by ho na nože brali, a pomalu po čtyřech se snažil dostat z pokoje. Samozřejmě znovu přilákal pozornost těch druhých, ale já se opět zneviditelnil.
A než se stačili zeptat, co se děje, ten smrad už pádil z bytu ven.
Do rána to stejně zapomene, a teď od něj bude aspoň pokoj.
„Prý 'nebudeš litovat'... Suchar," uchechtl jsem se.
„Ukážu ti jak na to," papouškoval jsem dál. „Jako by znal tu největší rozkoš. Suchar."
Znovu jsem se zachechtal, a pak se podíval na tu hromadu neštěstí.
Sjel jsem pohledem přes nahou hruď, rozkrok a vrátil se zase zpátky k jeho hlavě.
Sakra! Dal bych si říct!
Elwin
Tlak ze strany Freda najednou zmizel, a já se díval na to, jak visí ve vzduchu a ječí.
Ten chlap ho držel za krk, několik centimetrů nad zemí, jednou rukou, jako by byl nějaká panenka.
Fred nechápal.
A já taky ne.
Až do chvíle, kdy se Fred otočil a najednou zaječel, jako by viděl rohatého.
„Co se stalo?“ vběhl do pokoje Daniel a zastavil se až u postele.
Díval se na mou ubohou maličkost, pak se podíval ke dveřím, kde právě Fred vystřelil z bytu, a pak se zase podíval na mě.
„Udělal ti něco?“ přisedl si ke mně.
„Ne…“ přitáhl jsem si košili, abych se zahalil, a snažil se upravit kalhoty. „Nestihl to.“
„A proč tak zdrhal?“
„Nevím, najednou začal ječet,“ mrknul jsem po očku na toho chlapa, a pak zpátky na Daniela. „Dany, nechci… nechci, aby sem už chodil.“
Na moment jsem se opřel čelem o jeho rameno. Když mě pohladil po zádech, že už je to dobrý, a Fred sem už ani nepáchne, úlevně jsem vydechl.
„Stejně je asi brzy vyrazím, jestli chceš, přijď se pak podívat na nějaký film, ok?“ postavil se Daniel, ještě mi pocuchal vlasy, a já udiveně hleděl na tu sponku, kterou měl najednou v ruce.
Ani jsem si neuvědomil, že ji tam celou dobu mám.
„Děkuji,“ otočil jsem hlavu k mé vidině.
„Za málo,“ pokrčil rameny Daniel. „Vlastně jsem ani nic neudělal.“
Ještě se na mě usmál, a pak mě už nechal samotného v pokoji.
„Chci umřít,“ posteskl jsem si.
Natáhl jsem se pro tašku, a vytáhl z ní tu knihu. Tašku jsem hodil na zem, pohodlně se usadil s knihou na klíně, a pak jsem vyhledal stránku, kde jsem četl ten odstavec, který údajně měl přivolat toho chlapa.
Zaměřil jsem se jen na tu knihu, snažil jsem se ho vytěsnit z hlavy a tvářit se, jako že tam není.
Prolistoval jsem celou knihu, ale nenašel jsem tam už nic jiného, co by mohlo odpovídat tomu, že bych se ho mohl zbavit.
„Půjdu do kostela. Určitě tam bude nějaký exorcista, nebo něco. Nebo někdo, kdo mi poradí, jak se ho zbavit,“ mumlal jsem si pod nos.
Odložil jsem knihu a zvedl se z postele. Pořádně jsem se prohlédl, a pak jsem si povzdechl nad tím, jak vypadám. Vytáhl jsem si čisté věci ze skříně, popadl ručník a rychle jsem vyběhl z pokoje rovnou do koupelny, kde jsem ještě rychleji zabouchnul dveře a raději i zamknul.
Oddychl jsem si, že jsem to stihl, aniž by mě on následoval. Svlékl jsem se a hned zalezl do sprchy, abych se mohl dát do pořádku, a zajít do nějakého nejbližšího kostela.
Agares
Já se asi zvencnu! Nevím, čím jsem si to zasloužil. Už se zdálo, že konečně dostal rozum, ale pak začal mlet nějaké sračky o exorcistech.
Jako vážně?! Si jako myslí, že mě nějaký pánbíčkář, co mele nějaké ptákoviny a máchá kolem sebe křížem, dokáže zahnat?!
To je ta dnešní mládež! A ty béčkové horory, které stojí za hovno. Pak mají plnou hlavu sraček, a kdo to nejvíc odskáče? No my, protože jsme v tom naprosto nevinně.
Když si posbíral věci a zdrhl, nejspíš do koupelny, posadil jsem se na postel a povzdechl si. Vzpomínka na to, jak jsem si teď mohl pěkně užívat s Rakkim, mi ale vzbouřila krev v těle, takže jsem znovu vyskočil na nohy a vzápětí stál ve sprše proti tomu klukovi a tiskl ho zády na kachličky.
„Začínám toho mít vážně plné zuby! Spolupracuj, kurva, trochu! Myslíš, že ti nějaký zasraný pobožník pomůže?! Ani mě neuvidí! Stojí za hovno! Všichni! Ohánějí se svou vírou, ale skutečně jich věří jen minimum! Kde si myslíš, že se perou největší prachy?! V církvi! Zasraní pánbíčkáři! Ale Sáťa jim brzo zatne tipec, protože nám to kazí za A: kšefty, a za B: hlavně pověst! Ale! Díky tobě jsem přišel o jednu z nejlepších šukaček za poslední dobu, a to mám minimálně jednu denně, takže se přestaň chovat jako děcko, a už mi konečně věnuj pozornost! A poslouchej! Nebo ti mám hned teď a tady narvat péro do zadku a vystříkat ti dírku, abys pochopil, že jsem kurevsky skutečný?!"
Vrčel jsem mu do obličeje, sral na vodu, která na mě stejně neměla žádný účinek, takže oproti klukovi já byl pořád suchý, a měl vážně chuť svou pohrůžku splnit.
Elwin
Konečně klid a relax…
Užíval jsem si to, jak kapky horké vody dopadaly na mé tělo.
Ale ne dlouho.
Vzápětí mě do zad zastudily kachličky.
Mám už toho akorát tak dost. Ten chlap je horší jak pijavice.
A pořád mě musí osahávat, dotýkat se, a pořád mluví jen o tom, jak by si chtěl…
„Kruci,“ zaklel jsem v duchu a sklonil hlavu.
Nebylo to z horké vody, ale z toho, co říkal, a mě v hlavě okamžitě naskočila ta představa.
To teplo bylo tak nesnesitelné, že jsem natáhl jednu ruku a stáhnul horkou vodu na minimum.
Vykřikl jsem a prohnul se v zádech, když na mě dopadla sprška studené vody.
„Nechc… nechci tě tu… Nechtěl jsem tě… Nevěděl jsem, co to je… Učil jsem se na zkoušky… Nechápu proč to v té knize bylo,“ vydoloval jsem ze sebe přerývaným dechem, který se mi ztrácel snad až v plicích, jak voda byla studená. „Nechci tě tu… odejdi… Co mám dělat, abys odsud zmizel?“
Byl jsem úplně v koncích, a to, že znovu stál tak blízko, a já byl nahý…
Kruci, jsem nahý, a on je u mě… A moc dobře jsem viděl, co má mezi nohama…
Ještě jsem… Nikdy… ani jsem se… nikoho nedotkl…
Umřu…
„Chci umřít!“ zaskučel jsem.
Agares
Tak tohle mě dostalo.
Jakože ok, beru, byl ze mě v šoku. Ale říct, že mě tu nechce?! Chápe vůbec, co odmítá?! Chápe vůbec, co všechno by se mnou dokázal?! A momentálně tím nemyslím polohy v sexu?! Chápe vůbec, jak prospěšné může být spojení s démonem?!
Dokonce to přehlušilo i to, jak sexy zněl, když vykřikl a vzepjal se díky studené vodě.
Já si zase vrátil zpátky na teplou, rozhodně jsem nechtěl, aby mi umrzl. Teda...
„Bláhový kluku!" zasyčel jsem mu do tváře a stiskl jeho ladný krček. „Opravdu si přeješ umřít? Opravdu se přeješ zahodit svůj život jen kvůli tomu, že si neumíš poradit? Že se před tebou objevila překážka, a ty nevíš, co s ní? Uvědom si, že jsem někdo, kdo ti zlomí vaz a ani nemrkne. Kdo ti vyrve srdce z těla rychleji, než se stačíš nadechnout. Chceš se mě zbavit? Tak spolupracuj. Po čase vyvolávací kouzlo odezní, a já budu moc odejít. A věř mi, že budu raději kdekoliv jinde, než s natvrdlým panicem!"
Pustil jsem jeho krk a vzápětí si ho přitáhl do náruče. Jednou rukou jsem ho objal kolem pasu a zadíval se mu do očí.
„Nejsem žádná krvelačná bestie. Zabíjení děcek mě vážně nebere. Ale mám jen jedny nervy. Taky z toho nejsem nadšený. To mi věř. Nejraději bych se teď válel v posteli a užíval si skvělé šukačky, místo toho, abych se tu s tebou dohadoval. A to, že jsi přečetl vyvolávací formuli omylem, tě neomlouvá. Prostě tu jsem a hotovo!" sklonil jsem se ještě níž a dýchl mu na rty, které mě lákaly už od prvního polibku.
„Mimochodem, když pominu to tvé vyvádění, jsi docela sexy kluk,“ ušklíbl jsem se a mírně se zavrtěl, abych se otřel o jeho klín.
„Mohl bych ti aspoň ukázat, jaké to je, když se někoho dotýkáš. Dotýkal se tě někdy někdo? Tady?" přejel jsem palcem po jeho bradavkách.
„Nebo tady?" sjel jsem rukou do jeho klína a pohladil penis.
„Kdyby ses udělal, odbouralo by to všechen stres i zábrany," šeptal jsem dál, do jeho rtů a špatná nálada mě hned přešla. „Vykouřil bych tě, společně nás vyhonil, užil by sis to, ulevilo by se ti."
Dál jsem laskal jeho penis a svým klínem se o něj otíral, zatímco se mé rty už téměř dotýkaly těch jeho.
Mohl bych si ho vzít, ale zhoršil bych to i sobě. Ani jsem nevěděl, co chci víc. Jestli ho zabít nebo pokračovat takhle dál, abych věděl, jak daleko to zajde.
Elwin
Měl jsem ho plnou hlavu.
Nejspíš je to opravdu démon, protože teď, když na mě takhle mluvil, když se mě dotýkal, jsem nebyl schopen myslet na nic.
On… Kompletně vypnul můj mozek. Můj mozek génia! Můj mozek génia je teď absolutně nepoužitelný!
Já… já neumím jednat s lidmi! Já se neumím k nikomu ani pořádně přiblížit! K Bredovi a Danielovi jsem si hledal cestu víc jak půl roku!
Já se neumím ani seznámit!
Bojím se těch pěkných kluků! Bojím se toho, že se mi jen vysmějí! Já ani nevím, co jim mám říct, abych se neztrapnil!
A on mi tady šeptá takové věci, na které se můžu akorát tak dívat tajně na pornu!
„Ba… by… mo… můž… eš mě… s…pus…tit?“ zablekotal jsem, jak jsem byl rozhozený.
Ani nevím, jestli to dávalo smysl. Měl jsem pocit, jako bych mluvil cizí řečí.
Esperanto. Jo, určitě to bylo esperanto.
Bože můj! Ať jde pryč! Nechci, aby viděl, že mi stojí! Ať jde pryč!
Ať jde někam! Ať se vrátí do pekla!
Agares
Satanovy koule!
Asi jsem to trochu přehnal. Ten kluk…
Mě odrovnal. Dokonale. A to jsem ani pořádně nezačal.
„Nech to…" zašeptal jsem do jeho rtů, zády ho natiskl na stěnu, a začal se věnovat jeho tělu i druhou rukou. „Neboj se… pomůžu ti. Ukážu ti to. Nemusíš se bát. Uleví se ti."
Cítil jsem z něj tu nejistotu, a možná i strach? Ale z čeho?
Vážně mi přišel docela pěkný, a vypadalo to, že o něj mají kluci i zájem, i když z toho knihovníka a toho magora, co se ho pokusil fiknout, jsem cítil jen touhu po sexu a nic víc.
Byl sice nemehlo a poleno, a taky mi došlo, že je nejspíš dost chytrý, takže mi moc nešlo do hlavy to, proč se takhle chová. Bojí se toho, že by protějšek zklamal? Nebo neví, co dělat? No, pro mě žádný problém.
"Honil sis ho aspoň někdy sám? Líbilo se ti to? Představoval sis, jaké to je, když by tě místo toho někdo kouřil? Chceš to poznat? Vědět, jaké to je?"
Mé rty už se úplně dotýkaly těch jeho, a má ruka chytla jeho penis, který už začínal nabývat na velikosti.
Chtěl jsem mu to ukázat. Ani nevím proč. Možná proto, že by to skutečně mohlo odbourat to napětí mezi námi? Navíc jsem strašně zatoužil po tom, vidět, jak bude reagovat.
„Jsi vážně krásný," sjel jsem rty na jeho krk, a pak se sesunul ještě níž.
Polaskal jsem jazykem jeho bradavky, dokud nebyly tvrdé, jako kamínky, a pak se přes bříško dostal až na jeho penis, který jsem olízl a následně vzal do úst.
Jen jsem ho potáhl, a pak se znovu vytáhl nahoru a rty opět přitiskl na ty jeho.
„Udělám ti to, ano? Vykouřím tě. Ochutnám tvé semeno, a ty mi ho pak můžeš vyhonit. Dotýkal ses někdy někoho? Držel jsi něčí penis? Můžu ti ukázat, že i tohle je slast. Že i tohle dokáže vzrušit. Nechej mě. Uleví se ti..."
Elwin
Mé vlasy jsou děsně nepoddajné. Trčí na všechny strany, nedokážu jim dát žádný tvar, a mohl bych na ně vylít kýbl laku. Jediné, co je trochu usměrní, je voda.
Vlasy mi splihnou kolem hlavy, stejně jako teď.
A já jsem rád, že mi je voda stáhla do obličeje, když jsem uhnul hlavou.
Jo, aspoň neviděl ten můj zděšený pohled, když mi došla jeho slova.
Ani nevím proč, ale na jeho otázky jsem jen vrtěl zamítavě hlavou, nebo jsem přikyvoval. A netuším, na co jsem odpověděl kladně, a na co záporně.
Ale určitě jsem tímto odpovídal pravdivě. Neumím lhát. Teda… zatím jsem to nezkoušel, neměl jsem potřebu.
Ale…
…pomůžu ti. Ukážu ti to. Nemusíš se bát?
Neslyšel jsem to už dneska jednou?
Jenže to, co mi dělal, mi vůbec nedovolovalo myslet. Můj mozek… Ne… Moje krev se z mozku přestěhovala do rozkroku. A že se ji tam opravdu vedlo dobře.
Začal jsem se chvět a krátce a povrchně dýchat.
Ještě nikdy mi to nikdo nedělal. Vždycky jsem utekl, protože jsem se bál, že se ztrapním.
Jo… párkrát jsem si ho honil, když kluci byli pryč.
Ne, nejsem krásný…
Trapas…. Bude to trapas…
Ale!
Když se ztrapním, možná mě nechá být. Kdo by se taky zabýval někým takovým, jako jsem já, dýl než je nutné…
Agares
Mírně jsem se zamračil, když uhnul hlavou a vyhl se mým rtům.
Nechápal jsem, proč tak reaguje. Zpočátku. Po chvilce mi to došlo. Možná si to neuvědomuje, ale ve své naivitě, nebo, jak bych to měl nazvat, byl jako otevřená kniha.
Kromě toho naše "spojení" mi umožňovalo trochu cítit to, co on.
Ne moc, ale trochu ano.
Na okamžik jsem ho přestal laskat a prsty mu zvedl bradu, aby se mi podíval do očí. Vlasy jsem mu odhrnul z čela i tváře, a strčil za ucho.
„Chci se na tebe dívat. Chci vidět všechno. Neschovávej se. Já nejsem jako ostatní. Nejsem jako ten z pokoje. Nechci tě ošukat jen proto, abych se tím pak mohl chlubit. Nechci tě proto, abych pak mohl říkat, cos udělal špatně. Ať uděláš cokoliv, neodejdu. Jsem démon, ne pubertální kluk. Mám rád sex. A kdyby ses mi nelíbil, nestojím tu s tebou. I když jsme nezačali nejlíp, prostě to chci udělat, a ne jen proto, že jsi mi svým přivoláním překazil šukačku. Kdybych chtěl, ojedu tě a ani nepípneš. Ale nejsem barbar. Chci, aby z toho měl něco i ten druhý."
Sice už jsem neřekl to, že nesnáším polena, a panicové v tomhle byli asi nejhorší, ale neměl jsem z něj ten pocit. A ani jsem nečekal, že bude ječet jako trefený Leviathan.
Ale opravdu mě to začínalo lákat čím dál víc. Navíc jsem to bral teď skutečně jako něco, co by ho dokázalo uvolnit a trochu víc nás sblížit.
Na moment jsem ho pustil a rychle ze sebe stáhl oblečení, abych se svým nahým tělem mohl opřít o to jeho. Chytil jsem jednu jeho ruku a nasměroval si ji na svůj penis, který už taky docela ožil.
„Máš velmi jemné ruce," zašeptal jsem a znovu se sklonil k jeho rtům.
Pak jsem vzal jeho druhou ruku a dva prsty si strčil do pusy.
Začal jsem je jemně kousat, sát a olizovat, aby věděl, co ho čeká, až se dostanu k tomu hlavnímu.
Elwin
Poslouchal jsem ho a vůbec netušil, co mu na to mám říct.
Pořád to bylo divné.
Ne divné jako divné. Ale… Divné…
Mluvím tu s přeludem, nechávám se od něho osahávat, poslouchám, co mi říká, dívám se na něho, jak se svlíká a dotýkám se jeho penisu…
„Kurva!“ vyjekl jsem, když mi to došlo, a moje ruka cukla ve snaze stáhnout se zpátky.
Nemluvím sprostě. Vážně nemluvím sprostě!
Musím ho pustit! Musím utéct! Musím ho pustit.
Musím ho pustit!
Tak proč ho sakra, pořád držím?
Je velký jak násada od smetáku! Je to vůbec možné?
A v tu chvíli mi došla jedna věc.
Od teď se už nejspíš nebudu dívat na porno.
„Já… já to nikdy… ještě… nedělal…“ zakoktal jsem se.
„Jako sám… ale…“ fascinovaně jsem sledoval, jak olizuje moje prsty. „Sám jo… nikdo… nedělal… ne…“
Byl jsem úplně v prdeli. Tak moc, že jsem už ani neměl snahu utéct, a když mě kousnul do prstu, vyjekl jsem a bezděčně jeho penis sevřel ještě víc, místo abych ho pustil.
Agares
Vážně byl sexy, aniž by si to uvědomoval.
A ta jeho ruka! Přivřel jsem oči a vydechl, když mě najednou víc sevřel.
V jednu chvíli jsem měl co dělat, abych se nezačal smát nad tím, jak začal blekotat. Bylo mi jasné, že to nikdy nedělal, ale byl tak...
Roztomilý? Nikdy bych neřekl, že zrovna tohle mě bude tak fascinovat.
Nasál jsem do pusy třetí jeho prst, pořádně ho do sebe vtáhl, a jazykem polaskal kůžičku mezi nimi.
Jeho ruku jsem zatím navedl tak, aby mě začal třít a víc zesílil stisk.
„Jde ti to moc dobře," zachraptěl jsem, když jsem pustil jeho prsty, a pak se od něj kousek odtáhl, sevřel svůj penis, trochu podklesl v kolenou a žaludem se začal otírat o ten jeho.
Ruku jsem mu nasměroval, aby spolu se mnou sevřel oba naše penisy, a pak se na něj opět přitiskl.
„Vážně nevím, proč o sobě tak pochybuješ," zachraptěl jsem a volnou rukou jemně sevřel jeho zátylek. „Chci tě líbat. Chci, abys cítil všechno."
Dýchl jsem do jeho rtů a vlastně si uvědomil, že mi ještě ani neřekl své jméno.
„Tvé jméno. Jak se jmenuješ?" vyslovil jsem svou myšlenku nahlas, přitiskl se na jeho rty a jazykem obkroužil jejich konturu, zatímco jsem se o něj začal víc otírat a cítil, jak se tomu pomalu poddává.
Jistě. Mohl bych si ho vzít násilím, ale nechtěl jsem. Chtěl jsem, aby si to užil, aby si o to sám řekl, aspoň teda v rámci možností. Aby ukázal, co v něm je. Aby poznal tu krásu, o kterou doteď přicházel.
A docela to kupodivu začalo vzrušovat i mě. Sice nevím, jak dlouho mi to takhle vydrží, ale pořád lepší než vidlemi do oka.
Elwin
Nevím, jestli vidím rozmlženě proto, že nemám brejle, nebo proto, že je tu plno páry z té teplé vody.
Nevím, jestli umřu z nedostatku vzduchu, nebo z toho, jak moc se stydím.
Tolik možností…
Tolik a já se nedokážu rozhodnout.
Dělám jen to, co chce on.
Moje ruka se začala za jeho přispění pohybovat po jeho penise.
Fakt je velký! Je to obr!
A já… Na moment jsem pohlédl dolů, a vyděšeně zas zabodl zrak do jeho očí.
Je o polovinu větší než můj!
To je ono! Mám ho malýho, a proto se stydím se před někým svléknout. Všichni by se mi smáli!
Už bych nebyl Panic Winie, ale byl bych Malý panic Winie.
Kousl jsem se do rtu, když začal obírat můj další prst.
Může mě taková blbost vzrušit? Jo, nejspíš ano.
„Íj… ááá… já…“
Jméno! Jak se jmenuji!
Nevím! Kruci, nevím!
Nohy se mi podlamují, a jsem z toho úplně paf.
Jméno! Tak, krucinál, JMÉNO!!!
„Panic Winie!“ vyhrkl jsem.
Vzápětí mi došlo, co jsem řekl, a málem jsem se hanbou propadl.
„Elwin!“ rychle jsem se opravil.
„Pros… prosím… já…“
Zmlknul jsem, protože v tu chvíli z mých úst vyšlo podivné povzdechnutí, když se mým tělem přehnal divný pocit.
Tohle jsem necítil, ani když jsem si ho honil sám!
Agares
Je neuvěřitelný. Už jsem nelitoval toho, že jsem se vrátil. Tenhle kluk bude prostě můj, i kdybych s ním měl strávit několik pozemských let.
Pousmál jsem se nad jeho rozpačitostí, i tím, že byl úplně mimo.
„Elwin… El… krásně vzdycháš a krásně prosíš. A já chci slyšet víc," vydechl jsem, a pak se začal pomalu zase po jeho těle sunout dolů.
Měl opravdu jemnou pokožku. Trochu moc světlou na můj vkus, ale bez jediného kazu. Bylo vidět, že o sebe pečuje a není to žádná špindíra.
Když pustil můj penis, položil jsem si jeho ruku na svou hlavu, políbil ho na žalud a zvedl k němu oči.
„Jsi opravdu krásný. Všude. I tady," olízl jsem ho po celé délce, vtáhl do pusy jeho kulky, pohrál si s nimi, potahal je, a pak s mlasknutím vypustil.
Špičkou jazyka jsem zabrousil i k jeho dírce, ale hned se zase vrátil k penisu, abych ho zbytečně nezaplašil, a on si to ještě nerozmyslel.
„Sténej pro mě, Ele. Udělej se mi do pusy," zachraptěl jsem, a pak s pohledem upřeným do jeho očí jsem pohltil jeho penis a začal ho kouřit.
Hned jsem nasadil ostré tempo, škádlil ho jazykem i zuby, vtahoval do sebe nebo špičkou jazyka rejdil v jeho štěrbině.
Chtěl jsem, aby si to užil naplno. Aby tohle bylo něco, na co jen tak nezapomene.
Elwin
Já už nejsem v našem bytě.
Nejsem ani v Anglii.
Nejspíš ani v Evropě.
Jsem úplně někde jinde.
Možná spím a tohle je všechno jen sen?
Jo, už jsem měl erotický sen. A ráno pak mokrou postel.
Budu zas muset převlíkat a kluci se mi budou smát.
Rozhlédl jsem se po koupelně, na koho to vlastně ten můj sen mluví.
Ele?
Aha, jsem to já. Už mi tak skoro nikdo neříká.
Proč na to myslím?
Nejspíš proto, abych nemyslel na to, co dělá s mým penisem.
Tohle prostě už nedávám.
V jednu chvíli jsem se musel předklonit a rukama se zapřel o jeho ramena. Málem jsem se sroloval, jak mým břichem proletěl několikrát ten divný pocit. Divně zvláštně příjemný. Skoro jsem se hlavou zapřel o jeho.
To není skutečnost. To se vážně neděje.
To někdo jiný vzdychá čím dál hlasitěji, a sténá, a…
Jsem to já? Vážně jsem to já?
„Ty… Vy!... Pane… nevím jak… jméno… nemůžete… já… potřebuji… pustit…“ skoro jsem nedokázal popadnout dech, jak to bylo čím dál silnější, a v mém penise to začalo cukat.
jsem ten tlak ve varlatech, a to, jak se to ve mně všechno hromadí a hromadí a hromadí…
„Vybuchne! To!“ zavyl jsem a mé steny se už nedaly utišit, když to opravdu vybuchlo.
Nohy mi povolovaly, a už jsem nezvládal se ani pořádně držet. Zatnul jsem nehty do jeho ramenou ještě víc, a už jsem se přes něj doslova přelomil, že jsem viděl i mezi jeho půlky.
Nestihl jsem uhnout.
Udusí se!
Já ho udusím, a moje nehty bude mít natrvalo vyznačené v kůži…
Agares
Tohle bylo to, co jsem chtěl slyšet!
Vážně sténal nádherně, a já si v tu chvíli usmyslel, že udělám cokoliv, abych se jednou dostal i do jeho dírky. Ještě víc jsem zrychlil a víc ho začal sát, když jsem ucítil to cukání, a on mi svými hlasovými projevy dával najevo, že prožívá něco nového.
Jo, měl pravdu. Doslova mi explodoval v puse.
Ale já ho ještě víc na sebe natiskl a podepřel ho, aby mi nesletěl na zem.
Polykal jsem jeho sperma a musel přivřít oči nad jeho chutí.
Každý chutnal jinak, i když jste si mohli myslet, že ne.
A jeho chuť byla příjemně hořko sladká.
Zaplavil mé ústa a já ho nepustil, dokud jsem z něj nevyždímal i tu poslední kapičku.
Teprve potom jsem ho pustil a ještě olízal, aby si to užil do poslední vteřiny. Pak jsem se posadil a jeho si stáhl na klín, aby se uklidnil.
„Chutnáš úžasně. Vážně skvěle," zašeptal jsem do jeho ucha a jeho ruku si znovu stáhl na svůj penis.
Během té mé kouřící akce jsem ztvrdnul ještě víc, a teď už bych nedokázal jen tak odejít.
„Moc ti to sluší. Nemáš se za co stydět," zašeptal jsem do jeho rtů, a pak ho od sebe kousek odtáhl.
„Vyhoň mě. A dívej se, jak na tebe reaguje. Cítíš, jak sebou cuká? Jak je tvrdý? To je kvůli tobě. Udělej mě, Ele. Jde ti to moc dobře,“ zachraptěl jsem a pustil jeho ruku, abych ho nechal to udělat samotného.
Elwin
Ani nevím, jak dlouho jsem tak přes něj visel zlomený. A už vůbec jsem nevnímal nic, co se dělo kolem.
Jako… Byl jsem v koupelně sám se svým přeludem, tak co by se jako mělo dít.
Ale i tak.
Nohy se mi třásly, ruce se mi třásly, brada se mi třásla, i hlas se mi třásl…
Klepal jsem se celý, a nedokázal se z toho vzpamatovat.
Vážně to je lepší, než když jsem si ho honil sám, a navíc… nebolí mě teď z toho ruka.
Když mě stáhl na svůj klín, ještě jsem zrychleně oddechoval, a moje srdce se mohlo zbláznit. Jen velmi pomalu se uklidňovalo, ale i tak pořád mlátilo do mého hrudního koše, aby mě snad varovalo, že při větší námaze mi může hrozit infarkt myokardu.
A co teprve, když to po mně chtěl…
Mám ho vyhonit?
Jo, to mi půjde víc než skvěle. Mám v tom praxi. A navíc se mi ruce pořád třesou tak, že jsem jak vibrátor. Ale aspoň si to užije.
Musel jsem se opřít o kachličky, abych měl prostor protáhnout celou jeho délku v ruce. Ani nevím, kde jsem vyhrabal tu skrčenou odvahu, a přidal jsem druhou ruku.
Podebral jsem jeho varlata, uznal jsem, že i tady se nemá za co stydět, a několikrát jsem je opatrně promnul tak, abych z něj neudělal eunucha i bez chirurgických nástrojů.
Pořád jsem nedokázal zklidnit dech, ale když jsem ho sledoval z pod přivřených víček, už jsem se zapomněl i stydět.
Bylo v něm něco… zvláštního, co mi nedovolovalo odtrhnout od něj zrak ani v této chvíli.
Agares
Tak tohle bylo lepší, než jsem původně čekal.
Nejspíš jsem mu dodal odvahu, nebo nevím, ale když se kousek odtáhl, aby si udělal prostor, a přidal i druhou ruku, byl jsem v prdeli.
Spoutal mě svým pohledem, a i já tak na něj zíral zpod přivřených víček.
„To je ono… děláš to skvěle…" zachraptěl, zapřel se dlaněmi za zády o zem, a víc se tak proti němu propnul. „Pořádně ho sevři… to je ono… představ si, jaké by to bylo, kdybys mě kouřil… kdybych ojížděl tvou dírku."
Po těch slovech jsem začal pohybovat pánví a doslova tak přirážel do jeho rukou.
Rozhodně jsem nečekal, že si to tak užiju, a vydrážděný celou situací jsem po chvilce ucítil, jak to na mě jde.
Zasténal jsem, a ještě víc zrychlil. Netrvalo dlouho, a i v mém penisu začalo brzo cukat a s dalším protáhnutím se mé tělo sevřelo ve slastné křeči.
Táhle jsem zasténal, a s dalším pohybem na nás oba vypouštěl své semeno.
S poslední dávkou jsem se zvedl, přitáhl si Ela zpátky k sobě a přitiskl se mu na rty.
Tentokrát jsem se nenechal odbýt a jazykem okamžitě vjel do jeho úst, abych si pohrál s tím jeho.
Nevím, jestli se už někdy s někým líbal, ale chtěl jsem, aby okusil i tohle.
Elwin
Díval jsem se na něho a jak idiot přikyvoval, když říkal, že mi to jde skvěle.
Bodejť by ne… Nic jiného taky ani neumím. Možná bych i vyhrál turnaj v honění penisů.
Ale po jeho slovech, že se mám představit, jak mu ho kouřím, jsem pohlédl dolů, a vzápětí jsem zalapal po dechu.
Ne já jeho, ale on mě by nejspíš udusil.
Ne nejspíš, ale určitě…
To cukání, které jsem pak v ruce ucítil, mě i tak donutilo jeho penis sevřít o něco víc, jak jsem se bál, že mi z mé ruky vyklouzne.
„Mhm… hmm… huu… nemmm… už… ýý… chat…“ zahuhlal jsem, když mi strčil svůj jazyk do pusy a začal mě líbat.
Musel jsem se donutit dýchat nosem. Jinak to nešlo. A to už jsem zavřel oči, protože to byl nový pocit.
Jo, líbat se sám se sebou nejde, abych si to někdy zkusil.
A… tohle… líbilo se mi to.
A když se konečně oddálil, jen jsem táhle vydechl a jemně zasténal, jak moc se mi to líbilo.
Ale…
„Kř…křeč… ruka… bolí… zápěstí…“ vydoloval jsem.
Jo, dostával jsem křeč do zápěstí, ale nebyl jsem schopen povolit prsty a pustit jeho násadu.
Vlastně penis…
Agares
To, že se z nikým ještě nelíbal jsem pochopil vzápětí, když začal hučet, že ho udusím.
Naštěstí ale pochopil, co má dělat, a já si to vzápětí užíval i s ním, podle toho, jak se tvářil.
Krátce jsem se zasmál, když řekl, že má křeč v rukou.
„Netušil jsem, že se ti můj penis bude tak líbit," vzal jsem jeho ruce, omotal si je kolem krku a znovu si ho na sebe přitiskl víc.
„Jsi zvláštní kluk, Ele. Opravdu zvláštní," zahučel jsem a znovu ho políbil.
Moc jsem se se svými milenci nelíbal, ani nevím proč, ale u něj jsem rád udělal výjimku.
A už jsem se těšil, že budeme zase pokračovat a dostaneme se dál.
Příště mi ho musí vykouřit. Prostě musí. Chci naplnit tu jeho pusinku svou dobrotou.
Zavrčel jsem mu do úst, když jsem si představil, jak se o mě otírá jazykem, a otřel se o něj.
Jo, nejspíš si ho budu muset ještě vyhonit, abych ze sebe dostal všechno, ale pro začátek dobré.
Víc než dobré. Překvapilo mě to a potěšilo zároveň.
Kdo by to čekal od brýlatého nemehla, co je ještě panic.
Ještě chvilku jsem ho líbal, než jsem vstal a pomohl na nohy i jemu, aby se opláchl a dal dohromady.
Elwin
Kolikrát jsem si za tu chvíli v koupelně pomyslel, že je to divné? Že se cítím divně. Že jsem v háji, v prdeli, a kdo ví, kde ještě?
Může to být všechno ještě divnější?
Nejspíš ne.
Můj přelud mě postavil na nohy a já na něho civěl jak tele.
Prý jsem zvláštní…
„Jo, to slyším pořád, že jsem divný,“ zabručel jsem spíš pro sebe.
Ten příjemný pocit z toho, co jsem teď prožil, pomalu odezníval, a já se začal cítit divně.
Trapně…
Otočil jsem se k mému přeludu zády, aby na mě neviděl, a začal se rychle umývat, abych mohl vypadnout co nejdříve ven.
Když jsem vylezl ze sprchy popadl jsem první věc a začal se utírat.
Ani mi nedošlo, že nemám v ruce ručník, ale svoje triko, které jsem si chtěl oblíct. Došlo mi to v momentě, kdy jsem ho začal hledat a ono leželo celé mokré na zemi.
„Já… musím jít…“ rychle jsem posbíral svou hromádku oblečení a jen v trenkách zamířil z koupelny ven.
Otevřel jsem dveře, ještě se trochu pootočil, abych se přesvědčil, že tam opravdu pořád je.
Úplně mě rozhodil.
„Na shledanou, pane,“ vyhrknul jsem, otočil jsem se zpátky a chtěl vyjít.
Ale můj obličej se setkal s hranou dveří, a byl to tak silný náraz, jak jsem chtěl vypálit z koupelny, že jsem hodil placáka, a pak už jen nepřítomně zíral do stropu.