Elwin
Přemýšlel jsem, jestli to, co jsem včera udělal, že jsem se nechal tak unést, bylo správné, a moc jistý jsem si tím opravdu nebyl.
Jo, mít větší sebevědomí je fajn, ale chovat se jak urvaný z řetězu?
Ponaučení do budoucna – nepít alkohol. Aspoň ne v takovém množství. Pak se chovám jak nějaká štětka.
Sodoma Gomora.
Když se po delší době vedle mě objevil Agares, jen jsem pootočil hlavu, abych se přesvědčil, že je to opravdu on, a pak si zase hleděl svého kelímku.
Ale… Snídani bych si dal. Jo, hlad mám.
Zvedl jsem se, prázdný kelímek vyhodil do koše a pomalu jsem se šoural za Agaresem.
„Winnie?“ ozval se najednou kousek ode mne známý hlas.
Zastavil jsem se a díval se na Breda, jak stojí a prohlíží si mě jako nějakou exotickou věc.
„Jsi to vážně ty?“ přistoupil ke mně blíž. „Páni, to je změna. Málem bych tě nepoznal. Vážně. Ale sluší ti to. Vážně. Daniel bude překvapený. Vážně. Jsi jinak v pohodě? Myslím tím, co se týká Doyla… Vážně jsi v pohodě?“
„Ahoj,“ ozval jsem se opatrně. „A jo… jsem… v pohodě… Na tamto… zapomněl jsem… už… a děkuji, že jste se mě zastali…“ špitnul jsem, že mě sotva slyšel.
„V pohodě,“ usmál se na mě a poplácal mě po rameni. „Daniel bude překvapený, až tě uvidí. Jsi fakt… kus… sluší ti to, vážně. No nic, musím letět, naši na mě čekají. A hodně štěstí u zkoušky!“ ještě zavolal, a pak už utíkal za svými rodiči.
Ještě jsem se za ním chvilku díval a měl takové všelijaké pocity. Ale jeden z nich byl takový nejsilnější.
Bred mě pochválil.
Potěšilo mě to. Od něj určitě. A jsem zvědavý, jak bude reagovat Daniel, až se uvidíme.
Vzpamatoval jsem se a rychle doběhl Agarese. Chytl jsem ho za rukáv, aby se zastavil a otočil se na mě.
„Já… omlouvám se za to ráno. Prostě… Nejsem na tyhle věci zvyklý. Normálně nepiju, tak mi to přišlo takové… že jsem to snad ani nebyl já,“ omluvil jsem se mu, ale i když mi to bylo líto a necítil jsem se, přesto jsem se mu snažil dívat do očí.
„Snídani si dám. Ale, chtěl bych… šel bys se mnou tam do toho obchodu?“ mávnul jsem rukou za sebe. „Viděl jsem tam ty trenky, co měl Doyle, a byly tam i jiné. Vybereš se mnou nějaké?“
Agares
Nevěděl jsem, jestli se ke mně Elwin připojí nebo ne. Šel jsem proto pomaleji, aby měl, když tak možnost mě dohnat.
Nevěděl jsem, co budu dělat, pokud se neukáže. Nejspíš bych asi zbytek nechal na Aimovi. Pouto mezi mnou a Elwinem, které nás svazuje díky vyvolání, je už téměř neznatelné.
Kdybych ho opustil, pár dnů mu možná nebude dobře, ale přežije to.
Sice jsem mu slíbil pomoc, ale nemůžu pomáhat, když si nevím rady.
K mému překvapení mě však Elwin brzo dohnal, otočil k sobě a omluvil se.
Sevřel jsem mezi prsty jeho bradu a přidržel ji chvilku.
„To je ono. Dívej se do očí, když s někým mluvíš. Když jsi naštvaný, když se omlouváš, když se stydíš… snaž se mu dívat do očí. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli druhému. Oči jsou okno do duše a v tomhle případě, bohužel, opeřenci měli pravdu. Když se někomu díváš do očí, vidíš v nich všechno. Jako jsem hned viděl já v tobě, že jsi fajn kluk," pousmál jsem se a neodolal, abych se nesklonil a nepolíbil ho. „A neomlouvej se. Sice jsem nevěděl, co mám dělat, protože na tohle u nás nejsme moc zvyklí, ale uznávám, že jsem to možná trochu přehnal. Ale když tobě se dá těžko odolat."
Pokrčil jsem rameny, a pak ho pustil. Teda…
Pustil jsem jeho bradu a místo toho Elwina objal kolem pasu.
„Vážně si chceš koupit ty trencle?" zašklebil jsem se, když jsem se vydali zpátky k obchoďáku. „Jako, sice jsi mi překazil překvapení, chtěl jsem ti je koupit jako dárek, ale když už je chceš teď, tak jen pod podmínkou, že se mi v nich večer ukážeš, a pak je z tebe sundám."
Zasmál jsem se, lehce Elwina pohladil po zadečku, ale pak už jsem ho raději nechal být.
V obchoďáku jsme nakonec strávili asi dvě hodiny.
Elwin odcházel minimálně s desatero spodkama různých barev a zvířátek, já nakoupil ještě nějaké jídlo, vzhledem k tomu, že jsme už docela vybrali klukům zásoby, a nakonec koupil ještě Elwinovi něco k jídlu, aby mi vydržel.
Elwin
Jo, nejspíš je to lepší dívat se lidem do očí. Ale já v lidech číst neumím. Kdybych uměl, tak bych věděl, co je Doyle zač.
Ale trencle jsem opravdu koupit chtěl. Nejspíš jsem v tomhle děcko. Prostě se mi zvířátka líbí.
Proč jsem vlastně nešel na veterinu?
Asi proto, že zvířátka nemluví, a já bych nevěděl, co je bolí.
Když jsme došli do butiku, nevěděl jsem nakonec, které si vybrat. Strávil jsem tam kupodivu hodně času. Možná i víc, než když jsem byl nakupovat s Jonasem. A víc než kdykoliv jindy za celý svůj dosavadní život.
Moc hezké byly trencle, ale nejvíc se mi asi líbily bleděmodré s malýma tučňákama.
Usmíval jsem se jako idiot, když jsem si je vybíral, a červenal se jako zralé rajče, když mi všechny ty spodky prodavačka tipovala a ukládala do tašky a s úsměvem se přitom na mě dívala.
Spokojeně jsem si pak tu tašku nesl v jedné ruce a v druhé jsem měl bagetu, abych neumřel hlady.
„Co budeme dneska dělat? Dneska mám volný den. Nevím jak Jonas, ale napadlo mě… říkal jsem si, že když chtěl namalovat můj obraz, co kdybys nás někam přenesl do přírody, někde kde je hezky. Že bychom si udělali piknik. Ale zase nevím, jak na tom je Jonas s učením. Jestli se nepotřebuje učit.“
Podíval jsem se na Agarese s prosbou v očích, a čekal jeho odpověď. I když to odmítne, zlobit se nebudu a vymyslím si jiný program.
Agares
Zavrtěl jsem hlavou nad Elwinovou žádostí.
„Budu to přičítat tvému rozpoložení, ale říkal jsem, že Jonas s Aimem mají nějaké plány, ale…“ podrbal jsem ho ve vlasech a vzal mu tašku, ať se může najíst, „piknik je fajn a na obraz se těším už teď. Domluvím to."
Hned na to jsem se spojil s Aimem, a ještě jsem pořádně ani nedořekl, stačilo, když jsem zmínil, že Elwin souhlasí s malováním, a už mi Aim do hlavy křičel, jak moc je Jonas nadšený.
Vlastně křičel za Jonase. A tak, sotva jsme se vrátili domů, už měl Elwin Jonase kolem krku, který skoro brečel.
„Moc děkuju, a… moc se omlouvám za včerejšek. Taky jsem to mohl zastavit, ale nešlo to. Navíc byl můj nápad tam jít, mrzí mě to… Ale opravdu se nemáš za co stydět," odtáhl ho kousek od sebe, a pak pohladil po tváři.
Aim hned na to zmizel, prý to musí zařídit u toho svého, a mě to znovu připomnělo, že budu muset najít jeho formuli a dát ji Jonasovi.
Ti dva se do sebe nejspíš opravdu zabouchli.
Zadíval jsem se na Elwina a napadlo mě, že i do něj by bylo lehké se zamilovat. Jenže já byl mnohem starší než Aim, a taky jsem věděl, že i kdybych ho miloval sebe víc, stejně se nezbavím toho, abych chodil obrážet své bokovky, což někdo jako Elwin by si nezasloužil.
Navíc bychom spolu museli do Pekla, a to pro Elwina není vhodné místo. A jako další věc, věděl jsem, že je tu někdo, kdo o Elwina moc stojí, jen si to vzájemně ještě neuvědomili a nepřiznali.
Šel jsem vybalit nákup, zatímco Jonas chystal věci na piknik a zároveň poučoval Elwina, co si má vzít s sebou.
Elwin
Je pravda, že jsem se pořád styděl za ten včerejšek, ale bylo mi už o hodně lépe. Kluci jsou fajn, a taky i Bred mi trochu pozvedl náladu tím, co říkal.
Když se mi Jonas pověsil kolem krku, měl jsem v tu chvíli pocit, jako by on byl můj mladší brácha, který dostal svou vysněnou hračku. Pořád mi nedocházelo, že je o rok starší. Ale ten rok v lidském životě zřejmě zas tak moc neznamená.
No, a Jonas pak nebyl k zastavení. Začal si chystat věci, ještě požádal Aima, aby ho přenesl do ateliéru, aby si pobral věci na malování, a pak se hned vrátili. A po celou dobu nezavřel pusu.
Pobíhal po bytě, ukazoval mi své skici, vysvětloval co a jak, co si mám s sebou vzít, a při tom všem jeho nadšení rozboural málem polovinu bytu.
V tu chvíli mi připomněl mé staré já…
„Tak můžeme jít,“ konečně jsem se zastavil a s úsměvem jsem se díval, jak je Jonas ověšený vším možným.
Samozřejmě, ani já neměl prázdné ruce.
A Aim se tvářil ublíženě, že i on něco musel vzít. Že prý není jakási jejich potvora, aby nosil náklad.
Ale přesto jsme se přitulili k Agymu a Aimovi a za další dvě vteřiny jsme byli úplně někde jinde.
A já nestačil zírat. A vůbec jsem netušil, kde jsme.
„Kde… kde to jsme?“ vydechl Jonas a všechny věci pustil na zem.
Začal nadšeně pobíhat kolem, rozhazoval rukama, rozplýval se nad vším, a pak doběhl k Aimovi a vlepil mu takový polibek, že se sám dokonce celý začervenal.
„To je paráda! To je úplně ideální místo!“ vykřikoval dál, jen co popadl dech.
Agares
Měl jsem co dělat, abych ustál to, jak Jonas hned začal pobíhat po bytě, který málem zdemoloval, jak byl nadšený z toho, že Elwin svolil k malování. Dokonce snad zapomněl i na svůj výlet s Aimem, ale ten si očividně nestěžoval.
Když bylo vše připraveno, objali jsme každý toho svého kolouška a přesunuli se na místo, které jsem vybral a považoval za nejvhodnější.
„Nejkrásnější místo, pro nejkrásnějšího kluka," políbil jsem Elwina, i když ne tak zuřivě, jako Jonas Aima. „Tohle je jeden ze čtyř největších národních parků na Severním ostrově Nového Zélandu, s názvem Urewera, přezdívaný taky jako mechové lesy. Taky je tu uprostřed jezero Waikaremoana, které patří k nejhezčím na ostrově. Prostě, to nejlepší, co mě napadlo."
Popadl jsem Elwina za ruku, stejně jako Aim posbíral Jonase i s jeho věcma, a pomalu jsme se vydali právě k tomu jezeru. Mohl jsem se tam přenést hned, ale to by kluci přišli o tu krásu mechového lesu, kterým jsme procházeli. A taky by přišli o blízké setkání s několika zvířaty, které jsme díky naší magii mohli přivolat až k sobě a nechat kluky, ať si je pohladí.
Kromě běžného jelena a srny, se kluci taky setkali a mohli si pohladit ptáka Kiwi, což je strašně vtipný pták, který je sice noční zvíře a velmi vzácný v přírodě, ale Aimovi se podařilo najít jeho hnízdo. Taky jsme si poslechli tuiho, a než Jonase málem trefil z toho všeho infarkt, konečně jsme se dostali na místo.
„Doufám, že se ti to líbí," objal jsem na moment Elwina, když Aim s Jonasem na chvilku zmizeli z dohledu.
Elwin
Málem mi vypadly všechny věci z ruky, když jsem se dozvěděl, že jsme na Novém Zélandu.
Jo, zdálo se mi to přenášení tak o vteřinu delší než normálně, ale že se posuneme o takový kus světa?
Nechápal jsem. Ale docela jsem jim záviděl tuhle možnost a schopnost přenášení. Líbilo by se mi to umět.
Procházka mechovým lesem byl nezapomenutelným zážitkem. Byla to krása, a já se pořád rozhlížel kolem sebe. Myslím, že jsem nasadil výraz šťastného člověka. Můj úsměv se prostě nedal zamaskovat. A hlavně s těmi zvířaty.
Když jsme však přišli k jezeru, už mi ty věci z ruky opravdu vypadly. Zíral jsem doslova s otevřenou pusou, jaká to byla nádhera.
Nejsem sice člověk, který by byl nadšenec do výletů a běhání po horách a túrách, ale tohle si prostě žádalo obdiv.
A ve stejnou chvíli jsem si znovu vzpomněl na způsob, jakým jsme se tu dostali.
„Dá se nějak naučit to přenášení? Je to nádhera,“ vydechl jsem roztřeseně. „To je taková krása, že bych se sem občas rád přenesl a relaxoval. Je to úžasné…“
Rozhlédl jsem se, a pak jsem se vrátil pohledem k Agaresovi. Objal jsem ho a věnoval mu polibek.
Musel jsem si přitom stoupnout na špičky, a víc si ho k sobě přitáhnout, ale prostě jsem mu chtěl poděkovat.
Nebylo v tom něco víc. Byl to prostě přátelský polibek a poděkování.
Agares
Byl jsem opravdu rád, že se tohle místo Elwinovi líbilo.
Přijal jsem jeho polibek a mírně se pousmál. Vypadal jistější a mnohem líp, než když se ráno probudil s výčitkami toho, co se stalo večer.
Ještě chvilku jsem ho jen tak objímal, věnoval mu ještě krátký polibek, než se k nám přihnal Jonas, skočil mi kolem krku, až málem převálcoval i Elwina.
„Tohle je ten nejkrásnější dárek," pleskl mi pusu, a pak i Elwinovi, kterého hned skoro vytrhl z mého sevření, chytl ho za ruku a táhl za sebou.
Během toho, co pobíhal kolem a několikrát zakopl, nadšeně vykřikoval, jaké je to skvělé místo, a jak musí namalovat víc než jeden obraz, a vysvětloval Elwinovi, jak by si to představoval.
Jen jsem zabručel a zavrtěl hlavou.
„Stává se z tebe senilní dědek," zašeptal mi do ucha Aim, který se najednou objevil za mými zády.
„Hmpf, nevím, kdo je tu udělaný z jednoho malého umělce," odfrkl jsem si a otočil se čelem k němu. „Ale je ti jasné, že u nás, ani slovo?"
„Za malou proti službu budu mlčet, jako hrob," dýchl mi Aim do rtů a já viděl, jak se mu zablesklo v očích.
Jen jsem zabručel, vymanil se z jeho sevření a přešel k Elwinovi.
„Přenášení se nedá naučit, ale můžeme se pak na něčem domluvit," zašeptal jsem mu do ucha.
Musel jsem však hned uhnout, protože okamžitě u nás zase byl Jonas, mrčel něco o tom, že nemám Elwina rozrušovat, a hned nás s Aimem zapřáhl, abysme mu nachystali pozadí, což představovalo rozložit deku, vyskládat jídlo, naaranžovat ho a mezi to si měl Elwin lehnout, rozepnout si košili, podepřít si hlavu a vydržet.
Elwin
Když jsem viděl to jezero, měl jsem chuť do něho skočit. Ale vzhledem k tomu, kde jsme byli, jsem si to netroufal. Nejsem zběhlý v těchto vědomostech, a tak jsem netušil, jestli to není chráněné, nebo zakázané, a nechtěl jsem způsobit nějaký malér.
Musel jsem se ale smát, když jsem viděl, jak sebou Jonas několikrát pleskl o zem z toho svého nadšení.
Jo, nejspíš to je větší poděs a nemehlo, než jsem byl já.
Ale úsměv mě přešel, když mě místo rozepnutí košile nakonec začal svlékat, hodil přese mne jen kus hadru, a začal mě aranžovat.
Prý to prostěradlo je nutný, protože nemaluje porno, ale pěkného kluka v pěkném zátiší.
Snažil jsem se dělat všechno, co chtěl. A nakonec přes mé připomínky, našel i polohu, která mu vyhovovala, a kterou bych mohl celkem zvládnout i na delší dobu.
A nakonec jsem se znovu začal usmívat.
Jonas maloval náčrt, skicu, nebo co, moc jsem tomu nerozuměl. Ale prý ten základ potřebuje mít, abych se pak když tak mohl projít, nebo tak.
I přes jeho upozornění, že se mám dívat na něho, jsem se stejně rozhlížel kolem sebe.
Opravdu se mi tu moc líbilo, ale z celé té přírody jsem nakonec nejčastěji spočinul pohledem na Agaresovi, nebo na Aimovi, kdy občas obíral Jonase nebo Agyho, a Jonasovi kecal do malování…
Agares
Vážně jsem nemohl vybrat líp.
Potom, co si Jonas Elwina naaranžoval, a potom, co se Elwin trochu uvolnil a přestal být tak křečovitý, jsem ho zase viděl v jiném světle, a musel uznat, že má Jonas opravdu cit pro umění.
Kdyby měl Elwin delší blond vlasy, a byli jsme někde ve starém Řecku nebo Římě, byl by okamžitě považován za modlu, ne-li přímo nějakého bůžka.
No, prostě, i když jsem démon a už jsem potkal spoustu lidí i nelidí, pár z nich mi zůstane v paměti navždy, a Elwin bude jeden z nich.
Střetl jsem se s pohledem jeho očí, když šel Aim zase ochmatávat Jonase a kecat mu do malování.
Pousmál jsem se a zvedl palec.
Elwin si to možná neuvědomoval, ale víc a víc se osamostatňoval, víc a víc nabýval sebevědomí.
„Pauza," ozval se po chvíli Jonas a odložil tuž se kterou zrovna domaloval ten hlavní náčrt.
Musel jsem se ušklíbnout, když jsem viděl tu bouli v jeho kalhotách a Aimův chlípný pohled.
Jo, pauza byla spíš pro ně než pro Elwina.
„Můžeme skočit do vody?" zeptal se Jonas spíš Aima než mě.
„Nevidím v tom problém, ale ne v oblečení, protože-"
Už jsem to ani nestačil doříct, v tu chvíli byl Jonas nahatý, stejně jako Aim a za chvilku už se spolu muchlovali ve vodě, dál od břehu, nejspíš, abysme je nerušili.
„Chceš si jít zaplavat?" přidřepl jsem si k Elwinovi a palcem přejel po jeho kůži na tváři.
Nejspíš jsem až moc vyměkl, po jeho boku, ale co už.
Jsem jen démon. Nejsem dokonalý.
Elwin
Jo, ta poloha zas nebyla tak špatná, přesto jsem byl rád, když se Jonas konečně ozval že bude pauza.
Už jsem se chtěl zvednout, když si ke měn dřepl Agares.
Zadíval jsem se do jeho očí, a v tu chvíli si uvědomil, že se do nich dívám rád. I přes všechno, co jsem si o něm zprvu myslel, a to, že vím, kdo to je. Ale pomohl mi. A nejednou. A do smrti mu budu děkovat.
Ale nesmím se do něho zamilovat.
„Jo, rád bych si zaplaval, pokud to tu není zakázané,“ přikývl jsem.
Počkal jsem, až si Agares stoupne, a pak jsem se zvedl.
Úplně jsem zapomněl, že mám na sobě jen to prostěradlo, které hned sjelo dolů, a já před ním zůstal stát nahý.
Cuknul jsem sebou, že ho zvednu a zakryju se, ale pak jsem se otočil a rychle se rozběhl k jezeru, abych tou chladnou vodou zamaskoval to horko, které mě zrovna polilo.
A jakmile jsem se ponořil do vody, schoval jsem svou nahotu i stud.
Díval jsem se na Agarese, jak se svléká, a mrknul jsem i k těm dvěma, kteří dováděli ve vodě o kus dál.
A přesto, že mě voda schladila, cítil jsem pořád to zvláštní teplo po těle, a taky jak mi krev proudí čím dál rychleji a začínal jsem mít erekci.
No, není se co divit, když to všechno…
Vystavený, nahatý, pak ti dva… Agares, který je fakt zatraceně sexy chlap… démon…
Kruci, už uvažuji jako někdo, pro koho je sex naprosto běžný.
Agares
No, některé věci se nejspíš ještě dlouho nezmění, ale svým způsobem jsem možná ani nechtěl, protože to k Elwinovi patřilo.
Když se zvedl, prostěradlo z něj sklouzlo, a on se ukázal v celé své kráse, než jsem stačil něco říct, rozeběhl se k jezírku, a pak se schoval pod vodu.
Já se svlékl o něco pomaleji, a pak stejně líným tempem přešel k vodě.
Podle zvuků z druhé strany, Jonas a Aim nejspíš úplně zapomněli na okolní svět.
Ale musel jsem uznat, že jim to spolu sluší, a Aim nejspíš konečně našel někoho, kdo ho doplní a možná i trochu zkrotí.
„Pojď," chytl jsem Elwina za ruku a odplaval s ním kousek dál, aby nás ti dva nerušili.
Chvilku jsme jen tak plavali vedle sebe, než jsem se u břehu zastavil, sedl si do vody a stáhl Elwina k sobě. Opřel jsem si ho zády o svou hruď, objal kolem pasu, lehce brnkl prsty o jeho penis, a pak políbil na odhalené ramena.
„Chtěl bych si ten obraz nechat," zamumlal jsem do jeho kůže, která byla příjemné horká. „Pokud budeš chtít, můžu tě naučit, jak mě přivolat, kdybys něco potřeboval, bez toho, aniž by ses mi něčím zavázal. Prostě bych tě občas rád viděl. I kdyby to mělo být jen tak. Sám ale přijít nemůžu."
U Satana! Vážně si mě omotal kolem prstu. Už mluvím, jako nějaký uslintaný puberťák.
Ale co.
Elwin za to stojí.
Kromě toho, jako jeho učitel, musím vědět, s kým se pak bude stýkat, a kdo s ním skončí.
A taky jsem mu ještě neodhalil všechny sexuální praktiky.
Při poslední myšlence jsem se ušklíbl a junior sebou cukl, takže se mírně otřel o Elwinův zadeček.
„Jo, asi se ze mě stává sentimentální dědek, ale bude se mi po tobě stýskat," zabručel jsem a pohladil Elwina po stehnech.
Elwin
Voda byla příjemně chladná, a v tom letním horku, a taky jak mi bylo teplo z toho ostatního, to bylo fajn osvěžení.
Agares se ke mně brzy přidal, a společně jsme si trochu poplavali. Dokonce jsem měl pocit, jako by se o mě otřela nějaká ryba, a málem jsem se nalokal vody, jak jsem se lekl.
Jonas a Aim měli v tuhle chvíli svůj svět. Úplně na nás zapomněli a nejspíš Jonas zapomněl i na malování obrazu.
Nechal jsem se stáhnout k Agaresovi na klín a pohodlně se opřel o jeho mohutné tělo.
„S tím obrazem… no… to se musíš domluvit s Jonasem. Mě by to nevadilo. Jen ta představa… jak nad ním tam dole v pekle slintají pekelníci a démoni… Teda, ne že bych si o sobě tolik myslel, ale nějak mi ta představa probleskla hlavou,“ zasmál jsem se.
Zaklonil jsem hlavu a opřel si ji o Agaresovo rameno. Nechal jsem ho, aby mě hladil, a přitom se přimhouřenýma očima zadíval do nebe.
Jak by to vypadalo, kdyby ke mně místo démona přišel anděl?
Nejspíš bych se unudil k smrti.
Jo, další rouhačská myšlenka. Nejspíš se vážně jednou dostanu do pekla.
Mírně jsem se zavrtěl, když jsem pod svým zadečkem ucítil, jak Agyho Junior tvrdne, a nejspíš se chce se mnou taky pomazlit.
Kruci…
Přestanu na to pořád myslet?
Nakazil jsem se.
Ne, zkazil jsem se.
Ne, tahle společnost Jonase a démonů mě zkazila…
„Sice nevím, jestli to někdy využiju,“ přestal jsem se dívat do nebe a zadíval se so Agaresovy tváře, „ale rád bych věděl, jak tě vyvolat. Možná se mi i zasteskne. Kdo ví…“
Znovu jsem se zavrtěl na jeho klíně, a když se Junior znovu víc otřel o můj zadeček, trochu jsem se nadzvedl, abych ho cítil na svém vstupu.
Co si povídat.
Tohle dráždění se mi prostě líbí…
Agares
Usmál jsem se, když Elwin řekl, že bude rád, když si ten obraz vezmu k nám.
„No, jediný, kdo by nad ním slintal, bych byl já, až si ho budu při vzpomínce na tebe honit," zašeptal jsem mu do ucha, které jsem mírně skousl a zabručel, když se mi Elwin otřel o juniora.
„A budu rád, pokud mě někdy zavoláš. Třeba jen tak," zatlačil jsem dlaní na jeho záda, aby se víc sklonil a vyšpulil na mě ten svůj zadeček.
Rukou kolem pasu jsem si ho přidržel a tou druhou hned zamířil k jeho dírce.
Strčil jsem do něj jeden prst, lehce ho podráždil, než jsem se zase stáhl, Elwina zvedl a přetočil ho čelem k sobě. Stáhl jsem ho do kleku, jednou rukou zamířil k jeho zadečku, a tou druhou si začal hrát s jeho penisem, zatímco jsem okusoval jeho krk, hruď i bradavky.
„Jsi vážně sexy. Kam se na tebe hrabou i ti nejpěknější démoni u nás," zabručel jsem, pevně ho chytil kolem pasu a druhou rukou si přichytil Juniora. „Podívej, jak se na tebe těší."
Kývl jsem hlavou k Juniorovi, který sebou několikrát zacukal. Žaludem jsem se otřel o Elwinovi kuličky a jeho hráz, než jsem poškádlil kůžičku kolem dírky, a pak velmi pomalu, mučivě i pro mě, Elwina na juniora pomalu nasouval, a až teprve pár centimetrů před kořenem do něj prudce najel, až se mi samotnému zatmělo před očima.
Elwin
Začínám zjišťovat, že se mi sex nejspíš líbí.
Asi jo.
No…
Určitě jo.
Kdyby ne, tak bych asi nedělal, co teď dělám.
A proč jsem na to nepřišel dříve?
Asi…
Nevím…
Možná…
Že by Agares a jeho vyvolávací formule?
Ať už to je, jak chce, tak teď, když si mě Agy chytil a pomalu mě tlačil na svého Juniora, a pak mě na sebe narazil, jsem doprovodil výkřikem.
Ty jeho prsty předtím to bylo jen škádlení. Ale tohle…
Fakt se mi to začíná až moc líbit, když se mi do zadku tlačí něčí penis. Ta postupující plnost, tření, které přináší to vzrušení…
Okamžitě jsem se začal chvět a zatoužil jsem po dalším. Další přírazy, další tření, najíždění, dráždění, nejen mé dírky, ale i kuliček, mého penisu…
Že bych mu taky začal říkat Junior?
Junior El?
Nééé, to by bylo blbý.
I bez jména ho mám tvrdý jak kámen, a jsem teď úplně mimo sebe, když jsem nečekal a začal jsem se sám narážet na toho macka, a se slastnými vzdechy a steny si užívat tu skvělou jízdu.
Agares
Zatraceně.
Začínám být na sexu s Elem opravdu závislý.
Kdo by kdy řekl, že takový suchar, jakým ze začátku byl, bude nakonec v sexu tak...
No, prostě sexy.
Vlastně... já to říkal celou dobu, že to v sobě má, tak co se teď divím.
No, ať to bylo, jak chtělo, pohodlněji jsem se opřel o břeh, přivřel oči a nechal většinu práce na Elwinovi.
Vážně mu to slušelo. Byla by z něj dobrá sexy břišní tanečnice. Co dělal se svými boky, se svým zadečkem.
Nakonec jsem to ale stejně nevydržel. Nejspíš i proto, že jsem ze vzdáleného konce slyšel hlasitější výkřiky oznamující, že tam právě někdo jde do orgasmu.
Tak nějak to popohnalo vpřed.
Kecám. Elwinův výraz a to, co dělal, mě popohnalo vpřed.
Zapřel jsem se patami do pískového dna, zastavil Elwinovy pohyby a přitiskl si ho na sebe, takže se nemohl vůbec pohnout a musel jen čekat na to, až co udělám já.
„Jsi pěkně nezbedný kluk," zavrčel jsem mu do rtů, a hned ho na důkaz svých slov několikrát proplesknul po zadečku, "nezbedný a pěkně nadržený."
S mým polibkem, snad abych utlumil jeho výkřik, jsem ke svému penisu do Elwinovi dírky narval ještě dva prsty. Bylo tam tak ještě plněji, že by se tam snad už nevlezlo ani párátko, ale o to to bylo silnější, zvláště, když jsem svými prsty a penisem zaútočil na Elwinovu prostatu.
Nebral jsem si servítky a přirážel tak, že to museli slyšet i ti dva, a voda kolem nás cákala.
Nejspíš se i zahřívala tím, jak Elwin doslova žhnul.
Cítil jsem jeho tvrdý penis na svém břichu, a ještě víc ho na sebe přitlačil, aby to měl pěkně promasírované z obou stran.
Elwin
Nezbedný? Nadržený?
Prohnul jsem se, a stáhnul jsem půlky k sobě, když mě plesknul po zadku.
Vzrušilo mě to?
Ještě silnější pocit proletěl mým tělem a snad se ten můj zadek ještě víc těšil na další Agaresovy útoky. Vážně to bylo něco… něco… něco…
Protáčely se mi oči blahem, až jsem měl strach, že snad se mi s těma očima i něco stane.
Jenže pak…
Málem jsem šel do mdlob, když mi Agares dovnitř vrazil i prsty.
Netušil jsem, že se tam může ještě něco vlézt.
I když, studuji na doktora, tak proč mě něco takového překvapuje?
Můj penis sebou už necukal. On se doslova rval o to, aby mohl ze sebe vypustit důkaz mé spokojenosti.
Je to malý rváč.
Jo, takhle mu budu říkat.
Malý rváč.
Jo, proti Agymu je fakt malý.
V těch myšlenkách jsem se zcela ztratil. Spíš jsem je ani nedomyslel, protože to, co se se mnou dělo, se nedalo ustát se zdravým rozumem. Přestal jsem i vnímat zvuky, které šly od Jonase a Aima.
Teď jsem to byl jen já, Agy, a můj orgasmus.
Hladina vody se čeřila, doslova to byly příbojové vlny, když do mě Agy narážel, a ještě mě dráždil svými prsty. Byl jsem na krajíčku svých sil. Chtěl jsem se chytnout toho svého rváče a trošku mu pomoct, aby to bylo ještě dokonalejší, ale nedokázal jsem to. Zaměstnával jsem své ruce tím, abych se udržel na Agym, křečovitě jsem svíral jeho krk, propínal jsem se proti němu, a když přišla další příbojová vlna, už jsem to doprovázel hlasitými výkřiky, a rybičky měly pro dnešek postaráno o krmení.
Agares
Já asi neodejdu. Nepřestanu a jednou prostě z Elwina vyšukám duši. Doslova.
Copak se mu dá odolat, když dělá všechny tyhle věci, a ještě u toho tak krásně sténá?
Jako, opravdu to byl jeden z nejlepších milenců, co jsem měl.
Jasně. Co do výdrže se s démony nemohl srovnávat. Jsme schopní dát si několika hodinový maraton a ani se u toho moc nezadýcháme, kdežto lidé odpadnou tak po třech číslech v průměru. To už mám odzkoušené.
Takže v tomhle se Elwin teda nikomu rovnat nemohl, ale co se týče toho jiného, tak úplně s přehledem. A to byl teprve na začátku.
Co až bude o něco starší a už sexem protřelý?
Škoda, že se to nejspíš už nedozvím.
Nešetřil jsem Elwina, a ještě přidal na razanci a dráždění prsty, když jsem viděl a cítil, že to na něj jde.
A když přišla jeho chvilka, nadzvedl jsem ho, i když přirážet nepřestával, a v ruce sevřel jeho penis, který v dávkách vydával své uspokojení, a já ho po něm rozmazával, když jsem ho ještě zpracovával rukou.
Několik kapek se mi dostalo i na hruď, ale ty hned smyla voda, která kolem nás doslova vařila.
Podvědomě jsem slyšel Jonase, jak Aima ještě víc povzbuzuje, a Aima, který to komentoval nadávkami, ale víc jsem toho už neslyšel, protože ve chvíli, kdy Elwin znovu stáhl zadeček, jsem dosáhl vrcholu i já.
Mé přírazy se staly míň prudšími a spíš nekoordinovatelnými, když jsem s vrčením, nadávkami a okusováním Elwinova krku, plnil tu jeho nenasytnou prdelku.
Elwin
„To… to… je… paráda…“ zasípal jsem, když jsem konečně aspoň trochu povolil to křečovité držení Agaresova krku.
Stále jsem se na něho tiskl, vrtěl jsem zadečkem, i když i Agares už měl to své za sebou a já taky.
Ale fakticky se mi to líbilo. Pořád a pořád jsem chtěl cítit tu plnost, tu pevnost, a kupodivu ta u Agyho neopadávala.
Bylo mi tak příjemně.
I můj rváč se cítil dobře, a ještě sebou sem tam cuknul, jako by chtěl dát najevo, že chce ještě.
Rváč…
Junior…
Když jsem si v té chvíli uvědomil, jak je Junior velký, jak ho cítím v sobě tak hluboko, že jsem si znovu začal vybavovat anatomii člověka, došlo mi, že rváč ten můj asi být nemůže.
Vždyť je to prcek oproti Agyho Juniorovi!
No, je to prcek, který se však pořád hlásí o pozornost.
Jo… Bejby rváč…
Uchechtl jsem se, když jsem si uvědomil, na co právě myslím, a že jsem právě teď pojmenoval svůj penis.
Můžu být ještě praštěnější?
Ale věc se měla tak, že jsem se cítil opravdu dobře. Tohle tělesné uspokojení mě taky i uklidňovalo, vyčistila se mi hlava od zbytečných myšlenek, a já už teď věděl, že až se vrátíme zpátky, tak budu dokonale odpočatý na další učení…
Agares
I po uvolnění byl Elwin stejně krásný.
Slízal jsem z prstů jeho chuť, přitáhl si ho pro polibek, a mé ruce se rozeběhly po jeho těle.
Podle jeho úsměvu a spokojené tváře bych usoudil, že se mu to líbí, jen bych rád věděl, co si o tom myslí. Každopádně, nebylo pochyb o tom, že tenhle kluk se v životě neztratí.
Ještě pár dní, ještě pár rad, ještě kousek cesty mu ukážu, a pak už mě nebude potřebovat.
Pouto stejně sláblo rychlostí blesku, a byla to už opravdu jen otázka dní.
Počítal jsem, že do týdne zmizí. Chtěl jsem ale zůstat, ještě, než Elwin udělá zkoušky. Chci vidět, jak to zvládne, chci být na něj hrdý, i když s ním nemám v podstatě nic společného.
A chci vidět, jak se odvíjí nový příběh jeho života.
„Nevypadá to, že by ti dva spěchali," zamumlal jsem Elwinovi do rtů, když jsem uslyšel, že Aim nejspíš ještě nebyl dokonale ukojen, a znovu dotírá na Jonase, který se kupodivu vůbec nebránil.
Zvedl jsem Elwina do náruče, přenesl ho na břeh, na deku, kde jsem ho položil, a po krátkém muchlování a dráždění až na samou hranici nepříčetnosti, jsem ho zezadu nabral, a už to jelo.
No, kdo by odolal.
Obraz se nakonec domaloval až skoro za setmění, kdy jsem si vyřval, že si ho vezmu k nám, a kdy se Elwin nakonec nechal domalovat nahatý.
Jo, budu nad ním slintat. Už jsem i věděl, kam si ho pověsím.
Zpátky do Elwinova bytu jsme se dostali až někdy v noci, kdy jsme ještě museli oslavit zdárné domalování obrazu a rozloučit se s pěknou krajinou, a tak nebylo divu, že Jonas s Elwinem téměř okamžitě odpadli.
Aim vzápětí zmizel, prý se musí postarat o svoje záležitosti, a znovu mi připomněl, že mám najít jeho formuli dřív, než to udělá někdo jiný, protože za chvilku se bude muset vrátit k nám.
Ale Jonas to prý ještě neví, tak mu to ani nemám říkat.
Následující den, hned potom, co jsem Elwinovi ukázal, jaké je probuzení sexem, a po udělání snídaně, jsem zmizel s tím, že nevím, kdy se vrátím, ale musím něco zařídit pro Aima.
Mohl jsem si už dovolit jít dál, protože pouto sláblo, a nijak jsem už Elwina na životě neohrožoval.
Elwin
Ten odpočinkový den byl opravdu odpočinkový. I když… Jak jsme se večer vrátili zpátky, teda spíš v noci, měl jsem pocit, jako bych mě za sebou přinejmenším triatlon.
Ale cítil jsem se dobře, a moje hlava si opravdu odpočinula.
A vlastně jsem odpadl okamžitě, jakmile jsem uviděl postel.
Ani nevím, kdo mě do ní uložil. Ale rozhodně vím, kdo mě v ní probudil.
Ranní sex…
Další věc, kterou si budu pamatovat. Je to lepší než to otravné zvonění budíku, a dobře to člověka nastartuje do nového dne.
Jen nevím, jak dlouho to ten můj zadek vydrží…
Agares je prostě Agares.
I když se mi sex líbil, a líbil se mi sex s ním, přesto jsem v době, kdy jsem se zrovna neučil, myslel na to, co mezi námi dvěma probíhá.
Snažil jsem se to brát opravdu jen jako výpomoc. Ale ten tělesný kontakt s ním se mi tak moc líbil, že jsem začínal dostávat strach, abych se na něm nestal závislým, nebo se do něho nakonec nezamiloval.
Věděl jsem, že musí odejít, a já si budu žít svůj život, ale ta obava tu prostě byla na místě.
Vždyť je vlastně první, kdo se o mně takovým způsobem postaral. Spíš první, koho jsem takhle k sobě pustil, když nepočítám toho blázna Doyleho.
A tak, když jsem se už poněkolikáté při učení přistihl, že zas myslím na to, jak to bude, raději jsem knihy odložil, a šel jsem dělat oběd.
Jonas vstával skoro v poledne. Osprchoval se, najedl a hned taky zalezl ke svému učení.
Prý přes ten úžasný sex úplně zapomněl i na své zkoušky. A i kdyby prý by jednou skončil v pekle, tak rozhodně s dokončenou školou.
Oběd jsem mu musel donést, uvařil jsem mu i kávu, ale prakticky celý den měl zabořený nos v knihách a skriptech, a v těch svých obrázcích a malbách.
A já si nakonec z něho vzal příklad, všechny blbosti jsem vypustil z hlavy, a nakonec se mi taky povedlo soustředit se jen na učení, že jsem dokonce zapomněl i na Agarese.
Agares
Nemělo by to takhle fungovat, ale občas se stalo, že některý z démonů, propadl člověku tak, jako Aim. A buď s ním zůstal v lidském světě, což ale Sáťa nerad viděl, nebo si ho stáhl s sebou do pekla. A protože pro nás čas běží jinak než pro lidi, a ani v Pekle nedokážeme zabránit jejich smrti, i když se dožijí mnohem vyššího věku než v lidském světě, po čase si démon zase najde někoho jiného. Ne jinak tomu bude i u Aima, i když jsem věděl, že ten čas, který po boku Jonase stráví, využije naplno.
A proto jsem se rozhodl mu trochu pomoct.
Myšlenkami jsem se často vracel k Elwinovi, jestli bych i já jeho nemohl vzít s sebou. Nebylo těžké se do něj zabouchnout, ale nakonec jsem to zavrhl. Nebyl jsem ten typ, který by se vázal, navíc, Elwinovi by se v Pekle nejspíš nelíbilo. Nebyl jako Jonas.
A bude lepší, když zůstane tady a bude pomáhat lidem. V Pekle by jen promarnil svůj talent.
Naopak Jonas ho tam naplno využije.
Nakonec jsem tím strávil skoro dva dny. Na večer jsem se vrátil zpátky k Elwinovi, pomiloval se s ním, ráno ho probudil znovu sexem, a pak zase vypadl. Až druhý den navečer se mi konečně podařilo najít to, co jsem hledal.
Aim, který už se od onoho dne, kdy Jonas maloval Elwina, neobjevil, a já cítil, že se vrátil zpátky.
Jonas z toho byl celý přešlý, bylo na něm vidět, že mu Aim chybí, a já byl rád, že ho tímhle aspoň trochu potěším.
Zbytek už byl jen na nich.
„Jonasi!" zahulákal jsem, sotva jsem se přesunul zpátky do bytu a málem mu skončil na hlavě.
„Sleduj, co mám!"
Strčil jsem mu pod nos knihu, ale s ním to ani nehlo. Jen se na mě podíval, jak na debila a nejspíš v duchu kroutil očima.
Pleskl jsem ho knihou po hlavě a zabrblal.
„Ty pitomče! Tohle je Aimova kniha! S tímhle ho přivoláš k sobě!"
Asi jsem ještě nikdy doposud neviděl člověka takhle ožít. Málem zbořil polovinu bytu a zrušil i Elwina, jak ho celého poskákal a pomuchloval.
„Tak," zašklebil jsem se, když se Jonas s knihou zavřel v pokoji, a já objal Elwina kolem pasu.
„Povinnost mám za sebou, a teď se můžu věnovat tobě. Chceš někam vyrazit? Odpočinout si trochu a vypnout? Nebo se s tebou mám podívat na učení?"
Elwin
Musel jsem učení odložit, abych se trochu protáhl a odpočinul si. A nejspíš mám pro dnešek padla, protože jsem se prakticky celý den nehnul od učení, až na chvíli, kdy jsem vařil oběd.
A stejně tak to bylo i druhý den.
Tím, že byl Agares mimo jsem ani nemyslel na blbosti a dokázal jsem se soustředit jen na zkoušku.
Stejně jako Jonas.
A abychom nějak doplnili energii, rozhodl jsem se druhý den na večeři udělat palačinky. Sice to bylo na dýl, ale myslím si, že ostatní neodmítnou. A palačinky dělá málokdo. Většinou každý dělá lívance.
A aby si každý vybral, jaké bude chtít, nachystal jsem k tomu džem, javorový sirup, nugetu, šlehačku i tvaroh, a i masovou směs, pokud by někdo nechtěl sladkou.
A tak se pomalu hromadil kopec palačinek, které jsem hned strkal do vyhřáté trouby, aby nevychladly, než je budu mít hotové všechny.
Umyl jsem poslední nádobí, a položil jsem tu hromadu palačinek na stůl. Chtěl jsem už zavolat na Jonase, když ten najednou začal lítat po bytě jak tornádo a málem všechno pobořil. Spíš zrušil všechno, co mu stálo v cestě, včetně mě.
Takové nadšení jsem u něho neviděl ani u toho jezera.
Když se konečně Jonas s knihou zavřel v mém pokoji, Agares došel ke mně.
„No, dneska bych asi nikam nešel. Právě jsem dodělal večeři, a bylo by fajn ji sníst, dokud je to k jídlu,“ ukázal jsem na tu hromadu palačinek. „A možná by bylo fajn, kdybys mě vyzkoušel, že bychom se podívali na učení, jako myslím. Z čehokoliv. Prostě před tebe položím mé věci, a ty si vybereš na otázku z čeho budeš chtít. Co? Aspoň dneska. Já… já mám sice ještě necelých šest dní do zkoušek, přečetl jsem snad už všechno, ale přitom mám pocit, že nic neumím.“
Agares
Jsem si říkal, že to po bytě nějak voní. Sakra, přišel jsem o možnost vidět Elwina v akci. Moc vařit jsem ho totiž ještě neviděl, ale když mi ukázal tu horu palačinek už se mi sbíhaly sliny.
Napřed jsem ale zavelel k učení, a i když Elwin řekl, že má dojem, že nic neumí, opak byl pravdou. Jen jednou zaváhal, a jednou odpověděl špatně, ale to spíš proto, že jsem mu položil jinak formulovanou otázku. Když jsem se opravil, odpověď pak bez problémů věděl.
Asi o hodinku později jsme už i s Aimem a Jonasem, který zářil jako sluníčko, zasedali k večeři. Bylo to moc dobré, nakonec jsme se s Aimem skoro porvali, a jestli si El myslel, že jich udělal hodně, nakonec ještě pochybělo.
Jo, nějak tu energii při sexu musíme nabrat.
Po jídle jsem ještě s Elem probral nějaké to učení, no a nakonec, abysme náhodou ty dva nerušili, přenesl jsem nás do menšího hotýlku v Japonsku, ze kterého byl krásný výhled na horu Fuji.
A protože si to Elwin zasloužil, zůstali jsme tam ještě následující den a navštívili i místa, kam se normální smrtelník nedostane.
"Vypadá to, že Aim to myslí z Jonasem vážně," nahodil jsem večer, kdy jsme si zcela sami hověli v horkých pramenech. „U nás se Jonasovi bude líbit. Ale… No, já budu muset nejspíš taky brzo odejít. Pouto slábne už teď, kdybych odešel, tak se ti vlastně nic nestane. Každopádně, chci, abys věděl, že mi ten čas po tvém boku rozhodně stál za to a rád se vrátím, když mě zavoláš."
Pohladil jsem ho po zádech a políbil do vlasů.
Elwin
Povzdechl jsem si, když Agy nejdříve dal povel k učení a pak k večeři.
Musel jsem palačinky hodit znovu do trouby, aby nevychladly. Ale nejspíš tím chtěl dát čas Jonasovi a Aimovi, které jsem během chvilky pak zaslechl z pokoje. Nejspíš se rozhodli mi to tam zdemolovat.
Ale byl jsem za Jonase rád. I když je to poděs, je to fajn kluk.
Zatímco já z té své nešikovnosti nejspíš vyrostu, on vypadá na to, že se ho to bude držet do konce života, a to ho dělá ještě roztomilejším a hodným k pomilování.
Vlastně… Tak jsem si uvědomil, že už pár dní jsem do ničeho nevrazil, nebo něco nezrušil.
Večeře nakonec padla za pár minut. A já si ani nestihl povšimnout, kdo toho snědl nejvíc.
Ale byl jsem rád, že jim chutnalo.
Milé překvapení bylo, když nás potom Agares přenesl do hotýlku, kde se mi moc líbilo. Sice jsem se nejdříve čertil, že mi tak utnul učení, ale nakonec jsem byl za to rád.
„Je tu opravdu nádherně. Děkuji, že jsi mě sem vzal. No, mám pocit, jako by tím, že udělám zkoušky, všechno tohle mělo skončit,“ povzdechl jsem si. „Jonas odejde, ty taky, a já tu zůstanu sám.“
Víc jsem se k Agaresovi přitiskl. Ne snad proto, že bych ho miloval. Nějakým zázrakem se mi povedlo do něj nezamilovat, ale jeho přítomnost na mě dobře působila, a rád jsem se tiskl k jeho pevnému tělu.
„A víš… Budu rád, když se občas zastavíš. Jen nevím, kde jsem nechal to vyvolávací kouzlo, nebo co to je. Někde v nějaké kapse, ale nevím, jestli jsem to náhodou nevypral i s kalhotama. Ani mi nepřišlo, jak ten čas rychle utekl. Za dva dny mám zkoušky, a pak… Ani nevím, co pak budu dělat. Rodiče odjeli na dovolenou, vrátí se až za tři týdny, a tak se mi ani nechce domů…“