Merlin
Přenesl jsem se několik desítek mil od Seattlu. Vysoko do hor, na opuštěné místo, kde jsem měl jistotu, že se neobjeví žádný nečekaný divák.
S jinými by nebyl problém, ale s lidmi ano. A toho jsem se chtěl vyvarovat.
A taky… Počítal jsem s menší destrukcí kolem nás, a tady by padlo za oběť maximálně několik stromů, a ne polovina města. A pokud už by někdo třeba z dálky něco zahlédl, dalo se to svést na nečekané přírodní vlivy a změnu počasí. Třeba letní bouřku.
Jakmile jsem byl na místě, napojil jsem se na Stasy, abych se ujistil, že Beny s Remym už vyrazili.
Nemohl jsem Remyho nechat se změnit v draka už ve městě, a nemohl jsem dovolit, aby šel pěšky. Hrozilo, že by ho lovci dohnali a zastavili ještě ve městě. A když byl ve vzduchu, tak to riziko padalo, a přesto po něm zůstala dostatečně silná pachová stopa, zvlášť, když jeho zranění ještě nebylo zcela zhojené.
A upíři a vlkodlaci na tohle mají ten nejlepší nos.
Procházel jsem místo, rozhlížel jsem se kolem sebe, a už dopředu si připravil několik míst, kde jsem zanechal uschované magické kruhy se svazujícím kouzlem a rušením zvláštních sil, které by mohli ti dva použít.
Mohl jsem to udělat prakticky okamžitě, bez nějaké přípravy, ale nechtěl jsem, aby to, dokud to by to nebylo nutné, ti dva věděli.
Uvidí se, co bude, až sem přijdou.
Když se přibližně po hodině ukázal na obzoru tengu s cenným nákladem v náruči, oddychl jsem si, že dorazili v pořádku. Beny opatrně postavil Remyho na zem, ujistil mě, že dají na všechno pozor a požádal mě, abychom byli opatrní. A pak mávnul křídly a rozletěl se zpátky do Seattlu.
„Slyšel jsi Benyho,“ chytl jsem Remyho za ruce a políbil ho na ně. „Máš být opatrný. A já to říkám taky. Nechci, aby se ti něco stalo, i tvé malé zranění bolí i mě.“
Logan
Těch případů s divnými vraždami bylo více. Ale já měl jasno asi po deseti minutách zkoumání zpráv, které jsme od policie obdrželi s žádostí o pomoc. Roztřídil jsem je na tři hromádky. Dvě jsem předal dál. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zranění vlkodlaky, jednu si vzal na starosti Calleo. Nesnesl, když se po jeho teritoriu pohyboval zatoulaný vlkodlačí jedinec a dělal bordel.
Druhou hromádku jsem vrátil policii s tím, že je to práce lidí, kteří se svou vraždu snaží takhle trochu netypicky zamaskovat.
Jen nad třetí hromádkou jsem uvažoval trochu déle.
Trvalo mi dalších pár hodin, než jsem si byl jistý i v tomhle, a dvakrát jsem se ještě přesvědčil a jednou požádal o konzultaci Faileona, který to viděl skoro okamžitě. A stejně jako on, i já měl pořád pochybnosti. Zatím jsem neměl žádné informace o tom, že by drak úmyslně útočil na lidi. Pouze když se bránil. A podle provedení těchto vražd a prozkoumání obětí, bylo jasné, že tady opravdu nešlo o pouhé bránění se, ale úmysl zabít kohokoliv, kdo stál zrovna drakovi v cestě.
Proto mě šokovalo, že právě drak zaútočil ve městech a dostal se až do Portlandu, Ale nezastavil se tady. Pokračoval dál směrem k Seattlu.
A k tomu přišel Jael s tím, že se něco děje a odvykládal nám, co se mu zjevuje ve snech.
Takže máme problém s velkým D.
Nechápali jsme, že se drak neschovává v horách, a navíc, že útočí na nevinné lidi.
Mysleli jsme si, že se to jen přežene jako bouřka, ale byl to omyl.
A pak, když na někoho, kdo byl cítit jako drak, narazili na trhu v Portlandu, byl už vyhlášený poplach prvního stupně, a já si celý ten případ vzal osobně na starost.
A mám k sobě pomocníka, o kterého jsem původně ani nežádal.
Jenže Jerom si prostě postavil hlavu. Prý chce poznat toho, kdo zvalchoval jeho bráchu, a dát dotyčnému pěkně po čumáku.
Trvalo mi další dva dny, než mě pátrání přivedlo právě do Seattlu. Ubytovali jsme se v jednom motelu, kde se nikdo na nic neptal, a rozjeli jsme pátrání po vlastní ose.
A mě to moje přivedlo až k jedné vile…
Vypadala obyčejně, ale já z ní cítil něco velkého. A taky… Ten majitel, co se najednou přede mnou ukázal, nebyl obyčejný člověk. Měl jsem co dělat, abych se před ním schoval.
Spolupráce s Jeromem byla těžká. Dělal si všechno podle svého, nedbal na žádné pravidla a kolikrát jsem měl chuť ho něčím praštit. A já doufal, že to vyřešíme co nejdříve, abych se mohl vrátit za Jaelem a on za Alejandrem, protože ten jeho sexuální apetit stále neopadával ani v těch nejvypjatějších situacích.
Náš plán byl zajmout toho draka a přivést ho živého, ale pokud by to nešlo, tak ho zabít.
A z našeho posledního střetu s ním to spíš vypadalo na druhou variantu.
Remy
Sotva jsme dosedli na zem, Beny nám popřál hodně štěstí, řekl, že si máme dávat pozor, a hned zase odletěl. Chtěl jsem něco Merymu říct, ale jeho slova i starost v jeho očích mi doslova vyrazila dech.
Bože, já se z něho jednou asi udělám jen tak. Jak může být tak dokonalý a přitom takový suchar?
Zasněně jsem na něj hleděl, a myslím, že mi ukápla i slina, ale ve chvíli, když se můj drak ve mě pohnul, vzpamatoval jsem se.
„To bych měl říkat já tobě. Vím, že jsi mnohem silnější než já, a narozdíl ode mě, skoro nesmrtelný, ale pokud budeš zbytečně riskovat, tak se neznám. Od toho tu máš mě. Já budu bojovat, ty kouzli. Já tě budu chránit. Jsem tvůj štít. Na to nezapomeň. Byl to můj slib, který jsem ti dal, když jsi mi pomohl, tak mě nenuť, ať ho poruším," po těch slovech jsem si toho svého sexy čaroděje přitáhl k sobě a věnoval mu pořádného hubana.
I kdyby se nám lovce nepodařilo přesvědčit, o čemž jsem na rozdíl od Meryho pochyboval, protože já o nich věděl své, rozhodně nedopustím, aby se mu něco kvůli mně stalo.
Celé jsem to nepovažoval za nejlepší nápad, i když jsem souhlasil.
Jenže pokud bych byl proti, Mery by si s sebou vzal někoho jiného. Co on si umanul, to nikdo nevyvrátil. A já bych potom ve vile trnul strachy, jestli se mu něco nestalo.
Proto jsem teď byl tady, líbal ho, tiskl se k němu a doufal, že ani tentokrát se nemýlí.
Jen jsem doufal, že se tu do toho všeho ještě neobjeví on.
„Měli bysme-"
Začal jsem, sotva jsem se odtrhl od Meryho rtů, ale už nedořekl.
Ten upír nejspíš dokázal na chvilku skrýt i přítomnost někoho jiného než sebe, protože toho vlkodlaka, který na mě letěl jsem zaregistroval na poslední chvíli.
Drcl jsem do Meryho, aby ustoupil a postavil se do obraného postoje.
Bylo to jako srazit se s rozjetým vlakem, ale tentokrát jsem byl připravený, a tak vlkodlak jen frustrovaně odskočil zpátky, a v ten moment se vedle něj objevil i ten upír.
Můj drak ve mě se pohnul, a já pocítil jeho spojení víc než kdy před tím. Možná to bylo způsobené tím, co se stalo mezi mnou a Merym?
Cítil jsem, jak mi propůjčuje svou sílu bez toho, aniž bych se zcela proměnil ve draka.
Kůže se mi pokryla šupinami a vytvořila jakési brnění, prsty na rukou se mi protáhly a změnily se v dračí drápy, zrak se mi víc zaostřil, sluch i čich zlepšil, kůže na čele se napnula, když si z ní vyrostly rohy, připomínající korunu.
Vydechl jsem a udělal krok vpřed. Cítil jsem tu obrovskou sílu, která tímhle nečekaným spojením vznikla.
Jerom
Práci lovce jsem nepověsil na hřebík, i když svou činnost po incidentu s Jaelem a Loganem trochu pozastavil. Ne snad proto, že bych se něčeho zalekl, ale potřeboval jsem taky chvilku klid.
Calleo si taky užívá důchod, tak proč bych nemohl já.
Všechno probíhalo docela v pohodě, až na občasné výstřelky byl klid, dokud poldové nepřišli s těma vraždama. Teda jako… V jednu chvíli to šlo mimo mě. Případ převzal Logan, a kdo by chtěl s takovým sucharem a puntičkářem spolupracovat? Já rozhodně ne.
A teď s ním spolupracuju.
Proč?
Protože dal bráchovi někdo přes hubu, což se už nestalo hezkou řádku let, a prý to byl ke všemu nějaký usmrkanec. No, a tak jsem skončil s Loganem.
Paráda. Jako spolupracujte s někým, kdo si snad bere posrané příručky i do postele.
Tím myslím jako k šukačce. Naštěstí mě nevydržel peskovat dlouho, když jsem mu ukázal, co takový nadržený vlkodlak umí. Jo, tohle s Jaelem určitě nezažil.
Aby nedošlo k mýlce, samozřejmě, že jsem nastavil prdel já jemu. Ještě teď mě bolí hlava z toho, jako to okecával, když jsem se chtěl do něj dostat já.
Věřte mi, už nikdy více. Ale měl jsem chuť. A co si budem povídat, Logan je sexy. Měl jsem si ho snad honit někde sám za bukem? Nasrat.
Tak jsem mu pěkně nastavil, pak si ho osedlal, a pak konečně zmlknul.
Teda nezmlknul, ale to, co ze sebe vydával, se mi líbilo mnohem víc.
Jenže…
To bysme museli spolu šukat dvacet čtyři/sedm, abych nemusel poslouchat ty jeho kecy.
Prý mě zajímá jen jedno a tohle udělej takhle, a tohle dej támhle, ne vlevo, ale vpravo, proč jsi tak zabedněný, uklízej si po sobě, neházej ty věci na zem, ustel si, nedělej ukvapené závěry, neprovokuj, a já nevím, co ještě. Jako, kdyby nebylo toho, že ten případ byl celý divný, asi bych se na celého Logana vysral, byť byl sexy sebevíc.
Jenže mé rozhodnutí odejít změnil ten prcek, kterého jsme potkali na jednom místě činu.
A překvapení! Dal nám po hubě, i když se mi ho podařilo zranit.
Jako… Samozřejmě, že jsem ho nechal, aby si myslel, že má navrch. Byla to moje taktika.
A rozhodně jsem mu to hodlal vrátit. Příležitost se naskytla hned za dva dny a ani tentokrát jsem neváhal a zaútočil jako první, nehledě na toho chlapa, co stál vedle něj a Logan mě před ním varoval.
No, ale nejspíš se prcek dostatečně připravil, protože na tu jeho proměnu jsem dost čuměl.
Při prvním útoku se nezdálo, že by to uměl.
Srát na to. Prostě ho zvalchuju, a je to.
„Logane, nepleť se do toho," zavrčel jsem na upírka a vyrazil proti tomu dračímu smradovi.
Logan
Zachytili jsme stopu draka právě ve chvíli, kdy se mi podařilo přemluvit Jeroma, aby se šel se mnou podívat k té vile. Že by tam mohl něco vyčmuchat. Načež se vzteknul, že není čokl, aby něco vyčmuchával. Ale když se mi ho povedlo uklidnit, nakonec souhlasil.
A bylo dobře, že jsme šli.
Sice bylo podivné, že jsme jeho stopu zavětřili jen ve vzduchu a jinak ho nenašli nikde ve městě, ale ta nás neomylně vedla dál.
To, že to bude nejspíš past, jsem tušil, a taky na to Jeroma upozornil. Nechtěl jsem se vrhnout do něčeho bez rozmyslu. Potřeboval jsem mít jistotu. Byl jsem rád, že se mi Jeroma podařilo zastavit nedaleko místa, kde jsme draka cítili nejsilněji, a taky hlavně proto, že nebyl sám.
Moje tušení, že by se mohlo jednat o past ještě víc sílilo.
Ukryl jsem svou přítomnost, a Jeromovu taky. Ale podmínkou bylo, že se bude držet blízko mě.
Jo, tuhle schopnost jsem získal od Benasiho, při jedné soukromé chvilce, kdy se mu zastesklo po tom, co jsem mu dal při mém znovuzrození. A na oplátku, že to budu držet v tajnosti, svolil k tomu, aby mi předal další ze svých schopností, kterou ovládá jen on. Ani Matteo to neumí. Ani jedno z Benasiho dětí…
Pomalu jsme se přiblížili k místu, odkud jsme ty dva cítili.
Sledoval jsem je, chtěl jsem, aby se na ně i Jerom nejdříve podíval a udělal si obrázek toho, co nás může čekat. Ale on byl jak utržený z řetězu.
Najednou vyletěl po tom mladém klukovi, a jeho skrytá přítomnost už skrytá nebyla.
Jen jsem si povzdechl a sám jsem se zaměřil na toho druhého muže, na kterého jsem už narazil u té jeho vily. Takže jsem se nespletl. A evidentně je to silný čaroděj, když se mu dařilo ukrýt někoho takového, jako je drak, a ještě skoro uprostřed města.
Potřeboval jsem se k němu dostat co nejblíže. Věděl jsem, že mě odhalí, a tak jsem se přenesl rovnou za něho.
Ale sotva jsem stihl k němu natáhnout ruce, nějaká síla mě odmrštila zpátky a já naplno naletěl na skálu, která částečně obklopovala tohle místo.
Merlin
Usmál jsem se, když mi Remy připomněl naše první společné chvíle. I to, jak se mě snažil chránit.
Já kouzlit, on útočit.
Je pravda, že někdy proti hrubé síle je potřeba použít jinou hrubou sílu. Ale já doufal, že k tomu nedojde.
Mýlil jsem se.
Nestačil mi to dopovědět, ani já jemu nic říct, když mě najednou prudce odstrčil a já se zastavil až o kmen velkého stromu.
Byla to strašně velká rychlost. Ten lovec se svými rudými vlasy byl jak ohnivá čára, když se prohnal kolem mě a šel rovnou na Remyho.
A já jen šokovaně hleděl, jak se Remy rychle dokázal částečně změnit. Posílil svou lidskou ochranu drakem, aniž by se zcela změnil.
Jenže tohle mě odvedlo od mé soustředěnosti. Ale mé podvědomí naštěstí zareagovalo za mě.
Ten upír mě ani neškrábnul a už letěl proti skále. Rychle jsem se otočil a napřáhl proti němu ruku. Kolem něj se okamžitě rozzářil magický kruh, který ho znehybnil a uvěznil na místě.
„Nechceme žádné problémy. Chceme si s vámi jen promluvit. Řekni svému příteli, ať přestane útočit. Nic jsme nikomu neudělali. Ani Remy, ani jeho drak, nikomu nic neudělal. Zaručím se za něho. Všechno se dá vysvětlit. Jdete po nesprávném drakovi,“ přiblížil jsem se až k tomu upírovi, ale stále jsem jedním okem pozoroval Remyho a toho druhého lovce.
Jerom
O Logana jsem se nestaral. Věděl jsem, že to dokáže sám, ale kdybych mu pomáhal, ještě by držkoval, a to jsem opravdu neměl náladu poslouchat.
A tak, i když jsem se věnoval raději tomu drakovi, přesto jsem nenápadně pokukoval po Loganovi.
Musel jsem se zaručit, že se domů vrátí v celku.
A popravdě...
Jaela a jeho mrtvoly jsem fakt nasrat nechtěl.
I proto jsem ještě Loganovi nezakroutil tím jeho bledým upírským krčkem, když mě občas sral.
Cítil jsem od toho mladého tu touhu bojovat, touhu bránit se a překvapivě i touhu chránit toho druhého. Na moment mě to přece jen zarazilo. On chce něco chránit, když jeho oběti vypadaly jako by je prohnal někdo mlýnkem na maso?
Z těch útoků jsem cítil jasnou a nezvladatelnou chuť po krvi, touhu zabíjet, protože jednu dobu jsem byl i já stejný.
Ale teď to bylo jiné.
Byla tu jen touha bojovat. Ale že by přímo lačnil po naší krvi, to se říct nedalo.
A taky…
Mohl už dávno zaútočit, ale on jen stál a prskal na Logana, který zaútočil na toho čaroděje, nebo co to sakra bylo.
Když jsem viděl, jak chce vystartovat, ale ne po mě, udělal jsem to za něj.
Překvapil mě. Byl rychlý a silný, dalo se to s klidem srovnat s Calem, a tak nebylo divu, že jsme pokáceli kousek lesa, co tu byl, a trochu zryli hlínu.
Zaslechl jsem, jak na mě Logan něco volá, ale já se dostával do varu.
Ten prcek mě nažhavil, jako už dlouho nikdo.
Merlin
Neposlouchali mě. Teda ten druhý lovec vlkodlak.
Upír se na mě zaměřil svým pohledem, jako by chtěl zhodnotit to, co jsem říkal, a pak zavolal na toho druhého lovce.
Pootočil jsem hlavu k němu a Remymu. Remy vypadal, jako by se chtěl vrhnout na upíra, ale rudovlasý lovec mu nedal příležitost.
Cuklo ve mně, když jsem viděl, jak se do sebe pustili, a nepomohlo ani to, že na ně upír křičel, aby toho nechali.
Aspoň jeden, kdo má rozum.
Jenže znovu jsem se až moc zaměřil na ty dva. A pak jsem to pocítil. Tu sílu, s kterou se upír začal uvolňovat z mého vězení.
Šokovaně jsem se na něho otočil zpátky, a v mžiku jsem ale kouzlo posílil a znovu ho doslova přibil ke skále. Nedovolil jsem mu ani, aby se přeměnil do své upírské podoby, to by už mohl být větší problém.
Znovu jsem se otočil k Remymu a jeho protivníkovi. To, co tu po nich zůstávalo, by zbořilo tak třetinu města. Bylo dobře, že jsem se rozhodl je vzít sem.
Chtěl jsem je zastavit, ale byli tak rychlí, a každou chvíli v sobě, že bych mohl ublížit i Remymu a jeho drakovi, a to já nechtěl.
Musel jsem poodejít od upíra trochu dál, abych se na ně mohl soustředit. Zvedl jsem ruce k nebi, které se okamžitě zatáhlo těžkými černými mraky, a čekal. Moje síla vystoupila na povrch, a já teď byl těm dvěma opravdu hodně nebezpečný, Chtěl jsem chránit Remyho za každou cenu.
A ve chvíli, kdy ti dva od sebe odletěli na dva metry, jsem rychlým pohybem stáhl ruce dolů k zemi…
Z mraků okamžitě vyšlehlo několik blesků a když se zarazily do země, která se pod našimi nohama otřásla. Ozvala se silná rána, ze země vyšlehly plameny a ty vytvořily kruh.
Vysoká ohnivá hradba, v které zůstal ten rusovlasý lovec uvězněný.
„Přestaňte bojovat!“ zahřměl můj hlas snad víc než samotné hromy, které blesky doprovodily. „Přestaňte a vyslechněte si nás! Nechceme nikomu ublížit!“
Remy
Byl jsem v ráži. Ten upír chtěl ublížit mému čaroději.
Úplně jsem z hlavy vypustil i toho vlkodlaka a chtěl tu pijavici srovnat na hromadu, ale rudovlasý mě předběhl.
Vrhl se na mě a mě nezbývalo nic jiného než bojovat. Jako ne, že bych vyloženě nechtěl.
Byl to lovec. A můj drak i já jsme si pamatovali svoje.
Přesto, že jsem se věnoval jemu, můj pohled občas sklouznul k Merymu, který se věnoval upírovi.
Ten v jednu chvíli něco zakřičel, ale já ho ani nechtěl poslouchat.
A ten jeho parťák očividně taky ne.
Už dlouho jsem se s nikým takhle silným nesetkal. I přesto, že to byl jen poloviční vlkodlak, jak už jsem pochopil, dávali mi docela zabrat.
Jasně. Kdybych se proměnil v draka, tak ho sejmu jednou ranou i s tím upírem.
Ale kvůli Merymu jsem to neudělal.
A jako bych ho tím přivolal. Pocítil jsem to známé šimrání ještě dřív, než se nebe zatáhlo a kolem rudovlasého se vztyčila ohnivá stěna.
„Kurva! Logane! Dělej do hajzlu něco! Chci ho už sejmout!" zařval ten vlkodlak přes plameny, ale byl očividně natolik chytrý, k mé smůle, že pochopil, že jimi jen tak neproběhne, aby se dostal ven.
Obyčejný oheň by mu nejspíš nic neudělal, ale tenhle ano.
„Já si nezačal!" zaprskal jsem taky a ukázal směrem na toho rudovlasého. „Copak můžu za to, že se chová jak urvaný ze řetězu?! Měl si ho ten upír víc hlídat!"
„Co sem, kurva, nějaký čokl?" ozvalo se vzápětí.
„Logane! Pustě mě ven, ať toho smrada můžu sejmout! Logane!" řval jako nepříčetný.
„Nemá to cenu, Mery! Nebudou poslouchat! On nebude poslouchat! Je to lovec! Nic jiného ho nezajímá!" ukázal jsem prstem na ohnivou stěnu, za kterou zuřil ten vlkodlak a pořád prskal.
Merlin
Kdybych to nebyl já, nejspíš bych teď protočil očima stejně jako ten upír, když ty dva slyšel.
Nehodlal jsem však lovce z ohnivé hradby pustit, dokud jsem si nebyl jistý, že na Remyho nezaútočí.
Jeho život bylo teď to jediné, co mě zajímalo.
Cítil jsem tu touhu bojovat, a ne, jen z toho lovce. Remy s nimi měl nevyřízené účty, a jak on, tak i drak, teď hodlali ukázat, že nejsou už jen tak nějaká lovná zvěř. Chtěli ukázat, že jsou silní, chtěli konečně uvolnit svou sílu, která se v nich hromadila.
Ale tihle dva lovci nebyli ti, kterým by to měl ukázat. Ten pravý protivník nás teprve čekal. A daleko silnější než tihle dva.
„Remy, pojď ke mně,“ vyzval jsem ho.
Po chvíli váhání a několika pohledech k lovcům, nakonec přeci jen přišel.
Nehleděl jsem na to, že pořád je v poloviční dračí podobě a zřejmě se o jeho šupiny odřu, jakmile se přede mnou zastavil, sklonil jsem se a opřel si čelo o to jeho. Aspoň co mi to jeho koruna dovolovala. Díval jsem se mu upřeně do očí…
„Remy, řekl jsem tiše. „Přestaň prosím bojovat. Potřebujeme si s nimi promluvit. Věřím, že to pochopí. Ten upír má dobré přesvědčovací schopnosti, co jsem stihl za tu chvíli pochopit, je chytrý a rozumný. A ten druhý lovec, vlkodlak, taky není žádný hlupák. Jen je to divoch. Věřím, že si nás vyslechnou. Já… Já nechci, aby se vám něco stalo. Nechci, aby se stalo někomu, koho mám rád. Miluji tě, Remy. Miluji vás oba, tak prosím, poslechni a změň se zpátky…“
Remy
Být to někdo jiný, tak to kašlu, ale Mery byl Mery. Nakonec jsem k němu s povzdechem došel a nechal ho, ať si o mě opřel čelo, přestože jsme nebyli zrovna v situaci, kdy bychom si mohli dovolit jen tak polevit v ostražitosti.
Ale jakmile domluvil, rázem jsem zapomněl na celý svět.
Nevím, jak dlouho jsem na něj šokovaně hleděl s otevřenou pusou.
Tohle jsem fakt nečekal. Jednak jsem nečekal, že to řekne, že cítí to samé, co já, a taky jsem nečekal, že to řekne před lovci uprostřed boje.
Pocítil jsem nával štěstí. Tak obrovský, že jsem svého draka už nechtěl dál držet.
Vyprostil jsem se z Meryho sevření, odběhl kousek dál, a tam se přeměnil, až mě překvapilo, jak rychlé to bylo.
Drak si stoupl na zadní nohy, roztáhl svá křídla a zařval. Ale tentokrát to byl šťastný řev.
Byl to řev označující, že jsme našli svého partnera.
Několikrát jsme se zatočili a dokonce zasmáli, což nevím, jestli šlo vůbec poznat, dokonce jsme zrušili i tu ohnivou bariéru, která držela vlkodlaka, než se drak konečně trochu uklidnil a dovolil mi, abych znovu převzal kontrolu.
Bylo to tak jiné než dřív. Přeměna šla mnohem rychleji a byla i méně bolestivá. Ale to bylo nejspíš tím, že mě zaplavoval pocit štěstí.
Nahý jsem se s hlavou hrdě vztyčenou vrátil k Merymu a bez ohledu na ty dva lovce, si ho přitáhl k sobě a vášnivě ho políbil.
Nejspíš bych se na Meryho vrhnul rovnou na místě, ale málem jsem se udusil vlastním jazykem, když mě najednou někdo pleskl přes zadeček.
„Hezká prdelka," ozvalo se mi těsně u ucha.
Ohnal jsem se, ale ten vlkodlak s chechotem odskočil.
„Máte pět vteřin na vysvětlení. Ale jenom proto, že mám dobrou náladu a vypadá to, že ten prcek by na to nejraději vletěl hned tady," zašklebil se ten vlkodlak a já na něho zaprskal.
Merlin
Myslím, že jsem Remyho svými slovy zabil.
Chvíli se ani nehnul. Nejspíš zkameněl. Ale nebyl jsem si vědom toho, že bych vyslal nějaké znehybňující kouzlo.
Ale vzápětí ode mne odskočil, až jsem se lekl, ale to, co pak nastalo, vyvolalo ve mně úsměv, i přes vážnost situace.
Nebylo pochyb. Potvrdil mi svou reakcí, že ke mně cítí to samé. Remy i jeho drak.
„Myddine! Je všechno v pořádku?“ zazněl mi najednou v hlavě hlas Stasy.
„Ano je. Jen… Remy nejspíš bude potřebovat nějaký uklidňující čaj,“ odpověděl jsem ji zpátky, jen co jsem vzal do ruky přívěsek.
„Stalo se mu něco? Je rozrušený?“
„Je rozrušený, ale jinak, než si možná myslíš, pochopíš, jak se vrátíme.“
Ještě jsem uklidnil Stasy, že je všechno v pořádku, ať to vyřídí i ostatním, a přerušil jsem spojení.
Otočil jsem se na upíra a zrušil jsem kouzlo, aby se mohl hýbat.
Svlékl jsem si tuniku a podal ji Remymu, aby si oblékl aspoň něco, a zamračil se na toho druhého lovce.
„Radil bych ti, nesahat,“ přitáhl jsem si Remyho k sobě, jen co se oblékl.
Ne, jen proto, že je můj, ale i proto, abych ho chránil, kdyby náhodou.
„Pět vteřin?“ mírně jsem stáhl obočí. „Myslíš si, že po tom, co jste Remyho lovili, po tom, co všechno se stalo, že bude stačit pět vteřin? Nechtěj, abych se rozzlobil. To pak bude vypadat jinak.“
Ukázal jsem na ohořelý kruh, a pak jsem se otočil zpátky k upírovi.
„Věřím, že jste oba rozumní. A já… My vám to chceme vysvětlit. Je i v našem zájmu, aby se našel pravý viník. A my víme, kdo to je. Pokud slíbíte, že se budete držet pravidel, vezmu vás k nám. Jde hlavně o tebe,“ ukázal jsem prstem na vlkodlaka. „Tam, kam vás vezmu je několik dalších jiných, kterým jsme společně s Remym poskytli azyl. A nejčastěji jsou právě útoky lovců. Zbraně mi odevzdáte ještě před vstupem. Pokud nebudete souhlasit, nevezmu vás tam, a nic se nedozvíte. A vůbec nic nás neohrozí. Ani ten mocný čaroděj z Portlandu vám nepomůže. Ani celá armáda. Věřte mi, že tak to bude, i když si myslíte něco jiného.“
Logan
Můj pověstný klid zmizel, a já pomalu začínal zuřit. Což se mi už dlouho nestalo.
Ať už jsem se snažil přesvědčit, prostě to nešlo.
Ten čaroděj mě nejen uvěznil, a přišel na to, že se z jeho kouzla jsem schopen uvolnit. Ale dokonce mi zabránil i přeměnu a použít další síly. A to mě strašně iritovalo. Možná víc než Jeroma ta ohnivá hradba.
Ale pochopil jsem, zvlášť potom, co jsem viděl, a slyšel, že nemá cenu s nimi bojovat. Bude lepší si s nimi promluvit tak, jak jsem to původně plánoval.
Když mě ten čaroděj propustil ze svého vězení, dopadl jsem na kolena, v rukách drtil trávu a několikrát se musel zhluboka nadechnout, abych se uklidnil.
Jo, Jeromovi stačí vidět hezkou prdelku a je ready. Ale já ne. Já byl teď naštvaný sám na sebe, že jsem ztratil svůj klid, že jsem se dostal do téhle prekérní situace, kdy jsem se nevzmohl na nic, ať už jsem se snažil, jak chtěl.
Pochopil jsem, že to, co čaroděj říkal, je pravda. I se všemi lovci a čaroději, kteří nám pomáhají, bychom proti tomuhle nic nezmohli.
Co je vůbec zač? Ještě jsem neslyšel o nikom s takovou sílou, a pokud tuším správně, tak je to jen zlomek toho, co dokáže. Ani Faileon, princ Elfů, není tak silný jako on.
„Dobře, za sebe říkám…“ postavil jsem se konečně a srovnal si oblečení, abych zase nabyl své jistoty. „Za sebe říkám ano. Půjdu s vámi, zbraně s sebou nemám. Nemám v úmyslu na nikoho útočit bezdůvodně. Vyslechnu si vás, a byl bych rád, kdybyste nám odpověděli i na nějaké mé otázky.“
Pak jsem se ještě otočil na Jeroma a doufal, že i on přijme jejich nabídku.
„Jerome? Souhlasíš s tím?“
Jerom
Jako, nasral mě. Kdo si, kurva, myslí, že je? Uvěznit mě a nedovolit mi dodělat svou práci. A Logan mě taky sral. Ten čaroděj mu dal na prdel, ani necekl.
I když…
Aspoň na chvíli zmlkl a já pocítil jakési zadostiučinění.
Každopádně, překvapením dnešní den nebyl konec.
To, že je ten prcek k světu jsem si všiml už poprvé, když jsme na něj narazili. Ale tehdy jsem to tak nevnímal. Ovšem teď, když se situace uklidnila a on se tu začal nakrucovat nahý, to bylo něco jiného.
Zíral jsem na ten jeho zadeček, který ani tunika neschovala a málem přeslechl Loganova slova.
Zatlačil jsem slinu a podíval se na toho čaroděje.
„Když budu souhlasit, můžu si s ním zašukat?" ukázal jsem na toho prcka a vzápětí jen tak, tak uhnul, když jsem pocítil náznak útoku mým směrem.
Zachechtal jsem se a pokrčil rameny.
„Klídek, jo? Zeptat jsem se musel. A… co se týče toho. Je mi to jedno. Hlavně ať už mám z krku tohoto suchara," ukázal jsem na Logana a zašklebil se.
Vážně mi to bylo jedno. Za svůj život jsem už toho poznal hodně, a jak jsem si myslel, z toho mladého nešla ta krvelačná touha, jakou jsem cítil u těch obětí.
Přesto…
Myšlenka, že by tu byli dva draci, byla znepokojující. Taky to může být past nás k sobě nalákat. Můžou s tím vrahem spolupracovat, nebo být pod jeho mocí.
Prostě cokoliv. Ale zase jsem v tomhle věřil Loganovi.
Měl docela dobrý odhad, to už jsem zjistil, takže jsem předpokládal, že se ani teď nemýlí.
A samozřejmě, že jsem byl i zvědavý.
„Tak jo. Pohneme se už, nebo tu budeme stát, než naprší a uschne?" mlaskl jsem netrpělivě.
Merlin
A znovu ten upír protočil oči, a já se mu ani nedivil.
Trpělivost rozhodně není vlkodlakova přednost.
„Ty jsi nejspíš Logan O´Brian, pokud se nemýlím a patříš do rodiny Di Conti. Divím se, že ti Benasi předal to, co po něm dědí pouze jeho pokrevní přímí potomci. A to ještě ne všechno. Umíš se přenášet, víš, kde stojí náš dům. Přenes se s tímhle vlkodlakem dozadu, tam kde jsme na sebe naposledy narazili. Nechodí tam lidé, takže vás nikdo neuvidí se přenášet. A pak přejděte dopředu před hlavní bránu. Budu tam na vás čekat,“ přitáhl jsem si Remyho ještě blíž a po posledních slovech jsem se i s ním přenesl rovnou na náš pozemek.
Skončili jsme v mé ložnici, kde jsem věděl, že nikoho nepřizabijeme, ale Remyho jsem ještě nepouštěl.
Zadíval jsem se mu do očí, pohladil ho po jeho rozházených vlasech, a dal mu krátký polibek.
„Všechno, co jsem tam venku řekl, jsem myslel smrtelně vážně. A proto tě prosím, abys na sebe dával pozor. Nechci o tebe přijít,“ pohladil jsem ho po zádech, ještě jednou políbil, a pak už jsem ho pustil.
Rád bych tu s ním zůstal, a dělal cokoliv, o co by si řekl, ale měli jsme hosty. A podle toho, co jsem viděl z okna, tak už tu byli a pomalu přecházeli kolem bariéry dopředu, před hlavní bránu.
„Obleč se, najdi Eliho a přijďte potom do mé pracovny, ano?“
Pak už jsem nechal Remyho stát, a rychle seběhl do suterénu za Stasy, která už na mě čekala.
Požádal jsem ji, aby se mnou vyšla ven, a po cestě ji v krátkosti řekl, co se stalo, teda kromě toho, že jsem Remymu řekl, že ho miluji. A taky, aby se podívala na návštěvu. Pořád to byli lovci, a já potřeboval mít jistotu. A pokud ona ucítí náznak hrozby, okamžitě naši dohodu ruším.
Vyšli jsme společně před bránu, kam právě docházeli lovci. Jako první jsem požádal vlkodlaka, aby odložil své zbraně. Když ležely u jeho nohou, Stasy k oběma přistoupila a postupně se na ně napojila.
Když pak přikývla, že je všechno v pořádku, kouzlem jsem přenesl zbraně do mé magické pracovny, a ty dva vyzval, aby mě následovali.
Bylo vidět, že jsou překvapení, když jsem jim dovolil vstoupit za bariéru a oni tak konečně mohli vidět, co všechno skrývá…
Logan
Když ti dva zmizeli, myslím, že jsem se mračil ještě víc.
Ten čaroděj, nebo co to je, dokonce ví, kdo já jsem? A ještě si dovolil říct, že patřím do rodiny Contiů?
Nejsem jejich rodina, jen mi Benasi pomohl od jisté smrti.
Moc dobrou náladu jsem neměl. Nejen, že jsem tady byl úplně k ničemu, ale taky ten čaroděj o mě ví, a já o něm přitom ani ťuk.
Jako by ani neexistoval.
Tušil jsem, že jméno Merlin Slade je jen zástěrka. On není jako William, aby používal své pravé jméno z prvního života a neskrýval svou pravou totožnost.
Bylo to, jako by mi předhodil něco neřešitelného, A co je neřešitelné, do toho se zakousnu a jdu po tom tak dlouho, dokud z toho udělám řešitelné. Zjistím, co je ten čaroděj zač.
V tom rozpoložení jsem popadl Jeroma, který se rozplýval nad tou krásnou prdelkou draka, a přenesl jsem nás k vile. Společně jsme pak přešli před hlavní bránu, kde už na nás čaroděj čekal s nějakou ženou. Mohl si obléct aspoň košili…
Co je žena zač, jsem pochopil vzápětí, když mi položila ruku na hlavu, a potom stejným způsobem zkontrolovala i Jeroma.
Ale klidně bych se jim tu teď svlékl do naha, jen abychom se dostali dovnitř. Byl jsem zvědavý, co ta bariéra skrývá.
A jeden by mohl říct, že jsem hleděl jak sůva z nudlí.
Tohle jsem neviděl ještě nikde. Ani u Faileona.
Co z venku vypadalo jako obyčejný prázdný pozemek, to za bariérou byl hotový ráj pro jiné.
A nebyl to hospic, jako měl Monty nebo Faileon. Tohle bylo útočiště pro ty, co před něčím utíkali a schovávali se. Už jsem chápal čarodějovu opatrnost.
Remy
Vypadalo to, že ten vlkodlak je úplně přesný opak toho upíra, jak jsem si zpočátku myslel. A taky to byl nejspíš pěkný divoch. Rozhodně ale nevypadal špatně. To jsem musel uznat, když jsem si ho v klidu konečně mohl prohlédnout. Ale i přesto, že je Mery pozval k nám, neměl jsem z toho dobrý pocit. Ten upír byl možná v pohodě. Nevypadal, že vyletí kvůli každému špatně vyslovenému slovíčku.
Ale ten vlkodlak byl jako neřízená střela.
Proto jsem se mírně zamračil, když nás Mery přenesl zpátky, a než odešel, řekl mi, ať do pracovny přivedu i Eliho.
Jako Merymu jsem věřil, ale…
Nakonec jsem si povzdechl, shodil ze sebe Meryho tuniku, malinko zalitoval svého rebelského oblečení, které zařvalo při mé proměně, ale vzápětí se mi na rtech usadil úsměv, když jsem si připomněl proč. S trochu idiotským výrazem jsem přešel do pokoje, abych se oblékl a našel Eliho.
Budu muset Merymu věřit. Ale pokud pocítím jen malý náznak nepřátelství, klidně se proměním i v baráku.
Oblékl jsem si lehké kalhoty a průhlednou košili, kterou jsem zapnul na dva knoflíky.
Vlasy jsem si vymotal z copu, který už stejně vzal za své, rozčesal je a nechal volně.
Eliho jsem našel na zahradě, jak se baví s Archerem, a jen protočil očima.
Zdálo se, že můj malý bráška měl pro upíry slabost. I když mi spíš přišlo, že se mi zakoukal do Benyho, ale kdo ví.
„Jsi zpátky!“ vyskočil Eli na nohy, jen co mě viděl a s trochu červenými tvářemi mě objal.
Archer najednou nevěděl kam z očima, jako bych je přistihl při kdoví čem, až si odfrkl.
„Co se stalo? Jsi napajtý, ale zároveň… moc šťastný,“ mírně se zamračil Eli a já ho pevně objal.
„Potom ti to řeknu. Teď musíme za Merym,“ chytl jsem ho za ruku a vedl za sebou do domu.
Najednou, jako by se všechen pocit štěstí vytratil, ale nesměl jsem se nechat unést. Zatím to vydržím.
Věřím Merymu. Věřím tomu, koho miluju.
„Jsme tady,“ vešel jsem dovnitř, kde už byl Mery, ti dva lovci, Stasy a Beny.
Zhluboka jsem se nadechl a Eliho pevně objal kolem pasu.
Cítil jsem, jak se napjal, mírně přikrčil a křečovitě mi sevřel ruku, když uviděl ty dva.
„No sakra. Se nějak rychle množíte, ne?“ zabručel ten vlkodlak a prohlížel se Eliho od hlavy až k patě.
Logan
Prošli jsme zahradou a vešli do domu. Ten prostor mě překvapil víc, než když jsem to viděl z venku.
Kolem nás se prohnal kočkodlak, jen na nás zasyčel, a když ho čaroděj šeptem uklidnil, že je to v pořádku, stáhl se, a pak odkráčel někam dál do domu.
My jsme minuli schody a zamířili do odlehlejší části, kde jsme nakonec vešli do velké knihovny, která zřejmě sloužila i jako pracovna.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, zaujaly mě knihy, které tu měl, a měl jsem chuť se na ně podívat blíž, ale pobídl nás, abychom se usadili.
A netrvalo dlouho a ta jeho pracovna se zaplnila dalšími lidmi. Teda jinými.
Tengu jsem na vlastní oči viděl poprvé. Měl jsem chuť vstát a prohlídnout si ho zblízka.
Ale když se ve dveřích objevil ten drak a s ním…
No, nedivil jsem se Jeromově poznámce.
„Nechci být nepříjemný, ale rád bych věděl vaše vysvětlení, které jsi nám slíbil. Ale předtím… Rád bych taky věděl, s kým mám tu čest.“
Čaroděj se na mě otočil, na chvíli se zamyslel, a pak se usadil za svým stolem.
„Jmenuji se Merlin Slade, vy mě znáte pod jménem Mysla,“ pohodlně se opřel, ale přesto jsem viděl, jak stále obezřetně sleduje nejen mě, ale i Jeroma.
„Nemyslím si, že Mysla, nebo Merlin Slade, je tvé pravé jméno. Kdo ve skutečnosti jsi?“
Jo, idiota ze mě dělat nebude.
Merlin
Cítil jsem se trochu nesvůj, že jsem byl jen v kalhotách. Ale neměl jsem čas na sebe nic hodit, jak jsem spěchal.
A viděl jsem, že to moc nebylo po chuti i O´Brianovi, podle toho, jak mě sjel pohledem.
Možná si říkal, že tak tratí moje důstojnost? Jo, možná má pravdu.
„To ti prozatím musí stačit,“ mírně jsem se zamračil, když mu nestačilo moje odpověď.
Tušil jsem, že to nebude jednoduché, a že tenhle upír není hloupý. Je zatraceně chytrý. Až moc.
„Jste tady kvůli těm vraždám a chybnému obvinění Remyho,“ pokračoval jsem. „Ten vedle něj je jeho bratr. Je tady proto, abyste věděli i o něm a nezahrnuli ho do vašich mylných nesmyslných obvinění.“
Vstal jsem a přešel jsem k Remymu a Elimu.
Ten byl ze všeho tak trochu vyplašený, zvlášť, když viděl lovce a jeden z nich byl navíc upír.
„Neboj se, nic se ti nestane. Řekněte jim, jak to je.“
Nemuseli vědět úplně všechno. Třeba to, že jsou to potomci dračí královské linie. Ale bude dobré, aby je upozornili na to, že se tady pohybuje někdo daleko nebezpečnější.
Už pro jejich bezpečí, a pro bezpečí nejen jiných, ale i lidí.
„Chci vás požádat o jedno. Cokoliv se tu řekne, tak zůstane utajeno. Samozřejmě tím nemyslím to, že označíme pravého viníka těch vražd. Je i v našem zájmu, aby se to vyřešilo a ten dotyčný tu už nikoho neohrožoval. A nejen tady. Prosím, Remy, řekni jim, co víš. A teď mě omluvte,“ otočil jsem se na ostatní. „Za chvilku jsem zpátky.“
Přenesl jsem se do své ložnice, rychle otevřel skříň, popadl první věc, co jsem tam našel, přetáhl si ji přes hlavu a hned seběhl dolů do pracovny, abych je tam nenechával dlouho samotné.
Ale po cestě mě zastavil Adam s otázkou, jak to bude s obědem. Že ho má už skoro hotový, tak jestli hosté budou jíst s námi.
Na vteřinu jsem zapřemýšlel, a pak přikývl, že ano. Ale ať na to upozorní ostatní, aby se nebáli, že jim od našich hostů nic nehrozí. Že tu jsou jen proto, aby nám pomohli, a já mohl konečně zrušit zákaz vycházení.
A pak už jsem se konečně vrátil zpátky do své pracovny.
Remy
Nelíbilo se mi, jak ten upír mluví s Merym. Jako by byl nějaký šlechtic nebo co.
Zamračil jsem se a už chtěl namítnout, že to nemá cenu a kašlu na to, ale v tu chvíli Mery vstal a přešel k nám.
Jen jsem si po jeho slovech povzdechl a víc sevřel Eliho.
„Neboj se. Nedovolím, aby ti ublížili," přišel k nám i Beny a povzbudivě se na Eliho usmál.
Já se zadíval na ty dva lovce.
Upír se pořád mírně mračil, jako by se mu nelíbila Meryho odpověď, a ten vlkodlak jen mlsně zíral na Eliho, jako by už zapomněl na to, kvůli čemu tady je.
„Nejsou tady, aby nás ohrozili. Jen chtějí chytit toho, co to způsobil," ozvala se Stasy, jako by četla mé pochybnosti a povzbudivě se na mě usmála.
Nemluvilo se mi o tom snadno. Zvláště před cizími lidmi a lovci k tomu.
Vždyť jsem to tak dlouho tajil i před tím, kterého miluju.
Nakonec jsem jen zatřepal hlavou a Eliho pohladil po vlasech.
„Ten, co stojí za těmi vraždami, je náš nevlastní bratr. Nenávidí nás a chce mě a mého bratra dostat.
Uvěznili ho kvůli jeho zuřivosti, nezkrotnosti a krvelačnosti, ale nejspíš se osvobodil, když se Eli vrátil za mnou do států, když ho jeho bývalý přítel, upír, týral."
Slovo "upír" jsem ještě zdůraznil a zadíval se na toho Logana, nebo jak se jmenoval.
„Eli ještě neprobudil svého draka, proto se nedokáže bránit a je zranitelný. Jenže to je pro našeho bratra, jako byste býkovi předhodili rudý prapor. Nezastaví se před ničím a nikým. Klidně zničí celé město. Chci ho jednou provždy zastavit."
„Jako bez urážky, mladej, ale ten tvůj amant je docela dost silný a ty taky. Tak proč ho prostě nesejmete?" pozvedl obočí ten vlkodlak a zatvářil se pochybovačně.
„Protože... no... nikdo to nevěděl. Až do včera," zabručel jsem. „A taky… on, Izayah, je… napůl drak a napůl Fai."
Podle toho, jak ten vlkodlak zavrčel a trhl s sebou, asi pochopil, že situace je víc než vážná.