Remy
Když Mery řekl svůj plán, Eli samozřejmě hned zaprotestoval, ale mě to nepřišlo až tak od věci.
„Pravda je, že ten vlkodlak skutečně útočil, aniž by se na něco ptal. Byl jako divoch a nejspíš, ten, kterého jsem sejmul na tržnici byl jeho bratr. Ten druhý, ten upír, pro změnu jen stál a působil až znuděně. Ten rudovlasý ho nazval puntičkářem a mluvil něco o pravidlech. Nejspíš, když přesvědčíme jeho, tak máme vyhráno," promluvil jsem, když Adam odběhl, že musí dělat oběd.
Ještě jsme se chvilku domlouvali, než Elimu spadla hlava a skoro mi usnul ve stoje.
Beny se nabídl, že mi s ním pomůže do pokoje, a já se ještě ve dveřím otočil na Meryho.
„Děkuju," pousmál jsem se na něj, a pak už vyšel ven, abych nám mohl přinést ještě nějaké jídlo.
Eliho jsem hned zastlal do postele, ale sám jsem si zalezl do vany a seděl tam, dokud voda nezchladla.
Přemýšlel jsem o všem a o ničem, takže jsem nakonec znaveně padl vedle Eliho do postele, stačil přes něj akorát hodit ochranitelsky ruku a vytuhnul jsem, aniž bych něco snědl.
Nebylo proto divu, že to byl právě hlad, co mě probudilo.
S hrůzou jsem si však uvědomil, že jsem prospal celý den a venku už byla tma.
Někdo mi znovu vyčistil a ovázal ránu, nejspíš Beny, a taky mě přikryl.
Opatrně, abych nevzbudil Eliho, který ještě spal, jsem vylezl, snědl všechno, co se dalo sníst studené, nechal na stolku akorát sklenici s džusem a pár kousků ovoce, a pak se rozhodl, že nádobí a zbytek jídla odnesu, ať nám to v pokoji nestraší.
Cestou zpátky mě nohy opět zavedly k Meryho ložnici, ale tentokrát…
Zaklepal jsem a vešel dovnitř. Nečekal jsem na vyzvání. Ztratil bych nejspíš odvahu.
Mery ještě nespal. Měl rozsvícenou lampičku, četl si a na nose mu seděly brýle.
Mlčky jsem došel až k jeho posteli, vyhoupl se na ni a lehl si Merymu k boku. Bradu jsem si opřel o jeho hruď a zadíval se na něj.
„Víš, že ti ty brýle moc sluší?" posunul jsem mu je prstem po nose, ale když jsem jimi přejel po jeho horké kůži na tvářích, všechno se mi vykouřilo z hlavy.
Obkročmo jsem si na Meryho sedl a jeho tvář vzal do obou dlaní.
„Nechej mě tady, prosím. Chci tu dnes být s tebou. Moc tě potřebuju…" zašeptal jsem a rty se lehce otřel o ty jeho, než jsem si jazykem vyžádal vstup do jeho úst.
Merlin
Oběd nakonec Remy a Eli vynechali. Oba byli vyčerpaní. Eli hlavně psychicky, a Remy i fyzicky.
Potřebovali jsme s těmi lovci mluvit co nejdříve, ale taky bylo potřeba, aby si Remy pořádně odpočinul. A tak jsme se domluvili, že náš plán provedeme hned druhý den.
Na co čekat. Je tu větší problém než lovci z Agentury.
Po obědě jsem nakouknul do Remyho ložnice. Oba spali jak zabití, a když jsem je tak viděl vedle sebe ležet…
Byl to krásný pohled vidět, jak se mají rádi a vidět jejich uvolněné tváře, jak se jim konečně aspoň trochu ulevilo. Byli krásní oba, ale můj Remy…
Nespletl bych si je. Teď už ne.
Přenechal jsem je Benymu, který je taky přišel zkontrolovat, a šel jsem si po své práci.
Snažil jsem se zjistit něco víc o těch lovcích, ale nepodařilo se mi dostat se ani do databáze agentury.
Jako by o nich nikdo ani nevěděl. Jediné vodítko byl email, kam jsem posílal zprávy. Ale ani přes ten jsem se k nim nedostal blíž ani o malý krůček. Nejspíš bych musel jít do Portlandu přímo, a nejspíš na trh, kde po mně naposledy zůstala pořádná díra ve střeše. A tak jsem pak zkoušel zjistit něco o Remyho a Eliho bratrovi. Ale ani tady jsem neměl moc úspěch.
Nikdo o něm nevěděl. Možná kdysi, ale ti zřejmě zemřeli stářím, nebo byli zabiti. A jít za jejich matkou jsem vážně nechtěl. Jedna bych musel daleko odsud a já tohle místo teď nechtěl opustit ani na chvíli, a taky jsem nechtěl jejich mámu zbytečně znervózňovat.
Den se nachýlil k večeru, já znovu prošel aspoň zběžně pozemek, zkontroloval, jestli je všechno v pořádku, a pak už se s ostatními usadil k večeři.
Jejich nervozita z toho, že jsou tu teď zavření, už pomalu odeznívala, zvykli si na to, že se pár dní nepodívají ven. Sice je trochu překvapil Remy, tím, co se stalo na zahradě, ale nakonec to ani nikdo nekomentoval. Měli prostě Remyho rádi a věděli, že jim neublíží.
Večer, po večeři a pořádné sprše, jsem dokonce pocítil i náznak únavy.
Vlezl jsem si jen v lehkých kalhotách do postele, vzal si knihu, která byla starší než vynález parního stroje, opatrně v ní listoval a hledal zmínky o spojení draků a faiů.
Byl jsem asi na páté straně, když najednou se ozvalo zaklepání, a než jsme stihl něco říct, dovnitř vplul Remy a hned se nacpal ke mně do postele.
Tak, tak jsem stihl odložit knihu a brýle bokem, aby se neponičily.
Překvapeně jsem se na něho díval, když vyslovil svou prosbu. Chtěl jsem namítnout, že je Eli sám, ale v ten samý moment, kdy jsem otevřel pusu, on mi do ní vecpal svůj jazyk.
Jednou rukou jsem ho chytil kolem pasu, a když přerušil polibek, převrátil jsem ho na záda a zalehl ho.
„Remy…“ ozval jsem se roztřeseně. „Neměl bys… Já… nevím… víš…“
Vážně jsem nevěděl, co mám říct. Byl jsem z něho pryč. Moje zloba na něho už odezněla, ale i tak jsem se cítil trochu nesvůj.
Na druhou stranu mi udělalo radost, že za mnou přišel.
„Remy… jednou se z tebe zblázním…“ opětoval jsem polibek, a pak jsem zašeptal, když jsem si hlavu opřel o jeho hruď a zaposlouchal se do jeho srdce.
Remy
Když mě po polibku Mery převrátil na záda a zalehl, jen jsem spokojeně vydechl.
„Já z tebe taky," vrátil jsem mu, zatímco mé prsty zajely do jeho vlasů a já se jimi začal probírat.
Chvilku jsme jen tak leželi, bylo to moc příjemné, a já zatoužil potom, aby to bylo napořád.
Nakonec jsem však zase Meryho převrátil na záda, posadil se na něj a svlékl si dlouhé triko, které jsem si po koupeli oblékl.
„Možná bych neměl," vydechl jsem a zavrtěl se na Meryho klíně. „A možná nevíš, ale já chci a vím. Chci tu být s tebou, Mery. Víc, než si myslíš."
Poslední slova jsem už zamumlal do jeho rtů a znovu ho políbil.
Tentokrát vášnivěji, můj jazyk dotíral na ten jeho, vychutnával jsem si tu sladkou chuť, ze které se mi točila hlava, mé dlaně klouzaly po jeho nahé hrudi, cítil jsem horkost kůže i tlukot srdce, až mě to donutilo zasténat do jeho úst.
Malinko jsem se nadzvedl, abych mohl stáhnout jeho lehké kalhoty níž, a když jsem pak dosedl a můj penis se otřel o ten jeho, skoro jsem vykřikl a prohnul se v zádech, jak intenzivní to bylo.
„Mery…" zasténal jsem táhle, když jsem si klekl a začal pohybovat boky, jako bych ho měl v sobě.
Takhle jsem se o něj pouze otíral, ale o to to bylo silnější a intenzivnější.
Netušil jsem, jak daleko můžu zajít, ale i kdyby nedošlo úplně až do konce, věděl jsem, že litovat nebudu. Znovu jsem na Meryho nalehl, potrápil jeho bradavky, a pak vzal do své ruky jednu jeho a dva prsty si strčil do pusy. Pořádně jsem je olízal a okousal, a když jsem je vytáhl, položil jsem se na postel mezi Meryho nohy a jeho vytáhl pro změnu na sebe.
Jeho nasliněné prsty jsem si navedl mezi své roztažené nohy a natlačil je do své horké dírky.
„Mery!" vykřikl jsem, vzepjal se v zádech a z posledních sil se chytl u kořene, protože jinak bych se udělal už jen z tohoto.
Když bylo nebezpečí zažehnáno, stáhl jsem si Meryho za zátylek k sobě a své rty přitiskl na ty jeho.
„Jsi nádherný a já… strašně moc…" místo toho, abych to dopověděl, jsem mu věnoval raději polibek.
Nebudu tuhle chvilku něčím rušit.
Merlin
„Taky s tebou chci být, víc, než si myslíš,“ pomyslel jsem si v duchu, když jsem slyšel Remyho slova.
Ale vzápětí jsem roztřeseně zavzdychal, když mi stáhnul kalhoty níž, a jeho horký penis se otřel o můj.
Nebylo divu. Reagoval jsem na něj rychleji, než jsem si byl schopen připustit. Tvrdnul jsem už u toho polibku, a tak, když mě potom převrátil na záda a udělal tohle, nedalo se už nic skrývat.
A ani jsem nechtěl.
A byl jsem rád, že Remy udělal tenhle první krok.
Nejspíš bych se k tomu znovu sám neodhodlal.
Jeho péče byla prostě dokonalá. On byl dokonalý. Každý jeho dotek, otření, či pohlazení… Snažil jsem se i já zapojit aspoň své ruce, ale připadal jsem si vedle něj jako břídil, a doufal jsem, že mi po tomhle neuteče z postele.
A když se pak začal zvedat, dostal jsem strach, že se tak nakonec stane. Že mu nechutnají ani mé prsty, které předtím ocumlával.
Ale k mému překvapení…
Zachvěl jsem se a snad všechny chlupy po těle se mi postavily, když mé prsty zastrčil do svého zadečku. Byl jsem tak překvapen tím, co udělal, a tím, jak jsem to intenzivně pocítil i já, že jsem na moment zapomněl i dýchat a jen jsem hleděl do jeho nádherných očí.
Ale po jeho dalších slovech a polibku jsem se konečně vzpamatoval.
Pohnul jsem opatrně svými prsty, abych mu neublížil. To nádherné těsné teplo, hladké stěny, které mé prsty svíraly, i Remyho pohyby při tom, zvlášť, když jsem se dotkl jeho hrbolku rozkoše….
To mě nakonec donutilo se k němu sklonit, několikrát ho políbit na jeho nádherném bříšku, podbřišku, který se mírně zachvěl při doteku mých rtů, až jsem se zastavil u jeho hrdě se tyčícího penisu.
„Já… chtěl bych…“ zamumlal jsem nerozhodně, ale když mi odezvou bylo další Remyho zasténání, už jsem neváhal a snažil se Remyho potěšit nejen prsty v jeho zadečku, ale i svými ústy…
Remy
Nečekal jsem, že by Mery někdy sám od sebe zašel takhle daleko.
Věděl jsem, že co se týče sexu, je asi sto let za opicemi, a nejspíš je to asi nejstarší puritán na světě.
Ale nevadilo mi to. Naopak. I právě díky tomu jsem se do něj zamiloval. Líbilo se mi ho svádět, dráždit, a to očekávání, co udělá, bylo svým způsobem vzrušující. Stejně jako teď, když pohnul svými prsty, a pak se sklonil a můj penis se ocitl v jeho puse.
Myslím, že mě museli v tu chvíli slyšet všichni v domě.
Prsty volné ruky jsem zahrábl Merymu do vlasů, a i když jsem nechtěl, nakonec jsem si začal určovat tempo sám.
„Mery!" zavyl jsem táhle, když už mi chybělo jen málo.
„Víc! Neboj se… toho… nejsem z… cukru!“ zavzdychal jsem, nasměroval si do dírky jeho třetí prst, a pak se na ně tvrdě narazil.
Začal jsem se na jeho prsty sám narážet, zrychloval tempo, a víc si jeho hlavu tlačil do klína.
Stačilo opravdu jen málo.
Mery mě prostě dokázal vzrušit jako málokdo.
„Mery… už… já už…" zachraptel jsem, ale ani to nedořekl a ztuhl v bezhlesné křeči, prohnutý v zádech.
Ta slast, která následovala byla tak intenzivní, až jsem se roztřásl, myslím, že i zafňukal a sevřel Meryho v sobě tak pevně, že sotva dokázal hnout prstem.
Merlin
Nedokázal jsem určit, jestli ten čas letí rychle nebo plyne pomalu.
Nakonec jsem se do toho s chutí zabral, že jsem přestal vnímat všechno, kromě samotného Remyho.
Řeč jeho těla byla prostě dokonalá. Přesně mi dával najevo, co se mu líbí víc, a co míň. Snažil jsem si to zapamatovat, a pokaždé, když se mi zdálo, že trochu polevil, vrátil jsem se k tomu, co ho donutilo nahlas zasténat.
Slyšet jeho hlas a vědět, že jsem to já, kdo ho to donutil ze sebe vydat, mě dělalo šťastným. A víc to nabudilo mé ego.
S mým třetím prstem v jeho zadečku, a s tím, jak jsem se do toho vžil, jsem měl už pocit, že jsem skoro jak predátor, i když jsem věděl, že do toho mám hodně daleko.
Ale na chvíli jsem zapomněl i na své vlastní vzrušení, protože už jen to, že jsem tohle mohl Remymu poskytnou, mi dělalo moc dobře. Dělalo mě šťastným, že já mu můžu poskytnout to potěšení a on mi přitom neuteče z postele s brekem, že jsem k ničemu.
Volnou rukou jsem se ho snažil hladit, trochu jsem byl překvapen, když jsem prst brnknul o jeho bradavky a ty byly tvrdé jak kámen a Remy vydal další ze svých slastných vzdechů. Pohrál jsem si s jeho kuličkami, pomohl jsem si i přidržet jeho penis, když jsem si ho povytáhl z pusy, abych ho mohl olíznout, ochutnat jeho sametovou špičku.
Ale ve chvíli, kdy ještě víc sevřel mé vlasy, a skoro znemožnil pohyb mé hlavy, kdy se proti měn vzepjal v křeči a zasténal těch pár slov, jsem ho pohltil zpátky celého a zrychlil pohyby svých prstů, aby to pro něj bylo co nejdokonalejší.
I když jsem si tím nebyl jistý, ale jednal jsem podle toho, jak jeho tělo reagovalo, a doufal jsem, že správně.
A že to nejspíš správně bylo, mi brzy dokázalo jeho sperma, které najednou v dávkách zaplnilo mé ústa a jeho dírka svírala mé prsty tak silně, že jsem s nimi skoro ani nehnul.
V první chvíli jsem nevěděl, co bude pro něj příjemnější, zda to polknout nebo ne, ale nakonec jsem se rozhodl pro první variantu.
Vzal jsem si od něj každou kapku, nenechal nic utéct, a nakonec ho ještě labužnicky olízl, protože to nebylo zas tak špatné. Chutnal zvláštně, zvláštně dobře…
A já už teď věděl, že to nejspíš budu chtít někdy znovu zopakovat.
Remy
Mery si to nejspíš ani neuvědomuje, ale tím, jak se chová je ještě víc sexy. Nedokázal bych si ho představit jako dominantního lovce a milence. K němu to prostě nesedělo.
Když mé semeno zaplavilo jeho ústa na moment mě napadlo, jestli bych se neměl odtáhnout, protože to pro něj může být nepříjemné, ale dělal to tak zatraceně dobře, že, jak rychle ta myšlenka přišla, tak i odešla. Dokázal jsem jen bořit paty do matrace, sténat, třást se a propínat se proti němu, dokud to nepominulo a já už neměl co dát.
Dolehl jsem na postel, rozplácl se jako žába a zatahal Meryho za vlasy, aby se vytáhl nahoru a já ho mohl políbit.
Jeho chuť se mísila s tou mou a já ji jazykem všechnu sebral z jeho úst.
Když vytáhl si prsty zabručel jsem, a pak kolem něj omotal své nohy i ruce a úplně se na něj natiskl.
„To bylo… neskutečné. Na to, jaký jsi… puritán… to umíš zatraceně dobře," zasmál jsem se chraplavě, když jsem se konečně odtrhl od Meryho rtů.
I když jsem z jeho strany občas pocítil mírné zaváhání, jako by si nebyl jistý, nejspíš právě proto to bylo tak intenzivní.
Když jsem ho dost opusinkoval a pořádně se vydýchal, znovu jsem ho převrátil na záda, stáhl z něj kalhoty, které předtím skončily někde pod jeho koleny, a pak se na něj obkročmo posadil.
Provokativně jsem se usmál, vzal Meryho ruce do svých, olízl každý jeho prst, a pak se sklonil, abych mezi zuby potahal jeho bradavky.
Má ruka zamířila do jeho klína, pohladil jsem jeho horký penis a palcem setřel kapky na jeho špičce.
Chtěl jsem to slyšet. Chtěl jsem slyšet, jak Mery sténá. Chtěl jsem to cítit. Chtěl jsem vnímat jeho vzrušení. Chtěl jsem ho celého a chtěl jsem všechno.
Nejraději bych si ho rovnou osedlal, ale netušil jsem, jak by na to reagoval.
Proto jsem po chvilce zastavil své pohyby a zvedl se, abych viděl do jeho očí.
„Strašně moc bych tě chtěl. Myslím jako v sobě. Aby ses udělal do mého zadečku. Ale nechci, abys mě vyhodil z postele, proto ti udělám něco jiného," ušklíbl jsem se, spokojený s tím, jaký plán jsem vymyslel.
Meryho ruce jsem vytáhl nad jeho hlavu a svým trikem svázal k pelesti postele.
Byl to nádherný pohled. Mít tak silného chlapa ve svých rukou.
Políbil jsem ho na rty, a pak postupoval níž. Nevynechal jsem jediné místečko, tam, kde jsem cítil větší odezvu jsem přidal i zuby, než jsem se dostal až k jeho klínu.
Potrápil jsem žalud, pohrál si s kuličkami, přejel po jeho hrázi, až jsem se dostal k jeho dírce.
Ze svých zkušeností jsem věděl, co tohle dokáže udělat s těmi, kteří do sebe nikdy nikoho nepustili a nepustí. Nejspíš právě proto, že to nikdy neměli možnost okusit, to pro ně bylo o to víc intenzivnější, a doufal jsem, že bude i pro Meryho.
Jazykem jsem obkroužil kůžičku kolem, než jsem vjel do jeho dírky, zatímco má ruka zpracovávala jeho penis.
Merlin
Bylo to vážně úžasné.
Poprvé, co jsem mohl být k Remymu takhle důvěrný a vážně se mi to líbilo.
A jemu taky. Aspoň jsem tak usoudil podle toho, jak se potom tvářil, i to, jak si vyžádal další a další polibky.
Aniž bych věděl jak, najednou jsem byl zpátky na zádech a jen překvapeně hleděl na to, co dělá.
Nevzmohl jsem se ani ne odpor, když mi svázal ruce k pelesti.
Jen jsem k nim sklouznul pohledem s myšlenkou, že něco takového mě nemůže zastavit. Stačila by jediná myšlenka a Remyho triko by okamžitě shořelo na popel.
Ale kupodivu jsem do neudělal a navíc… Tak nějak mě to začalo vzrušovat, až jsem sám byl z toho překvapený.
Stejně jako z toho, co dělal potom.
Není to poprvé, co zažívám tyhle světské radosti. Ale tak strašně dlouho jsem s nikým nebyl, že jsem už i zapomněl, co to všechno přináší.
Ty pocity po těle, když o mě takhle Remy pečoval. Každý jeho dotek, polibek i jemné kousnutí ve mně vyvolávaly doslova bouři.
Už jsem se nedokázal udržet v klidu. Můj roztřesený vzdech přecházel v hlasitější vzdechy, a ve chvíli, kdy se dostal dolů, na můj rozkrok…
Nezabránil jsem hlasitějším stenům. Prostě to nešlo. Dělalo mi to tak dobře, že jsem to dával najevo nejen hlasově, ale i nepatrnými pohyby. Opravdu nepatrnými, jako bych měl strach, že kdybych se se projevil víc, tak Remyho polekám a on uteče. A to já nechtěl.
Moc jsem chtěl, aby tohle dokončil, protože mi to dělalo opravdu moc dobře.
„Remy… ty…“ zasténal jsem, když jsem ucítil tlak na mé dírce.
Na moment jsem ztuhnul, když jsem si myslel, že tak jako já předtím, tak teď on mi dovnitř strčí prsty.
Ale neudělal to. Jen mě jazykem dráždil na povrchu, hrál si s mými varlaty a mým penisem.
A tak bylo nad slunce jasné, že tohle dráždění bude mít brzy výsledek.
Propadal jsem tomu čím dál víc. Přivíral jsem oči, když slast prostupovala mým tělem, a bylo mi už jedno, jestli jsem slyšet nebo ne.
Chytl jsem se tyček pelesti a víc se proti Remyho ruce vzepjal, když jsem v jeden moment pocítil ten známý tlak a já věděl, že už to dlouho nevydržím…
„Remy… já… už…“ zachrčel jsem po další vlně toho nejpříjemnějšího pocitu, a pak už jen vnímal to známé uvolnění, které roztřáslo celé mé tělo.
Remy
Snažil jsem se Meryho co nejvíc potěšit.
Zasloužil si to. Za všechno, co pro mě dělá. Chtěl jsem, aby se cítil moc dobře a ještě líp.
Proto mě pokaždé zaplavil pocit štěstí, když se proti mně pohnul nebo víc zasténal.
Úplně jsem se do toho vžil, že bych nejraději ani nepřestal.
Zrychlil jsem práci rukou a hlouběji zajel jazykem, když jsem uslyšel Meryho slova.
Opřel jsem se do toho tak, že jsem přišel o ten první moment, kdy Mery zachrčel a první várka jeho semene mu dopadla na břicho.
Ty další už jsem ale chytil do pusy, když jsem se vysunul nahoru, pohltil Meryho penis a prudce ho nasál, abych z něj dostal každou kapičku.
Přitom jsem ještě lehce masíroval jeho kuličky, aby z toho měl co největší požitek, a teprve, když už z něj vyšla i ta poslední kapka, vypustil jsem ho z pusy, olízal, slízal to, co zůstalo na jeho břichu, a pak se vysunul nad něj.
Potěšilo mě, že se z mého "vězení" nepokusil dostat, tak jsem mu za odměnu věnoval hluboký polibek a zároveň mu ruce rozvázal.
„Chutnáš božsky," zachraptěl jsem po chvíli.
„No, aby taky ne, když si jejich potomek,“ zasmál jsem se, a pak se Merymu zadíval do očí, které měl mírně zastřené.
Byl vážně nádherný a já se ptal sám sebe, jestli si někoho takového jako je on zasloužím.
Jestli vůbec na někoho takového, jako je on, mám právo.
Vzdychl jsem, položil se na jeho hruď a hlavu si opřel o místo, kde jsem vnímal silný tlukot srdce.
Byl jsem spokojený stejně jako můj drak.
„Jsme šťastní…" zašeptal jsem naše společné myšlenky a natáhl se pro peřinu, abych nás přikryl.
Doufal jsem, že mě, že nás, Mery teď nevyhodí, ale nechá nás u sebe.
Merlin
Vzmohl jsem se jen na to, že jsem jednou rukou Remyho objal, když se na mě položil, a druhou jsem si hrál s jeho krásnými dlouhými vlasy.
Pořád jsem to nedokázal pobrat. To, co se právě teď stalo. Bylo to podruhé, co mi něco takového Remy udělal, ale teď to bylo víc intenzivnější, víc osobní… Víc než předtím ve sprše.
I já si k němu dovolil větší důvěrnost. A polibky už beru jako samozřejmost.
A jeho slova o tom, že jsou šťastní…
Opravdu ho miluji a věřím, že tušení, že miluje i on mě, není mylné.
Už si opravdu nedokážu představit, že bych ho neměl po svém boku. A není to jen o tom, že jsem ho zachránil, že jsme spolu vybudovali tohle útočiště a jsme už několik let stále spolu.
Je to o tom, že jsem si postupně k němu tento cit vybudoval i přesto, jakým životem žil a nic pro něj nebylo cizí.
Ale to nebylo něco, co by mi vadilo. Je to prostě Remy, drak, který potřebuje určité věci a prostě si o ně řekne…
„Bylo to… úžasné… děkuji…“ zašeptal jsem i já, ale nevím, jestli mě Remy slyšel.
Pravidelně oddechoval a já se neodvažoval ani pohnout, abych ho nevzbudil, kdyby už náhodou opravdu spal.
Jsou šťastní… I já jsem šťastný.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem velmi tiše, ještě jednou jsem ho pohladil, a pak už jsem zavřel oči, abych se i já prospal a nabral sílu na druhý den, i když jsem to vlastně ani nějak nutně nepotřeboval.
Remy
Ani nevím, kdy jsem usnul. Ještě jsem slyšel, jak Mery něco říká, ale už mu pomalu nerozuměl. I přesto, že jsem prospal celý den, pocit bezpečí, úleva a to, že můžu být s Merym, aspoň pro tento okamžik, mě zase dokonale uspalo.
Už jsem ale nepotřeboval tolik spánku, takže sotva začalo svítat, mírně jsem se zavrtěl a horkost těla pode mnou mě utvrdila v tom, že to všechno nebyl jen krásný sen.
Opatrně jsem zvedl hlavu a zahleděl se do tváře spícího Meryho, která byla uvolněná, a tak krásná.
Zamilovaně jsem vzdychl, usmál se a znovu zavrtěl.
A nebyl bych to já, kdyby mě nenapadla nějaká lumpárna.
Vlezl jsem si opatrně pod peřinu, tak abych Meryho nevzbudil dřív, než bude nutné, a chopil se jeho problému, který byl malý, ale brzo už malý nebyl.
S chutí jsem se do něj pustil, pohrával si s ním, sváděl ho, trápil, aby z toho měl co největší požitek.
A já si to taky pořádně užil.
Když jsem ucítil pohyb, stáhl jsem se peřinu z hlavy, zadíval se na Meryho, a jazykem několikrát přejel po délce jeho penisu, než jsem polaskal žalud, a pak si ho zase nasunul do pusy.
Netrvalo dlouho a já opět polykal tu lahodu, kterou mi mohl dopřát jen on.
Zároveň jsem si jednou svou rukou sjel do klína, abych dodělal i sebe, protože jsem byl tvrdý sotva jsem vstal a zjistil, kdo leží pode mnou.
Pořádně jsem Meryho očistil, a pak se vrhnul na jeho rty, abych mu věnoval dlouhý polibek.
„Dobré ráno," usmál jsem se na něj.
„Doufám, že se ti probuzení líbilo,“ mrkl jsem, a pak už vstal a se smíchem protančil pokojem k jeho koupelně.
Byli jsme šťastní. Strašně moc. A dávali jsme to najevo. Ale, kdybysme zůstali v posteli ještě dýl, asi bysme se z ní brzo nevyhrabali.
„Půjdeš mi pomoct s mytím?" otočil jsem se na Meryho ve dveřích a poslal mu vzdušný polibek, než jsem zaplul do koupelny.
Merlin
Někdy nad ránem jsem nakonec přeci jen usnul.
Ale nespal jsem moc dlouho. Po nějaké chvíli mě něco probralo. Byl jsem rozespalý, a tak mi chvíli trvalo, než mi došlo, co se děje, a už to bylo pozdě zastavit.
A když jsem pak viděl Remyho pohled, když vystrčil hlavu z pod peřiny…
Nemohl jsem ho zastavit, ani kdybych chtěl.
Jen jsem mu zahrábnul prsty do vlasů a pevně je sevřel, když to na mě přišlo.
Mé vzdechy byly slyšet po celém pokoji, a já jen doufal, že nikdo nestojí za dveřmi a neposlouchá.
Remy si to možná neuvědomuje, ale má nade mnou neskutečnou moc. Nade mnou, kdo jen tak před někým hlavu neskloní a odolá prakticky všemu.
On má tu sílu a moc mě ovládat a já mu to dovoluji. Neodstrčím ho, neprotestuji, poddávám se mu duší a teď už i tělem.
Pomalu jsem vstal z postele, když jsem se trochu uklidnil a vydýchal, a pak přešel za ním do koupelny. Na moment jsem se opřel o futra dveří a zamilovaně se díval, jak se nakrucuje pod sprchou.
Může být někdo ještě krásnější než on? Nejspíš ne.
„Pomůžu ti,“ došel jsem k němu pod sprchu a zatáhl zástěnu, aby voda netekla ven. „A taky ti přeji dobré ráno.“
Na moment jsem si ho přitáhl, věnoval mu polibek, a pak už jsem ho od sebe odsunul, abych mu dal to, co si přál. Užíval jsem si to, Nevzal jsem do ruky žínku ani houbu, umýval jsem jeho dokonalé tělo svými dlaněmi a prsty, užíval jsem si ten dotek na jeho horké a jemné kůži.
Na moment jsem se s nimi zastavil na jeho zadečku, ale pak jsem se vzpamatoval a pokračoval jsem dolů k jeho nohám.
„Jsi nádherný,“ zašeptal jsem do zvuku šumící vody, sklonil jsem se a políbil ho na nohy.
„Opravdu krásný. Musíš být na sebe opatrný,“ narovnal jsem se v kleku a políbil ho na hojící se zranění na jeho boku.
Remy
Netrvalo dlouho a Mery se za mnou nacpal do sprchového koutu.
Myslím, že větší pocit blaženosti už nemůže být.
Přivíral jsem oči, vzdychal a málem se roztekl, když mě začal omývat a pečovat o mé tělo.
Byla to vážně nádhera a já si to užíval plnými doušky.
A taky tím zároveň nabíral sílu. Měl jsem pocit, že bych se teď dokázal postavit i jemu.
Bylo to prostě něco neuvěřitelného. Tohle jsem doposud z nikým nezažil.
Bylo to snad proto, že jsem Merymu už dal své srdce? Aniž by to věděl? Že jsem se k němu připoutal, i když jsem netušil, jestli on ke mně cítí to samé, co já k němu?
Nejraději bych se zeptal. Ta otázka mě pálila na jazyku už od večera, ale… bál jsem se, že by neodpověděl tak, jak bych si přál.
A proto jsem to nechal být. Byl jsem rád aspoň za tohle.
Nevím sice, jak dlouho mi to bude stačit, ale to budu řešit, až to přijde.
Pohladil jsem Meryho po vlasech, a na chvilku si jeho hlavu opřel o své břicho, když mě políbil na zranění.
Pousmál jsem se nad jeho slovy, a pak chytl Meryho hlavu do dlaní, sehnul se k němu, až mi mokré vlasy přepadly dopředu a jen lehce jsem ho políbil.
„Tak za prvé. Ty jsi krásný a sexy víc, než si možná uvědomuješ, a za druhé, na rozdíl od tebe jsem mnohem mladší, takže to ty by sis měl na sebe dávat pozor," rychle jsem ho ještě líbnul, a pak už se smíchem vypadl ze sprchy dřív, než mě něčím přetáhne.
Ještě jsem se ale vrátil a natiskl se na něj.
„Mytí bylo úžasné. Nejraději bych tě nechal, ať mě umýváš každý den. Jo, a vezmu si tvoje věci," znovu jsem ho líbnul a znovu se smíchem vypadl už opravdu ven.
V jeho skříni jsem si vybral jedno jeho triko, které nádherně vonělo a sahalo mi až pod zadek, a pak už vyběhl i z ložnice.
„Čekám v jídelně!" zahulákal jsem ještě mezi dveřma.
Merlin
Zvedl jsem hlavu, když mě Remy za ní chytil a zadíval se do jeho krásných očí.
Na moment v nich probleskl pohled draka, ale nebylo to o tom, že by se zlobil. Byl to spokojený výraz, který mi chtěl ukázat stejně jako Remy.
Když pak vyšel ze sprchy, zvedl jsem se, ale nestihl jsem se ani pořádně narovnat a Remy byl zpátky.
Jo, kdybychom se takhle umývali každý den, nejspíš bychom z té sprchy ani nevylezli.
„Moje věci?“ vystrčil jsem hlavu z koupelny, když mi došla jeho slova.
Co si chce vzít?
Ale když jsem viděl, jak na sebe navlíká moje triko, jen jsem se usmál, a ještě se zadíval na jeho zadeček, který byl pod trikem tak, tak, schovaný.
„Ať mi udělají silný čaj, prosím!“ zavolal jsem ještě na Remyho a vrátil se do koupelny zastavit vodu.
Utřel jsem se, přehodil osušky, aby proschly, a pak jsem zamířil ke skříni, abych si vybral něco na oblečení.
Chystali jsme se jít proti lovcům, a já jim chtěl dát najevo, že mají co dělat se silným čarodějem.
Nemuseli znát můj pravý původ, ale sílu čaroděje jsem jim chtěl ukázat, pokud by to bylo nezbytně nutné.
Pořád jsem nevěděl, jestli si mě spojili s tím stařičkým druidem z Portlandského trhu, nebo ne.
Proto jsem chtěl být pro jistotu připravený na každou variantu. A i když ten čaroděj tam, byl docela silný, stejně mě to nemohlo a nemůže zastavit, i kdyby s nimi byl i tentokrát.
Lehké, černé plátěné kalhoty, tmavě červenou kratší tuniku s černým vyšíváním keltských symbolů, na krku přívěsek, skrz který jsem se mohl se Stasy spojit i na velkou dálku.
Dokázal bych to i bez něho, ale mohlo by to narušit lidské komunikační spojení, a já už kdysi jeden výpadek sítě způsobil a nechtěl jsem to opakovat.
Vlasy jsem si svázal červenou stuhou do culíku a na nohy obul lehké topánky.
Podíval jsem se na sebe do zrcadla.
Jo, tohle jsem já…
Spokojeně jsem pak konečně vyšel z pokoje a zamířil rovnou dolů do jídelny, za vůní, která se nesla celým domem.
Remy
Když jsem seběhl dolů, málem jsem se rozplesknul, sotva jsem vletěl do kuchyně.
Eli seděl za stolem a cpal se jako neřízený, že mu ani Adam nestíhal.
„Asi budeme potřebovat větší ledničku," vydechl zadýchaně Adam a otřel si zpocené čelo.
Chtě, nechtě jsem se musel začít smát, až se Eli začervenal a Adam si povzdechl.
Přešel jsem k Elimu, líbnul ho do vlasů a vrátil se k lince, abych mohl Merymu udělat čaj.
„Promiň, že jsem s tebou nebyl. Tak nějak se něco stalo," zazubil jsem se na Eliho, který zrudl ještě víc a málem se udusil na kousku masa.
„No, sláva," ozval se Beny, který akorát vešel a nejspíš mě zaslechl. „Už jste si to konečně vyříkali, koukám. A řekl jsi mu konečně taky, že ho milu-"
„Pssst!" zasyčel jsem na Beny, doslova po něm skočil a zacpal mu pusu.
„Mohl by tě slyšet! Nemůžu mu to říct. Kromě toho, uvědomuješ si, kdo je a kdo jsem já? Zaslouží si něco víc,“ zabručel jsem a Benyho konečně pustil.
Všiml jsem se, jak Adam zavrtěl hlavou a Beny protočil očima.
„No, je to vaše věc," pokrčil rameny.
„Ale oba jste vážně idioti. Na to, kým jste,“ odfrkl si, a pak přešel k Elimu.
„Tak co, jak je?" podrbal ho ve vlasech a usmál se na něj.
Něco mi nejspíš uniklo?
Beny si všiml mého pohledu a zazubil se.
„Tady tvůj bráška je naprosto skvělý uklidňovač. Už když včera uklidnil tvého draka, mě to napadlo. A dneska v noci měl Falkon noční můru. Už jsem myslel, že budu volat Merlina, protože jsem ho sám nedokázal zvládnout, ale pak jsem si vzpomněl na Eliho. A jemu stačilo jen slovo a dotek. Nejspíš to bude podstata i jeho draka, který se začíná probouzet."
Myslím, že Eli už nemohl být rudější. Nebyl zvyklý na chválu nebo aby se o něm mluvilo v dobrém. I já jsem se přidal, když jsem k němu přešel, vytáhl ho na nohy a pořádně pomuchloval. Falkon byl po Archerovi nejmladší přírůstek do naší „rodiny". Byl to gryf a jen se štěstím unikl lovcům. Bohužel ho stále trápily noční můry, a uklidnit ho, byl kolikrát pro Benyho nadlidský výkon, takže volal mě nebo Meryho. To, že to Eli zvládl tak lehce, ukazovalo na jeho narůstající sílu.
Vyrušilo mě až to, když se do jídelny začali scházet ostatní a já si vzpomněl na čaj pro Meryho.
Merlin
Právě jsem vcházel do jídelny, když jsem zaslechl Benyho slova. Eli zvládl rozrušeného gryfa, s kterým si kolikrát ani on sám neporadí.
Eli uklidňovač… Podstata jeho draka, který se začíná probouzet…
To by mohl být problém, i když nemusí být stejně agresivní, jako ten Remyho.
Došel jsem k Elimu a chytl ho za bradu, aby se mi díval do očí. Měl tendenci uhnout před mým pohledem, ale já ho nenechal.
Viděl jsem ten malý záblesk. Jeho drakovi se to zřejmě nelíbilo, protože cítil ode mne velkou sílu. Stejné to bylo tenkrát i s Remym, až na jeden rozdíl. Remy tenkrát po mně okamžitě vystartoval a málem mi uhryznul ruku.
Pustil jsem Eliho a znovu si bezděčně přejel po paži, když jsem si na to vzpomněl.
„Neměl by ses z tohoto pozemku teď vůbec vzdalovat. Nechci tě tu věznit, nebo tě strašit, ale pokud to bude nezbytně nutné, zavřu tě dole pod domem. Je to pro tvou ochranu a ochranu nejen obyvatel tohoto domu, ale i ochranu města.“
Povolil jsem svůj přísný výraz ve tváři a pak jsem se na něho usmál.
„Opravdu se nemusíš bát. Tady jsi v bezpečí a pomůžu ti,“ pohladil jsem ho po tváři a pak jsem přešel k lince, kde mi Remy chystal čaj.
„Kdybys ucítil jakýkoliv náznak změny u tvého bratra, chci o tom hned vědět, ano? A děkuji za čaj,“ zašeptal jsem Remymu do ucha, a pak ho na něho lehce políbil.
Vzal jsem si od něho čaj a šel se konečně posadit ke snídani.
„Co je? Něco se děje?“ rozhlédl jsem se po ostatních, když jsem si všiml jejich pohledů a úsměvů směrem k mé osobě.
Jen zavrtěli hlavou a raději se věnovali svému jídlu. Také já zavrtěl hlavou, protože jsem ty jejich pobavené pohledy nějak nechápal, ale pak už jsem se konečně pustil do jídla.
Byli jsme domluveni, že na to místo vyrazíme ještě před obědem. Byla neděle, takže město bylo poloprázdné, a ještě takové ospalé. Tudíž málo svědků, kteří by mohli něco zahlédnout.
Byli jsme domluveni, že ho Beny vezme do náruče a poletí s ním na smluvené místo, aby po Remym zůstala stopa, po které by se měli lovci vydat, a pak se hned vrátí zptáky.
Ještě po jídle jsem sešel dolů za Stasy, abychom si znovu upřesnili detaily a všechny možné varianty, které by mohly nastat, a poprosil jsem ji, aby po dobu, co budu s Remym pryč, dávali pozor na Eliho a měli ho u sebe. Mohlo by se stát, že jeho drak, který se právě teď, v tu nejnevhodnější dobu probouzí, mohl na Remyho nebo jejich druhého bratra zareagovat.
Remy
Mery uklidňovač draků.
Musel jsem se při té myšlence pousmát. Jo, vypadalo to, že Eli se začíná probouzet. Cítil jsem to z něj, i když jeho síla byla úplně jiná než ta moje. Já byl oheň, on voda. Já byl noc, on den. Opravdu jsme byli každý jiný, až na to, že jsme vypadali úplně stejně.
„Bude to v pohodě. Neboj se. Mery mi hodně pomohl, tak tebe zvládne levou zadní. A kdyžtak jsem tu pořád já. Pokud si neporadí on, tak můj drak ano," přitáhl jsem si Eliho na moment k sobě, když byl trochu rozhozený po Meryho slovech.
No, i já byl trochu mimo z toho jeho polibku. Nečekal jsem, že to udělá před ostatníma, byť byl v kuchyni jen Eli, Adam a Beny.
Ale zahřálo mě to u srdce a moc potěšilo.
Pomohl jsem Adamovi servírovat, ale na snídani jsem zůstal s Elim v kuchyni.
Už se to o něm rozkřiklo, teda to, že je můj bratr a potřebuje ochranu, takže nebylo potřeba ho schovávat, ale on byl pořád z toho všeho trochu mimo a bál se ostatních.
Nebyl jako já, takže jsem věděl, že mu to bude trvat, než si ke všem tady najde cestu, jako já.
Když jsme byli po snídani, Eli pomohl Adamovi uklidit a já se odešel obléknout.
Za hodinu jsme měli vyrazit a já byl plný síly, připraven bojovat.
A vzhledem k tomu, na koho jsme šli, zvolil jsem tentokrát trochu jiné oblečení.
Černé kožené kalhoty, samozřejmě upnuté, síťované černé tílko a vysoké boty s okovanou špičkou.
Vlasy jsem si stáhl do copu, aby mi nezavazely, zkontroloval, jestli je všechno v pořádku a na svém místě, protože i při boji jsem musel vypadat sexy a bezchybně, a pak už vyšel z pokoje.
S Elim jsem se akorát potkal na chodbě, s tím, že mě volá Beny, protože Mery se už přesunul na místo. Znovu jsem ho ujistil, že to bude v pořádku, a pak se konečně vyprostil z jeho sevření, abych se taky pohnul z místa.
„Jdeš na motorkářský sraz nebo co?" zahučel Beny, když si mě prohlédl od hlavy až k patě.
„Líbí?" zatočil jsem se dokola a zavrtěl boky.
„No, tohle by sis teď už měl nechat pro jiného," zabručel, ale moc dobře jsem si všiml, jak mi zírá na zadeček.
Uchechtl jsem se, a pak už mu skočil do náruče, aby mě mohl odnést na smluvené místo, a pak se zase vrátit a být v pohotovosti v domě, kdyby náhodou.