Remy
I přesto, že jsem Eliho ujistil, že to bude v pohodě, tak někde v polovině cesty, kdy jsem si pořádně oddechl, protože mě očividně nikdo nehledal, mě napadlo, jestli to byl dobrý nápad.
Eli by se nedokázal chovat jako já, i kdybych mu dal přesný návod.
A tak jsem mohl jen doufat, že když Beny Eliho, jakože mě, uvidí ležet v posteli, nechá to být.
Přesto jsem spěchal, abych se co nejrychleji mohl zase vrátit zpátky.
Potřeboval jsem informace, a ty se daly sehnat jen na jediném místě.
Mery sice měl azyl pro jiné, ale ne všichni ho chtěli využít. Byli i tací, kterým život venku, v neustálém napětí z toho, jestli je lovci nenajdou, vyhovoval.
Anebo kšeftovali, pracovali, měli jiné důvody.
Mery nikoho nepřesvědčoval. Byla to jejich věc.
A právě tihle, co zůstávali, a tak nějak se s nimi dalo i mluvit, se scházeli v jednom baru.
A kupodivu za dne, aby to nebylo tak nápadné. Přece jen, lovci by je tam čekali spíš v noci. Cestou jsem propátrával okolí, ale nic zvláštního ani podezřelého jsem neviděl a necítil.
Mohlo se mi to před tím jen zdát?
Ozvaly se mé nervy, když Mery naznačil, že nás nejspíš někdo sleduje?
Možná, ale…
Můj drak na nějaké nervy a pocity nedal. Jednal instinktivně.
Takže, i kdybych se já spletl, tak on ne.
Možná o mě věděl a skrýval svou přítomnost záměrně? Vím, že je toho schopný. Kdyby byl jen jako já nebo Eli, ani bych se ho tak nebál. Ale on byl smíšené krve. A právě to z něj dělalo tak nebezpečného.
Protože to, co měl v sobě se nedalo ani náhodou označit za přátelské a mírumilovné.
Bez obtíží jsem se ale dostal až do města a zamířil k baru, abych tam našel jednoho mořského panice.
Teda jako mořský nebyl už dlouho a panic ani omylem, ale kdysi dávno, než propadl jednomu čaroději, který z něj udělal spíš leklou rybu, tak ano.
A vlastně Mery byl důvodem, proč zrovna Carim nesouhlasil s pobytem ve vile, i když měl dost často potíže s lovci.
Merlin
Ticho, které po jeho slovech zavládlo, trvalo docela dlouho, jak jsme byli všichni v šoku, že je s Remym něco v nepořádku, a co víc, on nejspíš není on. A ani jsem při tom doteku a polibku z něj necítil jeho draka.
„Musíme zjistit, co se děje…“ ozval se Adam a Stasy hned přikývla, že se pokusí na Remyho napojit.
Ale to jsem zamítl, protože jeho drak by to vycítil a Remy by se zlobil, že mu nevěříme.
„Tak co s tím?“
„Budeme ho chvíli pozorovat, a když tak potom na něj uhodíme,“ mírně jsem stáhl obočí, když jsem si uvědomil, že se mi potvrdila domněnka, že Remy něco tají.
„Budu muset jít nahoru a začít vařit oběd,“ postavil se Adam a chtěl jít nahoru.
„Nemusíš vařit každý den. Jsou tu i jiní, co to umí, i když ne tak dobře jako ty,“ potáhla ho Stasy za ruku, aby si sedl zpátky. „A taky máme i jinou práci.“
„Ale…“
„Potřebuji tě tady.“
„Ale oběd…“
„Ne!“ zamítla rázně Stasy.
A pak já jsem prý ten zabedněný. Adam je do ní zahleděný, a přitom si vůbec neuvědomuje, co mu tady teď Stasy naznačuje.
„No, ale to není zas špatný nápad. Promiň, Stasy, ale Adam půjde vařit oběd a Remy mu pomůže. Chci ho chvíli pozorovat, než na něho uhodím,“ nakonec jsem to rozlousknul já.
A jak jsem řekl, tak se stalo. Adam se omluvil Stasy, vstal a šel si pro Remyho, aby mu pomohl s obědem. Stasy se na mě zamračila, ale pak si jen povzdechla a šla opět do své meditační místnosti.
„Proč nejsi tak rozhodný, když se jedná o tvé city k Remymu?“ klepl mě Beny do čela.
„Ještě jednou a udělám z tebe zlatou vránu,“ výhružně jsem se na něho podíval. „Já tu budu chvíli pracovat, mohl bys místo mě pozorovat Remyho, jak bude s Adamem v kuchyni? Tajně, aby o tom nevěděl.“
„No, jo, budu v tajné chodbě. Rozkaz šéfe, nechci, aby ze mě byla zlatá vrána,“ zasmál se Beny, když viděl můj pohled, ale pak už odkráčel a já se konečně pustil do pátrání svým vlastním způsobem.
Elisha
Myslím, že jsem možná na chvilku usnul, nebo jsem jen zadříml, nevím, každopádně mě znovu dostalo do pozoru další zaklepání na dveře, až jsem zaúpěl.
Proč zrovna teď musel Remy odejít? Možná, když budu dělat, že spím a nebudu se ozývat, dotyčný odejde.
„Remy? Půjdeš mi pomoct s obědem? Vím, že ti možná není dobře, ale třeba přijdeš na jiné myšlenky. A pomoc by se mi hodila. A víš, že k tomu nikoho jiného nepustím," ozval se hlas za dveřmi a já neměl ani ponětí, kdo to může být.
Ještě chvilku jsem přemýšlel, než jsem nakonec usoudil, že tím nic nezkazím. Vařit trochu umím a možná kdybych odmítl, objeví se tu ten Beny nebo Mery a zase mě budou nějak zkoumat.
Kromě toho, když už mám hrát Remyho, aspoň poznám pár těch, se kterými tu žije. Taky by se mu to líbilo. Byl to dobrý nápad, vybudovat něco takového. Jenže já bych se musel nejspíš zahrabat někde pod zem.
Vylezl jsem z postele, upravil si oblečení, stáhl vlasy do drdolu, a pak přešel ke dveřím a otevřel je.
Pár vteřin mi trvalo přiřadit jeho tvář ke jménu, jak mi některé z obyvatel Remy popsal.
„Rád ti pomůžu," usmál jsem se a mírně začervenal.
Adam mi úsměv opětoval a za chvilku už jsme byli v kuchyni.
„Vzhledem k tomu, že Merlin přišel s tím zákazem, uděláme na oběd každému jejich specialitu, aby se uklidnili. Vyndám věci na vaření, tak zatím nachystej plechy, hrnce, pánve, nože na krájení a mlýnek," nakázal mi Adam a v tu chvíli mi to vaření už tak dobré nepřišlo.
Nějak mi totiž nedošlo, že nevím, kde, co je.
Naštěstí se Adam začal věnovat věcem v lednici, takže jsem nenápadně otevíral skříňky, abych zjistil, kde, co je a popřípadě vyndal to, co jsem už našel.
Byl jsem ale nervózní a místy si počínal trochu neohrabaně, takže se na mě Adam každou chvilku otočil, když jsem do něčeho praštil.
„Nakrájíš maso a připravíš těsto," pošoupnul přede mě Adam věci, když jsem úspěšně nachystal všechno nádobí.
A teď jsem opravdu zpanikařil.
Jako maso nakrájím, to v pohodě, ale dělat těsto? To vážně Remy uměl?
Nesměl jsem se ale prozradit, tak jsem přikývl, a podle receptu začal připravovat těsto.
„Omlouvám se! Mrzí mě to! Ně-nějak mi to dneska ne-nejde," zakoktal jsem se a zrudl, když mi už asi po páté vyklouzlo vejce z ruky a spadlo na zem.
„Jo, to vidím. No nic. Chceš raději loupat zeleninu?" usmál se na mě Adam a já s povděkem horlivě pokýval hlavou.
Merlin
Napsal jsem na agenturu děkovný email ohledně varování, a zároveň jsem je požádal, aby specifikovali blíže to dané nebezpečí, vzhledem k tomu, že se chystám do oblasti Portlandu a chtěl bych být připravený.
Napojil jsem se ne policejní databázi a začal procházet netypické vraždy za poslední měsíc.
Nebyl jsem hrdý na to, že jsem se k nim naboural, ale jinak jsem ty informace nemohl získat. S agenturou mám jen minimální emailové spojení, a na policii nikoho neznám, kdo by mi ty informace poskytl.
A nakonec moje pátrání přineslo úspěch. No, jak se to vezme. Úspěch by byl, kdyby se ty vraždy nestaly. A já narazil na dalších pět za posledních čtrnáct dní, a opravdu se postupně, podle data, přibližují do Seattlu.
Teď už nebylo pochyb, že to Remy v žádném případě být nemůže podle času vražd, i kdybych měl třeba ještě malé pochybnosti, což jsem ale neměl.
„Je to jisté,“ ozval se Beny, který před chvilkou přišel a čekal, až si dodělám práci. „Remy není Remy. Teda vypadá to tak, ale není to on. Nejen, že ani pořádně neví, kde co v kuchyni je, je nešikovný, a rozhodně se chová jako panic a ne někdo, kdo denně dává na obdiv své přednosti. Ale dokonce mi přikývl na fintu s vlkodlakem, kterou jsem na něho při prohlídce vybalil. A když jsem na něho sáhnul, málem dostal infarkt.“
„Vypadá to, že ten náhradní Remy není nebezpečný. Pokud by tomu tak bylo, už bychom to dávno věděli. Stasy by ho mohla hlídat, ale teď je důležitější, aby řešila jinou hrozbu. A ona by to určitě poznala, kdyby od něho nějaké nebezpečí hrozilo. A ty taky. Ale i tak…“ podal jsem Benymu papír, kde byl seznam vražd, na které jsem přišel. „Máme tady větší problém.“
Podle toho, jak se Beny zamračil, tak taky hned pochopil to, co já, když jsem to viděl.
Situace začíná být vážná. Možná dobře, že jsem zakázal opouštět pozemek.
Ale… Kde je krucinál pravý Remy?
„Beny, projdeme to tady, všechno, i okolí pozemku a podíváme se po Remym. Zajímalo by mě, kde je…“
Remy
Neměl jsem tohle místo moc rád, ale nebylo zbytí.
Carima jsem našel na jeho obvyklém místě s jeho obvyklou sklenicí v ruce.
Náš rozhovor netrval moc dlouho, už jen proto, že bylo pro mě nebezpečné se v baru dýl zdržovat. A taky jsem se potřeboval, co nejrychleji vrátit.
Poslouchal jsem, co mi říká a s každým dalším slovem byl zachmuřenější.
Znovu jsem mu pak nabídl místo ve vile, zvláště teď, ale on mě znovu odmítl.
Nakonec jsem se rozloučil, aniž bych si něco dal, ale místo toho, abych se hned vrátil domů, rozešel jsem se k místu, o kterém mluvil.
V jedné zapadlé uličce za parkem se našla dneska ráno mrtvola. Znetvořená.
Mrtvola nějakého čerstvě zrozeného upíra. Nikdo netuší, kdo to mohl být, ale někteří prý tvrdí, že stopy vypadaly jako dračí. Já nemusel nic hádat. Já věděl, kdo to byl.
Možná bylo nebezpečné tam jít, nejspíš už nic neuvidím, ale já tam prostě musel.
Měl jsem stažený žaludek a nebylo mi zrovna do zpěvu, když jsem se k místu blížil.
Nakonec to ale byla vcelku zbytečná zacházka, protože jsem nic nezjistil.
Nevím, jestli se mi ulevilo, nebo mě to víc rozrušilo, každopádně po tomhle jsem se rozhodl vrátit zpátky. Eli už nejspíš šílel, a čím dýl byl sám, tím větší riziko bylo, že ho někdo odhalí.
Vrátil jsem se stejným způsobem, jako jsem zmizel a málem proto dostal infarkt, když jsem Eliho v pokoji nenašel. Na moment jsem opravdu zpanikařil.
Proletěl jsem každý kout, podíval se do každého rohu, ale nikde nic.
Svlékl jsem si hadry, co jsem měl na sobě, abych nebyl tak nápadný, oblekl si jen dlouhé triko, co mi sahalo pod kolena a odhalovalo ramena a vyběhl na chodbu.
Musel jsem se uklidnit, abych mohl Eliho vycítit, a když se tak stalo, oddechl jsem si.
Vyslal jsem k němu pomocí draka myšlenku a vrátil se zpátky do pokoje.
Netrpělivě jsem přecházel sem a tam, a když jsem asi po desáté prošel kolem okna, všiml jsem si Benyho a Meryho, jak prohlíží zahradu.
Byl jsem od přírody zvědavý, tak mi to nedalo, vykoukl jsem z chodby, a pak se potichu vydal ven.
„Hledáte včerejší den?" zasmál jsem se, když jsem je tak viděl, a pak protančil zahradou směrem k nim. „Klidně vám pomůžu. Už je mi mnohem líp."
Otřel jsem se o Meryho a hned popoběhl kousek dopředu. Koutkem oka jsem zahlédl pohyb v okně své ložnice a oddechl si.
Eli byl zpátky. No, s ním si to vyřídím později.
Merlin
Procházeli jsme pozemek, a byli jsme právě někde v třetině kontroly, když se najednou přihnal Remy.
Spíš to byl zas ten jeho typický krok, jeho pohyby, jeho úsměvy.
A prý je mu už dokonce lépe. Jako by ani nevěděl, že by teď měl být v kuchyni a pomáhat Adamovi s obědem.
Když se o mě otřel, nebylo pochyb, že je to teď ten pravý Remy.
Začínal jsem se znovu zlobit kvůli tomu, že nás tady tahá za nos, a nejspíš bych se tentokrát asi znovu neudržel, když najednou Beny zpozorněl a okamžitě vyletěl do výšky.
Taky jsem to zahlédl.
Bylo to za plotem kus před námi, ale nebyl pro mne problém se tam okamžitě přenést. Jen co jsem se objevil za bariérou, hned jsem vyslal pátrací kouzlo.
Ale i teď bez úspěchu.
I když…
Něco moje kouzlo stejně zasáhlo.
Spíš někoho.
Poučen z noci jsem kouzlo zesílil a mělo to aspoň malý efekt. V jednom místě to mírně zapraskalo, zajiskřilo, a objevila se mužská postava. Jeho ostrý pohled se na moment střetl s mým. Vykročil směrem ke mně, ale pak se najednou stáhl zpátky, jako by pochopil, že proti mně nemá šanci.
„Co chceš?“ zbystřil jsem, když jsem viděl, jak se dívá přes mé rameno.
Nebyl proměněný, byl v lidské podobě, ale i tak. Byl to zvláštní upír, a rozhodně nebyl upírem dlouho. Ale i přesto jsem z něho cítil nějakou zvláštní sílu.
Měl jsem pocit, jako by si moji tvář chtěl vyrýt do paměti, protože po celou dobu nic neřekl, jen na mě zase upřel svůj pohled. Po dalších pár vteřinách, znovu udělal krok ke mně a pak zmizel…
Remy
Začínal jsem mít dojem, že Mery o mě opravdu ztratil veškerý svůj zájem, pokud ho někdy dřív aspoň trochu měl.
Nejspíš kvůli tomu, co se teď děje?
Zamračil jsem se a mlaskl, když jsem se od něj dočkal chladné reakce, i když vlastně nebyla žádná, a vzápětí jsem s sebou cukl, když Beny najednou vylétl do vzduchu.
Ale 'jeho' jsem necítil.
Ve výhledu mi bránily stromy, takže jsem ani neviděl, kdo onen vetřelec byl, ale nakonec jsem nutkání jít se tam podívat potlačil, a raději se obrátil a vrátil se zpátky do domu.
„Páni," ozvalo se najednou vedle mě hvízdnutí, až jsem nadskočil. „Vážně jsi rychlý. A zase ses převlékl. Ještě, že máš tolik věcí. A taky jsi nechal všechen úklid na mě."
Adam mě na oko pokáral a já na něj chvilku hleděl, jako by spadl z višně, než mi to došlo.
„Jo… no, to víš, volala mě láska mého života, tak jsem se musel hodit do gala," zasmál jsem se rozverně, zamrkal na něj, ale pak už ho raději obešel a zamířil do svého pokoje.
„Už mě tu příště nenechávej! Málem jsem umřel!" skočil mi okamžitě kolem krku Eli, sotva jsem otevřel dveře, až jsem málem vypadl zpátky na chodbu.
„Ticho! Nebo tě někdo uslyší!" zasyčel jsem na něj a rychle ho zatlačil dovnitř, abych mohl zavřít. „Co jsi vyváděl? Měl jsi jen zůstal ležet v posteli a dělat nemocného!"
„Nešlo to! Napřed na mě sahal, pak… pak… no, tamto… a pak přišel a chtěl vařit!" mlel nesouvisle Eli, sotva jsem mu stíhal a máchal rukama, až mi jednu vrazil.
Ještěže neměl téměř žádnou sílu.
„A co ty?" podíval se na mě upřeně.
„Je tady," povzdechl jsem si a posadil se na postel. „Není pochyb. Dnes ráno se našel mrtvý upír.
Roztrhaný drakem. A taky jsou tu nejspíš lovci. A ví, že jsem tady. Musím tě dostat někam do bezpečí, ale zatím netuším kam."
„Nechci jít pryč! Prosím, Remy! Nevyhazuj mě!" vzlykl Eli a okamžitě jsem ho měl zase kolem krku.
Pevně jsem ho objal, pohladil po zádech a políbil na rameno.
„Nevyhazuju tě. Jen nevím, co dělat dál."
Merlin
Beny kroužil nad našimi hlavami a teprve, když ten upír zmizel, sletěl dolů a zůstal stát vedle mne.
Ještě chvíli jsme vyčkávali, rozhlíželi se kolem. Napojil jsem se na Stasy, ať pečlivě zkontroluje celé okolí pozemku za bariérou, jestli se tu nepohybuje někdo podezřelý, nebo kdokoliv, kdo by potřeboval pomoc a bojí se o to říct.
I když tenhle mladý upír nevypadal na to, že by si neuměl poradit.
A taky… Umí se přenášet a umí skrýt svou přítomnost.
Ač nechci, nejspíš budu muset požádat někoho ve Venezuele, aby zkusil zjistit, zda Di Conti nemá někoho tady v Seattlu, nebo nemá nějaké plány. Možná mu i někdo utekl…
Ale je to všechno divné. Kdyby to byl Benasiho syn, tak ten by se takhle rozhodně nechoval. Věděl jsem, že má dva syny a jednu dceru. A všichni jsou to šlechtici a jejich chování tomu i odpovídá.
Takže to jeho přímí potomci rozhodně nebyli. Je to někdo, komu Benasi sám dal život.
Když mi Stasy dala vědět, že nenarazila na nic podezřelého, vrátili jsme se s Benym zpátky na náš pozemek.
„Nevím, jak moc mám ještě posílit ochranu, aby sem jen tak někdo nevpadl. Vypadalo to, že ten upír moc nevěřil tomu, co viděl. Podle mne určitě tuší, že tenhle pozemek není jen travnatá plocha s pár stromy a jednou vilou. A taky… Nepřijde ti divné, že se tady objevil právě ve chvíli, kdy k nám dorazil i pravý Remy?“
Beny složil křídla, když přistál vedle mne, a zadíval se k Remyho oknům.
„Jo, mám pocit, že by to mohlo spolu souviset. Zvlášť, když na vás v Portlandu zaútočili. Teda zaútočili na Remyho. Možná ho spojují s těmi vraždami. Vem si, že poslední byla nedaleko odsud,“ pokýval hlavou a pak se otočil ke mně. „Kdy se ho chceš zeptat, co to všechno znamená?“
Jen jsem pokrčil rameny. Jo, jsem potomek bohů, ale nejsem všemocný Bůh, abych věděl všechno a zvládl všechno na jedničku. Taky dělám chyby. Navíc, žiju už strašně dlouho tady na zemi, kde nemůžu vidět všechno, jako bych viděl z vrchu. A teď mám právě pocit, že mi něco důležitého uniká…
„Půjdu se podívat, jestli mi z agentury už odepsali. A začínám uvažovat nad tím, že si s někým od nich asi domluvím schůzku. Samozřejmě že mimo Seattle.“
„Měl bys být opatrný, Myddine. Víš, jak to je… Spíš, jak by to mohlo dopadnout, kdyby zjistili, odkud a od koho pocházíš. Měl bys mít na paměti, že o tobě nesmí být žádné úřední záznamy.“
„Já vím,“ přikývl jsem. „Ale někdy bych si přál aspoň na pár dní plně uvolnit svou sílu. Všechno to, co v sobě musím skrývat. Cítit se volný. A proto vím, jak se musí cítit Remyho drak. Ale nemůžu to udělat. Tohle město by lehlo popelem.“
Remy
Všechno tohle mi nedělalo moc dobře. Omezování Eliho, lhaní Merymu, to nebylo nic pro mě. I když si mohl někdo myslet, že jsem povrchní a nic kromě sexu a pěkných hader mě nezajímá, nebyla to pravda. A právě proto, jsem tohle podstupoval.
Abych všechny tady ochránil.
Navíc ten lovec… nejspíš to byl lovec, co tu okouněl, sledoval mě? Objevil se tu sotva, co jsem se vrátil. Ale necítil jsem ničí přítomnost, že by mě někdo sledoval.
Nebo to byla náhoda? Už jednou tu byl a chtěl se jen přesvědčit, že je tu skutečně jen ta vila, s pozemkem, co vidí?
Mohl by to být ten, na kterého jsem narazil na trhu? Nebo někdo úplně jiný?
Ať to bylo, jak chtělo, nejspíš tu byl kvůli mně.
Povzdechl jsem si a Eliho od sebe odtáhl.
„Jsi můj jediný bratr. Kdyby bylo nejhůř… odejdu s tebou," zašeptal jsem s knedlíkem v krku.
Jo, tohle už mě taky napadlo. Pokud by nebylo zbytí, i přesto, co k tomuto místu cítím, co cítím k Merlinovi, musel bych odejít.
Kdyby se jemu, nebo komukoliv jinému něco stalo, kvůli mně, kvůli nám, nepřežil bych to.
„Ale… ale… tohle místo…" zavzlykal Eli.
„Jo, ale jejich a tvoje bezpečí je mojí prioritou," pousmál jsem se na něj a políbil ho na čelo. „Teď si pojď lehnout. Já se zajdu najíst, mám hlad, a taky se musím ukázat před ostatníma."
Taky bych si nejraději zalezl do postele, stočil se do klubíčka a dělal, že tu nejsem.
I když jsem byl silný, někdy jsem i já měl slabší chvilky.
Možná bych měl jít za Merym a omluvit se mu. Jo, to bych mohl.
Zastlal jsem Eliho do peřin, a pak vyšel z pokoje.
Mery mohl být jen na čtyřech místech. V jídelně, u Stasy, ve své pracovně nebo v ložnici.
Našel jsem ho v pracovně. Chvilku jsem se na něj jen tak díval, než jsem k němu jednoduše přešel a objal ho.
Jeho vůně, jeho tlukot srdce, to všechno mi sevřelo vnitřnosti, a já mu na malý moment chtěl říct úplně všechno. Pak jsem se ale ovládl, zhluboka se nadechl, kousek se odtáhl a položil svou dlaň na jeho tvář.
„Omlouvám se… od Portlandu, je to všechno divné, ale… nikdy bych tobě nebo někomu v domě neublížil. A nikdy bych ani nedovolil, pokud by vám někdo chtěl kvůli mně ublížit. Omlouvám se, jestli jsem tě nějak rozzlobil," usmál jsem se, pohladil Meryho, a pak si stoupl na špičky.
U jeho rtů jsem na moment zaváhal, než jsem ho nakonec políbil.
Tentokrát v tom ale nebyla dravost. Byla v tom jemnost, omluva, všechny mé nevyřčené city k němu.
Když jsem se odtáhl, znovu jsem ho pohladil, a pak už ho raději pustil a odešel, protože jinak bych se neudržel a řekl mu úplně všechno.
Merlin
Vrátil jsem se do pracovny a hned se podíval na zprávy. Agentura mi většinou odpovídá hned, ale tentokrát jsem ještě žádnou odpověď neměl.
A to se mi nelíbilo.
Buď si s tím nevěděli rady a neuměli nebezpečí přímo specifikovat, nebo podezírali mě.
Nebo někoho z mého domu.
Přecházel jsem po pracovně sem a tam, ale nedokázal jsem vůbec na nic myslet. Od chvíle, kdy jsme přišli na to, že Remy nejspíš něco skrývá, i od chvíle, kdy jsem řekl Benymu, že bych se nejraději někam na pár dní uklidil, měl jsem najednou problém se ovládat. Držet se tak, abych pořád vystupoval jako ten klidný Merlin Slade.
A pak, když ke mně přistoupil Remy…
Měl jsem chuť ho obejmout, říct mu, že nemá přede mnou nic skrývat, že mi má všechno říct, protože mi na něm moc záleží a že si bez něj nedokážu život už představit, kdyby se mu něco stalo…
Ale jen jsem na něho hleděl, a když mě pak políbil a odešel jako by nic.
V tu chvíli jsem se přestal ovládat.
Cítil jsem tu narůstající sílu, tu energii, která doslova řvala po tom, aby mohla ven. Podlaha pod mýma nohama se začínala chvět, a postupně to přecházelo do celého domu.
Snažil jsem se uklidnit, ale nedokázal jsem to.
Proč? Proč to všechno? Pochopil jsem, že mě nejspíš miluje, ale nikdy mi to přímo neřekl. A teď mi ještě vědomě lže. Nevyznám se v něm!
Jak to je?!
„Myddine!“
Otočil jsem hlavu ke dveřím, kde se objevila Stasy s Adamem.
„Myddine! Uklidni se!“
Nešlo to. Čím víc jsem se chtěl uklidnit, tím víc jsem tomu propadal.
Musím pryč, než celý barák spadne…
„Postarej se tu o to!“ křikl jsem na Stasy a vzápětí jsem se přenesl pryč.
Daleko, daleko od Seattlu…
Remy
Na oběd jsem nakonec ani neměl chuť. Jen z posledních sil jsem se odšoural k sobě do pokoje, a pak dopadl na postel a zalehl Eliho.
"Nemiluje mě. Vlastně ke mně nic necítí," zahučel jsem, a jako by na důkaz mých slov se začal chvět dům, neklamná známka Meryho síly, a pak to najednou zmizelo.
Eli se vymotal z pod peřiny a pohladil mě po zádech.
„Vždycky jsem věděl, že u něj nemám šanci, ale… opravdu to bolí, víš?" povzdechl jsem si a tentokrát Eli utěšoval mě.
Doufal jsem jen, že jednou si Mery najde někoho, s kým bude šťastný a spokojený. To jediné, jsem si přál.
Ani nevím, jak dlouho jsem tam, tak ležel, než jsem se rozhodl, že to prostě přijmu, jak to je a budu se chovat jako dřív. Vím, že tu bylo pár jiných, kteří by mě rádi přijali za partnera, a já bych třeba někoho z nich mohl začít časem i milovat.
„Musím se vzchopit. Zvládnu to. Neboj," cvrnkl jsem Eliho do nosu, usmál se, a pak vstal z postele.
Protáhl jsem se a zamířil do koupelny, abych se dal do pucu.
A během sprchování jsem věděl, co udělám, aby se zlepšila nálada nejen mě, ale i ostatním, co jsou tady a jsou rozrušení z toho, co se děje.
Čas pokročil víc, než jsem si myslel, a už byla skoro doba večeře, takže naprosto ideální.
Po sprše, jen s ručníkem kolem pasu, jsem vyběhl na chodbu, odchytl prvního, koho jsem potkal a řekl mu, ať vzkáže Adamovi, aby ještě neservíroval, až se všichni sejdou na jídle.
O hodinu a půl později jsem vycházel z pokoje, oblečený jako břišní tanečnice do průsvitné dlouhé a nařasené sukně, kolem boků mě zlatý opasek, stejně jako na obou pažích, které držely dlouhé závoje, do vlasů jsem měl spletené různé ozdoby a přes prsa jen tenký proužek látky a cinkajícími ozdobami.
Sešel jsem dolů a hned ve dveřích upoutal pozornost všech.
„Rozhodl jsem se, že vám trochu zlepším náladu," usmál jsem se na všechny, nechal si pomoct vysadit na dlouhý stůl, a když se spustila hudba, začal jsem tančit.
Po pár vteřinách jsem se do toho dostal a uklidnil se.
Tohle jsem byl já.
Merlin
Věděl jsem kam půjdu. Musel jsem si vybrat místo, kde uvolnění mé síly nebude tak nápadné a mezi své jsem rozhodně nechtěl jít.
Bylo to těžké, protože v dnešní době je země doslova přecpaná lidmi, a kamkoliv bych šel, mohl bych někoho ohrozit.
Ale i přes to riziko jsem nakonec skončil v Mexiku, na nejnižším místě sopky Colima.
Ohnivá sopka, která je stále aktivní…
Výbuch, který mou přítomnost doprovázel, vynesl do vzduchu oblak sopečného popela.
Ano, i tady poblíž žijí lidé, ale naštěstí jsem nemusel použít maximum síly, co mám.
A tak jsem věděl, že oblak sopečného popela se brzy rozplyne a nenadělá tolik škody.
Ale i přesto teplota kolem mne nebezpečně stoupala… Ale v tuhle chvíli to byl jediný způsob, jak se zbavit přebytečné energie.
Chvíli jsem seděl, chvíli jsem chodil. Přemýšlel jsem naplno, protože teď jsem si to mohl dovolit, aniž bych byl něčím omezován.
Veškerou mou činnost provázely mírné otřesy, sem tam ještě vyletěl oblak popela, ale nebylo to už takové, jako při mém prvním uvolnění energie, mých sil, které mi předci dali do vínku.
Trvalo to docela dlouho. Teda, trvalo by to déle, než bych se zcela uvolnil, ale nemohl jsem se tu zdržovat.
V Seattlu mě potřebovali. A já potřeboval je. Naučil jsem se žít po boku lidí, a už bych nejspíš nedokázal žít sám jako poustevník, jako tomu už několikrát bylo, když jsem se musel uklidit mimo civilizaci na několik desítek let.
A hlavně…
Chyběl by mi on.
Skoro se stmívalo, když jsem byl schopen se vrátit a věděl jsem, že by to už mělo být podstatně lepší.
Vystoupil jsem na vrchol Colimy, abych se podíval, jestli jsem nezpůsobil velké škody. Ale po zjištění, že to bude v pohodě, jen lidé vyhlásili evakuaci a budou chvíli v pozoru, jsem se nakonec vrátil do Seattlu.
Přenesl jsem se před dům, oprášil se, co to šlo, a pak jsem vešel dovnitř.
Z jídelny se ke mně nesly tóny hudby, a tak jsem zvědavě zamířil rovnou tam.
„Jsi v pohodě?“ ozval se vedle mě Beny, když jsem stál ve dveřích a díval se, jak Remy pro všechny tancuje.
„Jsem. Už je to dobrý…“ přikývl jsem a znovu se zahleděl na Remyho.
Ano, hlavně kvůli němu jsem se vrátil.
Měl jsem čas přemýšlet, a já si konečně uvědomil, co k němu cítím.
„Musím se jít umýt a převléct,“ dál jsem nemohl od Remyho odtrhnout pohled.
„Běž. Smrdíš sírou. Jsem rád, že jsi zpátky,“ chtěl mě Beny plácnout po zádech, ale nakonec si to rozmyslel, obešel mě a šel se usadit do jídelny.
Remy
Byl jsem skoro u konce, když jsem ve dveřích zahlédl pohyb.
Srdce se mi prudce rozbušilo a nedokázal jsem od něj odtrhnout pohled.
Najednou, jako by se jídelna vyprázdnila. Vlastně jako by celá jídelna zmizela.
Byl jsem jen já a Mery.
Ani nevím, kdo mi pomohl ze stolu dolů, když jsem tanečním krokem za pohupování svých boků přešel k Merymu a opřel se o něj.
Co na tom, že byl špinavý a smrděl. Pro mě byl pořád stejně krásný.
„Tohle je jen pro tebe," zašeptal jsem mu do rtů, a pak ho za ruku potáhl víc dovnitř.
Ani nevím, kdo přinesl tu stoličku, a kdy se všichni rozhodli opravdu odejít a jen pár jich zůstalo.
Tančil jsem jen pro Meryho. Pomalý smyslný tanec, kdy jsem se o něj občas lehce otřel, jen letmo jakoby náhodou, a když jsem nebyl zády k němu, neustále jsem se díval do jeho očí, které mi tolik učarovaly už od začátku.
Tohle byl můj vysněný muž. Muž, se kterým bych nejraději strávil zbytek svých dnů.
Čím víc jsem si to uvědomoval, tím dá víc mu propadal.
A právě proto se nikdy nesměl dozvědět pravdu o mé rodině.
Přežiju, když mě nebude milovat, ale nepřežiju, pokud by mě začal nenávidět.
Ani nevím, kdy hudba dohrála. Pomalu jsem dotančil i bez ní, a pak přistoupil k Merymu, obkročmo si sedl na jeho klín a přitiskl se na něj.
Prsty jsem přejel po jeho tváři, a pak se mu přitiskl na rty.
„Milujeme ho," ozval se mi v hlavě hlas mého draka.
„Ano. Strašně moc ho milujeme," odpověděl jsem mu nazpátek a polibek prohloubil.
Až něčí zakašlání mě přivedlo zpátky na zem a já se chtě nechtě od Meryho konečně odtrhl.
„Musí se umýt," ozval se mi u ucha pobavený Benyho hlas.
Jen jsem nespokojeně mlaskl, rozladěný, že nás vyrušil, ale nakonec jen zatřepal hlavou.
„Jestli chceš, pomůžu ti. Umýt se," zašeptal jsem a políbil Meryho na odhalený krk.
Neptal jsem se, kde byl a co tam dělal. Tušil jsem to. Možná to mělo co dělat se mnou a styděl jsem se, ale prostě mě pořád svíral ten pocit strachu.
Slezl jsem z Meryho, natáhl k němu ruku, vytáhl ho na nohy, a pak vedl za sebou k jeho ložnici.
U dveří jsem na chvilku zaváhal, ale nakonec jsem vešel dovnitř a zamířil rovnou do koupelny.
Až když jsem se k němu otočil s tím, že ho začnu svlékat, jsem se zastavil a zadíval se na něj.
„Stačí jen kývnout nebo zavrtět hlavou. Chceš, abych tu zůstal s tebou nebo ne?" zašeptal jsem a zadíval se Merymu do očí.
Věděl jsem, že kdybych to v tomhle případě měl nechat jen na něm, asi dřív skončí svět, než se rozhodne, takže mi nezbývalo nic jiného než ho postavit před hotovou věc.
Merlin
Z pohledů a řečí druhých si nic nedělám. Jsem vůči tomu imunní už jen proto, kdo jsem.
A tak, když jsem se najednou ocitnul uprostřed jídelna na stoličce a Remy tančil jen pro mne, všechno ostatní jsem úplně vypustil z hlavy, a byly mi jedno i pohledy a úsměvy těch, co tu ještě zůstali.
Kdyby nebylo Benyho, nejspíš bych tam seděl snad do smrti.
I když netuším, jak dlouho by to bylo, když už teď žiju déle, než nejstarší upír nebo vlkodlak.
Ten cit, který se ve mně probudil, sílil s každým Remyho pohledem do mých očí. Sílil s polibkem, který mi pak dal, i když jsem se vzmohl jen na to, že jsem mu ho opětoval a položil ruce na jeho stehna.
Ale Beny nás vrátil zpátky na zem, když nás přerušil s tím, že se musím umýt.
Zvládl bych to i sám, ale tentokrát…
Remy se kolem mne omotal jako had. Ne doslova, stál přede mnou a s pohledem upřeným do mých očí mi položil svou otázku. Ale bylo to tím, co ke mně vysílal. A tím, co jsem k němu cítil.
Bylo to touhle zvláštní situací, kdy jsem měl pocit, že není místo na mém těle, kde by se mne nedotýkal, byť má ruce svěšené podél těla.
Snad po dvou třech vteřinách jsem pak pohnul hlavou a začal jsem se svlékat.
Ani jsem nepřemýšlel nad tím, že to bylo v souhlasu.
Prostě jsem s ním chtěl být, ať už mi něco tají nebo ne.
Já s ním potřeboval být…
Remy
Bylo to jako splněný sen, když Mery přikývl, a pak se začal svlékat.
„Já sám," zachraptěl jsem a zastavil jeho ruce, když jsem se konečně vzpamatoval.
Pocit nevýslovného štěstí zaplavil mé tělo a cítil jsem, že můj drak je na tom stejně.
I on Meryho miloval. Stejně jako já.
Začal jsem Meryho svlékat, pomalu, každý kousek jeho odhalené kůže jsem pohladil nebo zasypal jemnými polibky.
Jeho kůže byla horká, a já měl pocit, že brzo shořím na popel.
Když jsem doklekl na zem, abych mu sundal i kalhoty a spodní prádlo, nezapomněl jsem políbit i jeho penis, který začal pomalu ožívat.
Vždycky jsem si myslel, že pro něj nic neznamenám, ale když jsem to viděl, málem jsem se rozpustil blahem. Možná to bylo i tím, že Mery nikoho neměl už, kdo ví jak dlouho, ale pro teď si budu namlouvat, že to je jen kvůli mně.
Znovu jsem si stoupl, kousek odstoupil a tentokrát svlékl já sebe.
Pomalu, tanečními pohyby, kousek po kousku odhazoval všechno, co jsem měl na sobě, dokud jsem nebyl úplně nahý. Pak jsem chytil Meryho znovu za ruku a nasměroval nás do sprchového koutu.
Pustil jsem teplou vodu, prsty se snažil rozehnat kapky vody, které hladily Meryho kůži, jako bych jim záviděl, než jsem se na něj přitiskl a vyžádal si hluboký, trochu prudší polibek.
Pohladil jsem ho po zádech, jednu svou nohu omotal kolem jeho, a když jsem pohladil i jeho zadek a trochu ho zmáčkl, přitiskl jsem si ho víc na sebe.
„Mery…" zasténal jsem mu do úst, než jsem se odtáhl a dokud jsem byl aspoň trochu při smyslech, odstoupil jsem, abych omyl jeho tělo.
Umyl jsem mu napřed vlasy, dal si pořádně záležet, a pak se začal věnovat jeho tělu.
Stoupl jsem si za něj, abych mu mohl namydlit i záda, zadek a nohy, promasíroval trochu ramena, než jsem se přesunul zase dopředu, omyl Merymu hruď, a pak má ruka sjela dolů do jeho klína.
„Páni," zalapal jsem po dechu a teprve pak se podíval dolů.
„Zdá se, že i tady ti tví předci hodně nadělili,“ zachraptěl jsem, znovu zvedl k Merymu hlavu a pousmál se.
A zatím, co jsem rukou protahoval jeho penis a sváděl to na to, že i tam potřebuje umýt, znovu jsem se přitiskl na jeho rty.
Sám už jsem byl tvrdý jako kámen, ale chtěl jsem napřed dopřát potěšení Merymu.
Nejraději bych ho tu povalil na zem a osedlal si ho, ale mohl by se leknout, a ještě mi utéct. Už tohle byl nejspíš vrchol jeho sblížení se z někým a já ho nechtěl vylekat a vyplašit.
„Chci tě ochutnat," zachraptěl jsem po chvíli, kdy jsem z Meryho vodou smyl všechnu pěnu.
Aby věděl, jak to myslím, hned jsem si polibky a jazykem prorazil cestu po jeho hrudi až k jeho břichu, klekl si a políbil ho na špičku žaludu.
„Jsi nádherný," zachrčel jsem znovu, a pak už si bez dalšího otálení strčil skoro celou tu jeho krásnou kládu do pusy a prudce nasál.
Merlin
Říkám, že bych se zvládl svléct i umýt sám. Ale v momentě, když odstrčil moje ruce a začal mě svlékat sám, nebyl jsem schopný protestovat.
Jako bych byl jím, jeho přítomností a jeho pozorností zcela svázán, zbaven svých vlastních rozhodnutí.
Remy si to možná neuvědomuje, ale má na mě takový vliv. Doposud jsem se tomu dokázal bránit, ale teď…
Teď jsem mu úplně propadl. Nechal jsem ho, ať mě umyje, a užíval si doteků jeho teplých dlaní a jemných prstů.
Moje teplota byla vyšší, už když jsem se vrátil z Colimy, ale teď stoupala víc. Srdce se mi rozbušilo, když se na mě natiskl a řekl, že mě chce ochutnat.
Nebyl jsem schopný ho odmítnout. Teď už ne.
Zapřel jsem se o kachličky, když doklekl a můj penis se ocitnul v jeho ústech. Chtěl jsem protestovat, ale to, co udělal, mě naprosto zbavilo slov. Zachraptěl jsem jeho jméno a mé prsty se snad samy automaticky zahrábly do jeho vlasů. Sevřel jsem je, zaklonil jsem hlavu a nehledě na to, že mi do pusy padaly kapky vody, vydal jsem polohlasné zasténání.
„Remy… Remy… to…“ zachraptěl jsem, neschopen říct cokoliv jiného.
Vzepjal jsem se, abych se vůbec udržel na nohou, a ještě víc sevřel jeho vlasy.
Jeho pusa, jazyk, dělalo mi to strašně dobře. Když si ještě pohrál s mým pytlíkem, na moment jsem poklesl v kolenou, ale hned jsem se vzpamatoval a o něco víc jsem nohy rozkročil a lépe se zapřel.
Kdybych věděl, že se tohle stane, nejspíš bych na Colimu ani nešel.
Ale na druhou stranu… Kdybych nešel, neuvědomil bych si to, co teď.
Miluji ho…
„Re… Re-my!“ vykřikl jsem o něco hlasitěji, když už se to nedalo vydržet a já cítil, jak se mé tělo dostává do toho zvláštního stavu, který jsem nepocítil už tak strašně dlouho.
Remy
Dával jsem do toho vše, co jsem se za svůj život v tomhle ohledu naučil.
Chtěl jsem pro Meryho být tím nejlepším. Aby to pro něj bylo to nejlepší.
Cítil jsem jeho prsty ve vlasech, chvění těla, i zasténání, a to mě ještě víc popohnalo dopředu.
Slyšet to, bylo splněný sen.
Hlava se mi točila, v penisu mi cukalo už jen z toho, a pocit štěstí mě málem odrovnal.
Bylo to to nejkrásnější za celý můj dosavadní život. Teda, mimo to, že jsem Meryho potkal.
I kdyby tohle mělo být to jediné, co mezi námi bude, byl to pro mě ten největší dar.
K puse jsem přidal i ruce, kdy jsem si pohrával s Meryho kuličkami, nebo prsty hladil jeho břicho, či občas brnkl do bradavek.
Měl jsem dojem, že se ho dostatečně nenabažím.
„Mhmmm…" zahučel jsem s jeho penisem v puse, když víc sevřel mé vlasy, zasténal mé jméno, a já cítil, jak to na něj jde.
Zrychlil jsem, víc zapojil jazyk, aby z toho měl Mery co největší požitek, a za chvíli se roztřásl stejně jako on, když dosáhl orgasmu.
Jeho sténání mým uším znělo jako rajská hudba, jeho chuť byla jako mana pro Bohy.
Bylo to něco neskutečného, a já ho nepustil ještě chvilku potom, co mi dal úplně vše a já si ho vzal do poslední kapky.
Až po chvilce jsem ho konečně pustil, pořádně očistil, ještě si jazykem pohrál s jeho kuličkami, než jsem se konečně vytáhl nahoru.
„To bylo… neuvěřitelné…" zachraptěl jsem do jeho rtů zadýchaně.
Hned jsem ho políbil a zasténal, když se můj penis otřel o jeho stehno.
Sám jsem byl na hraně, ale netušil jsem, jak daleko můžu ještě zajít.
Nakonec jsem to vyřešil po svém. Otočil jsem se zády ke stěně, opřel se o ni, svezl se na zem do sedu a Meryho stáhl s sebou.
Roztáhl jsem nohy, celý se mu tak vystavil a v ruce si protáhl penis.
„Dívej se!" zasténal jsem nahlas, "dívej se jen na mě! Chci se... udělat pro tebe!"
Začal jsem se sám honit s upřeným pohledem do Meryho očí, s pootevřenými ústy, jak jsem nestíhal s dechem a sténal, jak mnou prolétal ten nádherný pocit, ale nakonec jsem to nevydržel.
Potřeboval jsem trochu víc.
„Dotkni… dotkni se mě…" zasténal jsem táhle, jednu Meryho ruku posunul na svůj penis a sevřel ji svou rukou.
Ten dotek byl jako zásah elektrickým proudem. Vzepjal jsem se v zádech, nahlas zasténal, a volnou rukou sevřel Meryho paži, až jsem mu zaryl své nehty do kůže.
Merlin
Byl to doslova omračující pocit, zažívat tohle po tak strašně dlouhé době. A tu dlouhou dobu nemůžeme měřit běžnými lidskými měřítky.
Opravdu omračující.
Na moment jsem zavřel oči a zatnul zuby. Skoro jsem nedýchal, když mnou proletěl ten první nával orgasmu a já začal plnit Remyho ústa.
Chtěl jsem ho odstrčit, ale neměl jsem na to vůbec sílu.
Moje tělo se napjalo a po prvním uvolnění se roztřáslo. S prvním nádechem začaly ze mně vycházet hlasité vzdechy, i Remyho jméno.
Byla to opravdu nádhera…
Byl jsem z toho tak mimo, že když se Remy pak zvedl, dokonce jsem ho i na moment objal, abych cítil jeho horké tělo. I jeho vzrušení, které se nedalo přehlédnout.
Byl jsem mimo i ve chvíli, kdy mě odsunul a sám se opřel zády o stěnu a po ní se svezl na zem do sedu.
Nechal jsem se stáhnout k němu a fascinovaně jsem hleděl na to, co dělá.
Byl tak nádherný, že jsem se ani neodvažoval ho dotknout, abych tu krásu nerozbil.
Nikdy jsem se nedíval na něho tímto způsobem. A teď, když už k tomu došlo, kdy jsem byl pořád mimo z toho, co udělal, co jsem prožil, nebyl jsem schopen ze sebe vydat ani hlásku, nebo odporovat.
Natáhl jsem ruku…
Jeho pevnost a horkost mě natolik překvapila, že jsem jeho penis o něco víc sevřel a automaticky udělal pár těch pohybů, které i Remyho přivedly k vyvrcholení.
Nejspíš to pro něj byla poslední kapka, protože to netrvalo moc dlouho, a já ucítil na prstech jeho vlhko. A když jsem viděl ten nádherný výraz v jeho tváři, už jsem nad ničím nepřemýšlel a sám se k němu naklonil. Volnou rukou jsem ho chytil za zátylek, přitáhl si ho blíž a s odvahou sobě vlastní jsem naše rty spojil v polibku.
Remy
Nebyl jsem jako Mery. Téměř každou noc jsem skončil v něčí posteli, nebo někdo skončil v té mé.
I přesto kolik jsem vystřídal milenců, nic se nevyrovnalo tomu, co jsem zažil právě teď, byť to byla jen ruční práce.
Myslím, že se mi na moment zatmělo i před očima.
Ještě jsem se úplně nevzpamatoval a najednou jsem měl Meryho jazyk v puse.
Znovu jsem zasténal, pustil svůj penis, objal Meryho kolem krku a natiskl se na něj.
Líbal jsem ho, tiskl se na něj, otíral svůj penis o jeho břicho, zatímco jeho penis se otíral o můj zadeček, chvěl jsem se po celém těle a srdce mi prudce bušilo.
Nedokázal jsem se Meryho nabažit. Úplně se mi zaryl pod kůži, zvláště tímhle, co teď proběhlo, a nejraději bych ho už nikdy nepustil.
Ale i přesto, jak moc bych si přál, aby to neskončilo, musel jsem to nakonec sám utnout.
„Děkuju," zachraptěl jsem, když jsem se konečně kousek odtáhl a pousmál se. „Raději už ale půjdu, protože jinak by jen u tohoto neskončilo, a já tě nechci do ničeho nutit."
Líbnul jsem ho na špičku nosu a na bradu, a pak si stoupnul.
Jeho dech mě zahřál na bříšku a já se ještě na moment sklonil, abych ho znovu políbil.
V prstech jsem sevřel Meryho vlasy a mírně je potahal.
„Musíme na večeři nebo nám všechno sežerou," povzdechl jsem si, jak se mi prostě od Meryho nechtělo, a zase se narovnal.
Ještě jsem se rychle opláchl, a pak už s plácnutím Meryho po zadku vyšel ze sprchového koutu.
Merlin
Tohle byl ten pravý Remy.
Ten, kterého znám už tak strašně dlouho, a kterého jsem našel, schoval pod svá křídla, dal mu pocit bezpečí.
Remy, který dnes a denně provokuje svými výstřednostmi, výstřelky, ale přitom má srdce na dlani.
Remy, který se mi dostal pod kůži a naprosto mě ovládl. A já odolával tolik let.
Když jsem cítil, jak se chvěje tím prožitkem, opětuje mi polibek a tiskne se na mě, otírá se o mě…
Na moment jsem zaváhal, jestli to je jen jeho touha po uspokojení. Ale vzápětí jsem se okřikl.
Vždyť moje tušení, že by ke mně mohl něco cítit by mělo být správné, a je tak silné, že snad ani není pochyb o jeho citech. Měl to napsané v očích tam dole v jídelně, když mi seděl na klíně. A má to v nich i teď.
A já se nemýlím. No, nemýlím se tak v osmdesáti pěti procentech. Ani Bohové nejsou neomylní a já jsem jen jejich pozůstatek.
Na jeho slova, že bychom měli jít k večeři, aby nám něco zůstalo, jsem jen přikývl a díval se dál, jak si bere osušku, aby se utřel a potom odcházel z koupelny.
Opřel jsem se dlaněmi o zeď, mírně se předklonil a svěsil hlavu mezi ramena.
Díval jsem se na zem, kde voda smývala zbytky našeho sperma a přemýšlel o celé téhle situaci.
Jak to bude dál?
Nemůžu se teď oddat světským radostem, když máme na krku velké problémy.
A abych mohl naplno projevit své city k Remymu, musím nejdříve vyřešit tohle.
Musím ochránit tenhle dům, všechny, kdo v něm teď přebývají, a hlavně… Musím ochránit jeho.
Už nebylo pochyb, že právě na Remyho se ti lovci zaměřili a má to úzkou souvislost s těmi vraždami, co se staly.
Po chvíli jsem se konečně pohnul. Vypnul jsem vodu, utřel se, a tak, jak jsem byl, jsem si lehnul na postel. Přejel jsem si prsty po rtech, kde jsem stále cítil Remyho polibek, a nepřítomně se přitom usmíval.
Opravdu jsem se zamiloval.
Já, Myddin, potomek keltských Bohů, jsem se zamiloval do Remyho, krále draků…